Ze St. Maartenu na panenskou Sabu (včetně cesty po ostrově)
Napsal: 03. 07. 2014, 06:13
Trasa: SXM-SAB
Letecká společnost: Winair (Windward Islands Airways)
Letadlo: DHC6-300 Twin Otter
Registrace: PJ-WII
Počet cestujících: 7
Původně jsem chtěl tento trip report napsat jako součást celé naší cesty na St. Maarten, ale již při přistání na dalším z ostrovů Nizozemských Antil, Saba, jsem si řekl, že takový zážitek je hoden samostatného článku.
I když se samozřejmě budu věnovat letecké části celého výletu, rád bych zdůraznil, že ten, kdo na Sabu letí jen pro „letecký“ zážitek a nestráví zde alespoň jeden den, dělá velkou chybu. Saba je totiž příjemnou oázou klidu a karibské pohody, plná neopakovatelných panoramat, při jejichž pozorování se doslova tají dech. Ale pěkně popořádku…
K cestě na Sabu jsme se s bratrem rozhodli až víceméně během pobytu na St. Maartenu. V 21. století není nikterak složité zarezervovat letenky online a je to o to lehčí, že jedinou společností, která leteckým mostem propojuje Sint Maarten a Sabu je Winair. Vzhledem k tomu, že nám bylo celkem jedno, během kterého dne naší dovolené výlet na tento ostrov podnikneme, podařilo se nám zarezervovat letenky za zhruba 150 USD na osobu se všemi poplatky.
Dnem D se stala středa 2. 7. 2014 a věřte, že nikterak idylicky – vstáváním v 5:30 ráno, neboť jsme letěli hned prvním spojem v 7:40 hod., který v tomto dni otevíral provoz Princess Juliana Airport na St. Maartenu.
V 6:30 hod. už před letištěm
Letíme hned prvním letem dne
Boeing 737 na St. Maartenu nocuje - přílet ve 22.00 hod., odlet v 8:10 ráno
Check-in, pasová i bezpečnostní kontrola proběhly úplně hladce a krátce po sedmé hodině ranní celkem 7 účastníků letu WM 500 (včetně nás dvou) nastoupilo nejprve do autobusu a poté do stroje DHC 6-300 Twin Otter. S nadsázkou řečeno, Česká republika byla na tomto letu zastoupena z bezmála 30 procent
Náš stroj na Sabu
Po krátkém pojíždění a nutných předletových přípravách jsme celkem svižně najeli na ranvej a bez zastavení odstartovali. Známá Maho Beach byla v té době úplně prázdná – jednak, kdo by během dovolené vstával tak brzy a jednak stejně většinu návštěvníků této pláže zajímají vzlety a přistání hlavně velkých letadel, což náš „čmelák“ zrovna nebyl.
Trasa na Sabu je celkem jednoduchá: vzlet – prudce doprava – většinu letu rovně – prudce doleva – přistání. Celá tahle „akce“ trvá 10 minut na cestě tam a 12 minut při návratu (alespoň u našich dvou letů tomu tak bylo). Vzhledem k tomu, že nefoukal nějak silný vítr, jednalo se o poměrně poklidný let, který na dramatičnosti nabírá až během posledních tří minut, kdy se stroj dostává do osy dráhy a po pravé straně jeho pravý motor takřka „lechtá“ skalní útesy.
Cestující sedící vpravo u okna se tedy mohou kochat vysokými a ostrými skalisky Saby, zatímco ti vlevo mají výhled na azurově modré moře a také lépe vidí na rychle se přibližující ranvej letiště Juancho E. Yrasquina.
A tady už máme ostrov Saba na pravé straně
Vidím ranvej, vidím ranvej !!!
https://www.youtube.com/watch?v=6Dfk8kVjBQU
Přistání podél skal
Musím říci, že přistání na nejkratší dráze na světě používané pro pravidelné komerční lety, má něco do sebe. I když dosednutí proběhlo hladce, letadlo dojelo až na druhý konec ranveje, kde se otočilo doslova „nad skalnatou propastí“ lemující obě strany přistávací dráhy. V ten moment si v duchu říkáte, že stačí metr, možná dva a pádu z vysokého srázu není vyhnutí…no, ale dost dramat – paní pilotka s kolegou zvládla celý let brilantně, takže náš stroj DHC 6-300 registrační značky PJ-WII v poklidu dorazil na stojánku a všech „7 statečných“ pasažérů ve zdraví přežilo přistání na Sabě (ostatně celkem hezké magnetky s nápisem I survived landing in Saba si můžete zakoupit v některém z místních obchůdků ).
Trvá-li let pár minut, je otočka na Sabě ještě rychlejší – během 2 minut je letadlo prázdné (včetně fotky kokpitu s ochotnou a milou posádkou) a během dalších 3-4 minut už v něm sedí cestující směřující na St. Maarten. Jediné, co vás může mírně zbrzdit při vstupu na ostrov, je pasová kontrola (jednak díky pomalému elektronickému načítání údajů z pasu a druhak si to ten celník asi i chce trochu užít – vždyť na ostrov denně létají jen 4 spoje, tak aby se nenudil ). Nicméně odměnou za krátké čekání, je poměrně exotické razítko do pasu a pak už jen nezbývá, než vykročit a ocitnout se na panenském ostrově Saba.
Posádka na trase SXM-SAB
Sotva jsme stačili vystoupit, další cestující se už boardují
Letištní budova s vrcholky hor zahalenými mlhou v pozadí
Normální fotka kola letadla, no...
Pobyt na Sabě
Koho samotné informace o Sabě zase tolik nezajímají, může tento úsek přeskočit…ty ostatní snad zaujmou tak, jak zaujal ostrov nás…
Již při příletu si nelze nevšimnout, že cesta vede jedině nahoru (dolů je možno sejít pouze k přírodnímu „mořskému“ koupališti, pláž jako takovou na ostrově vůbec nenajdete), a když píšu, že nahoru, tak tím myslím opravdu hodně nahoru. Cesta se klikatí po poměrně úzkých a prudkých serpentinách, takže je lepší využít služeb místních a znalých taxikářů (ano, chápu, že mnozí z vás mohou mít s pracovníky těchto dopravních služeb i negativní zkušenosti, ale na Sabě tomu tak z našich zkušeností není). Za 50 dolarů vám udělají projížďku po ostrově a také zastaví, kde budete chtít (na některých místech zastaví i sami od sebe a doporučí třeba restauraci, nebo turistickou trasu).
Panoramata uvidíte hned u letiště
Nasedáme tedy do jednoho z přistavených taxíků a vyrážíme směrem vzhůru. Viditelnost je výborná (ovšem pozor, během dne může přijít a zase odejít mlha či slabý déšť, a to i opakovaně), a proto zastavujeme hned několikrát a fotíme vzdalující se ranvej letiště.
Ranvej z výšky
Výhled, vlevo kousek ranveje z větší výšky
...a zase ta ranvej
Poté co nám z dohledu zmizí definitivně, octneme se v prvním ze dvou malých městeček, konkrétně ve Windwardside. Zde si jednak můžete nakoupit v obchodě (chystáte-li se na túru jako my, doporučuji koupit spíše větší množství vody, než malé), dobře se najíst v restauraci Snack Saba (hned naproti supermarketu) a vyrazit na túru, třeba na Mt. Scenery od Trail shopu, který je od obou výše uvedených zařízení vzdálen cca 200 metrů. Půjčí vám zde i hole, nebo tyče, aby túra byla příjemnější, nicméně otevírají až v 10 hodin a my jsme vyráželi již před devátou a naším cílem byl hlavně Maskehorne Hill a také jsme se chtěli jen tak projít všudypřítomnou džunglí a poté pokračovat s naším řidičem do dalších částí ostrova.
Vyrážíme tedy směrem do džungle a v prvním úseku stoupáme poměrně prudce vzhůru – na to, že je teprve 9 ráno a slunce ještě tolik nepálí, vysoká vlhkost stejně vykoná své - pot z nás doslova leje po několika stovkách metrů chůze a tento „prádelnový efekt“ nás neopustí ani během následujících dvou a půl hodin celé naší túry. Nutno ovšem dodat, že za tu námahu to rozhodně stojí – příroda i celková atmosféra je zde opravdu nádherná a zcela odlišná od St. Maartenu…
Vstup na túru mj. na Mt. Scenery
Maskehorne Hill - jeden z našich cílů
Výhled z Maskehorne Hill
Turisté si přijdou na své
Zajímavá je po trase místní flóra...
...i fauna
Windwardside - Trail shop (odsud se vychází na túry)
Windwardside - místní obchůdky a architektura
Znaveni turistikou, usedáme do restaurace Snack Saba a doplňujeme potřebnou energii. V poledne se pak setkáváme opět s naším taxíkářem, který nás z Windwardside převeze do hlavního města ostrova, které se jmenuje The Bottom.
Po ostrově jsme cestovali cestou, která nemohla být postavena...
...nicméně výhled z ní byl parádní
Město The Bottom je významné tím, že se zde nachází mj. univerzita, kde studuje zhruba 300-400 budoucích zdravotníků (a zdravotnic samozřejmě taky). Jinak je ovšem The Bottom ještě ospalejší městečko než Windwardside, nicméně jej lemují ze všech stran hory a tak je možná také romantičtější…pro studenty a studentky (většina jich je z USA a Kanady) zřejmě obzvlášť
.
The Bottom obklopené horami - nejbližší areály patří místní univerzitě
V městečku The Bottom
Velmi příjemná kavárna s pekárnou ve městě The Bottom
V Bottom se jen lehce občerstvíme a pokračujeme k dalšímu významnému místu ostrova Saba, a tím je jeho přístav (momentálně se zde staví, takže v budoucnu bude větší). Pokud se rozhodnete ze St. Maartenu plout lodí (kdo by to ale dělal, že?), dorazíte právě sem. Pod okolními skalními útvary si každopádně budete připadat jako v tom nejzapadlejším přístavu někde na konci světa. Všude je naprostý klid a s ruchem přístavu ve Philipsburgu se ten na Sabě nedá srovnat ani v těch nejdivočejších snech.
Přístav Saba
Po několika hodinách putování po Sabě se na zpáteční cestě ještě jednou zastavíme ve Windwardside, tentokráte už jen na drink (pozn. nealkoholický) a poté nás náš řidič a průvodce v jednom pan Willem Hassel odváží prudkými serpentinami zpět k letišti (naštěstí dle jeho slov má kvalitní japonské auto s dobrými brzdami).
Trasa: SAB-SXM
Letecká společnost: Winair (Windward Islands Airways)
Letadlo: DHC6-300 Twin Otter
Registrace: PJ-WIJ
Počet cestujících: 8
Na letiště dojíždíme zhruba hodinu před plánovaným odletem a tak máme čas jednak na rychlý check-in (během kterého ovšem zaplatíme také odletovou taxu ve výši 10 USD na osobu) a projdeme opět pasovou kontrolou (ta bezpečnostní se nekoná, takže jakékoliv nápoje si v klidu vezmete s sebou na palubu).
Příletové i odletové časy jsou na Sabě celkem orientační, důležité spíše je, nacházejí-li se všichni pasažéři v areálu letiště tvořeného imigrační přepážkou, stolem na check-in, několika lavičkami a malým barem. Pokud tomu tak je, na nic se nečeká a bez zbytečného otálení se nastupuje. Nástup opět nezabere ani 2 minuty, a to nás posledním večerním letem v 17:35 hod. letí místo sedmi 8. Než se pořádně stihnete usadit a zapnout si bezpečnostní pásy, letadlo si to už neochvějně šine k jednomu z vysokých srázů, kde se připraví ke startu.
Odbavovací hala na letišti Saba
https://www.youtube.com/watch?v=3vuHF6Rhx9g
Naše letadlo přistává
Zpátky letíme s PJ-WIJ
Boarding bude velmi rychlý, na Sabě se ani netankuje (není totiž co...)
Start z ranveje letiště Juancho E. Yrasquina nabízí rovněž nevšední zážitek. Ti odvážnější pasažéři koukají pilotům přes rameno a pozorují, jak se necelých 400 metrů dlouhá ranvej zkracuje a zkracuje, ti méně odvážní předstírají, že natáčejí start letadla v bočním okénku a ti nejméně odvážní už chtějí mít celý let co nejdříve úspěšně za sebou. Každopádně všichni ucítí, jak nedaleko od konce ranveje se letadlo elegantně odlepí od země a ihned začne stoupat a zatáčet poměrně prudce doleva a nádherný ostrov Saba se pomalu ale jistě ztrácí v dáli.
Chvíli se cestující opět mohou zadívat do vln až kýčovitě modrého moře či zahlédnout některou z velkých výletních lodí opouštějících přístav ve Philipsburgu.
https://www.youtube.com/watch?v=tgOiZZ1kMLg
Take off, bye bye Saba
Setkání dvou dopravců
Maho Beach a letiště na St. Maartenu se však přibližuje vcelku rychle, a tak není zase tolik času kochat se krásami okolní krajiny. Pláž je při našem přistání opět prázdná (holt, nejsme jumbo od KLM, A340 od Air France, nebo alespoň B 737-800 od American Airlines), nicméně na rozdíl od Saby zde máme komfortně dlouhou ranvej, takže ji velký kus přeletíme, než přistaneme a odrolujeme na stojánku. Následuje opět jedno rychlé foto posádky (opět velmi ochotné, i když trochu překvapené, že si ji někdo chce fotit ) a z letadla vystupujeme v čase, kdy jsme měli teprve ze Saby odlétat…
Přistáváme, ale nikoho naše přistání moc nezajímá
Naše posádka na zpátečním letu ze Saby
Než jsem stačil vyfotit posádku, bylo letadlo prázdné...
Shrnutí:
Jste-li na St. Maartenu či v okolí dostatečně dlouho, lze výlet na Sabu více než doporučit. Pokud si chcete odpočinout od ruchu velkoměsta, neváhejte zde strávit klidně i několik dnů. Zažijete nejen nezapomenutelný let na jedno z nejzajímavějších letišť světa, ale navštívíte rovněž ostrov, který je od těch ostatních karibských velmi odlišný svou přírodou a neopakovatelnou atmosférou. A jste-li kromě letectví také příznivcem turistiky, potápění či šnorchlování, máte hned o důvod navíc zde strávit alespoň celý jeden den.
Letecká společnost: Winair (Windward Islands Airways)
Letadlo: DHC6-300 Twin Otter
Registrace: PJ-WII
Počet cestujících: 7
Původně jsem chtěl tento trip report napsat jako součást celé naší cesty na St. Maarten, ale již při přistání na dalším z ostrovů Nizozemských Antil, Saba, jsem si řekl, že takový zážitek je hoden samostatného článku.
I když se samozřejmě budu věnovat letecké části celého výletu, rád bych zdůraznil, že ten, kdo na Sabu letí jen pro „letecký“ zážitek a nestráví zde alespoň jeden den, dělá velkou chybu. Saba je totiž příjemnou oázou klidu a karibské pohody, plná neopakovatelných panoramat, při jejichž pozorování se doslova tají dech. Ale pěkně popořádku…
K cestě na Sabu jsme se s bratrem rozhodli až víceméně během pobytu na St. Maartenu. V 21. století není nikterak složité zarezervovat letenky online a je to o to lehčí, že jedinou společností, která leteckým mostem propojuje Sint Maarten a Sabu je Winair. Vzhledem k tomu, že nám bylo celkem jedno, během kterého dne naší dovolené výlet na tento ostrov podnikneme, podařilo se nám zarezervovat letenky za zhruba 150 USD na osobu se všemi poplatky.
Dnem D se stala středa 2. 7. 2014 a věřte, že nikterak idylicky – vstáváním v 5:30 ráno, neboť jsme letěli hned prvním spojem v 7:40 hod., který v tomto dni otevíral provoz Princess Juliana Airport na St. Maartenu.
V 6:30 hod. už před letištěm
Letíme hned prvním letem dne
Boeing 737 na St. Maartenu nocuje - přílet ve 22.00 hod., odlet v 8:10 ráno
Check-in, pasová i bezpečnostní kontrola proběhly úplně hladce a krátce po sedmé hodině ranní celkem 7 účastníků letu WM 500 (včetně nás dvou) nastoupilo nejprve do autobusu a poté do stroje DHC 6-300 Twin Otter. S nadsázkou řečeno, Česká republika byla na tomto letu zastoupena z bezmála 30 procent
Náš stroj na Sabu
Po krátkém pojíždění a nutných předletových přípravách jsme celkem svižně najeli na ranvej a bez zastavení odstartovali. Známá Maho Beach byla v té době úplně prázdná – jednak, kdo by během dovolené vstával tak brzy a jednak stejně většinu návštěvníků této pláže zajímají vzlety a přistání hlavně velkých letadel, což náš „čmelák“ zrovna nebyl.
Trasa na Sabu je celkem jednoduchá: vzlet – prudce doprava – většinu letu rovně – prudce doleva – přistání. Celá tahle „akce“ trvá 10 minut na cestě tam a 12 minut při návratu (alespoň u našich dvou letů tomu tak bylo). Vzhledem k tomu, že nefoukal nějak silný vítr, jednalo se o poměrně poklidný let, který na dramatičnosti nabírá až během posledních tří minut, kdy se stroj dostává do osy dráhy a po pravé straně jeho pravý motor takřka „lechtá“ skalní útesy.
Cestující sedící vpravo u okna se tedy mohou kochat vysokými a ostrými skalisky Saby, zatímco ti vlevo mají výhled na azurově modré moře a také lépe vidí na rychle se přibližující ranvej letiště Juancho E. Yrasquina.
A tady už máme ostrov Saba na pravé straně
Vidím ranvej, vidím ranvej !!!
https://www.youtube.com/watch?v=6Dfk8kVjBQU
Přistání podél skal
Musím říci, že přistání na nejkratší dráze na světě používané pro pravidelné komerční lety, má něco do sebe. I když dosednutí proběhlo hladce, letadlo dojelo až na druhý konec ranveje, kde se otočilo doslova „nad skalnatou propastí“ lemující obě strany přistávací dráhy. V ten moment si v duchu říkáte, že stačí metr, možná dva a pádu z vysokého srázu není vyhnutí…no, ale dost dramat – paní pilotka s kolegou zvládla celý let brilantně, takže náš stroj DHC 6-300 registrační značky PJ-WII v poklidu dorazil na stojánku a všech „7 statečných“ pasažérů ve zdraví přežilo přistání na Sabě (ostatně celkem hezké magnetky s nápisem I survived landing in Saba si můžete zakoupit v některém z místních obchůdků
).Trvá-li let pár minut, je otočka na Sabě ještě rychlejší – během 2 minut je letadlo prázdné (včetně fotky kokpitu s ochotnou a milou posádkou) a během dalších 3-4 minut už v něm sedí cestující směřující na St. Maarten. Jediné, co vás může mírně zbrzdit při vstupu na ostrov, je pasová kontrola (jednak díky pomalému elektronickému načítání údajů z pasu a druhak si to ten celník asi i chce trochu užít – vždyť na ostrov denně létají jen 4 spoje, tak aby se nenudil ). Nicméně odměnou za krátké čekání, je poměrně exotické razítko do pasu a pak už jen nezbývá, než vykročit a ocitnout se na panenském ostrově Saba.
Posádka na trase SXM-SAB
Sotva jsme stačili vystoupit, další cestující se už boardují
Letištní budova s vrcholky hor zahalenými mlhou v pozadí
Normální fotka kola letadla, no...
Pobyt na Sabě
Koho samotné informace o Sabě zase tolik nezajímají, může tento úsek přeskočit…ty ostatní snad zaujmou tak, jak zaujal ostrov nás…
Již při příletu si nelze nevšimnout, že cesta vede jedině nahoru (dolů je možno sejít pouze k přírodnímu „mořskému“ koupališti, pláž jako takovou na ostrově vůbec nenajdete), a když píšu, že nahoru, tak tím myslím opravdu hodně nahoru. Cesta se klikatí po poměrně úzkých a prudkých serpentinách, takže je lepší využít služeb místních a znalých taxikářů (ano, chápu, že mnozí z vás mohou mít s pracovníky těchto dopravních služeb i negativní zkušenosti, ale na Sabě tomu tak z našich zkušeností není). Za 50 dolarů vám udělají projížďku po ostrově a také zastaví, kde budete chtít (na některých místech zastaví i sami od sebe a doporučí třeba restauraci, nebo turistickou trasu).
Panoramata uvidíte hned u letiště
Nasedáme tedy do jednoho z přistavených taxíků a vyrážíme směrem vzhůru. Viditelnost je výborná (ovšem pozor, během dne může přijít a zase odejít mlha či slabý déšť, a to i opakovaně), a proto zastavujeme hned několikrát a fotíme vzdalující se ranvej letiště.
Ranvej z výšky
Výhled, vlevo kousek ranveje z větší výšky
...a zase ta ranvej
Poté co nám z dohledu zmizí definitivně, octneme se v prvním ze dvou malých městeček, konkrétně ve Windwardside. Zde si jednak můžete nakoupit v obchodě (chystáte-li se na túru jako my, doporučuji koupit spíše větší množství vody, než malé), dobře se najíst v restauraci Snack Saba (hned naproti supermarketu) a vyrazit na túru, třeba na Mt. Scenery od Trail shopu, který je od obou výše uvedených zařízení vzdálen cca 200 metrů. Půjčí vám zde i hole, nebo tyče, aby túra byla příjemnější, nicméně otevírají až v 10 hodin a my jsme vyráželi již před devátou a naším cílem byl hlavně Maskehorne Hill a také jsme se chtěli jen tak projít všudypřítomnou džunglí a poté pokračovat s naším řidičem do dalších částí ostrova.
Vyrážíme tedy směrem do džungle a v prvním úseku stoupáme poměrně prudce vzhůru – na to, že je teprve 9 ráno a slunce ještě tolik nepálí, vysoká vlhkost stejně vykoná své - pot z nás doslova leje po několika stovkách metrů chůze a tento „prádelnový efekt“ nás neopustí ani během následujících dvou a půl hodin celé naší túry. Nutno ovšem dodat, že za tu námahu to rozhodně stojí – příroda i celková atmosféra je zde opravdu nádherná a zcela odlišná od St. Maartenu…
Vstup na túru mj. na Mt. Scenery
Maskehorne Hill - jeden z našich cílů
Výhled z Maskehorne Hill
Turisté si přijdou na své
Zajímavá je po trase místní flóra...
...i fauna
Windwardside - Trail shop (odsud se vychází na túry)
Windwardside - místní obchůdky a architektura
Znaveni turistikou, usedáme do restaurace Snack Saba a doplňujeme potřebnou energii. V poledne se pak setkáváme opět s naším taxíkářem, který nás z Windwardside převeze do hlavního města ostrova, které se jmenuje The Bottom.
Po ostrově jsme cestovali cestou, která nemohla být postavena...
...nicméně výhled z ní byl parádní
Město The Bottom je významné tím, že se zde nachází mj. univerzita, kde studuje zhruba 300-400 budoucích zdravotníků (a zdravotnic samozřejmě taky). Jinak je ovšem The Bottom ještě ospalejší městečko než Windwardside, nicméně jej lemují ze všech stran hory a tak je možná také romantičtější…pro studenty a studentky (většina jich je z USA a Kanady) zřejmě obzvlášť
.The Bottom obklopené horami - nejbližší areály patří místní univerzitě
V městečku The Bottom
Velmi příjemná kavárna s pekárnou ve městě The Bottom
V Bottom se jen lehce občerstvíme a pokračujeme k dalšímu významnému místu ostrova Saba, a tím je jeho přístav (momentálně se zde staví, takže v budoucnu bude větší). Pokud se rozhodnete ze St. Maartenu plout lodí (kdo by to ale dělal, že?), dorazíte právě sem. Pod okolními skalními útvary si každopádně budete připadat jako v tom nejzapadlejším přístavu někde na konci světa. Všude je naprostý klid a s ruchem přístavu ve Philipsburgu se ten na Sabě nedá srovnat ani v těch nejdivočejších snech.
Přístav Saba
Po několika hodinách putování po Sabě se na zpáteční cestě ještě jednou zastavíme ve Windwardside, tentokráte už jen na drink (pozn. nealkoholický) a poté nás náš řidič a průvodce v jednom pan Willem Hassel odváží prudkými serpentinami zpět k letišti (naštěstí dle jeho slov má kvalitní japonské auto s dobrými brzdami).
Trasa: SAB-SXM
Letecká společnost: Winair (Windward Islands Airways)
Letadlo: DHC6-300 Twin Otter
Registrace: PJ-WIJ
Počet cestujících: 8
Na letiště dojíždíme zhruba hodinu před plánovaným odletem a tak máme čas jednak na rychlý check-in (během kterého ovšem zaplatíme také odletovou taxu ve výši 10 USD na osobu) a projdeme opět pasovou kontrolou (ta bezpečnostní se nekoná, takže jakékoliv nápoje si v klidu vezmete s sebou na palubu).
Příletové i odletové časy jsou na Sabě celkem orientační, důležité spíše je, nacházejí-li se všichni pasažéři v areálu letiště tvořeného imigrační přepážkou, stolem na check-in, několika lavičkami a malým barem. Pokud tomu tak je, na nic se nečeká a bez zbytečného otálení se nastupuje. Nástup opět nezabere ani 2 minuty, a to nás posledním večerním letem v 17:35 hod. letí místo sedmi 8. Než se pořádně stihnete usadit a zapnout si bezpečnostní pásy, letadlo si to už neochvějně šine k jednomu z vysokých srázů, kde se připraví ke startu.
Odbavovací hala na letišti Saba
https://www.youtube.com/watch?v=3vuHF6Rhx9g
Naše letadlo přistává
Zpátky letíme s PJ-WIJ
Boarding bude velmi rychlý, na Sabě se ani netankuje (není totiž co...)
Start z ranveje letiště Juancho E. Yrasquina nabízí rovněž nevšední zážitek. Ti odvážnější pasažéři koukají pilotům přes rameno a pozorují, jak se necelých 400 metrů dlouhá ranvej zkracuje a zkracuje, ti méně odvážní předstírají, že natáčejí start letadla v bočním okénku a ti nejméně odvážní už chtějí mít celý let co nejdříve úspěšně za sebou. Každopádně všichni ucítí, jak nedaleko od konce ranveje se letadlo elegantně odlepí od země a ihned začne stoupat a zatáčet poměrně prudce doleva a nádherný ostrov Saba se pomalu ale jistě ztrácí v dáli.
Chvíli se cestující opět mohou zadívat do vln až kýčovitě modrého moře či zahlédnout některou z velkých výletních lodí opouštějících přístav ve Philipsburgu.
https://www.youtube.com/watch?v=tgOiZZ1kMLg
Take off, bye bye Saba
Setkání dvou dopravců
Maho Beach a letiště na St. Maartenu se však přibližuje vcelku rychle, a tak není zase tolik času kochat se krásami okolní krajiny. Pláž je při našem přistání opět prázdná (holt, nejsme jumbo od KLM, A340 od Air France, nebo alespoň B 737-800 od American Airlines), nicméně na rozdíl od Saby zde máme komfortně dlouhou ranvej, takže ji velký kus přeletíme, než přistaneme a odrolujeme na stojánku. Následuje opět jedno rychlé foto posádky (opět velmi ochotné, i když trochu překvapené, že si ji někdo chce fotit
) a z letadla vystupujeme v čase, kdy jsme měli teprve ze Saby odlétat…Přistáváme, ale nikoho naše přistání moc nezajímá
Naše posádka na zpátečním letu ze Saby
Než jsem stačil vyfotit posádku, bylo letadlo prázdné...
Shrnutí:
Jste-li na St. Maartenu či v okolí dostatečně dlouho, lze výlet na Sabu více než doporučit. Pokud si chcete odpočinout od ruchu velkoměsta, neváhejte zde strávit klidně i několik dnů. Zažijete nejen nezapomenutelný let na jedno z nejzajímavějších letišť světa, ale navštívíte rovněž ostrov, který je od těch ostatních karibských velmi odlišný svou přírodou a neopakovatelnou atmosférou. A jste-li kromě letectví také příznivcem turistiky, potápění či šnorchlování, máte hned o důvod navíc zde strávit alespoň celý jeden den.
(Videa jsou super.) Díky za zprostředkování.