Po asi 5 hodinovém intenzivním hledání mě padla do oka nabídka Air France na let z Edinburghu do Lucemburku za věru pěkných 2200 Kč. Po shlédnutí přestupního bodu – LCY – už byla kreditka na stole a po zkontrolování typů letadel – Dornier 328 a Fokker F50 – byly Air France bohatší o 4400 Kč za dvě letenky. No jo, ale jak se dostat z Lucemburku do Prahy? Letecky nepřipadá v úvahu, nejsem Rothschild, ani Bill Gates, dokonce ani Kellner. Po rychlém zhodnocení situace vyšla nejlépe varianta opět s easyJetem z Amsterdamu. Vzhledem k tomu, že Lucemburk a Amsterdam mají vcelku mizerné spojení, rozhodli jsme se ještě na dva a půl dne po zemi odskočit do Bruselu, abychom tak zkompletovali všechny metropole BeNeLuxu.
PRG-EDI
easyJet, Airbus A319
LF cca 97%
1258 Kč/osoba i se zavazadlem
Odbavení proběhlo online z domova, ostatně jak jinak taky. Vše proběhlo bez problémů. Tedy bez problémů pro nás, soudruzi z easyJetu asi někde udělali chybu. Check-in jsem prováděl až den před odletem a v letadle již nebyla žádná dvě volná místa vedle sebe, kromě 5. řady, tam však za poplatek 240Kč/sedadlo. Za to mi ale sedět s přítelkyní nestojí (
Oranžoví mají odlet do EDI naplánován na příjemných 11:20, tak akorát na to, abychom nemuseli vstávat příliš brzo, tak akorát na to, abychom stihli dojet do Inverness ještě za světla. Cesta na Ruzyni se tentokrát 119 pěkně vleče, inu stavba áčka v plném proudu a nějaký inteligent z Ropidu zas vymyslel, že právě 119 bude doplňovat náhradní dopravu za tramvaj a stavit na každé mezi, přičemž výměna cestujících se téměř rovná nule. Nicméně na letišti jsme příjemnou hodinku a čtvrt před odletem. Na drop-offu nikdo není, na pasovce taktéž, takže od busu u gatu jsme za 10 minut, a to i přes tradičně silné ruzyňské dopoledne. Škoda jen, že bez velkých letadel.
Bezpečnostní kontrola proběhla bez větších problémů, snad až na komický výstup typického Čecha – vůdce a baviče skupiny, který si chtěl sundávat triko, kalhoty i trenky. Svému představení se pak smál ještě na palubě.
Moc nepochopím, jak si někdo může připlatit oněch 240 Kč za sezení v předních řadách, možná tam je o trochu více místa než vzadu, rozhodně ne ale o tolik. Nicméně všechna místa, až na místo vedle mě, byla obsazena nějakou českou firmou na služební cestě. Možná jim je taky systém přidělil zdarma…
Při pojíždění na dráhu 30 se mihla přistávající delťácká 767 z JFK s wingelty, fakt jí to sekne. Servis proběhl standartní, tedy nezaplatíš – nedostaneš. Nic jsme nedostali. Od Prahy se nás držela oblačnost a protože přítelkyně usnula, moje jediné IFE byla snaha zjistit z rozhovoru před námi, o jakou že se to jedná firmu, která letí na služební cestu. Zjistit se mi to nepovedlo a ještě dva dny jsem nad tím přemýšlel.
V Edinburghu nás přivítalo typicky skotské počasím (poprvé a skoro naposledy), pár ryanairů, pár easyJetů, Embraer bmi s krásným livery
a hezká letištní věž pro pavlapmi
V Edinburghu se právě dokončuje první tramvajová trať, která spojuje letiště s centrem. Bohužel je na ní zatím jen zkušební provoz bez cestujících, a tak jsme museli autobusem. Je evidentní, že město potřebuje kolejovou dopravu jako sůl. Cesta do centra trvala skoro 50 minut a ve městě se to jen hemží autobusy, což není zrovna příjemné.
Měli jsme ale dostatečnou rezervu najít poměrně zastrčené autobusové nádraží. Jízdenka do skoro 450 km vzdáleného Inverness stála přes megabus měsíc předem hezkou jednu libru. Operujícím dopravcem byl Scottish Citylink. První část cesty se pěkně táhne, autobus projíždí hustě osídlenou severní částí The Beltu a zastavuje u každé lavičky. Druhá část cesty už je aspoň fotogenická.
Inverness je město s asi 60 000 obyvateli a vlastním letištěm, které odbavuje o něco málo víc cestujících než Brno. Je to takové milé město a výchozí bod pro většinu cest po severním Skotsku.
Druhý den jsme se vydali k jezeru Loch Ness. Do vesnice Drumnadrochit, což je takové návštěvnické centrum Loch Ness jezdí autobusy z Inverness každou chvíli, cena za oneway se pohybuje okolo 4 liber. Je tam pěkný hrad (Urquhart Castle)
Jinak je ale Loch Ness pouhopouhý lákadlem na turisty. Ve Skotsku je spousta krásnějších „lochů“ a ta nestvůra beztak neexistuje!
Další den jsme si půjčili auto pro cestu na Isle of Skye. Dá se tam sice celkem dobře dostat autobusem, ale místní doprava po ostrově je dost špatná. Vcelku dobrou value for money (Vauxhall Astra 2,0 za 59 liber na pět dní v akci) zkazil skoro dvojnásobný poplatek za to, že jsem ještě mlád. Těm, co se případně rovněž chystají z Inverness dojet autem na Skye a nemají zkušenosti s řízením vlevo, nedoporučuji severní cestu přes Lochcarron. Velká část je single-track road, což letní sezoně výrazně prodlužuje a znepříjemňuje cestu. Silnice okolo Loch Ness je o mnoho lepší.
Isle of Skye je nádherné místo, škoda slov, víc řeknou fotky.
Pět dní uběhlo jako voda a my se po vrácení auta v Inverness vypravili do Fort William. Mezi těmito dvěma městy je celkem frekventované autobusové spojení, oneway se dá pořídit přes internet od 6 liber. Ve Fort Williamu jsme měli jediný cíl – dobýt Ben Nevis. Je sice jen 1344 metrů vysoký, ale stoupá se od nuly a cesta je místy velmi nepříjemná. Pomalejším tempem zabrala tam i zpět poctivých 6 hodin. Bohužel si zrovna tenhle jediný den počasí vybralo svojí skotskou tváře, takže nebylo nic vidět.
Z Fort Williamu jsme se vraceli do Edinburghu vlakem přes Glasgow (23 liber za osobu) a dál do Edinburghu busem, opět zakoupeným přes internet za 1 libru. Úroveň služeb Skotských drah je trochu jinde, než u ČD. Cesta z Fort Williamu trvá zhruba 3 a půl hodiny, během kterých prošel pětkrát vozík s pitím a jídlem. Bohužel, celou cestu bylo dost ošklivo, a tak nebylo na co koukat.








