V zimě jsem strávila pár týdnů v jihovýchodní Asii a jelikož jsem se přemisťovala mezi různými místy, řešila jsem spojení mezi Bali a Lombokem. Volba nakonec padla na Merpati airlines, aerolinku na blacklistu EU, a jejich boeing 733, který po nehodě již není mezi námi.
Bali a sousední Lombok jsou od sebe vzdáleny zhruba 35 kilometrů, přesun se dá realizovat buď lodí anebo letadlem. Loď jsem zavrhla, trvalo by to dlouho a navíc by to přišlo na víc peněz než let. Na výběr jsem měla z několika společností, nakonec jsem kvůli času odletu z Lomboku na Bali (měli jsme návazný let do Singapuru, musela jsem vše plánovat s ohledem na něj) zvolila Merpati a koupila zpáteční letenku pro dvě osoby za dva tisíce korun. Vypadalo to na problémy s placením letenky, ale to jsem usoudila, že vyřeším, až dorazím na Bali. Mezitím mi kolega sdělil, že Merpati jsou jednou z aerolinek na blacklistu EU, což jsem netušila, takže jsem byla zvědavá, co společnost předvede.
Po příletu na Bali mi v kanceláři řekli, že letenka dle mého očekávání zaplacená není, navíc let, kterým jsem chtěla letět, byl zrušen, takže nás přesunuli o den dříve. Naštěstí nám to komplikace nezpůsobilo.
Odlétali jsme z vnitrostátního terminálu, nejdříve jsme prošli se všemi zavazadly rentgenem, potom rychlé odbavení na checkinu bez fronty, zaplacení odletových poplatků, odevzdání potvrzení o zaplacení poplatků, kontrola pasů a další rentgenování.
Odletová hala vypadala docela slušně, byly v ní levné krámky a zdarma dva počítače s přístupem na internet, což mě překvapilo. Trošku jsem byla zmatená názvy destinací na světelné tabuli, u našeho Lomboku s odletem v 10:15 jsem čekala jiný název, ale spolehla jsem se na identifikaci podle čísla letu.
Merpati airlines asi létají spíše podle plotu než podle letového řádu, v době plánovaného odletu tam ještě B733 nebyl, a nakonec jsme odlétali s 45minutovým zpožděním.
Při nástupu jsme v gatu každý nafasovali malé občerstvení, což mě, vzhledem k délce letu, překvapilo. Buchta a sladká houska se sýrem nebyly žádný zázrak, ale člověk za ty peníze nemůže moc čekat. Na interiéru letadla bylo vidět, že už má něco za sebou, nepraktické mi přišly hlavně světle šedivé potahy. Letadlo bylo plné, z velké části byli cestující turisté.
Let samotný patří mezi nejkratší, co jsem kdy absolvovala, trval asi jen 17 minut, transparenty byly vypnuté jen několik minut. Během letu mě ještě zaujaly telefony, které byly vždy po jednom na trojsedačku, a značně oloupaný lak na levém křídle.
Po přístání na dráhu 27 jsem si všimla okolo letadla pobíhajícího psa, bála jsem se dog striku… Naštěstí k tomu nedošlo.
Výstup probíhal, stejně jako nástup, po předních a zadních schodech.
Po vyzvednutí kufrů jsme zjistili, že je maníci v Denpasaru trochu prohrábli, ale z našich věcí je nic nezaujalo.
Na Lomboku se staví nové letiště v centrální části, v místním magazínu jsem shodou okolností o výstavbě četla článek. Mělo se prý otevírat již letos, ale během období dešťů zjistili, že je spatně odizolované a tak na dráze stála voda a celkově bylo letiště podmáčené. Takže otevření se ještě muselo odložit na neurčito.
Zpátky jsme letěli už za tmy, takže se mi venku hůř fotilo. Zpoždění opět 45 minut, v gatu jsme nafasovali vodu a housku s čokoládou. Registraci PK-MDE z letu na Lombok jsme vyměnili za PK-MDF, tedy letadlo, které nedávno při přistání v Manokwari vyjelo z dráhy a nedopadlo dobře.
Zrovna tohle letadlo mělo modernizovaný interiér, kožené sedačky a nové koberce.
Obsazenost byla dost slabá, okolo 30 %. Let klidný vůbec nebyl, vzhledem k období dešťů byly všude kolem nás bouřky. Vlétli jsme do silné turbulence, musím přiznat, že jsem se hodně bála, hlavně vzhledem k tomu, že jsem netušila, jaký je technický stav letadla. Házelo to ze strany na stranu, nahoru dolů, skutečně nic příjemného. Kapitán byl nicméně frajer, jen co turbulence skončila, hned vypnul transparenty. Let trval opět pod dvacet minut, tentokrát jsem ale byla skutečně ráda, když jsme přistáli.
Na závěr ještě přidávám fotku Garudy z Denpasaru, která je focená přes sklo – tímto se omlouvám za kvalitu.
Diky 
- ale fajn!
. 