Po dlouhé době jsem se rozhodnul zase přispět svým trip reportem. Naposledy jsem psal o své cestě do Galície v roce 2008 a od té doby jsem toho upřímně příliš zajímavého nenalétal, snad jen když jsem chtěl napsat report o cestě do USA, tak se jich tu vyrojila pěkná řádka a pak se to samé stalo s Madeirou.
Plánování cesty:
To, jak to všechno začalo sahá až daleko zpět do roku 2012, tehdy měl čočík přednášku u nás na škole a na ní nám doporučoval odjet studijně do Číny. Už déle jsem o nějaké té studijní cestě do zahraničí uvažoval a Čína mi nepřipadala, jako špatné místo. Nicméně mělo to jeden háček, dozvěděl jsem se, že pro svůj obor mohu na Čínu zapomenout a v podstatě mohu jen do Lublaně, Lovaňe nebo Stockholmu. Rozhodl jsem se tedy pro Stockholm a vyrazil tam strávit podzim + leden.
V době studií ve Stockholmu jsem začal uvažovat, kam bych si zaletěl, nejdříve mě lákalo letět někam z BMA, zvlášť když jsem se dozvěděl od místních, že se toto letiště má rušit a že se namísto něj má postavit komplex studentských kolejí a bytů. Také jsem od BMA bydlel opravdu kousek, ale nakonec jsem nenašel žádnou zajímavou destinaci za dobrou cenu.
Další věc, co mě lákala bylo severní Švédsko. No nebudu to déle protahovat, někdy v listopadu jsem se rozhodl, že ještě před návratem domů v lednu si zaletím na několik dní do Kiruny, abych si v letos nezvykle teplé Evropě užil trochu toho mrazu.
PRG-ARN-PRG 3krát jinak
Rozhodl jsem se členit tento TR poněkud nezvykle, protože mi přijde zajímavé porovnání všech společností na této trase.
Prvně jsem na této trase letěl v létě 2012 s ČSA, tehdy jen na návštěvu Stockholmu.
PRG-ARN 31.8.2012
OK490
Airbus A319 OK-MEK
LF odhadem 80%
Řekněme, že tady toho popisu je potřeba asi nejméně. Jednalo se o standardní evropský let ČSA. Bylo drobné 30ti minutové zpoždění a během cesty bylo podáváno pití, já jsem měl vodu a víno a nějaké neskutečně slané krekry.
Celkově bych řekl, že servis byl standardní, vodu považuji za samozřejmost a měla by se podle mě podávat vždy, ale samozřejmě víno a krekry už jsou dnes na Evropu vysoký nadstandard.
ARN-PRG 3.9.2012
OK491
Boeing B737-500 OK-XGC
LF odhadem 90%
Co se týče mne, byl jsem velmi rád za změnu na B737-500, kterou jsem do té doby ještě neletěl. Byl jsem rád také kvůli chystanému vyřazení tohoto typu. Nicméně mé nadšení mě přešlo hned po nástupu. V letadle bylo tak strašně málo místa na nohy, jako nepamatuji z žádného jiného letu v životě. No co, necelé 2hodiny jsem přežil, ale nadávky a výhružky typu, že už nikdy více s ČSA létali směrem k posádce od urostlých Švédů za mnou, je pravda, že být toto má jediná zkušenost s ČSA, tak se jim raději příště obloukem vyhnu. Co se týče servisu byl tento zpáteční let velmi podobný tomu předchozímu.
V roce 2013 následovaly dva lety se SAS
PRG-ARN 15.8.2013
SK1768
Boeing B737-600 LN-RPG
LF odhadem 90%
Tento let se nesl ve znamení snahy přepravit co možná nejvíce věcí na celý půlrok. Být po mém, letěl bych jen s pár věcmi, ale celá rodina mi začala nadávat a radit, že si nedokážu představit, jaká je ve Švédsku zima a že si určitě musim vzít brusle, protože jezera ve Stockholmu určitě zamrznou (do mého odjezdu nezamrzla, ale prý zamrzají).
Nakonec to skončilo tak, že jsem byl na letišti s kufrem vážícím lehce přes 23kg a dvěma příručními zavazadly, z nichž jedno jsem ukecal na to, že se jedná o malou tašku na laptop. Pracovníci odbavení, ani nikdo ze SAS s tím problém neměli, tak jsem mohl bez problému se všemi těmi krámy letět.
B737-600 SASu bylo poměrně čisté zánovní letadlo, místa na nohy byl v něm také poměrně dostatek a za letu byla roznášena káva či čaj a voda. Vzal jsem si obojí a už jsme šli na přistání ve Stockholmu, během kterého bylo vidět krásně celé město.
B737-600 SAS
Pobyt ve Stockholmu
Stockhom je město, které mi přirostlo k srdci. Počasí bylo celý konec léta a podzim prostě nádherné a například vyrazit v tuto dobu na Stockholmské souostroví nebo do NP Tyresta opravdu stojí za to.
Samozřejmě i v mém případě došlo na návštěvu Uppsaly nebo cest trajektem do Helsink nebo Tallinnu, kde jsem zjistil, že opravdu nejsem fanouškem lodí, ale bohužel lodní lístek je opravdu nejlevnější věc, kterou můžete ve Stockholmu podniknout (zhruba 25-50SEK).
Co se týče studia ve Stockholmu, tak bych hodnotil kvalitu VŠ v ČR obecně jako o něco lepší, i když určitě tomu tak není úplně ve všem.
ARN-PRG 22.12.2013
SK1767
Boeing B737-600 SE-DTH
LF odhadem 100%
Můj přílet se stále zdál být jako včera a už tu byl prosinec a můj odlet na Vánoce domů. I tentokrát jsem nacpal do kufrů úplně všechno, protože můj kontrakt na ubytování záhy končil.
Rozhodl jsem se tentokrát vyzkoušet přepravu ze Stockholmu až na Arlandu zdarma! Jedná se o cestu pendeltågem do Märsty a odtamtud autobusem, jehož číslo si nepamatuji přímo na Arlandu. Cesta trvá přibližně hodinu z T-Centralen a stačí vám na ní sl karta.
Jak jsem očekával autobus zdarma na letiště byl plný Čechů + několika málo pracovníků letiště.
Na let se mi tentokrát podařilo odbavit i s kufrem, který měl 26kg, když mi pracovní řekl, že mam zaplatit, tak jsem mu odpověděl, že radši něco vyhodím. To už nevydržel a řekl, že na to nemá čas a že už hodinu neměl Fiku (kafe, něco kněmu a hlavně přestávku), že nic platit nemusim. Kufr odbavil a odešel pryč.
Samotný let probíhal znovu dosti podobně tomu předchozímu. servírováno bylo zase kafe nebo čaj a voda. Přílet z před vánoci ve švech praskající Arlandy na bohem zapomenuté provinční letišťátko v Praze bylo celkem šokem, ale pomohlo mi to ještě více si uvědomit, jak je Praha v podstatě jen muzeem přes léto a i v porovnání se Stockholmem asi bezvýznamným místem a o zbytku ČR ani nemluvě.
Zlatý hřeb cesty norwegianem do Kiruny s přestupem ve Stockholmu
PRG-ARN 12.1.2014
DY4572
Boeing 737-800 LN-DYI
LF 154+3infanti (zaslechl jsem to od boarding agenta)
Po Vánocích strávených v Praze jsem musel vyrazit do Stockholmu na zkoušky, nicméně jsem se rozhodnul svůj pobyt prodloužit o výlet do Laponska, konkrétně jsem se rozhodl pro let do Kiruny a zpět.
Nejdříve k letu norwegianem. Musím říci, že jsem z této společností byl příjemně překvapen. Nadchlo mě především Wi-Fi zdarma na palubě, což jakožto člověk zabývající se IT považuji za naprostý základ a nezbytnost
. Místa na nohy bylo v letadle také dostatek, jen bohužel servis žádný a nutnost připlatit si za zapsané zavazadlo. Nicméně dle mého názoru je Norwegian takovým kočkopsem mezi low costem a normální aerolinkou, jak cenou, tak Wi-Fi zdarma na palubě. Z Arlandy jsem se znovu rozhodl pro cestu zdarma. Opět autobus a následný pendeltåg byl plný Čechů, tentokrát bylo lehce po poledni, takže spoluobčané (většinou to vypadalo také na studenty na erasmu, či jiné výměně) nezapomněli vytáhnout řízky a začít hodovat .
Za letu na ARN
ARN-KRN 17.1.2014
DY4063
Boeing 737-800 LN-DYT
LF odhadem 100%
Ve Stockholmu jsem napsal zbývající zkoušky a den po poslední zkoušce začalo to, na co jsem se dlouhou dobu těšil. Do Kiruny jsem vyrazil jen na lehko s baťohem, nicméně dobře oblečen neboť předpověď pro byla jasno a -25 stupňů. Ráno spěchám na Autobus na Ulriksdalu přestupuji na pendeltåg a zase cestou zdarma jedu až do Märsty. V autobusu na letiště potkávám skupinku deseti dalších spolustudentů z KTH a všichni se baví o tom, že chtějí místo u okna. Vím, že Norwegian nabízí převybrání místa na letišti a tuším, že abych získal okno, tak je musím všechny předběhnout. Tak tedy běžím k self check-in kioskům a vybírám poslední volné místo u okna 30A, uf tak tohle se povedlo!
Na letišti si dávám tradiční Fiku (kafe + kanelbolle) a vyrážím na security s vědomím, že můj baťoh zrovna nesplňuje podmínky hand bagage, ale s odhodláním, že s ním, jako vždy projdu. Na T4 ve Stockholmu je jeden velký pomalý security nad schody. Nikdo velikost mého baťohu neřeší, tak tedy pokračuji dál až k letadlu. Náš B737-800 měl boarding, jak po schodech zezadu, tak prstem zepředu. Vzhledem k místu jsem si vyrazil dozadu a pořídil pár fotek letadla, především tedy registrace, abych jí nezapomněl kvůli flightdiary.
Letadlo bylo tak plné, jako snad na mém žádném předchozím letu. Příruční zavazadla se ani nevešla do binů, tak je poslední nastupující museli dát do zavazadlového prostoru. Cítil bych se provinile kvůli velikosti mého batohu, ale když jsem viděl, co někteří na palubu protáhli, tak bych řekl, že jsem toho vezl ještě málo.
Odrolovali jsme ke dráze 08/26 a pozvolna odstartovali. Nevím proč, ale všechny starty na ARN mi připadají dosti pomalé, buď je to jen můj pocit nebo možná nízká nadmořská výška? Let probíhal v klidu jen se po chvíli zatáhlo a vyjasnilo se až na severu, kdy jsem z okna mohl začít pozorovat nejvyšší horu Švédska Kebnekaise a následně i východ a západ slunce, který v zimě v Laponsku jedno jest. Před přistáním jsme provedli otočku o \pi (180°) a přistáli od severu. Na dráze se letadlo kvůli absenci, či neodhrnutí pojížděček muselo otočit a zarolovat k terminálu.
Z letadla nás pustili po ploše tak 50 metrů. Zima byla opravdu velká, tak jsem stihnul udělat jen pár fotek, než jsem přestal cítit prsty. Po chvilce od přistání zapadlo definitivně slunce a já jsem vyrazil na autobus za 50SEK do centra Kiruny.
deicing
Kebnekaise
Otočka o 180°
Po dosednutí v KRN
B737-800 norwegianu v KRN
Letiště v KRN
Kiruna a okolí
Ze všeho nejdříve jsem navštívil ice hotel v Jukkasjärvi, který mi připadal, jako neskutečná snobárna, ale zajímavá věc, co stojí za vidění. Ale kdo ví, třeba za pár let otočím a bude mi to připadat jako dobrodružná věc pro běžné lidi.
Dále jsem vyrazil do divočiny na sever k pomezí Švédska, Norska a Finska. Jednalo se o organizovanou cestu, nicméně -42 stupňů překvapilo i vůdce, který byl vysloužilým Americkým paragánem a nakonec to dopadlo tak, že jsem mu musel pomáhat se záchranou několika Australanů a Číňanů. Všechno nakonec dobře dopadlo a my se vrátili zpět do Kiruny. Do Kiruny ten den dorazilo i pár dalších kamarádů ze Stockholmu, kteří mi vyprávěli o jejich přistání včetně go around. S těmito kamarády jsme vyrazili na exkurzi do dolů a následně v noci na horu u Kiruny, ze které vede sjezdovka pozorovat polární záři. Polární záře se zjevila ve vší své kráse, jen moji Němečtí a Nizozemští kamarádi moc neustáli sílu slivovičky a tak jsem je až do 4 do rána nemohl odradit od neustálého běhání do kopce a následného jeho sjíždění na pytlích na odpadky.
Ice Hotel
Cesta do "divočiny"
Zvonice u kostela v Kiruně
Důlní muzeum
KRN-ARN 21.1.2014
DY4064
Boeing 737-800 LN-DYJ
LF odhadem 65%
I tentokrát jsem dopravu na letiště vyřešil autobusem za 50SEK. I nyní jsem doufal, že půjde místo v uličce na letišti vyměnit za místo u okna. Bohužel tentokrát nešlo. Security jsem prošel i s dvěma pytli železné rudy, které jsem obdržel na návštěvě dolu a vydal se prozkoumat post security část letiště. Letiště v Kiruně je opravdu maličké, jedna hala, security, jedna další hala za security a jedna místnost pro přílety. Security "hala" je rozdělena na dvě půlky, gate 1 a gate 2. Přes okna jsem na ploše mohl pozorovat poměrně čilý provoz. Nejdříve odletěla nějaká 737 (buď 700 nebo 800), která byla buď private jet nebo charter a pak přistál B737-700 SAS následovaný B737-800 Norwegianu. I obsluha na letišti byla řekněme taková rodinná. Z garáže nejdříve vyvezli kufry a pak deice proběhl mašinou s diesel motorem, která vypadala, jako wapka.
Záhy začal boarding. V hlášení bylo konvenční, až na větu, že naše letadlo je to vlevo a že: "opakuji nastupujte prosím do toho letadla vlevo". Uposlechl jsem a nastoupil do letadla vlevo. Byl jsem jeden s posledních nastupujících a procházel jsem letadlo od předu do zadu a téměř v každé řadě jsem potkal nějaké spolužáky ze Stockholmu, tak jsem všechny zdravil. Celou cestu za mnou šla letuška a když jsem došel ke svému místu, tak se mě zeptala, odkud znám všechny ty lidi a co jsem zač. Odpověděl jsem, že půlka školy si udělala výlet do Laponska a že jsme o tom nevěděl a že jsme se tady v letadle náhodou potkali. Když jsem viděl veliké množství volných míst, hned jsem se zeptal, jestli si mohu přesednout k oknu a už jsem seděl na 28A. Za chvíli po mém usednutí jsme se rozjeli směrem k rozjezdové dráze. Museli jsme ještě počkat, než přistane další B737-700 SAS a hurá na start. Let trval znovu něco přes hodinu a půl a chvíli za Kirunou se zatáhlo a to vydrželo až do Stockholmu. Let proběhl hladce a přistáli jsme s drobným zpožděním.
Když jsem se dostal z letadla, přepadl mě hlad. Zastavil jsem se tedy v max burgeru na jeden burger a vyrazil do Stockholmu pro tašku se zbytkem věcí, kterou jsem měl schovanou u kamarádky, která ten den odjížděla do Kiruny autobusem
. Vzhledem k brzkému odletu domů další den a tomu, že jsem měl všechny kamarády žijící ve Stockholmu toho času v Kiruně nebo na cestě tam jsem zvolil pro přenocování Jumbo Hostel. V hostelovém pokoji jsem spal sám, takže co víc si přát. no teď mě napadá, že možná jen světlo a den, abych viděl rolující letadla přímo za Hostelem.
Letiště v KRN
Kde je už tady měl být
Private jet nebo charter neznámé společnosti
Už je tu Norwegian na ARN
Konkurenční SAS na ARN (nastupujte do toho letadla vlevo!)
Čekáme na přistání B737-700 SASu
Botnický záliv
Na palubě
Nad Stockholmem
Jumbo Hostel
ARN-PRG 22.1.2014
DY4571
Boeing 737-800 LN-NGH
LF odhadem 50%
Ráno se probouzím a vyrážím shuttle busem na letiště. Na autobus se mnou čeká ještě jedna Švédka, která se mnou dává do řeči. Po chvíli říká, že je z Östersundu (čti Österšund) a že lyžování v Åre není nic moc a tak že letí lyžovat do Mnichova a pak do Mayrhofenu. Probíráme i další lyžařská střediska, ale na T5 je to blízko, tak toho moc probrat nestihneme. Když dorážím na T5, tak zjišťuju, že tam bez lyží nebo snowboardu vypadám v tuhle roční dobu dost blbě. Takovou koncentraci lyžařů na letišti jsem nikde jinde v životě neviděl. No odhazuji zavazadlo, tag i boarding pass mám vytištěn z předchozího dne, tak po drop off si jdu dát tradiční snídani, kafe a kanelbolle, utrácím poslední SEKy, protože kdo ví, kdy budu zase příště ve Švédsku (když jsem to řekl naposledy, tak to nebyl ani rok). Procházím přes security a čekám v poloprázdném gate na letadlo. Kolem gate jsem viděl procházet tři kamarády z Austrálie, které jsem potkal i včera v letadle z Kiruny, tak se jich ptám, kam letí a říkají, že na lyže do Salzburgu, no svět je malej a po půl roce ve Stockholmu mi připadá, že už tu každého znám. Letadlem mezi PRG a ARN mi připadá, že létají pořád ty stejné tváře + pár dalších lidí.
No nic začíná nástup, zbývá už jen poslední rozloučení se Stockholmem, usednout na 1F a domů
. Ještě si užívám pohledů všech kravaťáků, kteří zabrali přední část letadla na mě ve školní mikině (ještě dobrá jsou ajťácká trička) a vzpomínám si, jak mi pár známých vyprávělo o San Franciscu, kde kravaťáky naštěstí IT lidé v tričkách a mikinách začínají válcovat. Let probíhá opět klidně, jen mi za letu přichází fotka od táty z Prahy, na níž je sněhová kalamita a k ní doplňující text: připrav se na divert do Drážďan. Trochu mě to znepokojilo, ale řekl jsem si, že Švédi jsou na podobný marast zvyklí a že když přistávají denně v Kiruně, Östersundu a bůh, kde ještě, tak je pár vloček v Praze nezastaví. Během letu sháním někoho na lyžování v dalších dnech (ano to co jsem viděl na ARN my dalo podnět). a pak jen z píši tátovi, který mě má na letišti vyzvednout, že se divert nekoná a že jdeme na přistání v Praze. Do našeho přistání kalamita přešla. Už jen dlouhá cesta po liduprázdném T2 (netušil jsem, že existují nástupní mosty, ze kterých je to tak brutálně daleko). Vyzvednout kufr a už mi nezbývá nic jiného, než se těšit zase na další cesty.Shrnutí
PRG-ARN-PRG
Kdybych měl hodnotit všechny tři společnosti na tomto segmentu, tak bych řekl, že SAS je nejlepší na přepravu zavazadel, ČSA má nejlepší palubní servis a Norwegian má to nejdůležitější tedy free Wi-Fi. Ale obecně všechno je to tradiční evropský levný šunt a rozdíly jsou zanedbatelné a volbu u mě vždy určovala cena a shodou okolností byl nejlevnější pokaždé někdo jiný.
ARN-KRN-ARN
Norwegian byl na této lince srovnatelný s tím do Prahy, jen letušky tu byly hezčí a milejší, možná to byla jen náhoda, nebo prostě na domestic dávají ty mladší, hezčí a milejší
Švédské Laponsko
Jedno z nejhezčích míst, kde jsem kdy v životě byl a navíc jsem zažil díky přitroublým Číňanům i trochu adrenalinu v podobě jejich záchrany
. Osobně považuji rozhodnutí jet do Laponska v Lednu, jako skvělé a každému tuto cestu doporučuji. Nicméně do Laponska bych se rád ještě vrátil, ale buď v létě z důvodu výstupu na Kebnekaise nebo na fjällräven polar v dubnu, kdyby se mi někdy poštěstilo se tam dostat.Omlouvám se za případné nedostatky v gramatice, atp. Jedná se o můj první souvislý text v ČJ za poslední 2 roky.
Doufám, že se podaří přidat co nejvíc fotek, a to i těch neleteckých z Laponska!
