Fórum Airways.cz

Kvalitní routing je základ.

Začal nový rok a to znamená, že budget na zahraniční cesty není ještě vyčerpán (což obvykle nastane tak okolo července) a všichni z vesela plánují, kam by se tak za firemní peníze mohli podívat. I na mě se štěstí usmálo a hned v únoru se podívám do Japonska.

Tentokrát ovšem nepoletím sám jako v minulosti, ale hned s početnou skupinou kolegů a tím pádem jsem měl jenom omezené možnosti najít nějaký zajímavý routing. Ne každý je totiž ochotný cestovat z Prahy do Tokia přískoky PRG-FRA-DOH-NRT, jenom aby se mohl proletět zbrusu novým A350 na palubě Qatar Airways. Zvažoval jsem ještě cestu s Emirates, což by mi přihodilo pár mílí na můj Skyward účet, ale pak jsem rozumně vyhodnotil , že až takový frequent-flyer zase nejsem, aby mi to ve výsledku hodilo bonusovou letenku aspoň někam na SríLanku a zpět.

Další variantou bylo PRG-HEL-NRT, což je do Tokia jedna z nejrychlejší cest, jak jsem si kdysi vyzkoušel na vlastní kůži a tentokrát bych se navíc proletěl JAL 787. Pak jsem si ale řekl, že těma „bakeliťákama“ B787 a A350 se ještě nalítám dost, protože za pár let jich bude plné nebe. A tak moje pozornost skončila u zdánlivě banálního routingu PRG-FRA-HND s tuctovou Lufthansou, který nikoho z finančního controlingu mojí milované firmy nepopudí, ale pro mě má zásadní přidanou hodnotu a tou je let B747-8. I skalní fanoušci Boeingu si musí přiznat, že Queen of the Skies už odzvonil umíráček a pouhých 20 dodaných kusů (nepočítaje cargo verzi) z toho 16 Lufthanse a 4 Air China dává jasnou zprávu, že šance proletět se tímhle typem je docela omezená. Nedbal jsem tedy varování, že 31“ seat pitch v Economy není žádná hitparáda a nechal zabookovat 6 letenek pro celou naší početnou suitu.

Letiště V.H.

Při cestě na pražské letiště si vždycky vzpomenu, jak jsem sem jako malý kluk jezdil s tátou obdivovat letadla. To bylo koncem 80-tých let a návštěva letiště byla povinnou atrakcí skoro při každé naší cestě do Prahy. Když měl člověk štěstí, viděl dokonce i nějaký ten start či přistání, nebo dokonce obojí! To si ale musel počkat na vyhlídce aspoň tak hodinku nebo spíš dvě. Dneska je tu provoz nepoměrně větší a stejně ta letištní plocha zeje prázdnotou. Pokud nepočítám jediné widebody 777-300ER Emirates majestátně parkující vedle pohublých 737ček a A320tek, tak pak už tu vlastně není moc co fotit. Embraer 190 v barvách KLM Citihopper, docela elegantní letadlo a v té konfiguraci 2+2 i velice příjemné pro pasažéry. Jumbolino BAe 146-200 chystající se na zpáteční let do Sofie. A pak smutná fronta parkujících letadel ČSA na obzoru. O největší rozruch na apronu se tak postarala plechová kavalérie sněžných pluhů, která se tam proháněla velice slušnou rychlostí a měla docela na pilno, protože nad Prahou zrovna začínalo sněžit.
Nakonec jsme z Prahy odlétali se čtyřicetiminutovým zpožděním, a tak mi bylo jasné, že tu A350ku už ve Frankfurtu ani nezahlédnu. Podle záznamů na flightradaru rolovala na start zrovna někdy v době, kdy naše A320 točila závěrečnou 180° zatáčku před finálním přiblížením na dráhu 07L.

Souboj titánů ve Frankfurtu

Dostat se včas z řady 28 plně obsazené A320 a přeběhnout snad celé frankfurtské letiště až na gate Z58 se nakonec ukázalo jako solidní sportovní výkon. Na nějaký velký airspotting už jsem tím pádem neměl čas ani sílu a tak jsem se spokojil pouze srovnávacím pohledem na dva vedle sebe stojící giganty A380 a B747-8. Je to věc názoru, ale za sebe musím říct, že mi elegantnější přijde ta velryba než hrbaté jumbo a držím Leahymu palce, aby tu verzi „neo“ a jednou snad i A380-900 opravdu prodali a vyráběli.
Ač se Boeing snažil tvrdit, že tohle prodloužené jumbo může co do kapacity konkurovat A380 skutečnost je trochu jiná (myšleno pax, protože cargo je samozřejmě opačný příběh). Lufthansa má čtyři konfigurace od 340 do 386 pax.

Lufthansa 747-8

Od prvních dveří doleva je pouze first class. Nevím, jak si ta usměvavá letuška na stráži u vstupu do letadla mohla být jistá, že do F sekce nepatřím , když tak hbitě pokynula na druhou stranu, aniž by vůbec zahlédla mojí letenku. Tam jsem si prošel nejdřív Business class, za kterou je krátká sekce Economy (4 řady), za ní 4 řady Premium Economy (o té více později v reportu) a pak už pokračuje ve dvou sekcích pouze Economy "dobytčák".

O výběru vhodného sedadla v LH 747-8 a to nejen v Economy, jsem našel tenhle velmi užitečný report. V kostce, velký faul je umístění IFE boxu pod sedadly A, E, K. Dál pasažéři na E a F sdílí společný prostor pro nohy, široký zhruba jako jeden a půl sedačky. Jako optimální sedadlo na dlouhý let tak z toho vychází aisle seat C,D,G,H.

Měl jsem velkou kliku, že do původně téměř vyprodané Economy sekce nakonec nedorazil nějaký větší zájezd turistů a v zadní sekci tak zůstalo několik volných čtyřek. I posádka z toho byla evidentně celkem překvapená, ale nakonec byl ohlášen „boarding completed“ a nastala akce kulový blesk, kdy se mnoho pasažérů snažilo přesunout do méně obsazených řad. Neváhal jsem ani na okamžik a prohlásil jednu z volných čtyřek za svoje výsostné území.
Byl jsem hodně zvědavý na hluk a celkové chování letadla při startu a musím říct, že tady je rozdíl mezi verzí -8 a -400 docela markantní. Zatímco stará -400 při startu na letu LHR-CPT (čili zhruba stejná délka letu a tedy i tonáž paliva) vypadala, že se každou chvíli rozpadne, všechno kolem vibrovalo a drnčelo a hluk od motorů byl ohromný, tak tahle verze -8 co do hlučnosti a elegance startu snese srovnání právě s A380.

Zklamáním byly docela malé obrazovky v sedadlech a pak zastaralé provedení flight-show, kde chybí údaje o aktuální výšce a rychlosti letadla, ale hlavně byla grafika hnusně rozmazaná (ověřeno na více obrazovkách), ač jinak menu bylo ostré. Tipuji na špatnou optimalizaci rozlišení flight-show vůči fyzickému rozlišení displaye.

Nabídka filmů nebyla tak nekonečná jako jsem zažil třeba u Qatar nebo Emirates, ale na dva 11-hodinové lety jsem tam našel dost zajímavých filmů.

Lufthansa nabízí na palubě 747-8 wifi připojení, v době mého letu za "údajně" akční cenu 17EUR za 24hodin.
Premium Economy ?
Co tedy nabízí ta Premium Economy třída oproti obyčejné Economy? Lufthansa na webu uvádí hned 16 benefitů, ale to podstatné je víc místa na nohy (seat pitch 38“ vs 31“) a širší sedadla 19.7“ vs 18.5“ (konfigurace 2+4+2). Větší obrazovku nebo údajně lepší jídlo už nepovažuju za tak zásadní důvody, abych dal za letenku 30 tisíc místo 17 tis.
Je fakt, že němečtí kolegové co letěli právě v Premium, nevypadali po přistání tak zmačkaní, jako my z Economy třídy, ale přežít se to dalo. Na zpátečním letu jsem neměl ten komfort několika volných sedaček a přesto jsem se s mýma 185cm poskládal tak, že mi před koleny zbylo ještě pár cm místa. Sedačky, ač v provedení slim, nebyli nikterak nepříjemně tvrdé.

Jenom to umístění ovladače IFE, lampičky a přivolání letušky na opěrce sedadla je opravdu nešťastné. Když si většina pasažérů během letu aspoň jednou omylem rozsvítí, přivolá obsluhu nebo jen ztlumí hlasitost, či přepne kanál (a tyhle případy jsem kolem sebe opravdu pozoroval) tak to s tou ergonomií někdo z Lufthansy či přímo Boeingu fakt moc nezvládnul.

O průběhu letu FRA-HND se rozepisovat nebudu, protože byl naprosto standardní, klidný a díky mojí „low-cost first class kajutě“ jsem i většinu času nad nekonečnou Sibiří prospal.

Jídlo

Kapitola sama pro sebe. Ač nepatřím mezi nějaké nafrněné michelinské gurmány, zase nezbaštím kdejaký prefabrikát tvářící se jako jídlo a to ani když je to v ceně letenky a kručí mi v žaludku. Do dneška nezapomenu na neuvěřitelné blafy servírované na palubě British Airways. Catering Lufthansy byl ovšem velice milým překvapením a nebál bych se ho srovnat s tolik protěžovanými Emirates. Horké ručníky a kovové příbory included. Více napoví obrázky a komentáře u nich.
Než jsem dojedl snídani, přeletěli jsme pár závodních okruhů, golfových hřišť a po zatáčce nad Tokijským zálivem naše 747-8 ladně dosedla na dráhu 34L letiště Haneda.
(pro dnešek končím, pokud bude zájem, dopíšu pár postřehů a fotek z Tokia a z letu zpět)

Hezky TR, uvital bych taky zpatecni cestu, jestli je to mozne. Spis nez zavodni okruh, bych to videl jak testovaci drahu nejake automobilky, ale kdo vi?

Jak říkám, správný vstup na fórum - první příspěvek a hned zajímavý report!

Taky by mě zajímal zbytek.

alesesl píše:Hezky TR, uvital bych taky zpatecni cestu, jestli je to mozne. Spis nez zavodni okruh, bych to videl jak testovaci drahu nejake automobilky, ale kdo vi?

Díky. Nedalo mi to a dohledal jsem na google maps, že je to skutečně nějaký závodní okruh Twin Ring Motegi, viz link dál. Jinak ale těch testovacích okruhů automobilek tam bylo vidět taky několik. Na google je vidět jeden cca 5km na jihozápad od tohohle závodního a další podobně daleko na severozápad. A krom toho taky neuvěřitelný počet golfových resortů.

Twin Ring Motegi na google maps

pavelpmi píše:Jak říkám, správný vstup na fórum - první příspěvek a hned zajímavý report!

Taky by mě zajímal zbytek.

Dík za pozitivní reakce, tak já se teda hecnu a dopíšu ten zbytek snad ještě o tomhle víkendu. Jenom nevím jestli to doplnit jako editaci původního článku, nebo jsem viděl, že ty TR na pokračování někdo vkládá až pak do odpovědí. Jsou tu na to nějaký zažitý pravidla?

Raději do odpovědi, aby to neprošlo bez povšimnutí. A když dáváš víc jak čtyřicet fotek, tak ani jiná možnost není.

Jo, a hezké fotky!

Je videt, ze i Lufthansa nekdy prekvapi

OT: Nevim, jak je to s temi fotkami ted, ale cca pred rokem mi to dovolilo vzit max. 25 na jeden prispevek. Mozna je to taky kvuli jejich velikosti.?

marthym píše:OT: Nevim, jak je to s temi fotkami ted, ale cca pred rokem mi to dovolilo vzit max. 25 na jeden prispevek. Mozna je to taky kvuli jejich velikosti.?

Aktuálně je to 40 obrázků na příspěvek. Maximální datová velikost jedné fotografie je 750 kB.

... dnešní pokračování bude spíš o Tokiu než o lítání.

Byl jsem rád, že Lufthansa lítá se 747-8 na Hanedu a mohl jsem si tak připsat do statistiky další navštívené letiště. Bohužel nebyl čas na nějaké podrobnější zkoumání, ale z toho co jsem viděl, to je docela normální, řekl bych prakticky řešené letiště. Na nějaké rozmařilosti typu vodopády a palmy přes tři patra si Japonci zkrátka nepotrpí. Čáru přes rozpočet mi udělali jenom tím, že observation deck je tady přístupný jenom z veřejné části terminálu, což jsem zjistil při zpáteční cestě až poté, co jsem prošel security check a pasovou kontrolu.

Z letiště jsem jako dopravu do centra pro naší výpravu vybral Tokio Monorail, který je atraktivní v tom, že většinu času jede nad úrovni silnic a dá se tak z něj docela pěkně fotit.
Monorail končí na Hamamatsucho station, kde je hned přes ulici menší park Shiba Rikyu Garden a o nějakých 10 minut pěšky dál ještě větší park Hama Rikyu Gardens. Nikdo z naší výpravy, ale o zastávku v parku nejevil zájem, tak připojuju jenom pár fotek z mojí dřívější návštěvy právě v Hama Rikyu.
Cíl naší výpravy ležel mimo Tokio, a tak jsme měli na prohlídku města vlastně jenom jedno odpoledne a následující ráno. Jako základnu jsem zvolil hotel kousek od Ueno parku, protože tuhle část města, jsem ještě neměl prochozenou. Hotel měl pokoje standardní japonské velikosti, čili na ploše odpovídají v Evropě o něco většímu zádveří, se tady vejde celý pokoj s téměř "kingsize" postelí, koupelnou a vestavěnou skříní. Nic proti tomu, oproti kapslovým hotelům to byla hotová rezidence
Oběhli jsme kolem Ueno co se dalo:

Třeba domky, který by člověk v centru Tokia ani nečekal.
Kousek od hotelu byla Yushima Tenman-gū, šintoistická svatyně, kde zrovna skupina bubenic natáčela pro televizi nějaké vystoupení. Na to, že byly sotva dva stupně nad nulou, měly docela lehké úbory.
Ueno park, jenom v tomhle parku a přilehlých muzeích by se dal strávit celý den.
Ameyoko - obchůdky, stánky a cetky všeho druhu.
A taky herny.... Sem si průměrný japonský úředník po dni prosezeném v kanceláři, kde se mluví potichu, telefonuje potichu a člověk se pomalu bojí nahlas kýchnout, aby někoho nevyrušil, přijde vypláchnout hlavu u jednoho ze stovek herních automatů, zatímco z repráků na stropech nonstop valí příšerné techno na plný koule.
Na druhý den byla naplánovaná vyhlídka z Tokio Sky Tree. Ale protože vidět denní Tokio a noční Tokio, jsou dvě úplně rozdílné věci, vyrazili jsme ještě na Tokio Metropolitan Building, což je sice z Ueno nějakých 20 minut cesty metrem a kousek pěšky, ale zase je to vyhlídka přístupná zadarmo.

Výhled na noční Tokio z Metropolitan Building - scéna jako z Matrixu, milióny světýlek se táhnou až daleko k obzoru, hluboko dole se po ulicích pohybují malé krabičky a z nich vystupují ještě menší mravenci.
Tokio SkyTree

Vstupné 2060JPY na vyhlídku ve výšce 350m a dalších 1030JPY za jízdu až do 450m. V sobotu v 8:30 ráno tu nebyla žádné fronta na lístky, jenom usměvavé uvaděčky a precizní japonská organizovanost. Bylo znát, že jsou tu připravení na daleko větší nápor turistů.
A teď už pár pohledů na to lidské mraveniště ve dne.
Únorový termín naší návštěvy byl ideální, protože nebe bylo bez mráčku a výhled na 100km vzdálenou a skoro 4000m vysokou sopku Fuji byl krásný.

Koho by zajímalo, jak to vypadá na vrcholku Fuji (v létě), tak přidávám pár fotek. To jsem takhle kdysi oželel jednu noc a snídani v zaplaceném hotelu a místo toho se vydal tmou k vrcholu Fuji-san. No tmou, ono se tam se mnou takhle vydalo ještě asi dalších pět tisíc Japonců, takže to byl spíš lampiónový průvod, ale i tak nezapomenutelný zážitek
V poslední části bude už jenom něco málo o cestě zpět a tom jak nás Vladimírovi vojenské manévry nad Sibiří vyhnaly málem až na severní pól.

Pekne, aj fotky fajne.
Osobne mam 747-8 len jeden segment, ale vsetko hrkotalo a rezonovalo, ze som sa bal, ze zacnu padat na hlavu biny alebo sa to cele rozsype (suhlasila so mnou aj skrinka na vankuse a paplony, ktora sa pocas startu samovolne otvorila), pritom to bolo necely rok stare lietadlo. Na A380 sa to nechytalo ani zdaleka. Neviem, ci je to tym, ze v cumaku je to najdalej od taziska a odchylky od rovnovazneho stavu su tym padom najvacsie, ale v 380 som sedel vzadu hore, uprostred dole i v nose, a nic podobne si nepamatam.
Flynet za 17€ na 24h, za 14€ na 4h a za 9€ na 1h je aktualne normalna sadzba (naposledy otestovane v nedelu/pondelok a piatok tento tyzden). Subjektivne mam dojem, ze tento onboard internet je o hodne rychlejsi ako Connexxion by Boeing blahej pamati v 2006/7. Celkom dobry pomer vykon/cena podla mna.

Hezký report, osobně mám taky jen jeden segment s B747-800 na trase HKG-FRA, interiér letadla pěkný, za letu méně hluku to je taky pravda, nicméně LH má naprosto otřesný, úzký, tvrdý a nepohodlný sedačky. To ty hrůzy co mají v A320 jsou oproti těmhle hotová křesla. Po dalším zážitku s 747-8 LH už opravdu netoužím. Naopak servis a jídlo bylo perfektní, tomu se nedalo nic vytknout.

... s Lufthansou zpět do Evropy

14.2.2015
HND-FRA / LH-717
747-8 / D-ABYH

Nastal čas odletu a tím pádem moje druhé setkání se 747-8. Tentokrát zbylo v zadní části Economy jenom pár volných míst, bohužel ne vedle mě. Ale jak už jsem psal dřív, ty slim sedačky mi nepřišly v ničem horší, než to v čem jsem seděl na jiných dálkových letech a místa na nohy jsem měl taky relativně dost. S několika filmy a rozumným přísunem alkoholu mi těch 11 hodin docela rychle uteklo.
Asi 2 hodiny po startu byla servírována večeře. Kuřeti s bramborovou kaší se nedalo nic vytknout. Salát s lososem a ovoce taky fajn. Jenom to suši bylo z celého menu asi nejslabší, zvlášť po mojí zrovna čerstvé a intenzivní zkušenosti s japonskou kuchyní. Vedle mě seděly dvě Japonky a jediné čeho se nedotkly, bylo právě to suši.

Než jsme dojedli, zavěsilo se slunce těsně nad obzor a vydrželo tam několik dlouhých hodin, aby těsně před Frankfurtem konečně zapadlo. Mám rád tyhle dny, které trvají 32 hodin.

Nad Evropou se pak servírovala druhá večeře, losos v omáčce byl výborný a čokoládový zákusek mě téměř nadchnul
Při sledování filmů jsem občas přepnul na flight show a přišlo mi, že letíme až moc velkým severním obloukem, na to jak vypadala trasa letu HND-FRA v předchozích dnech na flightradaru. Normálně se tenhle let vrací do Evropy koridorem někde mezi Petrohradem a Helsinkama, ale my jsme se vraceli přes nejsevernější část Norska. Až v práci mi pak kolega říkal, že zrovna v minulém týdnu se Vladimír "Veliký" rozhodnul zachrastit zbraněma a pořádal vojenské manévry právě snad až někde nad Sibiří.
Zaplaťpánbůh, že jsme doletěli až do Frankfurtu, což je teda letiště, které moc nemusím. Velké, nudné, německé. Ale moc jsme se tam nezdrželi, protože než jsme prošli všema security check, tak už byl pomalu boarding našeho večerního letu do Prahy.

14.2.2015
FRA-PRG / LH-1402
A320 / D-AIZI

Stihnul jsem vyfotit tu short-haul variantu slim sedaček Lufthansy, rozmáznout fotku nočního FRA a zapomněl vyfotit snack v podobě toustu s kuřecím masem. Na letu ani ne hodinu dlouhém skoro zbytečnost, ale proč ne. Je fajn, že i Lufthansa se ještě snaží držet solidní standard servisu, přitom před třemi roky mi dali na stejné trase jednou minipytlík slaných preclíků, podruhé jogurt z Kauflandu.
Závěrem tedy jen, že Lufthansa mě mile překvapila, jídlo a servis na všech čtyřech letech byl naprosto v pohodě. Pozitivní dojem mám i z 747-8, ač jsem se bál, že sedačky budou moc tvrdé a místa na nohy málo, v reálu to nebylo nic hrozného a nebál bych se tím letět znovu. Je fajn, že takové věci jako přístup na internet za letu nebo i jenom zásuvka na 230V téměř pod každým sedadlem, se pomalu stávají standardem, aspoň na těch dálkových letech.

Takže 747-8 je tímto odškrtnuto z mého wishlistu a další na řadě bude doufám ta A350 nebo aspoň nějaká zajímavá varianta 787.
Díky, že jste dočetli až sem a doufám, že Vás to neunavilo tak jako mě, to celé sepsat!

Díky, super!