Letová hladina: cca 12.000 metrů
Letová rychlost: 850 km/hodině
Typ a imatrikulace (Praha - Luton): A 320-200 „HA-LPL“
Datum a plánovaný čas letu: sobota 24. října 2009 od 13.45 do 14.40 (15.40 SEČ)
Hned v úvodu se omlouvám, že nejsem takový profík vypravěč a statistik, jako většina z vás, ale chci alespoň krátce zkusit zavzpomínat na let z Prahy do Lutonu a zpět koncem října letošního roku.
Hlavním cílem zmíněné cesty byla návštěva účast na oslavách Dne vzniku samostatného Československa 28. října na hřbitově v Brookwoodu. Byla to výzva, protože Velkou Británii mám moc rád, mj. jsem tam byl mezi léty 1998 - 2007 celkem 7x na expedici s kamarády z našeho Klubu historie letectví J. Hradec dokumentovat hroby čs. válečných letců.
Na let jsem se mimořádně těšil. Dopravákem jsem se svezl naposledy v červnu 1998, tehdy vládním speciálem Tu 154A, z Prahy-Kbel pro čs. válečné letce do anglického Brize Nortonu západně od Oxfordu a obratem zpět, pak až v listopadu 2001, netradičně v kokpitu Boeingu 737-800, a to 3,5 hodiny na Island do Keflavíku a po zhruba hodině přestávky ten samý čas do Prahy - Ruzyně (o tom jsem pak napsal menší článek do časopisu Koktejl).
Administrativou jsem pověřil syna Vláďu. Letenky koupil přes internet asi měsíc před domluveným termínem u maďarské společnosti Wizz Air, protože jako u řady dalších turistů, rozhodla cena. Asi ne s mnoha společnostmi se totiž „luftem“ podíváte do Anglie a zpět za dvě osoby se všemi poplatky za velmi rozumnou cenu. Původně jsem se sice zalekl letu do Lutonu ležícího severně od Londýna, ale když mi naše známá v Londýně odpověděla, že je to od jejího bydliště nejbližší letiště a to vzdálené pouze 30 minut cesty, bylo vyhráno.
Z J. Hradce jsme vyjeli autobusem do Prahy v sobotu 24. října v 6,30 hodin, v Praze na Roztylech jsme byli v 9,10 hodin, pak metrem na Dejvickou a z „kulaťáku“ autobusem č. 119 na Ruzyň. Vystoupili jsme u terminálu č. 1, vešli do haly a díky ochotě pracovnic informací jsme bez problémů našli místo odbavení. Asi po dvou hodinách čekání na stanovený příchod zaměstnanců Wizz Airu jsme byli v 10,45 hodin odbaveni první na přepážce č. 157. Kdo z vás nemá doma stejně jako my kvalitní váhu, asi jste také před letem přemýšleli, zda vám bez problémů „klapne“ zaplacených 15 kg zavazadla. Když jsme se synem prošli o 0,1 kg a 0,8 kg, to nejhorší bylo za námi. (Převážnou většinu hmotnosti zavazadel tvořilo zimní oblečení, avšak jak ukázaly následující dny, zima se v Anglii naštěstí nedostavila.) Dostali jsme palubní lístky a vyrazili do bezcelního pásma. Tady už nám více než hodina dalšího „čekání“ utekla jako voda. Taky komu by vadil pohled na stojánky s letadly, pojíždějící, statující a přistávající stroje?
Odlet byl plánován na 13,45 hodin. Měl jsem poprvé letět Airbusem A 320 - 200. Protože priority letenky měli zakoupeny asi jen 4 lidé a zbývajících zhruba 160 až 170 míst bylo bez místenek, od okamžiku vpuštění lidí na plochu ke dvěma přepravním autobusům bylo jasně znát, že začíná „boj“ o co nejlepší místa v letadle. Tlačenice byla úměrná počtu lidí a dala se naštěstí zvládnout v poklidu. Na palubu jsem se dostal mezi prvními a tím pádem pro nás se synem vybral místa v pravé polovině Airbusu, tři okénka za křídlem.
Odstartovali jsme s malým zpožděním ve 13,55 hodin. Pilot byl Maďar, jméno nevím. V poklidu vystoupal (dle pozdějších informací jedné z letušek) do 12.000 metrů a v této ekonomicky výhodné cestovní hladině jsme letěli vstříc hrdému Albionu. Bohužel souvislá oblačnost dešťových mraků nám zabránila ve výhledu při přeletu kontinentální Evropy i jihu Anglie. Na palubě si bylo možné od personálu koupit nápoje a studenou stravu, o něco později i upomínkové předměty. V Lutonu jsme sice přistáli bezpečně a přesně ve stanovený čas, tedy ve 14,40 hodin našeho času (13,40 anglického), protože však lilo jako z konve, snímky ani záběry kamery nepatří k nejlepším. Od letadla jsme došli během asi 50 metrů pěšky do haly, pokračovali modrou páskou vyznačenou serpentinou až k pasové kontrole, pak si u transportního pásu počkali na svá zavazadla a poté se vydali dál. Vše dopadlo výborně, protože asi hodinu od přistání jsme již byli v místě jejího bydliště na severozápadě Londýna a pochutnávali si na typickém českém obědě.
Nyní vás nechci příliš zatěžovat popisem našeho týdenního pobytu v Anglii, ale drobný nástin vynechat nemohu. Vydali jsme se v neděli 25. října v poledne na pietní akt na hřbitově s čs. vojenskou i civilní sekcí v Brookwoodu, syn nasedl v Northwoodu do metra a po hodině a čtvrt jízdy s řadou přestupů dorazil ke stadionu West Ham United v Upton Parku. Šel na fotbal West Ham – Arsenal (2:2), bohužel pro něj bez nemocného Rosického a s účastí dalšího českého fotbalisty Kovače na hřišti až od 90 minuty. Byl natolik nadšen zápasem, že pro něj vlastně druhý den pobytu Anglie skončila. Také já byl mezi čs. válečnými veterány od 13 do 15,30 hodin ve svém živlu. Oslavy pro veterány pak pokračovaly ve středu 28. října na čs. ambasádě v Londýně pod záštitou p. velvyslance Michaela Žantovského. Během týdne jsme tématicky navštívili Imperial War Muzeum, Churchillův válečný kabinet, symbolický válečný hřbitov v Runnymede, hrob čs. esa bitvy o Británii četaře Josefa Františka v Northwoodu, ale i řadu dalších zajímavých „civilních“ lokalit, včetně královského sídla ve Windsoru.
Pobyt v Anglii nám utekl tryskem závodního koně. Paní hostitelka byla výborná a velice příjemná společnice.
Foto:
Typ a imatrikulace (Luton - Praha): A 320-200 „HA-LPJ“
Datum a plánovaný čas letu: pátek 30. října 2009 od 11.15 do 14.05
V pátek 30. října jsme vstávali dříve než obvykle, abychom byli na letišti v Lutonu ve stanovený čas před 9 hodinou. Nastalo krátké rozloučení, pak už jen odjezd dvě stanice speciální autobusovou linkou přímo k hlavní hale. Jak nás ujistila mladá světlovlasá původem polská úřednice na přepážce, váhou zavazadel jsme byli opět na hraně: 14,9 a 14,8 kg z možných 15 kg. Odbavení však dopadlo dobře, do vyčkávacích prostor jsme trefili a odtud sledovali provoz na letišti. Luton je sice malý, ale překvapilo nás, kolik spojů a do jakých destinací odtud vyráží do světa. K letadlu nás pustili s notným zpožděním. Tentokrát jsme seděli na levé straně A 320 v protilehlé řadě proti letu do Lutonu, tedy opět tři okénka za křídlem, ale s nadějí, že konečně něco uvidíme i ze vzduchu. Bylo totiž krásné počasí, asi 17 C, jako předešlých pět dnů.
Odstartovali jsme zhruba o 30 minut déle oproti letovému plánu. Pilot nám však tento časový skluz bohatě vynahradil. Tentokrát byl flígrem Španěl, asi pokračovatel jejich válečné elity bojující po boku německé Legie Condor. Letěl tak, jak si všichni fandové aviatiky představují. Několikrát poměrně pěkná zatáčka vpravo, pak zase vlevo, čímž bylo bez problémů možné pořídit snímky a kamerové záběry z okolí Londýna, včetně klikatící se řeky Temže, políček na jihu Anglie i lodí plujících po kanálu La Manche.
V Praze - Ruzyni jsme přistáli se zpožděním asi 20 minut, ale osobně jsem si letu mimořádně užil. Nejen dík pěknému počasí a mazácké pilotáži, ale i výborné viditelnosti proložené občasnými překrásnými běloskvoucími se mraky nad kontinentální Evropou. A tak mě jen může mrzet, že jsme si se synem na palubě nekoupili na památku malý plastikový model A 320 v barvách společnosti Wizz Air (14 EUR), který by nám tento pohádkový týden navždy připomínal.
Foto:
Tím končí moje vyprávění o cestě do Anglie a zpět. Sám sobě však slibuji, že až někam pocestuji(-eme) příště, budu se více věnovat detailnímu mapování vlastního letu. Ono to má určitě cosi do sebe!
Já jsem v zimě 1995 letěl jako malý kluk s rodiči charterem ČSA z Prahy na Gatwick, tam tůčkem OK-VCG, zpět OK-TCD. Když jsem o dvanáct let později absolvoval stejnou linku sterilním Airbusem 319 easyJet, smutně jsem vzpomínal na nádherný řev motorů Tupoleva...
