Fórum Airways.cz

V říjnu 2015 se naskytla levná příležitost k letu do Japonska. Letenka LOTu v trase CDG - WAW - NRT - WAW - IST se dala koupit za €204. Lot začal trasu operovat 13.1., tohle datum ale bylo nedostupné, zakoupil jsem tedy hned druhý spoj, odlétající z Varšavy 15.1.
Pracovní povinnosti mi bohužel nedovolily zůstat v Japonsku déle než 5 dní, návrat tedy mám 21.1.

Ještě zbývalo vymyslet přískoky. Měl jsem nějaké naspořené avios u BA, do Paříže se tedy dopravím přes Londýn, kde jsem si naplánoval třídenní stopover, za avios a doplatek cca 1200 korun. Na zpáteční cestě nepoletím až do Istanbulu, ale z Varšavy jsem těsně před zavedením tarifu bez zavazadla stihnul koupit let ČSA za necelých 1400 korun.
V Tokyu se mi nechtělo zůstávat celou dobu a za další avios a doplatek 120 korun jsem pořídil zpáteční letenku do Fukuoky. A zpětně musím konstatovat, že jsem dobře udělal, protože to byl jediný den, kdy bylo v Tokyu ošklivo tak, že bych asi nikam nešel. Takhle jsem si moc hezky polétal, i s opakováním přistání ve FUK.

Celková cena za zpáteční cestu Praha - Tokyo, včetně nuceného přespání ve Varšavě cestou tam, tedy vycházela cca 8.800,- Kč.
Vzhledem k celkem levné možnosti upgradu, kdy Lot nabízí přihození do aukce na upgrade do Economy plus už od 3.150,- Kč, jsem si na cestu tam, na segment WAW-NRT, to minimum přihodil. A jak se později ukázalo, bylo to velmi dobré rozhodnutí. Cenový rozdíl minimální, kvalitativní značný.
Vzhledem k malé obsazenosti byla moje nabídka akceptována
Ve Varšavě na gate potom stejný upgrade nabízeli za USD 320. Nikdo nekoupil

Češtináři, nezlobte se na mě pro ten Y, ale já to město prostě s měkkým i nemůžu vidět napsané, místní píšou Tokyo nikoli Tokio.



11.1.2016
BA855 PRG - LHR
A320 G-EUUC

Standardní evropský přískok BA. Let byl sice tak na 90% plný, ale na OLCI jsem chytil SEQ 001 a vybral místa v exit row.
Start byl přesně na čas (11:05) z RWY 24 a na LHR jsme přisáli v předstihu ve 12:05 na RWY 27R.
Servis v economy ještě stále "normální". Bulka s grilovaným kuřecím byla vcelku chutná.
Na pasovce fronta na 5 minut a kufry taky vyjely po pěti minutách, za hoďku a něco už jsme byli v centru.



14.1.2016
BA308 LHR - CDG
A320 G-EUYI

Plánovaná byla sice menší A319, ale nakonec letěla plná A320.

Během nastupování jsem samozřejmě fotil a vyfotil jsem si taky otevřený kokpit (bohužel je fotka rozmazaná, ukazovat jí nebudu).
Po dosednutí na moje místo, zase se mi při OLCI povedla exit row, za mnou přišla letuška s tím, že mě viděla, jak si fotím kokpit a že by bylo slušné se předem zeptat. Omluvil jsem se, ale ona pokračovala, že když mě tedy asi létání zajímá, že mě kapitán po přistání v Paříži zve na návštěvu do kokpitu. Tak hurá! Aspoň se můžu zeptat na něco, co není vidět na různých videích z kokpitu.
Pushback začal až 6 minut po plánovaném odletu, v 11:56. Celou dobu až k prahu dráhy jsme pojížděli jen s jedním nastartovaným motorem. Fronty na vzlet jsou na LHR dlouhé, tak proč plýtvat palivem. Start proběhl z RWY 27L ve 12:24.
Sotva jsme vystoupali do letové hladiny FL250, začal expresní servis. Než skončil už jsem zase klesali. Náš 40 minutový hop přistál na RWY 26L ve 14:09
Kapitán byl hrozný srandista a moc dobře se s ním povídalo. Vyprovodit mě museli až sekuriťáci, co chtěli zavírat dveře z chobotu do terminálu. V letadle už vesele probíhal úklid.

Přestup na CDG je docela dlouhý zvlášť z terminálu 2A do terminálu 1, dálka pěšky a pak ještě vláčkem.

Hezky uvod, tesim na na pokracovani. Jinak za ty prachy skvely routing. EMB195 je fantasticky prodouvy stroj, doufam, ze se ti libil.

Po pár hodinách bloumání po CDG se otvírá check in na můj následující let do Varšavy.
Vzhledem k proběhlému upgradu do Y+ na následujícím segmentu se nejde odbavit online, v rezervaci vidím na oba segmenty 2 různá čísla ETKT, přestože PNR je stále jen jedno stejné. Na check in trávím 20! minut. Agentce to kvůli těm dvěma různým číslům stále hází nějaké errory a pořád někam telefonuje. Nakonec palubky dostávám na oba segmenty, u Y+ z Varšavy jsem si předem místo vybrat mohl, takže dostávám co jsem chtěl a kufr je odbaven až do cílové destinace.

Stejně je úžasné znovu a znovu slyšet, jak je člověk kdekoliv na světě pro letecký průmysl vždycky: KILO, OSKAR, .........
PAPA, ECHO, TANGO, ROMEO. Už mě takhle hlásili do telefonu nebo vysílačky i v Brazílii nebo Japonsku


14.1.2016
LO336 CDG - WAW
E195 SP-LNA

Startujeme skoro načas, v 19:39 z RWY 27L a ve Varšavě přistaneme na RWY 15 v předstihu, ve 21:21.
Embraer 195 je zatím nejmenší tryskáč, ve kterém poletím. A druhé nejmenší letadlo, po ATR42.
A let se mi dost líbí až na ten závěr. Je cítít každá změna tahu, manévrování je taky o dost divočejší než jsem zvyklý z B737 nebo A320. Místa je tak akorát, ani moc ani málo. Jinak je let klasický hladolet. Dostanete jen kelímek nápoje a mini sušenku.
Klesání před WAW je ovšem tak strmé a rychlé, že nestačím zívat ani polykat, abych přetlak/podtlak v uších uvolnil a hlava mě opravdu pekelně bolí, až vidím hvězdičky. Zbytek dne téměř neslyším a skoro celý následující špatně.
Měl jsem problém domluvit se s taxikářem do hotelu, vůbec jsem neslyšel co říká. Do hotelu kousek od letiště jsem jel zadarmo, protože na Fly4free byl k mání akční kód do nějaké taxi aplikace v hodnotě PLN50 na první jízdu.

Varšava je až na samotné historické centrum dost ošklivá. Dopoledne si staré město procházím, ještě je vánočně vyzdobeno.


15.1.2016
LO79 WAW - NRT
B787 SP-LRC
15:00 (skutečně 16:10) - 09:20 (skutečně 10:19)

Přestože na check in vážili a označovali palubní zavazadla, na gate opakovaně a velmi stroze hlásí povolené rozměry a váhu příručních zavazadel a informaci, že je to nutno striktně dodržovat. Jako nějaký LCC nebo spíš ultra LCC
Hodinu před startem začalo hustě sněžit, než vůbec začal boarding napadlo odhadem cca 10cm sněhu.
C je zaplněná asi z poloviny, v Y+ je 8pax, takže třetina. Tři z nich jsou japonští profi foťáci, co si v letadle fotí každý šroubek
Pro japonské fotografy to vlasně byl první zpáteční let, který mohli s LOTem podniknout, pro nás ostatní je to druhý spoj nové linky.
Deset minut po plánovaném startu pojíždíme na odmrazování. Trvá tři čtvrtě hodiny. Pak už jedeme na start. Vzlétli jsme s více než hodinovým zpožděním.
Odmrazovači mají ve WAW na autě hezkou zasklenou budku, která je chrání před vlivy počasí. To třeba na tokyjském letišti Haneda mají odmrazovači jen otevřenou plošinku a jsou zcela vystaveni rozmarům počasí - jejich práci bych rozhodně dělat nechtěl (fotka později, až bude řeč o letu HND-FUK).

První servis po nástupu byly bublinky, oříšky a nealko.
Sedačky v Premium Economy jsou pohodlné, ale mají i několik nedostatků. První a dost zásadní je ten, že ze sedadel u okna se nedá dostat jinak než akrobatickým přelézáním přes sousední v případě, že v řadě před vámi je sklopené libovolné jedno nebo obě sedadla. Potom zůstane prostor široký asi 5cm a tam tedy nohu nikdo nedá. To samé platí pro prostřední sedadlo.
Že se o to asi občas někdo pokouší značí zápor číslo 2 a sice vykloktané nebo rovnou rozlámané USB zásuvky, umístěné právě ve sloupku mezi sedadly, směrem dopředu. U mého místa nefungovala vůbec, u sousedního na čestné slovo.
IFE má obrazovky o něco větší než v economy, ale nijak výrazně. Nabídka obsahu je stejná. Tedy stejně špatná. Seriály a dokumenty prakticky žádné, filmů anglicky cca 20.

Další servis bylo různé pití. Následovala večeře. Jídlo bylo velmi chutné a bylo ho dost (to se bohužel nedá říct o cestě zpět v economy, což o to, chutné to bylo, ale byla toho miniaturní porce).
Letušky se o nás po celou dobu poctivě staraly. Spát se dalo, ale já v letadle obvykle nespím.
Nějaký film jsem nakonec vybral a na druhou obrazovku ze sousedního prázdného sedadla jsem si zapnul airshow

Cca 3 hodiny před přistáním se podávala snídaně. Opět výborná.
Jen na nás letušky zapomněly s celním prohlášením a landing card. V Economy už měli dávno vyplněno, když jsme začali sestup. My si o ně museli letušce říct sami, asi to ještě nemají zautomatizované, nová linka...
Pasovka byla prázdná, jen na kufr jsem čekal 25 minut. Z letiště jsem se dostal v 11:20, ve tři čtvrtě jel vlak a ve 13:10 jsem byl v centru na stanici Nippori a po přestupu na Yamanote line za 15 minut v hotelu.

V Tokyu jsem měl až na jediný den krásně, svítilo sluníčko a bylo 8 až 10 stupnů, ale o tom až příště.

Do Japonska jsem jel hlavně kvůli dobrému jídlu. Mám moc rád japonskou kuchyni, přestože nejím ryby, a velmi mě štvou předražené japonské restaurace v Evropě. Z legrace říkám, že jsem si zaletěl do Tokya na večeři

První den jsem se ještě, kromě jídla, zajel podívat na proslulou křižovatku Shibuya, která se výborně pozoruje z prvního patra kavárny Starbucks.

Druhý den jsem začal u chrámu v Asakuse a pokračoval do moderního centra na poloostrově Odaiba. Jezdí tam automatické metro na pneumatikách a bez řidiče. Na Odaibě je spousta technologického vyblbnutí - herní centrum, aquapark, technické muzeum, centrum Toyoty, ruské kolo atd. a nákupní centra. Den jsem zakončil procházkou po Akihabaře a nákupem blbostí (dárečků) pro rodinu a kamarády ve stojenáči poblíž hotelu.

Moc mě baví různé varovné plakáty v metru.

A taky všudypřítomné automaty na pití. Chlazené i teplé. Napoprvé mě teplá plechovka s kafem překvapila. Platit se dá nejen penězi, ale často i tramvajenkou (Pasmo, Suica, atd.), tou se dá platit i ve spoustě restaurací a obchodů, Lawson, 7/11 nebo Family Mart nevyjímaje. A taky třeba na letištích, ve veřejné i airside části.


Na další den mám naplánovaný přelet z letiště Haneda do Fukuoky. Zatímco dnes dopoledne krásně svítilo sluníčko a odpoledne bylo sice zataženo, ale stále teplo, do rána napadlo asi 15cm sněhu. V noci byly asi 3 stupně, tak sníh moc netál, ale teplota se postupně zvyšovala a kolem 7 hodiny ráno, když jsem vyrážel na letiště, se už sníh pěkně topil a vytvářel několikacentimetrovou vrstvu břečky a vody. Místy bylo vody po kotníky. Kdo se ráno podíval z okna, vyrazil v holínkách. Kdo se nepodíval, ten měl většinou mokro v botách

Japonec se však ničemu nediví, Japonec si nestěžuje, Japonec se stoickýcm klidem čvachtá. I v polobotkách.

Ještě ke všemu stále pršo/sněží a hodně fouká. Chvíli jsem přemýšlel, že na stanici (2 minuty chůze) dojedu taxíkem, ale čecháček tam uvnitř ve mně samozřejmě zvítězil a čvachtám taky

Nejdřív Yamanote line a potom monorailem a na Hanedě jsem ani ne za hodinu. Tak čisté letiště jsem ještě nikdy neviděl! Troufám si říci, že bylo dokonce čistší než libovolný byt, ve kterém jsem kdy v životě byl. Podlahy se lesknou a na kobercích není jediná skvrnka nebo smítko. Haneda vloni vyhrála cenu za nejlepší vnitrostátní letiště. Na vyhlídkové terase se moc dlouho vydržet nedá, přesto tam fotí několik spoterů.

Spousta letů je kvůli sněhu nebo větru zrušená nebo se letadla vrací zpět do Tokya, protože na menších, hlavně ostrovních letištích, se jim nepodařilo přistát a na záložních byla situace podobná. Můj let se sice uskuteční, ale bude mít zpoždění. Jsem rád, že jsem se s letenkou trefil zrovna do dnešního dne: venku je tak nevlídno, že bych pravděpodobně vůbec nevytáhl paty z hotelu. Až se zítra vrátím zpět z Fukuoky, bude už zase všude sucho, sluníčko a teplo cca 10 stupnů C.

18.1.2016
JAL Japan Airlines JL317 HND - FUK
B767-300ER reg. JA622J
12:10 (skutečně 13:25) - 14:10 (skutečně 15:51)

Přes security se může s deštníkem i s pitím. U vnitrostátního letu stačí být na letišti 15 minut před plánovaným odletem, v případě, že už máte hotový check in. Na správném gatu potom máte být nejpozději 10 minut před odletem.
V čase pravidelného odletu mého spoje teprve probíhá pushback předchozího letu JL315, je ohlášeno hodinové zpoždění.
Kvůli pověstné schopnosti japonců improvizovat jsem se ani nenažil dostat do předešlého spoje, let byl navíc operován B777 a já chtěl letět 767.
Okamžitě po uvolnění stání u chobotu parkuje naše letadlo, vysadí pasažéry a je expresně uklizeno. Nastupuji asi v desáté skupině, je to samé tahle karta a tahle karta, zlatá karta, stříbrná karta...
Sedačky jsou v konfiguraci 2-3-2, místa na nohy spousta. Když sedím, mám před koleny ještě minimálně 10cm k sedadlu v předchozí řadě. V letadle je jen jediná řada business, celkem 4 místa, všechny ostatní sedačky jsou economy. Letadlo je naleštěné, že by se dalo jíst z podlahy. Černé kožené sedačky a černé plasty se lesknou doslova "jak psí kulky".
Řady 10, 17, 19 a některé další nemají okno, kdepak asi konstruktér udělal chybu?
Sedadla jsou pohodlná, ale drobné chybky mají. Jsou poměrně nízká, končí mi v půlce hlavy a taky opěrky rukou by mohly být delší, ale sedí se pohodlně.
Než se začneme hýbat pozuruji směšné divadlo za oknem. Vedle stojí další B767 JA8399. Človíčkové v helmách kolem stále pobíhají. Jeden z nich moc nekouká nahoru a nenadále naráží do jedné z ploutví, co má letadlo na břiše. Výjev jak z grotesky. Človíček padá s nohama nahoru. Měl helmu, ale určitě si rozsekl bradu. Je mi ho líto, ale přijde mi to směšné.
Podrobná kontrola trvá 10 minut. Letadla. Ne človíčka. Ten zatím sedí na ploše. Vidíš, říkám si v duchu, kdybys v práci neběhal, nerozbil by sis hlavičku. Když ostatní človíčkové usoudí, že se letadlu nic nestalo, je rozbitý človíček odveden, snad k ošetření. Mezitím ho bleskově nahradil jiný človíček. Človíčků je tu asi hodně a letadla jsou holt drahé stroje
Japonec na vedlejší sedačce ukamžitě po dosednutí usíná, s hlavou předkloněnou. Je fascinující, jak jsou Japonci schopní usnout kdekoliv a kdykoliv. Nejvíc se divím v metru. Oni prostě spí a těsně před svou stanicí se probudí.

Pushback 12:57, start ve 13:25 z RWY 05. Ihned po odlepení nás vítr sfoukává dost vlevo od směru dráhy. Dnes bude asi zajímavé polétání. Ale žádné velké turbulence se nekonají. Přestože jsem si mohl odbavit 2 zavazadla, je to opět hladolet, servis zdarma zahrnuje jen kelímek pití.
Po hodině a půl letu je nám kapitánem oznámeno, že ve Fukuoce není příznivé počasí, tudíž je složitý provoz a přistávat budeme se zpožděním. Místo doleva k Fukuoce točíme doprava do nějakého holdingu a začíná rodeo. Půlhodina celkem solidních turbulencí, změny směru, změny výšek. Po srovnání do směru dráhy, vysunutí klapek a podvozku, v posledních kilometrech před prahem dráhy musí piloti kvůli větru opakovaně dávat plný tah. To pištění motorů a ta síla, s jakou vždy vyrazíme dopředu, je úžasná. Já si tu horskou dráhu tedy rozhodně užívám!
Tak ve 400 stopách opět plný plyn, ale zatím klesáme dál. Jsme nad dráhou, ale jsme moc rychlí a stále poměrně vysoko. Odhadem ve 150 stopách pilot přerušuje přistání, plný výkon, stoupáme, podvozek se zatahuje. Horská dráha pokračuje dalším 20 minutovým kolečkem.
Jdeme na to podruhé, tentokrát poskočíme dopředu jen jednou. Dotkli jsme se levým podvozkem a poskočili nahoru. Trošku tvrdě v rychlém sledu za sebou levý, pravý a přední. Řekl bych, že sedáme o dost vyšší rychlostí než obvykle. Spoilery, reverzy. Brzdíme u cedule s číslicí 3, na konec dráhy nám zbývá 300 metrů. Je 15:51, přistáli jsme na dráhu 34. Výborné přistání!

Byl to můj první go around v životě a užil jsem si to!
Pomalu se stmívá, do města ještě nepojedu. Vylezl jsem na vyhlídkovou terasu a koukám na přistání (a opakování) dalších letadel až skoro do tmy.
Potom jedu metrem do města. Za 15 minut jsem v hotelu, přímo u JR stanice Hakata. Jdu na večeři.
Večer se ještě trochu procházím po městě, ale silně fouká. Občas nad sebou zaslechnu ono známé pištění leteckých motorů na plný výkon. Někdo zase přidal do kroku Nebo jde na opakování. Ten den jich bylo nejen ve Fukuoce nepočítaně.

Následující den jdu před odletem zase na vyhlídkovou terasu. Mají ji tu klimatizovanou, s pěkným sezením a automaty na jídlo i pití.
Jsou tu vysvětlivky o dráze a navádění a taky ocásky letadel, která sem létají.
Ve veřejné části je automat na tašky. Když zjistíte, že máte větší příručák než je dovoleno nebo prostě ještě na letišti nakoupíte suvenýry co se nikam nevejdou, necháte si odbavit tuhle tašku. Šikovný nápad.
Boarding pasy JALu mají trochu jiný rozměr než jsme zvyklí.

19.1.2016
JAL Japan Airlines JL308 FUK - HND
B777-200 reg. JA772J
10:00 (skutečně 10:54) - 11:30 (skutečně 12:10)

Dnes se mnou poletí školní výlet, asi 200 dětí. Aby nezabíraly místo dospělým cestujícím, jsou učiteli nadirigovány sedět na zemi. Zabírají skoro celý prostor před gate. Je s nimi zábava. I v letadle. Spousta jich asi letí poprvé, protože kdykoliv se letadlo trochu prosedne, ozve se zezadu dvěstěhlasé sborové "íííííííííííííííííííííí"
Japonská klasika, zažil jsem to tu už před 15 lety, kamera na přední podvozkové noze, na obrazovky se promítá start a přistání.
Dnes pohodička. Kdysi jsem letěl z KIX, letiště je na umělém ostrově a runway končí v moři. Takže si jedeme a jedeme....a jedeme a stále jsme na zemi. A moře se blíží a blíží.....a blíží
Slabší povahy nevydržely a začaly pištět.
Dnešní let je buhužel naprosto klidný

Konfigurace části economy je 2-4-2 a část je 3-4-3, sedačky jsou ale stejné, jen je místy širší ulička. Dnes jsou o dost užší než včera v 767, ale místa na nohy opět víc než dost.
Na Hanedě přistáváme ve 12:10 na RWY 22. Mám zase jen příručák, takže rovnou mířím na vyhlídkovou terasu ve veřejné části. Dnes je hezky, po včerejším sněhu ani památky, dnes se dá vystoupat ještě o patro výš na otevřenou plošinu.
Přesunuji se na Shinjuku. Na dnešek jsem si naplánoval vyhlídku ze 45. patra Shinjuku Government Buildings.
Fronta na výtah je minimální, za chvilku jsem nahoře. Krásný výhled. Vstup je zdarma.
Večer jsem si ještě zašel do lázní: Onsen Sakura, blízko Sugamo JR station. Mají tam vířivky s teplou vodou, teplou slanou vodu 39C, teplou slanou 42C, teplou mikrobublinkovou (bílá voda), studenou vodu 18C, saunu, masáže... Moc hezky jsem se vycachtal.
A milé dámy mezi námi, je pravda co se o Japoncích povídá, až na výjimky samozřejmě. A není to z té studené vody

Autobusy už spinkají a já půjdu taky, čeká mne ještě jeden celý den v Tokyu.
Ráno jsem vyrazil pěšky od hotelu k tramvajové trati Arakawa line. Jezdí tu vozy různého stáří. U vozovny mají i jakési minimuzeum se 2 staršími vozy.
Metrem se přesouvám zase na kafe na Shibuya. Pozuruji cvrkot na křižovatce. Dál se vydávám pěšky do parku Yoyogi.

Park Yoyogi je moc pěkně upravený. Místy jsou ještě pozůstatky předvčerejší sněhové nadílky.
Pejskové sem smí jen navodítku. Ale mají tu výběh, kde se můžou s páníčky volně vyřádit.
Vlevo desetikiloví a větší, vpravo dvanáctikoloví a menší. Privilegovaná vrstva 10-12 kilo si může vybrat
Hezky tu myslí i na občestvení. Největší pro lidi, potom pro velké psy a nakonec i pro ty nejmenší.
Po procházce parkem se vydávám k Meiji Shrine v Harajuku. U nás by ty barely se saké asi dlouho plné nevydržely
Pokračuji pěšky až na Shinjuku, cestou si zase dávám oběd.
A objevuji i hlásnou troubu (velkých troubů) Komunustické strany Japonska, ti parchanti jsou snad všude
Dál se přesunuji na Akihabaru, ale cestou jsem zahlídnul nějaké mega atrakce u Tokyo Dome a tak se tam pěšky vydávám. Nejdřív se zastavuji u Kanda Shrine a pak jdu dál.
V pozdním odpoledni se přesunuji metrem do hotelu a jdu na večeři.

Začíná to skvěle, fakt se těším na pokračování..a děsně mě mrzí, že mi teď nevyšel error fare od Iberie
Jinak já zatím jako nejmenším tryskáčem letěl E175 a pro mě jednoznačně nejlepší..interiér útulný, místa dostatek, přišel mi i tišší než klasické 73X nebo A32x family..

Varšava jako město je jinak hodně specifická..nějaké mé postřehy a dost fotek z návštěvy jsou u mě na blogu - Warsaw insights

Skvělý report, nemohu se dočkat pokračování.

Ráno jsem na letiště nijak nepospíchal, podíval jsem se totiž na radar a letadlo mělo víc než hodinové zpoždění už z Varšavy.
Nevím jestli je to při zavádění nové linky obvyklé, ale prvních 14 dní se neletělo ani jednou na čas. To tedy není pro LOT moc dobrá vizitka.
Na Naritu jsem tedy dorazil právě včas, abych se mohl zbavit kufru. Dostal jsem boarding pasy na oba následující lety (NTR-WAW a WAW-IST) a byl jsem dotázán kam chci odbavit zavazadlo. Samozřejmě jen do Varšavy
Potom jsem si zase šel prohlédnout vyhlídkovou terasu. Na terminálu 1 je celkem velkorysá, ale přistávalo se proti slunci, fotit nešlo.
Ve FamilyMartu jsem ještě ze Suicy utratil poslední kredit za oblíbené vitamínové gely a pak už jsem prošel security a pasovkou. Ke gate jsem došel v momentu, kdy náš Dreamliner zrovna roloval k chobotu.

21.1.2016
LO80 NRT-WAW
B787-800 SP-LRD
11:05 (skutečnost 12:00) - 14:40 (skutečnost 14:49)

Gate agentky obcházely sedící a kontrolovaly boarding pasy a snažily se řešit jednoho podnapilého cestujícího. V letadle jsem ho potom neviděl, takže ho asi vyřešily
Následující hodinu se v pravidelných intervalech hlásilo narůstající zpoždění našeho odletu. Začali s půlhodinou a skončili s hodinou.
S tou tedy mohli začít rovnou, protože o kolik to zpožděné přiletělo, o tolik to i zpožděné odlétalo.
Velikost a váhu příručních zavazadel nikdo nehlásil ani neřešil
Před začátkem boardingu začaly agentky organizovat frontu, do dvojstupu. Nechápu proč, protože po zformování útvaru se ještě 10 minut vůbec nic nedělo První šlo na řadu asi 10 cestujících business a premium a pak zase chvíli nic. Když začal nástup economy, odbavovala ho jen jedna agentka. Druhá byla jakože pro business class a jen se na nás usmívala, ale nikdo přes ní nechodil, protože už byli všichni v letadle. Jak nástup začal, tak zas hned skončil, protože po odbavení 2 lidí se u agentky zasekla nějaká rodinka a několik minut řešili boarding pasy. Ta druhá se stále jen usmívala, ale aby někoho pustila dál, to ne. Další ukázka japonské schopnosti improvizace jak vyšitá
Když do letadla už pár minut nikdo nenastupoval, přišla chobotem letuška a šéfovou gate konečně napadlo zaúkolovat i tu druhou agentku a ta tedy začala odbavovat plebs z economy
Ledadlo se naplnilo poměrně rychle, a přesně ve 12:00 jsme vyrazili z RWY 34L.

Sedačky economy jsou poměrně úzké, ale místa na nohy bylo překvapivě dost. Zásuvky 230V jsou i v economy, pod sedadlem. Zásuvky USB jsou umístěné líp než ve třídě premium. Jen ten věšák pod tím jsem ještě nikdy v žádném letadle neviděl nikoho použít. Kdyby si tam někdo pověsil kabát, ani by si nesklopil stolek...
Okna nemají clonky, ale jsou v pěti krocích stmívatelná. Tahle fotka je z polovičního ztmavení. Maximum je skoro černá.
Nehledal jsem jakou technologií je to udělané, ale nejspíš to bude na bázi tekutých krystalů, protože na zemi, při normální venkovní teplotě byla odezva roztmívání okamžitá, zatímco v cestovní hladině, při -50C až -75C, to trvalo několik minut.
Dle reklam, například v palubním časopise, má být na každém letu do Japonska přítomen alespoň jeden člen palubního personálu mluvící japonsky. Dnes byli minimálně dva.
První servis byl oběd. Na výběr byla ryba nebo kuře. Kuře bylo chuťově vynikající, porce ale miniaturní. Cesta zpátečním směrem trvá déle, takže to byl zase trošku hladolet. Tady je rozdíl mezi economy a premium asi nejvíc patrný. Jídlo dobré, ale málo. Během devítihodinového zatemnění prošel někdo s nabídkou pití jen jednou. Ve třídě premium chodily letušky pravidelně. Žízní ale nikdo nezhynul, v zadní kuchyňce se o pití požádat dalo.
Před přistáním proběhl druhý servis, opět oběd. Na výběr tentokrát těstoviny a hovězí. Hovězí opět výborné, porce miniaturní.
Na rozdíl od recenzenta premiérového letu z fly4free si tedy myslím, že podávat na letu, který začíná před polednem a po 11 hodinách končí zase po poledni, 2 obědy (místo oběda a snídaně) je správně, zvlášť při velikosti porcí.
Byla by to vlastně celkem veselá historka, kdyby nebyla ze středoevropského pohledu, tak trochu smutná.
V letadle s námi cestovala početná skupina japonských důchodců na výlet po Polsku. Já seděl u okénka a vedle mne 2 japonské babči. Po chvíli jsme se skamarádili, a přestože já toho japonsky moc nenamluvím a ony anglicky ještě míň, jsme si výborně .......
skoro popovídali
Občas jsem jim z okénka něco vyfotil a tak. Když kabina po jídle potemněla do nočního režimu, koukal jsem film a chtěl jsem si sklopit sedačku. To jsem ale neměl dělat!
Za mnou seděl nerudný stařík, co do ní hned začal mlátit a kopat. Taky něco japonsky vykřikoval. Babči se mi to snažili přeložit a došli jsme k tomu, že mu tím vzniká málo místa. Mrňavýmu japončíkovi! I já měl místa relativně dost. Nicméně jsem sedačku zase narovnal a hodlal to řešit po dokoukání filmu.
Stařík, říkejme mu pro zjednodušení třeba Pán tvorstva A, byl tedy na nejvyšší míru rozezlen.
Já, opět pro zjednodušení, Pán tvorstva B, jsem byl lehce naštván.
Zatímco jsem tedy já sledoval film, ty dvě babči vyvinuly iniciativu! a domluvili se s letuškou, že si přesednou někam jinam. Asi aby se Pán tvorstva nezlobil. Japonky to tak, bohužel pro ně, mají. Jenom se neví, který Pán tvorstva se neměl zlobit, jestli A nebo B.
Takže jsem se buď mohl natáhnout přes celou trojku, nebo si sednout na prostřední sedadlo a to sklopit, protože za ním nikdo neseděl.
No byly prostě zlaté! Ale nemusely to vůbec podnikat. Pán tvorstva by si to s druhým Pánem tvorstva po dokoukání filmu velmi jednoduše vysvětlil, asi ve stylu: já si teď sklopím tu sedačku a jestli se ti to nelíbí, můžeš si přesednout jinam, místa tu jsou, nebo příště investuj do dražší letenky a nelítej v economy. A vůbec, odteď si budu v klidu smrkat do kapesníku a nebudu popotahovat, jsme možná ještě někde na Asií, ale na palubě evropskýho letadla!
Kdyby to byl chlap jak hora, neřeknu, má málo místa, ale taková sušinka... Nicméně hodné babči nás konfrontace ušetřily
Po snídani, tedy vlastně druhém obědě, se na přistání zase přišly posadit ke mně.

Ve Varšavě jsme přistáli ve 14:49 na RWY 33. Mě ještě čeká večerní let ČSA do Prahy. Beru kufr a mířím do veřejné části letiště. Wifi je tu všude a celkem svižná. Na webu se checkuju na let ČSA, ale musím se zbavit kufru a to půjde až několik hodin. Ještě online ruším svoje odbavení na zítřejší let do Istanbulu, ať na mě zbytečně nečekají.

Po otevření check in se zbavuji kufru a procházím security. Jdu se najíst a začíná se mi chtít spát, moje biologické hodiny už mají 3 hodiny ráno.


21.1.2016
OK779 WAW - PRG
ATR42 OK-KFO
19:35 (skutečně 19:59) - 21:15 (skutečně 21:10)

Přestože je letadlo na ploše vzdáleno asi 100 metrů, nastupuje se autobusem. Venku je -10C, autobus je promrzlý a čekáme v něm asi 15 minut. Za tu dobu bychom byli u letadla několikrát pěšky. Házíme příruční zavazadla na vozíček, odkud je zřízenci berou a nakládají do letadla.
Potom co se letadlo zaplní, a to doslova, je obsazeno všech 48 míst, prakticky hned začneme pojíždět. Biny jsou tak na kabelku a do sedačky se sotva vejdu, ale už mám asi 4 ráno a poslední co registruji než usnu je RWY 29 a start v 19:59. Let byl asi klidný, probudil jsem se až nad Prahou. Na RWY 24 sedáme ve 21:10. Výstup opět promrzlým busem. Než nastoupím dělám jedinou fotku. Kufry jsou na pásu prakticky současně s námi. Přítelkyně už na mě čeká před terminálem, noční Prahou jsme za půl hodiny doma.

Co říci závěrem:

Dreamliner je hezké letadlo a cestovalo se v něm dobře. Ale rozdíl economy vs. premium je tedy značný. Economy LOT je opravdu hodně osekaná. Tam kde Lufthansa nebo BA dávají i v economy horký ručník na ruce, LOT nabízí jen jednorázový vlhčený ubrousek. Porce jídla poloviční. Sedačky v premium jsou samozřejmě pohodlnější, prostoru je o dost víc, ale svoje mouchy mají taky.
IFE je mizerné, zábavu si raději vezměte svoji. Myslím, že spojení NRT-WAW potenciál má, jak se chytí samozřejmě ukáže čas.
Pokud si to můžete dovolit, zkuste si s economy letenkou přihodit v aukci na premium. Klidně tu minimální nabídku. Já to udělal a nelitoval.

Japonsko už mám naplánované znovu, tentokrát i s přítelkyní. V létě s Turkish Airlines přímo z Prahy přes Istanbul, tak se mu přece nevyhnu Za cenu velmi podobnou, jako byla tahle cesta, 7.500,- Kč. Tripreport neplánuji, leda by se dělo něco neobvyklého. Ale pravděpodobně napíšu něco z vnitrostátních přeletů, máme v plánu HND-OKJ s JAL a FUK-NRT s Peach.

Omlouvám se za kvalitu fotografií, nebral jsem s sebou foťák, fotil jsem jen mobilem. Snad nevadí, že je fotek víc než tu obvykle v tripreportech bývá. Těm kdo dočetli až sem, děkuji za pozornost.

Díky za super trip report, hezké čtení na nedělní odpoledne

Velmi pekny TR precital som na jednu supu

PS. fotky neries, su vyborne

Diky za tento TR. Hlavne fotky jidla me neskutecne navnadily se do Japonska podivat. Stejna jako ta jejich perfektne fungujici infrastruktura. Fotky super, routing taky dobre vybrany. Urcite bych sem dal i TR jak poletis do JPY s TK. Bude alespon moznost srovnani 2 podobnych cest a routingu. Jen tak dal, budu se tesit na dalsi TRty.

soundman73 píše:

Příloha IMG_20160116_152027.JPG je dlouhodobě nedostupná.

Příloha IMG_20160116_152341.JPG je dlouhodobě nedostupná.

Příloha IMG_20160116_152349.JPG je dlouhodobě nedostupná.

Příloha IMG_20160117_140432.JPG je dlouhodobě nedostupná.

Toto vyzera byt privelka nahoda na to, aby to bola nahoda...

whiskey píše:Toto vyzera byt privelka nahoda na to, aby to bola nahoda...

kanda_food.jpg

kanda_restaurant.jpg

S těmi obrázky to asi bude nejaka chyba serveru. Já je vidim všechny i po smazání cache a na několika přístrojích

Náhoda to není, je to celý řetězec restauraci a je jich v Tokyu několik. Tak mají asi i stejný porcelán
Ale byla by to hezka nahoda