FRA – MBJ – FRA. Nedávno jsme z FRA také letěli - byli jsme tři a auto doma nikdo nepotřeboval. Jeli jsme tedy autem a parkovali na odstavném parkovišti ve FRA. Vyrazil jsem rozumně včas a na dálnici hned nasadil 160 - 170, abych nahnal čas pro případné komplikace, které nikdy nelze vyloučit. Po přejetí hranic jsem ještě zrychlil. Až okolo Norimberka jsem zvolnil, protože to už vypadalo na dostatečnou časovou rezervu. Byl únor -2 stupně. V autě jsem si sundal džíny, košili, oblékl tričko, slabé kalhoty s odepínacíma nohavicema a slabou šusťákovou bundu. Dodávkou nás odvezli k terminálu, během těch pár minut jsem tedy nezmrznul.
Tentokráte jsme byli dva a auto bylo potřeba doma. Hledal jsem tedy letecké spojení. Cena kontra čas. Opravdu bych si netroufnul přiletět do FRA 90 minut před odletem charteru a v případě zpoždění nebo zrušení letu nést riziko propadnutí dovolené za desítky tisíc. Nakonec padla volba na C4S - první ranní let tam a poslední večerní let zpět. Cestou tam jsme měli ve FRA opravdu dlouhou zastávku, byl bych ochoten letět i pozdějším letem s LH nebo ČSA. V tom případě bych ale nemohl využít cenu C4S ani pro let zpět a cenově to vycházelo tak, že jsem si řekl, že poletím raději brzkým letem C4S, dáme si dobrý oběd a ještě mi zbudou peníze - než platit mnohem dražší dopolední letenku.
PRG - FRA
Protože nerad brzy vstávám, tak jsem nějak předpokládal, že ráno létá málo lidí a na první ranní let do FRA jsem dorazil na pražské letiště asi 80 minut před odletem. Šeredně jsem se zmýlil, na letišti to žilo a u několika přepážek Drop off byla slušná řada lidí. Stoupli jsme si do té nejkratší – a stejně jsme si vybrali špatně. Prvního člověka, resp. první trojici, co byla na řadě totiž odbavovali, resp. brali jim zavazadla 25 minut!
Opravdu nevím, co tam řešili za problém, ale bylo to zoufalství . Změnili by jsme přepážku, ale mezitím se prodloužily i ostatní fronty. Chtěl jsem předběhnout lidi před námi, ale ti měli odlet ještě o 10 minut dřív! Oba naše kufry měly asi 21,5 kg, předpokládal jsem, že to nebudou brát tak dogmaticky. Když byly kufry už ovisačkované a na pásu, tak jsem se zeptal, kolik kg tolerují. Slečna odpověděla, že půl kila možná, ale za kilo bych už zaplatil. Dozvěděl jsem se tedy prd. Očividně záleží na momentální náladě agenta, resp. na tom, kdy měli naposledy školení o výběru poplatků. Trochu to nechápu – vše to jde přes počítač, mělo by být děsně jednoduché zadat, že 21 a více kg bez poplatku = chyba pracovníka. Samozřejmě bych na tom tratil. Nakonec jsme kufry tedy odevzdali a napůl v poklusu zamířili na security. Nadměrný počet příručních zavazadel nevadil, jejich hmotnost se také nekontrolovala. Pouze musela projet po pásu nad kterým byl rám – kontrolovala se velikost. Tašku, v které bylo i oblečení jsem tedy musel zmáčknout, aby se do rámu vešla. Jinak taška měla v pohodě jistě přes 10 kilo – byly v ní nějaké cajky na potápění, časopisy a knihy do letadla. Dítě na mě ječelo (odkoukáno od maminky), že si „musím“ sundat opasek a podobně, proto jsem měl radost, že jsem rámem prošel i s hodinkama, opaskem, klíčema a peněženkou. Stejně se mi vedlo i ve FRA a MBJ. Naopak synovi pískal knoflík u kalhot a tak jsem se mu smál.
Teď by asi měl následovat typ letadla a fotky občerstvení
. Dovolená ale byla v červnu a tento server jsem objevil až v červenci – takže až příště. Laicky: byl to dvoumotorák ČSA v konfiguraci 3+3 , společný let s Korejci a ještě dvěma aerolinkami. Obsazenost mohla být maximálně 40 %. Informace o bagetě, nápojích zdarma a za peníze – myslím, že nikdo nic nekupoval, tak roznesli to zdarma. Vepředu pseudobusiness (normální sedačky) s lepším servisem pro pár Korejců ze sdíleného letu. Letěly s námi vietnamské děti, klevetící česky – asi do Vietnamu naučit se vietnamsky. Let to byl krátký, nic zvláštního se nedělo. Vzal jsem si Hospodářské noviny s přebalem pro ČSA. Díky pozdnímu odbavení jsem měl mírnou obavu o zavazadla, ale přišla v pohodě. Vůči Praze (kde se často dlouho čeká a na jednom pásu jezdí kufry ze čtyř letadel) mi připadá vykládka ve FRA velmi rychlá a perfektně organizovaná. Každé éro, co jsem zatím já letěl, má svůj pás a kufry se objeví velmi rychle. Je ale možné, že je to jen subjektivní pocit, protože zase déle trvá, než člověk k těm pásům dopochoduje. Vláčkem jsme se přesunuli k našemu terminálu.FRA - MBJ
Condor je z mého pohledu charterová společnost se základnou ve FRA, kde mají i vlastní odbavovací halu. Dělají klasické středomoří a dálkovky. Do odletu zbývalo 6 hodin, přesto jsem se šel zeptat, jestli nás už neodbaví. Odpověděli, že ano, tak jsem šel přebalit kufry. V Comfortu je limit 30 kg a tak do kufrů putovala další zbytečná zátěž z příručních zavazadel. Slečna u check-inu si vzala letenky a začala na nás mluvit česky! PAX s letenkami C mají přístup do salónku LH, s kterou Condor spolupracuje (i do MM jsme dostali asi 6000 mil). Samozřejmě jsem byl zvědavý, jak to tam vypadá, tak jsme se do salónku hned vypravili.
Protože jsem po sadistickém ranním vstávání vlastně dosud spal, tak teď jsem se tak akorát začal probouzet, proto jsme se začali věnovat jídlu a tedy snídani. Dá se říci, že tam bylo vše potřebné pro slušnou snídani a svačinu – tedy vlastně vše mimo hlavního jídla. Dostatek pečiva, marmelád, sýrů, šunky a dalších snídaňo-svačinových příloh. Ovoce, nealko, teplé nápoje, pivo, víno, alkohol, … Tak jsme se nasnídali a rozhlédli se po dalším vybavení. K dispozici byl počítačový koutek – bohužel se počítá spíš s tím, že cesťáci budou mít vlastní noťas (který jsem s sebou na dovolenou netáhnul), takže to byly vlastně kóje se stolkem a židlí. Funkční počítače s internetem byly asi jen čtyři. Syn si na jeden z nich vystál frontu, protože „potřeboval“ v nějaké on-line hře postavit budovy … Samozřejmě byly k dispozici sprchy, pobavily mě čtyři veliké TV s různými programy – zvuk přes sluchátka.
Původně jsem plánoval ještě před odletem vyrazit na oběd, ale nakonec jsme v salónku zůstali. Vyhrála to pohodlná křesla a stále přetrvávající únava z ranního vstávání a tedy nechuť někam jít a hledat restauraci. Dali jsme si tedy banány a nějaké pečivo s tím, že jídlo bude v letadle. Na security jsem pobavil tvrzením, že v tašce mám budovu. Jednalo se o podvodní pouzdro na foťák a podobnost slov Gehause a Gebaude
.Vlezli jsme do letadla a začali jsme být rozmazlováni. V C byla konfigurace 2+2+2, do Y jsme neměli důvod nahlédnout, ale předpokládám, že byla 2+3+2. Dostali jsme uvítací drink – šampus a džus. Bylo to poprvé, tak jsem s tím nepočítal a byl příjemně překvapen. Nějakou dobu jsem u šampaňského zůstal. Po startu jsme dostali oříšky a ještě něco. Syn pravil, že už chápe, proč jsou cestující v C odděleni záclonkou – aby ostatní neviděli, že stále něco dostáváme a aby nám nezáviděli. Ještě k té záclonce – když jsem seděl vzadu, tak mi to přišlo směšné: po nástupu zatáhli, před startem odtáhli, po startu zatáhli, stejně tam furt běhali sem a tam… Když jsem ale seděl vepředu, tak jsem si najednou uvědomil, že ta pitomá záclonka opravdu dělá ten let soukromnějším. Najednou jsem nebyl v dlouhém tubusu pro 200+ PAX, ale byl jsem v místnosti pro 18 lidí. Cestou tam i zpět byly 3 sedačky volné, obsazenost vzadu neposoudím.
Poté se začal rozdávat tisk, nabídka byla opravdu široká, taková malá trafika. Německy umím, ale jen na turisticko-obchodní bázi. Dříve jsem zkoušel noviny, nebo časopisy typu Bild nebo Focus, ale pokud přelouskám tři odstavce a v tom posledním mi vypadnou dvě slovesa, tak mě to jen otráví. Vzal jsem si tedy jen časopis o autech. Stevard mi vyloženě vnucoval i něco jiného, tak jsem se zeptal, jestli má něco v češtině – neměl. Stevard tedy sáhnul „pod pult“ a dostal jsem protekčně Playboye v obálce Condor! S komentářem, že tady ani překládat nepotřebuju
. Přišlo mi, že půlku výtisků Playboye si asi rozebírá posádka 
. Až na Jamajce jsem se dal do četby některých článků a lechtivých vtipů – tradičně mi vypadlo v celém vtipu jedno slovo a tak jsem se zasmál asi jen v polovině případů. Ale je fakt, že je to časopis, kde to čtení není úplně nutné. Na 18 sedaček a 15 lidí připadalo 1,5 CC. Tedy v případě většího servisu to byl stevard a stevardka, ta ale odbíhala na vedlejšák i dozadu, stevard zůstával stále vepředu připraven splnit naše přání. Když jsem šel na WC (které bylo pro nás a pro posádku), tak jsem ho viděl sedět v uličce na jump-seatu vedle bedničky s ledem a načatými víny s knihou v ruce – let je dlouhý.Začala se servírovat večeře. Můj syn, jako „zkušený cestovatel z charterových letů“
, si hned objednával dva džusy. V komfortní třídě se ale samozřejmě dává jedna sklenička a dolévá se kdykoliv potřebujete. Není to rozdávání krabiček s jídlem letuškou, je to opravdový servis s číšníkem. Jen ten stůl je trochu malý. Kvalitou jídla jsem byl naprosto nadšen. Byl výběr výborných sýrů, kvalitní salát, velmi dobrý talíř s teplými i studenými pochutinami. Když jsem dojídal, tak jsem si uvědomil, že to všechno bylo opravdu velmi chutné, ale že toho bylo nějak málo a že bych si ještě něco dal. V té chvíli mi došlo, že jsme ještě nedostali hlavní jídlo … To jsme si vybrali z jídelního lístku z dvou normálních a jedné bezmasé varianty. Samozřejmě následoval ještě zákusek a zmrzlina. S celou večeří jsem byl naprosto spokojený. Kdybych podobné jídlo dostal v nějaké pražské restauraci, tak bych se tam velmi rád vrátil.Byl to charter a letadlo možná nebylo úplně nejnovější, proto se „zábavní systém“ pro C sestával z nabídky přenosného DVD přehrávače a sluchátek. Syn si vybral animovaný film v angličtině a byl spokojený. Já bych uvítal nejraději nějaký starý film, co jsem pětkrát viděl v TV – abych se procvičil v němčině. Bohužel, měli jen novinky, tak jsem sice jeden film zkusil, ale brzy jsem se v ději ztratil a tak jsem DVD-přehrávač odložil. Jinak neexistence IFE mi nijak nevadí. Zaprvé jsem nic nečekal, ale asi bych ani příliš nepoužíval. Hry nebo hudba by mě nezaujaly. Mám s sebou časopisy a knihu i na pobyt a cestu zpět. Chvíli si čtu, ale dobrá večeře, šampaňské a ranní nedostatek spánku udělaly své a tak jsem využil pohodlí Comfort class pro spánek. Sedačka je velikostí, tvarem a rozkládáním úplně někde jinde a tak se v ní opravdu nechá spát. Přesto si postěžuju, že pokud plně využiju opěrku na nohy, tak opěrka nepočítá s mou délkou nohou a musím je mít trochu našikmo nebo mírně pokrčené. S běžnou sedačkou se to ale naprosto nedá srovnávat – šířka, opěrka zad a hlavy, opěrka nohou, ale hlavně rozteč sedaček.
Přistávali jsme za tmy, protože jsme se sice snažili dohonit sluníčko, ale nepodařilo se nám to. Na Jamajce jsou dvě velká letiště – v hlavním městě Kingstonu a turistické Montego Bay. V hale nás uvítalo snad 20 imigračních přepážek, vypadalo to, že jimi jen prolétneme. Opak byl pravdou. Vypadalo to, že každého PAX perlustrují u Interpolu a píší mail do EU …
Víza prodávali za 20 USD.MBJ - FRA
Cestu zpět musím zahájit už v autobuse na letiště. Doprovázel nás místní pičmunda, který nás za jízdy začal přepočítávat. Z jeho grimas a gestikulace bylo vše jasné – někdo chybí!
Spočítal nás znovu a oddychl si – jsme všichni! 
Raději to ale vzal ještě jednou – fakt někdo chybí! Autobus zastavuje a jde nás počítat řidič. Pičmunda dostává pohlavek , že neumí počítat – jsme všichni . Ale pro jistotu i řidič dělá kontrolní přepočet – a fakt někdo chybí! Společně s pičmundou berou do ruky seznamy a snaží se slabikovat hlavně německá jména. Moc jim to nejde a tak si seznam bere turistka a čte jména sama. Fakt dva chybí! Autobus se otáčí. Několikrát zoufale couváme, opakovaně najíždíme na vysoký chodník, motor dvakrát chcípá. Nakonec se otočka povede a jedeme zpět. Nabereme dva opozdilce a znovu směr letiště …Vcházíme do haly a já hned vidím obří frontu u check-inu. Otráveně jdu blíž, protože si vzpomínám, jak pomalí byli imigrační úředníci
. Najednou vidím prázdnou přepážku, nad níž svítí nápis Comfort class – no super 
Přiskakuje personál a chce vidět letenky. Se synem asi nevypadám dost Comfortně, devatenáctiletá blondýnka by se ke mně hodila víc. Agent mi nabízí odbavení kufrů až do Prahy. Sice by to vyřešilo můj problém s nadváhou při letu FRA-PRG, ale nemohl bych v duty free koupit pár suvenýrových lahví jamajského rumu, které musím ve FRA vložit do kufru, aby mi je na security nesebrali. Také jsem se obával, že by ve FRA naložili zavazadla třeba do dřívějšího letadla a kufry by pak v Praze jezdily dvě hodiny po pásu . Nechávám je tedy odbavit jen do FRA. MBJ má překvapivě velký bezcelní prostor. Je tam spousta obchodů a restaurací pro Amíky, jejichž letadla odlétají hlavně po obědě. Vypadalo to, že jsme poslední let. V duty free čekali unavení PAX na opožděnou Atlantu, na tabuli jsme byli my jako jediný let do Evropy, před námi tři vnitrokaribské lety a jinak jen USA …
Let zpět byl už jen opakováním toho při cestě tam. Šampaňské na uvítanou, dobrá večeře – tentokráte jsem spokojen, ale už ne nadšen jako při cestě tam. Samozřejmě je to moje druhé nejkvalitnější letecké jídlo, ale restaurace s podobným servisem by mě nedonutila, abych si jí zapamatoval. Zase mě ale dostala maličkost na závěr. Probudili mě na snídani. Mimochodem je to důkaz kvality sedaček – že jsem dokázal tak dlouho spát. Hned po probuzení ale do sebe nejsem schopen začít házet snídani. Trochu rozmrzele říkám, že bych si dal tak maximálně sklenku studeného mléka. Říkám to stejným tónem jako jsem chtěl český časopis. Obratem ale překvapeně dostávám sklenku studeného mléka. To mě probírá a tak jsem schopen pustit se i do dobré snídaně. Nevím, na co mléko měli – do kávy se dává balená smetana, ale ta drobnost mě mile překvapila. Taková technická otázka – o tomto serveru jsem nevěděl, tak jsem nefotil, ale – není to trochu hloupé, fotit si jídlo v nějaké vyšší třídě
Závěr – příplatek za Comfort class je neskutečně vysoký. Nevyplatí se to
. Ale když tam jste, tak je to opravdu velmi příjemné rozmazlování – a hlavně ta sedačka … Příště letím zas FRA – PRG
Ve FRA jsem si zase přebalil kufry. Vložil jsem do nich jamajský rum a nějaké těžší potápěčské věci dal zase naopak do příručních zavazadel. Agent u check-inu se ale tvářil, že mu je nějaký limit ČSA ukradený a zřejmě jsem mohl v pohodě dát do kufrů více věcí. Předem to ale nikdo neví.
Sedáme si na lavičky docela daleko od gatu – líbí se mi a je tam hezký výhled. Čtu si. Syn už by chtěl ke gatu, kouknu na hodinky a říkám, že máme spoustu času. Po chvíli je dítě už silně netrpělivé – povídám „vždyť je teprve xx:yy hodin“. Dítě tvrdí a ukazuje, že už je mnohem více! Podívám se na hodinky pořádně – vteřinovka se nehýbe
, hodinky stojí, asi před půl hodinou se rozbily Poloklusem se vydáváme ke gatu. Cestující tam už nejsou, už se nastupuje do letadla. Utěšuju se, že umím německy a že by nás snad vyvolávali.Společný let ČSA, Korejců a snad třech dalších společností. Mám pocit, že než řeknou, kdo všechno nás vítá, že budeme nad Norimberkem. Obsazenost je asi 60 %. Džus, bagetka, prostě normálka, přistáváme v Praze. Ta hodinovka na začátku a na konci nic moc, ale jinak to byl samozřejmě super letecký zážitek.
Letecké fotky nejsou, tak jsem vám tam naházel smajlíky
. Jestli pobavilo, napíšu i příště.
