PSC-LAX
13.1.2011, 8:05am
MD 83, Allegiant Air
Jakkoliv úžasná práce má je, život v zapadákově kdesi na severo-západě USA je občas pěkná nuda. Naštěstí letecká doprava je v USA dostatečně propracovaná, a tak se i z našeho zapadákova dá překvapivě jednoduše dostat do pořádných měst.
Není se tak čemu divit, že jsem si jednoho krásného dne vzal v pátek v práci volno a jel si s přítelkyní užít prodloužený víkend do Los Angeles. Letenky jsem rezervoval zhruba měsíc dopředu, za pěknou cenu 100 dolarů/osoba. Hned nato jsem ještě zarezervoval lístky na NHL, které mě stály skoro stejně:). Ať žijí Lowcost Airlines!
Ve čtvrtek odpoledne jsme se tak vypravili místní hromadnou dopravou na letiště. Autobusová zastávka se nachází cca pět minut od letiště. Pro normální Američany samozřejmě taková vzdálenost znamená nepřekonatelný problém, a tak nám byl řidičem autobusu nabídnut taxík. Ačkoliv za pouhý dolar, poděkovali jsme a došli jsme tu „nezvládnutelnou štreku“ pěšky. Myslím, že jsme byli pro celý autobus za exoty, ale přesně tohle je způsob myšlení a života způsobující, že jsou tu všichni tak tlustí:).
Najít odbavovací přepážku nebyl problém. Zaprvé tu jsou celkem tři, a za druhé u jedné už stála fronta 70 hispánců, takže mi bylo hned jasné, kam se zařadit. Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádné přednostní odbavení, dostali jsme jen náhodně nějaká vysoká čísla, které znamenaly pořadí nástupu do letadla.
Ačkoliv podle flightaware bylo průměrné zpoždění večerního letu do LA za poslední týden těsně pod dvě hodiny, s boardingem se překvapivě začalo načas. S trochou štěstí se nám podařilo obsadit dvousedačku na pravé straně nad křídlem, takže jsme spokojeně čekali na odlet. Pushback však ne a ne přijít. Letušky asi 10 minut chodily uličkou a počítaly a počítaly. Po asi dvaceti minutách se stále nemohly dopočítat, a tak jsme všichni museli ukazovat palubní lístky. Ani poté se ale letušky nemohly dopočítat, pořád jim vycházelo, že je na palubě o jednoho pasažéra navíc. Nakonec to došlo až tak daleko, že byl povolán člověk z odbavení, my jsme si kromě palubního lístku museli vytáhnout i doklady a jelo se pěkně druhé kolo check-inu přímo v letadle. Do toho letušky perlily hláškama do palubního mikrofonu: „Ladies and Gentlemen, this is the flight 363 to Los Angeles. If you are not going to LA, please, be sure to get out of this plane.“ Druhý check-in nakonec problém vyřešil. Nějakou záhadou totiž pravděpodobně letuška dostala nekompletní seznam cestujících. Pravdu nám bohužel posádka říct nechtěla, asi aby nevypadali za blbce:). Chvilku nato už jsme spěchali na start, který jsme provedli bez jakéhokoliv zastavení na začátku dráhy.
Ačkoliv let probíhal v naprostém klidu, nemůžu se nezmínit o příšerném pocitu, který jsem z letadla měl. Letadlo v žádném případě nebylo nejnovější, interiér opotřebovaný a letadlo po celou dobu letu vydávalo naprosto šílené zvuky. Na takové jsem zvyklý v malých letadlech typu CRJ, ale v letadle Airbus nebo Boeing této velikosti nic takového obvykle nezažijete. Ač fanoušek letadel, pohled na nádherně osvětlené Los Angeles jsem si tak užíval dvojnásob. Po asi 15 minutách jsme nakonec šťastně sedli na dráhu a objevili se u terminálu 6. Díky tomuto fóru jsem tušil, že LAX není nikterak úžasné letiště, což se do posledního puntíku potvrdilo. Při příletu vnitrostátním letem jsme však jen prolezli starým terminálem, vzali shuttle do motelu a těšili se na to, jak si pobyt užijeme...
- Přílet do LAS...omluvte kvalitku:))
- Naše MDčko
- Mitch Buchannon (čti Mič Bjůkenen:))) trochu přibral..
- Není nad to mít hotel přímo u letiště. Věřím, že mnozí souhlasíte...
- Klasické scenérie v LA, půlka ledna, 25 stupňů.
- Ač jsme byli asi první, kteří šli tudy na metro, cesta byla naprosto vyhlídková:))
- Asi tam ležel na ledě dolar:)
LAX - PSC
16.1.2011, 5:05am
MD 87, Allegiant Air
..a že jsme si pobyt užili! Los Angeles je opravdu krásné město a jeho návštěvu můžu všem jen doporučit. Odjezd na letiště jsme tentokrát moc nevychytali, a tak jsme se na něm objevili už v jednu hodinu. Vystoupili jsme na terminálu 6, ze kterého jsme měli odlétat. Bohužel jsme zjistili, že náš let ještě neodbavují, ať přijdeme za dvě hodiny. Trávit dvě hodiny v terminálu, jehož interiér vypadá jako nádražní hala té nejspodnější cenové kategorie, se nám příliš nechtělo, tak jsme se rozhodli, že si letiště trochu projdeme. Terminál 5 bohužel vypadal stejně jako terminál 6, stejně tak i terminál 4. Nakonec jsme skončili v Bradleyho mezinárodním terminálu, který jediný vypadal jako klasická letištní hala. Skvělé! Dokonce jsme tam konečně našli i otevřené obchody a restaurace, neuvěřitelné:).
Ve tři hodiny jsme se tedy odbavili a prošli až nakonec terminálu 6, který i za security obsahoval zhruba dva obchody nevalné kvality. Do letadla jsme opět nastoupili na čas, a jeli na ranvej. Opět staré MDčko, tentokrát navíc příšerně smrdělo, k tomu opět ten šílený randál. Ne příliš příjemný byl i manévr, kdy zhruba po dvou minutách od vzletu najednou letoun snížil rychlost a přestal nabírat výšku. Mé chmurné myšlenky ale rychle zahnal pohled z okénka, kde jsem zahlédl nahoře nalevo letoun letící kolmo na nás. Usoudil jsem tak, že je let v této výšce vlastně docela dobrý nápad. Poté, co jsme tedy minuli příletový koridor letadel přilétávajících přes Pacifik, letadlo konečně opět začalo nabírat výšku. Průběh letu byl klidný v podstatě až do přistání. Kapitán nás ale předem upozornil, že bude trochu větrno, což v překladu znamenalo turbulence jak blázen. O žádném ladném přistání tak řeč být opravdu nemohla, takže ač s námi o dráhu pořádně třísknul, všichni si jen spokojeně oddechli.
Při výstupu z letadla pak přišla závěrečná perlička, kdy jsem poprosil kapitána, zda bych si mohl vyfotit kokpit. Evidentně nadšen mě do něj i s přítelkyní posadil a vyfotil nás sám. Poté, co se navíc dozvěděl, že jsme z Prahy (on byl z Vídně), a že dokonce umím říct pár slov německy, si s námi ještě pěknou chvilku povídal o všem možném, včetně házené. Ještěže jsem pár dní předtím četl o házené krátký článek na iDnes:)). A ještě jeden poznatek – kokpit je tak malý! Nikdy jsem nechápal, jak se mohlo v minulosti stát tolik dopravních nehod kvůli tomu, že někdo omylem někde zmáčknul nějaké tlačítko nebo pohnul nešikovně páčkou. Jde to jednoduše, věřte mi. Několik páček mám možná doteď otlačených na hlavě, jak jsem se do ní praštil o strop kokpitu ve snaze se z něj dostat.
- 4x 747
- Jediná architektonická zajímavost celého LAX
- Příprava na odlet v plném proudu! Koukejte, jak kmitají!:))
- Podvečerní LAX
- Pobřeží...
To je pro tentokrát asi vše, těším se na komentáře i na to, až si budu moct přečíst další Vaše reportáže...
Tak tedy napřečtenou! A jestli se někdy poštěstí, tak třeba i na viděnou na některém letišti!:))
Richard
.. No aspoň vidím, že nejsem sám, kdo má z cestování po USA podobné zážitky:)
Je možné, že se rozhodnu sem přispět i v budoucnu, tak ať vím, co by bylo vhodné zlepšit 
.
