Jak jsem psal posledně, LAX je katastrofa, ale o odletovém terminálu AA se to překvapivě říci nedá. Příjemné prostředí, jemně naddimenzovaná security, pořádek a dokonce i jakýs takýs design bylo příjemným začátkem cesty. Dekorační vlajky jiných zemí (nelžu opravdu zemí mimo USA!!!) byly pro mě velkým překvapením, navíc i proto, že web AA při koupi letenky nepřipouští žádné jiné legální místo narození cestujících než jeden ze států USA. Pro tentokrát jsem uvedl, že jsem rodilý Aljaščan.
Let na čas, boarding bez zajímavostí. Mírné překvapení mě čekalo až na palubě při pohledu kolem sebe. Mám za sebou prořezané sedačky v UNITED na téměř pětihodinovém letu IAD-LAX a podobné fajnovosti, nicméně špína na sedadlech, plíseň za okny atd. dávaly tušit, že tohle MD80 nebude o moc mladší než já. Nemýlil jsem se, registrace N7526A uvádí rok výroby 1990. Šlo bezpochyby o jeden z nejzanedbanějších strojů, v kterém jsem kdy seděl (Iljušin do Burgasu v 80. letech nepočítám). Přiznávám, nepatřím ve srovnání s mnohými přispěvateli do fóra k nejzkušenějším, a v MD80 mám za sebou pouze cca 10 letů s Finnairem PRG-HEL, přesto, operovat víc než 20 let staré letadlo, které evidentně neprošlo žádnou repasí, navíc na lince LAX-LAS, mi přijde poněkud fuj. (Dočetl jsem se, že i Alitalia pod novým majitelem vytáhla průměrné stáří své flotily na pěkných 10 let, myslím, že u AA to bude někde kolem 20ti, delší trasy lítají s 762/3 mnohým bude tak kolem dvaadvaceti let i víc, řekl bych.)
Celkovému dojmu nepřidal ani šedý zákal v oku staršího pilota oblečeného v koženkovém bomberu (jak jsem později pochopil, pro AA typické uniformě). Na kapitánovu obranu musím říct, že mě s osobitou nonšalancí yankeeho z průměrného westernu pozval do kabiny, sdělil číslo registrace, a přitom působil příjemně, stejně jako obtloustlé a na pohled spíše nevábné letušky ve vyšisovaných modrých uniformách později.
Load factor 100 procent, moje sedadlo 31F v předposlední řadě hned vedle motorů patří v MD80 k nejhlučnějším. Vibrace během letu a řev motorů jsou pak téměř k nepřečkání, stejně tak jako letmý pohled do magazínu AA. Zatímco nabídka magazínů evropských aerolinií se vesměs omezuje na tradiční produkty Audemars Piquet, parfémy a podobné zbytečnosti, AA magazín nabízí na dobírku tak praktické a vkusné věcičky jako kostým gorily pro muže i ženy(!) či repliku křesla Jindřicha VIII. Obvyklé plkáníčko a fotečky promotující exotické destinace pak v AA spolehlivě trumfuje nabídka welness produktů od neznámé a zdravotní organizací USA neschválené firmy registrované v Monrovii nebo promo horké linky 1-800-GET-THIN. To, že na delší trasy mají v nabídce deku ze stoprocentního polyesteru za pouhých 8 dolarů plus tax mě už nepřekvapilo. Palubní servis vnitrostátní standart, tedy až na vodu, sprite, colu a džus nulový. Let sám o sobě krátký a bez zajímavosti, vzhledem ke stavu stroje díkybohu!
Aha, je čínský Nový Rok. Zapomněl jsem na něj. Závěje rudých balonků, čínské písmo a realističtí králíci v extrémní nadživotní velkosti (10metrů a vyšší) zcela zaplavili jinak velmi kvalitní a moderní terminál McCarran
Airport stejně jako téměř celé Vegas. Z mé letmé zkušenosti s Číňany vím, že na rozdíl od Evropanů hazard naprosto milují (na jednom letu FRA-HKG jsem měl příležitost sedět vedle tří Číňanů, kteří celý let doslova „prohráli“ - nechodili, nejedli, nepili, nečurali, dokonce ani neplivali a jen a jen hráli, a o slušné peníze). Čekám, kdy se v LAS objeví nový mega hotel s názvem The Great Wall, Tienanmen, případně Šintiandi (když je ta Shanghai teď tak v kursu). Na to bych si i jako negambler, vsadil. Prozatím, je ale právě Hotel Wynn podle mě jeden z nejlepších ve městě. Snaží se, samozřejmě jen na oko, tvářit, že v něm nejde jen o hazard. Má užasné Spa, velmi vkusný interiér a velké golfové hřiště. Samotné Casino je na nevadské poměry celkem malé. V kvalitě servisu nad Wynn stojí snad jen Four Seasons či Mandarin Oriental, které se však nevešli do mého cenového radaru.
Ale zpátky k letadlům. Boarding LAS-LAX o dva dny později, opět MD 80, opět load faktor 100 procent, tentokrát o poznání tišší sedadlo 9A. Zajímavější je pouze to, že se na palubu valí ještě větší množství „stromečků“ (hezký termín, za něj děkuji), než je na americký vnitrostátní dobytčí styl přepravy obvyklé. Celkem jsem si zvykl, že po USA cestují všichni výhradně s příručními zavazadly. Do jisté míry za to může otravná upsell politika všech společností bez výjimky (příplatek za rychlejší boarding, příplatek za zavazadla, příplatek za vzduch…atd.), nicméně tentokrát je to opravdu pikantní. Ještě nikdy jsem neviděl osamělou matku cestující se třemi dětmi a osmi zavazadly velikosti cca 20 kilo per kus, a to vše včetně dětí vydává za příruční zavazadla. Žádný z agentů jí v tom nebrání, a tak spolu s nákladem spolehlivě o nějakých pár minut zpožďuje push back. Zbytek letu viz odstavce výš včetně stavu letadla s tím, že šedý zákal v oku pilota ani registraci jsem tentokrát nezkoumal.
Celkový dojem smíšený. Vnitrostátní létání po USA, bez ohledu na délku trasy, je vždy bez špetky stylu, na druhé straně mi přijde příjemný princip prodeje one-way, který i za velmi přijatelnou cenu nabízí paxům totální flexibilitu. Účel versus komfort. Budu rád až se najde kontinent, kde se toto spojí v jedno. Příští měsíc mě čeká LAX-MIA-LAX a je nakonec docela dobře možné, že zase zradím.
PS: Aby tenhle report nebyl až příliš krátký, zmíním se navíc o věrnostním programu American Airlines, kterému odvážně říkají Advantage. Jako správný trouba jsem se při koupi balíčku čerstvě zaregistroval s vidinou pěkných pár mil za dva legy a hotelový balíček. Registrace online vygenerovala číslo, které však při checkinu automat prohlásil za neplatné. Při letu zpět jsem se o načtení mil pokusil znovu, opět bez úspěchu, a vydal se situaci konzultovat na First class přepážku. Agentka mi sdělila, že výpadky při online registraci jsou u AA normální, a že mi vyrobí registraci novou. Přestože chyba byla jednoznačně na straně AA, předchozí let mi odmítla načíst s tím, že ji to mrzí (upíří profi úsměv spíše vyděsil než pomohl). Vybaven novým číslem, přeletěl jsem do LAX a na internetu se rozhodl zjistit situaci. Nové číslo registrace po mně žádalo password, který po několika hodinách přišel do mého emailu. Systém, který jej vygeneroval, mi však vzápětí oznámil, že password je neplatný. Rozhodl jsem se heslo pankáčsky použít pro původní neplatnou a tou dobou už zrušenou registraci a do systému se, světe div se, nakonec dostal. Vesměs bílá a absolutně nevábná obrazovka označila celkový počet nasbíraných mil srozumitelným číslem NULA. Stejně otravný pocit jaký zažíváte při čtení tohoto odstavce pocítil jsem i já a rozhodl se položit AA online dotaz, co mám dělat s dvěma registracemi, jedním polofunkčním passwordem, nenačtenými dvěma lety a hotelovým balíčkem. K dnešnímu datu situace nadále nedořešena. Na email nikdo z AA nereagoval, dokonce nepřišel ani autogenerovaný email, že někdo odpoví, a když jsem se rozhodl obrátit se na AA telefonicky, po patnácti minutách číselných voleb a čekání na lince mi počítačový hlas oznámil, že mám zavolat pozítří (!!! – skutečně pozítří). Tak nevím – pro Slávistu (Star Aliance-Miles and More) je to jako voda na jeho mlýn, ale vážně, jak těžká proboha může být registrace věrnostního programu a načtení pár mil...?
PPS: Smekám před Čočíkem. Tolik porcí kuřete s rýží v tak krátkém čase bych vzhledem ke stavu své páteře asi nikdy nebyl schopen realizovat. Klobouk dolu!
Koukam, ze delam dobre, kdyz na tuhle trasu pouzivam Chevrolet Corvette Convertible misto MD-80.
Je mi bohužel zcela jasné, že zábavnější než zážitky z vlastního cestování. 
