Ráno se probudíte v Sunnyvale na hotelu, naposledy posnídáte ve stylu "sugar attack" a pak do checkoutu ve 12h bojujete s příliš věcmi a malými zavazadly.
Vystupujete na SFO a vcházíte přímo na od lety v mezinárodním terminálu. LH okupuje sekce 4 a 5. Přišel jsem těsně po odletu LH455, takže přepážky byly obsazené. Nicméně zavazadlo vám nevezmou, takže si počkáte na otevření v 17.45. Byly to 3 nekonečné hodiny...
Maje FTL, drze vchází na Business Class checkin. Muž za pultem asi viděl stříbrnou kartu poprvé, že si ji tak intezivně prohlížel. Sice ji uznal, ale pak si důkladně se zálibou zkontroloval váhu a rozměry zavazadel. Pilot Case poprvé musel do podpalubí. Stejně tak nechápavě přijal i boarding pass jako Passbooku v iPhonu a pro jistotu ho znovu vytiskl na papír - asi mají v Americe hodně lesů... Aby toho nebylo málo, nějak jsme při tom dohadování ztratili můj pas, což jsem zjistil až při pokusu projít na bezpečnostní kontrolu. Naštěstí mi ho dotyčný donesl právě v té chvíli. Jestli mě něco na létání v SFO štve, tak to není TSA samotné, ale že si musíte sundávat povinně boty. V létě to řeší plážová obuv, ale při návratu do zimy s pohorama...
Do odletu zbývaly necelé 3 hodiny. Napravo hned za rentgenem se nachází United Hub. Pokud jste evropský držitel Priority Passu, dovolí vám vstoupit. Kolik to stálo a jestli to tedy stálo za to, zjistíme až z dalšího výpisu.
Jestli v salonku byla poměrně zima, tak A346 byla přetopená. Ale brzy se teplota srovnala na příjemnější hladinu. Zbytek obstarala deka. Marně přemýšlím, jestli nám LX na cestě do států nabídli polštář, ale spíš ne. LH je lepší. Nástup byl poměrně krátký, oživení a za chvíli už se taxuje. Jakmile naběhl zábavný systém, kontroluju nabídků filmů. V létě '12 byla lepší. Ale jestli jste neviděli ještě film Lincoln, máte možnost u LH právě teď. Spánek se nedostavuje, tak pokračujeme s dalším filem Kampaň. Ani poté spánek nejeví známky přítomnosti, tak zkouším objednat internet FlyNet, který poskytuje T-Mobile a Lufthansa na palubě. Bohužel platba mílema nefungovala. Měli to rozbité a tak jsem zahájil třetí pokus o spánek. Na severu Kanady se povedlo a budíček proběhl až nad Brémama. Proti cestě tam jsem tak naspal min. 3x tolik. Na večeři byly v nabídce těstoviny se sýrovou omáčkou a kuře se soté a bramborovou kaší. Nebylo špatné, ale asi jsem měl volit těstoviny, protože kuře nebylo tak super, jak jsem čekal. Ke snídani omeleta se špenátem a bramborovou mini-plackou. Docela vtipná snídaně. Obkroužili jsme sever Mnichova a začali klesat do mraků. Poslední fotky slunce, teď ho do jara možná neuvidím. Jestli je něco v MUC super, je to rychlý přestup v rámci Terminálu 2. Kapitän Herrmann zvládl nejhladší přistání, co jsem snad zažil, opouští RWY a během minuty-dvou je u gatu, letadlo se rychle vyprázdnilo, do pár minut jsem na pasové kontrole, za kterou sestupujete ke gatům G.
A směřuju do LH Business Lounge, kam mají FTL přístup. Proti United Hub minimálně o level lepší lounge. Věci šly do lockeru a hurá do sprchy. Ta člověka probrala. No a pak kontrola, co je na baru. Většina tipů na Foursquare doporučovala currywurst a bramborový salát. To nešlo odmítnout. Známá kamaráda mi napsala "Vítej v Evropě, přistál jsi v nejlepší zemi na tomto kontinentu!" Jestli tím ale vážně myslela Bavorsko, to už mi neodepsala.
ERJ195 tady asi znáte. Já se strašně těšil na své sedadlo 3F, ale skončil jsem v exit row 14. Někdo si na poslední chvíli dokoupil business a tak mě nuceně odsunuli. Na dotyčnou ženštinu jsem se při nástupu hodně mračil. Let tradičně krátký - 30 minut - že sotva stihli roznést nápoje. V Praze zaparkujete u gatu, dojdete ke carouselu a do pár minut máte kufry. Tentokrát naštěstí neúřadovala banda Jeffa Smiska, takže kufry dorazily se mnou ve stejný den.




