Fórum Airways.cz

Pro připomínku. Jsem na cestě kolem světa jedenáctý den. Mám za sebou segmenty PRG-AMS-SXM-JFK-MEX-LAS-LAX-ICN.
Přeletěl jsem více jak dvanáct časových pásem.Tělo se dostalo do vlastního režimu kdy nevnímá časová pásma.Nevydrží spát déle jak do šesti hodin ráno a usíná ve 20hodin bez ohledu na to ve kterém pásmu se právě nachází . Veškeré asijké jídlo mi začíná být odporné. Těším se do Sydney kde snad bude k mání pořádný vývar z hovězího masa bez zázvoru , koriandru a dalších asijských příchutí.

Dnes je 11.10. 2015 a já si sedám na své místo 7B v A330 KE.Tato kofigurace v C je zatím nejlepší jakou jsem kdy letěl,posunutím druhého sedadla o jedno okno odpadá překračování spolucestujícího. Navíc i ten co sedí směrem do uličky může sledovat dění ze svého ,sice vdálenějšího,ale volného okna. Čeká mě dalších deset a půl hodiny v letadle. Jako první přivezli na sedadlo vedle mě asi sedmdesátiletou paní . Její angličtina zní jak z jazykového kurzu pro začátečníky. Její hlas mi připomíná paní Kantorkovou. Tato dáma se pomalu uhnízďuje na svém sedadle, zkoumá všechna ta tlačítka. Pak si všimne že všichni kolem máme na nohách pantofle,ale ona je nemůže najít. Zvoní na letušku. Ta je během chvíle u jejího místa. Dáma se jí táže :" Vér ár maj pantoflé?" Letuška očividně zaskočena dotazem se snaží pochopit co po ní paní chce a pohledem se dívá na mě. Já jen rukou ukážu na své pantofle. Letuška pochopí a přináší této dámě několikery pantofle. Já velmi rychle uklízím svůj český pas a čekám čím dáma od vedle ještě překvapí.
To už ale pomalu vyjíždí letadlo ze stojánky a chystá se ke startu. Odlétáme na čas v 18:45 . Snažím se vydržet neusnout do prvního servisu. Mám hlad a těším se že dostanu biftek . Kuřecí nechci,a jiné evropské jídlo na výběr není. Dáma odvedle si všimla že na nápojovém lístku je v nabídce Campari ,tak si ho objednáná jako aperitív , mě stačí sodová voda.Zárověň si objednáváme snídani. Já kontinentální,dáma od vedle hovězí polévku , jsem zvědavý jak se bude ráno tvářit až ji dostane. Určitě si nevšimla že je to korejská hovězí polévka. Večerě probíhá v klidu.Dočkám se i polévky,sice to není vývar,ale má evropskou chuť. Já si rychle sním svoje menu ,už nečekám na sýr a další chody,protože se mi chce strašně spát. V polospánku vnímám paní odvedle jak při servírování sýrů nechce sýr,ale chtěla by pár hroznů. Pak už nevnímám nic. Jak jsem si objednal ,budí mě letuška před podáváním snídaně. Já dostávám svou kontinentální, mimochodem ta frittata lépe vypadá jak chutná. Ostatně vaječná jídla v letadle nikdy moc dobře nechutnají a je jedno kterou třídou a se kterou aerolinkou letím. Dáma od vedle dostává svoji hovězí polévku a jak jsem předpokládal má s ní problém. Pomalu se blížíme k dalšímu cíli mé cesty.Letuška rozdává imigrační karty. S její pomocí vyplňuji ve kterém australském státě budu pobývat. Nevzpoměl jsem si že je to Nový Jižní Wales. Za chvíli přistáváme. Za námi je A380 QANTASu a další letadla se řadí do fronty na ranním příletu.Na imigračním bude pořádný nával. To už zajíždíme ke stojánce. Dáma od vedle je nastartovaná k výstupu ještě dříve než vypnou mototy.Určitě jste to také zažili, tyhle dámy které do letadla nastupují za asistence a po přistání stojí první u dveří. Na imigračním je opravdu nával ,proto oceňuji poukaz na přednostní odbavení pro cestující prestige class KE.Imigrační mám zasebou,beru zavazadlo a přemýšlím co mě čeká na celní kontrole. Jen mi projedou zavazadlo scanerem a tím to končí. Letištěm jsem proběhl opravdu rychle. Přesouvám se k metru abych se dostal co nejdříve do centra města.Opal kartu na metro s dostatečným kreditem jsem dostal od známého před cestou v česku. Nečekaně se musel vrátit domů. Dal mi se slovy "vyjezdito".Tak to vyjíždím. Vystupuji ve stanici Circular Quay, pro nás turisty v centru Sydney naproti opeře. Jak je vidět bezdomovci žijí i tady.
Já se jdu procházkovým tempem ubytovat do hotelu Shangi-La který je nedaleko, vlevo na kopci ve čtvrti zvané Rocks. Kousek pod hotelem jsou asi nejstarší uličky v této části města. Tam se půjdu podívat později.
Procházím dokončovanou stavbou výškových budov. Zaujala mě kantýna která funguje v přízemí nedokončené stavby. Chodí sem na jídlo za pár dolarů dělníci,ale prodávají i jídlo lidem z ulice. Mám před sebou prudší stoupání k hotelu. Ještě pár schodů a budu na repci. Za asistence portýra jsem ubytován v rohovém pokoji 1407. Do Austrálie se asi už v životě nevrátím,proto si chci pobyt v Sydney užít. Mám na to bohužel už jen 83 hodin. Nejdříve se ale naložím do vany a pak vyrazím na procházku do okolí hotelu. Na večeře a snídaně chodím do hotelového salónku.Je jeden z nejlepších hotelových ve kterém jsem se během této cesty zastavil. Je tady další ráno. Pohled z okna naznačuje, že pokud se nerozeženou mraky na obloze,tak bude pršet a z plánovaného výletu hydroplánem nebude nic. Taky to tak dopadá,behem snídaně se hustě rozprší a já zůstávám v hotelu. Místo vyhlídkového letu se jdu vykoupat do hotelového bazénu.Dost mě to mrzí. Budu se muset proletět hydroplánem někdy jindy a někde jinde. Kolem poledne vypadá že déšť ustává a tak se jdu podívat na druhou stranu "Mostu". Nademnou vidím účastníky vyhlídkové tůry po konstrukci mostu. Se divím že se provádí i v tomto nepríznivém počasí.Při cestě tam si plánuji že nazpět půjdu po druhé straně mostu,ale zjišťuji že je určená cyklistům. Ještě mě párkrát zastihne přeháňka,ale vždy najdu místo kam se na chvíli schovám.Dnešní den proflákávám procházením se kolem přístavu a opery.Naštěstí jsem si dnes vybral špatné počasí a do konce cesty už bude jen příjemné počasí.
Je tu další den.Vypadá to na příjemné jarní počasí. Mám před sebou výlet do Modrých hor. Původně jsem chtěl vyrazit vlakem,ale nakonec jsem se rozhodl že si koupím celodenní výlet autobusem. Za 209,- AUD jsem dostal výlet který začíná v 7:20 nástupem do autobusu před hotelem a končí kolem 20h ve starém přístavu v Sydney. Naštěstí jsem byl poslední koho autobus nabírá. Řidič a zároveň průvodce nás všechny přivítá,rozdává obálky s poukázkami na objednané služby a už jedeme směrem k Modrým horám. Během dvouhodinové cesty jsme informováni co nás dnes čeká.Nejprve se zastavujeme v posledním městečku před vstupem do Modrých hor na čůrací a občerstvovací přestávku.

Pak už zajíždíme na parkoviště před lanovkou.Lepíme si na ruku čtecí náramky a dostáváme mapku s poznámkami kudy se pohybovat a kde se nakonec sejdeme.Nastupuji do žluté lanovky která nás převáží nad údolím Modrých hor na druhou stranu.Pak přestupuji na červenou. Tou sjíždím na dno hor. Je tady nádherně,škoda že mám tak málo času.Po asi půlhodinové procházce údolím se dostávám k modré lanovce, která mě vyveze zpět na vrchol do horní stanice kde je i jídelna. Tady dostávám klokaní steak. Spíše kousek očouzeného masa v toustovém chlebu a hranolky. Když je hlad,taky dobrý. Zítra si to vynahradím.Čeká nás ještě poslední zastávka na vyhlídce Echo point s výhledem na Tři sestry a celé údolí Modrých hor nad kterým se opravdu vznáší jemně namodralý opar.Nebo se mi to jen zdá? Teď se jedeme podívat na australská zvířata. Pohladit si medvídky koaly a klokany. Nakonec se projedeme olympijskou vesnicí a pokračujeme do přístavu kde na nás čeká loď která nás odváží zpět do Sydney. Ještě se zastavuji na hamburger. Cestou lodí mi vytrávilo a do hotelu to je přece jen skoro hodinová procházka. Pro dnešní den mám zážítků až,až.
Je tady moje poslední ráno v Austrálii,no spíše v Sydney. Je nádherně slunečné. Letadlo mi letí až ve 22:15. Dnešní den si chci užít jak si ho prý užívají obyvatelé Sydney a to grilováním na pláži. Hodně jsem o tom slyšel i četl, ale není nad vlastní zkušenost.
Po snídani se ještě projdu městem.Zastavím se u památníku kapitána Cooka,u přechodu sleduji jak místní policie pokutuje chodce za přecházení na červenou. Procházím botanickou zahradou kolem vládního domu před kterým jsou obrovské stromy plné papoušků kakadú.Kolem opery,nad kterou právě letí hydroplán ,směrem do přístavu. Odtud jedu ferry do letoviska Manly, místa od opery vzdáleného asi 45minut jízdy trajektem.Cíl dnešní cesty je jasný. Koupit kus australského hovězího a ugrilovat si ho na pláži. Vystupuji z ferry a jdu promenádou směrem k moři. Hledám nějakou prodejnu kde nakoupím všechno potřebné na dnešní grilování.Narážím na obchod srovnatelný asi tak s naším Albertem.Tady si vybírám nádherné plátky hovězího na grilování,to nejdůležitější.Pak nějaký olej,olivový nejlépe ve spreji,bylinkovou sůl abych nepřerazil chuť masa.Když jsem v Austrálii,tak sůl s australskými bylinkami. Pak nějaký salát.Vyhrává směs listových salátů a třešňová rajčátka. Jako přílohu čerstvou bagetku.Ještě něco na zapití,ale nejsem si jistý jestli se dá na veřejné pláži konzumovat alkohol,proto si kupuji pomerančovou limonádu. A ještě to musím na něčem ugrilovat a sníst.Tak si přidávám do košíku grilovací misky,plastový příbor a plastový podnos.Suroviny a nádobí mám,teď najít ten gril.
Došel jsem na konec promenády.Přemnou se rozprostírá nádherná písečná pláž s modrým mořem,hezčím jak v Karibiku. Přemýšlím na kterou stranu se vydám dál,nevidím žádnou směrovku na které by byl symbol grilu,nebo něco na ten způsob.Ale na levou stranu jde více lidí,tak se k nim přidám.Cestou míjím bazém přibetonovaný ke skalnatému pobřeží plněný přílivovou vodou z moře.

Po asi půlhodině vycházkové chůze objevuji místo kde jsou i grily o kterých jsem slyšel ale nikdy neviděl. Čekal jsem neco jednodužšího,sice na vyšší úrovni něž jsem viděl na Svatém Martinovi,ale takové profi zařízení teda ne.Oba grily byly obsazeny větší skupinou asi studentů,kterí si tady udělali plážovou párty. S dovolením se k nim přidávám. Asi jsem tady za exota , protože celá skupina sleduje jak stříkám olej na rozpáleny gril,vybaluji své kusy masa, a na zagrilovanou kůrku masa sypu kořenící sůl.Grilovací misky mi jsou k ničemu,ale já netušil jak bude vypadat grilovací plocha.Nakonec si při řeči navzájem půjčíme kuchařské náčiní. Ještě ilustrační foto a můžeme se pustit do jídla. To skoro kilo masa bych stejně sám nesnědl. Maso bylo vynikající,nevím čím to je že u nás takové hovězí na gril nikdy nekoupím. Po dobrém obědě se ještě projdu po okolí zátoky a pomalu se vydávám na cestu zpátky do Sydney. Podle cen v prodejnách na promenádě usuzuji,že sem asi nezavítá tolik turistů. Jen pro zajímavost stejný kalendář jako ve městě tady sojí ne 10-12,-AUD ale jen 2-4,- a větrovku která ve městě stála 60-80,- tady kupuji za 20,-.
Nakonec poprvé na své cestě kupuji drobné dárky.Pomalu se vracím k terminálu, do odjezdu mám sai 30 minut tak ochutnám zmrzlinu v koblihu.Cestou zpět míjíme maják Hornby a před připlutím do přístavu pevnost Denison. Výhled na operu nemá chybu z žádného úhlu. Vystupupuji v přístavu a pokračuji směrem do centa města,je to do mírného kopce ale pohodlné.Na jedné křižovatce zahlédnu tak nějak náhodou škodovku a fotím si ji.Říkám si kolik jich tady asi jezdí. Pořád mám dost času a tak stihám navštěvu muzea opálú, taky zajímavé.Je vlastně součástí prodejny s opály.Když se dívám na ceny zdají se mi předražené.Bohužel tomu nerozumím,tak nemůžu soudit.Zamířím dál do centra,ale prodejny mě nazajímají a připadají mi stejné jako jinde na světě.Chvíli si sednu na odpolední kávu. Všude je docela narváno a já si chci vychutnat kávu v porcelánovém šálku.To se mi nakonec podaří a káva je výborná.Ještě pár pohledů na centrum města.Budu se muset pomalu přesouvat na letiště.Vracím se do hotelu přihodím tašku s nákupem do kufru a taxíkem jedu na letiště. Chci vidět město i na povrchu,času mám dost a tak mi je jedno jak dlouho pojedeme.Cesta nakonec zabrala asi hodinu a já vystupuji přímo před odletovým terminálem.Jdu se odbavit a vyzvednout palubní vstupenky ne segmenty SYD-CAN a CAN-KUL.Někde cestou jsem četl článek o zdařilé rekonstrukci salónku Skytemu v Sydney,tak jsem zvědavý jak to tam vypadá.Hned za recepcí jsou eskalátory jako do metra a já po nich sjíždím dolů do salónku.Ničím mě ale neohromuje,asi jsem toho už moc viděl.Každopádně má v nabídce hovězí vývar a na ten mám obrovskou chuť. Opět už čekám na odlet jako na smilování, na chvili kdy si budu moci roztáhnout sedadlo a uložit se k spánku. Dočkávám se ,letadlo je připravené na stojánce a já nastupuji. Čeká mě další segment mé cesty kolem světa SYD-KUL s přestupem v CAN.

Neříkejte, že se do Austrálie už nikdy nepodiváte.....
Vše je možné, a stojí za to tam strávit více času.

Super reporty a kafe v sydney je prostě uplně skvělý kamkoliv vlezeš to mě ze sydney chybí horzně

Exkluzivní report na pokračování, škoda, že neumím tak poutavě psát. Už mám pomalu našetřeno taky na cestu kolem světa s OK Plus, ale při dnešní situaci to vypadá, že z toho nic nebude (jestli už AF ani KLM nebo Delta nedávají ČSA bonusovky, tak pochybuju, že to půjde nějak naplánovat. Škoda, v každým případě po pokusu /ať to dopadne jakkoliv/ kartu RB (dříve Citi) zruším.

Moc hezke. Chvalim!