Fórum Airways.cz

Tři mouchy jednou ranou

Opravdu nečekejte na následujících řádcích nějaké morbidní čtení. Ten název vysvětlím hned v úvodu: Nikdy jsem nebyl na letišti ve Vídni, nikdy jsem neletěl s Turkish Airlines a vždy jsem chtěl navštívit Istanbul. Vše zmíněné změnil právě tento popisovaný výlet.

Celý výlet v podstatě započal již v lednu, objevením akční nabídky na webu http://www.akcniletenky.com. Následovala kontrola jarních teplot v cílové destinaci a výběr vhodného termínu s ohledem na ceny letenek, které jsem kupoval přímo na webu http://www.thy.com. Celková cena za dvě zpáteční letenky na trase VIE-SAW byla 177€ tedy přibližně 2213,-Kč na osobu. Pro srovnání uvádím, že cena zpátečních letenek z Prahy do stejné destinace, tedy konkrétně na lince PRG-IST, se na toto období pohybovala okolo 7500Kč na osobu.

Průvodce zakoupen, takže můžeme vyrazit. Karel Hynek Mácha napsal: Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas… První máj sice byl, ale do večera ještě daleko a tak ráno sedáme do auta a po dálnici přes Brno vyrážíme směr Vídeň. Do Istanbulu bude z Vídně pokračovat sice jen polovina posádky našeho vozu, ale to nic nemění na faktu, že si rád cestou dopřeji pravý „Wiener Schnitzel" stylově v zámeckém parku u Schönbrunnu.
Řešil jsem, zda rodičům nechat k dispozici ve Vídni auto a připravit jim tak horké chvilky s ohledem na problematické parkování nebo zda ho nechat na letišti. Nakonec zvítězila druhá varianta a tak se z centra města přesouváme autem na letiště. Parkování přímo v letištních garážích mi přišlo jako zbytečně drahé a tak využíváme služeb nedalekého parkoviště: http://www.mazur-parken.at Prakticky okamžitě po zaparkování odjíždíme zdarma busem k terminálu. Máme časovou rezervu před odletem a tak můj plán je po odbavení omrknout vyhlídkovou terasu letiště Schwechat.
U odbavení řešíme první komplikaci. Paní na přepážce chce vidět platební kartu, ze které byla provedena úhrada letenek. Problém je v tom, že ona původní platební karta byla v mezidobí nahrazena jinou. Jsme tedy odesláni na jinou přepážku, kde se snažíme toto vysvětlit. Zdejší pracovnice tedy ověřuje nějaké údaje v počítači a odesílá nás zpět k odbavení. Přiznám se, že mi není příliš jasný smysl této kontroly, protože předmětná částka byla z účtu odepsána v době koupě letenek.

Již bez zavazadel tedy vyrážíme na placenou vyhlídkovou terasu. Cena 8€ pro dvě osoby. Po nezbytném průchodu bezpečnostním rámem se ocitáme na terase, která je dle příručky otevřena od 15.3 do 15.11., denně 10-20hod. Zde se rovněž dočítám, že délka terasy je 250m a rozloha 1350m2. V roce 2011, využilo letiště Vídeň 21,1 mil. cestujících. V Praze to ve stejném roce bylo 11,8 mil. cestujících. Vídeň se chlubí minimálním časem pro přestup v délce trvání 25 minut. Nejčastější destinací z Vídně je Frankfurt, následuje Londýn a Curych. Zpevněné plochy letiště VIE odpovídají ploše o rozloze 320 fotbalových hřišť. Mají zde dvě vzletové a přistávací dráhy RWY 11/29 (3500m/45m) a RWY 16/34 (3600m/45m). Toto vše vyčtete na informačních tabulích na vyhlídkové terase, která je prakticky rovnoběžná s RWY 11/29, takže letadla pohybující se na druhé dráze, jsou od Vás dost daleko. Upřímně řečeno, nenadchla mne ani terasa, ani letiště jako takové.
Náš let TK1900 měl naplánován odlet z VIE na 16:55hod s příletem do SAW ve 20:10hod. Ač jsem v době před odletem našel na internetu informaci o tom, že nás let bude operován společností SunExpress, tak přistavený B737 z roku 1998 byl v barvách TK s registrací TC-JFG. Vytlačení ze stojánky proběhlo asi o deset minut později a tak se v 17:17hod rozjíždíme po RWY34 abychom během několika okamžiků přeletěli Dunaj a ostře točili na východ.
Venku je opar, sedím u křídla a nic moc vidět není. Zhruba půl hodiny po startu se míjíme s dvojící nad sebou letících letadel, kdy to spodní identifikuji jako A380 Emirates a to druhé tipuji na Gulf Air, ale nevím.
Letadlo je plné, ale na palubě je klid. Nějak si neuvědomuji, zda naše posádka byla z TK nebo od zmiňovaného SunExpressu, nicméně servírované občerstvení bylo chuťově zcela v souladu s tím, co se o TK pochvalně říká. Navíc dobré jídlo bylo doplněno velmi dobrým pomerančovým fresh džusem.
Cestou jsem díky oblačnosti mohl z okénka sledovat, tak leda západ slunce. Přílet na SAW proběhl téměř za tmy.
Sabiha Gökçen International Airport SAW je považováno za druhé istanbulské letiště (asijská strana města), za jedničku zde berou Istanbul Atatürk Airport IST, které je podstatně blíže centru města v evropské části této metropole. Přestože jsme právě přistáli na místní „dvojce“, tak letiště vypadá jako moderní, velké, vzdušné. Je mi od první chvíle sympatické. Sympatičtí ovšem asi nejsme zdejším celníkům a tak jsme bez milosti vyhozeni od celní přepážky s tím, že si máme jít vyřídit vízum. Nic nepomáhá ani moje námitka o tom, že jako občané ČR, žádné vízum nepotřebujeme. Prostě musíme vystát frontu k okénku, kde se udělují víza. Zde jsme ovšem opět vyhozeni s tím, že žádné vízum nepotřebujeme. Protože skutečně nechci stát, díky chybě někoho jiného znovu ve frontě, trochu drze celou frontu předbíháme znovu k tomu člověku, co nás před časem odeslal pro víza. Tuším problém, protože hádat se v cizím státě s celníkem o tom, že on nemá pravdu, není rozhodně moc dobrý začátek. Naštěstí ke konfliktu nedošlo a tak zanedlouho odebíráme zavazadlo z pásu, vyměníme nějaké peníze a vyrážíme hledat stanoviště taxi.

Taxikář je rozený závodník a jeho auto připomíná množstvím barevných světýlek spíše pouťový kolotoč. Provoz je celkem hustý, naše rychlost se podle tachometru pohybuje mezi 130-140km/h, snaží se nebrzdit, spíše se na poslední chvilku vyhne hrozící kolizi. Nelze mu upřít dobrý odhad, snažím se to všechno nezúčastněně pozorovat s ním, nicméně občas ověřuji funkčnost mého bezpečnostního pásu. Když jsme v lokalitě, kde se má nacházet náš hotel, tak ho sice nemůže najít, ale ochotně vystupuje a ptá se místních na cestu. Netrvá dlouho a parkujeme před hotelem, kde máme rezervovaný pokoj. Hodíme tedy zavazadla na pokoj a jdeme se podívat k vodě.

Dlouho jsme vybírali místo kde budeme v Istanbulu bydlet. Nakonec jsme zvolili čtvrť Karaköy. Hotel byl situován velmi blízko Galata Köprüsü neboli Galata Bridge, což se ukázalo jako dobrá volba. První zmínky o mostu přes Zlatý roh spadají do 6-tého století. Současný most je 490m dlouhý a asi 80m široký a v podstatě je stále v obležení místních rybářů. http://en.wikipedia.org/wiki/Galata_Bridge
Istanbul je městem mešit. Je jich tady opravdu hodně a tak se Vám pokusím přiblížit alespoň ty nejznámější. Problém při orientaci je trochu v tom, že se pro ně používají různá jména, která si často nejsou ani příliš podobná. Jako první navštěvujeme Yeni Cami neboli The New Mosque. Její stavba byla zahájena roku 1597, má dva minarety vysoké 52 metrů. Pro srovnání uvádím, že asi nejznámější minaret na území ČR, v Lednicko-valtickém areálu, je z roku 1797 a je vysoký 62 metrů. U vstupu se snažíme okoukat, co a jak se dělá a může či nemůže, abychom někoho neurazili. http://en.wikipedia.org/wiki/Yeni_cami
Opouštíme mešitu, procházíme kolem Mısır Çarşısı, což je Egyptský bazar, kde se snadno ztratíte ve všech těch vůních, které jsou tady cítit. Naším cílem je Sultanahmet cami známá spíše pod názvem Modrá mešita. Její stavba začala roku 1609, jako jediná zde má šest minaretů a pojme až 10 000 osob. Modrá se jí říká kvůli tomu, že je zde instalováno zhruba 21 000 kusů obkladových dlaždiček na stěnách, které jsou převážně zbarvené do modra.
http://en.wikipedia.org/wiki/Sultan_Ahmed_Mosque
Opouštíme Modrou mešitu a přes park přecházíme do nedalekého chrámu Boží Moudrosti známějšího pod názvem Hagia Sofia. Tento byzantský chrám vystavěný v letech 532-537 byl po dobytí města Osmany roku 1453 přeměněn na mešitu, což přineslo i dostavbu čtyř minaretů. Až do roku 1520 byla Hagia Sofia největší katedrálou na světě. Od rána až do tohoto okamžiku jsme nebyli nuceni řešit množství všude přítomných turistů, tady se to však ukázalo jako zásadní problém. Protože se nám ani jednomu nechtělo stát ve velkém horku v nekonečné frontě, tak jsme rezignovaně kývli na nabídku nějakého místního jedince, který sliboval, že umí frontu odbourat, za nějaké všimné. Už si nepamatuji, kolik přesně chtěl, nicméně nelhal a co slíbil, také splnil. Drobnou vadou na kráse je fakt, že uvnitř chrámu je instalované obrovské lešení, ze kterého jsou prováděny restaurátorské práce.
http://en.wikipedia.org/wiki/Hagia_Sophia
Dále se přesouváme k Topkapi Palace, který byl oficiální rezidencí osmanských sultánů a zároveň centrem vlády nad celou říší v letech 1465 až 1853. Tento palác sice patří na seznam světového dědictví UNESCO, ale přiznám se, že s ohledem na to co jsem si o něm dopředu přečetl v průvodci a viděl na fotkách, jsem ani příliš netoužil po jeho prohlídce, takže jsme se do jeho útrob nevydali. http://en.wikipedia.org/wiki/Topkap%C4%B1_Palace
Venku panují vysoké teploty a tak je čas se trochu ochladit. K tomuto účelu dobře poslouží návštěva Yerebatan Sarayi. Tato podzemní cisterna na vodu z roku 527 v sobě ukrývá 336 sloupů o výšce 8 metrů. Její kapacita je přibližně 80 000 m3 vody. Fronta na vstup není příliš dlouhá, dost možná i kvůli tomu, že stavba je z ulice celkem nenápadná a tak netrvá moc dlouho a užíváme si příjemnou teplotní změnu.
Dalším způsobem, jak se ukrýt před žhnoucími paprsky slunce je se zastavit na jídlo nebo se na nějaký čas „ztratit“ uvnitř Kapalıçarşı (Grand Bazaar). Pro jistotu volíme obě možnosti a tak si nejdříve vychutnáváme originální turecký Kebap a pak mizíme uvnitř obrovského krytého bazaru. http://en.wikipedia.org/wiki/Kapali_Carsi
Orientace uvnitř bazaru není úplně snadná, ale směr neztrácíme a tak vycházíme ven a před námi se rozprostírá pohled na mešitu sultána Sulejmána Nádherného, kterého Turci nazvali „zákonodárcem“. Stavba započala roku 1550 a trvala pouze sedm let. Má čtyři minarety s deseti balkóny, což je symbolické s ohledem na fakt, že Sulejmán byl desátým osmanským sultánem. Tahle mešita se mi v Istanbulu líbila asi nejvíc. Byli jsme zde v době svolávání na motlitbu a musím říct, že ze zpěvů linoucích se z amplionů mi běhal mráz po zádech.
http://en.wikipedia.org/wiki/S%C3%BCleymaniye_Mosque
Přesouváme se do přístaviště lodí, kde se lodní naháněči předhánějí v tom, kdo z nich bude více vyřvávat: BOSPOR, BOSPOR, BOSPOR …one hour trip… BOSPOR, BOSPOR, BOSPOR …one hour trip… BOSPOR, BOSPOR, BOSPOR…. Vybíráme tedy jednu z lodí, o které naháněč tvrdí, že právě odplouvá. No stála tam ještě půl hodiny, než vyplula, takže jsem si v přístavu koupil na cestu vařenou solenou kukuřici, která byla asi nejhnusnější, jakou jsem kdy jedl. Sedím na levé straně, což je podstatně lepší volba z hlediska výhledů na okolní pobřeží. Cestou míjíme zdejší nejluxusnější hotely jako Four Seasons Hotel at the Bosphorus http://www.fourseasons.com/bosphorus/ nebo Ciragan Palace Kempinski http://www.kempinski.com/en/istanbul/ci ... e/welcome/ a míříme k Bosporskému mostu. Tento visutý most dlouhý 1560m spojuje Evropu a Asii ve výšce zhruba 64m nad hladinou moře. Vzdálenost mezi věžemi je 1074m a jejich výška je 165m. Rozpětí hlavních věží u slavného Golden Gate Bridge je o 206m větší, tedy 1280m. http://en.wikipedia.org/wiki/Bosphorus_Bridge
Nutno podotknout, že při plavbě to na palubě velmi silně foukalo, takže jsem byl celkem rád, že jsme si nezvolili nějakou delší trasu. Kromě mešit a Bosporu k Istanbulu neodmyslitelně patří i slovní spojení Orient Express, což není označení pouze jednoho konkrétního vlaku, ale souhrnné označení pro více různých železničních spojení mezi západní Evropou a Balkánským poloostrovem. http://cs.wikipedia.org/wiki/Orient_expres
Rádoby muzeum věnované tomuto fenoménu, umístěné na zdejším nádraží Istanbul Sirkeci Terminal, je v podstatě jedna poněkud zanedbaná místnost, kde toho moc k vidění není. http://en.wikipedia.org/wiki/%C4%B0stan ... i_Terminal

Dalším zajímavým místem měla podle průvodce být oblast okolo Eyüp Sultan Camii. Dočetl jsme se, že by tato mešita postavená roku 1458, měla být nejposvátnější ze všech zdejších mešit i když stojí vně hradeb starého města, ale na místě, kde měl být pohřben Eyüp Ensari, přítel proroka Muhammada. http://en.wikipedia.org/wiki/Ey%C3%BCp_Sultan_Mosque
Čtvrť obklopující Eyüpovu mešitu má být nejortodoxnější v celém Istanbulu a právě zde, potkáte nejvíce zahalených žen. Na téměř osm staletí byl Eyüpův hrob zapomenut. Objeven byl až během tureckého obléhání Konstantinopole roku 1453. Rádci sultána se prý ve snu zjevila na místě hrobu mešita. Po pádu Konstantinopole nechal sultán na místě hrobu mešitu skutečně postavit. Hrobka se stala svatým a poutním místem, rozšířily se dokonce zvěsti, že je v mešitě kámen se stopou proroka Muhammada. Dnešní svatyně ale není původní z časů Mehmeda Dobyvatele, neboť ta byla zničena zemětřesením. Současnou mešitu dal v roce 1800 postavit sultán Selim III. Na hřbitově v Eyüpově blízkosti si brzy přáli být pohřbeni mnozí z významných mužů osmanské říše. Stojí za to projít si tento rozsáhlý hřbitov s nádhernými staletí starými náhrobky. Kousek od mešity je spodní stanice lanovky, která Vás dopraví na vrchol kopce nad hřbitovem, odkud je pěkný výlet. Systém fungování lanovky je poněkud podivný. Přestože je nosné lano spojeno do kruhu, kabinky dokola nejezdí, prostě jen pendlují nahoru a dolu.
http://www.istanbul.net.tr/istanbul-Ula ... k-hatti/18

Od Eyüp Sultan Camii vyrážíme zpět směr centrum, míjíme staré městské hradby, což v místě, které jsme viděli, připomínalo spíše zbořeniště, které lze klidně vynechat. http://cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin ... %A9_hradbyTady si stopneme taxi a přesouváme se do moderní části města, na náměstí Taksim, které patrně známe z TV zpráv díky nedávným nepokojům v Istanbulu. V době Osmanské říše, byl na tomto místě obrovský rezervoár na vodu, odkud byla voda distribuována do ostatních částí města. Zde také začíná hlavní pěší zóna, asi 1,4km dlouhá İstiklâl Caddesi, jejímž středem občas projede historická tramvaj. İstiklâl Caddesi v podstatě vede z náměstí Taksim směrem ke Galatské věži, což je náš další cíl.
Galata Kulesi neboli Galatská věž byla vystavěna již v roce 1348, tedy ve stejně době, kdy byla u nás založena Univerzita Karlova. Je téměř 70 metrů vysoká a v době svého postavení byla nejvyšší stavbou města, která sloužila jako pozorovatelna. Má široké kamenné stěny, neboť její vnější průměr je 16,45 m a vnitřní pouze 8,95 m. Pokud budete chtít vidět nádherný výhled z vrcholu věže, počítejte s tím, že budete stát v dlouhé frontě, než na Vás přijde řada. Vašeho čekání však využijí místní prodavači oříšků či jiných drobností k snědku. Návštěvu této věže rozhodně nevynechejte. Obrňte se trpělivostí na vyhlídkovém ochozu, kde se vždy najde několik jedinců nechápajících systém jednosměrné prohlídky a razí si, na už tak úzkém balkonku, svojí protisměrnou trasu prohlídky. http://en.wikipedia.org/wiki/Galata_Tower
Cestou z věže zpět dolu k vodě si můžete na mnoha místech dopřát čerstvě vymačkané džusy, pokud chcete něco teplého, tak třeba Kebap nebo u vody čerstvě chycené ryby, které před vaším zrakem prodavač ugriluje a vykostí. Vše, co jsem v Istanbulu ochutnal, bylo velmi dobré a třeba na úroveň snídaní v hotelu budu dlouho vzpomínat.
Náš zpáteční let TK1899 ze SAW do Vídně má plánovaný odlet 14:35, takže poslední dopoledne využijeme k nákupům zdejších delikates a sladkostí pro příbuzné a kamarády. Recepční nás upozorňuje na možnost dopravní zácpy cestou na letiště a tak kolem 11 hodiny opouštíme hotel. Provoz je silný, ale nikde příliš nepostáváme. Přejíždíme po jednom z mostů přes Bospor, z něhož vidíme pevnost Rumelihisari, postavenou roku 1451 v nejužším místě Bosporu, která kromě jiného sloužila rovněž ke kontrole zdejší mořské dopravy. http://en.wikipedia.org/wiki/Rumelihisar%C4%B1
Náš řidič pro zpáteční cestu, jede jako beránek oproti tomu, který nás vezl do města, ale i tak přijíždíme na letiště s dostatečným předstihem před odletem. Odbavení na Sabiha Gökçen International Airport proběhlo zcela bez komplikací, nástup přímo z nástupního mostu, následný odlet zpět do Evropy byl na čas.
Letíme na palubě B737 v barvách Turkish Airlines (TC-JFY). Cestou zpět se znovu podává teplé a chutné jídlo včetně másla, jehož roztíratelnost jsem netestoval. Za oknem je oblačno, takže toho moc nevidíme. Let je klidný, letadlo plné. Přílet do Vídně asi o čtvrt hodiny dříve oproti plánu. Vyzvedneme zavazadlo, přesuneme se na zastávku letištní autobusu a během par minut vyzvedáváme na parkovišti Mazur. Nyní je třeba vyzvednou rodiče v centru Vídně a vyrazit zpět do Prahy.

Istanbul příjemně překvapil, čekal jsem mnohem více špíny a více otravných týpků. Pokud se mám nyní vrátit „ke třem mouchám“ zmíněným v úvodu, tak jsem velice rád, že jsem viděl Istanbul, letěl s Turkish Airlines a vyzkoušel letiště ve Vídni.

Musím k tomu ale dodat, že:
- po takovém výletu, máte tak trochu mešit až nad hlavu…
- s Turkish Airlines klidně poletím znovu a klidně i někam dál…
- odletům z Vídně se budu spíše vyhýbat, protože je to prostě z Prahy daleko…

Pokud jste se pročetli až sem, tak Vám děkuji za pozornost, snad to pro někoho bude inspirací.

Další foto z tohoto výletu naleznete zde:
http://jife.rajce.idnes.cz/

jife píše:Konec první části

Dobry, ten fresh juice mackali pred vami?

Viedeňské letisko podľa mňa prístavbou nového a prestavbou starého terminálu stratilo svoje čaro a ľudskosť, už je to taká neosobná krabica. Väčšinou sa lieta na Atatürk, prečo ste si vybrali Gökçen?

jife píše:PavelPMI jistě ocení toto foto

Hehe. Vídeň znám, po Palmě a Barceloně je to třetí letiště, kam nejčastěji lítám. Ale dík! Potmě je věž zajímavá. A dej SAW.

Srovnání Vídně a Prahy je za loňský rok pro Prahu ještě méně přívětivé než za rok 2011. PRG 10,8 mil (-8,3 %) vs. VIE 22,2 mil (+ 5,0 %).

zatial mi ten TR cosi pripomina

bepo píše:Väčšinou sa lieta na Atatürk, prečo ste si vybrali Gökçen?

akciova letenka zo zaciatku roka bola na VIE-SAW

beardie píše:zatial mi ten TR cosi pripomina

že by toto?

http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f ... 23&start=0

Jj

Moc hezky TR. Moc mi to pripomina muj vylet tento rok do IST s klukama na nas chlapsky vikend. My jsme leteli s TK rovnou z PRG do IST a zpet. Podarilo se nam koupit letenky pres wideroe.no za 3700 CZK/os v nejake jejich lednove akci, co byla velmi slusna cena na to ze jsme leteli z PRG a na Ataturk letiste. TR jsem jeste nenapsal, nebot nemam moc leteckych fotek.

Budes psat taky TR na zpatecni cestu?

alesesl píše:Budes psat taky TR na zpatecni cestu?

Teď koukám, že se mi asi přepsala věta: Pokračování příště...
Takže jestě to není dopsané a dojde i na zpáteční cestu.

Dokončeno

PS: Neprošlo jazykovou korekturou

Pěkné čtení, Istanbul je dobrou volbou na prodloužený víkend. Pamatuji si, že na mě zapůsobil taky jako takový mix relativně blízkého exotična s vysokou civilizační úrovní, bordel menší než v sousední Bulharsku, jde poznat, že Turecko jde v poslední době nahoru.

Jinak dlouho jsem váhal zda nekoupit ty letenky v akci, ale mě ta Vídeň nakonec odradila...

Tady jsou foto jidla co jsme dostali na letu PRG-IST-PRG.
Jidlo na segmentu PRG-IST nevypada moc vabne, ale chutnalo skvele. Byl to plneny lilek.

Cestou zpět bylo na výběr toto:

Moc pěkně napsané. Istanbul je zajímavé město a Tvůj popis i fotky výborné. Navíc cesta s Turkish, kteří jsou na takto krátké trase v palubním servisu po Evropě (byť SAW je již v asijské části) asi bezkonkurenční ...