Fórum Airways.cz

Celkově bych Etihad Airways z trojlístku MEB3 zařadil až za Emirates a Qatar Airways, ale to neznamená, že by zkušenost z letu s nimi byla špatná – právě naopak. Jen mi u nich chybí nějaký výrazně pozitivní rys, kterým by ty ostatní převyšovaly. Nemají prostě něco jako je skvělá organizace procesů a bezkonkurenční IFE u Emirates nebo B777 v konfiguraci 3-3-3 a miliónové posádky u Qatar Airways. Na druhou stranu téměř vše bylo v pořádku dle očekávání a třeba moje (vpravdě velmi omezená) zkušenost z business class byla, naprosto skvělá. Navíc musím vyzvdvihnout jejich FFP Etihad Guest, který se v našem případě ukázal být mnohem štědřejší než Emirates Skywards nebo Qatar Privileged.

EY004, 12:10 MUC – AUH 20:10, Airbus 340-600, doba letu 6:00

Odbavení na mnichovském letišti proběhlo v pořádku a rychle a naprosto kontrastovalo s průběhem odbavení na zpáteční cestě v Jakartě, kde jsme opravdu pochybovali o tom, že vzhledem k rychlosti vydávání palubních vstupenek poletíme na čas. Web check-in přepážka byla v Mnichově opět prázdná, zatímco na ostatních přepážkách byla středně dlouhá fronta. Nechápu, proč si do teď více lidí nezvyklo na on-line check-in, ale tím lépe pro mne. Bylo zajímavé pozorovat mega frontu na pasové kontrole T1C a fakt, že jedno z nejlepších letišť v Evropě není schopné ani v dlouhodobém časovém horizontu něco podniknout se svými naprosto nedostačujícími kapacitami a prostory pro imigrační na odletu i příletu v terminálu jedna.
Už dopředu jsem věděl o příjemné změně typu letadla na A340-600, čímž jsem si připsal první let tímto monster letadlem. Na druhou stranu jsem ale přišel o nejnovější economy produkt v plánovaném A330-300. Nástup sám o sobě byl dobře organizovaný. Nastupovali jsme mezi posledními a během chvíle jsme byli usazeni na dvojsedadle v zadní části letadla. IFE v podání E-BOXu vypadalo slibně, bohužel bylo odjištěno až po vzletu. Relativně brzo byly spuštěny bezpečnostní instrukce, na které navázala poměrně hlasitá modlitba z koránu za šťastný let. Prvenství Etihad – první společnost, která se po všech bezpečnostních procedurách za šťastný let ještě raději pomodlí. Ne nic ve zlém – přišlo mi to jako nice touch.
Po pusch-backu Qatar Airways B787, které se na RWY víceméně minulo s dalším letadlem tohoto typu právě přilétajícím z Dauhá, jsme začali na aktivní RWY pojíždět my. Start v oblačném počasí, takže velmi brzy nad mraky a bez výhledů. Konečně po několika týdnech oblačného počasí v Čechách jsme tak viděli Slunce. Po startu následoval bar service, zanedlouho oběd a před přistáním v Abu Dhabi ještě teplý snack. Poměrně fair na šestihodinový let. Objednal jsem si vodku s džusem, a musím říct, že všechny míchané drinky, které jsem u Etihad dostal, byly strašně silné. Další prvenství Etihad - první společnost, kde je nealko složka nápojů spíš jen pro barvu. Když o tom tak přemýšlím, klidně by to mohl být ten jejich výrazně pozitivní rys mezi konkurencí.
E-BOX byl super. Úroveň a rozsah IFE bych přirovnal ke Qatar Airways. Člověk nemá problém se zabavit. Výběr her, filmů a seriálů je poměrně široký, ale v případě filmů se jedná o trochu starší kousky, než jaké mívají Emirates. Pokud tedy tento předpoklad stále platí, přeci jenom poslední let s nimi byl již v roce 2012. Samotné air show má trochu jinou strukturu s přepínáním mezi jednotlivými informacemi, ale zvykl jsem si. Během koukání na filmy, které jsem v kinech v roce 2013 nestihl, nám byl kdesi nad Rumunskem servírován oběd. Jak je uvedeno výše, asi nejlepší zkušenost z economy vůbec. Salát s výbornou zálivkou, kterou se většina společností neobtěžuje. Hlavní chod hovězí, bulgur a chilli špenát bylo skvělé a osobité jídlo. Je to samozřejmě subjektivní. Na airliners.net jsem našel trip report, kde bylo stejné jídlo hodnoceno dost negativně. Jako dezert pak forrest berries crumble. Bohužel už dopředu jsem tušil, že je to tak dobré, že mi ten svůj přítelkyně nedá, a tušil jsem správně.  A ano i v trip reportu na airliners byl hodnocen sakra kladně. K tomu všemu relativně dobré víno. To vše stačilo, aby v nás začal již po třech hodinách letu převažovat pocit spokojenosti s touto společností.
Posádka byla od startu do přistání příjemná a usměvavá. Celkově mne Etihad a jejich posádky příjemně překvapily. Moji zkušenost s Qatar Airways sice nepřevyšují, ale celkově efektivita a především konzistence se zdála být lepší než u Emirates. Sice se v kabině nad rámec naplánovaných kol s občerstvení moc neobjevovali, ale na letu s flight timem 5,5 hodiny a třemi koly plánovaného občerstvení to ani není nutné. Po dalším filmu a nikterak barevném západu Slunce jsme se již blížili ke Kataru a začali postupně klesat směrem k Abu Dhabi.
Přistání v Abu Dhabi již za tmy a poměrně dlouhé pojíždění k terminálu. I tak byla ale jasně rozpoznatelná ohromná stavba nového midfield terminálu, což bude naprosté monstrum. Přijde mi, že plány vládců Abu Dhabi s Etihad Airways nejsou o nic menší než těch z Dubaje s Emirates. Rozdíl bych viděl jen ve fázi realizace. Na netu spousta lidí mluví o tom, že minimálně Qatar Airways nebo Etihad Airways dříve nebo později zkrachují apod. Sám jsem zvědavý, jestli opravdu za 20 let budou v SAE normálně fungovat dva téměř totožné globální megahuby pouhých 200 kilometrů od sebe, ale při pohledu na stavbu toho terminálu je minimálně jedno jasné – odhodlání je ohromné a nezdolné.
Výstup pak autobusem, což je sice pro většinu cestujících opruz, ale já si aspoň něco nafotím.  Navíc mi přijde, že nástup busem je v terminálu 1 příjemnější než bridge. Tento terminál je sice architektonicky krásný, ale v současnosti naprosto nepoužitelný. Navíc zde probíhají určité úpravy, které jeho vnější architektuře dají dost na frak. Všude kolem byla vidět spousta letadel Etihad Airways a Jet Airways. Kapitálová propojenost obou společností byla zřetelná už po výstupu z letadla, kde vedle nás parkoval B777-300ER Jet Airways.

EY474, 02:35 AUH – CGK 14:10, A330-200, doba letu 8:35

Další let už v business třídě nám zpříjemnilo čekání na odlet v business lounge v terminálu tři. Salónek nemá valnou pověst především kvůli své přetíženosti, takže jsme od našeho přestupu moc neočekávali. Když jsme tam cca ve 20:30 dorazili, tak jsem musel dát referencím za pravdu. V největší špičce ty prostory prostě nezvládají nával cestujících. Chvíli se zdálo, že si snad budeme dávat večeři ve stoje, ale nakonec jsme jako zázrakem místo našli. Jídlo ale bylo výborné a v dostatečném rozsahu.

Na druhou stranu původní nával jakoby dalším zázrakem hodně rychle cca v půl desáté opadl poté, co odešli lidé na odlety páteřních linek do Melbourne, Sydney, Singapuru, Bagkoku apod. Stačilo tak počkat zhruba dvě hodiny a v salónku zavládl okolo 23:00 druhý extrém a my tam byli téměř sami. V tu chvíli počet personálu jednoznačně převyšoval počet cestujících. Zavládnuvší klid nás povzbudil k využití přídavných wellness služeb. Já zamířil do sprchy a přítelkyně na masáž. Po návratu jsem zaměřil pozornost na přítomný bar, ale bohužel výběr lahví byl dost omezený a i doma mám mnohem kvalitnější lahve, než které byly dostupné tady. Barmana jsem se zeptal, co mi doporučí za drink, ale jeho eso v rukávě byl super obyčejný screwdiver. Tou vodkou ale naštěstí opět nešetřil.
Zhruba v 01:30 jsme se poslušně vydali ke gatu letu EY474. Organizace nástupu do letadla byla v Abu Dhabi na tomto i zpátečním letu byla zcela otřesná a bylo úplně jedno, jestli to bylo autobusem nebo bridgem. Kompletně chyběla jakákoliv separace business a economy, takže nemělo cenu se nikam cpát. Poslušně jsme vystáli mega frontu a cca třetím autobusem odjeli k letadlu. Poměrně ostré bylo, že se ta pojízdná lednice, ve které bylo naprosto nesmyslných cca 17 stupňů Celsia, kdesi uprostřed cesty s námi všemi zastavila a opět se rozjela až asi po dvaceti minutách. Jízda od terminálu k letadlu tak trvala téměř 30 minut. Tohle byl výkon, který výrazně předčila i Garuda na právě rekonstruovaném terminálu v Denpasaru. Naštěstí to je to poslední, na co si můžu u Etihad a jejich business class produktu postěžovat.
Po vstupu do A330-200 jsme nezvykle zamířili doleva a našli svoje sedadla v poměrně komorní business třídě pro 22 lidí. Toto high density uspořádání letadla s mini biz class bylo skvělé a umocňovalo pocit exkluzivity. U sedadel nás uvítal (domnívám se) purser, který se představil, popřál nám příjemný let a ubezpečil nás, že je nám pro následujících 8 plně k dispozici. Nástup se dál protahoval, takže byla spousta času na ranní sklenku šampaňského a objednání snídaňových chodů. Posádka se cestujících ptala, zda chtějí ihned po startu spát nebo si dát steak sandwich, který jsem si samozřejmě nenechal ujít.
Po dlouhém pojíždění jsme odstartovali z RWY 31. Následovaly krásné výhledy na noční Abu Dhabi a pak odlet směrem dál na jihovýchod. Velmi rychle po nastoupení do letové hladiny mi na stolku přistál velmi dobrý steak sandwich, ke kterému jsem volil chardonnay. Potom následoval pokyn pro sedadlo do pololeže, spuštění filmu a pohodlný let směr Jakarta mohl pokračovat. Musím říct, že bylo dost těžké udržet oči otevřené a ten film a ten další po něm dokoukat. Pokud bych se nepřemáhal, usnul bych během pěti minut. Společnost mi dělalo naprosto skvělé portské víno a jedno kolo přídavného cateringu složené z latté a brownies.
Uspořádání lie flat sedadel v business class je 1-2-1 s vlastním přístupem do uličky. Měl jsem štěstí na nový upgradovaný interiér laděný do hnědé a béžové barvy. Celkově asi žádná kvalitativní změna od původní Pearl Class, ale je to mnohem víc elegantní. Celkově byla business class relativně plná, ale přišlo mi, že podstatná část lidí z toho tvořila non-rev nebo upgrades. Na „gastarbeit“ letu mezi UAE a jihovýchodní Asií je to pravděpodobně normální situace. Stačí se kouknout na konfiguraci letadel, které Etihad, Emirates i Qatar do zemí jako Indonésie nebo Filipíny posílají.

Reakce posádky samozřejmě naprosto okamžitě. V rámci třídy pro 22 lidí, z nichž naprostá většina spala, ani nebyl důvod, proč by tomu tak být nemělo. Mám pocit, že mě obsluhoval především onboard chef. Před servírováním snídaně někde mezi Srí Lankou a Jávou jsem neměl vůbec hlad, takže bylo poměrně těžké si představit, že mne čeká pečivo s lososem a koprem, dále farmer´s grill choice, dalších pár věcí kolem a smoothie. Hlavní chod byl trochu opožděný, ale jinak servírování a jídlo samotné bylo dobré. Na druhou stranu vzhledem k místnímu času, času přistání a délce letu bych si představoval spíš oběd.
Po absolvování snídaně jsme se již blížili k Jakartě, kde jsme po drobném kličkování mezi bouřkovými mraky přistáli bez zpoždění, ale přesný čas odletu ani příletu nevím. Kolem nás se začala vyskytovat řada Boeingů 737-800 Garuda Indonesia, kterých sem si měl na letech po Indonésii užít až dost, ale vzhledem ke změnám typů letadel, jsem tím nakonec letěl jen jednou. To bude ale samostatný trip report.
Celkově tak tedy výrazná spokojenost s Etihad Airways. Let v economy z Mnichova neměl chybu. Check-in bezproblémový, přílet na čas, legroom standardní, IFE výborné, jídlo skvělé, posádka usměvavá a profesionální. Let v business z Abu Dhabi až na naprosto nezvládnutý proces nástupu také bezchybný. Lie-flat sedadla, skvělý personál s osobním přístupem, IFE výborné, catering on demand dle očekávání, skvělá deka a amenity kit atd. Celkově až na letiště v Abu Dhabi společnost naprosto splnila očekávání, které jsem směrem k ní měl.

EY471, 01:45 CGK – 06:45 AUH, B777-300ER, doba letu 8:00

Po třech krásných týdnech ve skvělé zemi byl čas na návrat do vlasti, kde naštěstí panovalo podobné tropické počasí. Na odbavení na letiště Soekarno Hatta jsme byli velmi brzy, takže na otevření check-inu ve 22:45 jsme si museli chvilku počkat. On-line check-in přepážka opět bez fronty, nicméně i ty čtyři dvojice lidí před námi zabrali místním agentům asi 25 minut. Vzhledem k rychlosti celého procesu jsme pochybovali, že odletíme na čas. Taky jsem ještě musel absolvovat maraton po letišti ve snaze sehnat bankomat akceptující mou kartu, abychom mohli zaplatit odletovou taxu. O té jsme se dozvěděli až na samotné přepážce – samozřejmě stylem nezaplatíte, neletíte a btw karty nebereme. Že tuhle záležitost letiště CGK nevidí jako náměť na zlepšení procesu je hrozné. Informovanost by mohly, když letiště nefunguje, alespoň zastoupit Etihad Airways samotné.
Pasovou a bezpečnostní kontrolou jsme prošli až těsně po půlnoci, kdy již téměř veškeré duty free mělo zavřeno nebo právě zavíralo. Nicméně můj hlavní suvenýr z dovolené – láhev místního araku, byl už v odbaveném zavazadle. Nakonec jsme našli alespoň otevřený Starbucks s excelentním wifi, kde jsme zůstali až do odletu. Na ploše tou dobou byly, pokud si dobře vzpomínám Cathay, Singapore ale jinak vymeteno. Zhruba v jednu jsme pokračovali k našemu gatu, kde se již shromáždil slušný dav. Nějak se nám ale po dalších dvou kontrolách podařilo dostat do letadla ještě relativně brzo. Dvojsedadlo vzadu opět jistilo pohodlný let bez souseda a dodatečným prostorem na nohy, za který může člověk poděkovat zakřivení trupu letadla.
Po naprosto nekonečném pojíždění na odlet jsme se zhruba po druhé noční hodině odlepili od indonéské půdy a zamířili severozápadním směrem. Posádka se v kabině objevila zhruba po půl hodině a rozdala lidem nápoje a teplý snack. Ten byl sám o sobě dost sytý, nicméně nechtěl jsem letušky do snídaně otravovat, tak jsem si řekl o jeden navíc. Stevardka mi celkem pochopitelně řekla, že počkají, až obslouží všechny cestující, a že se u mne později zastaví. Nakonec jsem obdržel hned další dva. Nápojů byl po celý let na zavolání dostatek – hlavně vína, to totiž na jetlag zabírá nejvíc.  Aktivně posádka kabinu s vodou neprocházela, ale dalo se to pochopit, protože 90 procent lidí na palubě až do snídaně spalo.
Já do snídaně zatím absolvoval další film, pár dílů Big Bang Theory a dvouhodinový spánek. Samotnou snídani provázel již nádherný východ Slunce nad Indickým oceánem. Jídlo opět výborné. Jen ty shrimp crackers mi k tomu všemu nějak moc neseděly. Vzhledem k našemu místu odletu ale asi pochopitelné. Palačinky s malinami pak famózní. Následovalo snad mé první přistání v UAE za světla s výhledem na nehostinnou krajinu protkanou maximálně dálnicí. Přistání jako do peřin a pojíždění k terminálu tři. Posádku se mi moc vzhledem k minimální interakci během nočního letu ani hodnotit nechce.

EY003, 08:50 AUH – 13:20 MUC, A340-500, doba letu 6:30

Už na začátku jsem byl rád, že nám Etihad změnily typ letadla na segmentech MUC – AUH a zpět z A330 na A340. V případě letu z Mnichova to byl můj první let verzí -600. Na letu z Abu Dhabi pak velmi pravděpodobně bohužel poslední let verzí -500. Tento ne moc rozšířený typ mám sice ve flight memory jen dvakrát, ale ten první je úzce spojený se vzpomínkami na skvělý 14 hodinový let s Emirates ze Sydney do Dubaje.
Navíc bylo poměrně osvobozující si konečně po transferu na AUH sednout opět do letadla. Terminál tři je alespoň vzdušný a je tam vyšší počet sedadel v gatech. Terminál 1 je ale dle mého názoru naprostá zoufalost a je to kompletně nevyhovující. Špatně řešené je všechno, na co si lze snad vzpomenout od prostoru až po bezpečnostní kontrolu. Vlastně si z T1 na AUH nevybavuju ani jednu odpočinkovou zónu nebo žádný smysluplný food court. Centrální concourse (ten s krásným architektonickým řešením) má feel jednoho velkého a rušného arabského tržiště. Míst k sezení je tady pramálo a ten hluk davu je ubíjející. Jednotlivé nástupní ostrovy k letadlům mají každý max. dvě nebo tři bezpečnostní kontroly a nemají žádnou smysluplnou vlastní čekací zónu. Všechno to prostě připomínalo situaci Qatar Airways před otevřením nového Hamad International. Nezbývá než tedy popřát brzké dokončení midfield terminálu, protože bez něj bude transfer v AUH vždy utrpení.
Po vstupu do letadla jsme ale zjistili, že ačkoliv dobré dvě třetiny lidí jsou již na palubě, tak všude vládne krásné ticho a mír. Velmi pravděpodobně byli všichni taky hotoví z transferu a nástupu. Po zhruba dalších dvaceti minutách se zavřely dveře a my vyrazili na náš poslední let do Mnichova. Opět dlouhé pojíždění na jedinou aktivní RWY a vzlet po A330 Air Berlin (do TXL nebo DUS) a před B737 Jet Airways směřujícího kamsi do Indie. Okamžitě po startu následovaly krásné výhledy na samotné Abu Dhabi a jeho okolí. Naplánovaná trasa letu standardně dál na severovýchod přes Irán a potom levá zatáčka nad Turecko atd.
Při pohledu na menu našeho letu jsem bohužel zjistil, že budeme opět snídat. Snídaně je u Etihad jednoznačně nejoblíbenější jídlo dne a trochu je podezřívám, že je tomu tak kvůli tomu, že se jedná také o nejlevnější variantu cateringu. Ne že by bylo s jejich snídaňovým menu něco v nepořádku, nicméně je trochu divné servírovat cestujícím snídani v 11:00 local time na letu s příletem ve 13:20. Stejně tak je divné ji servírovat ve 12:00 local time s příletem ve 14:10. Trochu zklamáním byl také fakt, že v našem případě již chyběla sladká varianta hlavního chodu. Pracovní název tedy společnost dostala: Etihad Airways – The Breakfast Airline.
Nad Evropou bylo poměrně jasno, takže IFE pak vystřídaly krásné výhledy z okénka zakončené letními Alpami a pohledem na blíže neurčená rakouská města. Approach na MUC byl také zajímavý s přeletem nad průmyslovým severním okrajem města, otočkou o 180 stupňů směrem východ a paralelní sestup s airbusem Air Berlin, který poté přistával na paralelní RWY. V Mnichově nás přivítalo krásné počasí s tropickými teplotami a opodál stojící obr A380 Emirates. Doufejme, že při příští cestě se už konečně zadaří narazit i na toto letadlo. Pasová kontrola tradičně ala MUC tedy otravná ale se schengen pasem alespoň rychlá. Dost jsem ale litoval lidi, co neměli evropské pasy. Na těchto přepážkách je to fakt za trest.
Závěrem tak nelze jinak než Etihad Airways jen a jen doporučit. Cestování jejich letadly bylo po všech stránkách velmi příjemným zážitkem. Ano ta společnost má své mouchy. Dovolat se a komunikovat s jejich call centrem je hrozně zdlouhavé (award tickets a upgrades lze naštěstí na jejich linkách bookovat on-line), věčné snídaně i v obědových časech (dle mého názoru následek úsporných opatření) a přestup v AUH je neskutečně otravný. To je ale vše, co mi subjektivně vadilo. Na druhé straně, jak už je výše řečeno sedadla pohodlná, IFE je skvělé, catering na velmi vysoké úrovni, posádky profesionální, všechny lety on-time atd. Tedy vše takové, aby člověk cestu na druhý konec nejenom přečkal, ale také si ji v rámci možností i užil.

A malá pozvánka do Indonésie .

Doufám že se Vám trip report líbil. Nás Indonésie naprosto okouzlila.

Líbil, paráda! Na tvoje reporty se vždycky těším, díky! I za doporučení.

netusil som, ze Kuta je aj na Lomboku.

Pěkné, pěkné a těším se na pokračování s oblíbené Indonésie!!! mě teda Etihad nějak nenadchly, 777 byla strašná sardinkárna, servis průměrný. A ten terminál 1 je fakt humáč...

dejavu píše:Pěkné, pěkné a těším se na pokračování s oblíbené Indonésie!!! mě teda Etihad nějak nenadchly, 777 byla strašná sardinkárna, servis průměrný. A ten terminál 1 je fakt humáč...

pořád lepší terminál 1, než dvojka, který je bokem, z něj jsme odlétali s Rotanou, nejvtipnější byl salónek, kde byly večer jen datle a automat na kávu.

Když už tu mluvíme o Etihad a Abu Dhabi
http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky ... odlet.html

Perfektní TR jako vždy

Skvely TR, diki moc

Diky moc vsem.

whiskey,
Indonésie nás hrozně oslovila a je to jedna z mála zemí, kam se plánujeme vrátit. Příjemní lidé, dobré jídlo atd atd. Kuta na Lomboku je naprosty opak Kuty na Bali (kterou jsme kompletne vynechali). Je to retezec nekolika vice ci mene prazdnych plazi s krásnou tyrkysovou vodou. I doprava mezi nimi na skutru je zazitek.

dejavu,
My cestovani B777 resime bookovanim dvojsedacky v zadni casti letadla, coz nema chybu. Sedet v prostredni casti nekde uprostred by se mi ale taky nechtelo.

tygrlive,
jestli odletali z terminalu jedna, tak je mozna ani nebylo kam pustit zpatky .

Dvojsedačka vzadu je fajn, to naprosto souhlasím. Ale když se jí podaří chytnout. Což ale u koupě letenek měsíc - dva týdny před odletem většinou nevyjde.

Osobně preferuju A330/340, nebo B767 (ale to do Asie moc nelítá), kde jsou dvojsedačky většinou všude u oken I když už jsem tuším letěl i A330 v konfiguraci 3-3-3 (kdysi Garuda ?).