Fórum Airways.cz

Na začátek uvedu, že se jednalo o lehce ďábelskou služební cestu na Ostrov Man, o kterém jsem upřímně, i přes své dobré zeměpisné znalosti, do té doby mnoho neslyšel. Snad jenom ve spojení se závody motorek a kočkami bez ocasů. Nu což, bylo zaveleno, tak jedeš. Akce/výlet se měl uskutečnit na začátku července 2012 v rámci mezinárodní konference. A úkol zněl jasně, jak se sakra dostat levně, efektivně a elegantně na Isle of Man, kam od nás z firmy dosud nikdo neletěl. Jinak samozřejmě asistentky v zájmu efektivity kopírovaly cesty minulé. Můj prvotní plán byl zaútočit na vhodné letiště ve střední části západního pobřeží UK či západní pobřeží Severního Irska a ostrova dosáhnout lodí. Úžasné doky byly v Liverpoolu a Belfastu. I když se tato varianta jevila finančně jako nejvhodnější z pohledu dopravy, bohužel dva dny navíc mé nepřítomnosti v Praze mi zaměstnavatel neschválil. Nu což, tak poletím letadlem a lodní zdolání jednoho z nejnebezpečnějších moří na světě si nechám na jindy. Ale těšil jsem se. Miluju totiž pivo na palubě lodi s větrem ve třech posledních vlasech.

Jako pasivní znalec fóra znám všechny náležitosti zde standardního TR, ale bohužel je zde nemohu dodržet. Zaprvé jsem v době letu byl plně komerční uživatel letecké dopravy s cílem dostat se z bodu A do bodu B. Zadruhé mi jako technikovi stále chybí jasná definice roztíratelnosti másla ve výškách nad 10 kilometrů a proto i tento parametr cesty nebudu uvádět.

Ale už opravdu k reportu. Za to že si jej i po letech pomatuji děkujme jeho konečné úchylnosti a také tomu, že stále fotky z něj mám v 15 GB rootu na služebním notebooku. Pokud se to podaří, a to teď nemohu zaručit, tak budou současí TR.

07/07/12
KL1356, PRG – AMS, 14:00 – 15:35, Fokker 70

Moje cesta začala zvláštně už doma, kdy jsem se rozhodl ji absolvovat tzv. čistě vědecky, tzn. prdím na oblek a nejvyšší společenská kvalita oděvu budou rifle s košilí a ošoupané manšestrové sako,které je ještě dnes k vidění studenty při některých mých zkoušeních na ČVUT. Ve výsledku jsem měl batoh s elektronikou a čtením a malý kufr dole, aby se neřeklo. „Krize“ nastala už na letišti v Praze, kam jsem dorazil na přepážku ČSA/KLM na check-in. Po dotazu slečny kam letím, jsem odpověděl, že do AMS a pak dodal, že následně na IOM přes MAN. Isle of Man slečnu zarazilo natolik, že vykolejila i mě a já jsem po dlouhé době vytáhl z batohu vytištěnou elektronickou letenku od sekretářky. Až poté se slečna zorientovala a vydala mi tři palubní vstupenky. Následoval rychlý průlet salónkem (to byly ještě zlaté časy, kdy tam byla plznička) a obligátní nákup ATM v Relay. Červenec 2012 byl nadprůměrný co se týče bouřek a jeho sedmý den nebyl výjimkou. Opravdu velká bouřka a silný vítr, kterou jsme do té doby, ani potom na PRG nezažil, opozdila náš let. Toto zpoždění bylo poctivě, po vzoru Českých drah, navyšováno po 15 minutách na tři čtvrtě hodinu. Z počátku mě to nevzrušovalo a věnoval jsem se čtení ATM, ale při 30 minutách jsem lehce znejistil a dotázal se personálu na gate, zda stihnu přestup na AMS a zda mají nějaké informace o následném letu. Byl jsem ujištěn, že ano a ať před přistáním kontaktuji letušky na palubě. Pro mě bylo pozitivní to, že i přes připravenost letadla nás nechali v odletové hale a nemuseli jsme tak čekat na palubě. Fajn, po 40 minutách začal rychlý boarding a svižný odlet. Zkušenosti mi říkali, že let z PRG do AMS trvá většinou o čtvrthodinku méně, než uvádí letenka a ve správnosti mé úvahy mě utvrdilo i kapitánovo hlášení. Bohužel přistání proběhlo na nejvzdálenější dráhu a příjezd k terminálu se tak protáhl. Pořád to však bylo v lidských možnostech, navíc letiště v AMS znám velmi dobře a už v letadle jsem si promyslel trasu mého půlmaratonu. Mohutné řady na pasové kontrole při opuštění Schengenského prostoru jsem překonal se slovy, že „už už mi to letí“ a slavil jsem s tím úspěch. Na gate pro následující let do MAN jsem dorazil 3 minuty po začátku boardingu a svět div se, všichni už byli nastoupeni a dveře letadla uzavřeny. Asi 10 minut jsem se dohadoval s obsluhou gate a celou dobu sledoval stojící letadlo za oknem. Bohužel byli slušní, přísní a neoblomní a na palubu jsme ani já, ani asi desítka asijských cestujících nebyli vpuštěni. Následoval pomalý přesun na transfer desk ve velmi nasrané náladě, protože jsem tušil, že se dnes už nedostanu ani do UK a už vůbec ne na IOM. Musím upřímně přiznat, že slečna z KLM velmi rychle vyřešila můj problém a konverzace s ní mi také velmi zlepšila náladu. Odcházel jsem s úsměvem, což se nesetkalo s pochopením napruzených lidí v řadě které jsem už předtím naštval tím, že jsem je mávajíce FF kartičkou předběhl. Nastala klasika, přesun na hotel, večeře, bar a spánek. Na hotelu bylo, vzhledem k bouřkovým problémům po celé Evropě, velké množství zpožděných a zrušených cestujících, kteří tvořili snad většinu osazenstva. Na druhou stranu to je asi hlavní byznys letištních hotelů. Tento mumraj zapříčinil to, že si obsluha neuvědomila, že jsem také na večeři na voucher KLM a donesla mi klasický jídelní lístek. Nebránil jsem se a vybral si to, na co jsem měl opravdu chuť a doplnil do lahví vína na spláchnutí žalu. Moji příslušnost zjistil personál restaurace až při mém odchodu (mimochodem voucher jsem měl od začátku viditelně položený na stole), ale vůbec to neřešil a i když jsem prožral a propil mnohem více než jsem měl, tak to nikdo neřešil. To mě opět potěšilo a navnadilo na návštěvu hotelového baru, kde jsem hotelu štědře dorovnal ušlý zisk z večeře.
Fokker 70 pro segment PRG - AMS.
Bar nouzového ubytování v hotelu Van der Valk.

08/07/12
KL1081, AMS – MAN, 10:05 – 11:25, Embraer 190

Původní let KL1093 z AMS do MAN na 7. července v čase 16:35 – 19:45 se samozřejmě vzhledem k výše uvedenému nekonal. Náhradní let proběhl absolutně bez problémů od přesunu z hotelu až po přílet do MAN. Po příletu jsem nějaký čas strávil sledováním dohadování jihoasijského pasažéra s imigrační úřednicí, kdy se za mávání různýma vizitkami měnil ze studenta, přes manažera po majitele firmy. Rázná britská úřednice ho následně poslal k šípku s tím, ať se vrátí odkud přišel, ale že na svatou půdu UK nevstoupí. Vzhledem k jejímu psychickému vyčerpání jsem já následně prošel bez jediné otázky. Tímto děkuji neznámému asijskému studentovi a manažerovi v jedné osobě. Letiště MAN na mě působilo fajn. Dal jsem si pizzu, dvakrát světoznámý točený irský stout a něco posurfoval na free internetu (v té době opět ne moc standardní záležitost, nota bene na malém letišti).
Embraer 190 pro segment AMS - MAN.

08/07/12
BE817, MAN – IOM, 14:10 – 14:55, Dash 8-400

Opět musím říct pro úplnost příběhu, že původně měl být můj let o den dříve jako BE819 v časech 19:00 – 19:45. Let absolutně bez problémů po vzoru jiných low-cost, avšak s jistou zvýšenou pozorností při zjištění, že letím na letenku KLM. Přílet od moře s okamžitým dosednutím na dráhu byl pro mě novinkou a s blížícími se vlnami jsem čím dál nervózněji očekával pevninu.

Pobyt na Isle of Man v Douglasu byl pro mě velká pohoda. Pominu-li pracovní povinnosti, tak jsem si poprvé v životě zahrál v opravdovém casinu, které otevíral v roce 1966 sám velký James Bond (v té době Sean Connery). Vše jsem samozřejmě prohrál a ještě více propil, ale člověk se krásně pobavil. Dodnes mi v paměti zůstaly dva postřehy. Na všech perlivých nápojích je varování, že vám může při otevření vršek vystřelit do obličeje. A dále při snídaní jste dotázáni na to, z jakého chleba chcete tousty. Zda z bílého nebo celozrnného. Kdo se v zápalu zdravé výživy odhodlá pro celozrnný je zpražen tím, že je buzerant z „kontinentálního“ UK. Já jsem naštěstí, nehledě na svoje kila, zvolil chléb bílý a této inzultace se vyvaroval a nadále si v očích personálu zachoval heterosexuální orientaci.
Dash 8-400 pro segment MAN - IOM.
Dash 8-400 pro segment MAN - IOM.

Pokračování s cestou zpět bude následovat zanedlouho.

Vyborny TR. Na IOM jsem byl 2x, mam tady taky svoje TR z mych cest na tento ostrov. Mas to moc hezky sepsane, ale chtelo by to vice fotek. POkud je mas, tak sem s nima. Uz se tesim na zpatecni cestu.

alesesl píše:Vyborny TR. Na IOM jsem byl 2x, mam tady taky svoje TR z mych cest na tento ostrov. Mas to moc hezky sepsane, ale chtelo by to vice fotek. POkud je mas, tak sem s nima. Uz se tesim na zpatecni cestu.

Pokud myslíš fotky z letadel či letišť, tak ne. Z pobytu bych něco snad našel, ale vzhledem ke služebnímu charakteru cesty jsem toho zase tolik neviděl a volný čas jsem věnoval spíše resetování mozku v barech.

Mám nyní tříhodinový prostoj v KLM Crown Lounge v AMS a tak jsem se rozhodl splnit to, co jsem zde slíbil a totiž dodat druhou část z cesty na Ostrov Man. Prvně ještě opravdu jenom pár fotek z pobytu. fotky doplním až budu v ČR


Cesta zpět z IOM do PRG byla o poznání horší než první trojice segmentů. A jak už název trip reportu napovídá a zdejší matematicky zdatné osazenstvo si spočetlo, ani jeden ze tří zpátečních segmentů se neuskutečnil tak, jak bylo uvedeno na letence.

11/07/12
BE818, IOM – MAN, 15:15 – 16:05, Dash 8-400

Po poslední hotelové snídani v Douglasu jsem si sbalil a za pomoci vozu taxislužby se nechal dopravit na místní letiště. Plánovaný odlet byl v 11:00 a do Prahy jsem měl dorazit před sedmou večer. Vypadalo to tedy na příjemnou cestu bez zbytečného brzkého vstávání plného stresu a zapomenutých trenýrek na hotelovém pokoji a pohodového návratu domů, kdy člověk ještě stihl skočit do hospody na pivo a pochlubit se novým leteckým zážitkem místním štamgastům. Bohužel zůstalo jenom u plánů. Na letiště jsem dorazil včas, odevzdal kufr a obdržel boarding pass pro let BE812 z IOM do MAN. Boarding passy pro dva následné segmenty jsem si měl vyzvednout v MAN, ale kufr byl odbavený až do PRG. Vzhledem k plánovanému téměř dvouhodinovému času na přestup v MAN mě tato situace nijak nevyvedla z míry a spokojeně jsem se odebral o patro víš prozkoumat jediný bufet na IOM. V půlce schodiště mě však zastihlo hlášení letištního rozhlasu vyzívající všechny pasažéry letu BE812 k návratu k odbavovacím přepážkám. Jako slušně vychovaný chlapec jsem uposlechl a za odměnu mi byl roztrhán boarding pass a vydána poukázka na 7,5 liber na občerstvení. Začal jsem mít neblahé tušení, že návrat domů bude větším dobrodružstvím, než jsem očekával. Za pravdu mi dalo i počasí v podobě vydatné bouřky a dodnes lituju kluky v montérkách opravující „můj“ Dash 8, které jsem sledoval s pivem a hamburgerem přes sklo odletové haly. Technická závada se nakonec ukázala jako neopravitelná na místě a museli jsme počkat na další přílet letadla z MAN. Mezitím jsem obdržel také nový boarding pass, ale už jsem se nedozvěděl, jak mám pokračovat z MAN do PRG. Prý mi ale pomohou na letišti v MAN, které je dle slov paní za přepážkou velké a umí tam velké věci . Stejně tak mi paní nebyla schopna říct jak bude cestovat můj kufr, který zmizel v útrobách terminálu již při vydání původního boarding passu na dopolední let. Odešel jsem si pro další pivo a čekal na přílet spásného stroje z MAN. Dash-8 doletěl, vysadil pasažéry a velmi rychle začal nabírat nové – nás. V 15:15 jsem konečně opustil IOM a vydal se vstříc MAN. Let byl krátký a celou dobu nad mořem, ale vzhledem k malé výšce, ve které jsme letěli, bylo docela zábavné sledovat běsnící masu vody pod námi. Přílet proběhl na čas lehce po 16:00. Ještě je nutno podotknout, že tímto letadlem měli letět jiní cestující, ale ti si museli na IOM počkat na další let a nebo se modlit a doufat v opravu nemocného Dash-8, který byl původně náš. Ten den Flybe nasralo asi hodně lidí.

11/07/12
BE3131, MAN – CDG, 17:35 – 20:10, Embraer 195

Strasti mojí cesty neskončily, ba naopak, začaly. Mohl jsem zapomenout na původní itinerář, s čímž jsem se smířil už při odletu z Ostrova Man, ale stále jsem doufal v návrat do ČR ve stejný den. Na letišti v MAN bohužel nebylo několik pracovníků aerolinek více než 30 minut schopno najít žádný vhodný let. A většinou mě poslali do háje s tím, že jsem si to měl vyřešit už na letišti v IOM a oni za to nemohou a bla bla bla. Nakonec jsem zabojoval a dostal se na let BE3131 s odletem v 17:35 do CDG a následně OK767 do PRG. Nebyl jsem nadšený ze změny přestupního místa z původního a přívětivého AMS na hrůzostrašný betonový bunkr CDG. Vůbec jsem neřešil fakt, že nedostanu míle do FF programu a že catering na palubě bude ještě nižší než už tak nízký na původně zamýšleném letu s KLM. To mi v daném okamžiku bylo úplně ukradené. Celý let jsem upřeně sledoval své levé zápěstí, popoháněl pilota a pohledem se snažil brzdit pohyb ručiček na mém chronometru. Ti pozornější už jistě tuší, že mi to bylo prd platné. A tušila to i milá slečna za přepážkou Air France v MAN, která na mě pomrkávala a dala mi několik typů co s volným časem v noční Paříži. Na dráhu pařížského letiště jsme dosedli na čas, ale následovalo nekonečně dlouhé 15minutové pojíždění někam. Bohužel nemohu napsat kam, protože jsem se ocitl v místech, kde jsem nikdy předtím ani nikdy potom nebyl. Následoval sprint na terminál 2D, průlet bezpečnostní kontrolou a… ano, letadlo s livery ČSA stálo na svém místě a na tabuli blikal last call. Můj úsměv ihned zchladil dvoumetrový černoch, který mi suše oznámil, že východ je uzavřen a že mám smůlu. Téměř se slzami v očích jsem sledoval letoun opouštějící terminál a šoural se k přepážce Air France potřetí tento den řešit, jak se dostanu domů. Vzhledem k pozdní hodině večerní působilo CDG jako školní tělocvična po ukončení výuky a jediným živým člověkem byla uklízečka. Naštěstí na přepážce Air France ještě nebylo úplně mrtvo a začal téměř dvouhodinový boj o letenku a hotel. Paní se dlouze bránila a měla pevný argument v podobě toho, že letadlo z MAN přistálo na čas a že nemůže za to, že někdo jiný vydal letenku s tak krátkým časem na přestup. Ona by to tak nikdy neudělal. Měla ale smůlu, protože jsme byli v přesile. Přidali se ke mně totiž ještě dva pánové, kteří také nestihli přestup na let do Prahy. Přepážková dáma pomalu ustupovala pod náporem našich argumentů a nakonec nás obdarovala letenkou na zítřejší ranní let z CDG do PRG. O dalších kompenzacích ale diskutovat nechtěla až do chvíle, než jsme si nenechali zavolat osobu nadřízenou. Následně trvalo několik desítek minut zajištění náhradního ubytování. Zde se projevila vychcanost personálu Air France. Na hotelu nám milý recepční prásknul, že mu pracovník Air France volal a ptal se, kdy končí podávání večeří. Následně zdržoval zamluvení hotelu tak dlouho, abychom večeři nestihli a Air France ji nemusela platit. Chtěl jsem porovnat ochotu personálu a schopnost řešit nestandardní situace u Air France a KLM, ale zjistil jsem, že to je neporovnatelné. Nakonec se naše trojice chlapů násilně donucená přečkat noc v Paříži odebrala na hotel. Tam jsme se lehce přiožrali na baru a dohodli se, že ráno společně vyrazíme na CDG, kdyby jako bylo potřeba se zase hádat.

12/07/12
AF 1382, CDG – PRG, 7:15 – 8:50, A 321

Ráno jsem se sešli dva ze tří mušketýrů a vyrazili vstříc novým nástrahám CDG. Drobný zádrhel představoval rukou vypsaný boarding pass, ale to se vyřešilo nějak samo. Do odlepení se od ranveje jsem nevěřil, že už opravdu letím domů, teda už bohužel do práce. Téměř celý let jsem prospal s nataženýma nohama a využil tak prostorové pohostinnosti sedačky u nouzového východu. Do PRG jsme dorazili na čas a já se mohl přímo z Terminálu 2 vydat na Florenc do práce. Pozorní si jistě všimli, že jsem se přestal zmiňovat o svém odbaveném kufru. Ten si prožil čtyři dny vlastního cestování po evropských metropolích a vrátil se značně opotřebovaný s ukopnutým rohem. Jeho routing byl ještě o poznání šílenější než ten můj. Tomu kdo dočetl až sem děkuji.

Zbytek použitelných fotek pro Aleše.
Liverpool.
Někde u Isle of Man.
Není nad pořádné zákony. Mimochodem v praxi ověřeno a funguje to.
Která je hezčí?
Účel mojí cesty.
Docela zbytečná práce, ale co už.
Vítejte v Douglasu.
Douglas.
Dědina vedle.
Koněspřežka.
Douglaský záliv.
Douglaský záliv.
Letiště IOM.
Letiště IOM.

Trip report konečně dokončen. Obě cesty sepsány a uveřejněny a doplněny i zbývající fotografie.

Krasny TR