Fórum Airways.cz

Po více než roční odmlce jsem se rozhodl sepsat další TR z mého cestování do Vietnamu. Přes 2 roky jsem byl při svých cestách do Vietnamu věrný společnosti Aeroflot – nabízeli letenky za rozumné ceny a lety byly téměř vždy příjemnou záležitostí a já tak byl víceméně spokojen. Nicméně z počátečních 11 000 Kč za zpáteční letenku do Hanoje včetně tax Aeroflot zdražil na necelých 20 000 Kč, což už mě donutilo se porozhlédnout i o jiných variantách. Jako nejlevnější varianta, za příjemných 15 000 Kč, se jevil Finnair, bohužel ale neletěl v termíny, které já potřeboval. Nakonec padla volba na národní společnost Vietnam Airlines, letenka PRG-FRA-HAN/SGN-FRA-PRG vyšla na 17 000 Kč, knihovací třída T, což mi přidalo 75% mil do mého FF u Aeroflotu. K tomu jsem ještě dokoupil další vnitrostátní letenky po Vietnamu, které nejsou příliš drahé (max 3000 za zpáteční letenku) a finální routing byl nakonec takový:

3/5 PRG-FRA A319/320 ČSA
3/5 FRA-HAN B777-200 Vietnam Airlines
6/5 HAN-DLI A321 Vietnam Airlines
10/5 CXR-HAN A321 Vietnam Airlines
14/5 HAN-SGN B777-200 Vietnam Airlines
15/5 SGN-FRA B777-200 Vietnam Airlines
16/5 FRA-PRG A319/320 ČSA



3.5.2013
Praha – Frankfurt
OK534, A319 OK-OER
Místo 10A, obsazenost 60-70%

Let OK534 do Frankfurtu odlétá v 7:10 ráno. Tento ranní čas odletu mi příliš nevyhovuje. Seating mi udělá kolega od ČSA (kterému tímto děkuji) a tak mám jistý nouzový východ. Odbavení přes internet probíhá bez problému, avšak na let Vietnam Airlines se musím odbavit až ve Frankfurtu. Na letišti odevzdávám kufr a po nákupu několika časopisů na dlouhou cestu se přesunuji do východu D6. Půl hodiny do odletu zajíždí A319 OK-OER teprve k chobotu, a tak je jasné, že na čas to nebude, což mi nevadí – ve Frankfurtu je několik hodin na přestup. Gate se postupně začíná zaplňovat a ze skladby cestujících je jasné, že většina z nich pokračuje stejným letem do Hanoje. Křičí tu také několik infantů a další děti, halekající česko-vietnamsky, pobíhají v prostoru gatu a já začínám tušit, že jestli mi tyhle děti budou na návazném letu do Hanoje dělat IFE, bude to pro mě jeden z těch nejhorších letů v životě. Nástup do letadla probíhá chaoticky, maminky se bojí kočárky před vstupem do letadla odevzdat a pár drzounů se usazuje v pohodlných sedačkách business class, ačkoliv zde má sedět pouze jeden cestující (ano, éra, kdy byla business class na ranním FRA plná kravaťáků, je dávno pryč, všichni dali přednost Lufthanse), za což jsou posádkou sprdnuti a posláni zpět do economy. Pushback je zahájen se zpožděním asi 20 minut, těšil jsem se na nové animované safety video ČSA, ale je stále promítáno to staré. Myslím, že by se vyplatilo nahrát i nějaké hlášení ve vietnamštině, alespoň by pak letušky nemusely v každé řadě vysvětlovat, že sedačka musí být sklopená, stoleček zavřený a nesmí se telefonovat. Následuje vzlet z dráhy 24. Servis spočívá ze sladkých sušenek a nápojů – na méně než hodinový let je to naprosto adekvátní a jsem s tím spokojen. Letušky ani nestihnout obsloužit celé letadlo a už zahajujeme klesání na letiště ve Frankfurtu. Přistáváme s mírným zpožděním, od letadla nás odváží autobus – samozřejmě se to neobejde bez zmatků, při kterých se několik cestujících vrací pro něco do letadla a nebo se shánějí po kočárku. Autobusem jsme zavezeni k terminálu 2.




pár chvil v centru Frankfurtu


terminál 2

3.5.2013
Frankfurt - Hanoi
VN126, B777-200 VN-A146
Místo 33A, obsazenost 100%

Terminál 2 frankfurtského letiště příliš neznám, neúspěšně se v tranzitní zóně snažím vyhledat tranzitní přepážku pro vytisknutí palubky na můj let do Hanoje. Vydávám se tedy do odletové haly T2, kde jsou na check-inu otevřeny dvě přepážky Vietnam Airlines a docela dlouhá fronta. Svoje místo ve frontě si musíme vybojovat, a tak s jedním německým cestujícím stojícím ve stejné frontě jako já odháníme předbíhající Vietnamce, kteří to zkouší obejít přes business class řadu. Ve frontě čekáme dost dlouho dobu, protože každý cestující kromě palubek potřebuje i dovložit kufry do systému, přičemž každý Vietnamce cestuje do Hanoje s 3-6 krabicemi. Agentka je pak překvapena, když jí dávám ústřižek pouze od jednoho zavazadla. Dalších několik hodin trávím mimo letiště a vydávám se S-Bahnem do centra města. Vracím se 3 hodiny do odletu, procházím pasovou kontrolou do tranzitní zóny. Terminál 2 mě ve Frankfurtu moc nezaujal, místa pomálu, wifi zdarma jen na půl hodiny, všude přeplněno. Asi dvě hodiny do odletu přilétá B777-200 registrace VN-A146 z letiště Londýn / Gatwick. Zde malou odbočku k této destinaci: docela nechápu, proč Vietnam Airlines upřednostnili tuto destinace vůči Praze, kde žije velká vietnamská komunita a je to hub skyteamové společnosti. Létat několikrát týdně Gatwick, který je méně atraktivní než Heathrow a který nemá se Skyteamem nic společneho mi nepřijde příliš rozumné. Nicméně předvoj konce této linky se začíná dostavovat, prvními náznaky je právě toto spojování linek s Frankfurtem a Paříží. Hodinu do odletu se dostavuji do gate, při bezpečnostní kontrole jsem mírně rozladěn nekompromisním požadavkem security pracovníků, abych vložil tekutiny do sáčku, který je k zakoupení v automatu. Náš gate je společný s linkou do NY a tak si několik amerických cestujících všimlo, že nemám drobné do automatu a ochotně se mi na sáčky složí. Chaos v gatu je neuvěřitelný, infantů nepočítaně, do toho se ještě vmísí i cestující, kteří přiletěli z Gatwicku. Nástup je vyhlášen anglicky a německy, což je pro 90% cestujících zbytečné, protože nerozumí ani slovo a derou se kupředu, asi aby jim místo někdo neobsadil. Po pár neúspěšných pokusech dav uklidnit a cestující z předních řad poslat zpět do fronty personál letiště rezignuje a nechává vběhnout do letadla všechny naráz. Přitom nástup po řadách zde má své opodstatnění, než si každý Vietnamec naskládá svých šest handbagů do binu (rozuměj velkých krabic a tašek se vším možným), usadí se, následně zjistí, že si blbě sedl, svých šest handbagů zase vyskládá a z 15A se přesune na 17K a vyžene tím do uličky všechny cestující sedící v 17 řadě, dokáže tímto nástup ostatních cestující velmi zkomplikovat a prodloužit. Já se usazuji na svoji sedačku 33A. Interiér letadla vypadá trochu omšele, avšak sedačky jsou velmi pohodlné a místa na nohy je opravdu dostatek. V sedačkách jsou zabudovány malé displeje, které v době nástupu nefungují. A tak jen pozoruji šílený brajgl kolem sebe a představuji si, jak si vedle mě přisedne hezká 20tiletá Vietnamka, co letí také z Prahy – když se moje představy rozplynou, sedá si vedle mě asi 50tiletá Vietnamka se svým synem, zpozoruje, že mám na klíně české noviny a zeptá se: „...on taky mluvit česky?“, zklamaně odpovídám, že ano, a radši se věnuji novinám. Brzy se letadlo zaplní a já počítám řvoucí infanty ve svém okolí – pět! Biny se postupně zaplňují a úkolem posádky je přeházet všechny tašky, krabice, pytle a kufry tak, aby se vše vešlo. Sleduji asi pětiminutový výstup jedné z cestujících, která ječí na stewarda, že její krabice budou v binu nad ní a nikam jinam se dávat nebudou. Po všech těch tahanicích, přesazování, přendávání a bůh ví čeho ještě, začíná pushback – a jakkoliv to zní nereálně, jdeme ze stojánky na čas. Safety demo je puštěna jen na velkých displejích a tak potichu, že to snad nikdo ani neslyší. Displeje v sedačkách i nadále ukazují černou barvu a tak je tomu až do konce letu. Následuje dlouhé pojíždění a start z dráhy 07L.




interiér B777




po vzletu

Po vzletu jsou rozdány sluchátka a tištěná menu. Na výběr je z kuřecího s rýží a hovězího s bramborovým knedlíkem. Jelikož se na dva týdny loučím s Evropou, volím evropskou variantu a je výborná. K tomu teplé housky, poté káva nebo čaj. Během letu je též možnost požádat posádku o nudle nebo sandwich, toho jsem ale nevyužil. Po obědě se snažím usnout. Jakkoliv jsem unavený, po pár hodinách mě budí řev minimálně dvou z pěti infantů v mé blízkosti. Jako vrchol debility považuji to, když jeden z tatínků svého ječícího chlapečka vezme do náruče a jde s ním obejít celé letadlo tam a zase zpátky – to je totiž zaručený recept, jak probudit a rozeřvat infanty i ve vzdálenějších řadách. Po zbytek letu řev neutichá a já se snažím usnout. Chvílemi nevím, zda jsem vzhůru nebo spím, v tom jekotu se noční můra smíchá s realitou tak, že to ani nepoznám. Dvě hodiny před přistáním se servíruje snídaně, z nabídky rýže – palačinky volím palačinky a opět jsem s jídlem velmi spokojený. Po 10ti hodinách letu konečně zahajujeme klesání na letiště Nội Bài a asi půl hodiny dříve oproti letovému řádu přistáváme na dráze 11R. Po předchozích zkušenostech s čekáním na kufry a rychlosti imigračních vůbec nespěchám a tlačenice „všichni-co-nejrychleji-ven-z-letadla-TEĎ!“ se neúčastním. Vyřizuji si visa on arrival, počkám na kufr a pak už jen to nejpříjemnější - po půl roce se opět přivítat s kamarádkou a vyrazit do centra města.


tištěné menu v economy class je v dnešní době poměrně vzácnost


oběd


snídaně




relax na labutích...


..s kamarádkou Nhung


korejské jídlo


vietnamské nudle s hovězím, cibulkou a bylinkami - bún bò nam bộ


na venkově

V Hanoji jsem strávil jen pár dní..konkrétně tři...a pak už svým bráchou balíme kufry na náš výlet do jižního Vietnamu. Po předchozích zkušenostech s cestou na letiště, kdy nám třikrát za sebou málem uletělo letadlo kvůli blbému vietnamskému zvyku nebýt nikde včas, kterého se můj bratr nemůže a nemůže zbavit a pozdní cesty na letiště argumentuje slovy „oni na na nás počkají!“, dorážíme na letišti hodinu a čtvrt do odletu, což považuji za úspěch!

pokračování na další straně

6.5.2013
Hanoi – Đà Lạt
VN1565, A321 VN-A327
Místo 20F, obsazenost 70%

Na letišti Nội Bài vládne obvyklý čirý ruch a chaos, snažíme se v odletové hale najít číslo přepážky, na které se odbavuje náš let, ale bezúspěšně. Až na informacích zjišťujeme, že několik přepážek se nachází také v příletové hale, asi aby to nebylo tak úplně jednoduché. Slečna na check-inu se začne smát a vrátí nás na ticketing Vietnam Airlines s tím, že brácha má opačně napsané jméno na letence. Když se toto stalo posledně a předposledně, sypal jsem si popel na hlavu, že mi to brácha dobře nadiktoval a já to blbě vyplnil. Potřetí, a ještě se slovy bráchy „když jsem letěl s kamarádem před měsícem, tak mi tu letenku také Vietnam Airlines špatně udělali..“ jsem zjistil, že chyba nebude na mé straně a ani u Vietnam Airlines. Letiště Nội Bài je neskutečně nudné a nezáživné, nikde nic není. Těch několik desítek minut čekání přežijeme a autobus nás už veze k fialovému letadlu VN-A327 společnosti Cambodia Angkor Air. Vietnam Airlines je 49% vlastníkem této společnosti a tato letadla nasazuje i na svoje pravidelné linky. Letadlo je obsazené asi ze dvou třetin, boarding proběhne docela rychle, avšak čekáme na několik Vietnamců, kteří si myslí, že letiště je asi Bahnhof (vietnamsky nhà ga) a do gate se chodí v době odletu. Odlétáme tedy s mírným zpožděním. Interiér letadla je příjemný, nový, místa na nohy dostatek. Doba letu je zhruba 1 hodina a 15 minut, jako občerstvení se podává dortík a rýžové žluté cosi. Trochu nechápu, že z nápojů je na výběr pouze neperlivá voda. Klesání zahajujeme v oblasti bouřkových mraků a tak to pořádně hází. Přelétneme letiště a brzy už točíme na finální přiblížení. Výhled na hory a okolí je nádherný, počasí taktéž. Letadlo zastaví nedaleko nového terminálu, jdeme k němu pěšky. Letiště je vysoko položené (přes 1000 metrů nad mořem), oproti špinavé Hanoji je zde úžasný vzduch. Již předem máme domluvené taxi, a tak alespoň nemusíme s taxikáři smlouvat a hádat se o cenu. Letiště je od města Đà Lạt asi 30km, platíme asi 250 Kč.






odlet z letiště v Hanoji




A321 společnosti Cambodia Angkor Air, kterým letím do DLI






"krabičkové" občerstvení














na letišti Đà Lạt

Náš hotel Saphir je v samém centru města a interiér je velmi zajímavý – ačkoliv se jedná o novostavbu, je hotel stylizován o několik desetiletí dříve. Chodby jsou úzké s vysokými stropy a asi bych se bál pohybovat se zde uprostřed noci ve tmě. Cestou na náš pokoj jsme také objevili dvoupatrové kryté parkoviště plné starých Volkswagenů (majitel je asi vášnivý sběratel).
Đà Lạt je město se zhruba 200 000 obyvateli v nadmořské výšce přibližně 1500 metrů nad mořem. Nachází se asi 300km od Saigonu, nicméně i na takovou vzdálenost se pro přepravu používá letadlo. Město založili Francouzi a celé má jakýsi francouzský nádech, architektura budov je odlišná od jakýchkoliv ostatních vietnamských měst a na vietnamské poměry je tu i docela dost čisto. V Đà Lạt jsme strávili 3 dny, prochodili jsme část města a také se zajeli podívat na Langbiang, horu nedaleko města. Protože můj brácha měl zlomenou ruku, čekal mě obtížný úkol – naučit se řídit xe máy, neboli motorku. Ta se dá ve Vietnamu půjčit za 100-300 Kč na den. Se svým zbrklým a zmateným přístupem k řízení jsem byl pro srandu všem, kolem kterých jsme projeli. Pro Vietnamce je někdo, komu nejde řídit motorka to samé, jako pro Čecha ten, kdo neumí jet na eskalátorech v metru. Největší hrůzu jsem měl z místního provozu, který je i tak slabým odvarem proti tomu, co se děje v Hanoji. Absolutní chaos, nedodržování dopravních předpisů a nepředvídatelnost toho, co řidiči kolem vás udělají, mi cestu neuvěřitelně ztěžovalo. Ve Vietnamu žádná pravidla prostě neplatí, jednosměrky se projíždí v protisměru, na kruhovém objezdu jedete tím směrem, který je pro vás nejkratší (takže odbočení doleva při vjezdu na kruhák je běžná věc), přednost má ten kdo zatroubí a Vietnamci jsou schopni během jízdy na motorce SMSkovat, volat a vůbec nekoukat kolem sebe. Dalo by se říci že můžu považovat za štěstí, že jsem nikoho nesejmul a nikdo nesejmul nás.


náš hotel Saphir


majitel je patrně sběratel VW




stylové vybavení hotelu - sprcha je funkční!


výtah




..i tak se dá trávit volný čas






cestou na horu Langbiang




cesta byla místy strmá, naše motorka by ji patrně nevyjela, museli jsme proto jet džípem




výhled na okolí byl nádherný


všude v okolí města Đà Lạt rostou květiny










centrum města Đà Lạt

Po 3 dnech následoval přesun do Nha Trang – autobusem. Vietnamské autobusy jsou celkem na úrovni, s funkční klimatizací, ale cestu vám dokážou zkazit spolucestující nebo jako v mém případě sedačka, která byla stále sklopená a nešla narovnat. Tříhodinovou cestu z hor k moři jsme absolvovali na úzkých serpentinách v silné bouřce a průtrži mračen, nicméně krajina kolem nás byla nádherná.




cesta do Nha Trang


vietnamský vlak


...šraňky jsou nahoře, můžeme jet!


konečně v Nha Trang!

Nha Trang je asi nejznámější vietnamské přímořské letovisko. Je proslavené pro krásně čisté moře a přívětivé podmínky, které vládnou víceméně po celý rok. Jdeme se ubytovat – pokoj je jednoduchý, ale to základní (klimatizace, záchod, koupelna, žádní švábi) nás uspokojuje a za cenu asi 250 Kč na noc za oba – no nekup to! V Nha Trang trávíme tři dny, jeden den trávíme celý na lodi – opět jsme překvapeni nízkou cenou, lístek na celodenní projížďku lodí stojí 150 Kč. Až později zjišťujeme, že tato nízká cena je navýšena drahými vstupy na jednotlivé ostrůvky (20 – 50 Kč za jeden), brácha jde odhodlaně za posádkou lodi a říká jim, že je příbuzný Nguyena, který je známý Nguyena, který je známý jiného Nguyena, který vlastní tuhle loď a tak je nám vyjednán na většinu ostrovů vstup zadarmo. Celý výlet je pak završen večeří na lodi, z které nám je oběma pěkně blbě (asi pomsta za tu slevu). Další den jsme pozvání na snídani od strýčka, který žil několik let v Čechách a přestěhoval se zpět do Vietnamu a nyní se živí tím, že v Nha Trang staví hotely. Zajímavé je vyprávění o tom, jak začíná mít město pod palcem ruská mafie. Ostatně ruští turisté tu převládají, proto i nápisy na leckterých obchodech najdete v azbuce.






vyjížďka lodí






moře je opravdu nádherně čisté




večeře na lodi...příště si beru vlastní jídlo


..je libo skočit si z lodi pro drink??






krevety k večeři...cena kolem 100 Kč


městská pláž v Nha Trang






trocha ruštiny...

10.5.2013
Nha Trang - Hanoi
VN1556, A321 VN-A344
Místo 35D, obsazenost 95%

Nha Trang má letiště kousek od centra, bohužel už několik let je využíváno pouze pro malá letadélka a velká letadla létají z letiště Cam Ranh, které je vzdáleno asi 30 minut jízdy taxíkem. Na to, jak je letiště malé, je provoz poměrně čilý – několik letů denně do Hanoje i HCMC s A321 Vietnam Airlines, kterým konkuruje nový vietnamský lowcost VietJetair s A320, dále několik regionálních letů s ATR72 Vietnam Airlines. Příliv ruských turistů zajišťují charterové aerolinky z Ruska, my viděli na ploše B757 Nordwind Airlines. Letošní novinkou je také linka Moskva – Nha Trang s B777-200 Vietnam Airlines. Zajímavým zážitkem pak může být přískok Nha Trang – Saigon, taktéž provozovaný B777-200 s dobou letu mírně pod půl hodiny. Terminál letiště je pěkný, nicméně zde příliš nefungovala klimatizace, perosnál letiště byl kyselejší než bývá obvyklé a celým terminálem se rozléhal zvuk jehličkových tiskáren na palubní vstupenky. Náš let je půl hodiny zpožděný, jak si zjišťuji předem, je téměř plný a letadlu nefunguje APU. Očekával bych, že letiště v takových teplotních podmínkách bude vybaveno aspoň externí klimatizací, bohužel jsem se mýlil. V letadle bylo na umření a než se sem nasoukalo všech 170 cestujících, připadal jsem si jako v pekle. Pak už následoval start motorů pomocí jetstarteru, zchlazení letadla klimatizací (hurá!) a vzlet směr Hanoj. Servis proběhl opět krabičkově, čínská tyčinka a houska s růžovým cosi (brácha se dušoval, že se jedná o kuřecí maso, po ochutnání to byl prý už jen salám, já bych řekl, že to maso asi nikdy nespatřilo a byly to jen rozemleté kosti a kůže slepené čímsi - prostě typická šmakuláda). Po přistání v Hanoji se bavím tím, jak Vietnamci nikdy neumí spořádaně vystupovat z letadla. Vždy se to zvrhne v neuvěřitelné orgie, kdy se všichni snaží nacpat do uličky, šlapou si na nohy, krabice, svoje děcka a navzájem na sebe křičí. Vycházíme z letadla až jako poslední, bereme si zavazadla a jdeme k autobusu do centra (rozuměj dodávce, kam se vejde asi 10 lidí a odjede v ten okamžik, když je plná). Jsme také svědky hádky mezi řidičem a cestující, která se splete a dá mu špatný obnos za jízdné. Hádka končí sprostými nadávkami a následným vystoupením této paní. Ještě než zaplula do nejbližšího taxíku, řidič autobusu na ní křičel: „...a příště si ty peníze pořádně spočítej ty krávo slepá!“, inu, náš zákazník – náš pán.


vítejte ve Vietnamu - na letišti Cam Ranh






náš A321 do Hanoje...to auto vedle letadla je jetstarter


boarding completed


občerstvení na lince Cam Ranh - Hanoj


zpět v Hanoji


u jezera West Lake




čerstvý kokos - jeden z mých nejoblíbenějších nápojů


západ slunce u West Lake


večer s Nhung


s kamarádkou Trang LaLa


jedno z nejlepších phở gà v Hanoji

pokračování na další straně

14.5.2013
Hanoi – Ho Chi Minh City
VN239, B777-200 VN-A143
Místo 4A, obsazenost 100%

Uběhne několik dní a můj výlet po Vietnamu se chýlí ke konci. Ještě než se vrátím do Evropy, potřebuji si zařídit pár věcí v Saigonu a tak moje cesta míří nejprve tam. Mezi Hanojí a HCMC nabízí letecké spojení 3 společnosti – Vietnam Airlines, Jetstar Pacific a nový lowcost Vietjetair. Pro letecké fandy je nejzajímavější Vietnam Airlines, neboť dobrá polovina spojů je zajišťována s B777-200 nebo A330-200. Ani můj let není výjimkou, proletím se s B777-200 registrace VN-A143. Můj let je překnihovaný, očividně včetně business class. Slečna za přepážkou se mě snaží „downgradovat“ do economy se slovy „business class is full“, na což reaguji tím, že mě to nezajímá, že jsem si zaplatil business class a chci tam letět. Chvíli kroutí hlavou, já také, pak vytiskne palubní vstupenku SBY (stand-by) v business class a chce se mě takto zbavit. Opět kroutím hlavou, že toto není potvrzené místo, slečna tvrdí, že je. Už mi dochází nervy, vyndávám letištní ID kartu – tento postup mi již několikrát na tomto letišti pomohl, pomáhá mi i tentokrát. Slečna vytiskne další palubní vstupenku s místem 4A a s kyselým výrazem v obličeji mi popřeje příjemný let. K letadlu jsme odvezeni autobusem, pro business class je vyčleněn jeden zvlášť. Nástup do widebody po schodech si užívám, focení je všude povoleno a nikoho tu nezajímá, že běhám pod křídlem a kolem motoru s foťákem. Na všech B777 Vietnam Airlines je vidět, že už mají něco za sebou, i moje sedačka je poněkud omšelá a celkově působí business class velmi staře. Posádka nás vítá welcome drinkem (voda nebo džus). Nástup je ukončen překvapivě rychle, nahazujeme motory a pojíždíme k dráze 11L. Po vystoupání do letové hladiny začíná servis. Jedná se o vnitrostatní let, takže nic světoborného – na výběr máme ze tří jídel (nudle / nudle / rýže). Rýže s kuřetem chutná dobře, k tomu tři kousky ovoce, salát (rozuměj pár kousků zeleniny) a pečivo. Ještě do nedávna byl také v economy výběr ze dvou teplých jídel, to už je minulostí a servíruje se pouze sandwich a dezert. Po zbytek letu odpočívám, IFE ani nezkouším. Po 1h 40min přistáváme na letišti Tân Sơn Nhất v HCMC. Nasedám na taxík a jedu se do města užít poslední den a půl ve Vietnamu.


odletová hala letiště v Hanoji s letuškou společnosti Vietjetair


naše B777 do HCMC












sedačka v business class


take off


sedačky se dají sklopit...ale ne moc...navíc se mi nelíbí, že není sedačka ničím z žádné strany zakrytá a netvoří tak vůbec žádné soukromí


..chtělo by to asi celou business class vybavit něčím novějším


oběd




Ho Chi Minh City


před přistáním




provoz v HCMC


v centru


nhà hát - divadlo


parkování v jednom z hypermarketů - aneb najdi si svojí motorku


v HCMC to žije i v noci


výborná polévka poslouží jako skvělý vyprošťovák


phở na saigonský způsob - používají jiné bylinky a oproti hanojskému je sladší

15.5.2013
Ho Chi Minh City - Frankfurt
VN121, B777-200 VN-A150
Místo 2K, obsazenost 60%

Předposlední let z mého tripu odlétá až před půlnocí, na letiště dorážím asi 3 hodiny předem. Je to můj první let z mezinárodního terminálu v HCMC. Na vietnamské poměry je velmi čistý, příjemný..a poměrně vylidněný (s odporným vnitrostátním terminálem, který je přelidněný a nefunguje klimatizace se to nedá vůbec srovnávat). Odbavení není problém, dostávám místo 2K a jdu se porozhlédnout po letišti. Před odletem si ještě dám snad mé nejdražší jídlo ve Vietnamu (a zároveň nejmenší porci) – saigonskou rýži s vypřovým asi za 250 Kč! Náš let není plný, letí pouze kolem 230 cestujících. Během posledních minut čekání v gatu mě stačí skoro do ruda rozpálit chlapeček s botami, které při každém došlápnutí zapískají. Strašně se baví tím, že běhá střídavě kolem mě a střídavě kolem vedrem zmožených německých důchodců. Chvíli čekám, jestli mu některý z důchodců nenastaví berli a když se tak neděje, pomalu se už zvedám a plánuji jít říct něco milého jeho mamince, která je zahleděná do časopisu o vaření. V tom je ohlášen nástup a tak měním směr a jdu do letadla. V duchu doufám, že tohle je z následujících 12ti hodin poslední dítě, které vidím a hlavně slyším. To jsem se ovšem šeredně pletl, přede mnou na sedačku 1K si sedá malý asi 5tiletý kluk a vedle něj jeho tatínek. Modlím se, aby co nejrychleji usnul a byl tu klid, poslouchat dětský jekot v business class by mě asi donutilo jít k letuškám škemrat s IDčkem o jumpseat. Business class je obsazena sotva z poloviny, což je příjemné. Následuje welcome drink, hot towel, start up a take off s ostrou zatáčkou směrem k Evropě. Jídelní lístek je tentokrát tištěný, na výběr je phở (tradiční vietnamská polévka), seafood a ryba s bramborovu kaší, kterou volím já. Po důkladnějším prostudování jídelního lístku zjišťuji, že menu na zpáteční cestu (Frankfurt – HCMC) je mnohem bohatší, pestřejší a nabízí výběr ze 4 jídel! Trochu nepoměr, ale co se dá dělat. Chlapeček hned po večeři usíná, později padne únava i na dva Rusy, kteří stihli vypít za hodinu letu několik panáků a plechovek s pivem. Usínám a ikdyž se párkrát vzbudím kvůli turbulencím, prospím se až ke snídani. Tu volím asijskou, smažené nudle mì s krevetami (prakticky se jedná o to samé, co dostane v každém asijském fastfoodu). Ve Frankfurtu přistáváme na čas, po necelých 12ti hodinách letu se deru rychle ven z letadla, při tom ztrácím ústřižek od mých dvou zavazadel. Za to jsem na přepážce letu ČSA velmi sprdnut a Helga mi oznamuje, že když jsem je ztratil, tak mi ty kufry prostě nenechá naložit. Pak ještě po prohrabání mého českého pasu vyžaduje nějaké potvrzení o trvalém pobytu v České republice. Vysvětluji, že jsem Čech s českým pasem, nemusím tam mít nalepené žádné potvrzení s trvalým pobytem. Helga kroutí hlavou a tak musím vyndat českou občanku, pak je teprve spokojená. Prostě, Ordnung muss sein!


mezinárodní terminál letiště Tân Sơn Nhất


předražený snack na letišti


B777-200 VN-A150 do Frankfurtu


economy class - tady tentokrát neletím


business class


amenity kit


předkrm


hlavní chod - ryba s bramborovou kaší


dezert


půlnoční snack


svítání kdesi nad východní Evropou








snídaně








přistání na letišti ve Frankfurtu

16.5.2013
Frankfurt - Praha
OK535, ATR72-500 OK-GFQ
Místo 8D, obsazenost 95%

Můj návazný let s ČSA do Prahy je zpožděný. Důvodem zpoždění je změna typu na lince, místo A319 letí Játro. Jsem z toho opravdu nadšený a obava , že můj kufr a krabice opravdu neodletí se zvyšuje. Čekání v gate nám zpříjemní česko-vietnamské děti, které v zápalu hraní otevřou nouzový východ na plochu k letadlům a spustí alarm na půlku terminálu. Boarding probíhá autobusem. Míjíme několik B777, B767, A330, B737, A320.....a úplně vzadu, nejdál od terminálu, stojí Játro ČSA. Nástup trvá neuvěřitelně dlouho, neb letuška každého Vietnamce s třemi igelitkami v ruce, baťohem a krabicí vyhodí ze dveří letadla, ať si to nechá dát do nákladového prostoru. Nastupuji jako poslední, posádka je příjemná a nabízí mi noviny se slovy „...dnes se vám budou hodit, poletíme hodně dlouho!“, usazuji se na svoje místo a mám štěstí (asi jako jediný z letadla) – sedačka vedle mě volná! Tím pádem to nebude tak stísněný let. Dalších 20 minut čekáme, než nakladači naloží všechny krabice do letadla. Pak již startujeme. Servis spočívá z obligátních karamelových sušenek, vody, džusu, čaje, kávy a nealko nápojů. Sedáme v Praze asi s hodinovým zpožděním na dráhu 12. Asi mám opravdu šťastný den, neboť obě moje zavazadla mi dorazila! Celníci mě po záporné odpovědi, zda-li převážím alkohol a cigarety, nechávají být a já se po dvou týdnech na cestách vracím domů.


tím neletíme


tím také neletíme!


..my letíme tímhle!!




..tenhle snack rozdávají ČSA snad na polovině svých linek


asi už toho má taky dost...


Kladno


přistání na dráze 12

Hodnocení:
Co se týče letů ČSA, až na změnu typu na vrtuláč nemám víceméně nic proti, posádka příjemná, milá a profesionální, servis na takto dlouhém letu adekvátní. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že kdyby Vietnam Airlines čirou náhodou zabalili linku do Frankfurtu, mohli by u ČSA udělat to samé.
Co mě u Vietnam Airlines překvapilo je to, že při tom, v jakém neuvěřitelném bordelu a chaosu svoje lety odbavují, se jim daří pouštět lety víceméně na čas. Jak už jsem se zmínil v předchozích TR, letiště v Hanoji je tragédie, ačkoliv se tam už cítím jako doma, vždy mě tam někdo z ground staffu vytočí. Samotné lety s Vietnam Airlines jsou průměrné. Některá letadla (zejména B777) sice mají nejlepší léta za sebou, ale sedačky jsou velmi pohodlné a místa na nohy je dostatek. Posádky se vesměs snaží chovat profesionálně, občas je ale slyšet naprosto tragická úroveň jejich angličtiny. U této aerolinky platí dvojnásob to, že strašně moc záleží na obsazenosti letadla a gramotnosti spolucestujících. Každopádně lety v jejich economy class bych stále považoval za evropský nadprůměr a upřednostnil bych Vietnam Airlines před klasickou evropskou aerolinkou typu LH, BA, KL, AF, ...

A to je z mé cesty vlastně vše. Jestli jste dočetli až sem, tak děkuji za přečtení! Napsal jsem to opravdu dlouhé s velkým počtem fotek (za jejichž kvalitu se omlouvám, po zmenšení fotek na rozumnou velikost kvalita poněkud klesla), tak snad vám někde v polovině mého TR nezačala padat hlava do klávesnice

V září mě čeká trip PRG-AUH-BKK-HKG-HAN-BKK-AUH-PRG s ČSA / Etihad / Srilankan Airlines / Hongkong Airlines / Qatar Airways, tak to možná na menší TR opět bude.

Ještě jednou díky!
Michal

čauves, super zpracované! I když do Vietnamu už asi nepojedu, v Tvém podání se mi líbí:-)

Paráda! Krásně sepsané a obsáhlé, přesto jsem se velmi rychle ocitl na konci, jak se to lehce četlo.

Ctivy trip report, diky (precetl jsem to jednim vrzem), i kdyz priznam se, po prvnich odstavcich na me padla malem depka, kolik tam bylo negativismu a stiznosti , ale tak, beru, kazdy den neni posviceni, nastesti zbytek cteni zase naladu vratilo zpet a nad zazitky s brachou jsem se smal dlouho . Jdu si dat novy kafe, to puvodni mi pri cteni vystydlo (zapomnel jsem, ze ho mam )

Vietnam na tisic a jeden zpusob

Kvalitni, jako vzdycky. Jednou si tam zajdu s tebou...

Dik za hezky a ctivy TR. Vietman mne dlouhodobe laka, ale zatim jsem nemel tu moznost se tam podivat. Snad se to brzy zmeni.

Tak to doufám, že z dalšího výletu do Vietnamu bude trip report! Zní to velmi zajímavě.

Tenhle report velmi kvalitní, ostatně jako vždy od MK! A jen se utvrzuji, že Vietnamky ale vůbec nejsou ošklivý holky

Výborné čtení! Vietnam mě láká, Tak snad někdy

Pěkné, zábavné a možná budoucí inspirace (-:

Dokonalý TR, krásně se čte + spousty skvělých fotek. Dávám 99,9%. To 0,1% bere akorát to, na co si nikdy asi nenavyknu, počeštování názvu letadel (bulík, játro, herky atd.). Děkuji za pěkné čtení.

TR jsem přečetl jedním dechem už před pár dny, nyní se ale teprve dostávám k tomu, abych na něj nějak podrobněji reagoval.
Především za tento TR velmi děkuji. Popsané směrování je jedno z nejčastějších (ne-li vůbec nejčastější) kudy se v současné době z PRG do Vietnamu létá a proto mně docela zajímalo, jak tato cesta vypadá. A řekněm si upřímně, že popis to není příliš veselý, zejména pokud připustíme, že je nám zde předkládán popis nikoliv výjimečný, ale nejspíš dosti typický. Zejména mně udivilo, jak zoufale mají ČSA a VN ve FRA zoufale neorganizované. Opravdu se musí ve FRA na tranzit? Opravdu se musí dovkládat zavazadla na přepážce znovu do systému? Mezi dvěma aliančními partnery, které si své lety vzájemně code-sharují? To mu se ani nechce věřit.
Dále si při popisu cesty říkám, že Čočíkovy patálie s čínskými spolucestujícími jsou oproti těmto s Viatnamci jen velmi slabým odvarem. A přitom je vidět, že VN při tom všem umí odlétat na čas. Teď je tedy na ČSA, aby si ve FRA nastavili proceduru tak, aby tam ATRko nestrávilo 20 minut navíc jenom překládáním přeskládáváním přespočetných zavazadel do zavazadlového prostoru. Doufám jenom, že za to množství krabic a dalších přespočetných zavazadel alespoň řádně od cestujících inkasují.
Dále - děkuji za moc pěkné fotky i nepřikrášlený popis vietnamských reálií a mentality. Potvrzuje to můj dojem, který jsem získal v minulosti z nejrůznějších dokumentů, tedy že Vietnam je sice svérázná, ale velmi krásná země, přičemž ona svéráznost ustupuje postupně do pozadí a vyniká ona krása. V této souvislosti mně napadá, že mám kamarádku, která má cestu do Vietnamu jako svůj životní sen. Po po přečtení tohoto TR se jí ani nedivím.

Moc děkuji všem za kladné ohlasy, jsem rád že se vám TR líbí!

Lkprak:
ano, většina Vietnamců létá tímto směrem, neboť je věrná své domácí aerolince (především kvůli jazyku...a také proto, že většina z nich nakupuje v cestovkách v Sapě a tam jim tu letenku s VN prostě vnutí). Nicméně, časy se mění a novým hitem pro cestování do HAN se stává Finnair, určité cestovky nabízí 2 kufry na odbavení zdarma a na to oni slyší, navíc bývá Finnair levnější než Vietnam Airlines. Co také poslední dobou sleduji je averze mladších Vietnamců vůči letům s Vietnam Airlines a domluví-li se anglicky, jsou ochotni letět jakkoliv, jen ne s Vietnam Airlines... - uřvané děti, uhádané rodiny, vesničané, kterým příbuzní zaplatili letenku do Evropy a letí poprvé a všechna ta zoo kolem, to je důvod, proč s VN mladí Vietnamci letět nechtějí. Většinou mi říkají, že se stydí za ty všechny kolem nich a že chtějí cestovat kulturně

Co se týče spolupráce VN/OK, je to opravdu tak. Nevím v jakém systému jede VN, ale prostě s OK nespolupracují, takže na obou směrech je palubka+vložení čísel kufrů ve FRA nutností. Stejnou zkušenost mám při směrování HAN-SVO-PRG (a to jsou oba lety operovány SU, a také musím žádat o palubku a dovkládat kufry).
Létat do FRA s ATR při návazném letu VN do HAN je kravina...každý Vietnamec plně využije svůj limit na zavazadla do posledního gramu...a využije ho na všechny členy svojí rodiny..takže rvát takové množství kufrů do ATR je šílenost...

Aribus380: ...Vietnamky jsou hezké skoro všechny..mají trochu velké nosy a některé křivé nohy...ale když tam jdu po ulici, bolí mě krk od toho, jak se pořád musím otáčet za hezkýma hokama

micaello: ... ta první část....asi máš pravdu...příště se musím víc zaměřovat i na ty hezké věci...ale je fakt, že po té cestě z CZ do VN jsem byl opravdu totálně vyřízený a bylo to celkem utrpení...ale ten zbytek mi to vynahradil

Děkuji za velmi erudovanou odpověď a pojednání na zatím zde nikterak zvlášť neprobádané téma. V této souvislosti mně napadá, že když se tady v minulosti řešilo možné zavedení přímých letů PRG-HAN (ať už v podání ČSA nebo VN), tak hlavní argument proti byla jednoznačná orientace vietnamské komunity na cenu a velmi nízká poptávka po cestování mezi Prahou a Vietnamem v bussines třídě, což by, jedno z druhým, vedlo k ekonomické nerentabilitě takové linky. Je takový argument dle Tebe reálný? Byla by nějaká významnější část vietnamské komunity ochotna zaplatit třeba i vyšší cenu za možnost cestovat přímo?