Jdu tu ostudu napravit!
Tahle se cesta se ke mě dostala dost nečekaně. Registroval jsem, že LOT bude brzo přebírat svou první 787ku, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že budu u toho. Až jednou zvonil telefon se sdělením, že jsem pozván na delivery flight. Nic víc. Snad jen, že to bude někdy v listopadu, ale samozřejmě přesný datum nešlo měsíc před odletem určit. Říkal jsem si, že si udělám ESTU a budu prostě čekat. Moc jsem tomu vlastně ani nevěřil. Až když jsem posílal svoje osobní údaje na centrálu LOT-u, začal jsem to brát vážně a dostavilo se to pravé nadšení. Jedl jsem zdravě, míň kouřil a domů jsem se po večerech vracel dřív, abych měl dostatek spánku.
Hlavně abych neonemocněl! Protože tohle je pravděpodobně jen jednou za život!Nastal den D a já nastupuji v Praze do E195 polských aerolinek. Letím v byznysu a na přestup ve WAW mám víc než dvě hodiny takže klídek.
E-195 před nástupem
no jooooo, je tam i máslo
ráno ve WAW
Ve WAW jsem měl na přestup hafo času a tak jsem si nejdřív zařídil palubku na pokráčko, pak se odebral na cigárko a tak nějak pomalu jsem se nakonec doloudal do společného gatu dvou linek do USA. Přesněji jedné do NYC a druhé do ORD. Obě linky byly evidentně plné (respektive plné polských důchodců) a v gatu panoval celkem chaos - hodně se přesazovalo. Už tehdy jsem přemýšlel, že tady ta skupinka není určitě žádný lukrativní market kvůli kterému je potřeba 787. Ale ekonomiku sem nechci tahat.
Takže začal boarding a já se usadil v přední části letadla odlétajícího za malou chvilku do Chicaga. Záhy jsem zjistil, že letí i můj polský kolega z časů u SQ a jelikož prakticky celý business class byl obsazen lidma co měli něco společeného s Drealinerem, nebyl problém se přesadit a já měl na celý let společníka (abych hned po startu zjistil, že on je na rozdíl od mě, schopen usnout prakticky kdekoliv
). Následoval push-back a já se těšil na let se starší, nicméně zachovalou 767-300ER. Jenomže po pár metrech pojíždění jsme museli otočit a mě hned napadlo: "sakra, nakonec nepoletím Dreamlinerem jen kvůli technické na této staré dámě". Menší panika a respekt k starší 767 byl pryč. Nakonec nás asi na 45min zaparkovali někam bokem a kapitán mezitím zahlásil nějaký problém s cargem - snad to tak bylo. Každopádně v letadle jsme se mezitím všichni shodli, že nová mašina je už skutečně potřebná.
V ORD máme na přestup do Seattle 3hodiny, tak to snad stihneme. Pár fotek z letu přes velkou louži.
Herkules polské armády
Do Seattlu jsme dorazili nakonec jen s malým zpožděním a tak byl čas dát si kafe a trochu se připravit na poslední úsek cesty. Každopádně let se starší 767 byl absolutně bez problémů. Posádka super a catering neměl chybu. Dokonce i modernější úprava interiéru v business class mi přišla relativně v pohodě. Snad jen ta absence IFE. Ale neva v těch sedačkách se dalo trochu spát. Následoval přesun do gate a boarding do 8mi kila American Airlines. Tam potěšila nabídka WiFi na palubě - sice služba je zpoplatněna, ale nebyla to zase žádná drahota. Celé letadlo po nastoupání vytáhlo iPADy a několikahodinový let uběhl velice rychle. Nedávno jsem si vyzkoušel WiFi i v letadle Delty a je to opravdu supr služba. Cestující má takhle svojé vlastní IFE.
naše 737-800 do SEA
Příletová hala letiště v Seattle
Po příletu a mnoha hodinách v letadle jsem se celkem těšil na hotel. Transfer do centra proběhl velice rychle a já konečně mohl usnout v klasické posteli místniho Hyattu. K nezaplacení! Ráno samozřejmě budíček velice brzo a tak jsem se šel projít ranním Seattle. Pěkné a takové míň americké město. Nedávno jsem navštívil Portland a musím říct, že západ USA mi je hodně sympatický. Krásna příroda, v pohodě lidi, kteří mají styl, všude všichní běhají, jezdí tam MHD - no prostě města, které jsou podobná těm v Evropě, ale na druhé straně mají v sobě všechny benefity amerického způsobu života.
Během krátkého pobytu nám byl zorganizován výlet do leteckého muzea "Museum of Flight", které se nachází hned vedle Boeing field - místa, kde se kompletují narrow body 737. Na rozdíl od Everettu je Boeing field jižně od centra Seattle, nedaleko civilního letiště Tacoma. Muzeum perfektní, fakt jsem se tam doslova vyblbnul:) A jedna věc mě tam naprosto fascinovala - a to přístup místního personálu. Spousta veteránu všem na požádání ochotně vysvětlila cokoliv ohledně historie exponátů a bylo evidentní, že ta práce je jejich život. Že je to tam opravdu baví a jsou rádí, že tam můžou trávit důchod. Super!
Několik fotek z muzea - kdo se v budoucnu octnete v Seattle, určitě si nenechte ujít návštěvu.
v pozadi KE 772
Tomcat - hrdina mého dětství poprvé takhle blízko
Po prohlídce muzea následoval hlavní bod programu. Přesun do Everettu, prohlídka fabriky, slavnostní ceremoniál předání letadla a let zpět do Evropy. Musím říct, že vidět fabriku v Everettu byl opravdu zážitek. Bohužel uvnitř se nesmělo fotit (jinak ale totální volnost - pamatuji si návštěvu v Hamburku a to byl cirkus dostat se jenom ven z autobusu). Viděl jsem linku, kde se vyrábějí 747-800, 777 a 787. Nevím jak popsat mé dojmy, vlastně mi to celé přišlo jen takové skládání letadel z dovezených dílů
Měli jsme perfektní průvodkyni, která nám ukázala maximum možného a k tomu ji doprovázel obchoďák (tak se mi představil ) který nám hodně věcí na požádání vysvětlil. Samozřejmostí bylo vysvětlení všech procesů týkajících se "oživení" letadel. Vlastně je to něco jako automobilka, akorát se člověk diví tak nějak víc, že když to dají dohromady, tak to nastartují a ono to jede 
přetažení na druhou stranu letiště
celý čas je na letišti takový ne-normální provoz
Na závěr nás ještě povozili po celém letišti a pak nás už vezli na druhou stranu letiště do budovy s názvem "Future of Flight" kde proběhne samotné předaní. (nové delivery centrum podobné tomu v Toulouse se teprve staví). O celé akci, která tam probíhala se nebudu moc rozepisovat - prostě velké sláva při které vám někdy běhal mráz po zádech. Tuhle část ma Boeing opravdu zmáklou a opravdu to letadlo prodat umí! Takže jen několik obrázků:
Future of Flight
Taaak až ubychom mohli i boardovat, ne?
No popravdě bylo to dost dlouhé, a po asi třech hodinách konečně začal boarding. A v tu chvíli jsme se ještě z jedním kolegou z čech dozvěděli, že letíme v premium economy!
Ono totiž nakonec letadlo letělo ze 3/4 plné a vlastně ani nevím, kde se tolik lidí najednou vzalo. Boarding byl nekonečný a to hlavně kvůli emigrační kontrole a samotnému odbavení, které probíhalo tak trochu ve stisněných podmínkách - ne že by jim to nějak nešlo, ale byli tam snad jenom dva celníci a pár lidi co se staralo o odbavení. S malým zpožděním se nakonec za posledním cestujícím zavřeli dveře a po asi 30ti minutách jsme už všichni seděli a čekali na odlet. Na palubě vládla atmosféra jako když poláci mají nové letadlo takže všechno trvalo trochu déle než je obvyklé. Z toho byl nervozní kolega, který měl ve Varšavě pokráčko do Prahy, protože musel stihnout nějakou poradu. Takže trochu projíždka po letiští a start směrem na Kanadu...
Bohužel jsem zapomněl vyfotit premium eco, ale musím říct, že produkt jako takový se mi moc líbí. Myslím, že hodně fotek z letu v 787 najdete v trip reportu od RadkaB.
Ve Varšavě nás čekalo zataženo a déšť a to znemožnilo průlet nad letištěm s doprovodem čtyř polských F-16. Škoda, byla by to nádherná tečka. Pilot sice nakonec fly-by udělal, ale nebylo to ono. Prostě nám nepřálo počasí. Bylo ale zajímavé vidět během přistání ty davy lidí kolem letiště, na ploše a kolem stojánky. A následně po vystupení člověk zjistil, že touto události žije celá země. Na hotelu jsem zapnul TV a bylo to všude!
Večer jsem se ještě zůčastnil velkého ceremoniálu na letišti ve Varšavě a druhý den ráno odletěl do Prahy opět Embraeerem LOT-u.
Jinak dálkový let naprosto bez problémů. Samozřejmě všechno bylo nové a kvalitativní skok pro LOT obrovský, ale ve finále je to jen klasické dálkové letadlo a všechno je to asi víc o tom jaký bude celokvý servis na komerčních linkách. Mě osobně je Dreamliner sympatický hlavně proto, že to není to klasické "obří" dálkové letadlo. Z toho důvodu mám rád třeba i 767. Prostě není to taková sardinkárna. Vždy, když budu mít možnost si vybrat, upřednostním menší letadlo a menší letiště.
Jak víme, dlouho se Dreamliner LOTu ve vzduchu neudržel, ale vypadá to, že problém s bateriema byl vyřešen a začíná se opět lítat. Další dva Dreamlinery pró LOT už čekají na ten svůj delivery flight v Everettu a následně na zařazení do provozu. Bude to velká změna a jsem si jist, že to přivede nové a líp platící cestující. Držím LOTu palce, aby to nakonec i pro ně všechno dobře dopadlo.
Jestli jste to dočetli až sem tak děkuju za přečtení a omlouvám se za pravopis. Příště budu psát o tom jak mě v pozitivním duchu dostala Delta. Letu zdar!
Díky!!!!
Na to, jak mimořádná je to událost, mi akorát přijde, že jsi byl dost stručný. Já bych tedy byl v tomto případě určitě delší 
