Emirates Reloaded II (PRG-DXB-MNL-DXB-PRG)
Napsal: 31. 03. 2013, 12:11
Čas strašně letí takže tato zkušenost s Emirates je již z ledna 2012. Je to třetí výlet do světa s touto leteckou společností. Bohužel nemůžu rovnou napsat do třetice všeho dobrého (viz. me dva predchozi trip reporty), neboť tentokrát jsem měl z Emirates trochu smíšené pocity. Celkem ze čtyř segmentů jsem byl ze dvou nadšen a ze dvou relativně pohoršen. Zajímavé je, že v pořádku nebyly zrovna lety mezi Prahou a Dubaji, ale to muze byt nahoda. Segmenty z Dubaje do Manily byly v pohode. Zpatecni let bych dokonce zaradil mezi TOP5, které jsem absolvoval.
EK140 PRG 15:55 – 01:00* DXB Boeing 777-200ER
Rovnou tedy zaciname letem, který dle meho nazoru rozhodne nebyl v poradku. Check-in v Praze otevira dle EK zvyku relativne dlouho před odletem, coz pridava na klidnem odbaveni. Na PRG je odbavuje Menzies. Jednani během odbaveni mi prislo dost strohe i na evropske pomery. Rekneme, ze se uplne nehroutim, když se na me není nekdo prijemny, nicmene si myslim, ze je dobrym standardem, když je zakaznik při svém prichodu pozdraven jako první, je s nim vedena aktivni komunikace apod., coz bohuzel nebyl nas pripad. Komunikace ze strany agentky smerem k nam byla omezena na minimum. Od check-inu jsme tedy odchazeli v pohode, ale rekneme, ze ne uplne oslneni.
Po par hodinach poflakovani na letisti (chyba, mezi druhou a ctvrtou na Ruzyni opravdu chcipnul pes, to aby se clovek modlil i za tu A320 od Lufthansy ) byl zavelen nastup do letadla. Letadlo bylo jedno z nejstarsich letadel u EK B777-200ER A6-EMF. Nastup do letadla byl pomerne pod kontrolou, ale aby Vas nekdo z pozemniho personalu Menzies pozdravil nebo usmal, to byste se nacekali. První pozdrav nam tak venovala az letuska u dveri do letadla. Pote, co jsme nasli nase sedala v zadni casti letadla a usadili se, zacinalo byt jasne, ze tenhle let bude v Y narvany. Neprofesionalitu pozemniho personalu Menzies v Praze dovrsila zalezitost s vozickarem, ktereho posadili do spatne rady a stevardi jej pak museli prenaset do spravne rady.
Letadlo bylo nacas pripraveno ke startu, ale kapitan zahlasil, ze vzhledem k ocekavanemu provozu v Dubaji budeme ještě cca 20 minut cekat v gatu. Tou dobou nam jiz zacinalo byt jasne, ze jeden z monitoru IFE před nami není funkcni. Po dvou pokusech restartu nam byla nabidnuta alternativni sedadla, ale uprostred letadla, takze nakonec zvitezila kombinace jedno IFE a jedno okenko. Beru, měli jsme moznost presazeni, nicmene i tak nefungujici IFE vnimam jako zavazny problem, zvlast u aerolinek, které si na on-board zabave tolik zakladaji a poslední dobou na nem stavi sve jemno. Clovek je pak trochu rozcarovany, když prijde ke svemu rezervovanemu sedadlu a tato tak často inzerovana část produktu je kompletne nefukcni.
Pojizdeni na start bylo zdlouhave, ale zkracoval nam ho zacinajici zapad Slunce, který okoli vykreslil do zlate barvy. Odstartovali jsme z drahy 31 hned po A320 TAP Portugal a po pomerne prudkem stoupani (s krasnym vyhledem na PRG), otocce a preletu kolem Kladna, jsme mohli pozorovat prave probihajiciho zapadu Slunce, který vzhledem ke stoupani do letove hladiny byl prodlouzen. Take jsme videli Vltavu v zasnezene krajine – vice reknou fotky. Kompletni tma padla az když jsme byli kdesi nad Moravou, takze prisel cas na první film a také zacal palubni servis.
Palubni sluzby zacaly standardnim bar servisem. Ja jsem si objednal svou obvyklou Emirates sadu: bile vino, colu a mango juice….ja vim, jsem hulvat , ale uz jsem tak zvykly. Venku padla tma takze prisla rada na první filmy. Do toho prisla vecere, která byla standardni (predkrm, hlavni jidlo, dezert a mini zalezitosti). Ty mini zalezitosti jsou na PRG letech v super krabicce „me, myself & my little bites“, která je super resenim. Nemam rad když se to vse povaluje po tacu a je to i praktictejsi, protože si to clovek muze jednoduse nechat na potom. Catering zustava u EK nadale velmi dobry a i když zavzpominam na sve první lety s nimi v roce 2006, tak se toho mnoho nezmenilo (uz je ze me pametnik ). Jedina vytka je za nedodani menu. Alkoholem se navíc také ještě nesetri, takze k veceri padla druha lahvicka vina.
Sebrani tacu po veceri bylo nicmene na dlouhou dobu naposled, co jsme videli posadku, která se kamsi odebrala, a o cestujici se dal uz nezajimala. Po problematickem pristupu pozemniho personalu a nefukcnim IFE tak nasledoval další setback. Po sklizeni vecere se proste vsichni stahli a jestli prosli letadlo s nabidkou vody za nasledujici ctyri hodiny dvakrat, ta je to moc. Clovek si tedy rekne, zadny problem, tak si zazvonime a objedname, ale nikdo z posadky nereagoval a to opakovane. Letusky proste tu noc nejak nefungovali. Po ziznivem preletu Turecka a Středního Východu nas cekalo ještě zdlouhave vyckavani nad zalivem, prelet Dubaje v jednom smeru a pak druhem, krasne vyhledy a pristani z jihu. Vzhledem ke zdlouhavemu priblizeni trochu opozdene. Paradoxne v Praze jsme tedy cekali, abychom v Dubaji nebyly moc brzo, nicmene nakonec jsme pristavali s mensim zpozdenim. Do terminalu nastesti gatem, expanze o T3 vyrazne pomohla.
První let byl tedy spis pruser. Podprumerne pozemni sluzby, nefungujici IFE, posadka bez zajmu, opozdeny prilet. Tenhle vykon by me zklamal i u spolecnosti, o kterych jsem nemel zdaleka tak dobře mineni, natoz u Emirates. Nicmene pojdme dal, nebylo to furt tak hrozny.
EK332 DXB 04:20 - 16:20 MNL B777-300ER
Po lehkem cekani v Dubaji jsme na ranem nastoupili do B777-300ER směr Filipiny. Dubajske letiste mam rad. Spouste lidi nesedi, ale me prijde super – vzdusne, pokud chce clovek uniknout davu, tak se da. Jen pro ten spotting je naprosto nepouzitelny . Rodice jej třeba uplne vyzaduji vzhledem k jednoduchosti prestupu. Jen moznosti obcerstveni mi neprijdou uplne vycerpavajici.
Letadlo bylo opet kompletne natriskane. Nastupovali jsme jako jedni z poslednich a během celeho pruchodu jsem v letadle v Y nezahledl jedno jedine volne místo. Navíc se jenalo pouze o konfiguraci business a economy, takze na palube byl dle mne opravdu uctyhodny počet lidi. To nam ale nijak neprekazelo, protože jsme měli zarezervovanou dvousedacku v zadni casti letadla – nejlepsi mista v letadle, tedy krome nouzaku a business class samozrejme . B777 jako letado mam rad, ale konfigurace 3-4-3 je pro cestovani ne uplne privetiva, když se chete uklidit k oknu.
Start fajn cca nacas. Na zacatku letu jsme nad jiznim Iranem chytli pomerne silne turbulence, takze servirovani ranni lehke snidane bylo trochu dobrodruzne. Dostali jsme typickou EK teplou snidani, a ne vino jsem si tentokrat nebjednal . IFE tentokrat ICE ale ne digital widescreen. Filmy relativne nove, coz je super. Aktualnost vybranych filmu je u Emirates super featura, když vam IFE funguje – okay nebudu jizlivy . Nasledoval krasny vychod Slunce. Tady bych se asi mel omluvit spolucestujicim, ze jsem nenechal na pokoji stinitka zavrene a chvilku se kochal. Dle mapy je videt, ze jsme leteli pomerne severni a tak trochu nepravidelnou trasou, která nas po cca 6-7 hodinach dovedla nad Hong Kong, který jsme ale vzhledem k oblacnosti nemeli sanci videt. Za to predtim bylo pomerne krasne videt krajinu jizni Ciny.
Velmi pozitivni bylo, ze oproti posadce prazskeho letu se nase nova posadka chovala, jako bychom vymenili leteckou společnost. Stevardka, která se venovala naší casti letadla byla velmi prijemna a pozorna. Dost často byli pritomni s napoji, reagovali na zavolani, v zadni casti letadla si povidali s nekterymi cestujicimi. Bohuzel EK ma opravdu problem s konzistentnosti svých posadek a ne na všech letech je zkusenost s nimi dobra. Ja osobne bych preferoval, kdyby se EK vykaslali na jakykoliv recruitment cabin personalu na zapad od Turecka, protože asijske narody proste tuhle praci umi delat privetiveji a zanechavaji vyrazne lepsi dojem). Omlouvam se, ze takhle pausalizuju.
Catering pokracoval super obedem ve standadnim slozeni tri chodu a dalsich minizalezitosti. Musim se priznat ze za Hong Kongem jsem to uz nedal a trochu usnul. Na dovolenou se proste nemá odletat bezprostredne po firemni akci, clovek pak nic nevydrzi . Vzbudil jsem se az při klesani k Manile. Tou dobou jsme byly sice nad morem ale na urovni filipinskeho Banaue, kam jsme za další dva dny pote kodrcali busem, coz byla velmi narocna jizda. Na Filipinach byla pomerne oblacnost, takze zem jsme videli az při konecnem priblizeni na MNL Ninoy Aquino Airport. Letiste je pojmenovane po opozicnim politikovi, kteremu bylo dovoleno vzhledem ke zdravotnim komplikacim odletet do USA na operaci srdce, ale po par letech v „dobrovolnem“ exilu byl na prikaz vlády zastrelen bezprostredne po svém priletu na letisti. To ale podnitilo vlnu masovych protestu, které pak vedli k sesazeni dikatorskeho rezimu a katapultovali jeho manzelku do vysoke politiky.
Pred vystupem do terminalu 1 jsme se obrnili trpelivosti, vzhledem k ruznym referencim a spatnym reakcim na toto letiste, jeho kontroly a vydej zavazadel. K prekvapeni nas obou bylo vse v naprostem poradku. Ano check-in je na tomto letisti sileny, ale tranzitni část terminalu je naprosto v poradku a na priletu jsem moc nepoznal rozdil od zapadnich letist. Reference, ze T1 na MNL airport jsou vetsinou silenost, hruza, pruser atd. ale vztahujte jen na check-in na odletu v rush hour, jinak je to vic nez okay.
Druhy let s EK byl fajn. Nevybocoval smerem na horu, ale po absolvovani EK140 nastesti nevybocoval ani dolu. Tak jsme se v Manile opet shledali s nasim zavazadlem a vyrazili do jungle jmenem Filipiny. Krasna a dobrodruzna země, ale cestovani zde není tak jednoduche jako třeba v Thajsku. Je ale o to dobrodruznejsi. Jen první den nas stacil silene stahnout oficialni taxik na ceste z letiste. Zjistili jsme, ze nase ubytovani je spise hodinovym hotelem . Druhy den rano během chuze na autobus jsme par bloku od naseho hotelu minuli místo, kde policie zrovna ohledavala mrtvolu lezici na chodniku. A to bylo teprve prvnich 24 hodin.
EK333 MNL 17:50 – 22:55 DXB B777-300ER
Po trech krasnych ale narocnych tydnech na Filipinach jsme se opet ocitli na letisti MNL. První fronta v procesu odbaveni zacala vlastne téměř hned u dveri taxiku a koncila az u pasove kontroly. Vstup do terminalu 1 byl zablokovany davem cestujicich a jejich doprovodu, neboť hned u vstupu do terminalu byla bezpecnostni kontrola. Myslim dokonce, ze uz k prepazkam mohli snad pouze cestujici, ale nejsem si jisty. Po vstupu do terminalu jsme plynule presli do další silene fronty, která se tahla přes celou halu. Check-in v MNL byl tou dobou opravdu zoufaly. S timhle gulasem nic nezmohly ani EK, které si jinak svůj check-in usporadat umi. Nastesti on-line check-in nezklamal a prepazka urcena pro nej byla opet téměř volna.
Absolvovani check-inu bylo pak rychle, jen jsme odevzdali kufry a odchazeli, ale agentka na nas ještě volala, jestli vime, ze mame z Dubaje C class a zacala nam na kufry namontovavat další tagy. O C-class jsme samozrejme vedeli a tesili se, nicmene nase ocekavani byla tlumena tim, ze jsme vedeli, ze nas let do Prahy bude opet operavan letadlem A6-EMF se starou 90s style C-class. Pak jsme se prorvali do tranzitni casti, která byla, svete div se, jako z jineho letiste. A co vic, raj pro spotting. Vyhled na hlavni RWY, cista okna, vyhledy na vetsinu apronu. Clovek se ale nalita a tak trochu nevi, co driv vyfotit. V duty free schopech jsme ignorovali susene mango, které je na Filipinach fetisem a na nekterych regionalnich letistich v obchodech predstavuje cca 70% prodavaneho sortimentu. Místo toho jsme popadli naší první cokoladu po trech tydnech a okamzite tu velkou Lindtku zporcovali.
Pozdni odpoledne je tam charakteristicke pro mezinarodni odlety na Stredni Vychod. Krome naseho letu do Dubaje leteli také Qatar Airways do Dohy, Kuwait Airways do Kuvajtu, Gulf Air do Bahrajnu a Etihad do Abu Dhabi. Byly tam také Saudi Ararbian Airways. Tuhle letku doplnovaly SQ a CX se svymi regionalnimi stroji (rozumnej A330 a B747 ). Nase letadlo pristalo na cas, takze jsme se rozloucili s filipinskou pudou a nastoupily do B777-300ER. Zabookovane jsme měli opet dvojsedacky v zadni casti, po kterych nam uz mlsne koukali spolucestujici. Letadlo bylo opet v Y kompletne plne, takze jsme za ne byli velmi radi. Nni divu ze linka do Manily nyní leta jiz 3x denne a EK zacinaji letat také na Clark Airport, které ocividne nechteji prodavat jako destinaci Angeles (hlavni filipinske mesto prostituce).
Nastesti Filipinci jsou velmi dobri spolcestujici. Na letu tam i zpet do Dubaje bylo i přes naplnene letadlo krasne ticho, zadny nadmerny pohyb lidi po kabine, hluk apod. Tesne před zapadem Slunce jsme tedy odstartovali k letu, který zarazuju do mych TOP5. Seslo se spousta pozitivnich faktoru. Letadlo bylo plne, ale jak pisu vyse vsichni spali a byl klid. Po startu byl k videni krasny zapad Slunce, který se bohuzel nedal nafotit. Catering byl perfektni. Především v druhé casti letu jsme dostali fajn snack a jako zakusek skvely sladky kukuricny puding (okay vim, ze je to subjektivni – sam jsem mel dva, protože pritelkyni to nechutnalo ). Filmy nove a dle meho gusta. Turbulence jsme za cely let nezazily.
Ale hlavne naprosto bezkonkurencne skvela posadka. Měli jsme to stesti, ze se o nas starala silene sympaticka a usmevava holka z Argentiny. Ta holka mela ten nejvic pozitivni a nenuceny pristup k cestujicim, jaky jsem kdy u letecke spolecnosti videl. Byla opravdu radost ji pozorovat při praci, která ji sla od ruky, ale pritom kazdeho oslovovala jinak, na kazdeho se nezapomnela usmat. Kez by clovek mel pokazde stesti na takovy personal. Byl to priklad letusky, která na skale od jedne do deseti, ma nejmene 12 bodu. Samozrejme chapu, ze asi ne každý den je v praci takhle super, nicmene pokud to srovnan s vykonem posadky na prazskem letu, tak to je zcela jiny svet.
Zpet jsme leteli jizni cestou s primym preletem Bangkoku. Vyhled se ale vzhledem k oblacnosti nekonal. Pak jiz jen dlouha tma, nekolik fajn filmu, par bilych vin, snacku (extra velka porce cinskych nudli), prelet Bengalskeho zalivu, Indie, Indickeho oceanu a po osmi hodinach jsme v pocatecni fazi vecerniho banku pristavali v Dubaji. Tam jsme s hruzou zjistili, ze doma nas cekaji tvrde mrazy. -15 stupnu Celsia byla teplota, na kterou jsme se měli pripravit – tedy teplota, která na Filipinach tou dobou panovala v cca 6 km vysce .
Secteno podtrzeno timto letem si EK u mne zachranily reputaci. Nemam sebemensi vytku, pouze chvalu. To byly Emirates, jak jsem je znal a jak se prezentuji na plakatech.
EK139 DXB 10:20 – 13:45 PRG B777-200ER
Bohuzel nasledujici let uz se zase nevydaril, tak jak mel. Po nejakych cachrech (dokoupeni apod.) s rodinnymi Skywards ucty jsme ještě dali dohromady poslední zbyvajici mile na upgrady s vyhledem lie-flat letu zpet domu. Bohuzel několik dni před odletem Emirates nevahaly zmenit planovanou varinatu -300 na jednu ze starych -200 s prehistorickou C-class, kterou tou dobou nasazovaly do Prahy snad každý druhy den. Tak se stalo, ze i v roce 2012 jsem se u EK upgradoval do C-class ve stylu 90 let, která krome ve vetsi mire pouzitych doplnku s designem dreva a zlatavych doplnku velmi silne pripominala C-class Airbus 310 CSA.
Spousta z vas si asi rekne hmmm provozni změna, to se stava. Souhlasim, nicmene mam k chovani EK ohledne toho vyhrady. Zaprve minimalne v lednu, unoru 2012 byly v Praze tyhle -200 tak často, ze není spravne to oznacovat za provozni zmenu. Mnohem lepsi by bylo do letoveho radu dat ty stare herky (A6-EME, EMF, EMG) a pak je menit za upgradovane -300 a mile prekvapovat cestujici. Bohuzel EK udelali presny opak, tedy slibovali best-of-product a pak sem pravidelne letali s temito bestovkama. Za druhé nebylo moc poctive, ještě v momentu, kdy jsem jiz mel ve sve existujici rezervaci jako operujici letoun stary B777-200, tento let dal na webu prodavat s informaci, ze to leti B777-300 s novym lieflat produktem…..ehmm….mluvil tady nekdo o klamani spotrebitele :-/. A do tretice ani zpetne nedokazu pochopit, proc si Emirates ta letadla nenechaji alespon na kratke hopy typu Kuvajt, Doha, Teheran, popripade se jich nezbavi uplne.
Pokud se mam zminit o novem salonku v terminalu 3, kde jsme před odletem stravili několik hodin, tak tam bylo nastesti téměř vse v poradku. Jsou to samozrejme obrovske prostory, kde ale i tak byl nad ranem mrak lidi. Rozhodne neocekavejte atmosferu tradicniho salonku. Hodi se na to spise oznaceni premioveho terminalu se zdarma restauracemi, sprchami apod. I dyz se to EK snazili rozdelit do mensich ploch, tak vysledny pocit spise pripomina terminal nez slonek. Nektere casti s restauracemi pripominaji spise velke jidelny s kvalitnim jidlem. Je to tam ale hodne rozlicne, takze prijemne zakouti se urcite da najit.
Catering jako takovy byl vyborny. Ja ujizdel hlavne na uzenem lososu s koprem a dezertech. Mam jen jednu pripominku. I v nocnich hodinach by mohl byt k dispozici alespon omezeny vyber teplych jidel. My prileteli v jedenact vecer a nez jsme se do salonku dostali a rozkoukali se tam, tak byla veskere tepla jidla stazena a vse bylo strizeno do modu snidani. To samozrejme odpovidalo denní (nocni) době, nicmene nebylo by od věci tam něco malo nechat, preci jenom casovy posun ma každý jiny. Nabytek asi tak nejak odpovidal ocekavanim. K videni tam ale byla i pohovka , která byla tak potrhana a spinava, ze vypadala, ze pripominala spis smetiste nez business lounge. A taky se nenechte mylit fotkama, zdaleka ne vsechno je tam kozene, ale spise velmi tence kozenkove.
Rano když jsme nastupovali do letadla uz nebylo vzhledem k jeho registraci pochyb, cim poletime. Když do obchodni sekce nastupovali ostatní cestujici, bylo videt, ze jsou taky „drobne“ prekvapeni tim, co vidi. Nakonec se jednalo samozrejme o pohodlny sestihodinovy let, nicmene od puvodne zamysleneho a inzerovaneho lie-flat me delily velke desitky stupnu. Kabina obsazena cca z jedne tretiny ale to tam pocitam i tri letusky (mozna operujici personal zpatecni linky).
bude pokracovat nize......
EK140 PRG 15:55 – 01:00* DXB Boeing 777-200ER
Rovnou tedy zaciname letem, který dle meho nazoru rozhodne nebyl v poradku. Check-in v Praze otevira dle EK zvyku relativne dlouho před odletem, coz pridava na klidnem odbaveni. Na PRG je odbavuje Menzies. Jednani během odbaveni mi prislo dost strohe i na evropske pomery. Rekneme, ze se uplne nehroutim, když se na me není nekdo prijemny, nicmene si myslim, ze je dobrym standardem, když je zakaznik při svém prichodu pozdraven jako první, je s nim vedena aktivni komunikace apod., coz bohuzel nebyl nas pripad. Komunikace ze strany agentky smerem k nam byla omezena na minimum. Od check-inu jsme tedy odchazeli v pohode, ale rekneme, ze ne uplne oslneni.
Po par hodinach poflakovani na letisti (chyba, mezi druhou a ctvrtou na Ruzyni opravdu chcipnul pes, to aby se clovek modlil i za tu A320 od Lufthansy ) byl zavelen nastup do letadla. Letadlo bylo jedno z nejstarsich letadel u EK B777-200ER A6-EMF. Nastup do letadla byl pomerne pod kontrolou, ale aby Vas nekdo z pozemniho personalu Menzies pozdravil nebo usmal, to byste se nacekali. První pozdrav nam tak venovala az letuska u dveri do letadla. Pote, co jsme nasli nase sedala v zadni casti letadla a usadili se, zacinalo byt jasne, ze tenhle let bude v Y narvany. Neprofesionalitu pozemniho personalu Menzies v Praze dovrsila zalezitost s vozickarem, ktereho posadili do spatne rady a stevardi jej pak museli prenaset do spravne rady.
Letadlo bylo nacas pripraveno ke startu, ale kapitan zahlasil, ze vzhledem k ocekavanemu provozu v Dubaji budeme ještě cca 20 minut cekat v gatu. Tou dobou nam jiz zacinalo byt jasne, ze jeden z monitoru IFE před nami není funkcni. Po dvou pokusech restartu nam byla nabidnuta alternativni sedadla, ale uprostred letadla, takze nakonec zvitezila kombinace jedno IFE a jedno okenko. Beru, měli jsme moznost presazeni, nicmene i tak nefungujici IFE vnimam jako zavazny problem, zvlast u aerolinek, které si na on-board zabave tolik zakladaji a poslední dobou na nem stavi sve jemno. Clovek je pak trochu rozcarovany, když prijde ke svemu rezervovanemu sedadlu a tato tak často inzerovana část produktu je kompletne nefukcni.
Pojizdeni na start bylo zdlouhave, ale zkracoval nam ho zacinajici zapad Slunce, který okoli vykreslil do zlate barvy. Odstartovali jsme z drahy 31 hned po A320 TAP Portugal a po pomerne prudkem stoupani (s krasnym vyhledem na PRG), otocce a preletu kolem Kladna, jsme mohli pozorovat prave probihajiciho zapadu Slunce, který vzhledem ke stoupani do letove hladiny byl prodlouzen. Take jsme videli Vltavu v zasnezene krajine – vice reknou fotky. Kompletni tma padla az když jsme byli kdesi nad Moravou, takze prisel cas na první film a také zacal palubni servis.
Palubni sluzby zacaly standardnim bar servisem. Ja jsem si objednal svou obvyklou Emirates sadu: bile vino, colu a mango juice….ja vim, jsem hulvat , ale uz jsem tak zvykly. Venku padla tma takze prisla rada na první filmy. Do toho prisla vecere, která byla standardni (predkrm, hlavni jidlo, dezert a mini zalezitosti). Ty mini zalezitosti jsou na PRG letech v super krabicce „me, myself & my little bites“, která je super resenim. Nemam rad když se to vse povaluje po tacu a je to i praktictejsi, protože si to clovek muze jednoduse nechat na potom. Catering zustava u EK nadale velmi dobry a i když zavzpominam na sve první lety s nimi v roce 2006, tak se toho mnoho nezmenilo (uz je ze me pametnik ). Jedina vytka je za nedodani menu. Alkoholem se navíc také ještě nesetri, takze k veceri padla druha lahvicka vina.
Sebrani tacu po veceri bylo nicmene na dlouhou dobu naposled, co jsme videli posadku, která se kamsi odebrala, a o cestujici se dal uz nezajimala. Po problematickem pristupu pozemniho personalu a nefukcnim IFE tak nasledoval další setback. Po sklizeni vecere se proste vsichni stahli a jestli prosli letadlo s nabidkou vody za nasledujici ctyri hodiny dvakrat, ta je to moc. Clovek si tedy rekne, zadny problem, tak si zazvonime a objedname, ale nikdo z posadky nereagoval a to opakovane. Letusky proste tu noc nejak nefungovali. Po ziznivem preletu Turecka a Středního Východu nas cekalo ještě zdlouhave vyckavani nad zalivem, prelet Dubaje v jednom smeru a pak druhem, krasne vyhledy a pristani z jihu. Vzhledem ke zdlouhavemu priblizeni trochu opozdene. Paradoxne v Praze jsme tedy cekali, abychom v Dubaji nebyly moc brzo, nicmene nakonec jsme pristavali s mensim zpozdenim. Do terminalu nastesti gatem, expanze o T3 vyrazne pomohla.
První let byl tedy spis pruser. Podprumerne pozemni sluzby, nefungujici IFE, posadka bez zajmu, opozdeny prilet. Tenhle vykon by me zklamal i u spolecnosti, o kterych jsem nemel zdaleka tak dobře mineni, natoz u Emirates. Nicmene pojdme dal, nebylo to furt tak hrozny.
EK332 DXB 04:20 - 16:20 MNL B777-300ER
Po lehkem cekani v Dubaji jsme na ranem nastoupili do B777-300ER směr Filipiny. Dubajske letiste mam rad. Spouste lidi nesedi, ale me prijde super – vzdusne, pokud chce clovek uniknout davu, tak se da. Jen pro ten spotting je naprosto nepouzitelny . Rodice jej třeba uplne vyzaduji vzhledem k jednoduchosti prestupu. Jen moznosti obcerstveni mi neprijdou uplne vycerpavajici.
Letadlo bylo opet kompletne natriskane. Nastupovali jsme jako jedni z poslednich a během celeho pruchodu jsem v letadle v Y nezahledl jedno jedine volne místo. Navíc se jenalo pouze o konfiguraci business a economy, takze na palube byl dle mne opravdu uctyhodny počet lidi. To nam ale nijak neprekazelo, protože jsme měli zarezervovanou dvousedacku v zadni casti letadla – nejlepsi mista v letadle, tedy krome nouzaku a business class samozrejme . B777 jako letado mam rad, ale konfigurace 3-4-3 je pro cestovani ne uplne privetiva, když se chete uklidit k oknu.
Start fajn cca nacas. Na zacatku letu jsme nad jiznim Iranem chytli pomerne silne turbulence, takze servirovani ranni lehke snidane bylo trochu dobrodruzne. Dostali jsme typickou EK teplou snidani, a ne vino jsem si tentokrat nebjednal . IFE tentokrat ICE ale ne digital widescreen. Filmy relativne nove, coz je super. Aktualnost vybranych filmu je u Emirates super featura, když vam IFE funguje – okay nebudu jizlivy . Nasledoval krasny vychod Slunce. Tady bych se asi mel omluvit spolucestujicim, ze jsem nenechal na pokoji stinitka zavrene a chvilku se kochal. Dle mapy je videt, ze jsme leteli pomerne severni a tak trochu nepravidelnou trasou, která nas po cca 6-7 hodinach dovedla nad Hong Kong, který jsme ale vzhledem k oblacnosti nemeli sanci videt. Za to predtim bylo pomerne krasne videt krajinu jizni Ciny.
Velmi pozitivni bylo, ze oproti posadce prazskeho letu se nase nova posadka chovala, jako bychom vymenili leteckou společnost. Stevardka, která se venovala naší casti letadla byla velmi prijemna a pozorna. Dost často byli pritomni s napoji, reagovali na zavolani, v zadni casti letadla si povidali s nekterymi cestujicimi. Bohuzel EK ma opravdu problem s konzistentnosti svých posadek a ne na všech letech je zkusenost s nimi dobra. Ja osobne bych preferoval, kdyby se EK vykaslali na jakykoliv recruitment cabin personalu na zapad od Turecka, protože asijske narody proste tuhle praci umi delat privetiveji a zanechavaji vyrazne lepsi dojem). Omlouvam se, ze takhle pausalizuju.
Catering pokracoval super obedem ve standadnim slozeni tri chodu a dalsich minizalezitosti. Musim se priznat ze za Hong Kongem jsem to uz nedal a trochu usnul. Na dovolenou se proste nemá odletat bezprostredne po firemni akci, clovek pak nic nevydrzi . Vzbudil jsem se az při klesani k Manile. Tou dobou jsme byly sice nad morem ale na urovni filipinskeho Banaue, kam jsme za další dva dny pote kodrcali busem, coz byla velmi narocna jizda. Na Filipinach byla pomerne oblacnost, takze zem jsme videli az při konecnem priblizeni na MNL Ninoy Aquino Airport. Letiste je pojmenovane po opozicnim politikovi, kteremu bylo dovoleno vzhledem ke zdravotnim komplikacim odletet do USA na operaci srdce, ale po par letech v „dobrovolnem“ exilu byl na prikaz vlády zastrelen bezprostredne po svém priletu na letisti. To ale podnitilo vlnu masovych protestu, které pak vedli k sesazeni dikatorskeho rezimu a katapultovali jeho manzelku do vysoke politiky.
Pred vystupem do terminalu 1 jsme se obrnili trpelivosti, vzhledem k ruznym referencim a spatnym reakcim na toto letiste, jeho kontroly a vydej zavazadel. K prekvapeni nas obou bylo vse v naprostem poradku. Ano check-in je na tomto letisti sileny, ale tranzitni část terminalu je naprosto v poradku a na priletu jsem moc nepoznal rozdil od zapadnich letist. Reference, ze T1 na MNL airport jsou vetsinou silenost, hruza, pruser atd. ale vztahujte jen na check-in na odletu v rush hour, jinak je to vic nez okay.
Druhy let s EK byl fajn. Nevybocoval smerem na horu, ale po absolvovani EK140 nastesti nevybocoval ani dolu. Tak jsme se v Manile opet shledali s nasim zavazadlem a vyrazili do jungle jmenem Filipiny. Krasna a dobrodruzna země, ale cestovani zde není tak jednoduche jako třeba v Thajsku. Je ale o to dobrodruznejsi. Jen první den nas stacil silene stahnout oficialni taxik na ceste z letiste. Zjistili jsme, ze nase ubytovani je spise hodinovym hotelem . Druhy den rano během chuze na autobus jsme par bloku od naseho hotelu minuli místo, kde policie zrovna ohledavala mrtvolu lezici na chodniku. A to bylo teprve prvnich 24 hodin.
EK333 MNL 17:50 – 22:55 DXB B777-300ER
Po trech krasnych ale narocnych tydnech na Filipinach jsme se opet ocitli na letisti MNL. První fronta v procesu odbaveni zacala vlastne téměř hned u dveri taxiku a koncila az u pasove kontroly. Vstup do terminalu 1 byl zablokovany davem cestujicich a jejich doprovodu, neboť hned u vstupu do terminalu byla bezpecnostni kontrola. Myslim dokonce, ze uz k prepazkam mohli snad pouze cestujici, ale nejsem si jisty. Po vstupu do terminalu jsme plynule presli do další silene fronty, která se tahla přes celou halu. Check-in v MNL byl tou dobou opravdu zoufaly. S timhle gulasem nic nezmohly ani EK, které si jinak svůj check-in usporadat umi. Nastesti on-line check-in nezklamal a prepazka urcena pro nej byla opet téměř volna.
Absolvovani check-inu bylo pak rychle, jen jsme odevzdali kufry a odchazeli, ale agentka na nas ještě volala, jestli vime, ze mame z Dubaje C class a zacala nam na kufry namontovavat další tagy. O C-class jsme samozrejme vedeli a tesili se, nicmene nase ocekavani byla tlumena tim, ze jsme vedeli, ze nas let do Prahy bude opet operavan letadlem A6-EMF se starou 90s style C-class. Pak jsme se prorvali do tranzitni casti, která byla, svete div se, jako z jineho letiste. A co vic, raj pro spotting. Vyhled na hlavni RWY, cista okna, vyhledy na vetsinu apronu. Clovek se ale nalita a tak trochu nevi, co driv vyfotit. V duty free schopech jsme ignorovali susene mango, které je na Filipinach fetisem a na nekterych regionalnich letistich v obchodech predstavuje cca 70% prodavaneho sortimentu. Místo toho jsme popadli naší první cokoladu po trech tydnech a okamzite tu velkou Lindtku zporcovali.
Pozdni odpoledne je tam charakteristicke pro mezinarodni odlety na Stredni Vychod. Krome naseho letu do Dubaje leteli také Qatar Airways do Dohy, Kuwait Airways do Kuvajtu, Gulf Air do Bahrajnu a Etihad do Abu Dhabi. Byly tam také Saudi Ararbian Airways. Tuhle letku doplnovaly SQ a CX se svymi regionalnimi stroji (rozumnej A330 a B747 ). Nase letadlo pristalo na cas, takze jsme se rozloucili s filipinskou pudou a nastoupily do B777-300ER. Zabookovane jsme měli opet dvojsedacky v zadni casti, po kterych nam uz mlsne koukali spolucestujici. Letadlo bylo opet v Y kompletne plne, takze jsme za ne byli velmi radi. Nni divu ze linka do Manily nyní leta jiz 3x denne a EK zacinaji letat také na Clark Airport, které ocividne nechteji prodavat jako destinaci Angeles (hlavni filipinske mesto prostituce).
Nastesti Filipinci jsou velmi dobri spolcestujici. Na letu tam i zpet do Dubaje bylo i přes naplnene letadlo krasne ticho, zadny nadmerny pohyb lidi po kabine, hluk apod. Tesne před zapadem Slunce jsme tedy odstartovali k letu, který zarazuju do mych TOP5. Seslo se spousta pozitivnich faktoru. Letadlo bylo plne, ale jak pisu vyse vsichni spali a byl klid. Po startu byl k videni krasny zapad Slunce, který se bohuzel nedal nafotit. Catering byl perfektni. Především v druhé casti letu jsme dostali fajn snack a jako zakusek skvely sladky kukuricny puding (okay vim, ze je to subjektivni – sam jsem mel dva, protože pritelkyni to nechutnalo ). Filmy nove a dle meho gusta. Turbulence jsme za cely let nezazily.
Ale hlavne naprosto bezkonkurencne skvela posadka. Měli jsme to stesti, ze se o nas starala silene sympaticka a usmevava holka z Argentiny. Ta holka mela ten nejvic pozitivni a nenuceny pristup k cestujicim, jaky jsem kdy u letecke spolecnosti videl. Byla opravdu radost ji pozorovat při praci, která ji sla od ruky, ale pritom kazdeho oslovovala jinak, na kazdeho se nezapomnela usmat. Kez by clovek mel pokazde stesti na takovy personal. Byl to priklad letusky, která na skale od jedne do deseti, ma nejmene 12 bodu. Samozrejme chapu, ze asi ne každý den je v praci takhle super, nicmene pokud to srovnan s vykonem posadky na prazskem letu, tak to je zcela jiny svet.
Zpet jsme leteli jizni cestou s primym preletem Bangkoku. Vyhled se ale vzhledem k oblacnosti nekonal. Pak jiz jen dlouha tma, nekolik fajn filmu, par bilych vin, snacku (extra velka porce cinskych nudli), prelet Bengalskeho zalivu, Indie, Indickeho oceanu a po osmi hodinach jsme v pocatecni fazi vecerniho banku pristavali v Dubaji. Tam jsme s hruzou zjistili, ze doma nas cekaji tvrde mrazy. -15 stupnu Celsia byla teplota, na kterou jsme se měli pripravit – tedy teplota, která na Filipinach tou dobou panovala v cca 6 km vysce .
Secteno podtrzeno timto letem si EK u mne zachranily reputaci. Nemam sebemensi vytku, pouze chvalu. To byly Emirates, jak jsem je znal a jak se prezentuji na plakatech.
EK139 DXB 10:20 – 13:45 PRG B777-200ER
Bohuzel nasledujici let uz se zase nevydaril, tak jak mel. Po nejakych cachrech (dokoupeni apod.) s rodinnymi Skywards ucty jsme ještě dali dohromady poslední zbyvajici mile na upgrady s vyhledem lie-flat letu zpet domu. Bohuzel několik dni před odletem Emirates nevahaly zmenit planovanou varinatu -300 na jednu ze starych -200 s prehistorickou C-class, kterou tou dobou nasazovaly do Prahy snad každý druhy den. Tak se stalo, ze i v roce 2012 jsem se u EK upgradoval do C-class ve stylu 90 let, která krome ve vetsi mire pouzitych doplnku s designem dreva a zlatavych doplnku velmi silne pripominala C-class Airbus 310 CSA.
Spousta z vas si asi rekne hmmm provozni změna, to se stava. Souhlasim, nicmene mam k chovani EK ohledne toho vyhrady. Zaprve minimalne v lednu, unoru 2012 byly v Praze tyhle -200 tak často, ze není spravne to oznacovat za provozni zmenu. Mnohem lepsi by bylo do letoveho radu dat ty stare herky (A6-EME, EMF, EMG) a pak je menit za upgradovane -300 a mile prekvapovat cestujici. Bohuzel EK udelali presny opak, tedy slibovali best-of-product a pak sem pravidelne letali s temito bestovkama. Za druhé nebylo moc poctive, ještě v momentu, kdy jsem jiz mel ve sve existujici rezervaci jako operujici letoun stary B777-200, tento let dal na webu prodavat s informaci, ze to leti B777-300 s novym lieflat produktem…..ehmm….mluvil tady nekdo o klamani spotrebitele :-/. A do tretice ani zpetne nedokazu pochopit, proc si Emirates ta letadla nenechaji alespon na kratke hopy typu Kuvajt, Doha, Teheran, popripade se jich nezbavi uplne.
Pokud se mam zminit o novem salonku v terminalu 3, kde jsme před odletem stravili několik hodin, tak tam bylo nastesti téměř vse v poradku. Jsou to samozrejme obrovske prostory, kde ale i tak byl nad ranem mrak lidi. Rozhodne neocekavejte atmosferu tradicniho salonku. Hodi se na to spise oznaceni premioveho terminalu se zdarma restauracemi, sprchami apod. I dyz se to EK snazili rozdelit do mensich ploch, tak vysledny pocit spise pripomina terminal nez slonek. Nektere casti s restauracemi pripominaji spise velke jidelny s kvalitnim jidlem. Je to tam ale hodne rozlicne, takze prijemne zakouti se urcite da najit.
Catering jako takovy byl vyborny. Ja ujizdel hlavne na uzenem lososu s koprem a dezertech. Mam jen jednu pripominku. I v nocnich hodinach by mohl byt k dispozici alespon omezeny vyber teplych jidel. My prileteli v jedenact vecer a nez jsme se do salonku dostali a rozkoukali se tam, tak byla veskere tepla jidla stazena a vse bylo strizeno do modu snidani. To samozrejme odpovidalo denní (nocni) době, nicmene nebylo by od věci tam něco malo nechat, preci jenom casovy posun ma každý jiny. Nabytek asi tak nejak odpovidal ocekavanim. K videni tam ale byla i pohovka , která byla tak potrhana a spinava, ze vypadala, ze pripominala spis smetiste nez business lounge. A taky se nenechte mylit fotkama, zdaleka ne vsechno je tam kozene, ale spise velmi tence kozenkove.
Rano když jsme nastupovali do letadla uz nebylo vzhledem k jeho registraci pochyb, cim poletime. Když do obchodni sekce nastupovali ostatní cestujici, bylo videt, ze jsou taky „drobne“ prekvapeni tim, co vidi. Nakonec se jednalo samozrejme o pohodlny sestihodinovy let, nicmene od puvodne zamysleneho a inzerovaneho lie-flat me delily velke desitky stupnu. Kabina obsazena cca z jedne tretiny ale to tam pocitam i tri letusky (mozna operujici personal zpatecni linky).
bude pokracovat nize......