Víkend v letadle aneb šest hodin v Japonsku
Napsal: 01. 01. 2013, 02:56
Vrátím se do posledního týdne v červnu. Jsem s rodinou na dovolené v Chorvatsku. Pípne mi v telefonu SMS od kamaráda. „Co na to říkáš? Jdeš do toho?“. Nevím o co se jedná, ale tuším, že se blíží další čárky do FlightMemory. Odpovídám a obratem dostávám zprávu „Tokio za 95 Euro“. Víc vědět nepotřebuji. Odcházím z pláže a manželce hlásím „miláčku jdu si od toho vedra odpočinout na apartmán“. Shodou náhod jsem před pár dny zjistil, že mám na terase nezaheslovaný wifi signál. Proběhne pár mailů a letenky jsou na světě. Alitalia se opět předvedla, MXP-FCO-NRT-FCO-BRI za 95 Euro v prvním listopadovém víkendu. Jedná se o chybný tarif, jde o jednosměrnou letenku z Milána do Bari přes Japonsko. Proto mám v Tokiu na přestupu jen 7 hodin. Dobrých sedm, jsem za ně rád. Později jsem se dočetl, že někteří mají jen čtyři, to proto, že Alitalia lítá linku FCO-NRT 2x denně.
Přichází osvědčená fáze vyčkávání. Nespěchat s nakupováním hotelů, dalších letenek, nerezervovat auto. Vždy, když koupíte podezřele levnou letenku, je doporučováno vyčkat minimálně 14 dnů, jak na tyto levně nakoupené letenky zareaguje aerolinka. Italové přes prázdniny nepracují
. Letíme.
V srpnu dolaďujeme program. Nakonec letíme ve třech. Z Prahy do Milána volíme večerní let EasyJetu (690 Kč). Po dohodě vypouštíme poslední let do Bari. Komplikovalo by nám to návrat do Prahy. Nejbližší spoj W6 na lince BRI-PRG odlétá až v úterý ráno. Proto raději volíme nedělní spoj FCO-PRG téže aerolinky (660 Kč).
Finální itinerář:
Pátek: PRG-MXP, 21:30 – 22:55, EZY2588
Sobota: MXP-FCO, 6:50-8:10, AZ1017 + FCO-NRT, 10:45-7:00(+1), AZ782
Neděle: NRT-FCO, 14:00-19:00, AZ785 + FCO-PRG, 21:30-23:50, W62686
Podzim uteče jak voda a pomalu se blíží datum odletu. Na netu jsme zjistili, že ve stejném termínu s námi do Tokia letí další dva kluci, Slávek a Jirka. Domluvíme se, že společně využijeme služeb místního průvodce (naritatours.jp), tak abychom využili všechen čas, který v Japonsku budeme mít. Jirka nakonec domluví, že nám naši 4 hodinovou tour o hodinu prodlouží. Přichází první špatná zpráva. Honza, jeden z naší tříčlenné skupiny, mi píše, že z pracovních důvodů nemůže letět. Tímto padá přespání na hotelu v Miláně. Poslední člen výpravy Lukáš zásadně nevyhazuje peníze za zbytečnosti jako je například noc v hotelu.
Přichází den D. S Lukášem se scházíme na Zličíně. Přejíždíme na starý terminál, ustájuji svého oře a za pár minut nasedáme na 119 směr terminál 2. Po výstupu z autobusu si všimneme nového názvu letiště.
Odletová hala je prázdná. Procházíme si výstavu fotografií Václava Havla a po chvíli přecházíme do tranzitního prostoru. Teď přichází důležitá fáze. Dokup prášků na spaní, které budeme potřebovat na milánském letišti. V baťohu mám přiměřené množství malých lahviček kubánského rumu, v duty free shopu kupujeme láhev pražskému rumu a u gejtu vyprazdňujeme automat od koly.
PRG-MXP, EasyJet EZY2588
Airbus A319,G-EZGF
647 km, 1:22 hod
LF-98%
Můj první let s leteckou společností EasyJet. Odlet i přílet na čas. Nepřekvapila ani nezklamala. Zařadil jsem si ji v žebříčku nad Ryanair. Z Prahy jsme odlétali za deště, ochladilo se, tak jsem si na zahřátí koupil za 3 Eura čaj.
Po příletu nás k terminálu převezli autobusem, pak jsme se přesunuli před halu k autobusové zastávce, od které v pravidelných intervalech pendluje autobus mezi T1 a T2.
V prvním patře T1 u restaurace Autogrill si na dvou volných lavicích zakládáme tábořiště pro noční pobyt na Malpense. Během noci padnou všechny naše tekuté zásoby z Prahy.
Je to divný, ale spát se mi chtělo až skoro k ránu. Lukáš na 2 hoďky usíná. Já se to snažím „rozchodit“ a courám se po letišti. Míst na přespání je tu mnoho.
MXP-FCO , Alitalia AZ1017
Airbus A319,EI-IMD
511 km, 1:20 hod
LF-40-50%
U gejtu se potkáváme se Slávkem a Jirkou, se kterými budeme absolvovat společný výlet v Tokiu. Z Milána do Říma odlétáme v 6:50 hodin. Letadlo je na sobotním ranním letu poloprázdné. Překvapil mě interiér této devět let staré A319, prostoru na nohy habakuk.
FCO-NRT , Alitalia AZ782
Boeing 777-200ER, EI-ISB
9.915 km, 11:55 hod
LF-90%
První, ale i poslední špatná zpráva nás zastihla po příletu z Milána. Náš odlet do Tokia bude o hodinu opožděn. Důvod jsme se nedozvěděli.
Alitalia Classica Plus
Alitalia Uscita Plus
Dva měsíce před cestou jsem si na stránce Air France zarezervoval sedadla. Vybral jsem pro sebe a Honzu (který nakonec neletěl) sedadla 41A+41C a doufal, že nám na béčkové sedadlo nikoho nedají. Dopadlo to výborně. Letadlo mělo v zadní části dost volných míst, jak prostřední čtverky, tak i krajní trojky. Na mou trojku si nikdo nepřisedl, takže jsem ji měl jen pro sebe. Výhodou levé strany byla šířka uličky ke konci trupu. Neomezoval vás vozík se kterým pravidelně letušky jezdily kolem.
Hodinu po startu rozvezli v prvním kole pití a slané krekry, pak následoval oběd. Výběr buď těstoviny, nebo japonské kuře s rýží. Z alkoholu nabídli k jídlu víno a pivo. Žízní jsem netrpěl, v zadní části nám nechali k dispozici nealko a slané krekry. Občas jsem si pro něco zašel.
Let mi utekl. Čas jsem zabíjel filmy na iPadu, telefonováním s Lukášem, který seděl na samostatné trojce na druhé straně trupu. Vždy když jsem usnul, tak mě ten šmejd
tím telefonem probudil.
V polovině letu zatahuje posádka u všech okýnek clonky, chtějí vytvořit umělou noc.
Hoďku před přistáním dostáváme snídani.
Blížíme se k japonskému pobřeží.
Přistáváme s 40 minutovým zpožděním v Tokiu na letišti Narita. Pilotům se podařilo naši hodinovou sekeru o 20 minut stáhnout.Na imigračním odevzdávám otisky prstů + sken očních zorniček a za 10 minut jsem na japonské půdě. Místní úředníky jsme rozesmáli, když se nás opakovaně ptali, zda odlétáme zpět do Evropy ještě týž den. Ještě nás čekalo pár minut zdržení u celníků. Náhodně prohlíželi obsah příručních zavazadel.
Přichází osvědčená fáze vyčkávání. Nespěchat s nakupováním hotelů, dalších letenek, nerezervovat auto. Vždy, když koupíte podezřele levnou letenku, je doporučováno vyčkat minimálně 14 dnů, jak na tyto levně nakoupené letenky zareaguje aerolinka. Italové přes prázdniny nepracují
V srpnu dolaďujeme program. Nakonec letíme ve třech. Z Prahy do Milána volíme večerní let EasyJetu (690 Kč). Po dohodě vypouštíme poslední let do Bari. Komplikovalo by nám to návrat do Prahy. Nejbližší spoj W6 na lince BRI-PRG odlétá až v úterý ráno. Proto raději volíme nedělní spoj FCO-PRG téže aerolinky (660 Kč).
Finální itinerář:
Pátek: PRG-MXP, 21:30 – 22:55, EZY2588
Sobota: MXP-FCO, 6:50-8:10, AZ1017 + FCO-NRT, 10:45-7:00(+1), AZ782
Neděle: NRT-FCO, 14:00-19:00, AZ785 + FCO-PRG, 21:30-23:50, W62686
Podzim uteče jak voda a pomalu se blíží datum odletu. Na netu jsme zjistili, že ve stejném termínu s námi do Tokia letí další dva kluci, Slávek a Jirka. Domluvíme se, že společně využijeme služeb místního průvodce (naritatours.jp), tak abychom využili všechen čas, který v Japonsku budeme mít. Jirka nakonec domluví, že nám naši 4 hodinovou tour o hodinu prodlouží. Přichází první špatná zpráva. Honza, jeden z naší tříčlenné skupiny, mi píše, že z pracovních důvodů nemůže letět. Tímto padá přespání na hotelu v Miláně. Poslední člen výpravy Lukáš zásadně nevyhazuje peníze za zbytečnosti jako je například noc v hotelu.
Přichází den D. S Lukášem se scházíme na Zličíně. Přejíždíme na starý terminál, ustájuji svého oře a za pár minut nasedáme na 119 směr terminál 2. Po výstupu z autobusu si všimneme nového názvu letiště.
Odletová hala je prázdná. Procházíme si výstavu fotografií Václava Havla a po chvíli přecházíme do tranzitního prostoru. Teď přichází důležitá fáze. Dokup prášků na spaní, které budeme potřebovat na milánském letišti. V baťohu mám přiměřené množství malých lahviček kubánského rumu, v duty free shopu kupujeme láhev pražskému rumu a u gejtu vyprazdňujeme automat od koly.
PRG-MXP, EasyJet EZY2588
Airbus A319,G-EZGF
647 km, 1:22 hod
LF-98%
Můj první let s leteckou společností EasyJet. Odlet i přílet na čas. Nepřekvapila ani nezklamala. Zařadil jsem si ji v žebříčku nad Ryanair. Z Prahy jsme odlétali za deště, ochladilo se, tak jsem si na zahřátí koupil za 3 Eura čaj.
Po příletu nás k terminálu převezli autobusem, pak jsme se přesunuli před halu k autobusové zastávce, od které v pravidelných intervalech pendluje autobus mezi T1 a T2.
V prvním patře T1 u restaurace Autogrill si na dvou volných lavicích zakládáme tábořiště pro noční pobyt na Malpense. Během noci padnou všechny naše tekuté zásoby z Prahy.
Je to divný, ale spát se mi chtělo až skoro k ránu. Lukáš na 2 hoďky usíná. Já se to snažím „rozchodit“ a courám se po letišti. Míst na přespání je tu mnoho.
MXP-FCO , Alitalia AZ1017
Airbus A319,EI-IMD
511 km, 1:20 hod
LF-40-50%
U gejtu se potkáváme se Slávkem a Jirkou, se kterými budeme absolvovat společný výlet v Tokiu. Z Milána do Říma odlétáme v 6:50 hodin. Letadlo je na sobotním ranním letu poloprázdné. Překvapil mě interiér této devět let staré A319, prostoru na nohy habakuk.
FCO-NRT , Alitalia AZ782
Boeing 777-200ER, EI-ISB
9.915 km, 11:55 hod
LF-90%
První, ale i poslední špatná zpráva nás zastihla po příletu z Milána. Náš odlet do Tokia bude o hodinu opožděn. Důvod jsme se nedozvěděli.
Alitalia Classica Plus
Alitalia Uscita Plus
Dva měsíce před cestou jsem si na stránce Air France zarezervoval sedadla. Vybral jsem pro sebe a Honzu (který nakonec neletěl) sedadla 41A+41C a doufal, že nám na béčkové sedadlo nikoho nedají. Dopadlo to výborně. Letadlo mělo v zadní části dost volných míst, jak prostřední čtverky, tak i krajní trojky. Na mou trojku si nikdo nepřisedl, takže jsem ji měl jen pro sebe. Výhodou levé strany byla šířka uličky ke konci trupu. Neomezoval vás vozík se kterým pravidelně letušky jezdily kolem.
Hodinu po startu rozvezli v prvním kole pití a slané krekry, pak následoval oběd. Výběr buď těstoviny, nebo japonské kuře s rýží. Z alkoholu nabídli k jídlu víno a pivo. Žízní jsem netrpěl, v zadní části nám nechali k dispozici nealko a slané krekry. Občas jsem si pro něco zašel.
Let mi utekl. Čas jsem zabíjel filmy na iPadu, telefonováním s Lukášem, který seděl na samostatné trojce na druhé straně trupu. Vždy když jsem usnul, tak mě ten šmejd
V polovině letu zatahuje posádka u všech okýnek clonky, chtějí vytvořit umělou noc.
Hoďku před přistáním dostáváme snídani.
Blížíme se k japonskému pobřeží.
Přistáváme s 40 minutovým zpožděním v Tokiu na letišti Narita. Pilotům se podařilo naši hodinovou sekeru o 20 minut stáhnout.Na imigračním odevzdávám otisky prstů + sken očních zorniček a za 10 minut jsem na japonské půdě. Místní úředníky jsme rozesmáli, když se nás opakovaně ptali, zda odlétáme zpět do Evropy ještě týž den. Ještě nás čekalo pár minut zdržení u celníků. Náhodně prohlíželi obsah příručních zavazadel.