Do Jomosomu létá z Pokhary několik aerolinek, já jsem prostě zašel do agentury a nechal jsem si nabídnout, co bylo k dispozici, což byl let společností Agni Air v 7:50 za 81 USD.
K odbavení jsem dorazil asi hodinu před odletem a někdy v 7:20 byli cestující vyzváni k odbavení. Při odbavení jsem zaplatil letištní taxu 170 Rs ( cca 70 Kč ), hodil batoh na váhu a šel se podívat na terasu nad halou. Z terasy se zrovna otvíral nádherný výhled na sluncem zalité pásmo Annapuren a v letištní „občerstvovně“ se podával první ranní masala čaj.
Let byl operován strojem Dornier 228 s registrací 9N AIG, technická data si dovoluji zkopírovat ze stránek Agni AIr:
Type of aircraft: DO-228
Aircraft registration no. : 9N-AHE, 9N-AIE, 9N-AIG
Pressurized / non- pressurized: Non Pressurized
Agni Air is having 3 Dornier aircraft of German make or origin, having a seating capacity of 17 PAX and 18 PAX. The technical details of the aircraft are:-
Engine: TPE-331-5-252D & TPE-331-5A-252D
Propeller: HCB4TN - 5ML/10574
Power output: 715 S.H.P & 776 S.H.P
Speed: 200 KH.T.A.S
Endurance: 06 hours
Weight: 6010 Kgs (A.U.W)
Payload: 1945 Kgs
Tento můj let byl ten den posledním, který se do Jomosomu konal, neboť s postupujícím časem údolím vanou nepříjemné větry, které jsou protivné i při pochodu na zemi, natož v letadle ve vzduchu.
Upřímně řečeno, měl jsem z letu strach. Příliš leteckému provozu nerozumím, ale informace typu „vizuální navigace, při špatném počasí se nelétá, státní ( nebo vůbec jakýkoli ) dohled nad leteckou dopravou neexistuje“ mě příliš klidného nenechávaly. Při návštěvě terasy jsem zaznamenal dvě letadla – jedno „moje“ a druhé společnosti Sita Air. Najednou jsem viděl chumel lidí okolo stroje Sita Air, kteří nápadně podezřele pozorovali levý motor. Ano, nefungoval, takže se jej snažili rozběhnout ručně, každý tři pokusy
. Nemohl jsem uvěřit tomu, že zkoušeli rozběhnou motor pořád znovu a znovu a nedokázal jsem si představit, že pokud jej rozběhnou, že vůbec někam poletí, natož doletí. Nakonec nikam neodletěli. Tato příhoda mému klidu nepřidala, nepřidala tomu ani nehoda v Lukle, která se stala asi 14 dní před tímto letem a její příčinou bylo „zavadění letadla o plot letiště“. Uklidňoval jsem se, že alespoň naše letadlo funguje. Posnídal jsem tedy hašlerku, kterou jsem měl v kapse z domova a deci ginu, který jsem si koupil do hor a vyrazil k letadlu.
„Namasté“, pozdravil jsem jedinou letušku a sednul si na pravou stranu směrem k horám. Piloti nastartovali a vzhůru na runway. No, a najednou jsme se odlepili od Pokhary a já jsem už byl klidnější, protože jsem si říkal, že pokud jsou tohle poslední chvíle života, tak to snad i stojí za to. Po pravé straně jsem měl totiž neskutečný výhled na pásmo Annapuren až po Lamjung Himal a další hory, jejichž název neznám a před sebou Dhaulagiri. Prolétávali jsme jedním z nejhlubších údolí na světě. Po třiceti minutách jsme přistáli v Jomosomu a já se vydal na asi cca 100km dlouhý pochod zpět panenskou přírodou „CHKO“ Annapurna.
- Nefungující Sita Air v popředí, fungující Agni Air v pozadí.
- Odbavovací hala v Pokhaře.
- Interiér Dornieru 228 Agni Air
- Interiér Dornieru 228 Agni Air
- Zleva Machapuchare 6.995m a pásno Annapuren II.-IV. 7.940m
- jedna z Annapuren
- Masiv Dhaulagiri a Annapurny, max. 8.168m
- Agni Air Dornier v Jomosomu
