Celkově Qatar Airways hodnotím k**va vysoko – pardon za to slovo, ale proste se sem hodi. Vsechno bylo naprosto v poradku: Mam opravdu jen velmi malo pripominek ke sluzbam této spolecnosti, natoz nejakou zavaznou vytku, takze trip report ani nebude moc dlouhy
Odbaveni bylo vzdy dobře koncipovane a opet k**va precizni, personal genialni atd. atd. Nemuzu se vyhnout srovnani s Emirates a podle mych zkusenosti je to mezi temito rivalama remiza. Obe spolecnosti muzu s klidem v dusi doporucit ale lisi se v dilcich vecech. Qatar Airways jsou slechetnejsi v prostoru pro cestujici (3-3-3 v B777 je proste lepsi nez 3-4-3 i když 3-4-3 mne osobne nepusobi nejake vyrazne komplikace) a personal QR je na zaklade mych zkusenosti jeste vice passenger friendly a vice konzistentni. Naopak Emirates boduji v lepsim IFE (vice kanalu a take vyrazne novejsi filmy) a v cateringu (lepsi prezentace i obsah).
Qatar Airways, BCN 16:00 – 23:25 DOH, A319-100LR, delka letu 6:25
Do QR jsem od zacatku kladl hodne nadeji, ze nam dost dlouhou cestu z Evropy do Jizni Ameriky přes Stredni Vychod zprijemni a zaroven jsem mel velka ocekavani. Před odletem me trochu znervoznovalo nedostupnost kancelari QR ve Spanelsku. Dovolat se k nim ohledne nejake zalezitosti je vykon. Rozhodne by mohli pridat trochu na komunikaci. Ale to je asi moje poslední pripominka . Check-in v Barcelone byl nejprofesionalnejsi, co jsem kdy zazil. Na cca 110 lidi (ano let bohuzel totalne plny) otevreno pet prepazek. K tomu dva koordinatori, kteří provadeli „interview“ s cestujicimi ještě před tim. Vyplnit jsem musel vsechno do posledniho puntiku, stejne tak agent vysvetloval, labeloval a oznacoval naprosto vse, co slo. Terminal jedna na BCN ode me dostava pet hvezdicek. Nejenom slechetne reseni letiste, ale i organizace pasovych a bezpecnostnich kontrol je bezchybna. Vsude maximalni cistota az sterilita – na podlaze se muzete videt.
Pomerne dlouhy let obsluhoval A319-100LR, coz byla pomerne nova zkusenost. Ještě nikdy jsem neletel (vicemene) dalkovku s jednou ulickou. Qatar v te době upravovaly kabinu obou těchto letadel A319-100LR, ale po nastupu, který mimochodem probehl velmi sporadane, jsem zjistil, ze letadlo ma ještě stary interier, takze AVOD IFE se nekonalo. To bylo trochu zklamani, preci jenom, jsem si na tuhle zalezitost na dlouhych letech hodne zvykl a spolecnostem bez PTV se vyhybam. Seat-pitch byl nicmene velmi slechetny a na palube nebyla zadna (alespon viditelna) vyprava typu sportovci, škola, takze let byl nakonec velmi prijemny a klidny. Letadlo mělo registraci A7-CJA.
Po ukonceni nastupu jsme pojizdeli na RWY 07L. Vzhledem k poloze gatu letadlo objelo terminal 1 po celem jeho obvodu, nicmene ja mel sedadlo A, takze bohuzel – tentokrat spatna strana – smolik. Start samotny az tak po 16:15 – tesne před nama startovalo B767 Transaero a A320 Vueling. Palubni servis zacal okamzite po startu podavanim piti a krekru. Dal jsem si samozrejme vino, které je podavano v super téměř 2 dcl lahvinkach. Bylo moc dobry, takze ten let nebylo rozhodne moje poslední. Film promitany na overhead monitorech zacal take ihned po startu. Servis zakratko pokracoval veceri. Skladba typicka: predkrm, hlavni chod (braised beef with potato mash, glazed carrots and green beans nebo chicken stew with broad bean in tomato sauce, zucchini, green peas and yellow rice), dezert (tiramisu) a dalsi věci jako krekry, syr, cokolada.
Jidlo bylo kvalitni a dobre stejne jako nebyl problem s mnozstvim. Nicmene, jak jsem jiz nakousl vyse, Emirates jsou v tomto ohledu jednoznacne lepsi. Bohuzel u QR se v economy predkrmech nevyskytuji věci jako krevety nebo uzeny losos /místo toho narazite spis na bramborovy nebo testovinovy salat) a hlavni chody jsou proste méně „rafinovane“. Navíc EK myslim postupne zavadi vyber ze tri variant i na evropskych letech a jejich servirovani v „bytelnych“ nadobkach je lepsi nez pruhledne plastikove boxy u QR. Před pristanim v Dauha byl ještě servirovan vyborny teply snack s jehnecim masem a matou.
Letadlo nasledovalo trasu BCN -> Korsika -> jizni Italie -> jih Recka -> Kypr -> Damasek -> Doha. Bihuzel setmelo se jiz na Reckem. Cely let byl hodne klidny a téměř bez turbulenci. Tentokrat se nekonal zadny uchvacujici zapad Slunce. Horizont proste postupne presel do oranzovych a fialovych barev, tot vse.
Let byl pomerne dlouhy, koukat z okna se nedalo, takze jediny mozny choice byl film a k tomu vino. Nakonec jsem od usmevavych letusek postupne dostal asi ctyri nebo pet lahvicek, takze se musim priznat, ze do Dohy jsem dorazil uz celkem v nalade. To nakonec bylo dobře, protože jsem se nenechal rozhodit velice vazne se tvaricim imigracnim urednikem. Beze srandy – na imigracnim v Dauha jsem narazil na tipka, který ztelesnoval snad to nejvyse mozne povysenecke chovani v arabskem stylu, na jake je mozne narazit. Kdyby nekdo chtel sehrat scenkuna tohle tema, tak to neudela lip. Cele to obsahovalo nepozdraveni, velmi dlouhe vyznamne pohledy (jako by me poustel do nebe), mraceni, hazeni palubek z pasu zpet přes prepazku atd. – proste sranda.
Na letisti DOH jsme pristali nacas ve 23:29 mistniho. Pristani jako do perin. Venkovni teplota o pulnoci 29 stupnu Celsia . Letadlo se orosilo, ještě nez jsme zastavili na RWY. Nasledoval nutny transfer busem do terminalu, jehož miniaturnost me prekvapila i přes to, ze jsem byl informovany a necekal nejake velke haly a koridory. Jinak se ztotoznuji s tim, co je jiz na netu popsano – tedy ze DOH je ve stavajicim stavu velky pruser pokud letite ekonomickou a nemate pristup do Premium terminalu. Odletovy prostor je vlastne pouze dva velke duty free shopy a zmet bran k letadlum, odkud po jezdicich schodech sjizdite o patro nize, kde se opet mackate a cekate na bus. Hodne by se toho dalo v ramci prekotneho rozvoje pochopit, nicmene stat frontu na nechutne zachody? Kontrast s jinak vynikajicimi sluzbami Qatar Airways je propastny. Doufam, ze otevreni noveho letiste se nebude protahovat a bude pristi rok ready.
První let s QR byl fajn, nicmene to hlavni mělo teprve prijit az druhy den. Doba prestupu cinila uctihodnych devet hodin. Hodne jsem ziral na to, ze i na muj tarif se vztahoval bezplatny transferovy hotel. Z toho se nakonec vyklubalo mega dvoupokojove apartma – odhadem cca 40 sqm. Voucher se vztahoval také na veceri, snidani a veskere napoje. Po prijezdu do hotelu cca v 0:30 jsem nevahal ještě na vecu zajit a o pet hodin pozdeji jiz byla pripravena snidane formou svedskych stolu. Personal navíc predpokladal, ze se za 15 minut asi nestihneme nasnidat, takze nam na 15 minutovou cestu na letiste vrazil do ruky snidanove sacky. THUMPS UP for QR (again)!!!!!!!!!!
Qatar Airways, DOH 08:00 – 16:25 GRU 17:40 – EZE 20:25, B777-200LR, doba letu 18:25
Tohle je hodne vymazleny let. Jsem sakra rad, ze se nam naskytla moznost prenocovat v Dauha a nacerpat alespon trochu sil. Je neuveritelne, co B77L zvladne. Na jeden zatah prelet casti ME, cele Afriky a Atlanstkeho oceanu a letadlo stale není vůbec blizko svého maximalniho doletu. Let vede nejdrive z Dauha do Sao Paula, coz samotne trva zhruba 14 a pul hodiny. Po mezipristani, při kterem pokracujici cestujici zustavaji v letadle, se pokracuje do Buenos Aires, což predstavuje dalsich cca 2 a pul hodiny letu. Je to vůbec ten nejdelsi let, co jsem kdy absolvoval – bohuzel není non-stop, takze rekord non-stop letu zustava prozatim u Emirates ze Sydney do Dubaje, který trval 14:45.
Autobus nas toho rana zavezl k letadlu registrace A7-BBG – tehdy vůbec nejnovejsi B777-200LR u QR a první s modifikovanym livery (mensi oryx na VOS). První dojem z interieru byla cista nadsenost. Konfigurace economy je 3-3-3 v rade a seat pitch byl opravdu super. Zarezervovana byla sedadla 40JK, takze okno bylo samozrejmosti. Sedadla jako takova byla moc pohodlna a jelikoz se jednalo o 18 hodinovy let, tak si myslim, ze jsem je prozkousel hodne dukladne. Let byl opet v ekonomicke tride kompletne plny. Na trojsedadle jsme tak měli souseda, ale jednalo o sympataka, takze vsechno bylo okay.
Po osme hodine rano push back a pojizdeni na drahu 34. Asi vzhledem k pristavajicim letadlum pak tesne před RWY tresholdem nekonecne cekani. Samotny start az kolem 8:30. A7-BBG pak nasledoval trasu Doha – Rijad – Bambari – Libreville a po osmihodinovem preletu Atlantiku konecne Sao Paulo. Vzhledem k preletu rovnikove oblasti jsem cekal trochu divoky let nicmene az do Sao Paula se nejake horsi turbulence vyskytly pouze jednou nebo dvakrat.
Palubni servis na tomto useku zahrnoval teplou snidani a obed. Mezi snidani a obedem (cca 10 hodin) pak on-demand servirovani sandwichu, susenek, zmrzliny, ovoce nebo tortillas s mexickou salsou. V zadni casti letounu bylo místo, kde mohli pasazeri nabirat co hrdlo raci vcetne piti. Krome zmrzliny bylo vseho dost téměř az do Sao Paula. Byl jsem v tom koutku k videni pomerne často Na letu tentokrat v pripade obeda vyber ze tri chodu. Muj vyber byl „chicken kapsa with rice in array of spices accompanied with vegetable saloona“. Dezert tentokrat petihvezdickovy yoghurt blueberry cake.
K posadkam QR nemam, co bych dodal. Nerad bych, aby fakt, ze se o nich nebudu moc zminovat vyznelo, jako ze se nejedna o nic zasadniho – naopak. Jak je uvedeno na zacatku clanku – lepe to snad uz nejde. Za celou dobu letu tam a zpatky se nestalo, ze by se na Vas člen posadky neusmal. Vsichni byli privetivi, ochotni a prirozeni – zadna skrobenost. Při mezipristani v Sao Paulu jsme jako jedni z mala zustali v letadle (naprosta vetsina cestujicich koncila v GRU) a nezávisle na sobě přišlo několik letušek a stevardu za nami a ptali se, kam cestujeme, jake jsou nase plany, jestli jsme byli spokojeni s letem atd.
Pristani v Sao Paulu bylo zvlastni – zadny stereotyp. Nad oblasti byla hodne husta oblacnost. Pomerne dlouhou dobu při vyckavani / priblizeni na letiste jsme stravili v této huste oblacnosti. Když uz to vypadalo, ze kazdou chvili klesneme pod mraky a uvidime jihoamerickou pudu, zacali motory pracovat naplno a letadlo zacalo opet prudce stoupat. V tu chvili bylo na palube videt hodne nechapavych a nekdy i ustrasenych pohledu. Kapitan se ozval s hlasenim, ze v oblasti bylo jiné letadlo, které dostalo prednost a ze na pristani pujdeme během par minut znovu. Dosednuti na drahu při pokusu cislo dve ale bylo i přes spatne počasí okay.
Na letisti v Sao uz tou dobou stala B744 LH A340 LX, A340 SA a dalsi. Prilety z Evropy byly v plnem proudu. Zatimco bylo nase letadlo pripravovana na další část letu, sedli si i B772 AF, B772 KL, A330 TP. V Sao vystoupila z naseho letu vetsina cestujicich, my zustali v letadle, takze jsme sledovali bleskovy uklid a dodani cateringu primo na palube. Nastup naopak byl velmi rychly, protože pristoupilo pouze cca 50 dalsich cestujicich. Letadlo tak bylo razem poloprazdne, coz slibovalo super dovetek naseho letu.
Start z drahy 27L se odehral vicemene na cas. Milym prekvapenim byl prave probihajici zapad Slunce, který byl viditelny hned, jak jsme vystoupali nad mraky. Vzhledem k delce letu cca dve hodiny patnact minut zacal servis téměř okamzite. Servirovana byla tepla vecere v plnem rozsahu. Vicemene jsme tak za dva dny cestovani s QR nejdrive dvakrat vecereli ,dvakrat snidali a opet dvakrat vecereli
Během naseho letu nas nekde nad Brazilii dohnala noc. Při priletu do blasti Buenos Aires jsme tak videli zarici placku. Tu jsme vzhledem k vysce, ve které jsme se stále nachazeli, ještě poctive obleteli a udelali kdesi nad jihovychodnim Buenos Aires několik otocek. Na letisti jsme pristali presne ve 20:33 ale museli jsme asi dalsich patnat minut cekat, nez byl uvolnen naz gate, který pokud se nemylim okupoval B767 DL. Letiste EZE je pomerne male a privetive. Pasova kontrola a vydej zavazadel byl celkem promptni, takze jsme kolem pul desate konecne prosli branou a oficialne stanuli na argentinske pude po téměř 34 hodinovem martiriu během ktereho jsme se nohama ocitli na trech kontinentech a ctvrty preleteli.







