Fórum Airways.cz

Rád čtu povídání o nejrůznějších cestách a tak přidám své zážitky z nedávné cesty na Ukrajinu. Na přelomu roku jsme si s přítelkyní říkali, kam vyrazit na jarní výlet. Kritériem bylo alespoň jednou se proletět (čím víc, tím líp), moc neutratit a nejlépe to spojit s nějakým leteckým muzeem. Volba nakonec padla na Kyjev a jeho letecké muzeum v Žuljanech. Wizzair letí z Katowic navečer a to by byl zbytečně zabitý den, tak jsme k plánům přidali Lvov. EuroLot z Krakova nabízel dobrý čas, slušnou cenu i zajímavé letadlo. Bohužel v polovině ledna s touto linkou skončili a tak jsme museli vymyslet něco jiného. Nakonec k plánům přibyl Užhorod a jeden krátký letecký přískok nahradily dvě osmihodinové jízdy vlakem a jedno přeshraniční kodrcání autobusem.
Hlavně na druhou jízdu vlakem jsme se ale těšili, řádně navnaděni tímto článkem. Nějakou dobu jsem pak strávil hledáním jízdních řádů a spojení. Idos ukazoval jenom rychlíky a na požadované datum navíc nenašel žádný spoj. Po několika dnech jsem na stránkách Lvovské železnice byl jako doma a doufal, že vybraný spoj jezdí opravdu denně, tak jak píšou v jízdním řádu z roku 2012.

Ostrava - Michalovce
R 443 Šírava
WLABmee823
doba jízdy: 7:44 hod.

Pro cestu do Užhorodu jsme zvolili noční rychlík do Michalovců a pak autobus přes hranice. Rychlík Šírava nemá zrovna nejlepší pověst, ale s předstihem jsme si rezervovali lůžkový oddíl sami pro sebe a nakonec to bylo v pohodě. Samotný lůžkový vagon byl zamčený a tak se tam dostal opravdu pouze ten, kdo měl místenku. Na nádraží nám otevřel steward, vzal si od nás lístky a my jsme mohli nerušeně zkoušet usnout, aniž by nás budil průvodčí. Ráno potěšila káva a oplatka na účet podniku.


Lůžkový oddíl


Košice

V Michalovcích nás přivítala nechutně smradlavá odbavovací hala jinak celkem pěkné nádražní budovy. Podle jízdního řádu měl jet autobus do Užhorodu za čtyři hodiny, ale v jednom cestopisu byl zmíněn autobus o dvě hodiny dříve, který prý není v jízdních řádech. Bohužel nikdo o něm nevěděl a nejlépe to vyjádřil jeden řidič autobusu, že u nich (Ukrajinců) je všechno možné. Prošli jsme si tedy Michalovce, dali oběd a počkali na pravidelný odjezd ve dvě odpoledne. Autobus jel už z Košic, a třebaže nebyl ani zdaleka plný, byli jsme rádi, že si máme kde sednout. Všude na podlaze a pod sedadly byl nákup a za to množství mouky a strouhanky by se nemusela stydět kdejaká velkopekárna. Bonusem pak bylo pár velkých tašek narvaných Bonpari. Vždycky jsem si myslel, že za nákupy se jezdí spíš na druhou stranu hranic.
Přejezd přes hraniční přechod byl sice celkem zdlouhavý, ale bez problémů. Ještě na slovenské straně jsme si jízdu zpestřili i jedním couváním, když jsme při zastávce u obchůdku zapomněli dva cestující.


Nádraží Michalovce


centrum Michalovců

Ukrajina nás přivítala zvýšeným počtem děr v cestě minimálně o dvě stě procent. Autobus nás vyplivnul hned vedle Užhorodského nádraží a tak jsme si ověřili spojení do Lvova na další den. Podle tabule v příměstské části nádraží to vypadalo, že naše cesta bude pokračovat bez problémů.


Kousek za hraničním přechodem


Užhorod hlavní nádraží

Původně jsme chtěli stihnout po příjezdu ještě Užhorodský hrad a přilehlé muzeum lidové architektury. Nakonec jsme to ale do zavíračky nezvládli tak jsme jenom prošli kolem a šli se ubytovat.

Užhorod - Sianky - Lvov
Os6520, 6022
ER1
doba jízdy: 2:50 hod, 4:30 hod

Oproti původním plánům jsme se rozhodli pro pozdější odjezd z Užhorodu. Dopoledne jsme tak stihli projít muzeum a zbytek města. Centrum je pěkné a upravené, navíc odkazy na Československou minulost potěší. V příměstské části nádraží zbýval na tabuli jediný spoj. Po lehkém upřesnění, že se jedná o "električku" a ne "pasažersky" jsme zdárně koupili lístky na první úsek cesty do Sianek. Tady totiž končí jedna železniční oblast a musí se přestupovat. K nástupišti nás pustili až po kontrole lístků. Na tabuli byl sice jenom příjezd, ale drželi jsme se davu a stejně jiný vlak v okolí ani nebyl. Čekalo nás něco přes sto kilometrů podél řeky Už, které jsme měli zvládnout za necelé tři hoďky. Dřevěné lavice se daly přežít, ale zklamáním byla hodně špinavá okna, přes která pomalu nebylo vidět, natož něco fotit. Poslední část cesty, kdy se trasa různě klikatí přes řeku a stoupá do hor, ale rozhodně stála za to. Mosty střídaly tunely a na podzim to musí být ještě o fous lepší.


Užhorodský hrad


Užhorod


Muzeum lidové architektury


Pravoslavný kostel


Příměstské nádraží zvenku...


...hlavní nádraží zevnitř


Náš vlak - pohodlí nadevše


Cestou do Sianek





Železniční "uzel" v Siankách nás přivítal deseti čísly rozbředlého sněhu hned na nástupišti. Sotva jsme vylezli, odchytly nás dvě rázné ženy a prodaly nám lístky na další úsek do Lvova. Náš vlak zrovna přijel, ale protože jsme měli hodinu čas, rozhodli jsme se podívat se po okolí. Hlavní cesta k nádraží vypadala stejně jako nástupiště jen s tím rozdílem, že tady bylo toho sněhu dvakrát víc a v jediných vyjetých kolejích stála voda po kotníky. Prošli jsme se k nedalekému kostelíku a pak to vzdali a zbytek času strávili ve vlaku. Ten se postupně naplnil studenty mířícími do Lvova na další studijní týden.


Naše električka


Není divu, že všichni stáli venku...


Pokrok nezastavíš

Druhá část cesty nebyla až tak záživná, jako ta první. Postupně vystřídaly hory a údolí lesy a rovina, sem tam protkaná vesnicí. Poslední hodinu navíc byla mlha, takže z výhledu nebylo už vůbec nic. Vlak byl hodně narvaný a na každé zastávce přibývali další a další cestující. Jediným zpestřením byly asi čtyři babušky, které nabízely všechno možné k jídlu a pití. Jejich frekvence nepolevovala, ani když v uličce nebylo skoro k hnutí. Člověk si pak v dřímotách stále musel opakovat „pivo, vodečka, vafelki, čipsy, čaj, kava, kola…“

Lvov

Hlavní město Haliče nás přivítalo deštěm. Naštěstí na druhý den se počasí umoudřilo a my jsme mohli v klidu projít historické centrum města, které je zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO. Atmosféru města dotváří nepřeberné množství kaváren, které potkáte opravdu na každém rohu. Zato normální hospodu, kde se člověk dobře nají, aby pohledal. Po celodenním ťapání a místy brodění se sněhem a ledem jsme sedli na tramvaj a namířili si to na hlavní nádraží. Velké nádražní budovy na Ukrajině jsou opravdu okázalé a dobře udržované. Další cesta pak vedla maršutkou na letiště.


Večerní Lvov


Hlavní náměstí


Zajímavý obchůdek


Lvov


Hlavní nádraží

Lvov - Kyjev IEV
UTair Ukraine
ATR 72 UR-UTI
Doba letu: 1:25 hod.

Původně jsme měli zarezervovaný Ukraine International Airlines, který sliboval let antonovem AN 148. Bohužel zhruba čtrnáct dní před odletem byl večerní spoj zrušen a ranní nám nevyhovoval. Museli jsme zvolit UTair a na Borispol se holt podíváme jindy. Nutno zmínit, že peníze překvapivě vrátili už tři dny od potvrzení storna. To se hned tak nevidí.
Starý terminál letiště ve Lvově má něco do sebe, bohužel jej vystřídala "standardizovaná" budova nového terminálu. Pro komfort cestujících je to určitě plus, ale nějak se z toho vytratilo to kouzlo létání.


Starý terminál


Nový terminál

Náš odlet byl posledním toho dne a okvětinkovaná ATR72 už byla připravena na ploše. Odbavení bez problému, nástup do letadla jako v kocourkově. Z gatu jsme sešli po schodech na plochu, kde čekal autobus. Žádná okružní jízda se ale nekonala a popojeli jsme jenom cca 10 metrů k blízkému letadlu. Holt bezpečnost nadevše. Letadlo bylo skoro plné, volných sedaček moc nezbývalo. Éroplán v dubnu oslaví své první narozeniny a na interiéru to bylo vidět. Místa na nohy dostatek a sedačky čisté a relativně pohodlné. Během hodiny a půl dlouhého letu jsme dostali klasicky teplé a studené pitivo a nějakou čokoládovou sušenku. Pro zájemce se před přistáním podávala i hašlerka místní výroby.


Náš stroj




Odletová hala

Měli jsme štěstí, že jsme seděli na té správné straně. Přistání bylo na dráhu 26 a tak se nám po otočce naskytl pěkný pohled na Kyjev zalitý zapadajícím sluncem. Opravdu působivé.
Jestli jsem nad starým terminálem ve Lvově zamáčknul slzu, tak ten v Kyjevě mi vůbec nebude chybět. Jako vnitrostátní let jsme dorolovali před oprýskanou budovu starého terminálu. Autobus se tentokrát nekonal a těch pár metrů k nejbližším, nijak neoznačeným dveřím, jsme došli pěšky. Přivítala nás uklízečka, která se marně snažila vytřít vodu prosakující ze stropu. Odletová "hala" byla zavřená, informace žádné. Nakonec jsme zdárně nabrali směr k novému terminálu a odtud jsme se jeli maršutkou ubytovat.
Podle adresy jsme na druhý pokus našli náš zarezervovaný hostel. Jmenovka pod jediným zvonkem u dveří dávala tušit, že jsme správně. Otevřel nám mladý student, vážící 60 kg i s postelí, pro kterého bylo všechno cool. Ujasnili jsme si, že máme dvoulůžkový pokoj a že neodjíždíme zítra, ale až za dva dny a mohli jsme vyrazit spláchnout dnešní den borščem a pivem.


Někde před Kyjevem


Přiblížení na přistání




Starý terminál...


... nový terminál


Naše ubytování

...

...



Kyjev

Druhý den nás čekal průzkum Kyjeva. Počasí přálo a tak jsme prošli všechny nejznámější turistické cíle. Začali jsme Kyjevskopečerskou lávrou, kde jsme navštívili i mnichy odpočívající několik staletí v podzemních kryptách.





Kostely pak vystřídaly tanky a letadla u památníku Velké vlastenecké války. "Svezení" v MI-24 nebo Migu 23 za cca 12 korun nemělo chybu. Prokoukli jsme i jednu habaďuru na turisty, protože tanky před Matkou Vlastí jsou natřeny jenom z jedné strany.













Následoval přesun na druhý konec města, kde jsme se svezli lanovkou k chrámu sv. Michala a naproti stojícímu chrámu sv. Sofie.






Chrám Sv. Michala




Dalším cílem byla zlatá brána a pak už jsme se přesunuli na Kyjevský Václavák - Maidan Nezaležnosti. To byl taky poslední cíl dnešního dne. Naprosto uchozeni jsme sedli na metro, cestou koupili večeři a hurá na kutě.


Zlatá brána


Náměstí nezávislosti




Poslední den výletu jsme měli naplánováno jenom letecké muzeum. Bylo to vlastně to hlavní, kvůli čemu jsme celou cestu podnikli. Ráno jsme sešli k hlavnímu nádraží, odkud jsme pokračovali maršutkou na letiště. Uschovali jsme si zavazadla a na informacích si ověřili cestu k muzeu. Slečna řekla ven z letiště a pak doprava a tak jsme vyrazili. Za těch pár dní jsme si už na kaluže, bláto a rozbředlý sníh na méně frekventovaných chodnících zvykli, ale cesta k muzeu neměla konkurenci. Za takový tankodrom by se nemuselo stydět ani okresní JZD v soutěži o první vyoranou jarní brázdu. Po půlhodince kličkované mezi blátem, kaluží a ještě větším blátem před námi stanulo letecké muzeum Žuljany.


Nový terminál za dne



Byli jsme tady skoro sami a prolézáním téměř sedmdesátky exponátů jsme strávili přes dvě hodiny. Do některých vrtulníků a letadel se mohlo i dovnitř, jenom škoda, že byl zrovna zavřený IL 86. Zajímavostí je, že tady nevedou ani jeden západní stroj, ale pouze mašiny bývalého východního bloku. I přesto, že jsou všechny exponáty na venkovní stojánce, jsou v dobrém stavu a návštěva určitě stála za to.


Tu-104

,
AN-76


Výhled z kokpitu na MI-26




MIG-29


Tu-142


Tu-22




Tu-154




Tu-154


Tu-134




Kyjev IEV - Katowice
Wizzair Ukraine
Airbus A320
Doba letu 1:20 hod

Zpátky na letiště jsme zvolili jinou cestu, moc rozdílu v počtu děr ale nebylo. Na druhou stranu musím uznat, že ukrajinští řidiči byli hodně ohleduplní a ani jeden nás neobstříknul. Mrzí mě, že nemám ani jednu fotku z těchto cest.


Jedna z výjimek mezi ladami a černými SUV

Wizzair potěšil otevřeným checkinem už skoro tři hodiny před odletem. V klidu jsme se odbavili a pak zabrali strategické místo u gatu s pěkným výhledem na letištní plochu. Bizjety nejrůznějších velikostí sem tam vystřídalo větší éro od Wizzairu, Transaera nebo dokonce Aegeanu. Podle fronty, která se vytvořila hned, jak naskočil na tabuli boarding, to vypadalo na další hodně zaplněný let. K letadlu jsme jeli autobusem a to hodně namačkaným autobusem. My jsme seděli na sedadlech, takže relativně v klidu. Lidé u dveří, na které se lepili další a další odbavení cestující, ale jasně poznali, co to znamená hromadná doprava. Handling se prostě rozhodl, že všechny namačká do dvou autobusů. Nakonec jim to ale nevyšlo, protože když už jsme byli v letadle, přivezl třetí autobus poslední dva opozdilce.


Provoz na letišti



Letadlo bylo opravdu tak z devadesáti procent naplněné. Až doma jsme zjistili, že jsme letěli funglovkou. Byl to jeden ze tří Airbusů A320 s tzv. sharklety, dodané wizzairu za poslední měsíc. Interiér byl moc hezký, laděný do tmavě fialové a všechno ještě vonělo novotou. Z vyhlídky na Kyjev tentokrát nic nebylo, protože jsme hned po vzletu otočili směrem na západ a rychle vystoupali nad mraky. Hned, jak letušky začaly s nabídkou, to s letadlem trochu zahoupalo. Než stihl kapitán ohlásit turbulence, byl klid a to prakticky až do našeho přistání v Katowicích.
Polsko nás přivítalo deštěm, sněhem a vůbec přívětivým počasím. Přes pasovku jsme prošli okýnkem pro občany EU a nechali za sebou dlouhou frontu Ukrajinců, čekajících na vízovou kontrolu. Jarní výlet jsme zakončili jízdou po krásně zasněžené dálnici do Ostravy.








V Katowicích

Výlet se vydařil. Zatímco doma se potýkali se sněhovou kalamitou, my jsme si užívali kyjevského sluníčka. Shodli jsme se na tom, že Lvov se nám líbil víc než Kyjev. Je takový komornější, starobylejší a všude je to kousek. Letecké muzeum v Žuljanech nezklamalo a možnost sednout si nerušeně do kokpitu je super. Všem leteckým nadšencům můžu jen doporučit.

Super zajímavý report! Díky moc!
To letecké muzeum v Kievě taky chystám, nepřítomnost západních letadel mi tam tedy vůbec nevadí:-)

Super

Bezva čtení, za měsíc se chystáme do Pripjati a Černobylu a muzeum Zhulyany máme také v plánu.

Perfektní. Objednal jsem si výlet do Kijeva k narozeninám

Výtečné, "vlakový" tripreport nemá ani Čočík
Moc se mi to líbilo.

Úžasné ... prvotní prohlížení fotek mě nejdříve mátlo, zda jsem omylem nazavítal na nějaké železničářské fórum ale jakmile jsem se ujistil ve správné adrese, byl jsem ještě více potěšen příjemným zpestřením z jiného soudku dopravy. Čísla vlaků v úvodu kapitol nemají chybu A navíc velmi pěkné fotky, díky!