- nejdelší let
- nejsevernější, resp.pólu nejbližší let
- nejsevernější dosažené (byť jen v letadle) místo na západní polokouli
- let nejmenším letadlem (pokud nepočítám vrtulník)
- let linkovým letadlem bez jakékoli bezpečnostní kontroly.
Segmenty:
TXL-FRA LH187 20/10 A321
FRA-SFO UA927 20/10 B772
SFO-KOA UA59 28/10 B763
KOA-OGG YV2135 Cessna Grand Caravan
OGG-LAX UA48 9/11 B752
LAX-IAD UA946 10/11 B772
Můj letošní druhý výlet na Havaj začíná 19.října po šesté ranní na pražském Hlavním nádraží. Do Berlína se přesouvám po zemi, tedy přesněji řečeno vlakem Eurocity, ušmudlaným vagonem Českých drah. Byť sedíc v dobytčáku, mám alespoň po celou dobu pro sebe celé kupé. Cestu přes Berlín jsem nezvolil kvůli o pár korunám levnější letence, ale abych se tam po pár letech podíval alespoň na jeden den (toto město mám velice rád) a ušetřil si jednu cestu mezi Prahou a Berlínem. Vystupuju na stanici Suedkreuz a S-bahnem a metrem se přesouvám do hotelu. Vybral jsem si Ibis ve čtvrti Wilmersdorf a přestože důvod volby právě Ibisu byl voucher od mateřského superřetězce Accor (vystavený na základě přihlášení se do jejich věrnostního programu) + poměrně minimální doplatek, příště bych si vybral opět tento hotel. Poměr kvality + polohy a ceny mi přišel optimální. Po ubytování a courání po městě mířím na letiště, které kdysi zachránilo západní sektory města před vyhladověním a zmrznutím - na Tempelhof. Při mé poslední návštěvě bylo ještě v provozu, nyní tomu již tak bohužel není a pro letecký provoz již využíváno není. Denně se tu konají zajímavé prohlídky. Pro případné zájemce - bez důkladné znalosti němčiny ale bohužel zajímavost klesá. Náš průvodce mluvil hodně a nedokážu si představit, že by vše ještě opakoval anglicky. Pokud někoho zajímá jen plocha, odbavovací hala apod., doporučuji se poté rozloučit a požádat o odchod. Poté následuje prohlídka prostor, které nemají s leteckým provozem přímou souvislost - např.uvidíte basketbalovou halu amerických vojáků, sklepy - kryty, zničené sovětskou armádou při dobývámí města, funkční kotelnu apod. Ovšem připravíte se v tom případě i o výhled ze střechy. Poblíž letiště je výborný obchod s leteckou tématikou (modely, suvenýry apod.). Druhý den mě čeká cesta na další západoberlínské letiště -Tegel. Letím z něj poprvé a bohužel asi naposledy. Čeká ho osud Tempelhofu. Po vybudování letiště Berlin-Brandenburg International u starého Schoenefeldu se bude provoz uzavírat i zde. A tak zatímco v Praze se vede boj o druhé letiště, v Berlíně se letiště uzavírají a provoz se centralizuje. Faktem ale je, že zde se uzavírají letiště blíž centru města, na rozdíl od chystaných Vodochod, které mají být naopak od města dále, než stávající jediná Ruzyně.Z výše uvedeného důvodu si dávám na prohlídku letiště dostatek času, nakonec ho mám nadbytek. Co se mi na Tegelu líbí, je (na hlavním terminálu, pro lety do Schengenu) unikátní nulová vzdálenost mezi check-in přepážkami a gatem, tedy mezi konkrétní check-in přepážkou a konkrétním gatem. Odbavíte se, hned vedel jsou dveře, za ní security je u gatu a jste v gatu.
Nastupuji do A321 LH a letím krátký přískok do Frankfurtu. CC mě připravuje na "přívětivost" UA CC na návazném dálkové letu
S drahou polovičkou (se kterou se setkávám po opuštění celnice) jedeme rychlodráhou BART do centra. Během týdne couráme po městě a projedeme kus severní Kalifornie po Mendocino.
Po sedmi a půl dnech jsme opět na SFO. Polovička se vrací na východní pobřeží USA, já pokračuju v cestě na západ. Během letu si čtu čerstvý trip report od Firefly, která byla na Havaji před pár dny. Z historických monitorů u stropu k nám promlouvá pan Jeff Smisek (kdysi Smíšek?), prezident holdingu United Continental o fůzi aerolinek. Byť on přišel z Continentalu, nevěřím, že fůze není prakticky spolknutí Continentalu Unitedem. Klesáme mezi Maui a Hawaii, od severu se přibližujeme k letišti v Koně. Až doposud jsem byl hodný poslušný cesťák, který digitální foťák považuje za elektronický přístroj a při startu a přistání nefotí. Když jsem ale viděl krásné fotky od Firefly, řekl jsem si dost a přestal být vůl. Na Hawaii, tedy Velkém ostrově, pobývám 6 dní.
Vracím půjčené auto a řidič pendlu mě po mém zodpovězení otázky, kam a s kým letím, odváží na commuter terminál na okraji letiště. Vypadá to jako terminál někde na konci světa! Pár boudiček, mezi nimi check-in pžepážka, WC a pár laviček.To je vše. Cesťáci musejí zvážit nejen kabinová zavazadla (nad jeho dost velkou nadváhou slečna ani nemrkne okem), ale zvážit i sebe. Čeká mě let Cessnou Grand Caravan (9 cesťáků a 2 místa pro piloty) na sousední ostrov Maui. Na povel asistenta se cesťáci seberou, asistent se jich zeptá na jméno, sdělí řadu a stranu sedadla a cesťáci se odeberou do letadla. Bez jakékoli kontroly zavazadel (čekovaných i kabinových) i osob nastoupí do letadla, kapitán (a jediný pilot - asi vzor pro MOLa
Pozn.: Koho zajímá více, než jen letecké zážitky - za pár dní sem umístím pokračování, ve kterém se trochu rozepíšu o cestování po jednotlivých místech.







