Ke gate se nechám opět odvézt, u úsměvem ignoruji frontu a jdu se usadit na své 2A. Letadlo samotné je už mírně starší, z roku 1997. V roce 1999 šlo na leasing ke Cathay Pacific, odtud přešlo do China Southwest Airlines, aby se po sloučení tohoto dopravce s Air China v říjnu 2002 vrátilo zpět ke svému majiteli. Létá se v klasické Airbus konfiguraci, first 1-2-1, business 2-2-2 a economy 2-4-2, viz. http://www.seatguru.com./airlines/Air_C ... 40-300.php. Z normálních společností už s Airbusy předvádí v businessu trapnost 2-3-2 snad pouze Emirates. Boarding byl celkem rychlý, ale k čemu to, když nás heavy traffic na další půl hodinu nechává na zemi. Letušky se ale snaží, neustále nosí pití a omlouvají se za nepříjemnost. Povolení konečně přichází, objíždíme celé letiště a startujeme na jih z dráhy 17L. Po vystoupání do hladiny přichází letuška s dotazem dám-li si nudle nebo "něco", opravdu jsem nerozuměl. Raději neriskuji a nedělám chybu, jídlo bylo vynikající. Ještě jednu kolu, a nastává nejdůležitější část, prohlídka letadla. V F jsme 3, v businessu asi 8 lidí, proto jsem velmi překvapen, že v economy je full house. Jak jsem se později dozvěděl, většina cestujicích tranzituje v PEK na dálkové lety. Osobní zkušenost nemám, ale ,zejména když je takhle plno, nevypadá eco nijak extra. Seatguru sice píše pravý opak, pitch má být 34.0", což je velmi slušné, asi to prostě nemám v oku. Co ale chybí každopádně je personal IFE, je zde pouze pár overhead LCD. Oproti tomu je business velmi pěkný a moderní, zejména v řadě 11 je místa opravdu dost. Rozdělení na 2 minikabiny po třech, resp.dvou řadách působí příjemně. Kdo zná 9 řad v A340-600 Lufthansy ví, co myslím. Vracím se zpět dopředu, mi dva spolucestující pospávají, tak se v klidu věnuji focení. Světlo ale nebylo takové, jak bych potřeboval, blesk bych si použit nedovolil a tak fotky nejsou zrovna super. Když jsem se usadil, přinesla letuška další pití a nesměle až vystrašeně se zeptala, jestli dělám pro Skytrax. Já na to že ne, na to jsem moc líný, ale že je to škoda, protože jak letadlo tak služby jsou naprosto perfektní. Takový zážitek přeji každému, kdo to dokáže ocenit. Proletět se i takto krátkou trasu se zmíněným servisem bylo úžasné, navíc za tu cenu. Pro porovnání, počítáno na míle, zpáteční full business Praha-Paříž by stál včetně poplatků 16.390,- Kč, nyní v provedení ČSA a Air France to je 34.980,- Kč.
Let uběhl bohužel rychle, přímo ze směru přistáváme na dráze 01 a já se seznamuji s místní realitou, tj. není vidět vůbec nic. Horizontálně tak 400m., vertikálně 200m, prostě Beijing jako z průvodce. Let byl vypsán block to block na 2:25 hod, se zpožděním tady asi hodně počitají, zastavujeme v 12:02 na apronu Terminálu 3D. Vystupuju z letadla a v klidu fotím vše kolem, jsem překvapen, že to nikomu nevadí, i když jdu úplně mimo vytyčenou trasu. Autobusem nás vezou na domácí Terminal 3C, rychle pro kufr, na hotel a do akce, což je sehnání lístku na večerní fotbal FC Barcelona - Beijing Guoan FC.
Beijing
Z letiště jedu vlakem na Sanyuanqiao Station a potom taxi, ale jsem zklamán. Už nádraží je nedomyšlené, prosklená budova bez větrání, kde se nedá dýchat a vlhkost je 100%. Vlak samotný jede do města přes Terminál 2, což cestu dost prodlužuje, zpět z hotelu na letiště vyhraje taxi. Hotel vypadá dobře, ihned zaměstnám celý check-in desk žádosti o zajištění vstupenky na zápas. Což se záhy ukazuje jako velký problém, mírně mi nedošlo, že je neděle. A protože nejsem v Tel Avivu, nic v principu nefunguje. Po půl hodině to vypadá dobře, dostávám do ruky lístek s adresou kanceláře, kde vstupenky prodávají. Rychle na pokoj, sprchu a vyrazit. Popis následujících události už opravdu překračuje rámec tohoto článku, prostě za další hodinu a půl jsem chudší o 680¥ , zato šťastným majitelem povolení usednout večer v sektoru 534, řadě 10 a místě 12 na Beijing National Stadium. A jako bonus potvrzení zjištění z Hongkongu: nevěřit v Číně nikomu cizímu, kdo umí anglicky.
Moderní architektura je jedním z cílů mých cest (Sir Norman Foster forever!), a Bird's Nest je opravdu špička. Z dálky i uvnitř je vidět, že tady se opět pánové z Herzog & de Meuron Architekten vytáhli. I po 2 letech od olympiády je vše jako nové, což v místním klimatu považuji za zázrak. Asi oněch 423 mil.$, co ta krása stála, vrazili do kvalitního materiálu a ještě kvalitnějšího stavebního dozoru. A když pak čtu, jak v Moldavsku nebo sousedním Polsku čínské firmy stavějí dálnice...proč ne. Fotbalový zápas samotný byl klasická příprava, nic žílyrvoucího. Za mnou seděla skupinka skalních fandů místního Guoanu, tak sme zrobili družbu. B.t.w., naučit se od nich za ten večer 20 čínských slovíček, 19 z nich by se asi vzhledem k průběhu mače a schopnosti soupeře zahazovat i největší šance rozhodně nedalo publikovat. Po skončení jsem byl byl překvapen, že stadion ihned nezavřeli, nikým nevyrušován jsem si chodil a fotil ještě další hodinu. Letět na fotbal do Pekingu je pro mnohé dost nepochopitelné, já jsem opět na 100% spokojený.
Poslední den pobytu jsem se rozhodl udělat výlet Velkou zeď do Mutianyu, doorman v hotelu dostal za úkol sehnat slušné taxi, které mě tam zaveze a včetně čekání nebude chtít víc než 700¥. Povedlo se, místo samotné mi nejvíc připomělo Karlštejn, davy lidí a prodavačů nabízejících cokoliv za přemrštěné ceny. Počasí bylo bohužel jako předchozí den, vše v oparu, nic moc. Překvapilo mne, že zeď samotná je zde zejména z žuly, koho ale napadlo stavět něco takového v těchto místech, fakt šílené. Přes ty kopce by snad ani žádná armáda projít nemohla, mi stačilo jít nahoru po schodech pouze se stativem v ruce. Po návratu do Pekingu zbýval poslední cíl, Tian'anmen Square, když už Zakázané město nebyla šance stihnout. Taxikář to k mé velké radosti vzal po Chang'an Avenue a sám od sebe ukazoval zajímavé budovy. Na náměstí samotném jsem měl poprvé pocit určité stísněnosti, i když jde o největší náměsti na světě. Tzv. "Sino-Sov" architektura a zejména mauzoleum Mao Ce-tunga působí dost depresivně. Po setmění už to tak zlé nebylo, v místní inverzi vypadaly osvětlené budovy zajímavě. Zpět na hotel jsem jel za 2¥ metrem (taxi nebyla šance sehnat), v 11 večer nebylo nijak plné, jen mne překvapila absence klimatizace.
10.8. BEIJING (PEK)-FRANKFURT (FRA) let LH 721 10:30 - 14:30
seat 9K, load factor 75%, Boeing 747-430 D-ABVT "Rheinland-Pfalz"
Ráno jsem se probudil do nádherného dne, jakých pravděpodobně v Pekingu noc není. Modrá (!) obloha bez mraků slibovala příjemný let, což se vyplnilo. Check-out, taxi na letiště i check-in byly "smooth as a silk", zbyl i čas na kuřáckou a focení přistávajicích letadel, bohužel vzhledem k času v protisvětle. Terminal 3 samotný je opravdu po čínsku monstrózní stavba, ne však megalomanská - však ji navrhovali ve Foster and Partners. Svého času, jaro 2008, největší najednou otevřený letištní komplex na světě, předstihl jej o půl roku později Terminal 3 v Dubaji. I samotná "dračí" architektura působí moc příjemně, prostě hezké dílko - až na zmíněné nádraží a pár drobností, vycházejících asi z místních předpisů. Pokračuji dál, security velmi rychlé, mají to tady soudruzi zorganizováno dobře, i když davy cestujících jsou zde nesrovnatelně větší oproti Pudongu. Následoval přesun vlakem na mezinárodní Terminal 3E a snídaně v business lounge Air China. Salónek je velký, velmi příjemný i kuřárnu tady mají. Rozhodně jej hodnotím daleko líp než na PVG. Ono asijské salónky jsou všeobecně výš než evropské, o amerických škoda slov. Čas kvapí, cestou do gate ještě fotím pár letadel do sbírky.
Let neměl být plný, což se vyplnilo, v přední části business kabiny nakonec zůstalo 13 volných míst, jedno z nich je i mé sousední 9H. Push back je na čas, pojíždíme na start opět z dráhy 01, takže při startu letiště neuvidím, nemohu mít všechno. Co však spatřím, je jedna gate na domácím T3C, který je postaven jako 2-patrový, tj. pro A-380. Air China ale třistaosmdesátky objednané nemá, z čínských aerolinek nyní pouze China Southern Airlines, ta však využívá T2. Plánují snad CZ přesun na T3 a létat s ní Canton-Peking? Na internetu jsem nic nenašel, vite o tom někdo něco?
Startujeme na sever, přelétáme Miyun County a točíme na Ulaanbaatar. Po přeletu hranice se podává jídlo, oříšky-předkrm-hlavní chod-zákusek. Mongolsko jsem tedy projedl, samotný Ulaanbaatar byl pod oblačností, z města jsem neviděl nic. Nad Ruskem se objevují nádherné kumuly, pilot bere knipl do ruky a krouží mezi nima pozvolná esíčka. Dvacetiminutovka totální radosti z létání, zároveň je mi smutno z té většiny lidí, kteří si něčeho takového ani nedokáži všimnout, natož aby práci chlapíků v kokpitu ocenili. Vzít to přímo (ano, jsou takové aerolinky), mají tito cestující nejen své drinky na nepříjemných místech.
Stále ještě zůstává pěkných pár hodin letu, u Novosibirska už je oblačnost na 8/8. Beru tedy do ruky Pratchetta a po zbytek cesty se na svém velmi pohodlném sedadle proválím smíchy. Nad Uralem roznáší letušky nečekaně malou svačinku, šunkový sendvič nebo kuřecí rolku. Já chci obojí a taky dostanu, to kuře bylo v-y-n-i-k-a-j-í-c-í. Nedávno jsem četl tento blaf, http://cestovani.idnes.cz/obed-se-svaby ... igsvet_tom . Z mojí zkušenosti mohu napsat, že si nepamatuji, kdy mi jídlo v letadle vysloveně nechutnalo nebo jsem měl pocit nějaké závadnosti. S knihou v ruce další hodiny běžely samy, najednou jsme byli nad Polskem a podával se lehký oběd. K tomu se protrhala oblačnost a my pomalu začínáme klesat. Nad Hanau přelétáme Main, přistáváme tradičně na 25L a jsme ve Frankfurtu.
Tento let byl jedním z nejlepších, co jsem zažil. Pokud je vše tak jak má být, jak si to představujete, a ono se to vyplní, není vlastně o čem psát. Když je něco špatně, to jsou potom slohové práce. Tady se sešlo tolik pro mne příznivých faktorů (let nebyl plný, normální spolucestující, perfektní počasí, já byl v dobré náladě, že v Číně vše vyšlo atd.), že když se k tomu přidalo mňam jídlo, servis na palubě a to všechno na čas, dostává Lufthansa plných 100 bodů. Ano, mohlo to být ještě lepší, ale já nechci. A nepotřebuji ani sedět o to patro výš.
10.8. FRANKFURT (FRA)-PRAGUE (PRG)- let LH 3262 16:25 - 17:25
seat 3A, load factor 40%, Boeing 737-530 D-ABIY "Lingen"
Přistáli jsme na čas, resp. o pár minut dřív. Parkujeme na prstu C, vedle nást stojí A-380 D-AIMB chystající se na Dálný východ. Na A-net je to dokonce zdokumentováno: http://www.airliners.net/photo/Lufthans ... 5c49508208 . Takže jsem viděl v té době obě Lufthansí "včelky" na vlastní oči. Mimochodem, 1. se jmenuje Frankfurt, 2. Mnichov. Třetí kus, se kterým začínají létat do Pekingu, se jmenuje právě Peking. Opravdu by mne zajímalo, co si o tom myslí v Japonsku, když jejich první destinací bylo Tokyo... Z letadla jdu přes imigrační ven na cigaretu, 2 hodiny na přestup jsou tak akorát. Na LH counter pak ověřuji gate, bohužel zůslal stejný B08, jak mi vytiskli na boardingu už v Pekingu. Z "béčka" jsem letěl naposledy před 2 roky, proto se chlapíka na security ptám, jestli už tam mají přístup do salónku, který tehdy nebyl a já potom šel znova přes všechny kontroly na A a zpět. Jistě, prý tam je. Samozřejmě, že stále není. Mírně vytočený hledám zastání u pracovnice Lufthansy, která mne ujišťuje, že kvůli mě ho tam teď nepostaví. Na což odpovídám, že to po ní nechci, ale že by LH mohla zařídít, aby nejen LH zaměstnanci, ale všichni pracovníci na LH terminálu, jako onen ignorant, podávali LH klientům správné informace. Úplně stejná situace byla před těmi 2 roky, dokonce 2x: při příletu na C i odletu z B. Má stížnost tehdy byla totožná, ať Lufthansa udělá pořádek se svými ne-zaměstnanci, ale pro-ně-pracujícími Arbeiterschaft. Nezměnilo se nic. Smutné, dámy a pánové z LH, protože tohle změnit ve vaších silách je. No mercy! Naštěstí již nebylo potřeba jít až na Áčko, ale pouze přes pasovku jsem se dostal do Senator lounge v non-schengen části B, zpět opět pasovka a security. Jak jsou tyto salónky normálně něco super, při příletu z východu si i u Lufthansy připadám jako na chudém západě. Z USA je to ale opačně. Cestu kolem světa proto volte dle vlastního uvážení...
Odlet z B08, tyto B gates jsou dělány pro remote stání, takže jedeme k letadlu busem nezvykle až na východní konec apronu k práhu dráhy 25R. Vedle nás stojí Dornier 328 Cirrus Airlines, časy kdy tento krasavec létal do Brna, jsou již minulostí. Start bude klasicky na Prahu, tj. z dráhy 18. Nepojíždíme však po Alfa nebo November, ale tentokrát je to vyhlídková jízda Bravo Siera. Je pěkně vidět výstavba nového Terminálu 3 v jihovýchodní části letiště, cargo stojánky i otevřený hangár pro A-380. Let má trvat jen 40 minut, po vystoupání do hladiny dostáváme odpolední studenou svačinku. Sice najezen a unaven, ale neubránil jsem se. Letíme jako vždy na Marktredwitz a Rakovník, ještě rychle poslední čaj a přístáváme v odpoledním sluncem krásně vyzdobené Praze.
Konec? Ani ne. Tripreport, za což se tento článek vydává, by asi měl být pokud možno objektivním popisem událostí. Pro mne je však objektivní názor medián nebo modus (záleží na situaci) x názorů subjektivních. Výše uvedený text je tak pouze mým pohledem na jednu cestu a věci kolem ní. Předpokládám, že člověk letící poprvé business třídou by vše viděl jinak než někdo, kdo do "socky" nevleze, to raději nepoletí vůbec http://dilbert.com/strips/comic/2003-09-19/ . A tak je samozřejmé, že "potřeby" a "problémy" Senatora letícího s Lufthansou v businessu jsou pro někoho jiného letícího v economy například s ...prostě s jinou společností mimo jeho rozlišovací schopnosti a chápání. To není urážka, ale konstatování faktu. Pokud bych pravdu neměl, onen cestující by ty rozdílové záležitosti chápal. Kdyby je chápal, v economy by prostě sedět nemohl. Jenže on letí a já se ptám proč? Nesouhlasím s Prodejcem, který v "Místečku na slunci" tvrdí, že "Běžná cestující veřejnost, která tvoří většinu trhu, se nám ovšem pohybuje uprostřed někde mezi 4 a 6" na stupnici 0-10. Podle mne je to někde mezi 1 a 2, to jak svými "potřebami", tak ochotou za ně platit. Znám mraky lidí, kteří mají auta za milióny a domy za desítky miliónů, ale business class je pro ně sprosté slovo. Vím o dalších, kteří disponují majetkem v miliardách, na dálkovce se v C svezou, to zase ano, ale do Paříže letí klidně s QS, vždyť je to kousek... A asi nadosmrti nezapomenu na jistého bývalého předsedu vlády, stojícího na odbavení letu Sky Europe do AMS (já vím, byl to socan, ale i tak...). Jistě, jsou i vyjímky, takoví, kteří si peníze dokáži užít a v economy je nepotkáte. Ti, které znám já, jsou pohříchu většinou cizinci. Když slyším nebo vidím spojení "levná letenka", napadá mě otázka - a co tak nějaký levnější Mercedes, nebyl by? Nebo levný zámeček někde ve Francii? Sakra, proč by měly být letenky levné? Je snad cestování nějaká základní lidská potřeba, že do letecké dopravy v tomto směru vrtají všechny byrokratické systémy naší části světa, od lokálních vlád po Evropskou komisi a podobné arciúřady? Namátkou http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/Lex ... 985:CS:NOT .Šílený dokument.
Wolfgang Mayrhuber, CEO Deutsche Lufthansa, napsal v magazínu 3/10 téhož dopravce: " V roce 1959 stála zpáteční letenka Frankfurt-New York 5 průměrných měsíčních platů v Německu. Pro porovnání, automobil střední třídy byl za 10 platů. Dnes letenka na stejnou trasu stojí i míň než týdenní plat, zatímco na srovnatelné auto si pracující vydělává i rok". Je snad potřeba dodávat něco víc? Vlády stále regulují (zdražují) spotřební daní ceny mnoha druhů zboží, regulují (zdražují!) přes regulační úřady ceny energií, ale letecké dopravce stále nutí zlevňovat. Jak verbálně, tak i legislativně, např. otevíráním trhu dalším dopravcům. Ti se domluvit nemohou, od toho přece máme antimonopolní úřady, což jeden z nich zpravidla časem odnese. A co se stane, když je tím dopravcem státem vlastněná firma? Nasypou se do ní "státní" peníze. Takže za to, že si pár koupáků za pár šupů sveze zadek, nakonec v případě ČSA zaplatí ze svých daní zemědělec někde z Beskyd, u Olympicu rybář z nějakého zapadlého Řeckého ostrova a u Sabeny třeba úředník na radnici v Lokerenu. Žádný z nich přitom v životě neletěl a ani to neplánuje. Ale důležité je, že máme "levné letenky". Jenže systém je podle mne nemocný celý. Další příklad? Jestliže obyvatelům a voličům v Jihomoravském kraji nevadí, že ze svých daní budou dotovat naprosto zbytečnou linku CCA Brno-Praha, dobře jim tak a i já se hlásím do fronty pro další várku chechtáků. Pokud vadí, ať na to nezapomenou a dají to ve volbách jasně najevo. Tady by jednoznačně měla přijít i pomoc ze strany médií, jenže zatím jsem nenašel jediný nesouhlasný komentář. To má pán D.Z. koupené všechny noviny ve státě? V této souvislosti rád poděkuji jinak naprosto oprávněně kritizovanému molochu Letiště Praha za "vykopání" jisté původně Irské hrůzy z českých luhů a hájů. Proč bych měl jako řádně platicí cestující normálních leteckých společností doplácet na poplatky sockám vezoucích se v FR? A mohl bych pokračovat, to vše je na jiný, dlouhý článek.
Konec? Ano. Letěl jsem s Lufthansou, protože jsem chtěl kvalitu, kterou jsem dostal. Ze stejného důvodu jsem vybral Marriotty. Vybral jsem dobře, sobě uděluji 100 bodů. Lufthansa má o 5 méně za boarding na cestě tam a špatné informace na zpátečce. Marriott taky 95 za na čínské poměry drahé snídaně.
Čína je zajímavá země, která na mne opravdu udělala dojem. Prý je to totalitní a militantní stát - já zažil vládu soudruhů zde, oba systémy jsou ale mimo měřítka. Dva příklady: napočítal jsem 6 různých druhů uniforem, neviděl jsem však jedinou zbraň. Potkal jsem desetitisíce lidí, žádný člověk neměl v obličeji ten bezbarvý výraz z konce 80. let u nás. Rozbijte prasátka a leťte se tam taky podívat. A na úplný závěr poděkování Lufthanse a Air China, Marriott brands a všem, kteří se o mne starali a pomohli mi i nad rámec svých povinností.





