S kufříkem (skoro) až na konec světa: HKG s TK v akci Opoda

[persona]

Úvod:

Po dílčích informacích o průběhu mé cesty do Hong Kongu (viz vlákno http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f ... do#p107654) přišel konečně čas na detailní trip-report. Vítejte u jeho čtení… Cílem mé druhé cesty na východ se stala bývalá britská kolonie, jejíž návštěva představovala po březnovém konferenčním výpadu do Singapuru druhé setkání s kulturou Jihovýchodní Asie. A jestliže Lví město mě do určité míry zklamalo, Hong Kong, který byl v mém osobním žebříčku vytoužených destinací Dálného Východu na druhém stupni (Tokyo zastává místo nejvyšší), pro mě znamenal úplně jinou zkušenost.

8. – 19. 10. 2009

1) BRQ – STN (8. 10. 2009)

Ve čtvrtek odpoledne 8. října jsem se rozloučil s vedoucím v práci, který mi popřál dobrý let („ať letadlo letí tak akorát, ani rychle ani pomalu“ a vyrazil busem MHD č. 76 na brněnské letiště. Ještě předtím jsem si na webu Stanstedu zkontroloval, že letadlo vyrazilo směrem na BRQ a že tedy nehrozí nebezpeční zrušeného letu, což by ohrozilo můj přestup v Londýně následující den.

Let s Ryanem naprosto standardní, obsazenost asi 80%, přistání na čas, žádná turbulence. Po vymotání se z terminálu jsem rutinně zamířil na stanoviště autobusů Terravision (14 GBP za zpátečku na vlakové nádraží London Victoria), kde mě ovšem čekalo nemilé překvapení. Jelikož byl čtvrtek, u odjezdového stanoviště se nashromáždilo asi 200 lidí, kteří přilétli na prodloužený víkend z nejrůznějších koutů Evropy. Toto se mi dosud nepřihodilo, neboť z Brna do Londýna vždy odlétám ve středu a vracím se v pondělí. Protože jsem měl jen příruční kufřík, žádné teplé oblečení a venku se mi postávat nechtělo (a autobusová konkurence National Express byla obdobně přesycená), řekl jsem si, že si poprvé dopřeji pohodlí dopravy Stanstedu do Londýna prostřednictvím vlakového spojení. Zamířil jsem tedy na nástupiště skryté v betonové jeskyni pod terminálem a koupil jednosměrnou jízdenku do cílové stanice (East Croydon, 5. zóna Transport for London) za děsivých 22.50 GBP (cena na London Victoria byla jen o 50 penny nižší). Bohužel až po chvíli jsem si uvědomil, že zpáteční jízdenka by mě vyšla na 29 GBP na místě a nějakých 21 GBP přes web, což jsem bohužel neučinil, protože jsem spoléhal na 14librové jízdné (round-trip) Terravision. I takovými zkušenostmi se ale člověk učí.

Po dobrých zkušenostech s vlaky v jižním Londýně (Southern, First Capital Connect, Southwest atd. – vždy využívám týdenní Travelcard za 44 GBP) jsem se těšil na komfort draze zaplacené kolejové dopravy. V tomto ohledu mě však čekalo zklamání. Ocitl jsem se snad v nejšpinavějším anglickém vlaku (pokecané a potrhané sedačky), jaký jsem kdy zažil a ten byl obsazen osamělými cestujícími. Soupravou čas od času procházel nevábně vyhlížející muž, který z šíleně špinavého vozíčku nabízel občerstvení (Any snacks, drinks, beer, wine?).

Po příjezdu na poněkud zanedbané nádraží Liverpool Street Station jsem přesedl na metro (Circle Line) a vyrazil na Victorii. Maně jsem přitom uvažoval, jakouže vlastně poskytují tolik vychvalované letišní vlaky výhodu, když výsledný čas dopravy po kolejích je prakticky totožný s tím autobusovým (v mém případě to bylo z Liverpool Street v podvečerní špičce metrem na Victorii ještě dobrých 30 minut).

Z Victorie už proběhl transfer do hotelu v Croydonu (Travelodge) bez nejmenších problémů a double pokoj za 9 GBP v teprve 2 roky starém (resp. novém) hotelu mě přivítal bez dalších překvapení a alespoň částečně mi jeho cena kompenzovala zvýšené výdaje za vlak.

Výhled z okna hotelového pokoje v Croydonu (Travelodge).

2) STN – IST (9. 10. 2010)

Další den ráno jsem vyrazil zpět na Stansted – nejprve s využitím jednorázové vlakové jízdenky na Victorii (4.50 GBP) a poté one-way lístek u Terravision (8 GBP). Na letiště jsem dorazil krátce po 11 hodině a protože jsem si ještě nedal ranní laté, zastavil jsem se v Costa Caffé, kde jsem si hodinku u relativně slušně připraveného nápoje vychutnal informačně obsáhlý a jazykově fascinující referát The Times týkající se právě probíhajícího sjezdu konzervativců (včetně podrobných módních analýz týkajících se vybraného vkusu Davida Camerona – ručně šité obleky, z nichž údajně jeden v ceně přesahující 3000 GBP získal tento politik za cenu bezmála třetinovou a cenově daleko umírněnějšího výběru jeho manželky – nákupy s běžným lidem v Zaře, H&M a Marks & Spencer, což Timesy velice chválily). Poté jsem vyrazil k check-inu, kde mi milá starší paní bezproblémově vydala palubky na oba úseky cesty. Na dotaz po zavazadlech jsem s úsměvem odvětil, že cesuji pouze s příručním zavazadlem. Velice korektně jsem se též dotázal, zda si mohu vyfotit obavovací přepážky pro připravovaný trip-report. Reakce personálu mě však překvapila: najaté zaměstnankyně Turkish Airlines se nejprve tvářily nechápavě u slova trip-report a pak mi řekly, že se musí dotázat nadřízeného, což jsem s úsměvem přijal. Po delší chvíli mi přišly říct, že si jejich přepážky pro nekomerční využití vyfotit mohu, ale jakmile jsem namířil objektivem zrcadlovky na přepážku, začaly se nenápadně schovávat za přepážkou a vzájemně na sebe houkat. Tento přístup – zřejmě svébytný projev anglického humoru – jsem s noblesou přešel, udělal dvě tři momentky a vydal se i s kufříkem na oběd.

Poté, co jsem v Pontiho restaurantu „italským způsobem utišil svůj hlad“ (viz obrázek níže ukazující tuto jídelnu s lidovými cenami a typickými anglickými jídly – zvolil jsem velmi vydatnou Jacked Potato s fazolemi a vejcem) jsem vyrazil k bezpečnostní kontrole. Tam mě ovšem čekalo nemilé překvapení dvojího druhu: v rámci maximální snahy o fotodokumentaci pro účely trip-reportu mě za okamžik odchytila ochranka, která mě upozornila, že fotit byť jen předsálí bezpečnostní prohlídky je zakázané a z bezpečnostních důvodů nepovolené (zašlo to tak daleko, že jsem byl donucen pod dohledem personálu vymazat 3 pořízené snímky papírové stěny, podél níž jsou rozmístěny jednotlivé check-pointy). K mému rozladění pak už jen přispěl aktivní mužík u kontrolního stanoviště palubek, který nelenil, zvážil můj příruční kufřík a poté asi 3 minuty hledal v seznamu lejster, jakýžeto vlastně mají Turkish Airlines váhový limit na kabinové zavazadlo, aby mi vítězoslavně sdělil, že 12 kg je příliš a že se mám jít znovu odbavit tak, abych měl jen 8 kg. Do určité míry chápu mánii „security reasons“, ale toto mě opravdu znechutilo (dosud jsem měl za to, že podobné praktiky uplatňují na Stanstedu jen pomocníci Ryanairu) a nic nepomohla vybroušená anglická argumentace (s přízvukem a větnou skladbou odkoukanou z reklam Qatar Airways) , že z 12 kg váží 6 kg foťák a laptop a že na check-inu mi tím pádem odbaví poloprázdný kufřík. „Asistenti agentů odbavení“ (jak jinak se říká těm, co třídí přísun cestujících k přepážkám?) měli naštěstí pro mou situaci pochopení a umožnili mi předběhout frontu a pouze předat zavazadlo na pás a bleskově získat lísteček pro karusel v Hong Kongu.

Oběd „U Pontiho“ („The Italian Way To Satisfy Hunger“)

Přepážka odbavení letu TK

Poslední dvě hodiny jsem trávil potulováním po Stanstedu a asi hodinu před startem jsem se vydal do vzdáleného konce letiště automatickým vláčkem (people mover), kde už u brány č. 4 čekal Airbus na let do Istanbulu. Ono páteční odpoledne byla tato část Stanstedu naprosto opuštěná – využití ukazuje i informační tabule odletů, na níž svítily pouze 3 lety. A jeden z nich byl i ten můj do Istanbulu!

"Scény ze Stanstedu 1"

"Scény ze Stanstedu 2"

"Scény ze Stanstedu 3"

"Scény ze Stanstedu 4"

"Scény ze Stanstedu 5"

"Scény ze Stanstedu 6"

"Scény ze Stanstedu 7"

Go To Gate!

Čekání na boarding...

A321 Turkish Airlines byla sice již trošku omšelá (hlavně zelené sedačky) ale přesto to ještě celkem šlo. Nástup proběhl ještě bez problémů ale při vytlačování od gatu jsme nabrali asi 30 minut zpoždění, které ještě narostlo během čekání na start, neboť jsme promeškali slot a dalších asi 25 minut se čekalo na povolení ke startu. To vzbudilo obyklé reptání mezi cestujícími. Na tomto segmentu stejně jako na všech dalších jsem si všiml jednoho specifika při představování posádky. Vždycky jsem měl za to, že let řídí kapitán s prvním důstojníkem, eventuelně ještě inženýrem. V případě TK ovšem anglické hlášení uvádělo kapitány hned dva, a to na všech 4 segmentech cesty Letušky hezké, catering byl na dnešní poměry nadstandardní, na cca tříapůlhodinovém letu byl podáván nejprve snack a poté hlavní chod. Výběr ze dvou jídel prostřednictvím papírového menu (letáček), které pasažéry na přední straně lákalo turecky a anglicky vyvedeným titulkem „Kdopak je dnes v kuchyni?“ Nápoje alko i nealko zdarma…zvolil jsem turecké stolní víno 0.375 L, džus a vodu. Protože jsem byl již poněkud unavený, nepořizoval jsem fotografie jídla a rozhodl se úroveň cateringu zdokumentovat až na zpáteční cestě (kde bylo jídlo naprosto stejné).

Do Istanbulu jsme dorazili asi s dvacetiminutovým zpožděním. Rychle jsem prozkoumal tranzitní prostor letiště, který má tvar dlouhé nudle ne nepodobné novému terminálu Emirates v Dubaji. Podobná, byť ne tak tragická, je ovšem „U Atatürka“ i nabídka občerstvení, které je na letištní poměry předražené, nedobré a v malém výběru. Nakonec jsem skončil v nejdražší restauraci a dal si hamburger (a „tureckou kávu“), jehož masová náplň nebyla sice úplně nejlepší a zelenina měla ke křehkosti salátů Markse a Spencera daleko, ale hlad se mi podařilo víceméně zasytit. Po zprovoznění wi-fi, které bylo pravým důvodem návalu Evropanů a amerických cestujících v tomto podniku, jsem krátce zkontroloval e-maily, pozdravil zdejší fórum a šel k bráně, u níž měl probíhat nástup do 777 směr Hong Kong.

Wi-fi, hamburger a ti druzí..

Smutno v tranzitu...

3) IST – HKG (10. 10. 2009)

Záhy jsem ovšem zjistil, že let IST – HKG má cca hodinové zpoždění, které se záhy protáhlo na (již konečných) 90 minut. O tom, že odlet v 1 hodinu ráno po již probdělém dni v Londýně není příliš příjemná záležitost asi netřeba nikoho přesvědčovat. Boarding proběhl víceméně standardně – má sedačka byla v předposlední řadě od konce uprostřed čtveřice sedadel, což se nakonec ukázalo být štěstím, neboť kromě této čtveřice byla turistická třída obsazena do posledního místečka. Tento fakt konstatoval i vedle mě sedící zaměstnanec hongkongské cestovní kanceláře, který, jak jsem během krátké úvodní konverzace vyrozuměl, doprovázel několik svých klientů na individuálním zájezdu v Istanbulu. Po jeho krátkém postesknutí, že jsou to pouze Turkish Airlines, kdo nabízejí přímý let IST – HKG, se vydala 777-300 na ranvej, kde se po dlouhém a silně třesoucím se rozjezdu vznesla do oblak nad noční Konstantinopolí.

Let proběhl standardně a krátce po čtrnácté hodině hongkongského času jsme zahájili sestup na proslulé letiště vystavěné na zemi, kterou člověk vymohl na moři. Po přistání a během pojíždění k terminálu jsem ještě s vřelými díky a poukazem na silnou alergii na mentol stačil odmítnout laskavou nabídku svého spolucestujícího, která spočívala v osobním předání bonbónu z ruky do ruky poté, ca byla tato opakovaně použita k utišení záchvatu kašle a kýchání, neboť používání kapesníku je (bohužel) tabu nejen v Japonsku.

Letiště v Hong Kongu je velké. Obří, úchvatné a impozantní. Jeho krásám (na kterých má zásluhu světově proslulá architektonická kancelář Foster and Partners) jsem se však rozhodl zasvětit zastávku na zpáteční cestě (včetně obsáhlé fotodokumentace) a po dlouhé chůzi jedním z ramen terminálu jsem se dostal k zastávce automatizovaného vláčku, který mě dopravil na bezpečnostní kontrolu, kde bylo nutné vyplnit všechny papírové náležitosti umožňující vstup do SAR Hong Kong. Po malém martyriu s byrokracií jsem se po orazítkování svého pasu dostal k přepážce Airport Expressu, kde jsem zakoupil zpáteční jízdenku na tento proslulý vlak, protože vidina low-costové dopravy do centra města po nějakých 25 hodinách bdění mě nikterak nelákala.

Doprava vlakem (viz foto při opačné cestě na letiště) proběhla naprosto bez problémů a zanedlouhou už jsem obdivoval první obytné věžáky bývalé britské kolonie. Na konečně Hong Kong Station jsem naskočil do prvního taxíku a za cca 55 HKD se nechal dovézt do 4hvězdičkového hotelu City Garden, který se nacházel v oblasti North Point, cca 7 min. metrem od Causeway Bay. Druhé setkání s místní byrokracií bylo ještě bolestnější než to na letišti, neboť pro on-line booking bylo vyhrazeno jedno z vyšších pater s executive klubem, kde jsem po delším rozhovoru s jeho recepční „zpapíroval“ vše potřebné (celá procedura zahrnující podepisování ne méně než 5 formulářů a prohlášení) a odebral se na svůj deluxe double room v 16 patře.

City Garden Hotel Hong Kong

Výhled z okna hotelového pokoje (tzv. sea view :-)

Večeře druhého dne v Hong Kongu

Týdenní pobyt v Hong Kongu naprosto předčil má již tak vysoká očekávání (město je svým urbanismem, životním temprem a luxusem tak intenzivní, že to snad nemá obdoby; protože kantonštinu bohužel neovládám, musel jsem se spolehnout na vyjádření svého pocitu v angličtině a jediná vhodná adjektiva, která mi okamžitě vytanula na mysli, byla amazing, breathtaking, marvellous, noisy nebo vibrant – taktéž denní i noční teploty pohybující se v půli října mezi 25° - 28°C /včetně stále vysoké relativní vlhkosti vzduchu/ byly velice příjemné a kolega na univerzitě, kam směřoval cíl mé cesty, mi blahopřál k vhodně zvolené době návštěvy) a pro mě osobně zaujalo toto místo v rámci světových velkoměst třetí místo hned za Londýnem a Paříži. Zcela záměrně jsem si ponechal i „Chobotnici“ – bezkontaktní chytrou čipovou kartu stejného druhu jako je londýnská „Ústřice“ – s depozitem 200 HKD, který musím využít a do tohoto úžasného města se vrátit (nyní do cca 850 dnů) aby uložený kredit nepropadl

4 – 6) HKG – IST; IST – STN; STN – BRQ (17. 10. – 19. 10. 2009)

Poslední den návštěvy jsem si okolo 18 hodiny vyzvedl kufřík v hotelu, rozloučil se s intenzivní zástavbou města a za 45 minut jsem byl opět na letišti, tentokrát s takřka 3hodinovým předstihem, aby zbylo dost času na prohlídku komplexu i fotografování.

Interiér Airport Expressu

... je vybaven sofistikovaným zařízením ukazujícím proběhlou cestu...

... která zanedlouho končí v terminálu.

Následující série fotografií zachycuje haly, neony a chodby letiště:

Dlouhá fronta na check-inu v economy class mi bohužel poněkud zredukovala časové možnosti co do prohlídky letiště, ale ocenil jsem ochotu některých cestujících, kteří mě pouštěli před sebe, když viděli, že cestují pouze s příručním zavazadlem, které jsem ovšem - stejně jako na Stanstedu – musel dát odbavit a do kabiny letadla si vzal pouze brašnu s laptopem, fotoaparát a doklady (teleobjektiv jsem vystavil riziku odbaveného zavazadla).

Utočiště pro malé letce...

PICT2320.JPG (91.52 KiB) Zobrazeno 6120 x

... kteří si mají v HKG kde hrát :-)

PICT2321.JPG (42.62 KiB) Zobrazeno 6120 x

Agent na check-inu měl sice chvíli problém s faktem, že cesuji do Hong Kongu z Brna přes Londýn, ale s úsměvem jsem mu sdělil, že se tak stalo pouze díky výjimečně výhodnému tarifu. Podobná situace se pak opakovala i v Istanbulu v tranzitním prostoru, kde jsem byl vystaven žertům(?) security, která mi kladla záludné otázky typu: Jak se jmenuje nový český premiér? Kvalifikovali se čeští fotbalisté na světový šampionát v Jihoafrické republice apod. Opět s úsměvem jsem všechny otázky zodpověděl načež mi bylo vysvětleno, že tyto mají napomoci zamezit nelegálnímu přechodu občanů nečlenských států EU do Londýna! O něco později mě pak na letišti v Istanbulu ani přiliš nepřekvapila skutečnost, že jsem po projití rentgenem byl požádán o svůj pas, z něhož si bezpečáci udělali kopii (nekvalitním amatérským kompaktem .

Krátce před startem z HKG do IST

Let z Hong Kongu do Istanbulu proběhl bez problémů, ba co víc. Poprvé za svých dosavadních 6 dálkových letů jsem se dostal (neplánovaně) na místo v exitové řadě. Došlo k tomu tak, že krátce po startu jsem si povšiml, že jedno z míst v exit row zůstalo neobsazené a tak jsem poprosil letušku, které jsem předtím značně usnadnil přístup do binu nad sedačkou, zdali bych si nemohl přesednout. Ta přisvědčila a já se ocitl vedle tureckého obchodníka, který se vracel ze své dvacáté obchodní schůzky z Hong Kongu (nákup čínské elektorniky pro turecký trh). Třicetiletý businessman mi s potěšením předvedl své elite kartičky a rozproudila se zhruba dvouhodinová konverzace, během níž jsem byl (jako již poněkolikáté předtím i poté) vyptáván, co si myslím o českých fotbalistech. Mou upřímnou snahu stočit hovor spíše na kulturní a historické pamětihodnosti byzantské říše však jinak milý obchodník neocenil. Zato mi prozradil, že v době elektronického veletrhu, který v době mé návštěvy v Hong Kongu probíhal, neváhaly TK vyšroubovat cenu letenky v economy class na 1300 EUR, což je prý údajně cena blížící se spíše business class. Shenzhen, Seoul, Shanghai, Beijing, Kuala Lumpur, Singapore, Hong Kong a Tokyo – všechna tato města můj spolucestující mnohokrát navštívil, avšak nikdy se nedostal dál než za dveře taxíku a pětihvězdičkového hotelu pro jednání.

Po spořádání chutné večeře jsem poprvé v životě usnul na nočním letu (zhruba nad Laosem) a probudil se až těsně před Kaspickým mořem. Tato skutečnost mě velice potěšila, neboť vidina šestihodinového přestupu v Istanbulu mě nenaplňovala valným optimismem. Ten se naštěstí ukázal daleko zábavnější, než jsem si původně myslel a společnost mi kromě dvou káv a sendvičů Strabucks dělal německý optik vracející se z Řecka do Londýna a mladý berlínský autor muzikálu směřující do Ženevy. Na palubě A320 na cestě na segmentu IST – STN jsem pak ještě poznal mnohé z profese členů britské finanční stráže

Na palubách TK se ještě dává dobré jídlo...

... jež mi chutnalo i na úseku IST - STN o něco později

Po příletu do prosluněného Londýna jsem se cítil jako doma a nedělní město mi oproti ruchu Hong Kongu připadalo nezvykle klidné. Návrat s Ryanem po přespání v Travelodgi proběhl naprosto bezproblémově (příruční kufřík s rekordní hmotností 15.8 kg jsem se štěstím dostal na palubu letadla) a celá cesta se tak pro mě uzavřela s přesvědčením, že šlo bezpochyby o cestovatelský zážitek roku 2009.

[VanillA]

Přečetl jsem to jedním dechem. Líbí se mi tvoje frázování, opravdu se to moc pěkně četlo. Díky tvému reportu se HKG posunul v mém žebříčku míst, které bych rád navštívil co nejdříve na jedno z předních míst..

Tleskám a díky za report.

[Kalamancharo]

Moc děkuji za report, zvláště, když kvůli němu byly problémy

[firefly]

Fakt skvěle napsané . Pěkné počteníčko. Mohu se jen zeptat, na kolik přišel ten hotel v HKG? Omlouvám se, jestli to tam někde bylo a já to přehlídla. Ptám se proto, že jsem byla v HKG před 2 lety a byla ubytována v hotelu Regal Oriental, který byl na dost děsném místě, přímo naproti starému letišti, byl to sice tzv. design hotel, ale nebyla jsem spokojená. Díky za odpověď.

[Spenlik]

tak tohle se čte opravdu samo díky

[Poly]

Jak jsem předpovídal u minulého reportu, pěkné. Škoda jen, že jsem na tu akci od opoda nikoho nesehnal, komu by se chtělo taky jet, ale jak to vidím, tak příště, když se něco podobného naskytne, tak klidně i sám.

[persona]

Velice děkuji všem za jejich pozitivní ohlasy na trip-report. Konkrétní odpovědi následují:

firefly: hotel City Garden Hong Kong (http://www.sino-hotels.com/City_Garden_ ... fault.aspx) mě stál 680 HKD na noc/double a rezervoval jsem ho přes booking.com v půli května na říjnový termín. K tomu se ještě připočítala daň tuším 15% ale i tak je to výborná cena. Hlavně pokoje i koupelna byly nezvykle velké (viz dodatečné fotky) a jak říkal kolega, s kterým jsem se potkal v hospodě v HKG, jeho hotel Cosmpolitan by prostorově skromnější. Víno, ovoce i zákusky-jednohubky byly zdarma, minibar samozřejmě s patřičnou přirážkou. Toaletní potřeby hojné a denně doplňované, součástí vybavení i župan a látkové pantofle.

poly: tak atraktivní místo jako HKG si jde užít i sám. Příště jeď - původně jsem měl jet taky ve dvou, ale život někdy plány mění...

[whiskey]

strasne deja vu, v piatok som sa vratil z HKG na TK 70/71
Bola v ponuke v Y menu nejaka whisky?

[persona]

strasne deja vu, v piatok som sa vratil z HKG na TK 70/71
Bola v ponuke v Y menu nejaka whisky?

Vtipné, tak už mají Airbusy místo těch leasnutých 777 od Jet Airways? Myslím že whisky ano, ale jist si nejsem - já na tvrdé skoro vůbec nejsem....priorita je víno, občas pivo.

[Zlin142]

Bola v ponuke v Y menu nejaka whisky?

Hlavně koukám že TK servírují to jejich otřesné pivo Efes (blicí rmajlík)

[pavelpmi]

super report, paráda!

[dejavu]

Fakt skvěle napsané . Pěkné počteníčko. Mohu se jen zeptat, na kolik přišel ten hotel v HKG? Omlouvám se, jestli to tam někde bylo a já to přehlídla. Ptám se proto, že jsem byla v HKG před 2 lety a byla ubytována v hotelu Regal Oriental, který byl na dost děsném místě, přímo naproti starému letišti, byl to sice tzv. design hotel, ale nebyla jsem spokojená. Díky za odpověď.

Zrovna vcera jsem bookoval hotel v HKG. Po dlouhym hledani jsem vybral nejaky South Pacific, je kousek pod tim Cosmopolitanem. A problem byl v tom, ze treba na duben byl problem sehnat cokoliv do 600 HKD s poplatkama. bud to melo 10 m2 i s koupelnou nebo to bylo uplne mimo centrum (jako treba za stejnou cenu prave Regal Oriental). Zminovany City Garden by me stal pres 800 HKD.
A pritom v listopadu 2008 jsem za Cosmo (hned vedle Cosmopolitanu) platil 400 HKD za apartma a to se daly sehnat i levnejsi hotely v centru. Vsechno vcetne poplatku. Termin je tedy dost zasadni.
Ale treba Singapur je trvale jeste drazsi...

[whiskey]

Bola v ponuke v Y menu nejaka whisky?

Hlavně koukám že TK servírují to jejich otřesné pivo Efes (blicí rmajlík)

no, v C bol Glenlivet , takze pivo som pokojne ozelel. Preto som bol zvedavy, ci to nahodou nedavaju aj v Y.

[pepe.1]

Velmi pekna reportaz. Zaujimali by ma este 2 veci - ci pri Travelodge (ak chcem ist sam) staci zaplatit to jedno miesto a teda 9 libier bude konecna cena za izbu (dvojku). Lebo viem, ze povodne ste mali ist dvaja, tak ste zrejme platili 18, teda boli zaplatene 2 miesta a nikoho uz nemusi zaujimat, ci na tej 2. posteli niekto spi, ak je to zaplatene. A druha otazka - keby som som chcel letiet podobne do Honk Kongu, ci by som sa musel zaockovat. Diki

[whiskey]

A druha otazka - keby som som chcel letiet podobne do Honk Kongu, ci by som sa musel zaockovat. Diki

proti comu?? Vratil som sa z HKG v piatok, a ockovany som specialne kvoli tejto ceste nebol proti nicomu.