Irák - Erbil 2012
Napsal: 28. 10. 2012, 10:00
Do iráckého Erbilu jsme se vydali tak trochu neplánovaně, původně to byl až plán B, na který došlo poté, co nevyšel plán A. Tím byla cesta na íránský ostrov Qeshm Jakem 42 z Dubaje. Čtrnáct dní před plánovaným odletem jsem sledovala odlety a přílety dubajského letiště a když jsem zjistila, že 5 ze 6ti letů, které v týdnu společnost Qeshm Air operuje, bylo zrušeno, rozhodli jsme se neriskovat nedobrovolný pobyt v Íránu a radši zvolili bezpečnou cestu do Iráku.
Je důležité uvést, že není Irák jako Irák. Po válce, která začala v březnu 2003 byla země rozdělena do několika zón, podle toho, pod čí správu spadaly. Část spravovala americká armáda, část britská a část polská. V prosinci 2011 opustili zemi poslední vojáci a země byla předána zpět pod správu Iráčanů. Zprávy o nepokojích a bouchajících bombách pochází z jižní části Iráku, zejména z Baghdádu a okolí, kde na sebe vzájemně útočí extrémisté ze sunitské a šíitské odnože islámu.
Oproti tomu severní část země je relativně klidná a bezpečná. Zde se nachází Kurdistán, který je takzvanou autonomní oblastí. Oficiálně je součástí Iráku, ale má vlastního prezidenta, vlajku, armádu i řeč. Iráčané z jižní části země jsou tu bráni jako cizinci a hranice mezi Kurdistánem a zbytkem země je hlídána vojáky.
Letíme s Emirates z Prahy
Nabídka večeře na papíře
A v realitě. Seafood duo bylo nejlepší jídlo, co jsem kdy v ekonomické třídě u EK měla. Faktor roztíratelnosti másla 8/10.
Před Dubají jsme dostali číslo 11 v pořadí na přístání. Tudíž jsme si udělali pár kliček.
Při tranzitu delším než 4 hodiny dostávají cestující v Dubaji poukázku na jedno jídlo. Poukázky se nově nyní vyzvedávají na tranzitní přepážce.
Taky zde zprovoznili konečně důstojné kuřácké místo, odkud člověk nevyjde prosáklý kouřem až do morku kostí. Ještě větší a lepší smoking lounge jsme pak objevili na terminálu 1.
A nastal čas boardingu na let do Erbilu.
Snídaně na letu, který trval 2 hodiny a 20 minut.
Faktor roztíratelnosti másla: 10/10
Irák zeshora.
Zařadili jsme se na pasové kontrole do fronty s nápisem víza. Přišel k nám uniformovaný muž a požádal nás o pasy Vyměnili jsme si pohledy, kterými jsme si řekli něco jako: "Ještě jsme ani nevstoupili do země a už jsme v problémech." Ale kdepak...Pán začal luštit z pasu, ze které země jsme. Říkám mu: "Czech Republic." Nic. Zkusím: "Czechoslovakia." Pán se rozzáří a zvolá: "No visa!" a pošle nás na přepážku bez fronty.
Občané zemí EU a některých dalších dostávají v Erbilu povolení vstupu do země na příletu. Toto platí jen v kurdské části Iráku, do Bagdádu a Basry je potřeba mít víza zajištěna dopředu.
Provoz na erbilském letišti.
Co nás tady čeká?
Cesta do města taxíkem stála 20 USD. Dolary přijal taxikář bez problémů.
Vedení elektrického proudu.
Ulice Erbilu.
Výhled z našeho hotelového okna.
Pokoj 4* hotelu. Minimálně 3 hvězdy si v hodnocení přimysleli.
Bydleli jsme ale pár kroků od Citadely.
Cena krabičky cigaret - cca 15 Kč.
Práce na renovaci Citadely, která je hlavní dominantou města.
Tyhle telefony tu frčely, prodávali je v celé ulici.
Fontána na hlavním náměstí.
Je libo samopal?
Menu v restauraci. Můj arabský kamarád mi ho později přeložil. Peeper steak je přeložen jako "vegetarian pizza" a podobně:-)
Večerní čaj na ulici.
Místní restaurace.
Když jsme se tam najedli, vzali jsme si na ulici noviny, s touto zprávou na titulní straně. Uvnitř bylo napsáno, že několik případů cholery už se objevilo i v Erbilu.
Snídaňový bufet v našem 4* hotelu.
Lidi na focení na ulici reagovali tak, že nás buď sami žádali, ať je vyfotíme nebo nám pak ještě za vyfocení anglicky poděkovali.
Jako třeba tenhle pán.
Další z výborných večeří. Snad v tom mase není cholera.
A opět nabídka hotelové snídaně.
Náš hotel v pozadí.
A odlétáme. Letiště je nové a moderní.
Večeře na letu do Dubaje.
Faktor roztíratelnosti másla: 9/10.
Návštěva Erbilu je určitě zajímavá, za 3 dny pobytu jsme nepotkali žádné další západní turisty, což se mi líbilo. Místní lidé nejsou zkažení tím, že by se snažili návštěvníky natáhnout a naopak k nám byli i přes jazykovou bariéru (anglicky tu mluvili jen na letišti) maximálně vstřícní a přatelští. Asi už se sem nebudu nikdy vracet, ale byla to moc zajímavá cesta.
.
Je důležité uvést, že není Irák jako Irák. Po válce, která začala v březnu 2003 byla země rozdělena do několika zón, podle toho, pod čí správu spadaly. Část spravovala americká armáda, část britská a část polská. V prosinci 2011 opustili zemi poslední vojáci a země byla předána zpět pod správu Iráčanů. Zprávy o nepokojích a bouchajících bombách pochází z jižní části Iráku, zejména z Baghdádu a okolí, kde na sebe vzájemně útočí extrémisté ze sunitské a šíitské odnože islámu.
Oproti tomu severní část země je relativně klidná a bezpečná. Zde se nachází Kurdistán, který je takzvanou autonomní oblastí. Oficiálně je součástí Iráku, ale má vlastního prezidenta, vlajku, armádu i řeč. Iráčané z jižní části země jsou tu bráni jako cizinci a hranice mezi Kurdistánem a zbytkem země je hlídána vojáky.
Letíme s Emirates z Prahy
Nabídka večeře na papíře
A v realitě. Seafood duo bylo nejlepší jídlo, co jsem kdy v ekonomické třídě u EK měla. Faktor roztíratelnosti másla 8/10.
Před Dubají jsme dostali číslo 11 v pořadí na přístání. Tudíž jsme si udělali pár kliček.
Při tranzitu delším než 4 hodiny dostávají cestující v Dubaji poukázku na jedno jídlo. Poukázky se nově nyní vyzvedávají na tranzitní přepážce.
Taky zde zprovoznili konečně důstojné kuřácké místo, odkud člověk nevyjde prosáklý kouřem až do morku kostí. Ještě větší a lepší smoking lounge jsme pak objevili na terminálu 1.
A nastal čas boardingu na let do Erbilu.
Snídaně na letu, který trval 2 hodiny a 20 minut.
Faktor roztíratelnosti másla: 10/10
Irák zeshora.
Zařadili jsme se na pasové kontrole do fronty s nápisem víza. Přišel k nám uniformovaný muž a požádal nás o pasy Vyměnili jsme si pohledy, kterými jsme si řekli něco jako: "Ještě jsme ani nevstoupili do země a už jsme v problémech." Ale kdepak...Pán začal luštit z pasu, ze které země jsme. Říkám mu: "Czech Republic." Nic. Zkusím: "Czechoslovakia." Pán se rozzáří a zvolá: "No visa!" a pošle nás na přepážku bez fronty.
Občané zemí EU a některých dalších dostávají v Erbilu povolení vstupu do země na příletu. Toto platí jen v kurdské části Iráku, do Bagdádu a Basry je potřeba mít víza zajištěna dopředu.
Provoz na erbilském letišti.
Co nás tady čeká?
Cesta do města taxíkem stála 20 USD. Dolary přijal taxikář bez problémů.
Vedení elektrického proudu.
Ulice Erbilu.
Výhled z našeho hotelového okna.
Pokoj 4* hotelu. Minimálně 3 hvězdy si v hodnocení přimysleli.
Bydleli jsme ale pár kroků od Citadely.
Cena krabičky cigaret - cca 15 Kč.
Práce na renovaci Citadely, která je hlavní dominantou města.
Tyhle telefony tu frčely, prodávali je v celé ulici.
Fontána na hlavním náměstí.
Je libo samopal?
Menu v restauraci. Můj arabský kamarád mi ho později přeložil. Peeper steak je přeložen jako "vegetarian pizza" a podobně:-)
Večerní čaj na ulici.
Místní restaurace.
Když jsme se tam najedli, vzali jsme si na ulici noviny, s touto zprávou na titulní straně. Uvnitř bylo napsáno, že několik případů cholery už se objevilo i v Erbilu.
Snídaňový bufet v našem 4* hotelu.
Lidi na focení na ulici reagovali tak, že nás buď sami žádali, ať je vyfotíme nebo nám pak ještě za vyfocení anglicky poděkovali.
Jako třeba tenhle pán.
Další z výborných večeří. Snad v tom mase není cholera.
A opět nabídka hotelové snídaně.
Náš hotel v pozadí.
A odlétáme. Letiště je nové a moderní.
Večeře na letu do Dubaje.
Faktor roztíratelnosti másla: 9/10.
Návštěva Erbilu je určitě zajímavá, za 3 dny pobytu jsme nepotkali žádné další západní turisty, což se mi líbilo. Místní lidé nejsou zkažení tím, že by se snažili návštěvníky natáhnout a naopak k nám byli i přes jazykovou bariéru (anglicky tu mluvili jen na letišti) maximálně vstřícní a přatelští. Asi už se sem nebudu nikdy vracet, ale byla to moc zajímavá cesta.
.
asi se šetří, když jsem s Emirates letěl předloni do NRT, tak bylo servírováno vynikající francouzské máslo Beurre d'Isigny.