Fórum Airways.cz

Na konci června po internetu koluje chybný tarif Alitalie na lety do Kuala Lumpur či Bangkoku. Z důvodu dřívější návštěvy thajské metropole jsem se rozhodl pro návštěvu KUL. Bohužel časově velmi omezen jsem nakonec zakoupil letenky jen na víkend.

Původní plán vzít tátu a přítelkyni byl pryč kvůli nemožnosti zaplatit letenky pro tři osoby. Prošlo to, jen pokud jsem platil za jednu osobou – za sebe. Nakonec jsem letenky na trasu VCE-FCO-AUH-KUL-AUH-FCO-VCE zakoupil za nějakých 5 tisíc.

Dlouho jsem vyčkával, zda-li nedojde k nějakému rušení, ale dva měsíce před proletěním jsem se pustil do nákupu přískoků. Původně jsem měl v plánu WizzAir či Voloteu z Prahy, ale oba dopravci se mnou vypekli – neletěli v dny, které já potřeboval. Byla zde možnost jet nočním vlakem z Vídně, ale magor do vlaků nejsem a raději si zaplatím i několikanásobně více, abych se proletěl, než abych jel po zemi. Zvažoval jsem i možnost letět do Milána a odtam vlakem, jenže trasu do Milána mám z Prahy i Vídně nalétanou tolikrát, že jsem se na to vyprdl.

K přískoku do Benátek se nabízela Lufthansa s přestupem ve Frankfurtu či Mnichově, ale nakonec se objevila hezká cena s Turkish Airlines do Istanbulu a světě div se, z Istanbulu to do Benátek nevycházelo vůbec špatně. Koupil jsem tedy zpátečku z Vídně do Istanbulu a z Istanbulu do Benátek.

Do Istanbulu na mne čekali premiérově Turkish Airlines, na které jsem četl tolik pochvalných recenzí, až jsem z toho noc po nákupu letenek nemohl usnout. Jaká byla realita se dozvíte níže. Jenže Istanbul samozřejmě nebyla konečná. Musel jsem se dostat do Benátek, k čemuž mi pomohl SkyTeam, a to konkrétně Alitalia s trasováním IST-FCO-VCE a zpět VCE-AMS-IST. Zpáteční cestu jsem mohl letět také s Alitalii také přes FCO, ale po návratu z Jížní Koreje v červnu 2015 jsem si slíbil, že se FCO budu co nejvíce vyhýbat. Také jsem nikdy neletěl s KLM a mid-haul AMS-IST mě doopravdy lákal.

Vše potvrzeno, koupeno, etickety na mailu, cesta do Benátek jasná. Jenže když už budu v tom KUL, co tam dělat dva dny? Upřímně řečeno, jsem docela rychlo cestovatel, muzea vyhledávám pouze pokud v nich je teplo při dešti či sněhu, wifi zdarma nebo si tam mohu dobít mobil (National Gallery v Londýně). Bylo jasné, že se budu muset podívat do Singapuru. Ceny zpátečních letenek mezi těmito městy jsou celkem směšné, takže nebylo co řešit.

Rozhodl jsem se pro sobotní návštěvu Singapuru a neděli jsem si vyhradil na Kuala Lumpur. Po příletu z AUH tak stačí přečkat noc v KUL a brzy ráno se s JetStar vydat do SIN. Zpáteční cestu obstará ATRko FireFly na ranním nedělním letu do SZB. Pár stovek za obě letenky, není co řešit.

Dokoupil jsem i spoje SA na vídeňské letiště a pomalu začal odpočítávat dny do odletu. Nakonec jsem kdesi na letenkovém portálu dostal informaci, že SA prodává jízdenky z Bratislavy na Schwechat za 26 korun, což jsem ekonomicky vyhodnotil jako velmi výhodné a jízdenku z Brna přímo na letiště do Vídně zrušil, přikoupil přípoj do Bratislavy a následně do Vídně. Člověk si řekne, zda-li za to ušetřených 80 kč stojí, ale doopravdy ano – stojí. Jelikož létám opravdu často a pouze za vlastní peníze, náklady na dopravu na letiště do Prahy či Vídně (nepočítám BUD ze které jsem tento rok letěl 3x a jednou KTW) mě ročně vyjdou na x tisíc, za které bych mohl udělat ještě dva výlety na víc.

Středeční dopoledne jsem ve škole doslova prosral, jelikož tak hrozně jsem písemku z účetnictví v životě nenapsal. Trošku to vykompenzovala čeština, kde jsem psal úvahu na téma „Kým budu za 10 let“. Vykašlal jsem se na oběd, vyřídil jsem pár věcí ve městě a vydal se na Studenta.

Žlutý přijel z Prahy bez zpoždění, takže nebránilo nic tomu, abych se do Bratislavy dostal přesně na čas. Cesta uběhla rychle, udělal jsem si kino, pustil jsem si Argo, které mi připomnělo, že za 2 týdny letím do Teheránu. Sotva film skončil, začali jsme se přibližovat na Vídeň East. Jsem jedním z mnoha zastánců, že slovíčko Vienna by přilákalo na bratislavskou runway více letadýlek a v nich více cestujících.

Následovala hodinka čekání v hale autobusového nádraží, kde byla teda ale opravdu velká zima. Profukovalo to zleva zprava. Autobus do Vídně jel také na čas, takže jsem před půl šestou vystoupil na Schwechatu a zamířil do T1 pro boarding pass. Přes vstup ke gatům na T1 jsem se dostal na G gaty do T1 a zamířil do prázdné SEN lounge.
Hodil jsem sprchu, navečeřel jsem se a vydal se zpět na terminál 1, z kterého jsem odlítal vůbec poprvé. Moc nechápu, proč TK, jako Star Alliance člen, nevyužívají daleko lepší terminál 1.

Na TK jsem se hodně těšil, ještě jsme spolu neměli tu čest. První pozitivum bylo, že let bude operován A321. Mám tyhle letadla rád. Kabina vypadala opravdu nádherně, IFE, na oko pohodlné sedačky. Od milé posádky jsem dostal polštářek, usadil se až na konci letadla na 31C a pozoroval nástup ostatních cestujících.
Co bylo docela žalostné, byl legroom. Se svými 175cm jsem si připadal tak nějak fialově, maďarsky. Ano, jako ve WizzAiru. Legroom mi prostě nesedl. Boarding na tento let začal 45 minut před odletem, 20 minut před odletem zaznělo „boarding completed“, ale na stojánce jsme stáli ještě celou půl hodinu.
Krátce po startu začal servis, nejdřív turecký med, poté hlavní jídlo. Kuřecí nebo těstoviny. Vzal jsem obligátní kuřecí a chybu jsem neudělal. Jelikož jsem rýžofil, opravdu jsem si pochutnal, a to i na lahvince červeného. Večeři jsem pak v galley spláchl dvěma tureckýma pivkama. Jelikož moje ovládání od IFE nešlo ze sedadla předemnou vyndat, spokojil jsem se jen s mapou letu. No a jelikož to byl dlouhý den, měl jsem už něco v sobě, před přistáním jsem usnul a probudil mě až dotek letadla s runway na Ataturku.

Zbývalo 6 hodin do odletu mé A320 do Říma. Hotel jsem zavrhl, když jsem se dozvěděl, že SkyTeam má nonstop otevřený salónek. Díky bohu u Taliánů šel udělat check in, takže jsem si ještě ve Vídni vytiskl letenky pro lety s Alitalií a rázným krokem jsem se vydal k lounge. Ta byla prázdná, tak jsem se uvelebil v TV room, kde byly relativně pohodlné sedačky, dal si koňak na dobrou noc a na pár hodin jsem usnul. Salónek nenabízí moc velký výběr jídla, vlastně skoro žádný. Obrovskou nevýhodu také shledávám v tom, že na záchod člověk musí jít ven ze salónku, tedy do části, kde je úplně každý. Nicméně 45 minut před odletem jsem si sbalil saky paky a vydal se na druhou stranu letiště, kde jsem proběhl kolem boardingu KLM a AF až na můj let do Říma. Opravdu skvělá organizace, kdy všechny lety SkyTeamu odlétají z gatů, které jsou na druhé straně letiště.

Boarding začal přesně tak, jak podle plánu měl. Unaven jsem se svalil na svoje sedadlo v exit row, 12F a těsně před startem jsem shledal, že nebudu mít souseda. Letadlo nebylo vůbec plné, odhaduji max 60%. Po startu jsem se rozvalil na celou trojku a probudil se až při hlášení kapitána, který oznámil začátek přibližování na Fiumicino.
S Alitalií to byl můj třetí short-haul a všechny tři jsem prospal. Po výstupu z letadla na plochu jsme byli eskortováni italskou policií do terminálu, kde se každému podívali do pasu, dokonce i tací, kteří neměli policejní uniformu. Buď někoho hledali nebo je to nějaké opatření v souvislosti s událostmi poslední doby? Nemám tušení. Já valil rychle ke D gatům, kde jsem se uvelebil v Alitalia lounge, dal si snídani a sprchu a trošku zapracoval na seminární práci.

Pravda, salonky SkyTeamu za moc nestojí, ale jsou lepší, než třeba takové LH business class lounge či podobné čekárny. Poté, co se sklidila snídaně, byly na stoly v salonku přineseny různé obložené bagety a studená pasta.

Přemýšlel jsem, že bych z Říma letěl o něco dříve a jel se ještě podívat do města v Benátkách, pokud by mě na dřívější let pustili, nicméně spoře oděn jsem raději zůstal v teple na svém místě a před 14:00 jsem se vydal ke gatu, kde měl proběhnout boarding na let do Benátek. A taky proběhl, autobusem jsme byli odvezeni na stojánku k A319. Cestou jsem docela koukal, jakou má Alitalia flotilu.

Na tomto letu neměl nikdo letenku do C class, takže jsem si již den před odletem mohl vybrat místo 2F a opravdu jsem udělal velice dobře. Takový legroom nemají ani Avra od Swissu a dost se to přibližovalo kterékoliv exit row. Palec nahoru. Bohužel i tento půl hodinový let jsem prospal, takže nemám ponětí, jestli a jaký byl vůbec servis.

Usazen na pravé straně letounu jsem měl při přistání celé Benátky jako na dlani. Mám tohle město rád. A letiště také není úplně nejhorší. Po výstupu z letadla jsem šel do landside pro nové palubky s tím, že hned proběhnu security a posadím se v salónku. Ne tak kvůli občerstvení, ale kvůli wifi. Bohužel Alitalia měla zavřené všechny countery a jelikož jsem neměl v rezervaci na následující lety vyplněny údaje z pasu, nemohl jsem se odbavit na kiosku. Nezbývalo mi nic jiného než počkat, což přes dvě shledání s dalšími magory do létání uběhlo relativně rychle.

Jakmile se otevřel check in na náš let do Říma, vytvořila se dlouhá fronta na odbavení. Naštěstí Taloši ctí SkyPriority, takže jsem všechny předběhl, nýbrž jsem na vydání palubek čekal déle, než ten, který byl poslední v řadě pro Economy v době mého příchodu.

Nejdříve palubku roztháme, potom někam zavoláme, znovu vytiskneme, mezitím obsloužíme dva další SkyPriority cestující, potom opět trháme, voláme a nakonec mi slečna sličná oznamuje, že mi letenky dokáže vystavit jen do Říma. Tudíž jen jednu letenku. Zbytek až na gatu v Římě.

Salónek Alitalie za moc nestojí, prakticky jen nápoje, studené kousky pizzy, ale alespoň dobře jdoucí internet, na kterém zjišťuji, že odletíme s 25 minutovým zpožděním, což mi upřímně radost nedělalo. V Římě jsem měl hodinku a pár minut na další let do Abu Dhabi.

Let do Říma byl natřískaný až po střechu, stejně jako ten odpolední v opačném směru. Tentokrát jsem neusnul, konečně, a byl jsem mile překvapen svižným servisem posádky, kdy za krátkou dobu stihli rozlít nápoje a obsloužit cestující balíčkem slaného nebo sladkého zázraku. Na tak krátký let naprosto super.

Co čert nechtěl, nad Římem řádilo počasí, konkrétně asi docela silný liják, ne-li bouřka, takže let trval asi dvě minuty přes jednu celou hodinu. To je dvakrát více, než let FCO-VCE. Kroužili jsme nad FCO a ne a ne sednout na runway. Jedinou výhodou bylo, že jsem měl celý Řím jako na dlani a usoudil jsem, že bych se tam mohl opět podívat.

Nakonec jsme dosedli a já měl nějakých 40 minut na to, abych se dostal na gate k odletu do Abu Dhabi. Kdybych byl v Mnichově, skočil bych si ještě na pivko, ale v Římě je o nervy celá hodina, natož 40 minut. Pasovka, transfer busem, security. Možná naopak, nevím. Na gatu jsem byl 15 minut před odletem, čímž jsem sám sebe pasoval do nejrychleji tranzitujícího cestujícího na FCO. Opravdu, sám jsem byl překvapen, jak hladce to nakonec proběhlo, jelikož jsem na tento přestup četl tolik negativních komentářů.

Na gatu s tím ale počítali, z Benátek nás mohlo transferovat na tento let asi 7, od pohledu všichni Češi. Palubky jsem dostal až do Kuala Lumpur a jeden z posledních jsem vstoupil na palubu A330.

Došoural jsem se do zadní části kabiny ke svému aisle seat, což nevrlým pohledem zkontroloval mladý Ind, který seděl u okna. Nakonec jsme byli dobří spolucestující. Vytlačení proběhlo plus minut na čas, odletěli jsme s pár minutovou sekerou, která ale měla být na letu vymazána.

S Indem jsem se dal do řeči, letí z Catanie domů. Dělá pingla na lodi. Servis začal nedlouho po zhasnutí signalizace pásů. Vybral jsem lamb a smutně musím konstatovat, že mi nechutnalo. Bylo toho málo, nebylo to dobré a na Etihad to vypadalo jako vytažené odněkud z Air Botswana. Alespoň mapa jela, One Republic v repertoáru neměli (zlatý Air New Zealand, ti ví, co je dobrý). Po večeři jsem se odebral do galley na nějaké to pivko, načež přišel i nový kámoš. Ten se radoval, jak alespoň na palubě Etihadu se může napít. Tak jsme si spolu dali panáka whiskey, pokecali s milou stevardkou z Řecka a já šel zpět spát, kámoš dodívat nějaký film.
Probudil jsem se asi pět minut před přistáním v Abu Dhabi. Na stojánku to ještě nějakou chvíli trvalo, k čemuž jsem velkoryse vybídl nového kámoše, jestli by mě nechtěl následovat do Al Reem lounge. Co vám budu povídat. Byl to pro něj svátek.

Já si dal sprchu, nasnídal se, zanadával nad nefunkční wifi a už byl pomalu čas odchodu ke gatu na další let. Indovi to do Bombaje letělo ještě 4 hodiny po mně, ale salónek taky opustil spolu se mnou. Doprovodit mě nešel a tím naše kamarádství bylo u konce.

Boarding probíhal autobusem. Autobus jel déle než jsme s letadlem pojížděli na runway k odletu. Opravdu bída. Narozdíl od letu z Říma, který byl plný, tento let byl poloprázdný, takže jsem z dvojky u okna přesedl na trojku, jelikož letadlo a s ním i seating se vzadu úží. Po startu, který jsem strávil ještě usazen na dvojce u okna jsem pozoroval krajinu z okna a poté na trojce usnul.
Probudil jsem se až se servisem. Jídlo jsem tentokrát ani nefotil, protože opět stálo za prd. Alespoň rýžový pudink jako desert byl velmi dobrý. Po obědě jsem zakoupil na dvě hodiny wifi připojení, volal si s přítelkyní přes fb video. Chudák nemůže dodnes rozdýchat, že jsem jí volal, když jsem byl deset kilometrů nad Bombají. Upřímně, i pro mně to byl zážitek. Taková kravina....

Po vypršení doby připojení jsem opět usnul a probudil se hodinu před přistáním. Dostali jsme akorát sendvič s rybí pomazánkou a šli na přistání. Při přibližování jsem viděl celé město včetně Petronas, ale iPhonem to nešlo dost dobře vyfotit.
Přistání proběhlo jako do peřin, pojíždění ke gatu nebylo nijak dlouhé a výstup z letadla proběhl také hladce.
Nějak jsem se snažil zhodnotit služby Etihadu a bohužel pro ně nevyšlo hodnocení zcela pozitivně. Za plnou cenu bych asi neletěl s přestupem v Dubaji, Dauhá či Abu Dhabi. Rozhodně preferuji malý skok po Evropě a pak pořádný long haul, než dva šesti sedmi hodinové šmejdy po sobě s x hodinovým čekáním v poušti. IFE mají asi dobrý, to je mi celkem jedno, hlavně že jede mapa, která na letu do KUL nejela a i po 5 hodinách letu jsme byli nad Ománem. Jídla dost nebylo, kdybych nebyl plný ze salónku, asi bych měl docela hlad. V galley nebylo vůbec nic, vše na požádání, což mi nevadí, ale zaráží mě, že třeba v průběhu letu nechodí s nějakými preclíky nebo podobnými hovadinami. Přístup posádky byl ok, nějak je mi jedno, jestli se na mě usmívá padesátiletá babička od AA, ortodoxní Brit od BA, s tragickou angličtinou zmatený Španěl od IB či multi-kulti holky od Etihadu. Legroomu nemám nic vytknout, ale to téměř žádné společnosti, jelikož jsem trpaslík a vejdu se skoro ještě i do bassinetu.

Přistáli jsme v pátek večer a mě v sobotu ráno čekal let s JetStar do Singapuru.
Vytiskli mi letenku gratis, což je v těchto končinách asi standart u každé nízkonákladovky, nahnali mě do solidně vypadajícího Airbusu a po 40 minutách letu se mnou bezpečně přistáli v Singapuru. Nemůžu nic vytknout. Vše na čas, prostě spokojenost. Imigrační byla stejně jako den před tím v Malajsii otázka minuty a po dalším štemplu do pasu jsem se vydal autobusem 36 do města.

V neděli jsem měl opět vzlétnout do oblak, a to díky společnosti FireFly a letu do Subangu. Subang je letiště nedaleko centra Kuala Lumpur. FireFly jsem zvolil jednak proto, že jsem chtěl věnovat co nejvíce času prohlídce Kuala Lumpur, částečně také kvůli novému letišti a ATRku, aby to nebylo furt jen o Airbusu a Boeingu. FireFly odlétá z T2. Na check inu mi po otázce, na jak dlouho letím do Malajsie a po prokázání se letenky z Malajsie vytiskli boarding pass.
Pasová kontrola proběhla bez zdržení, dostal jsem výstupní štempl a vydal se ke gatu, ze kterého se měl boardovat můj let. Boarding proběhl samozřejmě autobusem, nakonec byl LF něco přes 50%. Odlet proběhl více méně na čas, byli jsme třetí na odlet. Před námi dvě letadla SilkAir, za námi B787 do Chennai.
ATRko se po pár vteřinách zvedlo do vzduchu, nádherně tak bylo vidět celé letiště ze vzduchu. Po startu jsem se trochu zasnil, probudil mě až servis. Slané či sladké občerstvení a džus či voda. Zvolil jsem sladké Oreo a džus. Džus se podobal „oranžádě“, kterou nově podává na svých letech TVS. Let probíhal klidně, po servisu jsem snil dál a probudil se až pár vteřin před dosednutí na dráhu bývalého malajsijského letiště numero uno.


Výstup proběhl opravdu velice rychle, pasová kontrola taktéž a 15 minut po příletu jsem seděl v taxi jedoucí na KL central. V Kuala Lumpur jsem viděl asi vše, co jsem vidět chtěl, včetně Batu Cave. Kuala Lumpur je asi nejlevnější metropole, kde jsem zatím byl. Možná s Bangkokem.

Jelikož v 5 odpoledne začal nekonečný liják, zavřel jsem se na Central Marketu v Chinatown a dal si již několikátou polévku. V Kuala Lumpur jsem pouze jednou chytil wifi, je to tu trošku pozadu za Singapurem. I to však stačilo na to, abych zkontroloval předpověď počasí, která z mé zkušenosti na iPhone téměř vůbec nelže. 100% déšť až do půlnoci, wifi nikde, volím odjezd na letiště.

Využil jsem bus za v přepočtu 50 korun a za hodinu jsem byl na KLIA. Z toho jejich značení KLIA a KLIA2 jsem byl docela zmatený, ale vystoupil jsem na správném letišti. Jelikož bylo trochu méně jak 7 hodin do odletu, využil jsem perfektně, a toto slovíčko zdůrazňuji, jdoucí wifi na tvorbu seminární práce. Pustil jsem si také film Up in the sky a zasnil se, že bych tak chtěl také létat. Jak kdybych toho za poslední dny neměl dost.

Na seminárku jsem se samozřejmě po chvíli vykašlal, film dohrál a já unaven z předchozích dnů usnul jako mimino. Budík jsem měl na půlnoc, kdy se měl zhruba otevírat check in. Zamířil jsem tam ihned rázným krokem. Fronta již byla opravdu velmi dlouhá, nicméně mávajíc zlatými karty code-share partnery jsem všechny předběhl a zařadil se na counter k business.

„So are you flying to Venice?“, zeptala se mě milá malá slečna za přepážkou. „Yes, I am.“, odpověděl jsem jí a nic nenaznačovalo, co se přižene za průser. „Your ticket is exchanged and unfortunately I can not print you your boarding passes. You need to contact your agency.“ No to ses holka posrala. Zaprvé přesně nevím, u koho jsem to již kupoval a za druhé mi bylo jasné, že provolám milion a h***o vyřeším. Nakonec jsem kontaktoval svého kamaráda Aleše, který obvolal Alitalii a zjistil, že je vše v pořádku. Tak podruhé na check in a podruhé to stejné. Ticket exchanged. Díky bohu, že mi jel alespoň messenger na mobilu, jelikož perfektně jdoucí wifi najednou byla perfektně na h***o wifi. Nenačetlo se nic, ani stránky Etihadu, ani Alitalie, ani Skyscanner, abych případně vyřešil odlet ještě na jinak zakoupenou letenku. Aleš volá do Anglie na Taloše znovu, posílá mi e-ticket receipt s tím, že je vše v pořádku. Jdu potřetí na counter, u business je docela fronta, tak jdu k first class a znovu opakuji celý problém, ukazuji právě došlý email od Alitalie a stojím tam jako hromádka neštěstí.

5 minut, koukají do toho dva. 10 minut. 15 minut. 20 minut. Celkově hodina a 10 minut. Zamyslel jsem se, jak se mi právě posralo 100 letů za rok, protože kdybych neodletěl, nemám šanci stihnout úterní lety VCE-AMS-IST a pravděpodobně ani IST-VIE, jelikož bych letěl domů jinak a ne do IST. A najednou to přišlo. Palubky se vytiskly, až do Říma. Neměl jsem daleko k slzám štěstí, poděkoval jsem a cestou od check inu jsem zařval tak hlasitě YES, že se na mě otočila nejen celá řada čekající na odbavení mého letu, ale i zbytek letiště. Spadl mi neuvěřitelný kámen ze srdce. Letadlo, ve kterém jsem měl být a odletělo beze mě, to se stalo jen jednou, když mi uletělo Jet2 do Manchesteru na jazykovku. Tenkrát byl problém ten, že jako mladistvý jsem ještě nemohl cestovat sám. Tím vlastně začala moje letecká cestovatelská kariéra, ale to je jiný příběh...

Dostal jsem palubky a s velmi dobrou náladou jsem pokračoval na imigrační, kde se mě dokonce úřednice zeptala, proč jsem tak nadšený, že letím pryč z KUL a jestli se mi tu nelíbilo, že je jí to líto. Jen jsem se usmál, nic jsem neřekl a zamířil na vláček, který spojuje hlavní terminál s terminálem satelitním.

Nástup již probíhal v plném proudu. Na tento let byl nasazen Boeing 777, v novém, docela povedeném livery Etihadu. Tyto letadla rád nemám. Je to strašná sardinkárna. Je fakt, že si trochu protiřečím s tím, když říkám, že zase miluji Jumbo, které je co se týče konfigurace stejné, ale Jumbo je Jumbo.
Měl jsem zarezervovanou aisle 53D. Letadlo bylo den předem podle mé kontroly seat planu plné, o to víc mě překvapilo, že se nás na palubě sešlo max 80%. Celou čtyřku jsem měl pro sebe, což slibovalo pohodlný let domů. Před odletem jsem si ještě zažádal o pivo, kterým jsem si udělal takový welcome drink na palubě. Odletěli jsme pár minut po plánu. Ne dlouho po startu jsem si dal pivko druhé, se svačinkou třetí a za svého playlistu One Republic a Coldplay usnul na celé čtyřce.
Probudil jsem se až při servírování snídaně, kterou jsem s díky odmítl. Normálně nesnídám téměř vůbec, na umělá vajíčka jsem chuť neměl a nudle mě po ránu nevábily. Poprosil jsem alespoň o ovocný salát a jogurt a pokračoval ve spánku. Servis byl záhy ukončen kvůli turbulencím, které trvaly opravdu dlouho. Nakonec asi 10 minut před přistáním jsem byl něžně probuzen letuškou.
Rolování ke gatu bylo opět zdlouhavé. Poprvé jsem v AUH vystupoval přes chobot. Přes rychlou security jsem zamířil opět do Al Reem lounge. Bohužel opět v ranních hodinách, tudíž občerstvení bylo stejné jako tři dny zpět na cestě do Asie. Byla alespoň daleko více prázdnější. Dal jsem si sprchu, trochu se najedl a na dnes dobře jdoucím internetu zkontroloval, co je kde nového.
Let do Říma nebyl překvapivě z gatu na druhé straně letiště, ale pár kroků od lounge. Nástup do A330 proběhl po chvilce čekání u gatu docela zdlouhavě. Místo jsem měl samozřejmě vybrané dlouho dopředu, a jelikož preferuji sedět v zadní části, abych to měl blíže do galley, zvolil jsem 43C – aisle seat. Na long haulech opravdu nerad sedím u okna.

Nakonec jsem si přesedl na 44C, jelikož do Říma se vracející crew Alitalie mě poprosila, zda-li by mohli sedět spolu. Chvilku jsem váhal, jelikož s tou Italkou bych si, doufám, rozumněl, nakonec se ukázalo, že to není jen práce, která je sbližuje. Nicméně uvelebil jsem se vedle Australanky, která s dcerami sedícími za námi letěla do Itálie na výlet.
Start proběhl se zpožděním, do Říma jsme měli letět 6 hodin a 20 minut, což dávalo docela dobrou šanci na to, abych let do Benátek v Římě nestihl, do Benátek doletěl pozdě a vytřískal kompenzaci.

Let probíhal stejnou trasou, jakou jsem již s Etihadem do a z Abu Dhabi letěl před lety z Bělehradu, a to přes záliv směrem na Turecko. Z okna byly opravdu nádherné výhledy, jak jsem si všiml na záchodě, ale svoji spolucestovatelku jsem nerušil, jelikož sám to nemám rád, když mi někdo cpe mobil nebo fotoaparát přes tělo, aby něco vyfotil z okna.
Do řeči jsme se dali až při obědě, kdy na výběr zbylo pouze fish nebo vegetarian. Opravdu úchvatná nabídka. Zvolil jsem rybu, ikdyž rybu jím jen na Vánoce. Co vám budu nalhávat, bylo to hnusný jak sviňa, ani rýže to neudělala lepší. Celkově tento let byl asi nejslabší ze všech s Etihadem, možná také proto, že jsem nespal a mohl vidět tu hrůzu online 6 hodin na vlastní oči. Neochota posádky, špatné jídlo, nefungující IFE. Připadalo mi to jako na palubě Alitalie, kdy jsem letěl dokonce v Premium Economy ze Soulu a byl jsem odřeknut na dotaz, zda-li bych si mohl dát pivo. Stálo to opravdu za nic.
Nicméně jsem se dobelhali do Říma, kde jsem návazný let samozřejmě stihl. Moc nechápu způsob SkyPriority u boardování busem, kdy se stejně čeká, až se bus zaplní do maximálního využití cestovateli bez statusu.

Let do Benátek proběhl za pomoci A319 a stejné posádky, jako pár dnů zpět. Nicméně dnes trval celých 50 minut. Kdo ví, asi jsem byl účastníkem jednoho z nejrychlejších letů Alitalie do Benátek vůbec, jelikož letu trvajícímu malinko přes půl hodiny jsme se dnes ani nepřiblížili. Servis byl opět na délku letu dostačující, tudíž nějaký nápoj a balíček sladkých či slaných pochutin.

V Benátkách jsme dosedli na čas, výstup z letadla do terminálu byl proveden pomocí autobusu. Popřál jsem australským kočkám hezký výlet a vyrazil pěšmo do Teressy, což je vesnička vzdálená asi 10 minut chůze od letiště, odkud jede stejný autobus do města (jako z letiště), s tím rozdílem, že je mnohonásobně levnější. Večer jsem tedy prochodil Benátky a dal si obligátně pizzu v židovské čtvrti v pizzerii Al Faro.

V úterý ráno mě čekal premiérový let s KLM. Odlet 6:30 do Amsterdamu. Opět jsem předběhl hrůzostrašně vypadající frontu pasažérů, kteří čekali na odbavení jak KLM, tak AF. Dostal jsem jednu palubku na oba lety. To se mi stalo teprve podruhé. Poprvé pár let zpět na trase ARN-FRA-PRG. Ranní security opět vypadala na dlouho, nicméně na priority line nikdo nebyl. Já tak byl od odbavení v salonku Alitalie za pár sekund. Tam jsem se relativně dobře nasnídal a již v době nástupu jsem se dostavil ke gatu, odkud odlétala naše B737 do Amsterdamu.
Po usazení na 9A jsem to zalomil a probudil se až v 7:13, kdy jsme stáli kvůli de-icingu. 45 minut sekera hned na začátku, dobře to začíná. Téměř celý let jsem prospal, až na servis. K snídani samozřejmě nápoje, tak dobrý sýrový sendvič. Úžasný byl legroom a celková pohodlnost sedačky. Cabin crew byla velmi sympatická a byla na nich vidět sehranost a radost z práce. Žádné umělé nadšení, jako tomu bylo u Etihadu či nucená kvalita v podání Turkish Airlines.
Jelikož jsme měli přistát s více jak dvaceti minutovou sekerou, cabin crew před přistáním hlásila čísla gatů pro cestující, kteří dále pokračovali do LAX, GRU či ARN. Já jsem se po výstupu do gatu odebral přes samoobslužnou pasovou kontrolu do KLM Crown lounge. Chtěl jsem se jít vysprchovat, nicméně čekací doba na sprchu byla nakonec větší, než můj čas v lounge. Dal jsem si pár ranních Heinekenů, zasytil žaludek a vyrazil ke gatu D14, který je dost daleko od lounge.
Nástup SkyPriority byl již zahájen a jelikož se vyhlašovalo, že kvůli málo prostoru na palubě se budou zavazadla odbavovat do podpalubí, vydal jsem se na palubě bez většího zdržování také. Na palubě mě přivítala opět velmi milá posádka. Moje místo 10A mělo opět bohatý legroom. Letadlo bylo zcela zaplněné, až na dvě místa. Naštěstí na middle v mé řadě a v řadě za mnou.

Věděl jsem z dřívějšího sledování FR24, že tento let velmi často letí nad Brnem. Jaké to bylo překvapení, když při obdržení jídla jsem vykoukl z okna, uviděl brněnskou přehradu, letiště, kolem černovické terasy, lom v Mokré-Horákov, také jsem poznal vesničku střediskovou, kde žiji. Popadla mě trochu euforie.
Oběd byl složen ze salátu, který mi úplně nešmakoval, hlavního jídla – bramborového salátu a masových koulí. Jako dezert pěna. Nebylo to špatné, KLM mě tímto velmi potěšili. Spíš než kvalitu jídla oceňuji hlavně to, že nějaký takový servis proběhl a nedostal jsem suchou bagetu a pytlíček kreksů. Jednoznačně palec nahoru! Posádka opět byla velice milá, několikrát jsem si při práci se seminárkou objednal Heinekena a rozvalen ve svém pohodlném sedadle s velkým legroomem jsem pokračoval v práci o Czechtrade.

Nevím proč, ale mám raději dlouhé lety, než ty krátké skoky, které jsou pro mě nějak více únavné. Tento let mě nesmírně bavil, ostatně jako i ten předchozí z Benátek těch pár minut, které jsem nespal. Myslel jsem, že po těch x dnech v letadle budu mít lítání plné zuby, ale KLM tyto lety udělaly jednoduše nejlepšími z celého tripu. Nad Istanbulem jsme byli po necelých třech hodinách letu, udělali jsme pár koleček a přesně po tří hodinovém letu jsme přistáli na Ataturku. Službami KLM jsem byl opravdu nadšen.

Další cíl byl jasný. Vytisknout palubku na let do Vídně a odebrat se do salónku Turkish Airlines. Na transfer desku bylo ale tolik lidí a žádné priority, odebral jsem se přes pasovou kontrolu do Turecka. Na pasové kontrole jsem zalhal, že letím z Amsterdamu s Turkish Airlines. Tím jsem mohl využít přednostní pasovku pro cestující business class či Star Alliance gold.

Ihned jsem si šel vytisknout boarding pass a asi po 5 minutách od obdržení vstupního razítka jsem dostal razítko výstupní. Šel jsem do lounge, která je opravdu top salónky. Co se týče rozlohy, zcela jistě to byla největší lounge, ve kterém jsem kdy byl. Dal jsem si sprchu a poté nějaké steaky, pivka. Poté jsem šel i do spodního patra, kde jsem pokračoval v degustaci alkoholu.

Těsně před odchodem z lounge jsem si zahrál na playstationu. Celkem v klidu jsem si pohrál s Manchesterem United, po gólech Benzemy, Jamese a hattricku Isca jsem lounge opustil a vydal se ke gatu do Vídně.
Na palubě A319 jsme byli všichni již 10 minut před plánovaných odletem. Tentokrát letoun nebyl vybaven IFE, ale usazen na 7D jsem si užíval velkorysého legroomu. Jako nebe a dudy oproti prvnímu letu. 10 minut po plánovaném odletu, kdy jsme za sebou již měli safety demonstration, se ozval kapitán s tím, že máme technický problém, který se snaží vyřešit co nejrychleji.

Zpoždění nakonec nabralo přesně hodinu. Při pojezdu na runway jsme bohužel dávali každému letadlu přednost a mě se tak zatraceně krátil čas ve Vídni na přechod mezi letadlem a autobusem do Brna. Odlet z Istanbulu nádherně završila rádoby modelka usazena v exit row, která regulérně vstala a šla řvát dopředu na stevardka, jak je hodinové zpoždění neakceptovatelné. To už jsme mířili na runway a měli během chvilky vzlétnout. Měl jsem na tu ženskou takové nervy, protože jsem potřeboval každou minutu k dobru, že jsem na ni s obavou, že kapitán přeruší odlet, zařval, ať si jde kur.a sednout, že to dělá akorát horší.
Bárbínka se na mě nehezky podívala, nicméně sednout si šla a my tak hodinu po plánu odletěli. Dušoval jsem se, že let přece nemůže trvat celé dvě hodiny a že toho ve vzduchu hodně stáhneme. Abdul z kokpitu na nás mluvil, ale bohužel mu nebylo vůbec rozumnět, takže jsem nepostřehl, jak dlouho poletíme. Obligátní turecký med po startu a poté hlavní jídlo. Chicken nebo pasta. Asi vůbec poprvé jsem si vybral pastu a rozhodně jsem se špatně nenajedl. K tomu whiskey, pivo a naděje, že přistaneme dříve a bezproblému stihnu toho dne poslední autobus do Brna.
Chyba. Let trval přesně 2 hodiny a pět minut. Usazen vepředu jsem přesně ve 22:00 opustil letadlo. Na pasové kontrole nikdo nebyl a aniž bych se prokázal pasem, byl jsem propuštěn. Stačilo vidět přední stranu s českým znakem. Autobus jsem nakonec stihnul. Dotrmácel jsem se v noci domů, druhý den ráno jsem zjistil, že ta středeční předodletová písemka nedopadla vůbec tak zle. Udělat check in na lety FR a v pátek hurá na STN...

Na závěr bych rád udělal nějaké zhodnocení. Turkish Airlines mě nepřesvědčili o pověsti nejlepšího evropského dopravce. Sám vím, že vzadu jsou rozestupy horší, ale nefunkční IFE ten první let ještě zhoršilo. Zpáteční let se zpožděním, ale naštěstí ne fatálním. Lounge v IST je fenomenální. I tak, nic moc.

Alitalia mě mile překvapila. Na FCO fungovalo vše, jak mělo, lety byly na čas a žádný problém se nevyskytl. Nebylo to zase nic, o čem bych musel psát pochvalné zprávy, ale svůj úkol dopravit mě z bodu A do bodu B splnili na jedničku s hvězdičkou.

Etihad naopak vyhořel. Těšil jsem se na skvělé lety, fantastický servis, dobré jídlo. Bohužel. IFE na dvou letech nejelo, na AUH-FCO po hodině vypli wifi, kterou jsem měl zakoupenou na dvě hodiny, takže jsem o hodinu bez náhrady přišel. Jídlo se ani na jednom letu nedalo jíst a to nejsem rozhodně rozmazlený fracek a stalo se mi v letadle vůbec poprvé, aby mi nechutnalo. Lety byly na čas, sedadla pohodlná. Neschopnost personálu EY v KUL mě stála mnoho psychických sil. Letušky, až na první Řekyni na letu FCO-AUH za moc nestály. Ne podle vzhledu, ale podle celkového vystupování a péče o zákazníka – cestujícího.

A to nejlepší na konec. KLM. Překvapivě. Lounge v AMS je sice jedna z těch slabších, ale to nic nemění na tom, že na palubě jsem se cítil opravdu skvěle. Perfektní přístup posádky, dobrý servis. Takhle si to skákání po Evropě nějak představuji.

Pokud jste dočetli až sem, doufám, že se Vám trip report líbil.

Paradni trip report ! Jen tak dal

Velmi dobře. Svým způsobem opravdu obdivuju tvou výdrž U mě pro každé probdělé noci klesá zážitek z lítání a kdybych se po týdnu vracel domů a přelétával nad svým domem s vědomím, že mě čeká ještě cesta do IST, do VIE a pak bus, asi bych to letadlo unesl a donutil ho přistát v BRQ

777 taky nemám rád, hlavně proto, že si nemůžu regulovat větrání. A vůbec celkově ten strop se v Everettu nějak nepovedl. No a navíc, jak jsi správně uvedl, na rozdíl od 747 nemá tripl přidanou hodnotu v kráse

Kolik stojí ten wifi pass u EY?

No, na jednu stranu máš můj respekt, že máš chuť kvůli dvěma dnům na místě trávit několik dalších dnů v letadlech a na letištích. Na druhou stranu mi nějak uniká smysl takové cesty. U některých jiných členů fóra jsem podobné výlety dříve také moc nechápal, ale postupně v dalších reportech jsem zjistil, že jsou prostě blázni do letadel a letišť. A tak nějak mi ty jejich cesty už dávají smysl, jsou totiž cílem. I když jsou na první pohled komplikované. U tebe mi přijde, že prostě jedeš kus za kusem, čárkuješ země, aerolinky, letiště.

Což neber jako kritiku, každému podle jeho vkusu, jen mi to přijde zbytečné. Aerolinky začnou splývat, letiště taky a za den v KUL nebo SIN ta města prostě nejde užít.

Protože jsem to VCE-KUL letěl taky, tak souhlasím, že Etihad je navoněná bída. Respektive, je to v podstatě ok, ale zlatá linka na letadle nerovná se jakýkoliv nadstandard a luxus. FCO je na přestup dálkovka/EU šílené letiště. Věřím, že tam někteří přestupující bloudí už léta a léta AUH je hrůza hrůzoucí. Jinak v KUL nám na checkinu také nejdřív říkala, že je s letenkou problém, někam furt volala. Ale když jsem jí ukázal vytištěný itinerář, tak už problém nebyl.

BTW: Na koho si psal míle?

Airbus380 píše:
Kolik stojí ten wifi pass u EY?

Docela drahý. Je to přes T-Mobile a tuším hodina 10 euro(dolary), dvě hodiny něco okolo 12 euro a max celý den asi 20 euro.

dejavu píše: FCO je na přestup dálkovka/EU šílené letiště. Věřím, že tam někteří přestupující bloudí už léta a léta

FCO je na jakýkoliv přestup šílené letiště. FCO je vlastně šílené letiště na cokoliv Opravdu jedno z nejhorších v Evropě, co znám. Možná FRA je srovnatelný, ale tam je aspoň lepší orientace.

Jinak si myslím, že tohle je přesně případ "Cesta je cíl", ne? Pravda, je to dohnané trochu do extrému, ale třeba já tomu rozumím, byť bych do toho v takové formě asi nešel. No... vlastně v únoru mě čeká něco podobného

Možná je to jenom popisem v tripreportu, ale třeba tvoje cesty na mě působí úplně jinak.

Předpokládám, že Marcos je Mareček z AL a pokud se nepletu, tak ten za rok dává míle na dvakrát země-měsíc. Což mu přeju, ale nezávidím

Pánové děkuji za reakce. Ono, stejně bych se musel na čtvrteční večerní odlet do VCE dostat. A kvůli tomu, že přímo nic neletělo, musel bych stejně letět s přestupem. Jak jsem psal, vypadalo to na LH. Po příletu z VCE jsem nechtěl riskovat odlet hned domů, takže jsem musel zůstat do dalšího dne. Takže ten čas, který jsem si musel vynahradit cestou do VCE a zpět, jsem těmi dalšími lety nijak nenatáhl. Ve středu bych stejně nic nezachránil a tahat se nějak v noci do Prahy na ranní čtvrteční odlet LH..to je lepší se vyspat v tom salónku v IST. A zpět to bylo to stejné. Místo dvou letů v úterý jsem letěl 3...domů oklikou, ale stálo to za to. Zaujal mě ten mid-haul KLM, tak jsem to vzal. Fakt je, že místo úterý odpoledne jsem přijel v úterý pozdě v noci, ale to čert vem. A k tomu užití si měst...já mám takovou zásadu, že kolem těch 200€ koupím vše. OK, včerejší Tokio s TK jsem nekoupil. Singapur jsem si užil náramně, KL mě moc neuchvátilo. Wifi stála 12 dolaru na dvě hodiny, ale podle výpisu to mám zatím gratis.

A k FCO - u mě bylo vše v poho, i přestupy proběhly v pohodě. Překvapivě. Ale to nic nemění na tom, že je to jedno z nejhorších letišť v Evropě vůbec. AUH mě tak špatný nepřišlo.

Velmi pěkný TR. Obdivuju, jak jsi taková kvanta informací, zážitků a postřehů zvládl "nacpat" do relativně krátkého a velmi čtivého textu. Jen mě napadlo jestli jsi z toho něco měl, snad u každého druhého letu píšeš, že jsi ho prospal. Nebylo by vhodné místo nějakého spaní v salóncích sem tam zařadit regulérní dlouhý nocleh někde v hotelu nebo hostelu, abys nabral síly a ty lety zvládl svěží? Jinak opravdu moc pěkné, možná trochu komplikované, ale zase jsi za těch pár dnů nalítal víc, než většina smrtelníků za celý život.

Tak long hauly noční jsem prospal celkem logicky. Pak ten ranní KLM a Alitalii z IST..když člověk odlita v 6 rano, těžko někde nabere síly. To spí 99% lidí v tom letadle. Nemyslím si, že bych to cele prospal stálo to za to a šel bych do toho znovu.

Airbus380 píše:

dejavu píše: FCO je na přestup dálkovka/EU šílené letiště. Věřím, že tam někteří přestupující bloudí už léta a léta

FCO je na jakýkoliv přestup šílené letiště. FCO je vlastně šílené letiště na cokoliv Opravdu jedno z nejhorších v Evropě, co znám. Možná FRA je srovnatelný, ale tam je aspoň lepší orientace.

Jinak si myslím, že tohle je přesně případ "Cesta je cíl", ne? Pravda, je to dohnané trochu do extrému, ale třeba já tomu rozumím, byť bych do toho v takové formě asi nešel. No... vlastně v únoru mě čeká něco podobného

Frankfurt je proti FCO ještě krása Tam jsem dal přestup na dálkovku za 25 minut a postup dával logiku Tady na FCO při cestě zpět čekala v gatu madam a chytala všechny na přestup do VCE. Vykřikovala bus, bus, transfer bus a ukazovala za roh. Kde byl vláček Na dotaz zopakovala bus, bus, transfer bus a ukázala směrem k vláčku

No, asi už jsem starej, ale daleko víc chápu vaše polétávání třeba po Švédsku/Norsku/Kanárech/východní Evropou atypickejma letadlama a po nějaké cestě, než run na druhou stranu světa dálkovkou, která stejně splývá jedna s druhou. Jo, kdyby se pak lítalo nějakejma šílenostma po Asii, kde se dá lítat 14 dnů za 250 euro, tak to jo.
Ale je jasný, že každej to máme jinak. Marcos to napsal jasně, bere (skoro) každou akci za 200 éček

MarcosFT píše:Tak long hauly noční jsem prospal celkem logicky. Pak ten ranní KLM a Alitalii z IST..když člověk odlita v 6 rano, těžko někde nabere síly. To spí 99% lidí v tom letadle. Nemyslím si, že bych to cele prospal stálo to za to a šel bych do toho znovu.

Dali tě někam za tu Alitalii a Etihad míle?
Já zkoušel Deltu a dali mi to jen na ty Alitalia segmenty.

Etihad mi valí do AB a AZ do AZ Je za to prd, tak je to celkem fuk. Tohle byl takovej první úlet, pokud nepočítám Soul na dva a půl dne, ale to bylo z BUD do VIE, takže to byla pohodička..ještě v Y+...Navíc mě to lítání baví, užívám si to, je to svým způsobem opravdový relax a mám aspoň klid od stereotypu. Chtěl jsem to částečně udělat taky proto, že jsem si myslel, že toho letos moc nenalítám.. což naštěstí není moc pravda

Další taková bláznivá cesta bude v lednu/únoru po USA, kde jsem se snažil čapnout MD80 a E145, jenže jako na potvoru se všechno mění na A320 nebo CRJ

dejavu píše:

MarcosFT píše:Tak long hauly noční jsem prospal celkem logicky. Pak ten ranní KLM a Alitalii z IST..když člověk odlita v 6 rano, těžko někde nabere síly. To spí 99% lidí v tom letadle. Nemyslím si, že bych to cele prospal stálo to za to a šel bych do toho znovu.

Dali tě někam za tu Alitalii a Etihad míle?
Já zkoušel Deltu a dali mi to jen na ty Alitalia segmenty.

Bud rad, ze Te neprisli upalit. Proboha, chtit po DL uznat segmenty, ktere leti nekdo z ME3?

To bys mel tajit, je to horsi nez iranske vizum v pasu na priletu do Tel Avivu.