Fórum Airways.cz

Latino mix (Iberia, TAM, LAN, StarPeru, Lufthansa)

Naposledy, když jsme do Jižní Ameriky letěli s Qatar Airways přes Dohu, tak to byl doslova úlet. Tenhle trip ale dokázal předchozí cestu přebít, co do počtu letadel (celkem 8 typů : A321-200, A330-200, B777-300, A319-100, Bae 146-200, B787-8, A320-200, A340-300), do počtu aerolinek (celkem 5) a exotikou některých navštívených letišť (Calama - El Loa a Cuzco International). Celková cena letenek vyšla po dlouhém hledání nakonec příznivě. Pyšný jsem především na to, že jsem nás ze střední Evropy s odletem z Prahy a příletem do Mnichova dostal do Chile/Peru za 16 TCZK. Tímto bych chtěl také poděkovat akčním letenkám, které během zimy dodaly prvotní stopu na výhodné letenky TAM.

Trip byl naplánován následovně. Let do Jižní Ameriky po trase PRG-MAD-GRU-SCL (nuda příliš přímé . Následně postupné propracování se do Limy přes: San Pedro de Atacama (Valle de la Luna), Altiplano, Salar de Uyuni, La Paz, Arequipa (+ Colca Canyon), Cuzco (+ Macchu Picchu). Let zpět pak po trase LIM-SCL-GRU-MUC (konečně nějaký solidní backtrack . Cesta se nakonec velmi vydařila až na občasné drobné a občas vtipné komplikace. Například na severu Chile na jedné z nejsušších pouští světa jsme uvízli z důvodu vytrvalého deště, který se dle domorodců v těchto místech a v tomto měsíci nekonal od roku 1985.

Přivezli jsme spoustu dobrých fotek, o které bych vás nechtěl ochudit, takže jsem se rozhodl tento trip report (jako svůj první vůbec) rozčlenit na více částí. Napsat a uploadovat jej celý naráz by pro mne bylo dost náročné a pro vás těžko stravitelné. Navíc takhle budu moci zařadit ve zkratce i postřehy z pozemní části. Co se letecké části týče, tak největším překvapením a potěšením pro mne osobně byl B787-8, který na nás čekal v gatu Limě místo plánovaného B767-300ER. Tudíž oficiálně poprvé se mi v životě stalo, se změna typu letadla byla k lepšímu. Druhým překvapením pro mne byl servis Lufthansy na segmentu GRU-MUC. Dopředu můžu říct, že jsem byl hodně pozitivně převapen. Navíc nejvíce se o to překvapení zasloužila posádka. Bez nadsázky, takhle sympatickou a přitom na 100 % šlapající posádku jsem dlouho nezažil.

Tak to by na úvod stačilo a teď k jednotlivým letům a cestě samotné. Doufám, že se bude líbit. Enjoy!!!

Iberia IB 3149, PRG 14:20 – 17:15 MAD, Airbus 321-200, doba letu 2:55

Začátek třítýdenního turné po Jižní Americe začal na pražském letišti letem společnosti Iberia do Madridu. Vzhledem k vypravování na poslední chvíli, se kterým nemáme príliš zkušeností, jsme na letiště dorazili relativně pozdě zhruba ve 12:45. Celý odjezd z domova byl tentokrát trochu hektický s balením věcí na poslední chvíli a vyřizováním posledních telefonů ještě během nástupu v gatu. Check-in byl naštěstí klidný, nikde žádná očekávaná fronta (super!), takže jsme zamířili rovnou k přepážce. Náš mix společností Iberia a TAM očekávaně vzbudil trochu překvapení, ale všechno mělo být v pořádku, protože odbaveni jsme byli z domova a měli jsme s sebou palubky na všechny segmenty, takže nám šlo pouze o odbavení kufrů.
Po chvíli nás ale slečna za přepážkou, mávajíc na nás vytisknutým baggage tagem do Sao Paula a se slovy „koukejte, dál to fakt nejde“, vyrozuměla, že nám dokáže kufry odbavit pouze do Brazílie. Její instrukce ve smyslu vyzvednout si a znovu odbavit zavazadla v Sao Paulu nás trochu zaskočily. Za situace, kdy jsme na přestup na GRU měli dvě hodiny a neznali imigrační podmínky, jsme tohle odmítli akceptovat. Další eskalaci naštěstí zabránil příchod dalšího člena personálu (pravděpodobně zástupce z AirDispatch nebo podobně), která se s naší situací, že budeme odbaveni jenom do GRU, odmítla sama od sebe smířit a to pokráčko do SCL na tagy dostala. O kvalitách odbavení cestujících v podání pražského Menziesu jsem pochyboval již v minulém trip reportu a bohužel ani nyní nemám potřebu ta slova měnit. Tentokrát nebyl problém v přístupu k zákazníkovi, ale na druhou stranu nechybělo málo a my létali po GRU s kuframa na odbavení, což s naším aktuálním příletem na GRU ve 4:59 a plánovaným odletem v 7:05 vůbec nemuselo vyjít.

Dál samozřejmě typická PRG. Přemístili jsme se ke kontrole ID a palubek, vystáli frontu a od bezpečáka se dozvěděli, že musíme do trafiky pro plastové pytlíky na tekutiny, protože automat na ně mezi touto a bezpečnostní kontrolou byl zrušen. Tak jsme se otočili a znovu do terminálu. Za tuhle buzeraci a dezorganizaci ze strany letiště a orgánů EU opravdu body dolů. Za prvé: teroristy nutností zakoupení plastového pytlíku od útoku tekutou bombou do 100 ml nikdo neodradí, protože je takový pytlík pro jejich sponzory všeobecně cenově dostupný, a když si tekutou bombu od Gaultiera tři kroky za bezpečnostní kontrolou vyndám, tak to nikoho z přítomných zajímat nebude. Jediná věc, která tedy může komplikovat případný teroristický útok je, když pytlík není po vzoru PRG k dispozici. Za druhé: panebože tak tam aspoň ponechte ten pitomý automat. Troufám si tvrdit, že provozem automatu na pytlíky by CAH opravdu nezkrachoval!
Tou dobou už naše letadlo bylo připravováno ke zpátečnímu letu do Madridu u východu D5. Nástup jsme nechali až na poslední chvíli. Odbavení u gatu už ale vzorové s pozdravem atd. Na palubě byla skupina školáků a vzhledem k předchozím zkušenostem, jsme pojali podezření, že budeme při našem štěstí sedět někde uprostřed té řvoucí třídy, a tak se taky stalo. Nejdřív jsme nechtěli nic hrotit, ale při našem příchodu do zadní části A321 se zvedla taková vlna hluku, že jsme se bez jakéhokoliv rozmýšlení a studu otočili a šli požádat letušky o přesazení do přední části letadla. A tak se z naší řady 27 stala řada šest. Paradoxně přední část letadla byla hodně poloprázdná, takže naše cesta do Madridu byla hodně pohodlná jízda. Následoval push-back a pojíždění na RWY 24. Bylo cca mezi druhou a třetí, takže PRG byla hodně klidná a vyprázdněná. Featurou byl samozřejmě Emirates B777-300 u gatu A6. Startovali jsme za BA 319/320 do Londýna.
Po nastoupání letové hladiny jsme směřovali cca po ose Norimberk – Stuttgart – Ženeva – jižní Francie – Pyreneje – Madrid. Až k Pyrenejím bylo kompletně zataženo, takže většinu letu nebylo na co koukat. Nulový servis tak ještě více vynikl a umocnil „nudu“ na palubě. Vynahradily nám to ale posléze samotné Pyreneje a Pyrenejský poloostrov, kde bylo jasno a bylo na co se dívat. Obzvlášť přiblížení na přistání bylo, řekněme „členité“ viz. foto.
K servisu během letu není co dodat a nelze jej hodnotit, neboť nelze hodnotit něco, co neexistuje. Svým placeným „Tu Menu“ se Iberia pasovala přímo na úroveň evropského low-costu a současně pod úroveň mnoha low-cost aerolinií v jiných částech světa. Bez zaplacení nedostanete ani kafe nebo čaj. Navíc možnost poskládání variací v rámci „Tu Menu“ je hodně omezená, ale to nevadí, protože celé je to hrozný rip-off. Divím se, že nevybírají poplatek za nahlednutí do menu. Za cca jeden pochybný snack v podání jejich smluvního cateringu a směšně malý soft-drink chtějí cca 8 EUR. Tedy cenu, za kterou si můžu přinést na palubu minimálně dvě bagety Crocodille a 2 litry pití. Polehčující okolností je, že když zvážíte gastro možnosti na letišti Barajas v Madridu a jejich cenovou úroveň, tak tahle value for money nijak nevybočuje. Opravdu bych byl zvědavý na cost-benefit analýzu celého on-board prodeje, protože třeba na našem letu posádka prodala minimum, jestli vůbec něco. Pozitivem pak je, že po letu s IB oceníte i to málo, co na svých letech dává TAM nebo LAN.

Posádku také nelze moc hodnotit, protože ta pouze provedla bezpečnostní instrukce a během letu rozdala a pak zase sebrala menu. Jejich kompletní nepřítomnost v kabině během prvních 40 minut ve mne vyvolávala divný pocit a dvě otázky: 1, jestli i s piloty náhodou potichu nevystoupili z letadla těsně před vzletem z PRG a 2, opravdu je čaj a káva v dnešní době tak drahá? Nechtěl bych jim ale křivdit kvůli naprosto nemožnému přístupu, který vedení IB k cestujícím zvolilo. Je pravdou, že byli usměvaví a vycházeli cestujícím vstříc včetně naší změny sedadel. Let s IB byl pro mne, co se on-board servisu týče „yet another low “ a jak je napsáno výše, hůře už to nejde. Moc to nechápu především s ohledem na fakt, že IB a BA funguji již několik let v rámci jednoho holdingu. Očekával bych alespoň rámcové sjednocení koncepcí servisu na palubách. Proč to tak není a jak je možné, že si ty společnosti i tak myslí, že dokáží u cestujících navozovat pocit seamless travel, nechápu.
A nyní série Pyrenejský poloostrov:
Přistání v Madridu bylo trochu krušné a s letadlem to trochu při short-final házelo. Letadlo bylo navedeno na RWY 33R. Po pristani jsme dlouze pojížděli k terminálu T4, který je určen výhradně pro IB a jejím partnerům v rámci Oneworld. To v našem případě znamenalo pouze Iberia a kdesi v dálce LAN , takže spotting se moc nekonal. Musím říct, že T4 na mne udělal hodně dobrý dojem. Trochu jsem se zde před odjezdem na T3 prošli a celý terminál je dobře vyřešený, vzdušný a architektonicky zajímavě řešený. Trochu zbytečné mi přišlo rozbití prostoru v odletové check-in hale, kde mi to přišlo i přes značnou rozlohu hodně stísněné. Škoda, T4 je skvělý hub, ale společnost pro kterou je postaven je jiné kafe. Tak jsme ještě krátce na příletech zkontrolovali, jestli se naše kufry neválí někde kolem pásu pro let z Prahy a vyrazili na další let do Sao Paula.

Hned vedle MAD je základna Torrejón.

Spotting na letišti Madrid - Barajas

Pár fotek provozu a samotného letiště:

V MAD jsou T1-T2-T3 spojené.

U španělských společností máš bohužel servis na palubě na krátké vzdálenosti stejný: u Iberie, Air Europa, Vuelingu (i blahé paměti Spanairu) dostaneš 0-0-nic. Akorát myslím u Air Nostrum a Binter Canarias na kratinkých meziostrovních letech měli snahu aspoň něco symbolického dát.

TAM JJ 8065, MAD 23:10 – 04:55 MAD, Airbus 330-200, doba letu 10:45

Letiště Madrid – Barajas je nyní poměrně velkým komplexem. Terminál 4, který používá Iberia a Oneworld je světová třída a je příjemné tudy cestovat, zbytek letiště už tak ideální rozhodně není. Nevýhodou, která začíná již na T4 je nesnadná orientace. Poprvé po spoustě let a několika desítkách navštívených letišť se mi stalo, že jsem se trochu ztratil a pár minut po T4 bloudil ve snaze najít značky pro transfer na T3. Ty nesmyslně malé čtverečky na informačních tabulích v terminálu, který doslova oplývá prostorem taky ničemu nepomáhají. Nakonec pomohl personál na informacích, které jsou ale vtipně zastrčené za nějakým duty-free shopem. Svět je holt otázkou priorit. Například rodiče bych přes MAD, pokud by to mělo znamenat transfer z T4 na jiný terminál nikdy nenasměroval.

Následná jízda autobusem na T3, odkud odlétal náš let do Sao Paula byla poměrně dlouhá. Pro transfer mezi T4 a ostatními terminály na MAD bych si nikdy nedával méně než 3 hodiny. Po výstupu u terminálu T3 okamžitě pochopíte, že jste přijeli do jiného světa. Terminál 3 je starý a taky na sobě ukazuje svůj věk. Check-in area byla zašlá a stísněná co do výšky tak do ostatních rozměrů. Nepostřehl jsem zde nic jiného než přepážky, fronty a budky s kancelářemi leteckých společností. Ani jsme se zde moc nerozhlíželi a rychle zapluli k bezpečnostní kontrole, která byla zevrubná ale rychlá a efektivní. Po pasové kontrole jsme se dostali do tranzitní části. Ta byla už poměrně příjemnější a bylo vidět, že alespoň zde probíhají nějaké investice. do obnovy. Nicméně před otevřením T4 (když zde byly veškeré lety IB) to muselo být celé hrozné peklo.

Náš stroj A330-200 byl již přistaven u jednoho z východů. Z letištního provozu byla zajímavá především Cubana Il-96 a Aerolineas Argentinas A340-300 v nových barvách. Jinak k on-time výkonu společnosti Cubana asi následovně. Viděli jsme drobnou vzpouru cestujících letu do Havany, kteří měli odletět ve 13:30 a cca v 19:00 jim bylo opět sděleno, že se neletí. Nakonec boarding naší linky začal asi zhruba stejně s jejich, čímž tou dobou naakumulovali téměř 10 hodinové zpoždění. V rámci T3 jsme se uklidili do nové části, která ale v tuhle denní dobu byla kompletně vyprázdněná. Bylo to zvláštní – v celém concoursu s cca šesti gaty pro widebody jsme byli pouze my dva a dva bezpečáci, co hlídali vstupní bránu. Vypadalo to, že by tuhle část letiště šlo zakonzervovat a nikdo by si ani nevšiml.

Nástup na náš let byl ukázkový. Personál tvrdě dodržoval nástup do řad a dokonce se mu podařilo roztřídit cestující do tří pokorně čekajících skupin. V půl jedenácté jsme tak seděli v A330-200, který měl naštěstí inovovaný interiér a IFE. Push-back načas a následně dlouhé pojíždění na start z RWY 14L. Po startu krátký výhled na osvícený Madrid a okolí a let jihozápadním směrem k portugalským hranicím. Let probíhal po ose Madrid – jihozápadní cíp Iberijského poloostrova – Kanárské ostrovy – Recife - Sao Paulo. Vzhledem k času startu a přistání samozřejmě výhradně za tmy, takže bohužel, žádné fotky. V Sao Paulu jsme přistáli na čas ve 4:59. Let mi dost utekl, protože jsem se neudržel a na čtyři hodiny usnul.
Během boardingu na mne udělalo dojem, že kapitán letadla a pravděpodobně purser stáli před dveřmi letadla a poctivě vítali cestující na palubě. Ne že by to byla nutnost, ale přišlo mi to hodně stylové a nice touch. Posádka letu byla na pohled usměvavá a sympatická. Několik řad před námi sedělo dítě, nad kterým se letušky hromadně rozplývaly a neustále si jej od rodičů půjčovaly a procházely se s ním po letadle, což ulevilo nejenom rodičům ale i nám ostatním. Myslím, že tomu škvrněti se dostalo stejné pozornosti jako všem ostatním biz class cestujícím dohromady . Bohužel jim ale musím vytknout hodně pokulhávající znalost angličtiny. De facto jsem se se dvěma členy posádky nedokázal i přes velkou trpělivost domluvit na základních věcech. To bych na transatlantické lince v dnešní době nečekal. Bohužel během letu mezi večeří a snídaní se nám nijak extra nevěnovali. Je pravda, že jsem byl v pár hodin v limbu, tak jsem mohl jejich „průlet“ s pitím zaspat, ale řekl bych, že spíš byli zalezlí někde vzadu.
Servis večeře začal cca 60-90 minut po startu. Catering je dle mého názoru nejslabší článek TAMu. Jídla je na jejich palubách pomálu a to jídlo je minimálně horší průměr. Obvykle nemám s „leteckým“ jídlem problém, ale tohle fakt dobré nebylo. Typické jídlo se skládá ze salátu (a to doslova ,protože výživnějších věcí jako rajče apod. je tam hodně málo), hlavní chod (přemaštěné cheese tortellini plovoucí ve vrstvě omastku), dezert (nějaká šíleně sladká éčkama doslova pulzující hmota pravděpodobně s limetkovo vanilkovou příchutí) a houska (gumová s máslem bez sýra nebo čehokoliv jiného). Ráno před přistáním pak následovala snídaně, která se skládala z ovocného salátu (rozuměj čtyři mini kousky ovoce), teplého pokrmu (míchaná vejce se slaninou a restovaným bramborovým kolečkem) a housky (tentokrát už i bez másla).Hlavní chod byl výborný, ale bylo ho třikrát na vidličku :-/. Byl to prostě takový trochu hladový let.
Na druhou stranu příjemně překvapilo výborné AVOD IFE. Výběr filmů byl široký a filmy byly relativně nové. Já si z jejich výběru pustil Argo a pak Friends with Benefits, což je pohodovka, při které jsem ale právě někde uprostřed Atlantiku usnul. Ještě předtím bylo příjemné na levé straně letadla pozorovat zářící marocká města. Tedy zemi, která je nyní na wishlistu hodně vysoko, poněvadž Afrika zůstává posledním nenavštíveným kontinentem a schůdných zemí pro independent travel je tam pramálo. Air show bylo dostačující. Nebylo nijak široké, ale pán bůh jim zaplať absenci téměř jakékoliv reklamy, která například u Emirates a jejich IFE začíná nabírat na obrátkách. Pamatuji si, že projít u EK starší verzi air show znamená vyhradit si alespoň 30 minut, protože je to zaplevelené ukázkami jejich destinací, služeb atd.
Sedadla jako taková byla pohodlná a nebyl problém v nich absolvovat 11-hodinový let. Seat pitch byl standardní. Polštář, deka a amenity kit součástí vybavení každého sedadla. Po 10 hodinách pohodlného letu, kterých bych vyjma cateringu hodnotil jako poctivý průměrný, jsme tak z vnitrozemí klesali směrem na GRU jako jeden z evropských příletů. Touchdown na RWY byl víceméně na čas, ale vzhledem k dlouhému rolování k terminálu jsme na blocích byli až ve 4:59.

Jen malá poznámka k jinak velmi pěknému trip-reportu - sáčky na tekutiny jsou v Praze už nejmíň měsíc naštěstí k dispozici zdarma. Dál to komentovat radši nebudu.
Jinak letiště Madrid jsem navštívil v roce 2006 a i mně zarazil ten propastný rozdíl mezi T4 a ostatními terminály. O to víc mně potěšilo, že na T4 létala nebo snad dokonce pořád ještě létá i ČSA.
Těším se na pokračování

TAM JJ 8026, GRU 07:20 – 10:20 SCL, Boeing 777-300ER, doba letu 4:00

Na přestup na GRU jsme měli pouze cca 80 minut. Celkově nejde o špatně řešené letiště, ale je to tam hrozně zastaralé a nedotažené. Vzhledem ke kvalitě letiště spíše doporučuji všem, které neláká spotting, volit krátký přestup a odletět odsud prvním možným spojem. GRU je poměrně malým komplexem, který ale není k transferovým cestujícím vstřícný. Tranzitní část je malá a doslova volá po investicích. Interiér vypadá, jako byste přistáli někdy v první polovině 90. let. Pokud budete hledat restaurace, velké duty free shopy, pohodlné sedačky nebo dostatek zásuvek pro elektroniku, tak na to rovnou zapomeňte. Najdete maximálně šíleně předražený bufet, dva až tři duty free shopy na jeden concourse, ocelové sedačky a hluk z právě probíhající rekonstrukce o patro výše.

Když například zarolujete do východu u terminálu jedna a váš let je z terminálu dva, tak váš odlet na obrazovkách v terminálu jedna vůbec neuvidíte. Z toho, že na obrazovkách není váš let, si máte odvodit, že budete odlétat z terminálu 2 a jít tam. Logické ne? :-/ Asi nejvíc mi vadil nedostatek možností, jak se po letu z Evropy občerstvit. Nemít možnost si na letišti takového významu dát v tranzitní části normální snídani a kafe alespoň za ceny obvyklé v západní Evropě mi přijde naprosto šílené. Řekl bych, že to naprosto koresponduje s protesty Brazilců proti nedostatku a předraženosti základních služeb. Na cestě zpět jsem zahlédl stavbu nového terminálu. Pokud ale nemají Brazilci v rukávu nějaká esa, tak si dovoluji tvrdit, že na 99% ty sloupy trčící ze země příští rok novým terminálem připraveným na nápor fotbalových fanoušků prostě nebudou. Obzvláště ne za situace, kdy celé odpoledne ve všední den nebylo po nějaké stavební aktivitě ani vidu.
Nicméně my stačili akorát přejít do terminálu dvě, kde už byl na náš let do Santiaga de Chile připravován B777-300ER. Provoz byl v tu chvíli na letišti zajímavý. První přílety z Evropy (např. BA 744 z LHR) již byly odtahovány na vzdálené stojánky a další přílety byly v plném proudu. Jednalo se třeba o AF B773 nebo Swiss A343. Po našem příletu padla na letiště hrozná mlha, která vydržela až do našeho odletu. K mému udivení se jednalo pouze o místní jev a po vzletu jsem koukal, jak si zbytek Sao Paula užívá slunečné počasí bez jediného mraku. No, jestli někdo postavil letiště na místě náchylném na mlhy, tak to je taky dobrý příklad stavebního plánování . S lehkým srdcem jsme se tedy rozloučili s GRU a usadili se v zadní části B777-300ER na jedné ze zadních dvojsedaček, bez kterých si již moc cestování v B777-300ER nedokážeme představit.


Nástup byl klidný a na palubě nás vítaly usměvavé letušky. U dveří letadla pak nastupující pasažéry zdravil opět sám kapitán letadla, což je v dnešním světě neobvyklý a o to hezčí zvyk. Na palubě letadla bylo poměrně chladno, ale na vyžádání letušky vybalily pytle s dekami a rozdaly je. IFE bylo samozřejmě v tomto pro TAM novém typu letadla v nejnovější verzi a na 4-hodinový let to bylo víc, než by si člověk mohl přát. Ještě jednou oceňuji omezení reklam na minimum a také to, že IFE je funkční okamžitě po nástupu a ne jako u LH, kde nám bylo uvolněno až po vzletu. Čas vzletu si nepamatuju, ale taxi se trochu protahovalo (což mne osobně vůbec nevadí, zvlášť když kolem vás pomalu projíždí sesterský B773 . Start byl z dráhy 09R, následovala otočka a let jihozápadním směrem přímo přes Sao Paulo. Z toho jsou poměrně hezké fotky, ve které jsem na letišti zahaleném mlhou vůbec nedoufal.
Na palubě byl zhruba hodinu klid a poté následoval první a poslední servis. Snídaně na tomto letu byla ještě horší než naše předešlá zkušenost na letu z MAD. Hlavním chodem byl malý a kvalitativně trochu problematický sendvič se šunkou a sýrem. Zhruba v době, kdy začala snídaně, se pod letadlem zamračilo, takže na řadu přišel další film z IFE. Zvolil jsem Zero Dark Thirty, ale díky únavě jsem se zase neudržel usnul. Naštěstí jsem ale nabyl vědomí ještě před přeletem And, který byl úchvatný. Myslím, že nemá cenu popisovat, fotky to vyjádří lépe. Myslím, že s Alpami to byl nejkrásnější přelet hor, ale samozřejmě Himaláje musí být ještě silnější kafe. Po přeletu argentinské Mendozy nabralo vše rychlý spád a po stočení na jih jsme se nacházeli již v konečné fázi letu a sestupovali směrem k SCL. Až do konce letu nás provázely nádherné výhledy na „předhůří“ And.
Přistání bylo klidné, taxi na stojánku rychlé, ale přejeli jsme celé letiště. Z okénka jsem zahlédl v té době ještě asi uzemněný B787-8 Dreamliner LANu a trochu si posteskl, že při cestování nemám vůbec štěstí na nové typy letadel a ve flight memory se mi hromadí lety s B777 a A330, zatímco A380 a B787 úplně chybí. Když mi pak check-in agentka na zpáteční cestě v Limě řekla, že mi dvojsedačku nedá, protože konfigurace letadla je 3-3-3, chvíli mi nedocházelo, co se děje a přemýšlel jsem, kde vzal LAN letadla s konfigurací 3-3-3. Když ale na otázku, zda je let operovaný Dreamlinerem, odpověděla, že neví, protože let je operovaný „nějakým Boeingem siete-ocho-siete, tak mi bylo jasné, že do sbírky právě přibyl 31. typ letadla (samozřejmě započteno včetně odlišných verzí jednotlivých typů).
Celkově se tak první část cesty povedla. Kufry dorazily bez poškození. My dorazili na čas. Provázelo nás celou dobu dobré počasí, turbulence až na přistání v MAD neexistovaly. Servis IB byl zoufalý. Servis TAMu, s nímž jsme strávili většinu cesty bych označil až na jídlo za poctivý průměr. Jídlo bylo hodně podprůměrné, ale ostatní aspekty už spíše příjemně překvapovaly. Např. on-line odbavení bylo rychlé a přehledné a bylo se možné odbavit i přes nestandardní kombinaci s IB. Nejvíce překvapilo velmi slušné AVOD IFE. Posádky byly okay, ale nic na co by človek dlouho vzpomínal. Interiér letadel nový, čistý.

Tak tím bych asi uzavřel první část reportu. Stejně jsem se zase rozepsal až moc.

Díky za první reakce a info.

to pavelpmi,

ja bych asi ani nevyzadoval jidlo, ale zakladni servis voda, caj, kava by opravdu mohli nechat. Prijde mi paradoxni, ze v letadlech se servis zhorsuje, zatimco v autobusech a vlacich se zlepsuje :-/

Jj, to jo.

Nerozepsal ses až moc, je to paráda, jako obvykle! Díky, super!

Super TR diky za nej, ale i za foto. Super cteni, tesim se na pokracovani.

Pekny report Jen nekolik poznamek k napsanemu:

-na GRU je prizemni mlha dost castym jevem, ale provoz moc neomezuje. Nejvetsim problemem tam je osova vzdalenost drah, neumoznujici dva soucasne pohyby.

-otazka noveho terminalu na GRU je v soucasnosti v Brazilii horkym politickym tematem, nebot se k ni zavazali pri kandidature na MS 2014. Zatim maji hotovy lowcostovy terminal 4, ale dokonceni terminalu 3 je opravdu ve hvezdach. Dokonce se proslycha, ze se stavba zdrzuje schvalne, aby se pak jeji dokonceni za kazdou cenu (=nekolikanasobne prodrazeni) mohlo prohlasit za nejvyssi statni zajem

-prestup na GRU dokaze byt nocni murou - obcas se musi pres security, kde je jen jeden xray. Naposledy se tam nahrnulo 50pax tranzitujicich z letu JJ ze SCL na lety LX a LH, a to tedy bylo dilo Na druhou stranu nekdy pusti tranzitujici pax od letadla primo do nastupni zony - zadnou zakonitost jsem v tom dosud neobjevil, a to je GRU mym patym nejnavstevovanejsim letistem...

Dík za report, jako bych ho už někde četl...ne, vlastně zažil

Koukám, že varianta přes MAD s IB byla asi drobně horší volbou, LH do FRA byla servisem lepší a v GRU jsme byli na správném terminálu.

Těším se na pokračování!

Hezká práce a pěkné fotky, dík

Poctivá práce, díky. Osobně jsem celkem rád, že jsme na našem okruhu po JA vynechali letiště GRU a že z celkem velkého počtu letů, byl pouze jeden na palubě TAMu. Z toho co píšeš, je na tom LAN, který převládal, výrazně lépe. Těším se na další díly Tvého TR.