Fórum Airways.cz

Než to začalo (aneb dovolená se má využít do mrtě)
"Dovolená se má využít do mrtě, zvlášť, když další je až za tři měsíce a mezitím je prací zaplněné léto," říkal jsem si letos na jaře a přemýšlel, jak zaplnit ty čtyři dny mezi návratem ze Švýcarska (viz. můj minulý TR) a návratem do pracovního procesu. No, spíš jsem tak sonodval a čekal, a co život přinese.
A přines. Jakýsi ajťák udělal chybu a letenky s TVS do Londýna - Gatwicku byly nějaký čas v prodeji bez nějakého toho jejich "palivového příplatku", v praxi asi za šest stovek jeden směr, zhruba o osm stovek levněji, než normálně.
"Jasně, když do Gatwicku, tak jedině s Travelou", věděl jsem už dávno a letenky koupil, hned na čtvrtek, další den po mém návratu ze Švýcarska.
"A kam dál?" V tom už jsem měl jasno, na jih na západ, do Brightonu, Portsmouthu, Southamptonu a Bournemouthu, v téhle části Anglie jsem ještě nebyl, navíc po pár dnech v horách jsem si chtěl užít taky trochu toho moře.
A jak zpátky?
Vzpomněl jsem si, že jsem chtěl taky jednou vidět západoněmecký Wüppertal a hlavně jejich "Schwebebahn", visutou dráhu vedoucí středem města a plnící úlohu jakéhosi nadzemního metra.
"Ok, tak si zpátky uděláme stopover v Porúří", řekl jsem si a začal hledat možná spojení. Bylo jich dost a byla roztodivná. Nakonec jsem se rozhodl vzít za 40 liber v sobotu dopoledne letenku Flybe z Southamptonu do Amsterdamu a odtud za 19 éček přes tolik vychvalovaný eshop DB koupil vlak do Düsseldorfu.
V neděli jsem chtěl "něčím originálním" (rozuměj něčím z rodiny CRJ) v podání Germanwins/Eurowings (kdo se v tom má sakra vyznat?) doletět do Prahy, ale k mému vzteku jak na lety z Düsseldorfu, tak na lety z Kolína nabízely Airbusy. Ok, vzal jsem Kolín, odlétal až večer.
O ubytování v Anglii se postaral booking.com, v Německu jsem přes Airnb svěřil peníze jakémusi Chrisovi z Düsseldorfu. No, i na Airnb se občas vyskytují podvodníci, jak se ještě dozvíte.
Všechno krásně naplánované, jenže člověk míní a Flybe mění, asi měsíc před odletem mi napsali, že můj let ze Southamptonu do Amsterdamu se ruší a jestli chci, přesměrují mně na pozdější. Jenže já nechtěl, nestíhal bych návazný vlak do Německa.
Problém? Ne, příležitost!
Některé náhradní varianty vypadaly opravdu zajímavě a já třeba nebyl daleko tomu poslat celé slavné Flybe k šípku a asi za dva tisíce korun si koupit letenku s Ryanem z Bournemouthu do Kolína nad Rýnem (se čtyřhodinovým pobytem na Gran Canarii). Aktivně (hlavně díky tomu, že mohl z práce volat zadarmo do zahraničí) se do toho vložil jeden můj známý. Pak nadhodil, že by mně třeba mohli dát na let z Londýna-City do Amstru. Co Vám budu povídat, váhal jsem jen chvilku, Londýn - City je jen jedno, co na tom, že pár už dopředu koupených jízdenek na vlak a autobus v Anglii jsem musel vyhodit do koše. Tomuhle prostě nešlo odolat.


Jak to všechno začalo (aneb poprvé s "Travelou")
Takže oukej, 8. června v pravé poledne sedám na Ruzyni, odpoledne předávám psy bejvalce a další den dopoledne jsem na Ruzyni zas. Kolegové, co mně včera potkávali po příletu, se diví, kam zase letím, jednomu, co se mně ptá, co tam hodlám dělat, popravdě říkám, že zchlastat se a zhulit. TVS zavedl možnost on-line check-inu až pár dní po mém odletu, tak musím poctivě na přepážku. Ochotná slečna od Menziesu mi nabízí exit row, s díky je ale odmítám, říkám, že rád se koukám z okna na krajinu, což z exitů nad křídly jaksi nejde, místo toho mi dává 30A a do útrob třídírny putuje sice malý ale těžký batoh, napěchovaný potravinami a hlavně tekutinami z letištní Billy, abych v Anglii něco ušetřil.
Odlet z gatu B3, neboli ze stojánky 16, z haly se na ní dobře kouká, čekám, jestli tam nedorazí nějaká exotika, tajně doufám, že by to mohli být "Mongolové", nakonec se tam asi hodinu a půl před odletem objevuje z Prevezy právě dorazivší letadlo TC-TJL, které má TVS na léto pronajaté od tureckých Corendon Air. Tak to taky není špatné.
Nevím jak to dělaj, ale nástup byl naprosto plynulý, žádná tlačenice u dveří ani v uličce, naprosto v klidu a bez zdržení jsem došel až téměř na konec letadla. Celá posádka turecká a v uniformě Corendonu, jen jedna česká (vlastně slovenská) letuška v modročerných šatech TVS, ta pak obstarávala veškerá hlášení pro anglicky nemluvící.
Hned u vchodu k dispozici noviny a časopisy, létám málo, tohle jsem ještě v letadle nezažil, beru, kvůli politické vyváženosti, levicové Právo a a pravicový Týden. Ač letadlo rozhodně nezeje prázdnotou, mám celou trojsedačku pro sebe, v pár řadách za mnou už taky nikdo nesedí, složení podobně mezinárodní a zcela globální, jaké bylo asi v letadle Easy Jetu letící stejnou trasu deset minut před námi.

9.6.2016 PRG-LGW, QS 1096
B738, reg. TC-TJL
12:30-13:35 (odlet i přílet na čas)
LF: 75%
Odlet v končící polední špičce načas, ještě mně zaujme originálně vyvedené bezpečnostní video pouštěné z obrazovek, našel jsem ho dokonce na youtube, je tady: https://www.youtube.com/watch?v=5z7YCLfdqV4.
A pak už na start, na obrazovkách běží Airshow, na rozdíl od Swissu, kterým jsem letěl den předtím, není přerušované reklamou, takže cesta díky tomu hodně rychle utíká, škoda, že ho vypínaj dlouho před přistáním, to kroužení před Gatwickem by mně dokonce bavilo sledovat na mapě, krátce před přistáním dokonce míjíme (jak později zjisťuji) Dunsfold Aerodrome (s odstaveným bílým jumbem na ploše), jež pro své natáčení využívají i hoši z Top Gearu.
Bezplatné občerstvení se samozřejmě nekoná, nicméně nabídka palubního prodeje mi přijde celkem rozumná, jak výběrem, tak cenou a třeba bagety, jež tu prodávají, vypadají vyloženě chutně (i když jeden diskutující v jiném vlákně tvrdí něco jiného a asi má i pravdu). Já místo toho kupuju kávu a jakousi zázvorovou limonádu, no, za stovku by se možná před tím na letišti dal udělat i větší deal, ale co, žijem jen jednou.
Kontinentální Evropu opouštíme kdesi u Ostende, ještě stačím vidět Bruggy, kde jsem kdysi strávil jedno příjemné odpoledne, celkově je nálada na letu taková uvolněná, jen to klesání před Gatwickem mohlo být trochu kratší, tam nás však vítá jiný svět, velryba od Emirátů, plno známých a i neznámých velkých strojů a hlavně architektura, která se mi prostě líbí.
Po dosednutí mám chuť tleskat, často jsem si říkal, jaký let s Travelou vlastně bude, člověk slyší kolem sebe hodně negativ, vím, že tahle aerolinka udělat velká zpoždění stále ještě umí (i když mnohem míň, než v minulosti) a pamatuju doby, kdy letět s nimi byla společenská ostuda, ale za tenhle let jim prostě dávám jedničku s hvězdičkou a rád s nimi poletím někdy zase.
Konec sentimentu, chci být co nejdřív v Brightonu na pláži a koupat se v moři a tak rychle běžím, přes samoobslužnou pasovku, která, nemá-li ve svém okolí personál, který by případné zmatené cestovatele směřoval jinam, je jaksi naprd, k pásu na kufry, můj batoh tam už čeká, pro jízdenky na vlak, tam fronta na automaty, jaksi beru jízdenku platnou jen na vlaky Thameslink (byla nejlevnější) a pak snažím se doběhnout lehce zpožděný vlak téhle společnosti na jednom z nástupišť, sotva do vlaku dosedám a dveře se zavřou, z vlakového rozhlasu se dovídám, že se jedná o spoj společnosti Southern.
Tak nic, když přijde průvodčí, budu ze sebe dělat blbého turistu, který nikdy neslyšel, že proběhla cosi jako privatizace britských železnic a na jedné trase jezdí více společností, ale průvodčí nikde a za půlhodiny turniket v Brightonu nemá taky problém mně pustit ven. Ale že zrovna mně se tohle stane...
Brighton je živý, takové hlavní město britské přímořské turistiky, plné lidí i aut, no, spíš si tu člověk připadá jako v Londýně, však kdo ví, třeba ho Londýňané berou jen jako takové své předměstí.
Ubytování na jednu noc mám zajištěné v hostelu The Grapevine Seafront Hostel, ano, přesně v tom zařízení, o kterém jsem se tu už kdysi rozčiloval, že jsem prostě na něj už moc starej, ale na nocleh za 250 korun na noc nebudu asi starej nikdy.
Malá palanda, spousta lidí, holky u kluci,no, trochu to tu páchne od upocenejch nohou a mokrého prádla, tak rychle ven, na kolonádu je to jen kousek, z jedné strany vyhlídková věž, prý ještě ve stavbě, z druhé molo, jeden ze symbolů Brightonu. Já nevím, ale zkřižte Matějskou, Las Vegas a Binz na Rujáně a máte Brighton. Na molu, tam je ten Las Vegas a Matějská, na pláži Binz. Teplota o pá stupňů míň, než by bylo záhodno, v moři se nikdo nekoupe, ani na nedaleké nudapláži, která je jako jediná v Anglii v dosahu běžného osídlení (jak tvrdí teta Wiki), tam jen pár lidí vystavuje tu slunci svoje nahá těla a zkouší ležet na kamenech.
Směrem na východ je Marina, okolo pláže jezdí vlak, no vlak, vláček, Volk's Electric Railway, jak tomu tady říkají, (https://en.wikipedia.org/wiki/Volk%27s_Electric_Railway), taková blbost, která ale železničního nadšení potěší.
Projedu se a jdu na molo, je krásné a dlouhé, na strašidelné hrady mně nikdo neužije, za to lehátka a pivko, to je moje, na chvíli relax, mám toho dost. Pak do jedné z těch budov, jež je zasvěcena hazardu. No, spíš tomu drobnému, taková ta udělátka, kam dáte penny a automat pohybuje jakýmsi ramenem hromadou mincí sem a tam a vy doufáte, že právě ta vaše mince způsobí, že Vám vypadne bohatství. Říká se, že kůň jen jednou hříbětem, za to člověk dvakrát dítětem a já se tu do dětských let vrátil neskutečně rád. Večer ještě toulám se městem, těmi jejich zahradami, ale nějak toho mám dost, beru večeři a dávám si dobrou noc. Zítra jedu na západ.

Jak to pokračovalo (aneb když Vám do kolejí vstoupí kráva)
Ač pátek, Brighton dospává po flámu. Já kolem osmé celkem vyspalý opouštím hostelovou postel a přemisťuju se o pár desítek metrů dál na malé místní autobusové nádraží. Tři bílé autobusy National Expres se vydají do Londýna přes některé z jeho letišť, ten čtvrtý chvíli před devátou i s mojí maličkostí na palubě kamsi na západ.
Chvíli okolo pláže, obloha podmračená, ani dnes to na koupání nebude, pak trochu víc do vnitrozemí a na dálnici. V půl jedenácté jsem v Portsmouthu. Zdejší autobusák se přestavuje, panuje tam trochu zmatek. Hned vedle vlakové nádraží a o kus dál velká věž zvaná Emirates Spinnaker Tower. Já však vím, že ještě o kus dál je přístav lodí a trajekty tu přes záliv jezdí do Gosportu. Není to zadara, jestli si dobře pamatuju, zpáteční za 3.90, ale stojí to za to.
Jak dlouho může trvat plavba? Deset, patnáct minut? Nám vnitrozemcům to ale bohatě stačí.
Hned na přístaviště navazuje v Gosportu pěší zóna, kvanta obchodů, ale hlavně cukráren a kaváren. Je chvíli sluníčko, jsem vlastně na dovolené, tak kafe, sednout, něco sladkého a odpočívat.
Vracím se zpátky, to už mně láká ta věž. Tyčí se na břehu moře a přitom uprostřed fungl nové obchodní zóny.
Bojím, se kolik bude stát vstupné, ale jen deset liber, to není moc. Jede se nahoru, jedno patro, vyhlídka, další patro, kavárna, pak zase vyhlídka, ta super, ve všech třech patrech, to nejspodnější má ale přeci jenom něco navíc. Místo kusu podlahy je sklo, nebo plexisklo, kdo ví. Dá se tamtudy vidět dolů, dá se přes to jít. Raději bez bot, přesto bobřík odvahy hadr. Jako dítě jsem jich už pár splnil, na tohle si ale troufám dlouho. Ač miluju létání, bojím se výšek. Okolo ostatní chodí, jako by se nechumelilo, vzájemně se fotí, to já jen sbírám kuráž, co vy víte, třeba se to zhroutí právě pode mnou. Nakonec poprvé trochu to dávám,to je na půl kroku, nechávám se vyfotit paní, co je tu jako doprovod (nebo matka?) tělesně a mentálně postiženého dítěte na vozíku. Nakonec i podruhé, na fotce vypadám šťastně, ve skutečnosti je ve mně malá dušička. A ta žena i s dítětem na vozíku, jede tam jak blázen, však ta musela v životě mít odvahy, aby zvládla, co jí osud nadělil, tohle je pro ní hračka.
Na prohlídku města nemám čas (ani chuť), v jednu vyrážím do Southamptonu. Opět bílým busem, v cíli jsem za slabou hodinku. Měl to být jeden z hlavních cílů mého výletu, ale co Vám budu nalhávat, hodně dlouho jsem zklamán. Obcházím jakýsi barák,který se mění v obchodní centrum, pak po hradbách, skučí mně v břiše, až na jednom z hlavních náměstí nebo pěší zóně je street food festival. Jeden stan řecký, druhý palestinský, třetí italský, další...co já vím jaký. Nemůžu si pomoct, všechny nabízejí jedno a to samé.
Jdu ulicí vzhůru, kdo ví proč, jsem si dal na prohlídku tohohle města skoro tři hodiny. Jedno pozitivum to ale má, z jeho středu se celkem dobře spottí.
Dál už vlakem, podle plánu do Bournemouthu, tam pobýt dvě a půl hodiny a zpátky do Londýna. Na nádraží jsem už hodinu před odjezdem mého vlaku. Před ním chumel lidí, tohle znám, tohle jsem kdysi viděl v Corku, čekají na taxiky. Jenže ouha, žádný taxik, trať tím směrem, co potřebuju jet, je mimo provoz, prý zvíře na trati, asi nějaká kráva. Cedule hlásá, že se budou snažit zajistit nádhradní autobusovou dopravu, ale prý je to velmi, velmi komplikované. Váhám co dál, na nástupišti stojí vlak, prý do Londýna, v ohromném zmatku jeden nádražák volá, že kdo potřebuje tam, ať na nic nečeká, neb vlak za chvíli odjede. Ta chvíle v britském podaní trvá dvacet minut a já zatím řeším, co dál. Za tu hodinu tu krávu asi neodstraní, není nač čekat, ptám se nádražáka, jestli tím vlakem můžu jet, i když mám jízdenku koupenou na jiný spoj. Prý ať jedu, jízdenka nejízdenka, za chvíli v něm sedím, no co, Bournemouth můžu navštívit jindy.
Měl to být zastávkový vlak, naštěstí "zastávkový" znamená v Anglii něco jiného než u nás. Staví jen u tam, místy o něco řídčeji. Průvodčí se celou cestu neukáže a já jsem po půl šesté na Waterloo. Tady řádí horečka pátečního odpoledne a odjezdová tabule, hlásající kvanta zrušených vlaků jedoucích jihozápadním směrem mi dává najevo, že v mém případě se utéct vyplatilo.
Ale co s večerem v Londýně? Mám tu zajištěný nocleh v hostelu, ale tam se mi ještě nechce. V první hospodě dávám si jedno. Ale fakt jednom jedno, za ty čtyři libry, co za to jedno chtěj, bych si to druhé fakt nedal. Ale bylo dobré. Tak alespoň něco.
Mířím k Temži, asi to všichni znáte, to jižní nábřeží Temže, od Tower Bridge k London Eye a dál k Westminster Bridge, neuvěřitelně krásné, neuvěřitelně živé, plné energie v kteroukoliv denní či noční dobu. Na "Oku" jsem už kdysi byl, na pěší toulky Londýnem nemám sil, tak co? Když jsem tu byl loni v lednu naposledy, říkal jsem si, že až tu budu příště, vyzkouším projížďku lodí po Temži. A "příště" je právě teď. V přístavišti u London Eye kupuju lístek, loď jede až ke stanici DLR Woolwich Arsenal, jaká náhoda, odtamtud jezdí bus k "mému" hostelu.
Loď je plná lidí, turistů i místních, kancelářští slaví začátek víkendu, snad každý s lahví čehosi v ruce. Zastávku po zastávce, vidět Londýn z Temže, to je fakt paráda.
Většina míří do Greenwiche, já jedu ještě dál, to už jsem na lodi skoro sám. Na Woolwich Arsenal se buduje jedna ze stanic Crossrailu, o kus dál na jakémsi náměstí lidé koukají na fotbal. Blíží se osmá, jen vzít bus a do hostelu. Jenže bez Oyster karty nebo Travel karty to nejde, jedno nemám a druhé se mi nechce kupovat. Tak zpátky vlakem, tam se dá koupit single ticket. Mířím na Elephant&Castle, no trochu se motám, na železniční jízdenku omylem jedu metrem, vtipné je, že do toho metra mně pouští i turniket, zřízenec u výstupu pak jen nevěřícně kroutí hlavou, ale to už jen pár kroků po New Kent Road a kolem desáté otevírám dveře obrovského RestUp hostelu. Je to přesně ten typ hostelu, který mám rád, obrovský, spíš formální, recepce otevřená nonstop, takové místo na rychlé přespání. Dole mně sice děsí kvanta malých dětí, asi školní výlet z Itálie, mají pro sebe jeden velký pokoj. Rychle skáču do nedalekého Tesca na minivečeři a kolem jedenácté už spím s budíkem za hlavou nařízeným na pátou ráno.

Jak jsem se přiblížil k domovu (aneb když Vás tráva nebere)
Budík nakonec ani nepotřebuju, budím se ještě dřív, než jsem chtěl, rychle razím do ulic, mířím na LCY. Liduprázdnými ulicemi na sever, původní plán přejít Temži a dojít ke stanici Bank a odtud vzít DLR jaksi naráží na mojí únavu a když na London Bridge objevuju otevřenou stanici metra, neváhám a za chvíli už sedím v jednom z vlaků Jubileee Line. Na Canning Town rychle přeskakuju na DLR a chvíli před šestou jsem na LCY.
Dvě, maximálně tři minuty po výstupu z vlaku mám už v ruce díky self-service kiosku palubku na můj let, sice mně tedy trochu děsí, že je teprve dvě a půl hodiny před odletem a já už mám SEQ 57, zas na druhou stranu, místo 10D mi v tu chvíli přijde jako skvělej nápad, rychle kupuju za poslední libry kafe a něco k snědku (poučení pro příště, tyčinky Kit-Kat opravdu nejsou moc dobré jako první jídlo dne) a užívám si atmosféru letiště, o kterém jsem nevěřil, že ho vůbec někdy využiju. Bejvalo to v mých očích letiště pro bohaté a nejbohatší, kterým se nechtělo z kanclu přes celý město. Ale to už dávno neplatí, platillo-li to vůbec někdy. Na security přede mnou paní vláčí svatební šaty, letí se vdávat do Panamy. Ten pán, co byl s ní,byl předpokládám její nastávající.
V tranzitu je ale znát, že místa tu není nazbyt. Ale právě ti byznysmeni, kteří tohle letiště znají stejně důvěrně, jako já zastávku autobusu U Hangáru, se tu chovají jako doma, pohoda, panáček a nohy nahoru. Naštěstí se odtud dá koukat ven, všechna letadla, která tu létají, jsou taková malá.
Vedle mně právě snídá lucemburská rodina, jejich tříletý děcko je doslova u vytržení z každého éra, které se prožene po ploše (jo, tohle dokážu pochopit).
Dlouho čekám, než se objeví nástupní gate pro moje letadlo. Přiletělo asi ve tři čtvrtě na osm z Exeteru, krátce po té se rozsvítilo i číslo gatu. Je to o kus dál, funguje tu cosi jako preboarding, jež známe z některým pražských gatů. Jen ta čekárna je nějaká malá. Na počítači check-inářů vidím, že nás má letěl 68, záhy je mi jasné, proč jsem při odbavení dvě hodiny před odletem měl tak vysokou SEQ, téměř všichni tu mají palubky vytištěný z netu nebo na telefonu. Nevím, snad je to čekárna jen na DHCéčka, ty poslední si už nemají kam sednout, naštěstí záhy po té se jde na plochu a nástup. Hezky po skupinkách, to aby se nám netoulalo po ploše moc lidí. Záhy mi dochází, že to místo 10D byla pěkná blbost, mám sice místo u okna, ale koukám přímo na motor, no nic.

11.6.2016 LCY-AMS, BE 1370
DHC 8-400, reg. G-PRPB
8:10-10:25 (odlet i přílet na čas)
LF: 87%

Na palubě převážně cestující, které bych čekal spíš na lince EasyJetu. Mladí muži, v kraťasech, u kterých je jasné, že do Amstru jedou převážně kalit. Pomalé stoupání a většina cesty nad mraky, občerstvení je i tady placené, ale už nemám libry a můj žaludek netouží po další náloži. Celkově takový nemastný, neslaný let, myslím, že ani piloti z něj moc nemají, rutina nad mraky, kdy není nic moc vidět, hlavně už to mít za sebou.
Až u holandských břehů se trochu vyjasňuje, vítají nás větrníky a pak poměrně dlouhé přiblížení nad pevninou.
V Holandsku prší a pojíždění po ploše v Amsterdamu je snad stejně nekonečné, jako let samotný. Ale tady je to jak na Gatwicku, zcela jiný svět, desítky velkých mašin, oko spottera plesá a najednou neví, kam se dřív koukat. U výstupu z letadla rozdávaly letušky kousek čokolády, tak přeci jenom to nebyl typický hladolet.
Podle původních plánů jsem tu měl mít jen něco přes dvě hodiny na přestup z letadla na vlak, jenže díky Flybe je těch hodin najednou nějak víc. Láká mně terasa, trochu jí hledám, trochu bloudím, připadám si jak bludný Holanďan, přeci jenom, když jsem tu byl v osmnácti poprvé a o pár let později na zájezdu s Čedokem podruhé, našel jsem jí na první dobrou, ale teď nějak ne, až mi musí poradit kdosi z personálu.
Nahoře odstavený Foker, jasně fajn, vlezl jsem si do něj...
...nějak jsem si plánoval, jak tu strávím dvě, tři hodiny, tenkrát mi ta terasa přišla strašně velká, ale doba se mění, mně to tu nějak nebaví, vím, že na letadla se nedá koukat jen z terasy, že jsou i lepší místa a tak se tu moc dlouho nezdržuju, dole v hale kupuju jakousi soft verzi celodenní jízdenky na amsterdamskou MHD (ono "soft" spočívá v tom, že neplatí na vlaky) a za chvíli už z autobusu číslo 300 vystupuju v zastávce Schiphool Knoopnut, Schiphol Noord, snad ze starého hangáru tu udělali přestupní terminál mezi autobusy, o kus dál parkoviště, McDonald, kde kupuju si to jejich kafe (vždyť co by to bylo za dovolenou, kdych kluky a holky z Meca nenechal vydělat?) a záhy už sedím, chvíli i stojím, občas i fotím, ty desítky letadel, co kousek ode mně míří do oblak. Tady mně to zase baví, navzdory počasí, které občas hřeje a občas prší, je mi to jedno, kdykoliv kolem mně profrčí jeden z těch obřích strojů, říkám si, že létání je nejen krásná věc, ale kdykoliv se ty stovky tun dostanou do vzduchu, je to rovnou hotový zázrak.
Nakonec po dvou či třech hodinách skáču do busu a jedu do centra. Vlastně jen tak, z povinnosti, toužím se i trochu najíst, ve změti mezi mrakodrapy měním autobus za metro a záhy vystupuju na místním hlavním nádraží.
To je takový středobod celého Holandska. Když jsem tu 14. července 2002 poprvé vystoupil z nočního vlaku z Prahy, připadal jsem si jako v ráji, jako v jiném světě, na jiné planetě. Najednou bylo zapomenuto, že celou noc jsem probdil, kvalitnímu a drahému lůžku navzdory, přemítaje o tom, zda si nemám k osmnáctinám, které jsem měl pár dní předtím, nekoupit tady nějaký "lechtivý časopis" (to že bych si mohl rovnou koupit "lechtivou ženu" mně tenkrát ani nenapadlo a kdo ví, zda by mi na to těch 40 Euro, co jsem měl s sebou vůbec stačilo), takový zážitek, to je lepší než dvacet kafí. Jenže doba je jinde, člověk má něco nacestováno, člověk otupí, snad za to mohla moje únava, počasí, kdo ví. Skočil jsem na přívoz tam na druhý břeh, kde se mi tenkrát tolik líbilo a nic. Nohy bolí, nevím co dál. Snad jen vrátit se jít ulicí, dávajíc za pravdu jedné kolegyni, že je tu všude cítit tráva. Ještě kousek jdu, v sobotu odpoledne, málo platné, je město plné lidí a má atmosféru, kupuju si sýr, pak na tramvaj a kdesi přestoupit na bus na letiště. Jasně, kufruju, nastupuju do špatného autobusu, ale mám čas, najednou se ocitám v Haarlemu, takové malé město, asi bych si tu dal někde kávu, ale radši beru první bus do Schiphoolu.
Tenkrát jsem to tak koupil, jízdenku letiště v Amsterdamu do Düsseldorfu, s přestupem v Utrechtu. Když jsem měl na přestup jen pár hodin, bylo to rozumné, teď mi to jen zkomplikovalo život. Vlak mi odjíždí ve čtvrt na sedm. Na nástupištích vlakového nádraží pod letištěm se vlaky střídají asi stejně často, jako u nás tramvaje, nakonec moje IC načas dorazí.
Žádný vlak vyšší kvality jako u nás, spíš jako rychlík, rychle si v něm dávám silné holandské pivko, asi za půl hodiny z něj vystupuju na nádraží v Utrechtu, kde mně čeká vrchol mého výletu - dál do Düsseldorfu pojedu rychlovlakem ICE. No, rychlovlakem...na holandské straně dosahuje rychlosti asi 120 km/h, na německé o něco vyšší, pokud bych si chtěl užít opravdovou rychlojízdu, musel bych jím pokračovat až do Frankfurtu, ale mně do stačí. Je celkem plno, mám místo u okna, průvodčí hlásí výsledky fotbalu, cosi jako internet v podobě "vlakového portálu" funguje až na německé straně. Jo, tohle se mi líbí, takhle to vzít někdy Německem srkz na skrz.
Já však vytáčím Chrise. Toho Chrise, ukterého jsem měl přes Airnb zajištěno ubytování v Düsseldorfu. Měl jsem mu zavolat hodinu před mým příjezdem, aby jsme si domluvili předání klíčů, jenže ouha, číslo je "out of service", tak nějak jsem s tím počítal, ona ta komunikace z jeho strany byla taková divná. Ve tři čtvrtě na devět jsem v "Díslu", už vím, že místní nádraží Mekáč jede non-stop a má i wi-finu, naštěstí půlhodinu internetu nabízí DB Netz i na samotném nádraží, tak to ověřuju, já blb, opsal jsem si špatně číslo, tak volám na to správné, jenže zase "out of service", takže plán B, připojuju se na net a přes booking.com hledám, kde bych mohl přespat. Jasně, přímo v areálu nádraží je Ibis hotel, kdesi za rohem i IC Hotel, takže bezdomovcem nebudu, jenže za kolik? Když jsem to předtím cvičně hledal, nejlevnější pokoj se dal sehnat bratru za dva tisíce. Nakonec booking.com příjemně překvapuje, asi za 990 korun Hotel Elbroich, a je to jen pár stanic metrem/tramvají. Rychle beru večeři, v Reisecentru si nechávám poradit, jak se tam dostat a za chvíli už sedím v metru/tramvaji. On v Düsseldorfu funguje takový systém, Němci tomu říkají "Stadbahn", prostě tramvaje se v centru snaží svést do tunelu, ty stanice pak vypadají jako metro, takže já chvíli jedu v tunelu, chvíli nad povrchem, něco podobného se mimochodem původně plánovalo i pro Prahu a kolem desáté na jednom z předměstí Düsseldorfu zvoním na receci. Hotel, to jsou takové stylové západní osmdesátky, dostalo mně radio zabudované do stěny, ale stačí to. Ještě sprcha a chvíli na to už spím.

Jak to všechno skončilo (aneb jak je chůze dobrá pro paměť)
Ráno vstávám až kolem deváté. Když jsem za to ubytování dal tolik peněz, musím si ho taky pořádně užít. Hotel, jež večer předtím vypadal liduprázdně, je nyní plný snídajících a
odhlašujících se hostů. Já snídani za příplatek odmítám, venku někde seženu levnější. A v šetření pokračuju. Kolik že je to do centra? Šest kilometrů? To dojdu pěšky!
Hezky pěkně po Köllner Landstrasse, míjející tramvaje, jež by mně tam za necelá tři Eura dovezly. Polojasno střídá déšť, záhy za Euro padesát si pochutnávám i na něčem německém typicky sladkém. Kolem tramvajového muzea a dál do centra. Ono to není na škodu, občas se takhle projít, člověku se to město pak více vryje do paměti.
O půl jedenácté jsem před místním Hauptbahnhof, kam jsem včera přišel, do Wüppertalu se mi ještě nechce, jdu se projít dál do města. Kolem jakési říčky je bleší trh, jinak je město příjemně mrtvé. Tu a tam klid naruší tramvaje, tedy těch pár, které ještě nestačili místní dát pod zem. Taková vělkoměstská idylka.
Na břehu Rýna je velký turnaj v petangu, chvíli na to koukám, i na řeku, jež je po předchozích deštích pořádně rozvodněná. O kus dál na náplavce to pořádně žije, asi jako v Praze na Výtoni. Váhám, zda za deset Euro nedopřát si plavbu výletní lodí, místo toho za skoro poloviční cenu nakupuju zásobu lokálních pochutin a tekutin a vracím se pomalu na nádraží.
Před půl druhou už v červeném patrovém vlaku mířím do Wüppertalu, venku se mezitím pořádně rozpršelo.
Hlavní nádraží ve Wüppertalu je ve stavu počáteční rekonstrukce, prostor předním pak ve fázi plné rekonstrukce. Asi to jednou tady bude vypadat hezky, ale dobrý dojem to na mně vážně nedělá. O kus dál konečně to, kvůli čemu jsem sem přijel. Její výsost Schewebabahn, nadzemní zavěšená dráha, unikátní v celosvětovém měřítku, jež už od roku 1901 dělá tohle město výjimečným.
Kolem stanice motají se bezdomovci a podobné existence, nějak se mi tu moc nelíbí, ale kouknu nad sebe a hned je všechno zapomenuto. I teď, v neděli odpoledne, ve velmi krátkém intervalu jezdí jeden vlak za druhým. Kupuju si celodenní jízdenku a hezky pěkně jedu z jedné konečné na druhou pak zase zpátky. Trať vede převážně nad řekou, jen na jejím západním konci nejprve přechází dálnici a pak dokonce jede přímo nad silnicí. Fantastické, úžasné, úchvatné.
Ale nebyl bych to já, aby se zase něco nepokazilo. Už chci vyrazit na letiště do Kolína, vystupuju na západní konečné "Skytrainu", jak tomu místní říkají v angličtině, o kus dál je nádraží tradičních vlaků, třeba bych ušetřil pár Euro, kdybych jel tady odtud. Jenže ouha, pokladna zavřená, hotovost už nemám a automat odmítá vzít mojí kartu. Ještě že mám čas, v klidu se vracím do města najít nějaký bankomat. Ale nikde nic. Sedám do Schewebebahnu, že určitě cestou nějaký uvidím, ale nic. Vystupuju u místní ho fotbalového stadionu, koná se tam cosi jako matějská pouť, ale i tady automat chybí. Nakonec se vracím na hlavní nádraží, i tady si automat s mojí kartou nerozumí, naštěstí je tu i klasická pokladna (byť kvůli rekonstrukci místních prostor dočasně přemístěná do jakési unimobuňky), kde už se moje karta chytá.
Kolik že jsem to dal za lístek? 13,40 Euro, to je v pohodě, je ještě čas, sedám si na první nástupiště a sleduju jeden vlak za druhým co se tu míjí. O kus dál slyším češtinu, nějaká dívka byla tu na návštěvě u svých rodičů, teď se chystá domů, kdo ví, třeba poletí tím samým letadlem jako já.
Krom vlaků pod hlavičkou DB tu i na jedné lince jezdí i vlaky britské National Expres (ano, té samé firmy, co provozuje i autobusy v Anglii a co vyhrála soutěž na provoz jedné z linek Normiberského S-bahnu a pokud tuto zakázku opravdu dostane, tak na ní použije škodovácké Regiopantery). Říkal jsem si, že by bylo fajn, jet právě s nimi a ono fakt, ten spoj, kterým mám jet, je právě jejich.
Vlak je celkem narvaný, ale dobrý, sedím. Venku už mezitím hustě prší. Přestoupit mám ve stanici Kölln Messe/Deutz. K mému zklamání dívka pokračuje vlakem dál, v ruce lístek z eshopu DB, asi pojede do Prahy nočním vlakem, který přijíždí na naší matičky měst kolem desáté ráno. Ač příznivec vlaků, tady si nějak říkám, co vede člověka k tomu, že na tak dlouhých trasách dá přednost vlaku před letadlem?
Kolínský Dom je na dohled, bouřka je však ještě blíž, zcela regulérně na nádražím hromy bijou, pětiminutové zpoždění bere člověk s nadhledem. Krátce před pátou jsem už na letišti, palubní vstupenku mám tentokrát až čtvrt hodiny od vystoupení z vlaku, ano, tady je to od vlaku do terminálu o trochu dál než na LCY.
Ale jinak se mi tu líbí, taková trochu strohá západoněmecká architektura, ale fajn, hodně hravá, člověk se tu cítí příjemně. Rychle nákup v Rewe a pak do tranzitu. Pár zpožděných mašin, některé i v řádu hodin. Když mi příchází od Germanwings textovka, že můj let bude zpožděn asi o půl hodiny, říkám si, že jsem dopadl ještě dobře.
Letiště v Kolíně má dva terminály, jeden slouží hlavně pro Germanwings/Eurowings, druhý pro ty ostatní. Celou dobu si říkám, že jsem v tom novějším, ale až doma mně Wiki vyvádí z omylu. Opravdu pěkné prostředí, možná by to chtělo trochu víc místa a zpřehlednit to, ale budiž. Do odletu času dost a ještě půl hodinu navíc, kupuju kafe, koukám na fotbal a sleduju po očku provoz na ploše. I když je mi jasné, že to nejzajímavější se odehraje až o pár hodin později, až se všechny ty jumba a podobné stroje, parkující zatím u cargo terminálu, vydají na cestu.
V čase pravidelného odletu se na stojánce objevuje naše letadlo. Akorát přiletělo ze Soluně. Chvíli po něm i první check-inářka. Ta nevím, odkud přišla. Chobot tu není, jde se na plochu, nastupuju se předními zadními dveřmi. Jdu těmi zadními, v letadle jsem jako úplně první, sotva popadám dech, když na pár vteřin mám před sebou celé prázdné letadlo.

12.6.2016 CGN-PRG, 4U 772
A319, reg. A-AGWR
19:50-21:00 (odlet i přílet cca o tři čtvrtě hodiny později)
LF: 90%

Než však stačím sáhnout po foťáku, letadlo se plní. Není na nic čas, chce se dohnat zpoždění. Pamatuju si, že když jsem kdysi dávno v rámci plnění služebních povinností do jednoho z letadel této společnosti vstoupil, vonělo krásně kávou. To se teď nekonalo, ale nebylo to špatné. Člověk od prvního okamžiku věděl, že je v letadle německé společnosti. Dokonce i letušky byly typické, mladé Němky. Hlavně jedna z nich, v brýlích, co měla na sobě, vypadala přísně, ale člověk tak nějak tušil, že jakmile je sundá, je všehoschopná (v pozitivním slova smyslu).
Docela dlouho rolujeme, až na druhý konec letiště. A pak konečně start. Většinou nad mraky, ale o to nejde, poslední let velkého výletu, poslední let na dlouhou dobu. Najedou i mraky jsou krásné. Pomalu se stmívá, řeším, zda dát si kávu či pivo, nedávám si nic. Spíš sleduju letušky, hlavně tu přísnou. Tahle linka je jedno z nejdéle nepřetržitě fungujících "low-cost" spojení z Prahy, vždyť funguje už od jara 2003. Tak si říkám, kolikrát tuhle trasu zrovna náš pilot musel absolvovat.
V Praze přistáváme před tři čtvrtě na deset, skoro s pětačtyřiceminutovou sekerou. Je mi to jedno, užil jsem si to, nahoře v gatu už čekají nedočkavci na let domů. Bylo to něco jiného, než předchozí výlet se psy, ne horší, něco jiného. A kdo jste to dočetli až sem, máte můj obdiv. Děkuji za pozornost a někdy příště zase naviděnou.

Místo doslovu (jak to dopadlo s Chrisem)
Krátce po návratu píši Chrisovi ostrou zprávu, ať mi vrátí prachy. A zároveň na to jeho "ubytování" píši recenzi, ať si na něj lidi dají pozor, že je to podvodník. Odpověď přichází záhy, proč ho napadám a že je určitě chyba ve mně, neboť ten den se mu ubytovalo dalších deset lidí. Nevěřím mu ani trochu, ale nabízí mi, že pokud recenzi smažu a napíšu místo ni jinou, pozitivní, peníze mi vrátí (a to včetně pětieurového zprostředkovatelského poplatku, který si účtuje samo Airnb). Odepisuju mu, že nemůžu napsat pozitivní feedback na něco, co se nestalo, nicméně mu nabízím, že ho alespoň "zneutrálním." Odpovědí mi je, že v tom případě mi vrátí ty peníze bez toho poplatku. Ok, dohodnuto, píši něco ve smyslu, že se ubytování neuskutečnilo kvůli mé chybě. A co myslíte, už je to víc než měsíc a prachy nepřišli. A na zprávy nereaguje. Moje první recenze byla nakonec pravdivá, lump je to.

Mas tam nejake chyby nebo preklepy v popiscich.


9.6.2016 PRG-LGW, BE 1370
B738, reg. TC-TJL
12:30-13:35 (odlet i přílet na čas)

nebo

11.6.2016 LCY-AMS, QS 1096
DHC 8-400, reg. TC-TJL
8:10-10:25 (odlet i přílet na čas)
LF: 87%

Jinak to pivko za 4 GBP mi prijde jako lepsi volba nez chemicke kafe z prasku a zazvorova limonada, ktera zazvor nikdy nevidela a je plna glukozy a fruktozy jak je u nas zvykem za 100 kc. Ale proti gustu zadny disputat ...

Takovy veci je potreba resit primo skrz AirBnB, nez nejake sliby a chyby, vratili by ti penize a pak uz to s Chrisem vyridi oni.

Jinak dik za TR, inspirativni.

Fabo píše:Takovy veci je potreba resit primo skrz AirBnB, nez nejake sliby a chyby, vratili by ti penize a pak uz to s Chrisem vyridi oni.

Jinak dik za TR, inspirativni.

No, původně jsem ho i nahlásil přímo Airnb, ale pak jsem to stáhl, výměnou příslibu za ty peníze. Samozřejmě, že to byla chyba. Osobně se pro příště Airnb vyhnu úplně, nevyhovuje mi ten jejich koncept "zaplať hned". Ani nevím, jestli se pak dá udělat nějaká změna, kdybych byl nucen měnit itinerář (což se dnes, kdy aerolinky často mění své letové řády, bohužel stává). Nabídky na booking.com, kde je možné většinou později ubytování bezplatně zrušit, mi přijdou jaksi lepší.

Pěkné, je vidět, že sis to užil.

Spinnaker Tower v Portsmouthu se mi moc líbí, ale je škoda, že jsi neměl čas i na prohlídku města, je tam docela pěkně.

LCY je super, ale pokud budeš mít někdy příležitost tam přistát, je to rozhodně lepší. Jeden z nejlepších leteckých zážitků.

Souhlasím, že na terase v AMS je vlastně docela nuda a mnohem, mnohem lepší místo je u toho Mekáče.

A k tomu Airbnb... S vracením peněz je to stejné jako na b.com. Některá ubytování to umožňují, jiná ne, další zase za zvláštních podmínek. Poplatek airbnb je ale nevratný. I já raději využívám booking.com, na druhou stranu jsou destinace, kdy to fakt přes b.com kvůli ceně nejde a pak přijde airbnb velmi vhod. A já, musím zaklepat, s tím mám zatím velmi dobré zkušenosti.

Airbnb.com řeší tyto věci, od toho jim platíš ten vyděračský nevratný servisní poplatek (jehož výše ve výsledku je cca. 20-25% z celkové ceny ubytování..8-15% zaplatí nájemce, zbytek pronajímatel). Co se týče cancellation policy, záleží od pronajímatele. Někteří mají benevolentní, jiní přísnější a něktěří nevrací nic. Ale to máš vždy napsáno v podmínkách rezervace. Mě na Airbnb sere právě to, že ti nevrátí ten servisní poplatek, který není zrovna nejnižší.

Já se také snažím řešit většinu věcí přes booking.com (přes flyingblue) a většinou rezervuji nabídky s možností zrušení (pokud je tam i 10% šance, že se mi plány změní). I když většinou je právě verze s možností bezplatného zrušení za vyšší cenu, no dá se to pořešit tak, že pak to zrušíš a opětovně rezervuješ za tu nižší cenu (nicméně ale to také neplatí vždy, už se mi jednou stalo, že pak mi ve výsledku vyskočila mnohem vyšší cena, asi měli nastavenou nějakou policy, co sledovala i datum příjezdu a vyprodanost daného hotelu a čím blíže data příjezdu a menšího počtu volných pokojů, tím ta cena narůstala)

K Airbnb už sahám jen ve chvílích, kdy na bookingu nenajdu nic vhodného/levného v dané destinaci. Jako například aktuálně v Toulouse (ale fajn se nám přes něj bydlelo i na Guadeloupe).

Airbus380 píše:Pěkné, je vidět, že sis to užil.

Spinnaker Tower v Portsmouthu se mi moc líbí, ale je škoda, že jsi neměl čas i na prohlídku města, je tam docela pěkně.

LCY je super, ale pokud budeš mít někdy příležitost tam přistát, je to rozhodně lepší. Jeden z nejlepších leteckých zážitků.

Souhlasím, že na terase v AMS je vlastně docela nuda a mnohem, mnohem lepší místo je u toho Mekáče.

A k tomu Airbnb... S vracením peněz je to stejné jako na b.com. Některá ubytování to umožňují, jiná ne, další zase za zvláštních podmínek. Poplatek airbnb je ale nevratný. I já raději využívám booking.com, na druhou stranu jsou destinace, kdy to fakt přes b.com kvůli ceně nejde a pak přijde airbnb velmi vhod. A já, musím zaklepat, s tím mám zatím velmi dobré zkušenosti.

Jo jo, díky užil. A ten Porstmouth jsem bral tak, že si ho prohlédnu z té věže. Osobně mám radši styl "proboha, jak to tady všechno stihnu?" než opačnej extrém "proboha, co tady budu tak dlouho dělat?", jestli mi rozumíš.

LCY snad na přistání někdy dám, pořád čekám, že tam někdo rozlétá linku z Prahy, ale to je asi lehká sci-fi.

Airnb jsem vyzkoušel jak v tom Švýcarsku, kde to bylo super, protože hotely, kde by ubytovali psy, byly přes booking.com šíleně drahé, tak tady v tom Düsseldorfu, kde to prostě nevyšlo. Ale i tam primárním důvodem bylo taky, že hotelu ve městě i v širokém okolí nebyly nejlevnější.

micaello píše:Airbnb.com řeší tyto věci, od toho jim platíš ten vyděračský nevratný servisní poplatek (jehož výše ve výsledku je cca. 20-25% z celkové ceny ubytování..8-15% zaplatí nájemce, zbytek pronajímatel). Co se týče cancellation policy, záleží od pronajímatele. Někteří mají benevolentní, jiní přísnější a něktěří nevrací nic. Ale to máš vždy napsáno v podmínkách rezervace. Mě na Airbnb sere právě to, že ti nevrátí ten servisní poplatek, který není zrovna nejnižší.

Já se také snažím řešit většinu věcí přes booking.com (přes flyingblue) a většinou rezervuji nabídky s možností zrušení (pokud je tam i 10% šance, že se mi plány změní). I když většinou je právě verze s možností bezplatného zrušení za vyšší cenu, no dá se to pořešit tak, že pak to zrušíš a opětovně rezervuješ za tu nižší cenu (nicméně ale to také neplatí vždy, už se mi jednou stalo, že pak mi ve výsledku vyskočila mnohem vyšší cena, asi měli nastavenou nějakou policy, co sledovala i datum příjezdu a vyprodanost daného hotelu a čím blíže data příjezdu a menšího počtu volných pokojů, tím ta cena narůstala)

K Airbnb už sahám jen ve chvílích, kdy na bookingu nenajdu nic vhodného/levného v dané destinaci. Jako například aktuálně v Toulouse (ale fajn se nám přes něj bydlelo i na Guadeloupe).

Díky za vysvětlení. Přiznám se, že tohle jsem nijak nezkoumal. Osobně mám problém i s tím "spát někomu v obýváku", což by pro mně, jako pro samostatně cestujícího byl asi ten typ ubytování, který hledám. Až budu mít rodinu (resp. jestli budu mít rodinu), dovedu si představit, že třeba nějakou chatu si takhle přes ně vezmu.

jen technická: Thameslink a Southern jedno jsou. Thameslink je obchodní značka, pod kterou Southern provozuje franšízu železničních spojů, takže jsi se bál zbytečně

Ono na londýnskou MHD už ani Oyster Card nepotřebuješ, stačí ti pouze platební karta, která podporuje bezkontaktní platby. Jízdné platíš stejně jako s Oyster a po registraci na na stránkách tfl.gov.uk můžeš sledovat svoji denní útratu.

rpet píše:jen technická: Thameslink a Southern jedno jsou. Thameslink je obchodní značka, pod kterou Southern provozuje franšízu železničních spojů, takže jsi se bál zbytečně

Aha, díky. A mně bylo divný, že jsem doběhl na nástupiště a tam by tak rychle přijel jiný vlak.

procvi píše:Ono na londýnskou MHD už ani Oyster Card nepotřebuješ, stačí ti pouze platební karta, která podporuje bezkontaktní platby. Jízdné platíš stejně jako s Oyster a po registraci na na stránkách tfl.gov.uk můžeš sledovat svoji denní útratu.

Díky za informaci, dal jsem na radu místních (konkrétně nějaké pracovnice "londýnského dopravního podniku", kterou jsem potkal v nedaleké stanici DLR). Ty mi říkali, že buď Oyster nebo Travel Card, jinak nic. Nakonec projížďka londýnskými příměstkými vlaky takhle v pátek večer nebyla špatná zkušenost:-)