Fórum Airways.cz

Můj první trip report. Na letošek mám naplánováno celkem 25 letů a toto byl můj "votvírák" letošní cestovní sezóny.

Když jsem na začátku roku přemýšlel, kam se podívat, padla volba na Maroko. V Africe jsem nikdy nebyl a vzpomněl jsem si na zemičku u pobřeží Atlantského oceánu, o které jsem kdysi slyšel chválu a zatím to tam ani nebouchá. V povánočních výprodejích jsem chytil levné letenky od nízkonákladovek a protože jsem nechtěl letět až v březnu, kdy jsem měl jiné akce, trochu si připlatil a letěl jsem cca za 140 €.

Jednoho únorového rána jsem brzy ráno dorazil na Ruzyni. Ačkoliv jsem z Prahy, tyto ranní odlety těžko snáším. Odlet v 7:05. Na letiště jsem s vypětím všech sil dorazil v půl šesté ráno a ještě jsem si musel stopnout noční bus. Boeing 737 Ryanairu odlétal na čas. Pro mě nezvyklá zkušenost. Zatím všechny lety s nimi, jsem měl aspoň minimálně opožděné. Na letišti London Stansted jsem cítil lowcost z každého coulu už od přistání. Vystoupil jsem schůdky na letištní plochu a šel dovnitř té nenápadité plechové krabice jménem letišti. Pasovka trvala asi 20 minut. Překvapilo mě množství lidí s biometrickým pasem. Na podzim před tím v Dublinu to byly jednotky procent a byl jsem hned pryč. Nastoupil jsem do předem koupeného vlaku Stansted Express (měl jsem štěstí a koupil je za 8 liber / jeden směr) a vyrazil na můj asi 8 hodinový stopover v Londýně. V Londýně jsem napravil svůj kulturní deficit, nechal odpočívat svou peněženku a navštívil Britské muzeum a V&A Museum. Vstup do obou dvou je zdarma a mají úchvatné expozice. Ve zbytku času jsem se prošel kolem Big Benu (tam, kde přesně o 2 týdny později bouralo to auto s muslimem). Večer jsem se vrátil na letiště Stansted a čekal jsem na zobrazení gatu. Obchody v tranzitu vypadají úchvatně, ale ty ceny. Je někde aspoň jedno letiště, kde duty free je ještě opravdu duty free? Vybojoval jsem si tam svou osobní Mission Impossible Kde načerpat kohoutkovku. Ne že bych si nemohl dovolit koupit tu předraženou PETku, ale proč bych to dělal. Není to ekologické a ještě ty balené bonaquy mi nechutnají. Všimnul jsem si one-way vláčku, který rozváží cestující ke vzdálenějším gatům. Došel jsem si k bližší bráně, kde byl konečně nějaký personál a ten mi ochotně natočil vodu v zázemí, zároveň jsem se od něj dozvěděl číslo brány, které se na displeji časem rozsvítí.

Na půl hodiny jsem se zašil a relaxoval. Když nadešel zadaný čas, šel jsem se podívat na displej a tam naskočila informace o zpoždění. Ta se postupně protahovala až na tři čtvrtě hodiny. V celé odletové zóně nejsou žádné informace s živým člověkem. Jen monitory, jak jsem zjistil. Po tři čtvrtě hodině, když mě to opravdu přestávalo bavit se tam konečně objevila moje gate 36, beru vláček, jedu na poslední stanici a jdu ke gatu.

Nad gatem ale svítí komplet jiný let, který před chvílí odletěl a pracovnice tam řeší trojici Portugalců, co to nestihla. Tato část terminálu je téměř kompletně vylidněná. Nikde nikdo. Žádný cestující ani žádní pracovníci. Najdu si jednu přepážku, kde ještě někdo zbyl a ptám se, jakou že to mám mít bránu. Prý že správné číslo je 87.

Vzhledem k tomu, že jsem tam dojel jednosměrným vláčkem a nikde není žádný ukazatel k jiných gatům, tak se těch klidných Angličanů ptám na ten detail, který mi jaksi opomněli sdělit - jak se tam dostanu. Ukazují mi na pracovníka security na druhé straně chodby, který už odvádí dva zmatené Maročany.

Za pár minut nás provede střevy letiště až ke správnému gatu 87. To byla rychlost. Tam mě už čeká hádek z netrpělivých lidí a informace o neustále se prodlužujícím zpoždění. Když nás konečně pustí na boarding, sejdeme schůdky na letištní plochu a dál čekáme. Uplakané počasí nad Londýnem, které celý den hrozilo, průtrží, se k tomu konečně odhodlalo a letištní plochu skrápěl lehký déšť. Viděl jsem, jak ještě z letadla vykládají zavazadla a na kufry čekající na naložení prší. Proč by je přikrývali, že?

Po desetiminutovém sprchování jsem se dostal do letadla (opět Boeing) narvaného snad do posledního místa. Letadlo stálo na letištní ploše jako balvan a zpoždění narůstalo. Ozval se kapitán, omlouval se za zpoždění a říkal, že odstartujeme, jakmile dostaneme slot. Zpoždění nakonec narostlo na krásné dvě hodiny. Z mého rozumného příletu v 22h marockého času byla rázem už méně příjemná půlnoc.

Rozespalý jsem přistál a vyšel po schůdcích z letadla. FEZ nevypadá nijak úchvatně. Spíš jako menší sklad. Když jsem tu nádheru chtěl vyfotit, mával na mě voják, ať to nedělám. Hned po příletu jsem musel vyplnit příletovou kartičku, kdo jsem, kam a proč jedu. Pak jsem se dostal do příletové haly rozměru menší tělocvičny, kde byl myslím jeden pás pro zavazadla, dvě směnárny a žádný bankomat. Protože v tuhle denní nebo spíš noční dobu jsem už nemohl počítat s autobusem, směnil jsem pár eur s tím pro letiště výhodným kurzem, abych měl na taxík. Jakmile jsem vyšel z příletové haly k zavřeným obchodům, zpozoroval jsem zastrčený bankomat. Kdo to ale mohl tušit, že? Něco málo vyberu a tam jdu k taxíkům.

Taxikáři se ke mně seběhli jako supi a nabídli mi skvělou nabídku, že by se za to nestyděli ani ti v Praze. Z letiště do centra je to 10 kilometrů a Maroko je chudá země. Původně za to snad chtěli 200 MAD (cca 500 Kč), když viděli, že se tak lehce škubat nenechám, přibrali mi spolucestující a jel jsem za 120 MAD. Stejně síla, ale lepší než předtím.

Po čtvrt hodině jsem byl už v centru. Zde stejně jako v Thajsku na rychlostní limity nehráli. Pokoj jsem měl zabookovaný v centru a myslel jsem, že u hlavní silnice. Aspoň podle Google Map. Jak jsem zjistil o den později, mapy tu zrovna nemají dobré pokrytí a spousta uliček v nich také chybí.

Taxikář mě poslal prý s jeho známým, ať mě dovede k mému ubytku. Volal mi i už řádně netrpělivý majitel něco si s mým průvodcem šverkali do telefonu a o 10 minut později mě provedl labyrintem uliček středověké fezské mediny, kterou neprojedou auta. V těch uličkách bych sám bloudit nechtěl. Sotva dva metry široké, liduprázdné, nikdy žádné směrovky, povalující se odpadky, které prolézají kočky. Taková marocká idylka. Průvodci jsem dal 20 MAD šťastný, že na mě nezkoušel žádné triky, ať si za ně koupí cigarety. Dostal jsem se do ubytka a musím si říct, že příště na Bookingu bookuji opatrněji. Netušil jsem, že takovéto zařízení tam může být (Riad Ziat). Postel tvrdá jako beton, napůl rozpadlá, jen studená voda, sprchu jsem raději nehledal, jestli ji tam mají. Původně to mělo být za 10€ na noc, vychytralý majitel se to snažil navýšit na 24€ (víc o tom na blogu). Samotné Maroko je pěkná země. V únoru je až překvapivě zelená. Ačkoliv sebe považuji za docela geograficky zdatného, očekával jsem Maroko spíš jako vyprahlou zemi plnou pouští, ale všude se to zelenalo a bylo pokryté drobnými žlutými a oranžovými kvítky.

Druhý den jsem prohlédl spletité uličky mediny ve Fezu. Jsou nádherné, ale plné hellomyfriendů nabízející vymotání z nich za nepatřičně vysoké dýško. Cestou jsem zabloudil i v průvodci k vychvalované Andalusian Mosque, ale když jsem si od ní odskočil nižších pár set metrů na vyhlídků, ocitl jsem na blešáku ve slumu. Opatrně jsem vycouval.

Další dny mě čekaly římské ruiny Volubilis, Rabat, Casablanca a Marrákeš. Ach jo, už teď si připadám jako grafoman. Grafomanské orgie i s větší než malou míru fotek mám na blogu.
O týden později jsem odlétal z Marrákešského letiště RAK. Opět směrem STN. Odlet mě čekal ráno a jako na potvoru mi ještě den předtím poslal Ryanair notifikaci o pravděpodobném zdržení u checkinu a že doporučuje být na letišti min. o 3 hodiny dřív. Snídaně v hotelu byla rázem v háji. Riskovat, že nestihnu odlet v 10:15 jsem vážně nechtěl.

Už večer předtím jsem dumal, jak se co nejlíp dostat z města na letiště. Našel jsem si autobus jezdící z náměstí Jemaa el Fna. Jen tam musí 1500m moje nohy dojít, ty proti tomu už po Casablance protestují, tak hledám dál a zkouším najít obvyklou cenu taxíků v Marrákeši. To ale není jen tak. Ceny tu jsou smluvní. Taxikáři tu o taxametru jen slyšeli a když už ho v autě mají, tak je projistotu vypnutý a vy jako Evropan tu u nich máte jen jediné právo - nechat se oškubat. V recepci hotelu mi řekli, že údajně dobrá cena je 100 MAD (250 Kč). Tomu se mi ale nechtělo věřit. Za těch 6 kilometrů na letiště? To by i v Praze vyšlo líp. Hledal jsem dál, našel jsem nějaký kalkulátor, kde to vyšlo na nějakých 45 MAD.

Ráno se tedy vydávám na letiště odhodlán dojít k autobusu. V místě, kde se medina dostatečně rozšíří pro auta, hned mě odchytává první taxikář, kam že to jdu. Já že jdu na letiště. On na mě, že za 100 MAD. Říkám mu "sorry, bro, it's too much", chvilku si pinkáme, že to má i na skle, já mu říkám, že se mi nezdá, že i v Evropě umím jezdit taxíkem levněji, nakonec toho mám plnou budku, rezignuji a říkám mu, že jdu na bus na Jemaa el-Fna. Jak to uslyší, kompletně otočí. Očividně ráno je pro něj lepší 50 MAD než nic. Na čelním skle si můžu francouzsky přečíst, že sice za plochých 100 MAD jezdí, ale do Palmeraie a na letiště za 70 MAD.

Na RAK díky tomu dorážím ještě před osmou. Tam se odmítám nechat oškubat v 24/7 otevřené směnárně a počkám si na otevření jiných s lepším kurzem. Mezitím se jdu podívat k check-inu. Sice už mám vytištěný boarding pass, ale jen chci se zeptat, jestli je vše v pořádku. Ještě, že jsem tam šel. Zde se musí každý boarding pass orazítkovat. Proto není možný použít e-ticket.

Jinak RAK je pěkné moderní letiště několikanásobně větší než FEZ. Byrokracii tu mají taky šílenou. I pro odlet musím vyplnit papírek. V odletové zóně opět čekám na zobrazení gatu. Namátkovou kontrolou zjišťuji, že duty free je tu stejně použitelné jako v Evropě. Když nastává čas. Jdu k letadlu po letištní ploše. K letadlu lidi pouští na etapy. Je to až překvapivě efektivní řešení.
Při letu RAK-STN si konečně v plné míře můžu vychutnat palubní servis Ryanairu. S mým nočním letem do Fezu jsem k tomu neměl tak dobrou příležitost. Let trval 3h 45min. To bylo plno času k tomu, aby ukázali svůj obchodní talent. Horst Fuch by z nich měl radost, možná by jim i záviděl. To bylo pořád samý výhodný parfém a samý extra levný alkohol. Jen to všechny nechávalo chladnámi.

Na STN přiletím včas a má 3h 15min dlouhá rezerva v pohodě stačí i na improvizovaný oběd za 3,99 GBP. Jen jako blbec si rozsypu na podlahu brambůrky. Zpátky do Prahy jsem letěl s Easyjetem. Servis už nebyl tak divoký jako u Ryanairu, ono to ani na tak krátkém letu nelze. Jen mě zlobila sedačka, která stále sklouzávala o 15 cm dozadu.

+ otevření letošní letecké sezóny
+ moje první multicity
+ moje první kombinace nízkonákladovek s přestupem
+ první pobyt v Africe

Zájemce o více fotek a víc zážitků z Maroka odkážu na svůj blog, kde je o něm hned 7 článků s odhadem asi stovkou fotek.
https://michal-na-cestach.blogspot.cz/2 ... rnuti.html

Hezky pekne. Pobavilo, ale me nejak Maroko netahne. Ja mam vseobecne problem s destinacemi kde porad smlouvas a potkavas lidi co z tebe mami penize

Zoltan píše:Hezky pekne. Pobavilo, ale me nejak Maroko netahne. Ja mam vseobecne problem s destinacemi kde porad smlouvas a potkavas lidi co z tebe mami penize

Z mé loňské zkušenosti mám pocit, že to tak strašné není. Za těch čtrnáct dní, co jsem tam byl, jsem nesmlouval ani jednou a lidi, co z člověka mami peníze (a opravdu jich není moc) jsem se naučil používat jako levné krátkodobé průvodce. Ono v těch uličkách je lepší fakt dát nějakému bezdomovci nějaký menší bakšiš a nechat se dovést, kam potřebuješ, než tam nekonečně dlouho bloudit.

Zoltan píše:Hezky pekne. Pobavilo, ale me nejak Maroko netahne. Ja mam vseobecne problem s destinacemi kde porad smlouvas a potkavas lidi co z tebe mami penize

Není to tak strašný. Smlouvat nemusíš když nechceš, mně se osvěčilo taxikářům prostě oznámit cenu předem. Řeknu třeba "Jemaa el Fnaa quarante dirham" a očekávám odpověď oui (můžeš i anglicky, číslovky zvládají i v angličtině). Pokud řekne cokoliv jinýho nebo začne vyprávět, tak okamžitě odcházím k dalšímu taxíku hned vedle - v Marakéši jsou MILIARDY taxíků naprosto všude, takže vyjednávací pozice taxikářů není úplně nejsilnější

Hellomyfriendi jsou v podstatě jen na dvou místech: 1) v zadních partiích souku, kde se turista bez orientačního talentu snadno ztratí - tam číhají děcka co se snaží ti ukazovat cestu, ale stačí se tvářit že přesně víš kde seš a kam jdeš a prostě je ignorovat Za žánou cenu nesmíš vytáhnout mapu A nechají tě na pokoji. 2) Naháněči u stánků s jídlem přímo na Jemaa el-Fnaa. Taky stačí se usmát a poděkovat a pokračovat dál. U těch otravnějších můžeš říct "I am full" nebo "I just ate" a je taky klid.

Marakéš je krásný a pohodový město, podle mě jedna z top 10 světových destinací, kterou by každej měl navštívit. Říká se, že je hodně turistická, ale musím říct že mně to tak nepřijde - ve srovnání třeba s centrem Paříže, Londýna, Barcelony nebo Prahy je to naprosto v pohodě.

Jinak veselá historka: naposled mě taxík z letiště v Marakéši stál asi 5000 korun - stáhl jsem si místní Uber aplikaci abych si přivolal taxík, jen mi nedocvaklo, že můj celoevropskej data roaming passport od Vodafone se jaksi nevztahuje na Maroko, takže mě těch pár megabajtů stálo těžký prachy Jo a ta aplikace nefungovala, takže jsem nakonec stejně bral taxík před letištěm - tady doporučuju přejít hlavní štafl před letištěm, přejít dál na dozadu na parkoviště a tam opět oznámit cenu. Já jim dávám 100 - to je naprosto bez protestů. Reálně bys to dal i za 50, ale po dlouhým letu a s velkýma kuframa nemívám náladu cokoliv řešit.


p.s. DÍKY AUTOROVI za hezkej tripreport

loňský oficiální ceník taxi vyvěšený na RAK: Jinak z města jsme jeli taky za 50MAD, níž to nešlo.
Náhodou jsme taky přilétali na FEZ, asi 20minut diskutovali s taxikářem a pod 120MAD nešel. Jedinou "slevu" navíc, co byl ochoten udělat, že zavolal do ubytka, který jsem měl uprostřed mediny, a majitel si pro nás přišel. Později jsem za to byl velmi vděčný . Asi bych tam bloudil doteď

Zoltan: Jak ostatní píšou, smlouvat nemusíš, pokud ti vyhovuje cena. Jinak určitě, pokud jsi na místě, kde není viditelná cena, je nejlepší dopředu si ji dohodnout. Nejrychlejší je to oznámit, ale to musíš tušit, kolik je ta správná cena. Když vypadáš příliš jako gringo nebo to hodně podstřelíš přichází na řadu smlouvání. Oproti turistickým destinacím v Thajsku, zde se ještě o přestřelené ceně dá smlouvat.

pepa007: Takovým to způsobem mě levné ubytování vyšlo draze ve Fezu. Taxík v noci, roaming na volání, protože bylo po půlnoci, SIMku jsem v noci nesehnal, bakšiš pro průvodce. Měl jsem vzít nějaký hotel u letiště. Bylo by to příjemnější a asi levnější.

michal4 píše:Zoltan: Jak ostatní píštou, smlouvat nemusíš, pokud ti vyhovuje cena. Jinak určitě, pokud jsi na místě, kde není viditelná cena, je nejlepší dopředu si ji dopředu dohodnout. Nejrychlejší je to oznámit, ale to musíš tušit, kolik je ta správná cena. Když vypadáš příliš jako gringo nebo to hodně podstřelíš přichází na řadu smlouvání. Oproti turistickým destinacím v Thajsku, zde se ještě o přestřelené ceně dá smlouvat.

Moc pěkný TR, tím spíš, že jsem něco podobného loni absolvoval. Ty taxikáře už se tu probrali, přišlo mi, že jejich chování bylo naprosto korektní. Jinak v Marrakéši se snad na letiště dojít i pěšky, není to tak daleko.

A jak jsi psal o Stanstedu, že je nízkonákladové každým coulem, tak fakt nemám ten pocit. To sbíhání po schodech na plochu nebo čekáí na dešti, to si dělají aerolinky sami v rámci zkrácení obratů letadel. Jinak je to ale moderní letiště. Jo a na ten jednosměrný vláček se má nastupovat až v momentě, kdy je oficiálně oznámeno číslo gatu (nějak v tom smyslu jsou tam i upozornění).

Díky za pochvalu. Na ten vláček jsem taky nastoupil až po oznámení gatu, ale buďto jsem se špatně koukal, nebo tam po nějaký čas měli zobrazené špatné číslo.

michal4 píše:Díky za pochvalu. Na ten vláček jsem taky nastoupil až po oznámení gatu, ale buďto jsem se špatně koukal, nebo tam po nějaký čas měli zobrazené špatné číslo.

Jako na druhou stranu, ta procházka "střevami" letiště asi nebyla špatná, co?

To nebyla, ale byl jsem překvapen, že od gatu 36 ke gatu 87 stačilo jen sjet výtahem a projít jednou krátkou chodbou...

Super report, fotky mě docela nalákaly(z blogu) a ta cena je více než přívětivá. No možná příští rok

Kdybych jel ještě jednou a měl o pár dnů navíc, v Marrákeši bych nejel za velbloudy do Palmeraie, ale z Marrákeše rovnou na 2 dny na Saharu. Cenově to single člověka vyjde nastejno a v poušti to bude větší a déle trvající zážitek.

Můj itinerář (+ doplnil jsem do úvodního postu):

Velmi pekny TR. Ja som bol v Maroku v januari, na 80% som isiel po tvojej trase. Krasna krajina. Majfrendovia su trosku otravni, ale to k arabskemu svetu asi patri a taxikari v Marrakechi, to je jedna velka mafia