Dovolenou jsme s tátou začli plánovat někdy během června.Ve hře byly ještě Azory,ale když jsme zjistili,že i v srpnu se dají letenky do NY sehnat za slušnou cenu,tak bylo tak nějak rohodnuto.Jako nejlevnější možnost stále vyskakoval přímý let s Deltou z Frankfurtu,ale ten obsluhoval B 757(což je možná důvod té ceny
),takže jsme ji zamítli.Kupodivu hned za ním se objevoval přímý let z Prahy.No,nakonec jsme letenky z Prahy sice koupili,ale cestou tam s přestupem v Amsterdamu(abychom se proletěli o trochu víc) a zpět už radši rovnou bez zbytečných komplikací,přeci jenom,budem trochu unavenější.Cena byla prakticky stejná jako oba lety bez přestupu. PRG - AMS, KLM Cityhopper, Embraer 195
Ani jsem se pořádně neohřál doma po příjezdu z Rhodosu a už jsem zase na letišti.Je pátek kolem osmé ranní a ocitáme se na Ruzyni,Terminál 2.Chvilka rozkoukání,a jdeme na check-in u kterého stojí jakási agentka,která nás rovnou posílá na self-check-in.Tady je celkem fronta.Chvíli teda přečkáme přistupujeme k self-check-inu,s kterym chvíli není rozumná řeč(ale asi vlastní chybou
) Radši si necháváme trochu pomoct,ale pak už to konečně jde bez problémů.Jdeme zvážit zavazadla a měníme je za palubní vstupenky.Máme chvilku času,tak si jdeme sednou a pořádně se napít,než budem muset láhve zahodit.Pak už nezbývá než vystát dlouhou frontu na kontrolu…při průchodu rámem nepípám,a tak si můžu věci zas hned uklidit.V tu chvíli zjišťujeme,že ono toho času vlastně až tolik není a náš gate je vcelku daleko.Tak přidáváme do kroku,cestou ještě kupujeme nějaké to čtení a jako jedni z posledních nastupujeme do letadla.Embraerem jsem ještě neletěl a zjišťuju,že je to docela příjemná změna oproti klasickým úzkotrupým airbusům či boeingům.Odjíždíme na čas,ani netaxujeme na práh runwaye a piloti to osolí rovnou z prostředka 24ky 
.Inu,proč ne z takovym prckem .Po pár minutkách však začínají turbulence,a to dost nechutné.Docela mě to i vyděsilo,pohled na ostatní tváře kolem to moc nezlepší Venku husté,tmavě šedé mraky,z kterých se tu a tam zablýskne..to bude asi ten důvod.No,nechci to nějak dramatizovat,je mi jasný,že to nebyla žádná výjmečná událost a takovejch letů mě ještě potká dost,každopádně to byl zatím nejhnusnější let (nebo aspoň část),co jsem zažil .Netrvalo to naštěstí dlouho.Po pěti minutkách jsme vyletěli,časem se trochu vyjasnilo a byl naprostý klid.Dostáváme jenom nějaké balení slaných mini-sušenek a 1x rozvoz nápojů.Před přistáním v Amsterdamu chvíli kroužíme polojasnou oblohou a víceméně podle plánu přistáváme.Zajíždíme k prstu s letadly podobné velikosti,kde nejsou klasické choboty,ale musíme dolů po schodech,asi tři kroky pěšky,abychom mohli konečně nástupním mostem do haly…Zajímavé. Procházíme slušnou štreku skrz terminál,projdeme pasovou kontrolou a ještě nás nějaký kus čeká.Ale tady odsud už létají zajmavější stroje do zajmavějších destinací,a tak se trochu porozhlídnem.Vidíme např. MD-11ky do Vancouvru,Panama-city,nebo Paramariba(která tu stojí z minulého dne a stále neodfrčela),dále třeba spoje do Limy,Minneapollis,Detroitu…a tak dále,všechno možné.I ve větší dáli na ploše je pestrý výběr společností a řádný provoz.
AMS – JFK, KLM,Boeing 777-200
Po nějaký asi hodince čekání se tedy přesouváme ke gatu,těsně před ním probíhá finální kontrola.Rámy jim však zdá se nefungujou a všichni jsou řádně ohmatáni.Úspěšně a bez újmy procházíme a pomalu můžeme i do letadla,jelikož boarding už nějakou dobu probíhá.Při cestě přední částí trochu závistivě nahlížím do bussines class a smířeně mířím směrem k ocasi,do dobytčáku.Třeba si to tam v tom pohodlí jednou taky zkusím.Jak jsme si sedadla zabookovali,tak je taky máme,můžeme usednout na trojsedačku u okna. Boarding za pár okamžiků skončil,dali jsme se do pohybu ,a rolujeme na nejvzdálenější dráhu letiště,někam do polí.Provoz je celkem hustý,řadíme se do fronty za dalšíc 6 startujícíh strojů.Mezitím promítají na IFE bezpečnostní pokyny a kapitán oznamuje,jaké počasí nás čeká.Mělo by to být ok,možná nějaké turbulence nad Atlantikem.Po deseti minutách se konečně ocitáme na prahu dráhy,stihnu ještě chvíli obdivovat krásu MD-11,která je hned za námi a pak už startujeme.Ještě se můžu kochat výhledem,než vystoupáme nad mraky,ty už mě tolik nezajímají.Fascinuje mě křídlo,který mám před sebou,jak je krásně prohnutý.Když na něj kouknu,tak musím přemejšet,jestli letíme rovně nebo jsme nakolopení.IFE jsem ani moc nezkoumal,akorát jsem si nastavil mapu a nějaký ty údaje o letu a jinak jsem se chystal zabavit spíš hudbou ze sluchátek nebo čtením.Tak po dvou hodinách se servíroval oběd,na výběr tradičně chicken or pasta.Volím první možnost a vybral jsem správně.Kuře s rýží a jakousi omáčkou do žluta se povedlo,další části oběda jsou taky v pohodě.Zvlášť dezert,ten jsem si hodně užíval.Místo na nohy se celkem snést dalo,tak teď už nějak přečkat zbývajících cca 6 hodin.Let je velmi klidný,párkát jsme se otřásli,ale očekávané turbulence se nějak nedostavili.Dostáváme ještě kus pizzy(nebo nějakou buchtu – opět bylo na výběr) a snad sušenka a oříšky. Naprosto obyčejný,ničím neobvyklý a pohodový let se chýlil ke konci,když jsme vlétli nad americkou pevninu,pak už jen Boston,a když už jsem toho začínal mít dost,tak jsme začli konečně klesat.Pár otoček a rovnoběžně s Manhattanem,který je v dálce v oparu lehce vidět,přistáváme.
klesání k JFK,v dálce v oparu vykoukuje Manhattan
na JFK
Po dobrždění čekáme asi 15 minut,než můžeme projet přes paralelní dráhu,kde probíhají odlety,a konečně zaparkujeme.Výstup probíhá rychle,jen o pár minut později na imigračním je pěkná fronta.Pak jdeme ještě jednou nebo dvakrát další pasovou kontrolu,prohledají nám kufr a necháváme se vítat New Yorkem
Po chvíli nacházíme AirTrain,který nás dopraví na stanici k metru(Jamaica Center),a jedeme cílovou rovinkou – totiž právě Subwayem – na hotel v Queensu.Bojujem ještě se spánkem do večera(přílet asi v 16 00 místního času),a k usínání hřmí silná bouřka.Z pokoje máme parádní výhled na Manhattan a ty blesky nad ním jsou vážně skvělý .
z pokoje,večerní bouřka se chystá zaútočit
Během týdne jsme toho dost viděli,navštívili a zažili.Typický turistický cíle v NY-Empire State Building,Socha svobody,Ground zero a vlastně celej Manhattan jsme jak projeli ve vyhlídkovým autobusu,tak křížem krážem prošli + projeli na kole
.Objeli jsme ho lodí,projeli jsme i Brooklyn,…No bylo toho mnoho.Ale měli jsme i obrovský štěstí,protože když jsme se zrovna kochali výhledem z ESB,tak město „utrpělo“ zemětřesení.Cítili jsme to i nahoře,ale nějakou velkou pozornost jsme tomu nevěnovali,řikali jsme,že s budovou asi zacloumal vítr,nebo nějaká skupinka buřtíků začla skákat najednou .Až když jsme slezli dolů,tak nám byly divný davy lidí,stojící na chodníku a na ulici…prej“jak nějaká evakuace,hehe“,…a taky že jo.No naštěstí nic tragického a za chvíli se město vrátilo do obvyklého chodu.
první chvíle po výstupu z metra
Times Square
pomník obětem 11.září 2001
Ground Zero
Wall Street
hezky nasvícenej Manhattan
ještě tu pořád stojí
večerní Times
z Empire State
A ještě jedna lahůdka.Celý týden byl zprávou číslo 1 hurikán Irene,který se řítil na NY.Podle předpovědi se tam měl objevit v sobotu ,a jelikož náš odlet byl v plánu na pátek,tak jsme byli lehce nervózní a doufali,že jim předpověď vyjde(veškerá doprava měla být podle plánu zastavena),a náhodou to letiště neuzavřou o den dřív
.JFK – PRG, Delta , A330-200
Předpověď vyšla.Příroda si řekla,že nás v Americe nebude držet déle,než chceme,a tak v pátek kolem 17 : 00 můžeme metrem vyrazit směrem na Kennedyho vzdužný přístav.Na Jamaica Center opět přesedáme na AirTrain,který nám udělá pěknou okružní jízdu kolem T1,T2 a na T3,určeném speciálně pro Deltu,můžeme vystupovat.Po vstupu jsem však trochu pekvapený.Na minimálním prostoru jsou nacpány self-check-iny,asi 15 přepážek k odbavení a dlouhá fronta ke kontrole.Odbavíme se,necháme zvážit kufry,ale dál už je nepošlou,protože nefungujou pásy.Takže nezbývá než je nechat na hromadě a doufat,že je stihnou naložit…Vidíme nějakého týpka,který nakládá kufry na vozík a vyjíždí šnečím tempem k letadlu.Toto dopadne.Fronta je skoro na půl hoďky,možná i delší,a na jejím konci ukazuju pas a palubní vstupenku a dostávám otázku,jak se jmenuju.Uff,naštěstí si matně vzpomínám a můžu pokračovat ke skenneru.To je nejspíš ten „opravdový“ ,nový svlíkací skenner,se kterým jsem ještě neměl tu čest.Taky mě tam drží 5 sekund,a stejně dlouhou dobu čekám na výsledek a potvrzení,že můžu jít dál.Tahle část terminálu již vypadá novější a prostornější,náš éroplán však parkuje skoro na konci,tak ho raději nejdřív najdeme,ať nás pak vzdálenost nepřekvapí.Mrknem tradičně kolem našeho gatu „co a kam“ a výsledek je pouze Manchester,Detroit a vedle nás Jumbo do Tel Avivu.Začíná boarding,ale jsou tam mraky lidí a jde to tak pomalu,že si ještě můžeme sednout a pozorovat odlety ze dvou drah,kolmo k sobě.Po nějaký době fronta rozumně ubyde a konečně se můžeme nalodit i my.Dlouho však čekáme na push back,předjíždí nás i vedlejší letadlo do Izraele a než začneme rolovat,tak je tma jak v pytli(cca 20 15).Další čtvrt hodinka pojíždění a jsme ve vzduhu,otočka o 180 stupňů, a nabíráme směr Evropa.
čumák naši A 330, líp to vyfotit nešlo
vedle už byl chobot do 747,jejíž winglet kouká vlevoSeat 37A znamená okno,které si ale na nočním letu moc neužiju,tak uvidíme,třeba ráno nad Evropou.K večeři si opět dávám kuře,tentokrát s jakou si bramborovou kaší do hněda,které mi popravdě moc nechutná.Ani ostatní části nejsou nic moc,místo dezertu je pouze jakási sušenka...zeleninový salát se vcelku dá.Ale tak hlad je,sní se tedy všechno
.Štve mě ovládání k IFE,chybí hlavní,potvrzovací“ (prostřední) čudlík,takže celkem dlouho vymýšlím improvizaci.Nakonec poslouží párátko a tkanička .Chvíli mě ze začátku někdo kope do zad,když se ohlédnu,abych zjistil situaci,podle očekávání vidím menšího chlapce.Jeho(nejspíš) tatík se mi ihned omlouvá,tak ho ujišťuju,že je to v pohodě.Zase takovej nervák nejsem.Dál už masáž nepokračuje. Během cesty se snažím usnout,ať už se sluchátky v uších nebo bez,nakonec se mi to podaří asi na 10-20 minut,z čehož jsem lehce rozhořčený Bude se to muset dohnat přes den.Pomalu svítá,někde nad Irskem snad dostáváme snídani,která se skládá z banánu,sladkého kusu pečiva,džusu a možná ještě nějaké maličkosti.Opět něco podobého – na hlad ok,ale žádný zázrak.Po sedmi hodinách se let chýlí ke konci,letíme nad Frankfurtem a po další chvilce začínáme klesat.V ČR zataženo,více než o 10 stupňů chladněji než v USA.Nepříjemné.Proletíme hustou vrstvou mraků,nějaké ty otočně manévry a přesně po sedmi hodinách a čtyřiatřiceti minutách měkce dosedáme na dráhu 24 v Praze.Let byl klidný,kromě pár oklepů podobným jízdě po lesní cestě žádné turbulence.Pár minut ještě čekáme,pozoruju nějaké celníky,kteří se snad chystají po zadních schůdcích vstoupit do letadla.Naštěstí to asi přehodnotili a my můžeme předem vystoupit.Poslední překvapení na rozloučenou v podobě čerstvých blitek čeká hned na začátku mostu a táhne se ještě pár metrů.Tak mažem,ukazujeme pasy,vyzvedáme kufry a hurá vstříc teplotnímu šoku ven z haly a domů. No,na konci TR se obvykle dělají nějaká shrnutí,porovnání atd…Jelikož však nemám dálkových letů ještě moc za sebou,tak nemůžu nic moc porovnávat.Můžu napsat,že servis a kvalita jídla KLM byla asi lepší než Delty,ale lety se mi líbily oba(všechny tři).A samozřejmě,a to především,návštěva New Yorku,což byla kupodivu hlavní náplň týdne
Určitě se tam ještě někdy pokusím objevit.Uff,tak doufám,že se vám podařilo toto literární dílo dočíst až do konce,a třeba snad i trochu líbilo.Nejdelší text,co jsem zatím kdy napsal…!!
...vysvětlí mi někdo,jak tam dát správně ten odkaz,prosím,ať to můžu přeposlat ?
), se mi report líbí!
