Z pod palem pres klokany k hobitum.. A zpet.
Napsal: 18. 11. 2012, 20:32
Abych hned na uvod osvetlil routing, na Maledivach pobyvam pracovne něco malo pres rok a za tu dobu se mi uz trochu zacalo styskat po normalni civilizaci, po zemi, kde si muzu dat kdekoliv pivo a slaninu a veskerou pevninu neobejdu za hodinu. Volba padla na Australii a po kratke uvaze i pro prodlouzeni na Novy Zeland, coz jsou dve země, kam jsem mel jednoho dne taky zamireno. Tak proc ne ted. Po zjisteni ceny letenek (uprimne z CR se da do SYD letet levneji nez odtud) zustaly ve hre jenom dve letecke, a sice MH – Malaysia Airlines a SQ – Singapore Airlines. Pro MH mluvila o trosku lepsi cena, nicmene po kratke kontrole itinerare od SQ jsem videl linku SIN-SYD operovanou A380 a bylo jasno. Shut up and take my money, odskrtneme si další sen.
1. let
MLE – SIN
operovano A330-300
SQ 461
28OCT 14:50 – 22:40
Po az neskutecne dlouhym cekani konecne nadesel ten den. Let byl planovany ve 14:50, coz mi teoreticky samozrejme poskytovalo dostatek casu, abych si věci na 14 dni zacal balit v 10 dopoledne. Jesteze je tu letiste dost male a tak na checkinu staci byt 45 minut před odletem.. Vse se podarilo a ja drzel v ruce boarding passy do Sydney. Po projiti imigracni kontroly jsem se ještě zastavil v duty free a vedom si ceny cigaret v Australii a na Zelandu si pro osobní dovolenkovou spotrebu koupil karton lehkych Marlboro za 24USD. Letiste v Male disponuje kurackym salonkem, takze jsem ho vyuzil a v duchu si gratuloval ze jsem na nakup nezapomnel, protože u klokanu bych se nedoplatil. Kolem pul treti zacali svolavat cestujici na boarding. V Male nejsou zadne nastupni prsty, vsechny brany jsou „remote gate“, takze se k letadlu chodi po svých, coz je pro letecke fanousky nadhera. Vedle klasickych letadel jako A320, A330 nebo B777 od Emirates, pripadne vnitrostatni ATR42, jsou zde k videni na nasich letistich ne uplne obvykle Dash 8 (také pro vnitrostatni linky) a vetsinou vedle nich parkuji i private jety klientu tech lepsich hotelu. V hlavni turisticke sezone je rovnez k videni jumbo jet z Moskvy od Transaera a v době muslimskych svatku rovnez jumbo od Saudi Air mirici do Jeddah. Takze pro člověka co se o letadla zajima takove zive hrackarstvi.
Boarding mají Singapurci zorganizovany velice dobře, během dvaceti minut jsme vsichni sedeli na svých mistech, ovšem kapitan Joseph Groom (kdo videl film Kokosy na snehu tak by se pravdepodobne ocitl ve stejnem stavu jako ja, smal jsem se asi dve minuty v kuse) oznamil, ze ještě nakladame cargo a poletime o zhruba 20 minut pozdeji. Cas jsem venoval prolistovanim inflight magazinu Singapurcu a asi na treti strance jsem nalezl oznameni ze Australie snizuje limit pro dovoz cigaret na 50ks na osobu. Při pomysleni na tech 200ks v batohu mi to prislo jako zajimava informace a premyslel jsem jestli se tim mam při cekani v SIN udusit nebo pockat co s tim v Sydney provedou. Ze zamysleni me vytrhl pohyb letadla a konecne jsme rolovali na runway. Letiste v Male ma jedinou, 3.2km dlouhou (mimochodem nejdelsi ulice v hlavnim meste, která protina cely ostrov ma 1.7km) a k terminalu se sjizdi v cca polovine, letadla tedy vjedou na runway, dojedou na jeji zacatek, tam se otoci a startuji. Pro zajimavost – tuto runway krizuje vzletovy i pristavaci koridor pro vodni runway hydroplanu, které jsou vedle vnitrostanich linek a rychlolodi spojnici mezi letistem a resorty. Dispeceri, kluci od 22 do 29 let co prosli trimesicnim kurzem v Dubaji s naslednym pulrocnim zaskolenim, tedy mají obcas co delat aby to ukocirovali. Cest jejich praci, zvladaji ji dobře.
Kratce před ctvrt na ctyri jsme se dostali do vzduchu a ja zacal zkoumat zabavni palubni systém Singapurcu Kris World. Kazda sedacka je vybavena obrazovkou a dalkovym ovladanim, na longhaulech uz celkem standard, plus zasuvka na 110V. Palubni systém nabizi opravdu stovky moznosti jak se zabavit, několik desitek filmu, dokumentu, serialy a samozrejme hudbu a hry. Krome toho si prirozene muzete nechat zobrazit informace o letu, pomoci kabelu k obrazovce pripojit svůj iCokoliv, laptop a nebo flash disk s filmy ci muzikou. Ještě zminim moc hezky napad zobrazovani informaci o navazujicich letech v Singapuru – do jake destinace, v kolik hodin a ze které brany se poleti. Bohuzel zustalo u napadu a po celou dobu letu se zobrazovala pouze hlaska, ze informace k navaznym letum budou k dispozici hodinu před pristanim. Ackoliv jsem tuto volbu znasilnoval i pul hodiny před priletem, aplikace stále omilala pohadku slibujici info hodinu před priletem. Budto to vazne nefungovalo, nebo to berou doslova a informace jsou dostupne opravdu jen hodinu před priletem – ne driv, ne pozdeji.
Ani ne dvacet minut po startu se o nas zacala starat perfektni posadka. Tady musim SQ opravdu pochvalit, cabin crew byla neskutecne mila, rychla, proste idealni. Prede mnou sedeli rodice s mimcem a letuska se k prckovi chovala uplne ukazkove. Z hlediska gastronomie nas Singapurci nacali klasickymi prazenymi arasidy, ke kterym jsem si teda dal vino, at mi to ubiha. Bohuzel mi trosku prekazili misi s nazvem „celou dovolenou nevidet tunaka“ (tady moc jinych jidel neznaji, tak jsem se tesil na něco normalniho), jelikoz hned první chod vecere byl „Maledivsky salat se zelenymi fazolkami a tunakem“. Dal ale bylo na vyber mezi hovezim v omacce z peti koreni s ryzi, nebo kureci v cesnekove omacce se stouchanymi bramborami, tak jsem ztrestal drubez. A muzu rict ze vyborny, stejne jako zakusek v podobe mocca dortu. Vyber vsemozneho alka a nealka je u SQ samozrejmosti, cili jsem kure podporil opet vinem, tentokrat bilym. Po jidle jsem se zabalil do pripravene deky (s tou klimou to fakt prehaneji, navíc jsem z Malediv letel v zabkach) a premyslel jakym filmem si cestu ukratim. Ac je v nabidce doopravdy hromada filmu, priznam se ze zadny z nich me tedy za srdce nechytil, ba ani neoslovil. Moje zklamani trvalo do chvile, nez jsem narazil v sekci „Dokumenty“ na dva 45ti minutove dokumenty o vyvoji a prvnim vzletu Airbusu A380. Singapore Airlines byla mimochodem první letecka společnost, která před peti lety uvedla A380 na komercni linky. Tou první linkou byla trasa SIN-SYD. Letel jsem presne pet let a ctyri dny po tomhle letu. Hodinu a pul cesty jsem tedy stravil velice prijemne, shledl jsem ještě dil Pratel (jediny co v nabidce byl) a uz jsme se zacali pomalu chystat na pristani v jiz nocnim Singapuru.
Zpozdeni z Male jsme cestou dohnali a sedli osm minut před papirovym casem priletu. Frekvence letadel pristavajicich na Changi byla v době naseho sednuti neskutecna. Opravdu jsem v zivote nevidel nad letistem snuru letadel chystajicich se k pristani, videl jsem za nami sedat další tri spoje v intervalu 54 vterin po nas, po nem sedli za 48 sekund další a za další minutu a dve vteriny další stroj. Fakt jsem to pocital protože ten pohled na nebe byl uzasnej. Dorazili jsme na gate a do ctvrt hodky byli z letadla venku.
Changi ma celkem tri terminaly, my dorazili na trojku, ze ktereho také odletalo spojeni do Sydney, takze jsem nemusel nikam moc slapat, stejne jsem mel na prestup dve hodiny, takze na „to-do listu“ jsem mel najit branu, kurackou zonu a pokud možno kafe. Po pohledu na planovane odlety jsem se zaradoval, protože boarding do Sydney byl planovany z brany cislo A5, ke které jsem prave stal zady, takze jsem nemusel nikam chodit. Rovnez kuracka zona byla za rohem, tak jsem ji sel vyzkouset. A to jsem tedy musel pochvalit, zadny zahuleny pokojik, ale venkovni regulerni zahradka s palmama a tak podobne. Každý disciplinovane tipal vajgly do popelniku, takze i pres koncentraci kouricich to stále vypadalo kulturne. Letiste v Singapuru je vlastne to nejlepsi letiste, na kterem jsem mel tu cest kdy byt. Na ceste tam jsem stihl ještě prijit na to, ze na kazdem rohu jsou k dispozici pocitace s internetem zdarma (na 15 minut, pote vas to odhlasi, ale samozrejme se muzete prihlasit znovu) a je jich tolik, ze vzdycky nejaky volny najdete. Při cekani u gate jsem chytil i free wifinu. Tech prekvapeni je tam vic, ale prisel jsem na ne az cestou zpet, tak to popisu u zpatecni cesty nize.
2. let
SIN – SYD
operovano A380-800 (upper deck all business)
SQ 231
29OCT 00:45 – 11:50
O pulnoci zacal boarding na další let, smerujici do Sydney. Dival jsem se ze SQ mají A380 ve dvou konfiguracich, jedna ma horni palubu urcenou pro business class, druha konfigurace je jako třeba u Air France – cast horni paluby je economy trida. Samozrejme jsem doufal ze poletime tou druhou a budu moct sedet nahore, nicmene uz při online checkinu jsem zjistil ze byznysmenu do Sydney leta asi vic nez je zdravo, takze nahore sedet nebudu. No nevadi. Boarding byl opet velice rychly, az tedy na me. Ja nevim co jsem provedl, jestli jsem svým zkoumanim letiste a focenim pusobil podezrele nebo co, ale u gate si me při pasove kontrole vzal zamestnanec letiste stranou, neustale muj pas zkoumal, projizdel UV lampou, ptal se proc letim zrovna s SQ, co na Maledivach delam, kdy se vracim a tak... V 00:35 mi uz z jeho dotazu zacalo byt trochu nevolno, protože z cestujicich uz u gate nikdo nebyl, ja byl poslední. Zrizenec potom nekam telefonoval, naposledy projel muj pas pod UV, pak řekl ze se mu to zda v poradku a poslal me do letadla.. V 00:39. Uplne mi zkazil zazitek z nastupu do 380. No nic, nasel jsem svoje místo, zaradoval se ze opet sedim sam, někdo zahlasil „boarding complete“ a pomalu jsme se rozjizdeli.
A380 je i uvnitr na první pohled jina nez normalni stroje. Především ohromna. Diky druhé palube nad sebou ma clovek rovny strop, coz dela hrozne moc. Navíc steny letadla jsou, kvuli hlukove izolaci jak jsem se v dokumentu z prvniho letu dozvedel, opravdu mohutne, pohled z okna je tedy trochu nezvykly. Airbus inzeroval ze A380 ma vetsi okna, ale ja bych řekl ze jen tak napul. Ano, vnitrni okno urcite vetsi je, o hodne, ale venkovni mi tedy prislo stejne velke jako u jinych letadel, takze efekt prakticky zadny. Když uz mluvim o vyhledu z okna, tak ja sedel tesne za kridlem a pohled na kridlo A380 je doopravdy impozantni. A380 jsem videl nazivo i uvnitr když ho v Praze predstavovala Lufthansa, ale takhle to bylo preci jen něco trochu jineho.
I pres klaunske cislo toho komedianta u gate jsme se z runwaye zvedli de facto nacas, snad jen s dvouminutovym zpozdenim a opravdu jsem zustal zirat. Ta protihlukova izolace funguje naprosto neskutecne, ctyri motory Rolls Royce Trent-900 jely na plny vykon a zvedaly nalozeny a ze ¾ natankovany, 500 tun vazici stroj nahoru a my neslyseli skoro nic. Teda ne ze nic, ale ten rozdil oproti kteremukoliv jinemu letadlu je proste neuveritelny. O to vic je slyset jakykoliv pohyb klapek, respektive motor jejich zatahovani a vytahovani. Když jsme po odletu klapky zatahovali, docela jsem se lekl co to je za randal. Tedy klapky... Ony to jsou spis poradne klapajzny, jsem liny googlit abych to řekl presne, ale mym odhadem ma klapka od A380 plochu skoro jako kridlo A320. Neskutecny.
Co se servisu a tak dale tyce, oproti letu z Male se toho moc nezmenilo, A380 je vybavena velice podobne jako singapurska A330, cili stejna nabidka v zabavnim systemu, prakticky stejna sedadla s dostatecnym prostorem na nohy a zasuvka v operadle, tam doopravdy rozdil nebyl. Stejne tak opet skvela posadka, ale vlastne jednu věc bych mel, jak mi na prvnim letu obcerstveni chutnalo, tak na tomto tedy stalo za pendrek. Po obligatnich arasidech jsme dostali na vyber z kureciho chuttney (neboli po cesku „catny“) a indickeho curry (na letu do Australie...? vazne...?). I curry mam z Malediv plny zuby, takze jsem zvolil chuttney a asi jsem neudelal dobře, byl to jakysi zavitek s naplni, ale vazne mi moc nejel. A ze jsme jako „dezert“ dostali Snickersku, to jsem koukal.. Ranni vajicka s kureci klobaskou byly daleko lepsi..
Jelikoz byl let trochu delsi, kolem sedmi hodin, obdrzeli jsme od posadky soupravu fusekli (jupi, jak na Vanoce) a zubni pastu s kartackem. Ponozky tedy vazne chvalim, bylo v nich krasne teplo
.
Protože nabidku filmu jsem jiz znal a nijak me nenadchla (ano, měli třeba i noveho Batmana, ale tomu jsem tedy nikdy nepropadl), rozhodl jsem se ze zapojim do zasuvky tablet a pustim si něco ze svých zasob (uprimne tam mam tri dily Comebacku a 29 epizod serialu Letecke katastrofy, ovšem nikdo vedle me nesedel, tak co..). Zjistil jsem ze sluchatka jsem nechal doma, palubni prirozene do tabletu nesla, tak jsem kouknul do nabidky duty free shopu na palube. Nejlevnejsi sluchatka za 312 dolaru, no tak to me muzete mit tak maximalne radi. Usinal jsem tedy s vyberem hitu devadesatych let, který byl rovnez v palubni nabidce. A protože dite devadesatych let jsem, udelalo mi to desnou radost, nektere hity jsem opravdu třeba 10 let neslysel. V A380 se spi docela dobře, ale ma stejnou vadu jako A330. Když date hlavu s polstarem na stenu u okynka, mezi operadlem sedadla a tou stenou je mezera presne akorat na vas polstar, takze staci trochu zvednout hlavu a polstar lovite u spolucestujiciho co sedi za vami.. Ze se nad timhle ještě někdo nezamyslel..
Jak jsem predeslal vyse, krmeni na tomto letu probehlo dvakrat, rano ještě snidane. Nebylo co resit, zvolil jsem klasicka vajicka, spatny nebyly. To uz jsme byli necele dve hodiny od Sydney, venku bylo nadherne a pod nama poust. Zbytek letu jsem stravil ve spolecnosti pana Kulhanka (spisovatel, pro ty co neznaji) a vyplnenim australske „landing card“. Tam jsem premyslel jestli mam zaprit ty cigarety, ale nakonec jsem na otazku zda privazim vice jak 50ks odpovedel ze ano, ja si nebudu delat problemy a v nejhorsim jim to tam necham. Na Kingford Smith jsme pristali skoro o pul hodiny drive nez bylo v planu, takze idealni.
Mam dojem, ze ten clovek co me zdrzoval u gate v Singapuru musel volat do Sydney ze jim me posila, protože i v Sydney jsem byl jediny, koho brali do kancelare imigracnich. Tam se opet vyptavali kdo mi platil cestu (zrejme vypadam desne neschopne samostatny práce) a spoustu dalsich otazek. Nicmene slecna byla ohromne mila, porad se smala a postupem casu jsem koukal ze to je v Australii vicemene standardni chovani. Krasa. Ale za 15 minut me pustila s tim ze je vsechno v poradku a ja si mohl jit vyzvednout kufr. Ten se během me nepritomnosti uz bavil jizdou po vydejnim pasu, takze jsem ho jen capnul a vyrazil smerem k celnikum. Tam je to docela dobry, pokud se na pristavaci karte k nicemu nepriznate, poustej vas k vychodu, kde si obcas nekoho nahodne vyberou a zkontrolujou, jestli nelhal a něco neveze. Při dosavadnim prubehu cesty jsem si doopravdy gratuloval ze jsem se priznal hned a tak jsem byl odeslan za slecnou co vyrizuje cla. Ta mi nabidla ze karton cigaret muzu za 77A$ provezt, nebo jim ho tam muzu nechat. Krabicka v Australii, podle infa co jsem zjistoval, nejde pod 10A$, takze mi to prislo jako fer nabidka. Pokud tam nekdy pojedete, vymente si peníze na australske dolary hned na letisti, s americkymi dolary (nebo jakoukoliv jinou menou) nepochodite ani nahodou. Takze me ještě odvedla do smenarny (jsem pocital ze americky dolary alespon na letisti uplatnim), nicmene zaplatil jsem a hura, byl jsem venku, byl jsem v Australii.
3. let
SYD – CHC
operovano A320
JQ 151
03NOV 19:45 – 00:45 (+1)
Po necelem, krasne stravenem, tydnu v Australii nastal cas na presun na Zeland. Prvne jsem doufal ze poletim s Air New Zealand, nejen kvuli hobitimu instruktaznimu videu, ale chtel jsem vyzkouset servis další spolecnosti. Bohuzel peníze jsou peníze a rozdil 79A$ mi za tu zkusenost priznam se nestal. Zvolil jsem tedy australskou nizkonakladovku Jetstar, bez servisu a v horsich casech, popravde priletet nekam kde to neznam a dopravovat se do hostelu který neznam, v jednu rano není uplne idealni, ale co se dalo delat.
Jetstar ma na letisti v Sydney několik prepazek, kde se odbavuji vsechny lety. Zaradil jsem se tedy do fronty něco před sestou odpoledne a asi za 10 minut na me prisla rada, docela to zvladali. Odbavil jsem kufr, dostal boarding pass a další „landing card“ pro Zeland. Uz na checkinu po me chteli letenku ze Zelandu pryc, ale na to jsem byl pripraven a mel ji v ruce, s tim se dalo pocitat. Nebyl jsem si jisty jak moc velke letiste Sydney ma, takze jsem si odskocil na poslední cigaretu ven a sel na imigracni kontrolu. Tam jsem se trosku zaseknul, protože bylo hodne lidi, nicmene narozdil od Malediv, kde se při podobne situaci nikdo nevzrusuje a dal delaji svým tempem (dobře, „tempem“), australane otevreli další prepazky a cast nas k nim odvedli, takze nakonec jsem byl odbaveny rychle. Jako vždy, první věci bylo najit odletovou branu a pote resit vse ostatní. Brana 22 byla asi pet minut chuze, takze nic sloziteho a jelikoz jsem mel do odletu cca hodinu, vydal jsem se najit obligatni kuracky koutek. V tom me tedy Sydney zklamalo, vlastnimi silami jsem ho nenasel a helpdesk byl zavreny, takze jsem utrel nos a vratil se zpet ke gate. Cestou jsem ještě potkal napojove automaty a když jsem v nem videl vanilkovou colu za 4A$, neodolal jsem, vubec nechapu proc k nam ještě nedorazila, je uzasna.
Boarding zacal na minutu presne 30 minut před startem, nejprve samozrejme zadni rady a pote se boardovalo smerem dopredu. Ja sel z naší sekce az mezi poslednimi a tak když jsem dorazil k rade 15, kde jsem mel zamluveno (co zamluveno, za 5 dolaru zaplaceno) místo u okna, sedela uz na nem jina cestujici. Slusne jsem ji oznamil ze jeji je asi sedadlo do ulicky (ja je nesnasim), nicmene pani me odpovedela ze to preci na ty tri hodiny nevadi, at si do ulicky sednu ja. Vzhledem k tomu ze na stredu sedela ještě jedna dama, která se zajmem situaci pozorovala, jsem nechtel delat sceny a sedl si tedy na sedadlo do ulicky, ale se zasmusilym vyrazem, ja ulicky vazne nemam rad. A krome toho jsem se chtel trochu vyspat. No nic. Mimochodem místo 15A si ještě prisla narokovat nejaka Cinanka, jenze byla dost zmatena (z mych zkusenosti je to u tohoto narodu naprosty standard), ale po chvili ji prisla letuska odkazat do patricnych mezi (respektive na jeji místo 9A).
Letadlo se pomalu vydalo na taxi, letusky predvedly standardni rozcvicku a znovu na minutu presne, ve trictvrte na osm, jsme startovali smerem na Zeland. O letu jako takovem snad psat netreba, Jetstar je doopravdy jenom doprava „A-B“. Byl jsem ale opravdu prijemne prekvapen ze jsme startovali nacas, coz u lowcostu zvykem nebyva, milym chovanim personalu a i mistem na nohy, rozhodne jsem mel mista vic nez třeba u Ryanairu. Co zamrzelo byla absence palubnich casopisu na mem miste (baba u okna ho samozrejme mela), posadka zrejme nemela moc casu pripravit kabinu az do takovych detailu. To nemyslim ironicky, letadlo bylo na zemi doopravdy max hodinu, když jsem ke gate prichazel poprve, tak dorazilo. Takze jsem si volnou chvili kratil opet knihou z vlastnich zasob. Byla puvodne pripravena do autobusu po Zelandu, ale to se nedalo nic delat.. Nekterym cestujicim letusky roznesli predobjednane jidlo, nekteri si jej vybrali z palubniho menu, nad cimz jsem taky premyslel, ale když jsem to videl, tak me to nijak nelakalo. Ani kelimek kavy za 3A$ me nezlakal.
Po trech hodinach klidneho letu jsme dorazili do Christchurch. Nervozitu ve me vyvolalo oznameni o venkovni teplote – 5 stupnu, Sydney jsme opousteli za dvacetistupnoveho tepla a musim rict ze na Maledivach stejne buhvikolik tepleho obleceni nemam, abych se na takovou teplotu vybavil. Uz v prstu z letadla na terminal mi byla kosa.
Vzhledem k tomu ze v tuhle pokrocilou hodinu jsme byli jedini pristavajici, slo vse velmi rychle. Imigracni kontrola byla opet pro vetsinu z cestujicich rychla, ja si opet odbyl klasickou desetiminutovku vysvetlovani ze se jim tam nechci usadit (ted vim ze jsem kecal, chci!), ze se opravdu hodlam vratit, zkratka ze jen nakouknu a zase zmizim. Razitko do pasu jsem nakonec dostal, vyzvedl zavazadlo a pres celniky (se kterymi jsem nyní problem nemel, Zeland je velkorysejsi a dovoluje 200ks cigaret a po tydnu v Australii jsem uz byl hodne pod limitem) a smenarnu se vydal ven. První co jsem videl byl clovek v zimni bunde, kulichu a sochu tucnaka lakajiciho na vylet do Antarktidy. Ja v dzinach, kosili a lehkym svetru. Busy uz takhle pozde nejezdily, pripojil jsem se tedy k jednomu ze shuttlu, který ma sice vyhodu ze člověka vyhodi presne kde chce, ale za 15 minut jizdy jsem platil 24NZ$, hruza. Ale bylo v nem teplo a druha cast dovoleny mohla zacit.
4. let
WLG – ZQN
operovano A320
JQ 293
07NOV 08:55 – 10:15
Na tohle jsem se tesil asi ze vseho nejvic, vnitrostatka po Zelandu. Z Christchurch jsem se do Wellingtonu presunul kombinaci busu a trajektu, ale na doporuceni kamaradky jsem chtel videt i Queenstown. Coz bylo casove mozny jedine letecky, takze jsem opet volil mezi Jetstarem a Air New Zealand. Ten to bohuzel opet o 42 dolaru prohral, a tak místo jejich ATR42 jsem sedmeho listopadu na wellingtonskem letisti vyhlizel jetstarovskou A320.
Odbaveni u JQ bylo opet bezproblemove, jsou tam samoodbavovaci kiosky, takze clovek si vytiskne boarding pass, baggage tag a kufr jen odlozi na drop-offu. Zalezitost na tri minuty. Wellingtonske letiste bylo v době moji navstevy uzasny. Schyluje se totiž k premiere Hobita a tak nejenze v hale visi ohromna socha Gluma snaziciho se chytit rybu (je to fakt uzasny), ale i letiste je prejmenovany na „Middle of Middle-Earth“. Opravdu krasny.
Na letiste jsem dorazil o pul osme, odbavil se, udelal par fotek a cekal na pul devatou, kdy mel zacit boarding. Tesne po ctvrt na devět se ozvalo hlaseni, ze nas let bude zpozden a predpokladany boarding bude v 10:45 s odletem v 11:15. Coz mi dalo prostor na snidani a zasel jsem do Subway na sandwich (malinkatej!!). Bylo dost casu, takze jsem si prosel letiste skrz na skrz a pak uz jenom cekal. Wellingtonske letiste nikde free wifi nenabizi, ale jelikoz jsem mel mistni simku s netem, tak me to ani dvakrat netrapilo, hlavne ze byly k dispozici elektricky zasuvky. Pokud to zkratim, tak cas odletu se nam zmenil nekolikrat a finalne jsme se boardovali az kolem pul druhé odpoledne. Jak jsem tenhle bod u Jetstaru u minuleho letu vyzdvihoval, tak ted to byl doopravdy lowcost se vsim vsudy, Air New Zealand uz davno v Queenstownu byl.
Boarding se snazili zrychlit jak jen to slo, neboardovalo se tedy pouze prednimi dvermi, ale i zadnimi, hlavne abychom byli na palube co nejrychleji. Do toho se tankovalo a nakladalo cargo a odletali jsme lehoucce po druhé odpoledni. Musim rict ze tentokrat jsem svoje místo u okynka mel.
A ze bylo na co se divat. Jakmile jsme se zvedli, videl jsem ze stalo za to cekat. Cely let byl uplne neuveritelny vyhled, hodinu a ctvrt letu uzasnou krajinou – hory se snehovymi spickami, neskutecne modra jezera, reky, i klasicke novozelandske zelene hroudy, to vsechno bylo diky počasí bez mraku nadherne videt. Samotne pristani v Queenstownu je zazitek sam o sobe, ja to tu asi nebudu nijak dlouze popisovat, jelikoz jsem z celeho letu udelal takove kratke video, takze mate-li šest minut, zde je odkaz: http://tinyurl.com/bu3jjwr. Lepsi nez tisíc slov, doopravdy tohle byl ten nejhezci let který jsem kdy absolvoval a nemyslim ze bych toho videl malo, i cesta hydroplanem na Maledivach před timhle bledne. Alespon pro me.
Queenstownske letiste je pouze vnitrostatni, od vychodu z letadla po capnuti kufru a odchodu ven je zhruba deset minut, uplne perfektni. Kazde letadlo se na tomhle letisti jenom toci, urcite se vyplati si pockat na start letadla kterym clovek priletel, protože videt ho startovat proti tem horam, je to ohromny zazitek, něco uzasnyho. Před halou staly opet samozrejme shuttly, ale poucen z Christchurch jsem radsi nasel autobusovou zastavku. Bus jel co pul hodiny a za 8NZ$ me hodil do centra Queenstownu, nejkrasnejsiho města co jsem kdy videl. Kdo ma cestu na Zeland, tohle místo vynechat nemuze, opravdu dokonalost v kazdym ohledu.
5. let
CHC – SIN
operovano B777-200
SQ 298
10NOV 11:55 – 17:45
A dovolena v haji. Po prejezdu z Queenstownu do Christchurch busem (osm a pul hodiny) jsem v CHC ještě noc stravil a dopoledne letel nazpet.
Konecne jsem i christchurchske letiste videl za dne, je to taky prcek. Brana 35, o které jsem vedel ze se z ni boarduji Emirates i Singapurci, je jen kousek od plotu který deli parkoviste pro auta a parkoviste pro letadla, takze po prijezdu na letiste jsem sel nejprve zjistit v kolik presne SQ pristavaji, abych se rolovani ke gate sel podivat. Pristavali za necelou ctvrthodinu, tak jsem se k plotu vydal i s kufrem, na checkinu byla fronta. A stalo to za to. Stara „triple sedma“ dosedla a vydala se smerem ke gate, moc hezky divadlo, zvlast když parkovala ode me jen na dylku kridla, takze taky krasnej zazitek. Na christchurchskem letisti ma rovnez antarktickou zakladnu USA, takze jsem v dalce videl nejaky jejich letoun který na expedice pouzivaji, ale bohuzel na tu dalku se mi nepovedlo rozlustit co je to zac. Mel jsem si vzit brejle.
Když jsem se vratil do odbavovaci haly, fronta na checkin uz trochu proridla, takze jsem byl za pet minut hotovy a v ruce drzel boarding passy do Male. V tu dobu zbyvala do odletu dobra hodina a pul. Tentokrat jsem si info o kurackych koutcich zjistil dopredu, jelikoz v ocekavani 10h50m trvajiciho letu by clovek mel byt pripraven. Bohuzel diky predesle noci se mi uz cestou na letiste za krk usadilo to male zviratko, takze jsem zrovna tohle resit nemusel, chut na cigaro bylo to poslední co jsem mel. Nicmene i tak mohu konstatovat pro ty, co se tam nekdy objevi a resit by to museli, stejne jako v Sydney si za imigracnim nezakourite.
Imigracni jinak funguje rychle, jen me prekvapilo ze mi, jak jsem v letadle zjistil, do pasu nedali razitko ze jsem zmizel, takze eventualni pristi navsteva mi zrejme taky zacne dobře.. A nebo je to normalni, ale verit tomu se mi nechce.. Jinak christchurchske letiste kdovijak zajimave není, par obchodu, duty free, dve kavarny. Bohuzel třeba verejne pristupne zasuvky nejsou, stejne tak free wifina. Brana 35 byla samozrejme nejdal (jak jsem se dival tak asi jedina byla schopna obslouzit vetsi letadlo nez A320) a když jsem k ni dorazil, pomalu se uz pripravoval boarding.
Tato linka byla bohuzel operovana B777, coz mi radost neudelalo – konfigurace 3-3-3 je na longhaulu zabijeci.. Navíc nase 777 uz mela něco za sebou a bylo to videt prakticky na vsem. Maly monitor by mi nevadil, ale ty zasuvky... Ty zasuvky.. Chybely.. Nejdelsi let a ja nemel vubec zadnou zabavu. Nastesti mi bylo zle, takze jsem byl stejne vzhuru prevazne jen v case krmeni a zbytek cesty jsem prospal. Při jidle jsem tedy vedl konverzaci s novozelandanem puvodem z Indie, co se letel do Dilli zenit. Normalne je to jedna z věci co me na cestovani bavi, ale ted jsem to doopravdy zvladl pouze při jidle, které ale musim rict bylo opet vyborny, když nepocitam to kureci chuttney do Sydney, SQ varit umi. O skvele posadce mluvit nemusim, opet vse super. Při svacine me napadlo se zkusit srovnat dvoudeckou vina a hle – i v 10km to fungovalo. Udelalo se mi mnohem lip a zacal jsem byt funkcni. Nadto jsem v zabavnim systemu narazil na originalniho Maria, ještě z tech kazetkovych her, kdo pamatuje.. Dokonce i s originalnima zvukama.. Neskutecny, i ted jsem dokazal dat první dva levely naprosto popameti, to clovek nezapomina. Takze zaverecnou ctvrtinu letu jsem si uz i uzival a v dobre nalade sednul v Singapuru.
Nebe tam vypadalo podobne jako když jsme sedali poprve – dlouha rada letadel chystajicich se na pristani, opet uzasny.. Na terminalu cislo 3 jsme sedli téměř na cas, s lehouckym predstihem. Po prozkoumani tabuli s odlety jsem videl ze let do Male bude z terminalu 2 a bude tedy potreba pouzit letistni vlacek. On to tedy není vlacek v pravem slova smyslu, je to takova kabinka na kolech vedena betonovym koridorem, prirozene bez ridice jak to na letistich byva. Jezdi snad kazde dve minuty a cesta trvala minuty ani ne tri. Po vystupu z vlacku jsem opet hledal branu, ale diky super znaceni to netrvalo dlouho, v SIN je na cedulich psana i vzdalenost chuzi v minutach, velice uzitecny info a odpovidajici realite. V predtuse dalsiho pul roku ziti o tunaku, kurecim, nudlich a ryzi na tisíc zpusobu jsem ještě citil akutni potrebu navstivit McDonald. OK, ale musel jsem si vymenit peníze na SG$. Coz tedy není problem, smenarny jsou vsude, ale trosku me to prekvapilo. Nasel jsem jidelni koutek, kde me cekalo první z prekvapeni. Hned u eskalatoru je skrinka s dvaceti uzamykatelnymi prihradkami. V kazde prihradce na Vas kouka nabijeci konektor at uz na Nokii, SE, Apple, pripade univerzalni mini/micro USD.. Ano, pripojite mobil, zamknete, klicek si vezmete s sebou, jdete se najist a nabity mobil si zase vyzvednete. Zdarma. Vybil se vam laptop, pouzivat erarni pc s netem se vam ekluje a vy musite dat vedet svetu kde jste? I na to tam jsou pripraveny, je tam stul u ktereho je plno zasuvek, které jsou dokonale univerzalni, at mate snuru do jakekoliv zasuvky, bude pasovat, adapter netreba. Vyuziti opet zdarma. Mel jsem zato ze free wifi je jenom u gate, ale chyba, je vsude po letisti. Cas si muzete zprijemnit i navstevou zahrady s motyly, tu jsem ale nemohl najit, udajne mela byt prave na terminalu tri, ale je pravda ze jsem jen tak ocima proletl cedule jestli to neuvidim nekde pobliz. Nevidel, holt priste. Musim rict ze opravdu tyhle drobnosti spolecne s velice dobrymi cenami delaji ze SIN, jak jsem uz řekl vyse, skutecne to nejlepsi letiste kde jsem kdy byl.
6. let
SIN – MLE
operovano A330-300
SQ 452
10NOV 20:40 – 22:10
Po trech hodinach, které jsem na prestup v SIN mel, byl cas odletet zpet do Male. Boarding zacal v osm a nemá cenu uz rikat, ze vse bylo naprosto bez problemu. Zajimavy ze na ceste zpet se me uz nikdo nevyptaval, zrejme byli radi ze se vracim zpatky.
I tentokrat jsme byli dochvilni, vznesli jsme se ještě o dve minuty driv nez jsme měli v planu. Letelo se opet A330 a nic moc se od prvniho letu z Male nelisilo, vyjma jidla. Kure a nudle – bezpecne jsem vedel ze se zkratka blizim zpatky. Let byl tentokrate o něco kratsi, ale jen o dvacet minut. Nabidka vseho samozrejme stejna, posadce opet není co vytknout, takze zabalen do deky sledujic (konecne!!) jeden z dilu leteckych katastrof na tabletu (konecne zasuvka) a tri dily Comebacku jsem opet dorazil do Male.
Dovolena pryc, ale bylo to uzasny, jak po strance letecke (nalital jsem se az dost), tak celkove, muzu Australii i Zeland jedine doporucit, ale rikam.. Jednou to je malo, tak pocitejte s tim ze se tam radi vratite. Mimochodem jestli jste docetli az sem, tak vam jednak tleskam a jednak dekuju.
1. let
MLE – SIN
operovano A330-300
SQ 461
28OCT 14:50 – 22:40
Po az neskutecne dlouhym cekani konecne nadesel ten den. Let byl planovany ve 14:50, coz mi teoreticky samozrejme poskytovalo dostatek casu, abych si věci na 14 dni zacal balit v 10 dopoledne. Jesteze je tu letiste dost male a tak na checkinu staci byt 45 minut před odletem.. Vse se podarilo a ja drzel v ruce boarding passy do Sydney. Po projiti imigracni kontroly jsem se ještě zastavil v duty free a vedom si ceny cigaret v Australii a na Zelandu si pro osobní dovolenkovou spotrebu koupil karton lehkych Marlboro za 24USD. Letiste v Male disponuje kurackym salonkem, takze jsem ho vyuzil a v duchu si gratuloval ze jsem na nakup nezapomnel, protože u klokanu bych se nedoplatil. Kolem pul treti zacali svolavat cestujici na boarding. V Male nejsou zadne nastupni prsty, vsechny brany jsou „remote gate“, takze se k letadlu chodi po svých, coz je pro letecke fanousky nadhera. Vedle klasickych letadel jako A320, A330 nebo B777 od Emirates, pripadne vnitrostatni ATR42, jsou zde k videni na nasich letistich ne uplne obvykle Dash 8 (také pro vnitrostatni linky) a vetsinou vedle nich parkuji i private jety klientu tech lepsich hotelu. V hlavni turisticke sezone je rovnez k videni jumbo jet z Moskvy od Transaera a v době muslimskych svatku rovnez jumbo od Saudi Air mirici do Jeddah. Takze pro člověka co se o letadla zajima takove zive hrackarstvi.
Boarding mají Singapurci zorganizovany velice dobře, během dvaceti minut jsme vsichni sedeli na svých mistech, ovšem kapitan Joseph Groom (kdo videl film Kokosy na snehu tak by se pravdepodobne ocitl ve stejnem stavu jako ja, smal jsem se asi dve minuty v kuse) oznamil, ze ještě nakladame cargo a poletime o zhruba 20 minut pozdeji. Cas jsem venoval prolistovanim inflight magazinu Singapurcu a asi na treti strance jsem nalezl oznameni ze Australie snizuje limit pro dovoz cigaret na 50ks na osobu. Při pomysleni na tech 200ks v batohu mi to prislo jako zajimava informace a premyslel jsem jestli se tim mam při cekani v SIN udusit nebo pockat co s tim v Sydney provedou. Ze zamysleni me vytrhl pohyb letadla a konecne jsme rolovali na runway. Letiste v Male ma jedinou, 3.2km dlouhou (mimochodem nejdelsi ulice v hlavnim meste, která protina cely ostrov ma 1.7km) a k terminalu se sjizdi v cca polovine, letadla tedy vjedou na runway, dojedou na jeji zacatek, tam se otoci a startuji. Pro zajimavost – tuto runway krizuje vzletovy i pristavaci koridor pro vodni runway hydroplanu, které jsou vedle vnitrostanich linek a rychlolodi spojnici mezi letistem a resorty. Dispeceri, kluci od 22 do 29 let co prosli trimesicnim kurzem v Dubaji s naslednym pulrocnim zaskolenim, tedy mají obcas co delat aby to ukocirovali. Cest jejich praci, zvladaji ji dobře.
Kratce před ctvrt na ctyri jsme se dostali do vzduchu a ja zacal zkoumat zabavni palubni systém Singapurcu Kris World. Kazda sedacka je vybavena obrazovkou a dalkovym ovladanim, na longhaulech uz celkem standard, plus zasuvka na 110V. Palubni systém nabizi opravdu stovky moznosti jak se zabavit, několik desitek filmu, dokumentu, serialy a samozrejme hudbu a hry. Krome toho si prirozene muzete nechat zobrazit informace o letu, pomoci kabelu k obrazovce pripojit svůj iCokoliv, laptop a nebo flash disk s filmy ci muzikou. Ještě zminim moc hezky napad zobrazovani informaci o navazujicich letech v Singapuru – do jake destinace, v kolik hodin a ze které brany se poleti. Bohuzel zustalo u napadu a po celou dobu letu se zobrazovala pouze hlaska, ze informace k navaznym letum budou k dispozici hodinu před pristanim. Ackoliv jsem tuto volbu znasilnoval i pul hodiny před priletem, aplikace stále omilala pohadku slibujici info hodinu před priletem. Budto to vazne nefungovalo, nebo to berou doslova a informace jsou dostupne opravdu jen hodinu před priletem – ne driv, ne pozdeji.
Ani ne dvacet minut po startu se o nas zacala starat perfektni posadka. Tady musim SQ opravdu pochvalit, cabin crew byla neskutecne mila, rychla, proste idealni. Prede mnou sedeli rodice s mimcem a letuska se k prckovi chovala uplne ukazkove. Z hlediska gastronomie nas Singapurci nacali klasickymi prazenymi arasidy, ke kterym jsem si teda dal vino, at mi to ubiha. Bohuzel mi trosku prekazili misi s nazvem „celou dovolenou nevidet tunaka“ (tady moc jinych jidel neznaji, tak jsem se tesil na něco normalniho), jelikoz hned první chod vecere byl „Maledivsky salat se zelenymi fazolkami a tunakem“. Dal ale bylo na vyber mezi hovezim v omacce z peti koreni s ryzi, nebo kureci v cesnekove omacce se stouchanymi bramborami, tak jsem ztrestal drubez. A muzu rict ze vyborny, stejne jako zakusek v podobe mocca dortu. Vyber vsemozneho alka a nealka je u SQ samozrejmosti, cili jsem kure podporil opet vinem, tentokrat bilym. Po jidle jsem se zabalil do pripravene deky (s tou klimou to fakt prehaneji, navíc jsem z Malediv letel v zabkach) a premyslel jakym filmem si cestu ukratim. Ac je v nabidce doopravdy hromada filmu, priznam se ze zadny z nich me tedy za srdce nechytil, ba ani neoslovil. Moje zklamani trvalo do chvile, nez jsem narazil v sekci „Dokumenty“ na dva 45ti minutove dokumenty o vyvoji a prvnim vzletu Airbusu A380. Singapore Airlines byla mimochodem první letecka společnost, která před peti lety uvedla A380 na komercni linky. Tou první linkou byla trasa SIN-SYD. Letel jsem presne pet let a ctyri dny po tomhle letu. Hodinu a pul cesty jsem tedy stravil velice prijemne, shledl jsem ještě dil Pratel (jediny co v nabidce byl) a uz jsme se zacali pomalu chystat na pristani v jiz nocnim Singapuru.
Zpozdeni z Male jsme cestou dohnali a sedli osm minut před papirovym casem priletu. Frekvence letadel pristavajicich na Changi byla v době naseho sednuti neskutecna. Opravdu jsem v zivote nevidel nad letistem snuru letadel chystajicich se k pristani, videl jsem za nami sedat další tri spoje v intervalu 54 vterin po nas, po nem sedli za 48 sekund další a za další minutu a dve vteriny další stroj. Fakt jsem to pocital protože ten pohled na nebe byl uzasnej. Dorazili jsme na gate a do ctvrt hodky byli z letadla venku.
Changi ma celkem tri terminaly, my dorazili na trojku, ze ktereho také odletalo spojeni do Sydney, takze jsem nemusel nikam moc slapat, stejne jsem mel na prestup dve hodiny, takze na „to-do listu“ jsem mel najit branu, kurackou zonu a pokud možno kafe. Po pohledu na planovane odlety jsem se zaradoval, protože boarding do Sydney byl planovany z brany cislo A5, ke které jsem prave stal zady, takze jsem nemusel nikam chodit. Rovnez kuracka zona byla za rohem, tak jsem ji sel vyzkouset. A to jsem tedy musel pochvalit, zadny zahuleny pokojik, ale venkovni regulerni zahradka s palmama a tak podobne. Každý disciplinovane tipal vajgly do popelniku, takze i pres koncentraci kouricich to stále vypadalo kulturne. Letiste v Singapuru je vlastne to nejlepsi letiste, na kterem jsem mel tu cest kdy byt. Na ceste tam jsem stihl ještě prijit na to, ze na kazdem rohu jsou k dispozici pocitace s internetem zdarma (na 15 minut, pote vas to odhlasi, ale samozrejme se muzete prihlasit znovu) a je jich tolik, ze vzdycky nejaky volny najdete. Při cekani u gate jsem chytil i free wifinu. Tech prekvapeni je tam vic, ale prisel jsem na ne az cestou zpet, tak to popisu u zpatecni cesty nize.
2. let
SIN – SYD
operovano A380-800 (upper deck all business)
SQ 231
29OCT 00:45 – 11:50
O pulnoci zacal boarding na další let, smerujici do Sydney. Dival jsem se ze SQ mají A380 ve dvou konfiguracich, jedna ma horni palubu urcenou pro business class, druha konfigurace je jako třeba u Air France – cast horni paluby je economy trida. Samozrejme jsem doufal ze poletime tou druhou a budu moct sedet nahore, nicmene uz při online checkinu jsem zjistil ze byznysmenu do Sydney leta asi vic nez je zdravo, takze nahore sedet nebudu. No nevadi. Boarding byl opet velice rychly, az tedy na me. Ja nevim co jsem provedl, jestli jsem svým zkoumanim letiste a focenim pusobil podezrele nebo co, ale u gate si me při pasove kontrole vzal zamestnanec letiste stranou, neustale muj pas zkoumal, projizdel UV lampou, ptal se proc letim zrovna s SQ, co na Maledivach delam, kdy se vracim a tak... V 00:35 mi uz z jeho dotazu zacalo byt trochu nevolno, protože z cestujicich uz u gate nikdo nebyl, ja byl poslední. Zrizenec potom nekam telefonoval, naposledy projel muj pas pod UV, pak řekl ze se mu to zda v poradku a poslal me do letadla.. V 00:39. Uplne mi zkazil zazitek z nastupu do 380. No nic, nasel jsem svoje místo, zaradoval se ze opet sedim sam, někdo zahlasil „boarding complete“ a pomalu jsme se rozjizdeli.
A380 je i uvnitr na první pohled jina nez normalni stroje. Především ohromna. Diky druhé palube nad sebou ma clovek rovny strop, coz dela hrozne moc. Navíc steny letadla jsou, kvuli hlukove izolaci jak jsem se v dokumentu z prvniho letu dozvedel, opravdu mohutne, pohled z okna je tedy trochu nezvykly. Airbus inzeroval ze A380 ma vetsi okna, ale ja bych řekl ze jen tak napul. Ano, vnitrni okno urcite vetsi je, o hodne, ale venkovni mi tedy prislo stejne velke jako u jinych letadel, takze efekt prakticky zadny. Když uz mluvim o vyhledu z okna, tak ja sedel tesne za kridlem a pohled na kridlo A380 je doopravdy impozantni. A380 jsem videl nazivo i uvnitr když ho v Praze predstavovala Lufthansa, ale takhle to bylo preci jen něco trochu jineho.
I pres klaunske cislo toho komedianta u gate jsme se z runwaye zvedli de facto nacas, snad jen s dvouminutovym zpozdenim a opravdu jsem zustal zirat. Ta protihlukova izolace funguje naprosto neskutecne, ctyri motory Rolls Royce Trent-900 jely na plny vykon a zvedaly nalozeny a ze ¾ natankovany, 500 tun vazici stroj nahoru a my neslyseli skoro nic. Teda ne ze nic, ale ten rozdil oproti kteremukoliv jinemu letadlu je proste neuveritelny. O to vic je slyset jakykoliv pohyb klapek, respektive motor jejich zatahovani a vytahovani. Když jsme po odletu klapky zatahovali, docela jsem se lekl co to je za randal. Tedy klapky... Ony to jsou spis poradne klapajzny, jsem liny googlit abych to řekl presne, ale mym odhadem ma klapka od A380 plochu skoro jako kridlo A320. Neskutecny.
Co se servisu a tak dale tyce, oproti letu z Male se toho moc nezmenilo, A380 je vybavena velice podobne jako singapurska A330, cili stejna nabidka v zabavnim systemu, prakticky stejna sedadla s dostatecnym prostorem na nohy a zasuvka v operadle, tam doopravdy rozdil nebyl. Stejne tak opet skvela posadka, ale vlastne jednu věc bych mel, jak mi na prvnim letu obcerstveni chutnalo, tak na tomto tedy stalo za pendrek. Po obligatnich arasidech jsme dostali na vyber z kureciho chuttney (neboli po cesku „catny“) a indickeho curry (na letu do Australie...? vazne...?). I curry mam z Malediv plny zuby, takze jsem zvolil chuttney a asi jsem neudelal dobře, byl to jakysi zavitek s naplni, ale vazne mi moc nejel. A ze jsme jako „dezert“ dostali Snickersku, to jsem koukal.. Ranni vajicka s kureci klobaskou byly daleko lepsi..
Jelikoz byl let trochu delsi, kolem sedmi hodin, obdrzeli jsme od posadky soupravu fusekli (jupi, jak na Vanoce) a zubni pastu s kartackem. Ponozky tedy vazne chvalim, bylo v nich krasne teplo
.Protože nabidku filmu jsem jiz znal a nijak me nenadchla (ano, měli třeba i noveho Batmana, ale tomu jsem tedy nikdy nepropadl), rozhodl jsem se ze zapojim do zasuvky tablet a pustim si něco ze svých zasob (uprimne tam mam tri dily Comebacku a 29 epizod serialu Letecke katastrofy, ovšem nikdo vedle me nesedel, tak co..). Zjistil jsem ze sluchatka jsem nechal doma, palubni prirozene do tabletu nesla, tak jsem kouknul do nabidky duty free shopu na palube. Nejlevnejsi sluchatka za 312 dolaru, no tak to me muzete mit tak maximalne radi. Usinal jsem tedy s vyberem hitu devadesatych let, který byl rovnez v palubni nabidce. A protože dite devadesatych let jsem, udelalo mi to desnou radost, nektere hity jsem opravdu třeba 10 let neslysel. V A380 se spi docela dobře, ale ma stejnou vadu jako A330. Když date hlavu s polstarem na stenu u okynka, mezi operadlem sedadla a tou stenou je mezera presne akorat na vas polstar, takze staci trochu zvednout hlavu a polstar lovite u spolucestujiciho co sedi za vami.. Ze se nad timhle ještě někdo nezamyslel..
Jak jsem predeslal vyse, krmeni na tomto letu probehlo dvakrat, rano ještě snidane. Nebylo co resit, zvolil jsem klasicka vajicka, spatny nebyly. To uz jsme byli necele dve hodiny od Sydney, venku bylo nadherne a pod nama poust. Zbytek letu jsem stravil ve spolecnosti pana Kulhanka (spisovatel, pro ty co neznaji) a vyplnenim australske „landing card“. Tam jsem premyslel jestli mam zaprit ty cigarety, ale nakonec jsem na otazku zda privazim vice jak 50ks odpovedel ze ano, ja si nebudu delat problemy a v nejhorsim jim to tam necham. Na Kingford Smith jsme pristali skoro o pul hodiny drive nez bylo v planu, takze idealni.
Mam dojem, ze ten clovek co me zdrzoval u gate v Singapuru musel volat do Sydney ze jim me posila, protože i v Sydney jsem byl jediny, koho brali do kancelare imigracnich. Tam se opet vyptavali kdo mi platil cestu (zrejme vypadam desne neschopne samostatny práce) a spoustu dalsich otazek. Nicmene slecna byla ohromne mila, porad se smala a postupem casu jsem koukal ze to je v Australii vicemene standardni chovani. Krasa. Ale za 15 minut me pustila s tim ze je vsechno v poradku a ja si mohl jit vyzvednout kufr. Ten se během me nepritomnosti uz bavil jizdou po vydejnim pasu, takze jsem ho jen capnul a vyrazil smerem k celnikum. Tam je to docela dobry, pokud se na pristavaci karte k nicemu nepriznate, poustej vas k vychodu, kde si obcas nekoho nahodne vyberou a zkontrolujou, jestli nelhal a něco neveze. Při dosavadnim prubehu cesty jsem si doopravdy gratuloval ze jsem se priznal hned a tak jsem byl odeslan za slecnou co vyrizuje cla. Ta mi nabidla ze karton cigaret muzu za 77A$ provezt, nebo jim ho tam muzu nechat. Krabicka v Australii, podle infa co jsem zjistoval, nejde pod 10A$, takze mi to prislo jako fer nabidka. Pokud tam nekdy pojedete, vymente si peníze na australske dolary hned na letisti, s americkymi dolary (nebo jakoukoliv jinou menou) nepochodite ani nahodou. Takze me ještě odvedla do smenarny (jsem pocital ze americky dolary alespon na letisti uplatnim), nicmene zaplatil jsem a hura, byl jsem venku, byl jsem v Australii.
3. let
SYD – CHC
operovano A320
JQ 151
03NOV 19:45 – 00:45 (+1)
Po necelem, krasne stravenem, tydnu v Australii nastal cas na presun na Zeland. Prvne jsem doufal ze poletim s Air New Zealand, nejen kvuli hobitimu instruktaznimu videu, ale chtel jsem vyzkouset servis další spolecnosti. Bohuzel peníze jsou peníze a rozdil 79A$ mi za tu zkusenost priznam se nestal. Zvolil jsem tedy australskou nizkonakladovku Jetstar, bez servisu a v horsich casech, popravde priletet nekam kde to neznam a dopravovat se do hostelu který neznam, v jednu rano není uplne idealni, ale co se dalo delat.
Jetstar ma na letisti v Sydney několik prepazek, kde se odbavuji vsechny lety. Zaradil jsem se tedy do fronty něco před sestou odpoledne a asi za 10 minut na me prisla rada, docela to zvladali. Odbavil jsem kufr, dostal boarding pass a další „landing card“ pro Zeland. Uz na checkinu po me chteli letenku ze Zelandu pryc, ale na to jsem byl pripraven a mel ji v ruce, s tim se dalo pocitat. Nebyl jsem si jisty jak moc velke letiste Sydney ma, takze jsem si odskocil na poslední cigaretu ven a sel na imigracni kontrolu. Tam jsem se trosku zaseknul, protože bylo hodne lidi, nicmene narozdil od Malediv, kde se při podobne situaci nikdo nevzrusuje a dal delaji svým tempem (dobře, „tempem“), australane otevreli další prepazky a cast nas k nim odvedli, takze nakonec jsem byl odbaveny rychle. Jako vždy, první věci bylo najit odletovou branu a pote resit vse ostatní. Brana 22 byla asi pet minut chuze, takze nic sloziteho a jelikoz jsem mel do odletu cca hodinu, vydal jsem se najit obligatni kuracky koutek. V tom me tedy Sydney zklamalo, vlastnimi silami jsem ho nenasel a helpdesk byl zavreny, takze jsem utrel nos a vratil se zpet ke gate. Cestou jsem ještě potkal napojove automaty a když jsem v nem videl vanilkovou colu za 4A$, neodolal jsem, vubec nechapu proc k nam ještě nedorazila, je uzasna.
Boarding zacal na minutu presne 30 minut před startem, nejprve samozrejme zadni rady a pote se boardovalo smerem dopredu. Ja sel z naší sekce az mezi poslednimi a tak když jsem dorazil k rade 15, kde jsem mel zamluveno (co zamluveno, za 5 dolaru zaplaceno) místo u okna, sedela uz na nem jina cestujici. Slusne jsem ji oznamil ze jeji je asi sedadlo do ulicky (ja je nesnasim), nicmene pani me odpovedela ze to preci na ty tri hodiny nevadi, at si do ulicky sednu ja. Vzhledem k tomu ze na stredu sedela ještě jedna dama, která se zajmem situaci pozorovala, jsem nechtel delat sceny a sedl si tedy na sedadlo do ulicky, ale se zasmusilym vyrazem, ja ulicky vazne nemam rad. A krome toho jsem se chtel trochu vyspat. No nic. Mimochodem místo 15A si ještě prisla narokovat nejaka Cinanka, jenze byla dost zmatena (z mych zkusenosti je to u tohoto narodu naprosty standard), ale po chvili ji prisla letuska odkazat do patricnych mezi (respektive na jeji místo 9A).
Letadlo se pomalu vydalo na taxi, letusky predvedly standardni rozcvicku a znovu na minutu presne, ve trictvrte na osm, jsme startovali smerem na Zeland. O letu jako takovem snad psat netreba, Jetstar je doopravdy jenom doprava „A-B“. Byl jsem ale opravdu prijemne prekvapen ze jsme startovali nacas, coz u lowcostu zvykem nebyva, milym chovanim personalu a i mistem na nohy, rozhodne jsem mel mista vic nez třeba u Ryanairu. Co zamrzelo byla absence palubnich casopisu na mem miste (baba u okna ho samozrejme mela), posadka zrejme nemela moc casu pripravit kabinu az do takovych detailu. To nemyslim ironicky, letadlo bylo na zemi doopravdy max hodinu, když jsem ke gate prichazel poprve, tak dorazilo. Takze jsem si volnou chvili kratil opet knihou z vlastnich zasob. Byla puvodne pripravena do autobusu po Zelandu, ale to se nedalo nic delat.. Nekterym cestujicim letusky roznesli predobjednane jidlo, nekteri si jej vybrali z palubniho menu, nad cimz jsem taky premyslel, ale když jsem to videl, tak me to nijak nelakalo. Ani kelimek kavy za 3A$ me nezlakal.
Po trech hodinach klidneho letu jsme dorazili do Christchurch. Nervozitu ve me vyvolalo oznameni o venkovni teplote – 5 stupnu, Sydney jsme opousteli za dvacetistupnoveho tepla a musim rict ze na Maledivach stejne buhvikolik tepleho obleceni nemam, abych se na takovou teplotu vybavil. Uz v prstu z letadla na terminal mi byla kosa.
Vzhledem k tomu ze v tuhle pokrocilou hodinu jsme byli jedini pristavajici, slo vse velmi rychle. Imigracni kontrola byla opet pro vetsinu z cestujicich rychla, ja si opet odbyl klasickou desetiminutovku vysvetlovani ze se jim tam nechci usadit (ted vim ze jsem kecal, chci!), ze se opravdu hodlam vratit, zkratka ze jen nakouknu a zase zmizim. Razitko do pasu jsem nakonec dostal, vyzvedl zavazadlo a pres celniky (se kterymi jsem nyní problem nemel, Zeland je velkorysejsi a dovoluje 200ks cigaret a po tydnu v Australii jsem uz byl hodne pod limitem) a smenarnu se vydal ven. První co jsem videl byl clovek v zimni bunde, kulichu a sochu tucnaka lakajiciho na vylet do Antarktidy. Ja v dzinach, kosili a lehkym svetru. Busy uz takhle pozde nejezdily, pripojil jsem se tedy k jednomu ze shuttlu, který ma sice vyhodu ze člověka vyhodi presne kde chce, ale za 15 minut jizdy jsem platil 24NZ$, hruza. Ale bylo v nem teplo a druha cast dovoleny mohla zacit.
4. let
WLG – ZQN
operovano A320
JQ 293
07NOV 08:55 – 10:15
Na tohle jsem se tesil asi ze vseho nejvic, vnitrostatka po Zelandu. Z Christchurch jsem se do Wellingtonu presunul kombinaci busu a trajektu, ale na doporuceni kamaradky jsem chtel videt i Queenstown. Coz bylo casove mozny jedine letecky, takze jsem opet volil mezi Jetstarem a Air New Zealand. Ten to bohuzel opet o 42 dolaru prohral, a tak místo jejich ATR42 jsem sedmeho listopadu na wellingtonskem letisti vyhlizel jetstarovskou A320.
Odbaveni u JQ bylo opet bezproblemove, jsou tam samoodbavovaci kiosky, takze clovek si vytiskne boarding pass, baggage tag a kufr jen odlozi na drop-offu. Zalezitost na tri minuty. Wellingtonske letiste bylo v době moji navstevy uzasny. Schyluje se totiž k premiere Hobita a tak nejenze v hale visi ohromna socha Gluma snaziciho se chytit rybu (je to fakt uzasny), ale i letiste je prejmenovany na „Middle of Middle-Earth“. Opravdu krasny.
Na letiste jsem dorazil o pul osme, odbavil se, udelal par fotek a cekal na pul devatou, kdy mel zacit boarding. Tesne po ctvrt na devět se ozvalo hlaseni, ze nas let bude zpozden a predpokladany boarding bude v 10:45 s odletem v 11:15. Coz mi dalo prostor na snidani a zasel jsem do Subway na sandwich (malinkatej!!). Bylo dost casu, takze jsem si prosel letiste skrz na skrz a pak uz jenom cekal. Wellingtonske letiste nikde free wifi nenabizi, ale jelikoz jsem mel mistni simku s netem, tak me to ani dvakrat netrapilo, hlavne ze byly k dispozici elektricky zasuvky. Pokud to zkratim, tak cas odletu se nam zmenil nekolikrat a finalne jsme se boardovali az kolem pul druhé odpoledne. Jak jsem tenhle bod u Jetstaru u minuleho letu vyzdvihoval, tak ted to byl doopravdy lowcost se vsim vsudy, Air New Zealand uz davno v Queenstownu byl.
Boarding se snazili zrychlit jak jen to slo, neboardovalo se tedy pouze prednimi dvermi, ale i zadnimi, hlavne abychom byli na palube co nejrychleji. Do toho se tankovalo a nakladalo cargo a odletali jsme lehoucce po druhé odpoledni. Musim rict ze tentokrat jsem svoje místo u okynka mel.
A ze bylo na co se divat. Jakmile jsme se zvedli, videl jsem ze stalo za to cekat. Cely let byl uplne neuveritelny vyhled, hodinu a ctvrt letu uzasnou krajinou – hory se snehovymi spickami, neskutecne modra jezera, reky, i klasicke novozelandske zelene hroudy, to vsechno bylo diky počasí bez mraku nadherne videt. Samotne pristani v Queenstownu je zazitek sam o sobe, ja to tu asi nebudu nijak dlouze popisovat, jelikoz jsem z celeho letu udelal takove kratke video, takze mate-li šest minut, zde je odkaz: http://tinyurl.com/bu3jjwr. Lepsi nez tisíc slov, doopravdy tohle byl ten nejhezci let který jsem kdy absolvoval a nemyslim ze bych toho videl malo, i cesta hydroplanem na Maledivach před timhle bledne. Alespon pro me.
Queenstownske letiste je pouze vnitrostatni, od vychodu z letadla po capnuti kufru a odchodu ven je zhruba deset minut, uplne perfektni. Kazde letadlo se na tomhle letisti jenom toci, urcite se vyplati si pockat na start letadla kterym clovek priletel, protože videt ho startovat proti tem horam, je to ohromny zazitek, něco uzasnyho. Před halou staly opet samozrejme shuttly, ale poucen z Christchurch jsem radsi nasel autobusovou zastavku. Bus jel co pul hodiny a za 8NZ$ me hodil do centra Queenstownu, nejkrasnejsiho města co jsem kdy videl. Kdo ma cestu na Zeland, tohle místo vynechat nemuze, opravdu dokonalost v kazdym ohledu.
5. let
CHC – SIN
operovano B777-200
SQ 298
10NOV 11:55 – 17:45
A dovolena v haji. Po prejezdu z Queenstownu do Christchurch busem (osm a pul hodiny) jsem v CHC ještě noc stravil a dopoledne letel nazpet.
Konecne jsem i christchurchske letiste videl za dne, je to taky prcek
. Brana 35, o které jsem vedel ze se z ni boarduji Emirates i Singapurci, je jen kousek od plotu který deli parkoviste pro auta a parkoviste pro letadla, takze po prijezdu na letiste jsem sel nejprve zjistit v kolik presne SQ pristavaji, abych se rolovani ke gate sel podivat. Pristavali za necelou ctvrthodinu, tak jsem se k plotu vydal i s kufrem, na checkinu byla fronta. A stalo to za to. Stara „triple sedma“ dosedla a vydala se smerem ke gate, moc hezky divadlo, zvlast když parkovala ode me jen na dylku kridla, takze taky krasnej zazitek. Na christchurchskem letisti ma rovnez antarktickou zakladnu USA, takze jsem v dalce videl nejaky jejich letoun který na expedice pouzivaji, ale bohuzel na tu dalku se mi nepovedlo rozlustit co je to zac. Mel jsem si vzit brejle.Když jsem se vratil do odbavovaci haly, fronta na checkin uz trochu proridla, takze jsem byl za pet minut hotovy a v ruce drzel boarding passy do Male. V tu dobu zbyvala do odletu dobra hodina a pul. Tentokrat jsem si info o kurackych koutcich zjistil dopredu, jelikoz v ocekavani 10h50m trvajiciho letu by clovek mel byt pripraven. Bohuzel diky predesle noci se mi uz cestou na letiste za krk usadilo to male zviratko, takze jsem zrovna tohle resit nemusel, chut na cigaro bylo to poslední co jsem mel. Nicmene i tak mohu konstatovat pro ty, co se tam nekdy objevi a resit by to museli, stejne jako v Sydney si za imigracnim nezakourite.
Imigracni jinak funguje rychle, jen me prekvapilo ze mi, jak jsem v letadle zjistil, do pasu nedali razitko ze jsem zmizel, takze eventualni pristi navsteva mi zrejme taky zacne dobře.. A nebo je to normalni, ale verit tomu se mi nechce.. Jinak christchurchske letiste kdovijak zajimave není, par obchodu, duty free, dve kavarny. Bohuzel třeba verejne pristupne zasuvky nejsou, stejne tak free wifina. Brana 35 byla samozrejme nejdal (jak jsem se dival tak asi jedina byla schopna obslouzit vetsi letadlo nez A320) a když jsem k ni dorazil, pomalu se uz pripravoval boarding.
Tato linka byla bohuzel operovana B777, coz mi radost neudelalo – konfigurace 3-3-3 je na longhaulu zabijeci.. Navíc nase 777 uz mela něco za sebou a bylo to videt prakticky na vsem. Maly monitor by mi nevadil, ale ty zasuvky... Ty zasuvky.. Chybely.. Nejdelsi let a ja nemel vubec zadnou zabavu. Nastesti mi bylo zle, takze jsem byl stejne vzhuru prevazne jen v case krmeni a zbytek cesty jsem prospal. Při jidle jsem tedy vedl konverzaci s novozelandanem puvodem z Indie, co se letel do Dilli zenit. Normalne je to jedna z věci co me na cestovani bavi, ale ted jsem to doopravdy zvladl pouze při jidle, které ale musim rict bylo opet vyborny, když nepocitam to kureci chuttney do Sydney, SQ varit umi. O skvele posadce mluvit nemusim, opet vse super. Při svacine me napadlo se zkusit srovnat dvoudeckou vina a hle – i v 10km to fungovalo. Udelalo se mi mnohem lip a zacal jsem byt funkcni. Nadto jsem v zabavnim systemu narazil na originalniho Maria, ještě z tech kazetkovych her, kdo pamatuje.. Dokonce i s originalnima zvukama.. Neskutecny, i ted jsem dokazal dat první dva levely naprosto popameti, to clovek nezapomina. Takze zaverecnou ctvrtinu letu jsem si uz i uzival a v dobre nalade sednul v Singapuru.
Nebe tam vypadalo podobne jako když jsme sedali poprve – dlouha rada letadel chystajicich se na pristani, opet uzasny.. Na terminalu cislo 3 jsme sedli téměř na cas, s lehouckym predstihem. Po prozkoumani tabuli s odlety jsem videl ze let do Male bude z terminalu 2 a bude tedy potreba pouzit letistni vlacek. On to tedy není vlacek v pravem slova smyslu, je to takova kabinka na kolech vedena betonovym koridorem, prirozene bez ridice jak to na letistich byva. Jezdi snad kazde dve minuty a cesta trvala minuty ani ne tri. Po vystupu z vlacku jsem opet hledal branu, ale diky super znaceni to netrvalo dlouho, v SIN je na cedulich psana i vzdalenost chuzi v minutach, velice uzitecny info a odpovidajici realite. V predtuse dalsiho pul roku ziti o tunaku, kurecim, nudlich a ryzi na tisíc zpusobu jsem ještě citil akutni potrebu navstivit McDonald. OK, ale musel jsem si vymenit peníze na SG$. Coz tedy není problem, smenarny jsou vsude, ale trosku me to prekvapilo. Nasel jsem jidelni koutek, kde me cekalo první z prekvapeni. Hned u eskalatoru je skrinka s dvaceti uzamykatelnymi prihradkami. V kazde prihradce na Vas kouka nabijeci konektor at uz na Nokii, SE, Apple, pripade univerzalni mini/micro USD.. Ano, pripojite mobil, zamknete, klicek si vezmete s sebou, jdete se najist a nabity mobil si zase vyzvednete. Zdarma. Vybil se vam laptop, pouzivat erarni pc s netem se vam ekluje a vy musite dat vedet svetu kde jste? I na to tam jsou pripraveny, je tam stul u ktereho je plno zasuvek, které jsou dokonale univerzalni, at mate snuru do jakekoliv zasuvky, bude pasovat, adapter netreba. Vyuziti opet zdarma. Mel jsem zato ze free wifi je jenom u gate, ale chyba, je vsude po letisti. Cas si muzete zprijemnit i navstevou zahrady s motyly, tu jsem ale nemohl najit, udajne mela byt prave na terminalu tri, ale je pravda ze jsem jen tak ocima proletl cedule jestli to neuvidim nekde pobliz. Nevidel, holt priste. Musim rict ze opravdu tyhle drobnosti spolecne s velice dobrymi cenami delaji ze SIN, jak jsem uz řekl vyse, skutecne to nejlepsi letiste kde jsem kdy byl.
6. let
SIN – MLE
operovano A330-300
SQ 452
10NOV 20:40 – 22:10
Po trech hodinach, které jsem na prestup v SIN mel, byl cas odletet zpet do Male. Boarding zacal v osm a nemá cenu uz rikat, ze vse bylo naprosto bez problemu. Zajimavy ze na ceste zpet se me uz nikdo nevyptaval, zrejme byli radi ze se vracim zpatky.
I tentokrat jsme byli dochvilni, vznesli jsme se ještě o dve minuty driv nez jsme měli v planu. Letelo se opet A330 a nic moc se od prvniho letu z Male nelisilo, vyjma jidla. Kure a nudle – bezpecne jsem vedel ze se zkratka blizim zpatky. Let byl tentokrate o něco kratsi, ale jen o dvacet minut. Nabidka vseho samozrejme stejna, posadce opet není co vytknout, takze zabalen do deky sledujic (konecne!!) jeden z dilu leteckych katastrof na tabletu (konecne zasuvka) a tri dily Comebacku jsem opet dorazil do Male.
Dovolena pryc, ale bylo to uzasny, jak po strance letecke (nalital jsem se az dost), tak celkove, muzu Australii i Zeland jedine doporucit, ale rikam.. Jednou to je malo, tak pocitejte s tim ze se tam radi vratite. Mimochodem jestli jste docetli az sem, tak vam jednak tleskam a jednak dekuju
.
A vítej 
Akorát by to chtělo fotky...
, navíc, když sis ho zaplatil. 