Fórum Airways.cz

K plánování
Loni v prosinci mi Wizzair zrušil let Lublin-Charleroi. Peníze za letenku jsem si nechal vrátit ve formě kreditu navýšeném o 20% na svůj Wizzair účet. Letos koncem března mně napadlo tyhle necelý tři stovky využít ke krátké návštěvě nějaké evropské metropole. Původně jsem uvažoval o Vilniusu, ale ceny letenek a hlavně vynikající návazné autobusové spojení mně přimělo obrátit svou pozornost nakonec na makedonskou Skopje. A protože jsem občas muž činů, dvacet minut od první myšlenky jsem už měl vše zarezervované a zakoupené. Ty tři stovky na všechno samozřejmě nestačily, ale i tak byl celý výlet velmi levný (níže popsané přesuny stály necelé dva tisíce korun), ale také krátký, na samotnou Skopji jsem měl jen 20 hodin čistého času a to včetně noclehu. Ale k tomu jsem měl v té době jeden velmi pádný osobní důvod.
O pár hodin později pak přes booking.com rezervuju jednu noc v motelu Le Village v centru Skopje a dilema, zda čekat v pozdním pátečním večeru hodinu a půl na autobus nebo vzít za 20 Eur taxi, se nečekaně vyřešilo samo, když jsem byl jedním známým upozorněn na to, že na jistém „konkurenčním“ fóru nějací dva Slováci, letící tím samým letem co já, hledají někoho, kdo by se s nimi šábnul o taxik. Rychle je kontaktuju a k vlastnímu údivu zjišťujeme, že v letadle budem sedět dokonce vedle sebe.

Praha Florenc– Bratislava AS Mlýnské Nivy, pátek 15.dubna 2016, bus Eurolines (13:00-17:15), LF: 95%
O pár týdnů později budím se po noční, rychle mířím do Prahy a na Florenci nasedám do téměř do posledního místečka zaplněného busu směr Bratislava. Byla to třetí jízda s touto společností za poslední cca rok a musím říci, že asi nejlepší. S notebookem na klíně cesta neuvěřitelně rychle utíká, navzdory na mnoha místech rozkopané dálnici jsme nikde nestojíme, řidiči nedržkují a wifina funguje velmi spolehlivě. Za 250 korun to bylo velmi dobré value for money.
S přicházejícím podvečerem rychle opouštím bratislavské AS Mlýnské Nivy a protože do odletu ještě čtyři hodiny zbývaj, jdu se podívat na nedaleký „Modrý kostelík.“ Vypadá fakt hezky, „jako by ho postavili Šmoulové“ (jak prohlásil jeden můj kamarád), jen škoda, že si v něm rozbili tábor protipotratoví aktivisté. Ještě se stavuju na večeři v restauraci „Klubovna“ na Trnavském Mýtě, kterou mi doporučil jeden známý. Rychle pivo, halušky, obojí výborné a vzhůru na bus č. 61 a na letiště.
V něm se sice hádají bezdomovci, ale naštěstí si vystačí sami, takže o chvíli později už vystupuju bez újmy před Štefánikovým letištěm v Bratislavě. Musím říct, že nový terminál se opravdu povedl, působí vzdušně, příjemně, bohužel dojem poněkud kazí dlouhá fronta na bezpečnostní kontrolu. Na to, že se momentálně odbavovaly jen čtyři letadla (a z toho jedno bylo malé Atrko ČSA do Prahy) strávil jsem tam až nepříjemně dlouhou dobu. Naopak tranzitní část dojem rychle spravuje, tady by mi nevadilo strávit delší čas. Já rychle procházím pasovkou do neschengenské části, která má zase lecos za sebou, ale pořád v normě a u jednoho z gatů se už tvoří velká fronta na odlet do Skopje. Ač otevření linky Wizzairu do Skopje bylo přijato s určitými rozpaky (na jednom slovenském zpravodajském webu se o této lince mluvilo dokonce jako o „kuriózní“), let je téměř zcela zaplněn, jeho největší část pak tvoří mladí česko-slovenští baťůžkáři. No, popravdě řečeno, ve svých jednatřiceti letech jsem byl mezi cestujícími jeden z nejstarších.
Cestou po ploše ještě rychle fotím pár letadel a pak už ve své jednadvacáté řadě dosedám vedle svých nových známých. Holka a kluk, tak kolem pětadvacítky, podle dávné čočíkovy definice „akční letenkáři,“ evidentně zkušení cestovatelé, víte co je vtipné? Ani neznám jejich jména.
15.04.2016
Bratislava (BTS) – Skopje (SKP)
21:10 – 22:45 (v reálu přílet asi o 15 minut dříve)
Wizzair W6 7762
A320; HA-LYO
LF 85%
Po startu to trochu hází, výhled kazí tma. No co, no nic, čtu si, povídám si spolucestujícími, cesta rok starým letadlem hodně rychle utíká. V letadle vládne uvolněná atmosféra, mladí vyrážejí na výlet, možná někteří už posilněni alkoholem, ale všeho s Mírou…pardon s mírou. Dole pod námi možná balkánské hory, je mi to jedno, s menším předstihem sedáme ve Skopje a tam menší překvapení…vystupuje se do chobotu. Dlouhá cesta k pasovce, jsme tu jediné letadlo toho času. Jednomu z českých horalů na pasovce překládám, překládal bych i dál, ale za mnou je fronta. Jeho kamarádi se mu smějí, že tu zůstane. Letiště působí pěkně, hned v hale jakási socha, jasně, letiště se jmenuje po Alexandru Velikém, tak čí to asi bude socha?

Ve Skopje
Ve směnárně Eura za Dináry, vedle přepážka na objednání taxiku. Tam nikdo, ač otevřená, odchytává si nás jakýsi řidič. Všude píšou – centrum za 20 Euro. Byla chyba se pevně nedohodnout na ceně hned před odjezdem, aut tam bylo habaděj. Sotva se rozjedem, začne mlejt, ne dvacet, ale dvacet až třicet, podle adresy. Hádáme se, řveme na něj, ale nemá to cenu, čekám od něj nějakou sviňárnu, však jich může udělat dost. Nemá ani taxametr, evidentně to zkouší. Málo platné, vyhrává. Když na něj ječíme, že všude píšou, že centrum je dvacet, u první cedule oznamující začátek Skopje kdesi na dálnici nám oznamuje, že nás teda vyhodí tady. Kapitulujem, jedem dál. Taxikářská mafie.
V jedenáct jsem u motelu, přeju mým dočasným slovenským spolucestovatelům hodně štěstí, oni jedou ještě dál. Takový malý motel v centru města, na půl cesty mezi hlavním nádražím a Makedonským náměstím. Ošuntělý, ale tak nějak normálně. Malá recepce, venku zahrada, pár pokojů, vlastně vidím jen ten svůj. Asi měl kdosi rodinný domek v centru města a řekl si, proč na něm nevydělat. Sprcha, spánek, do hajan.

Ráno budí mně slunce. Je sobota a venku pomalu teplota blíží se slibovaným osmadvaceti stupňům. Od devíti prý podává se snídaně. No podává, ptám se recepční, kde jí najdu. Že mi jí sama udělá, u malého stolu, za chvíli nese kafe, čtyři opečené tousty, máslo, marmeláda, med, šunka, sýr, vajíčko na tvrdo. Jako od maminky.
Kdesi na kopci tyčí se kříž. Prý větší než Ježíš, prý postaven u příležitosti dvoutisící let trvání křesťanství v Makedonii. Ke kříži vede odkudsi lanovka a dostat se k ní je prý velice snadný. Městem jezdí autobus se symbolem kříže, podle recepční staví i na hlavní silnici před motelem. Čekám patnáct, dvacet, možná třicet minut, ale žádný autobus s křížem nevidím. Jo, autobusy dvoupatrové, jako by je sem dovezli rovnou z Londýna. Ale řízení mají nalevo, tak asi budou původní. Vzdávám to, jdu o kus dál, kde začíná, opět slovy jednoho mého známého, Disneyland. Upravené nábřeží i náměstí Alexandra Makedonského, nasypané peníze na pozvednutí turistického ruchu. A nasypané správně, náměstí vymydlené, domy a sochy opravené, pár mostů jak někde ve starověku.
Na městě se podepsalo zemětřesení v šedesátých letech, krom jiného „umožnilo“ i rozšíření Makedonského náměstí. Tam most, jež je předělem mezi náměstím a starým (muslimským) městem. Kdesi tu nalézám i památník Cyrila a Metoděje. Zjevně i sem přivedli křesťanství. Jdu kamsi dál, hlavní ulice, ptám se, kde najdu ten bus k lanovce. Jasně, symbol kříže, jezdí tu. Zase nic. Prý odjíždí od autobusového nádraží, když zahlédnu směrovku směřující právě tam, prostě jdu tam.
Velké vlakové nádraží, postavené po zemětřesení (to staré dnes slouží jako městské muzeum), nese se středem města na mostě, kde si pod ním autobusové nádraží. I tady má být někde symbol kříže. Ale není. Ukazují mi tam, tam to kdesi musí být, žádný kříž nevidím, to už trochu blázním, to už mně ukazují přímo konkrétní stanoviště, tam je kříž, vlastně Millenium Cross, jak se ta stavba jmenuje, ale napsaná v makedonštině. A autobus směřující k lanovce má číslo 25.
Další dvoupatrák jak z Londýna, jen ta cena neskutečně nízká. Jasně, jedem kolem těch míst, kde jsem všude stál a pak za chvíli vzhůru do kopců, trochu krátí se čas, ale co, vždyť tam budu jenom na otočku. Spodní stanice lanovky dobře udělaná, prý to stavěli nějací Rakušánci, Jakýsi park, pár restaurací, mít víc času, sednu do trávy a dám pivko. Za lanovku na horu a dolů v přepočtu asi pětačtyřicet korun, kolik by to stálo v Alpách, ani nechci domýšlet. Cestu nahoru v kabince trávím s partou Čechů, co tak jako já, přiletěli včera z Bratislavy. Dneska Skopje, zítra Ohrid, v pondělí do Bratislavy a domů, to je jejich plán. Dáváme se do řeči, byli i Havaji. Ten kříž je dutý, dovnitř se ale asi nedá. Dole pod ním bar, no malá restaurace, dávám si pivo, všichni ostatní kafe. Spousta míst k sezení, i dětský koutek a cesty lákající k vycházce do hor. Nemám moc času, rychle kouknu na město a zase dolů.

Město je zalité sluncem, tak sednout k řece a užívat si. Kamarádka žádá, zda bych ji nekoupil jeden krém na akné, co prodávají v Srbsku. Možná ho budou mít i tady. Poradil bych jí sex, ale jelikož se zrovna pokouší s přítelem o dítě, zjevně tenhle jinak osvědčený způsob léčby beďarů už vyzkoušela (a evidentně bezúspěšně). Naštěstí najít otevřenou lékárnu v centu Skopje v sobotu odpoledne není žádný problém. Ve třech z nich slyším to samé. Tenhle nemáme, ale máme ten samý ale od jiného výrobce. Až si říkám, jestli zatím není jen lékárnická slušnost, ale prachobyčejná snaha vydělat za každou cenu. Nakonec kamarádka souhlasí a kupuju jiné, od jiných výrobců. Snad to můžu říct, ohlasy byly pozitivní.
Taxik tentokrát využít k cestě nehodlám. Jenže autobusový Vardar expres jezdí tak zoufale málo. Jedním z nich bych byl na letišti tři a půl hodiny před odletem, druhým asi hodinu, pořád se to ve mně mele, nakonec říkám si škoda nevyužít počasí, překračuji kamenný most a rázem jako bych byl v Istanbulu. Malé klikatící se uličky, spousta stánků, do dálky viditelné věže minaretů.
Celkem úspěšně se tu ztrácím. Tak někde jako místní sednout si a dát kafe. V tom horku, co taky dělat?
U hotelu Holliday Inn čekáme na Vardar expres na letiště tři. Já, jeden Němec a jeden snad místní. Jede kolem taxikář, že prý nás tam vezme, za stejnou cenu jako bysme platili v autobuse. Vyjednávání se ujímá Němec, zjevně si s taxikářem padli do oka, za chvíli už sedíme v taxiku a míříme na letiště. Povídají si o fotbale, taxikář na mobilu za jízdy kontroluje výsledky. No nic..
Těch 175 dinárů, co by mně stál autobus, jsem za taxik nezaplatil, dal jsem mu o něco víc, ale ne o moc. Radši by chtěl Eura, ale jen papírové. Na letišti klid. Tři lety Wizzairu, do Memimngenu, Hahnu a Berlína. Říkám si, ještě Dortmund a Lübeck a mají pokryté celé Německo.
U vstupu do tranzitu zrada. „Už jste byl na přepážce Wizzairu?,“ ptá se mně pracovník letiště, když mu ukazuju svojí palubku z webu.
„Ne, nebyl,“ odvětím mu.
„Tak si tam dojděte,“ následuje odpověď.
Tam už naštěstí nikdo, tedy žádný cestující. Rychlá kontrola v počítači, odtržení jedné části a můžu se vrátit, odkud jsem slyšel.
Na security nikdo, v hezké hale nakupuju pivo a hrníček. Nějak nestíhám, hned nástup, zase chobotem.
16.04.2016
Skopje (SKP) – Berlin (SXF)
18:15 – 20:30 (v reálu přílet asi o 20 minut dříve)
Wizzair W6 7739
A320; HA-LWV
LF 75%

Letadlo o něco málo prázdnější než včera z Bratislavy, ale pořád LF tak 70-80%. I tahle lina létá jen pár dnů. Zajímavostí, že letenka mně vyšla lehce přes osm stovek, ta včerejší z Bratislavy lehce přes čtyři. Mladých tu tolik není i když dva vedle mě sedí. Je hodně Makedonců a Němců. Při rolování míjíme stroj, kterým jsem včera z Bratislavy přiletěl. Odlet na čas, no možná ještě v menším předstihu, hned vzhůru na sever, na Bělehrad. Pěkný pohled na ty balkánská pohoří, už chápu, proč tolik turistů je láká. Za světla, které až v závěru letu začne ustupovat tmě.
Vedle mě zase pár, tentokrát makedonský. Holčina má problém pochopit, že potřebuju pustit na záchod, naštěstí jí to její přílet vysvětluje. Uprostřed víkendu vládne v letadle dobrá nálada. Čekám nějaký let nad Prahou, ale místo toho vidím Ostravu, Wroclav a pak kdo ví co. Ale pohled na jezera kolem Postupimi je naprosto úžasný. Za přibývajících červánků sedáme na Schodenfeldu. Vpravo budova, ze které jednou, možná, někdy bude letiště BBI, těsně před letadlem probíhá zajíc. Chce se mi na záchod, ale strašně. Při výstupu ptám se letušek, jestli si tam můžu ještě zajít. Že prý ne. Ok, nějaký záchod bude hned v hale, jako na každém normálním letišti. Ale houby, tady první pasovka, taková dedikovaná, pro pár gatů. Jede na tři přepážky a přede mnou tak padesát držitelů makedonských pasů.
„To bude na dlouho“, říkám si a opatrně se snažím předbíhat. Ještě se suchými kalhoty ukazuju pas a jsem propuštěn. Čekám nějaký záchod hned za pasovkou, ale zase nic, místo toho půl kilometrový pochod, nahoru, dolů, kolem třídírny, na plochu, konečně záchod, uf….

Pár hodin v Berlíně
Když jsem to plánoval, chtěl jsem být co nejdřív doma. Měl jsem k tomu pádný důvod. Proto jsem se rozhodl po příletu v osm večer do Berlína nestrávit ve městě noc, ale hned o půlnoci pokračovat busem rovnou do Prahy, kde jsem měl být ve čtyři ráno. No, cena 10 Euro, kterou Flixbus za jízdenku na tenhle spoj požadoval, tomu dost pomohla. Jenže jak to tak bývá, ten důvod mezitím pominul a já si celou dobu nadával, co jsem to za vola, že jsem do toho šel. Vždyť Berlín je tak krásný. Ale co, mám hlad, bar, ve kterém jsem si dával večeři loni v září cestou na Kanáry, je už zavřený, naštěstí přímo před halou postavili ze dřeva typickou německou hospodu. Pivo, klobása, horčice a deset Euro v tahu. Ale přesně takovýhle autentický zážitky by člověk měl na cestách vyhledávat.
Usazuju se ve starším terminálu ještě z Honeckerových dob. Díky rušnému sobotnímu provozu je tu celkem frmol. Na SXF je hodina wi-fi zdarma, první hodinu trávím na noťasu, druhou na telefonu. Píšu si i s tím „důvodem“ a najednou se zdá, že ten nápad jet po příletu do Berlína hned domů, zase nebyl tak špatný.

Berlin SXF Airport – Praha Florenc, sobota 16.dubna 2016, bus Flixbus (23:55-04:55/+1), LF: 90% Berlín - Drážďany, 60% Drážďany - Praha
Uteklo to jako voda, ještě bageta a hledat stanoviště autobusů před terminálem. Podle letáků sem jezdí krom Flixbusu ještě Postbus, Polskibus a Jančura. Doufám v poloprázdný spoj, ale davy čekajících tomu moc nenasvědčují. Krátce před půlnocí přijíždí, jako majestátný koráb dvoupatrový zelený obr. Řidič mně žádá, ať smažu fotku busu, co jsem fotil, ač nerad, vyhovím. V horním patře sedám si vedle nějaké Korejky a nějak se mi nechce spát. A tlumené, leč žluté světlo, tomu moc nepomáhá. Poučení pro příště ve spodním patře svítí zelené, které spící oči neruší.
Až do Drážďan je plno, tam uprostřed noci se autobus lehce vyprazdňuje, beru prázdnou dvojsedačku, ale spát se pořád nedaří. Celkem fajn cestování, v noci neuvěřitelně plynulé, najednou vjíždíme bez zastavení do tunelů na dé osmičce a já s úlevou konstatuju, že Schengen ještě alespoň někde funguje.
Krátce po čtvrté na Florenci, chvíli po nás přijíždí autobus z Bulharska, autobusák je plný lidí. Možná třetina osazenstva našeho autobusu pokračuje dál do Vídně, pár lidí se do něj chystá nastoupit. Za hodinu a půl mi jede z Masaryčky spoj na Kladno, s policejními samopalníky za zády se cítím bezpečně. V půl sedmé doma, v sedm v posteli, v deset zvoní ta, kvůli které jsem chtěl být tak brzo doma. Ale to už je jiný příběh.

Hezky. Dik.

Super trip report Do Skopje sa chystam na jesen tak mi tento trip report padol vhod
Cena lanovky fakt super ......aj v Tatrach by si zaplatil min 10krat viac i ked na Ukrajinu sa ani Macedonci nechytaju V Kyjeve som bol 2 tyzdne dozadu a pozemna lanovka taka ako jazdi v Tratrach Starý Smokovec - Hrebienok stoki 14 centov v Tatrach 8 euro

vladivostok píše:Super trip report Do Skopje sa chystam na jesen tak mi tento trip report padol vhod
Cena lanovky fakt super ......aj v Tatrach by si zaplatil min 10krat viac i ked na Ukrajinu sa ani Macedonci nechytaju V Kyjeve som bol 2 tyzdne dozadu a pozemna lanovka taka ako jazdi v Tratrach Starý Smokovec - Hrebienok stoki 14 centov v Tatrach 8 euro

Díky za pochvalu, jsem rád, že jsem mohl pomoct. On ten kříž, jestli jsem správně pochopil, slouží jako určitá "náboženská propaganda pro místní", tudíž i ty ceny musí být dostupné pro místní. V Alpách nebo v Tatrách je určená turistům, který za to ty prachy daj. Před pár lety jsem na Sicílii v Trapani viděl lanovku, která byla pro místní dokonce zdarma, spojovala dvě části města alternativou byla hodně klikatá silnice.

Pohodovy report. Pri lete do SKP som s priatelkou sedel za tebou (22B), nevedel som si vybavit odkial si mi povedomy, az po precitani tohoto reportu mi to zaplo. Mesto bolo super, ceny ludove. Oplati sa na skok.

mivro píše:Pohodovy report. Pri lete do SKP som s priatelkou sedel za tebou (22B), nevedel som si vybavit odkial si mi povedomy, az po precitani tohoto reportu mi to zaplo. Mesto bolo super, ceny ludove. Oplati sa na skok.

Tak to jsou dobrý náhody. Ono to letadlo takových zkušených cestovatelů bylo plné. Město bylo opravdu pěkné a počasí se vydařilo. Snad Wizzair brzo spustí z BTS nějakou další "kuriózní" linku.

Lkprak píše:

mivro píše:Pohodovy report. Pri lete do SKP som s priatelkou sedel za tebou (22B), nevedel som si vybavit odkial si mi povedomy, az po precitani tohoto reportu mi to zaplo. Mesto bolo super, ceny ludove. Oplati sa na skok.

Tak to jsou dobrý náhody. Ono to letadlo takových zkušených cestovatelů bylo plné. Město bylo opravdu pěkné a počasí se vydařilo. Snad Wizzair brzo spustí z BTS nějakou další "kuriózní" linku.

tady je
https://www.bts.aero/o-letisku/press/tl ... do-srbska/

Fajn tripreport, jen to cestování autobusy by už mě asi nebavilo

Btw., zdá se mi to, nebo jsi tady trochu změnil styl psaní? Ne že by to bylo zlé, jen mi to přišlo místy strašně divné a z předešlých reportů si na to nepamatuji..
např. Ráno budí mně slunce.. Při výstupu ptám se letušek..

micaello píše:Fajn tripreport, jen to cestování autobusy by už mě asi nebavilo

Btw., zdá se mi to, nebo jsi tady trochu změnil styl psaní? Ne že by to bylo zlé, jen mi to přišlo místy strašně divné a z předešlých reportů si na to nepamatuji..
např. Ráno budí mně slunce.. Při výstupu ptám se letušek..

To cestování autobusem bylo dvakrát čtyři hodiny, poprvé jsem to (jak jsem napsal v TR) strávil s noťasem na klíně, takže to uteklo strašně rychle a podruhé přes noc, kdy jsem se pokoušel spát, takže to taky uteklo rychle. A celkově s těmi dálkovými busy nemám problém, relaxuju přitom a tak.

K tomu psaní, není to nějak cílené, prostě mi to tak jde na ruku a docela mně tenhle styl baví. Spíš se ale nevědomky asi snažím navaázat na své školní slohové práce a pozdější pubertální literární hokus pokusy