Z Prahy bylo asi 80 minut zpoždění, v BAH prý je písečná bouře a hledá se náhradní tankování – nakonec dohodnuta DXB a mohlo se letět. Pravdivě – očekával bych, že se odletí hned, s předpokladem, že za 5 hodin letu bouře přestane, nebo pokud to byla jen předpověď, tak že se bouře BAH vyhne a případné změny se budou dělat až za letu. Konfigurace éra 3+3 a samozřejmě ani milimetr pro kolena na dálkovém letu navíc (mám 196 cm). Jednalo se o noční let, takže taková normální TVS-večeře a pokusy spát. Moc to nešlo, ty sedačky jsou míněny na nějaké 2-4-hodinové skoky do středomoří, které je člověk ještě schopen prosedět jako sardinka. Každý pokus o spánek končil po 20-40 minutách bolestivou křečí v zádech, šíji, krku. Se svojí výškou se na tu sedačku do spánkové polohy prostě nezkroutím.
Přistáli jsme v DXB, dlouho rolovali a zastavili někde vedle samých nákladních letadel. Po chvíli nás lupli do autobusu, informace o délce zastávky nepadla. Od éra jsme ujeli asi 100 metrů a pak stál překlimatizovaný bus asi 20 minut na místě. Už jsem měl pocit, že nás jen po dobu tankování zavřeli do autobusů. My jsme v autobuse stáli. Nakonec nás pustili do tranzitu, dostali jsme kartičku při příchodu, odevzdali při odchodu. Duty free byly opravdu levné (jsem schopen porovnat max. cigarety), tak jsme jimi v polospánku bloumali. Nepodařilo se mi najít žádnou tabuli s informací, kdy pokračujeme, náš let jako kdyby neexistoval. Tak jsme se po chvíli vypravili ke gatu, samozřejmě jsme nebyli poslední a čekalo se na ty, které duty free zaujaly více. Takže nevím, jestli čekali PAX na éro nebo éro na PAX. V rozespalosti mě ani nenapadlo všimnout si délky té tankovací anabáze – 2 hodiny?
Let v zásadě o.k., pouze po jednom jídle nám CC opravdu extrémně dlouho nechal plata se zbytkama na stolkách. Jsem trpělivý a jím pomalu, ale bylo to asi fakt 20 minut. Přišlo mi, že letušky roznesly jídlo zepředu dozadu, najedly se samy a teprve potom šly sbírat „talíře“ zezadu dopředu. Jeden pár s dítětem vyměkl, tři plata se zbytky naházel do uličky a stolky si složil. My jsme vydrželi, ostatní také, ale uličkou už se nesly hlášky „já to tam dám taky“. Letuška potom přišla nasupená, ale neřekla ani popel a odnesla to.
Přistání v MLE je jedinečným zážitkem a musí bavit i piloty. Jak se začíná klesat, tak se objevují první ostrůvky a i zkušení cestovatelé se tisknou k oknům. Vedle hlavního města (ostrova) Male je letiště – ostrov, který byl uměle prodloužen tak, aby se na něj vešla přistávací dráha. Celý ostrov je tak jen přistávací dráha, pár budov vedle ní, přístav a laguna pro hydroplány. Konec dobrý - všechno dobré. Ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká cestou zpět. Vylezli jsme z éra, jiní koupáci v něm zůstali a pokračovali do CMB. Posádka éra vystoupila s námi, aby si hodili jedenáctidenní volno v MLE a okolí a mohli společně s námi nastoupit na zpáteční let. Docela dobrá šichta, ne? Dokážu si představit, jak se o ní CC pere. Protáhli jsme zničená záda a dovolená byla tu. Koupáci se na svůj ostrov dostanou lodí, nebo hydroplánem dvou společností. Obě mají hydroplány, které vypadají, že jim je tak 40 let, ale létají. Let hydroplánem (konfigurace 2+1) je super, tady se s malými sedačkami počítá. Catering na třicetiminutovém letu nebyl. Ani za poplatek! Snad ani bezpečnostní demo se nekonalo! A vlastně – ani bezpečnostní prohlídka před letem nebyla – žádné rámy.
Obsadili jsme (bez příplatku) business class v první řadě – s výhledem do pilotní kabiny a se dvěma malými ventilátory. Hydroplán je opak letadla – potřebuje delší startovací dráhu a až překvapivě krátkou přistávací dráhu.Dovolená uběhla. Den před odletem jsme dostali časový rozpis: budíček, kufry před dveře, sraz v recepci. Ti, kteří jeli lodí, měli budíček už ve 3 ráno. My jsme stihli i snídani a sedli si do recepce. Náš let ale nějak nevyvolávali, seděli jsme dlouho. Když jsem se šel zeptat, tak jsem se dozvěděl, že naše éro z MLE má zpoždění, že nejdříve berou PAX, kterým to letí dříve, ale že nemusím mít strach, že by nám to v MLE uletělo. Nakonec jsme do hydroplánu nasedli se zpožděním asi 100 minut. K odletové hale jsme přesto trochu spěchali – co když jsme už poslední PAX do PRG? Odchytla nás Češka, místní spolupracovnice všech českých cestovek. Spěchat se nemusí, TVS má z PRG asi 6 hodin zpoždění, ale prý se to budou snažit zkrátit. Hned mě napadlo, že s organizací tankovacího mezipřistání zpoždění klidně naroste.
Tak jsme se odbavili. Na palubních vstupenkách jsme měli číslo sedadla „ANY“ – myšleno sedni, kde je volno. Aha, v éru budou lidi z PRG do CMB, my si sednem, kde bude volno – hm, divnej low cost. Protože od snídaně uběhlo dost času, vyrážíme na oběd. Zaplatím, sedneme si, v rozhlase to zachrchlá – PAX letu QS909 dostanou za razítko na palubku jídlo a pití zdarma. Bohužel mě nenapadlo
, že jako charter něco dostanem, ta letištní delegátka taky nic neřekla. Jídlo mi samozřejmě zpětně nerefundují, beru teda ještě pití do zásoby – později se hodí. Duty free, procházky, nakonec skončíme vleže na sedačkách. Většina lidí odešla do gatu – bezpečnostní kontrola je až těsně před ním. Rozhodli se špatně – byly tam už jen nepohodlné sedačky a žádné pití. Já průběžně kontroloval údaje na příletové tabuli a do gatu jsme šli až po přistání éra. Lezeme do éra, zdraví nás opálená letuška, ale éro je překvapivě prázdné. PAX do CMB zřejmě vyhnali do tranzitu. Sedli jsme si tam, kde byl prázdný bin a kde jsme předpokládali, že nikdo nesedí. To samozřejmě nenapadlo všechny a nemohlo se to podařit každému. Přišli PAX do CMB a postupně se množily hádky, které CC nejdříve nijak neřešil. Kdo byl měkký, tak se chvíli hádal, pak vstal, přestěhoval kabinová zavazadla a sedl si jinam, aby k němu po chvíli zase přišel někdo s očíslovanou palubkou z PRG, tak zase hádka a zase stěhování. Docela jsem se bavil
. Přes prázdný bin nad naší řadou, ale nakonec i k nám přišli jiní PAX, řka, že jim sedíme na místech 
. S palubkou ANY jsem se ale byl ochoten hádat, že moje je jakékoliv sedadlo a stěhovat jsem se odmítl. Bylo to v době, kdy letadlo bylo už skoro plné a já nechtěl sedět v 10. řadě, ženu mít v 18. a dítě ve 24. řadě. Posledním cestujícím musely jednotlivá místa po celém letadle vyhledávat letušky – a zkuste to, když někdo stále stojí a stěhuje zavazadla. „Běžte na 27C“ – za 5 minut se PAX vrátil, že 27C je obsazené. Už to vypadalo, že je víc PAX než sedaček. Vzlétlo se tak s dalším zpožděním, protože nastoupit, posedat si a pohádat se zabralo trochu času. První hádka nastala asi v řadě 8, byla docela dlouhá – než se dohodli, tak přes řadu 8 nikdo nemohl projít a tak se postupovalo hádkama dál ke konci letadla. Nutno dodat, že PAX do PRG měli za sebou vstávání mezi 3 a 6 hod. ráno a dlouhé čekání často v zavřeném gatu. PAX z PRG přišli na letiště asi v 18 hodin, čekali tam, odletěli asi ve 2 ráno a teď bylo asi 15 hodin pražského času. Jen jaká byla asi na palubě nálada. CC nejdříve nic neřešil, potom pomáhal s vyhledáváním volných sedaček.Start byl tak s asi 8-9 hodin zpožděním. Domů – nejdříve 90-minut zajížďka do CMB. Cestou se PAX domluvili, že éro neopustí, protože se jim nechtělo podstupovat druhé kolo hádky o sedačky, stěhování zavazadel a nést riziko, že rodina bude na 11 hodin rozstrkána po celém letadle. Mlčky jsem souhlasil. Nahlášeno letuškám. Po přistání si vystoupili ti na Srí Lanku a nám oznámili palubním rozhlasem, ať si přesedneme tak, jak jsme seděli cestou sem. V tu chvíli jsem už i já křičel, že se zbláznili, protože nejedu na dovolenou, abych si pamatoval číslo sedačky, nebo schovával palubní lístek (já vím, mnoho z vás si je schovává), když mě o to nikdo předem nepožádá. A lidí křičelo víc. Pak se ozvalo z rozhlasu, dle mého názoru už přidrzle
, že když teda „nejsme schopní“ si vzpomenout, kde jsme seděli, tak si budeme muset vystoupit i se zavazadly a zase nastoupit systémem „kdo dřív přijde“. Nikdo nevystoupil. Na jednoho PAX letušky zavolaly snad i policistu (někoho místního v uniformě) – ten, když viděl, že PAX není opilý, hlasitý a že jen logicky argumentuje, tak zasalutoval a odešel. Nakonec jsme si zase popřesedali (i mě manželka donutila), plus mínus to mohlo sedět jako při příletu. Přistoupili PAX z CMB.Z letu plánovaného jako denní se tedy stal zase let noční. Dál už se nic nedělo. Zase nás vyhodili v BAH na tankování – cca 100 minut. Jak to dělá Ryan při těch svých obrátkách – naprosto nechápu. Když se tak zamyslím nad těmi časy, tak si říkám, že pokud nedostali nějakou výjimku, tak se z časových důvodů možná personál měnil i v BAH. To jsem ale byl už tak mrtvý, že jsem si letušky už neprohlížel. To by pak pro ně byla ještě lepší šichta – práce, 11 dní na MLE, práce, další pauza v BAH … V PRG jsme přistáli v 8:30 ráno. Záda mě bolela ještě týden.
Je to možná divné, ale při cenách dovolené na Maledivách – když je let prezentován jako přímý, tak nemám chuť se během dvou hodin dvakrát hádat o místo a stěhovat zavazadla. Nemám chuť na neoznámenou tankovací zastávku v BAH, ani na okliku přes CMB. Dovolená byla super, cesta byla zoufalá. Asi se nebudete divit, že podruhé jsme letěli z FRA Condorem, opravdu přímý let.
Tak můžete diskutovat – pomlouvat PAX
, CC, TVS … Fotky sem hodím možná později přes admina – přes PC jsem pako a fotky neumím zmenšit. Případně napište, jestli vás to zaujalo – mohl bych časem popsat cestování s Condorem v Comfort class.
- to jsou mi to přímé lety 
Myslel si opak, ted jen čekám až se vrátí a bude vyprávět dojmy 