Cestu kolem světa jsem měl v plánu už delší dobu, ale na její realizaci jsem nikdy neměl dostatek času, až nyní, kdy jsem poslední měsíc zaměstnancem ČSA a mohu využít ID letenek, se tato možnost naskytla. Routing jsem volil podle jiného kritéria, než je aktuální cena letenek. Ne všechny letecké společnosti totiž poskytují zaměstnaneckou slevu, proto jsem musel při plánování na to brát ohled. Dalšími faktory podle nichž jsem vybíral byla hustota letů, letištní taxy, typy letadel a hlavně obsazenost - ta je při cestování na zaměstnanecké letenky velmi důležitá, neboť většina ID letenek má status "SA" - Space Available (nebo také stand by) - v praxi to znamená, že letíme jen, pokud je volné místo v letadle. Asi 2 týdny do odletu jsem naplánoval routing Praha - Soul - Bangkok - Sydney - Los Angeles - Frankfurt - Praha. První změny nastaly hned po několika dnech - kolega letící se mnou chtěl vidět i San Francisco, proto jsem poslední úsek přeplánoval na LAX - SFO - AMS - PRG. Na úsek LAX-SFO jsem koupil jednosměrnou full fare letenku u American Airlines (55 USD vč.tax), neboť AA nám slevu nedají a cena byla i tak docela přijatelná. Dále jsme vypustili Bangkok, lety do této destinace bývají velmi často překnihované (a plné zaměstnanců letících na dovolenou), znám případy, kdy si zaměstnanci v Bangkoku počkali i několik dní, než se vůbec pro ně našlo volné místo v letadle. Další změnu jsem provedl poté, co jsem se dozvěděl, že lety PRG-ICN s Korean Air jsou docela dost překnihované v economy. Proto jsem zvolili cestu do ICN přes FRA, tam bývají letadla volnější. No a konečně, 2 dny do odletu, kolega onemocněl, a tak jsme letěli o 3 dny později, museli si koupit novou letenku u AA a z noci v ICN udělat jen krátkou zastávku na přestup a pokračovat do SYD (z časových důvodů). Finální routning tedy vypadal takto:
12NOV LH3261 PRG-FRA 321
12NOV KE906 FRA-ICN 744
13NOV KE121 ICN-SYD 744
17NOV QF11 SYD-LAX 388
19NOV AA1954 LAX-SFO M80
21NOV KL606 SFO-AMS M11
22NOV KL1355 AMS-PRG F70
Tak to jen tak na ukázku, jak se rodí cesta na standby letenky.
Ještě než se začnu zabývat cestou samotnou, zmíním zde hodnocení letů. Dlouho jsem přemýšlel, jakým způsobem let ohodnotit. Nakonec jsem se rozhodl pro tento způsob - každý let bude mít počáteční hodnocení 0 (tzn. standardní průměrný let) - a k nule budu odečítat nebo přičítat bodíky podle toho, co mě na letu potěšilo či naopak co mě zklamalo, samozřejmě s ohledem na to, o jakou společnost se jedná, jak je dlouhý let, atd.
12NOV
LH3261 PRG-FRA
A321 D-AISR
Obsazenost v M 60%
V Praze se jdeme odbavit 2 hodiny do odletu. V letadle je hodně volných míst, takže máme jistotu že odletíme, místa dostáváme rovnou na check-inu. Z odletové tabule se dozvídame, že let bude o něco zpožděný, takže jdeme do kantýny na smažák a na gate se vracíme, když zrovna A321 registrace D-AISR zajíždí na stojánku. Letadlo je po výstupu cestujících za několik minut připraveno k nástupu, vítá nás příjemná posádka a usedáme na svá místa, moje je 26C. Airbus ještě voní novotou, je starý jen několik měsíců. Letadlo je hodně prázdné, v řadách za námi sedí už jenom pár cestujících. Vzletáme z dráhy 24 a loučíme se na pár dní s Českou republikou. Let je klidný, těším se na dobrou bagetku s máslem a šunkou, jakou jsem vždy u Lufthansy dostal. Dostaneme ale jen půlku toustového chleba se šunkou a nějakou podivnou pomazánkou. Ve Frankfurtu přistáváme s menším zpožděním, zajíždíme na průjezdnou stojánku, čili odvoz busem. Ač je letadlo poloprázdné, děje se tu věc v Praze nevídaná - schody přijíždí i k zadním dveřím a urychlí se tak výstup a rychleji jsme odvezeni k terminálu. Procházíme terminálem až ven do odletové haly, kde se odbavíme na let do Soulu.
nic moc sandwich u Lufthansy
Hodnocení: Lufthansa předvedla svůj typický stadnard na evropských linkách. Bod dolu si ovšem zaslouží za zpoždění a catering, naopak bodík k dobru dávám za nové letadlo. Celkově tedy -1.
12NOV
OZ542 FRA-ICN
B777-200 HL7700
Obsazenost v M 70%
Ve Frankfurt máme několik hodin na přestup. Zjišťujeme, že o 40 minut před Korean Air letí do Soulu také Asiana. Napadlo mě, že by nebylo špatné porovnat produkt Korean Air a Asiany - s Korejcem nás totiž ještě čeká úsek ICN-SYD. Jdeme tedy vyzkoušet, zda Asiana zakceptuje letenku Korean Air do ICN. Na check-inu Asiany řekneme, že chceme letět o něco dříve a že letenku na Korean můžeme použít i u Asiany. Slečna na check-inu nám nevěří a jde se ptát supervisora. Po chvíli se vrací, říká nám, že let plný není a za chvíli už máme v ruce palubní vstupenky i s místem. Do odletu zbývají tři hodiny, jedeme tedy na terminál 2 do McDonalds a pak pozorujeme přistávající letadla. Zajímavý je přílet Cathay Pacific, který je doprovázen více jak desítkou hasičských aut rozestavěných podél runwaye. Co konkrétně měli za problém nevíme, jen jejich odlet byl poté zhurba o 10 hodin opožděn. Na gate přicházíme hodinu do odletu, kde už stojí připravená B777-200 registrace HL7700. Nástup začne o něco později, ani ne půl hodiny do odletu, ze stojánky nás ale vytlačí na čas. Interiér na mě působí příjemně, v každé sedačce je IFE, místa na nohy dostatek, jediné co mi chybí je upravitelná opěrka hlavy, při spaní je to dost příjemná věc. Při vzletu mi přijdou motory docela hlučné, avšak po vystoupání do letové hladiny mi přijde v letadle menší hluk než v B747. Letušky rozdají amenity kit (obsahující mimo jiné pantofle) a horké sauna towels. Poté následuje večeře - dostáváme oříšky a pití, následuje výběr ze dvou teplých jídel - z korejského a jehněčího. Ač jehněčí příliš nemusím, bojím se, že korejské jídlo by mi moc nesedlo. Jehněčí steak (s osmahnutýmí bramborami a zeleninou) je ovšem vynikající! Následuje bramborový salát s lososem a zeleninový salát, poté dezert - vše výborné, v dostatečném množství, dokonce mi dělá problém vše sníst. Do toho ještě příjemné letušky několikrát procházejí s nápojovým vozíkem a dolévají všem pití. Zbytek letu se zhasne, na chvíli se mi podaří i usnout. Posádka pravidelně prochází letadlem s pitím, není problém si pro pití a něco k snědku zajít do galley. Skoro celý let letíme nad Ruskem, východu slunce nad zasněženou krajinou je krásný. Asi hodinu a půl do přistání se servíruje snídaně - opět je na výběr mezi korejskou a "evropskou". Jsem srab a tak si dávám evropskou, skládající se z brambor a krůtí šunky, opět výborné. Po zrhuba 10ti hodinách poměrně tvrdě přistaneme na letišti v Incheonu. Imigrační procedura je rychlá, za pár minut už jsme v odletové hale a jdeme se odbavit na další let.
příjemný interiér v B777
oříšky a pití podávané před hlavním jídlem
hlavní jídlo
detail výborného steaku
svítání kdesi nad Ruskem
mrazivé ráno
snídaně
na letišti Incheon
Hodnocení: Let Asiany předčil má očekávání, společně se Singapure Airlines se tak Asiana vyšplhala na samý vrchol v mém hodnocení dálkovek. Přidávám tři bodíky za supr servis, bodík za fajn posádku, za dostatek místa na nohy, také jeden za hot towels a amenity kit. Dva bodíky dolu se ale najdou - jeden za chybějící upravitelnou opěrku hlavy a jeden za absenci psaného meníčka - přeci jenom mám rád, když před sebou vidím, z jakých jídel si mohu vybírat. Celkově to tedy znamená +4 body pro Asianu.
13NOV
KE121 ICN-SYD
B747-400 HL7460
Obsazenost v M 98 %
Letiště v Soulu je hezké, přehledné, čisté. U přepážek Korean Air není žádná fronta. Tohoto letu se bojím, měl jsem zjištěno, že na letu zbývalo jen pár volných míst, nedlouho po odletu Korean Air letí do Sydney ještě Asiana, ale ta byla plná úplně. Kupodivu místa dostáváme na check-inu, slečna na odbavení je moc příjemná a dokonce se nás ptá, kde chceme sedět (což u ID letenek není zas tak běžné, většinou jsme rádi, že letíme a sedíme, kdekoliv). Jelikož máme přes 6 hodin na přestup, nechce se nám čekat na letišti a jedeme do centra. Cestu z města časově trochu neodhadnu, a tak jsme na letišti asi 45 minut do odletu, naštěstí je security i imigrační rychlá a náš gate blízko. Tam už čeká připravené bleděmodré jumbo registrace HL7460. Cestující tvoří převážně Korejci, ale i spousta Australanů, ve frontě zaslechneme dokonce i češtinu. Nástup je poněkud chaotický, frontu obchází australská imigrační úřednice a ptá se nás, jestli letíme do Austrálie studovat. Říkám, že ne, nechává nás být a jde dál. Ještě před vstupem do letadla nás čeká kontrola kabinek. Sice rychlá, ale kufr se musí otevřít a oni se podívají co vezeme. Jumbo je opravdu plné, vidím jen pár volných míst. Máme místa 44J a já 44K (u okénka). Vlevo od nás není prostřední řada, ale galley. Sedačky jsou vybaveny IFE, ale místo na nohy mi zas tak skvělé jako u Asiany nepřijde. Vzlétáme na čas, hned po vzletu to začíná docela házet. Turbulence nakonec trvají přes 2 hodiny, ač jsou opravdu velké, já to prospím, neboť jsem unavný – dvě dálkovky za sebou je i na mě moc. Se servisem se muselo počkat, letuškám se podařilo stihnout rozdat jen pití a oříšky, ale i tak byl jeden cestující pár řad před námi polit, v galley byl také rozlity džus. Někteří cestující byli nuceni použít i bličák. Hot towels zde nedávají, ač by se docela hodily. K jídlu je na výběr to samé jako u Asiany – korejské jídlo nebo jehněčí. Jsem zase srab a dávám si jehněčí. Kvalita jídla je o něco horší než u Asiany, ale špatné to také není. Poté opět usínám – moje taktika mi vyšla – měl jsem totiž v plánu moc nespat na prvním letu do Soulu, pak se unavit během odpoledne ve městě a prospat noční let do Sydney (čímž se už vlastně přizpůsobím australskému času).Budím se až za svítání nad Austrálií. Dostáváme snídani, opět na výběr z korejského jídla nebo vajíčkovou omeletu. Volím variantu dvě, snídaně mi chutná, ale opět – Asiana byla lepší. Na letišti v Sydney sedáme už za světla. Když jsme zajeli na stojánku a motory byly vypnuty, asi 5 minut se nic nedělo. Pak se nám omlouval kapitán, že na nás personál zapomněl a ať si zase sedneme (což téměř nikdo neudělá). K našemu údivu se k letadlu připojí pushback a ten nás přetáhne na vedlejší stojánku. Nevím, zda na nás personál zapomněl, nebo spíš jestli si kapitán nespletl stojánku. Vydáváme se na imigrační, fronta je velká, ale ubíhá to rychle. Mám u sebe připravené vytisknuté potvrzení eVisitor, ale nikdo ho vidět nechce, paní se vůbec na nic neptá, dostávám razítko do pasu a můžu jít. U celníků je to horší, jsou důslední, vše musí do rentgenu, jídlo nekompromisně vyhazují. Před námi i za námi je spousta Korejců s obrovskými krabicemi, nakonec si nás, s malými kufříky, všimne zřízenkyně, zeptá se, zda vezeme nějaké jídlo, říkáme ne, a tak nás pouští, ani nemusíme dávat kufry do rentgenu. Docela štěstí, kolega zjistil, že má v kufru ještě bagetku z letadla. Jdeme na vlak (jednosměrná jízdenka za 15 AUD!, vlak jeden do města ani ne 20 min) a pak na hotel. Dva 10hodinové lety za sebou je prostě moc, ale zvládnout se to dá.
večeře - zase jehněčí
snídaně
svítání
nad Austrálií
V Australia
korejské jumbo
Hodnocení letu: Korean Air mě trochu zklamal, čekal jsem trochu víc, nakonec se jednalo spíše o standardní let. Plusové bodíky: bod za posádku (opravdu se snažili), bod dolu za nic moc sedačku a místo na nohy, opět chybělo meníčko. Víc mě nenapadá – nic naplat, pro KE -1.
Snad se report líbil, fotek bohužel moc nemám (ono taky na těch nočních linkách stejně není co fotit). V příštím pokračování se můžete těšit na A380 Qantas a MD11 KLM
).
