http://en.wikipedia.org/wiki/Global_city - velmi dobrý informativní souhrn k problematice globálních/nejdůležitějších měst světa
http://www.thisislondon.co.uk/news/arti ... ew-york.do - newyorský časopis vybral jako hlavní město světa Londýn
http://nymag.com/guides/london/29431/ (původní článek v New Yorkeru)
Poznámka k fotografiím: jelikož jde o srovnávací trip-report, zařadil jsem do obrazového doprovodu fotografie (to nejlepší) ze všech tří dosavadních návštěv.
A protože během předchozích dvou návštěv (2 a 5 dnů) u mě nezavládlo z New Yorku nijak velké nadšení, vypravil jsem se – jak se na pečlivého a zodpovědného badatele sluší a patří – na konci května na krátký přezkumný/rozhodný výlet (26. – 30. 5.), jehož primárním cílem bylo toulat se mezi mrakodrapy, vstřebávat atmosféru a zjistit, jak to vlastně s těmi ambicemi New Yorku na titul hlavního města světa vypadá. Při ceně zpáteční letenky 5600 Kč ostatně ani nebylo mnoho co promýšlet (snad jen troška lítosti nad opuštěním již zakoupeného velkorysého skákání po Evropě s Ryanairem).
Téměř přesně po třech letech jsem opět využil služeb Českých aerolinií a musím říct, že ve mně nezanechaly bůhvíjak úžasný dojem. Odlet z Prahy (26. 5. v 11.50) proběhl s asi dvacetiminutovým zpožděním (z provozních důvodů) a ve mně začala pomalu růst úzkost, abych stihl přestup v Římě (14.40). Příjemné bylo, že jsme dostali alespoň nějaké občerstvení (malá a vcelku chutná bagetka s krůtí šunkou, které předcházel klasický minisáček se snackem a kelímek s nealko pitím dle výběru). Let byl naštěstí obsazen jen cca z 60%, ale přesto mě překvapil přístup jedné ze stevardek, která se netvářila právě nadšeně na mou prosbu, abych se z důvodu napnutého přestupu mohl přesunout co nejblíže přednímu východu (hned za „business class“, jež ovšem měla ke skutečné obchodní třídě daleko – první 3 řady se stejnou roztečí sedaček byly odděleny jen tenkým modrým závěsem, za kterým se dalo zahlédnout bílé látkové prostírání stolečků, kovové příbory a distribuce českého denního tisku – o něco pak později mohl člověk nasát vůni typického českého oběda).
Airbus ČSA zaparkoval u gatu na Fiumicinu přesně ve 14.02 a já rychlým krokem vyrazil tranzitním prostorem ke gatu dálkového letu. Zvládl jsem to za 18 minut (včetně vydání palubky na dálkový segment, protože pracovnice check-inu v Praze nebyla schopná boarding pass vygenerovat a ani prý letenku koupenou přes americkou Expedii neviděla v systému).
Ani nedoufám, ale přesto to zkouším a s přátelským bon giorno a úsměvem na tváři poprosím agentky u brány o místo v exitové řadě, které dostávám.
Díky Jochananovi z akcnichletenek, který zažádal o palubku spolu se svým kamarádem hned za mnou, byl osmihodinový let jedním ze subjektivně nejkratších, jaké jsem kdy zažil. Prakticky bezprostředně po startu a po spořádání oběda (v rámci dálkové economy class druhé nejlepší jídlo hned po Turkish Airlines – tortellini se sýrem a houbami – druhá možnost bylo kuře, to doplněno o víno, vodu, čaj s mlékem, kousek italské uzeniny a minizmrzlinu, vytahovat foťák se mi ale nechtělo) jsme zabředli do debaty o cestování a zvláště teze o tom, že kdo necestuje, ten jakoby poznal jen jednu stránku z knihy života, kterou Jochanan vyčetl z palubního časopisu Alitalie, byla ústředním bodem, který rozvíjel naši debatu. Po 5 hodinách cestovatelské diskuse, kterou jsme prokládali četnými pohárky džusu, vody a coly nastal čas pro závěrečný snack, jeden film (já dal půlku Uprchlíka na tabletu) a přistání.
Jak se zdá, hledání volného gatu je na JFK obvyklý rituál. Tentokrát to trvalo jen cca 45 minut, které nám bohatě kompenzovaly dřívější přílet. Lahůdkové však poté bylo čekání na imigračním, které bylo nejdelší, jaké jsem za svých dosavadních 5 návštěv USA zažil. Po cca 90 minutách jsme se konečně dostali do země neomezených možností a já frčel AirTranem na terminál 3 a zastávku busu Q3, který mě za 45 minut dovezl až k hotelu Ramada Queens (vyzkoušeno již v listopadu 2009). Na to, že byl v NYC konec května, bylo docela horko a vlhko: Při letmém průchodu kolem teploměru na 6. avenue jsem zachytil údaj 28°C.
Tři dny toulání se New Yorkem. Tři dny nasávání atmosféry mrakodrapů. New York jsem viděl potřetí a tentokrát mě zaujal ještě méně než posledně a předposledně. Ohledně mrakodrapů je jednoznačně lepší a koncentrovanější Hong Kong, muzea a galerie má zajímavější Paříž i Londýn (byť Metropolitan Museum of Art je u mě světová trojka, hned po Louvre a Victoria Albert Museum – s výjimečnou kolekcí klasické moderny, krásnou sbírkou starého umění i velmi dobrými (post)impresionisty a také dočasná retrospektiva Alexandera McQueena byla fantastická: http://blog.metmuseum.org/alexandermcqueen/). Mé oblíbené žluté boty za tři dny (již druhý pár) notně zšedly a ukázaly se tak být dobrým indikátorem městské špíny, která mi vyrazila dech. Špinavý totiž nebyl jen Queens (kde jsem bydlel), Harlem (kde jsem chtěl objevovat zbytky harlemské renesance) nebo boční ulice na rozhraní mezi Manhattanem a Queensem, ale i samotný Manhattan. Město je prostě oproti Londýnu velmi špinavé a i jeho obyvatelé oproti Londýnu – slušně řečeno – dosti neupraveně.
New York není špatné velkoměsto a má rozhodně co nabídnout. Pro obyvatele venkovských středoevropských měst (Mnichov, Budapešť, Praha, Vídeň nebo Berlín) může být jeho první návštěva velkým zážitkem, který je způsoben hlavně jeho architektonickou a kulturní odlišností. Já však při žádném ze svých tří dosavadních zastavení nepocítil nadšení a neodbytnou touhu vracet se, jako se tomu stalo u jiných světových metropolí. Přesto jsem však chtěl dát Velkému jablku ještě šanci a protože je téměř jisté, že se tam za život asi ještě několikrát (minimálně pracovně) podívám, nevylučuji, že mě třeba někdy v budoucnu zaujme víc. Ale láska a fascinace na první i další pohled to není. Tu si nárokují jiná města, která pro mě mají „wow-factor“ nesrovnatelně výš – města, kde kypí kultura v každém ohledu, život tepe, lidé tvoří a barvy a tvary září a inspirují. Ve srovnání s těmito sídly pro mě představuje New York stagnaci a můj pocit perfektně vystihuje výše uvedený článek The Times.
Cesta zpět: na JFK 2 hodiny před odletem (21.40), s příručním kufříkem a malou taškou procházím v pohodě procesem odbavení, jen mě trochu naštvou dámy na přepážce, které 5 minut diskutují o tom, zda jako držitel pasu ČR potřebuji pro „naši domovinu“ vízum.
Jsem štastný, protože jsem se ráno v hotelu odbavil on-line a vybral si místo 31J v 777-200 (aisle-seat v exitové řadě), což znamená, že bych mohl dokonce i spát.
Ryba na zpáteční cestě (druhá možnost je hovězí) byla o poznání méně chutná, naštěstí jsem už v 8 večer spořádal půl kila jemného bio bramborového salátu z Whole Foods Market (proč takové obchody nejsou u nás
Po výstupu z letadla se zkultivuji na toaletách a pak hurá na kávu (za 3 a půl hodiny zvládnu 2x cappuccino a 2x espresso – za 1.25/0.95 EUR). Zvláště v jednom baru (na požádání dohledám o který šlo – tuším Spirozzo nebo tak nějak) byla emulze dokonalá. Crema famózní (lžička ji ovšemže nenarušila), tělo plné, chuť intenzivní. Pohádka a káva měsíce. Protože je ovšem život složen ze samých protikladů a příkoří, kávovou nirvánu mi trochu narušila (ne)kvalita červnové italské Elle (obvykle skvělých 400 – 600 stran obrázkového čtení za 3 EUR), kterou jsem během svého stého letu (FCO – BUD, 30. 5. 2011, A319) prolistoval a pak nechal v letadle pro letušky.
Závěr: Londýn JE hlavním městem světa 21. století, Paříž nikdy nevypadla z první trojice a Hong Kong představuje nejkoncentrovanější výtrysk městské energie, jaký jsem kdy spatřil a tomu, kdo už New York viděl a má rád mrakodrapy, nezbývá než doporučit, aby se vydal do bývalé britské kolonie.
Zbývá navštívit jediné velkoměsto, které může významněji zahýbat s pořadím v přiložené tabulce:
Ano, jde o planetu Tokio.
Poznámka: Můj index globálních měst je platný k srpnu 2011 a nelze vyloučit, že bude v budoucnu mírně modifikován, neboť prozatím do hodnocení nebyla zařazena (nebyla navštívena, ale jsou v plánu) některá důležitá světová města (Chicago, San Francisco, Soul, Taipei, Sydney, Řím, Amsterdam, Toronto, Sao Paulo, Buenos Aires, Istanbul), ale výrazný posun na prvních místech se nepředpokládá s výjimkou očekávaného vlivu japonského hlavního města.
Každé globální (světové) město je hodnoceno ve 12 kategoriích (na škále od 1 do 10), z nichž každá má stejnou váhu (1/12). Ve svém hodnocení vycházím jednak z opakované osobní zkušenosti v souhrnu vyjádřené počtem dnů strávených aktivním poznáváním města, jednak ze studia dostupných odborných pramenů.
Do tabulky nejsou z pochopitelných důvodů zahrnuta malá a kulturně či jinak výjimečná města (např. Florencie, Benátky, Verona, Poitiers apod.), která tvoří samostatný soubor. Přítomnost Barcelony, Vídně, Prahy a Brna slouží hlavně pro doplňkové srovnání.
Hezký den přeje a za Váš čas i komentáře děkuje
persona






