Iorana Rapa Nui - aneb cesta na Velikonoční ostrov z Prahy

[Night fly]

od dubna prijmaji Aviancu, COPA a TACA

Hm, to je mi exotika i kdyz si nejsem jisty, ze za TAM dostatecna nahrada...

Neni. Hlavne by byl u *A veliky vypadek na vnitrostatnich letech po Brazilii, kde je AV porad hodne slaba a na letech mezi BRA, ARG a CHL. Spojeni severu a jihu jiz.Ameriky se tim nezmeni - vypadne TAM, nastoupi AV/TA nebo do stredni Ameriky CM.

[nartym]

Taky hledam mimo sezonu (cervenec, takze casu dost), ale at to kombinuju, jak to kombinuju, pod 23 se nevejdu... Mam to smerovany EZE-LIM-IPC-SCL-EZE, pres LIM je to paradoxne levnejsi..

Vzdyt jsem ti to o par vzkazu vyse radil Taky neplati to, ze LIM-IPC-SCL ma stejnou cenu jako SCL-IPC-LIM.
V Lime si chces odskocit do Cuzca? Pokud ano, tak si v tom vyhledavaci nastav let CUZ-IPC jako jeden. Nabidne ti to let s cekanim v LIM pres 16hod, coz je asi jeden z faktoru, ktery tu cenu tlaci dolu. Z CUZ do LIM priletis jeden den vecer a az druhy den po pulnoci v 00:25hod pak pokracujes LIM-IPC.

Tak nakonec jsem se z toho celej zpocenej nejak vymotal a mam koupeno EZE-LIM-IPC-SCL-EZE za 19 u Pelikana, u LANu to bylo za 25.

[nartym]

Ja mam naplanovano takto cca 48 730 km, tvuj TR beru jako live upoutavku na Jizni Ameriku

[Stanley]

Ty jsi si neudělal zastávku v CUZ? Je to nejkrásnější město jaké jsem kdy viděl + výlet na MP. Aby jsi nelitoval, když už letíš do LIM.

[jife]

Cuzco je vážně moc pěkné místo. Město je zasazené do krásné krajiny mezi hory a má pěkné náměstí.

http://whc.unesco.org/en/list/273

[jife]

Pokračování reportu - část třetí: IGU-LIM

LAN trasa IGU-LIM, Airbus A319, registrace CC-BCA

U vodopádů jsme prožili moc pěkný den. Navštívili jsme je jak z brazilské, tak argentinské strany. Každá strana je trochu jiná, ale obě stojí za návštěvu a lze to stihnout v rámci jednoho dne. Zůstávat v této lokalitě další den mi připadá zcela zbytečné. Argentinská strana se mi svým stylem pojetí líbila asi o něco více, než ta brazilská. Nechtějte srovnání s Niagárou, protože charakter těchto vodopádů je jiný. Iguacu zahrnuje celkově zhruba 270 vodopádů, přes které se v období dešťů valí průtok asi 6500 m³/s a jeho nejznámější část je Ďáblův chřtán. Horní vtok do něj je shora vidět v Argentině, od spodu ho lze sledovat v Brazílii. Největším problémem zde (kromě horka), je udělat dobrou fotku a to kvůli podílu poletující vody ve vzduchu a množství lidí kolem Vás, v místě nejlepšího úhlu záběru. Trénovat můžete doma ve sprše s tím, že je nutné napřed pozvat sousedy z celého baráku do Vašeho sprchového koutu.

Po celém dni na březích hučící řeky Iguacu, je čas povečeřet a odebrat se na nedaleké letiště Foz de Iguacu. Čeká nás první let na palubě LANu, tedy dle mého názoru, dominantní letecké společnosti v sektoru Jižní Ameriky, která aktuálně fúzuje se společností TAM, aby se stala ještě větší pod značkou LATAM.
http://en.wikipedia.org/wiki/LATAM_Airlines_Group

Letenka je koncipovaná jako jeden let z IGU přes LIM do CUZ. U check-inu prosím o odbavení zavazadel pouze do Limy, neboť doba na přestup zde je 13:25 hod a tu nehodláme prožít na letišti. Z odletové haly v IGU je možno sledovat i přistávací dráhu. Netrvá to dlouho a vidím dosedat elegantně zbarvený Airbus A319, který nás po výměně posádky má dopravit do vzdálené Limy.

Letadlo je prakticky plné, interiér klasické konfigurace 3-3 nabízí modré kožené sedačky. Využíváme momentu uzavření dveří letadla a se svolením letušky si přesedáme na jedinou volnou „trojku“, tak abychom jí měli jen pro sebe, což jistě potěšilo i jednu cestující, které tímto krokem ponecháváme tři místa. Plánovaný odlet linky LA2442 ve 21:15hod je dodržen. Za okny je tma, tudíž není co fotit a tak po startu vytahuji notebook a procházím hromadu fotek z předchozích dní. Let trvá přibližně 4:10 hod a je to patrně nejkratší možnost, jak se dostat z Iguacu přes Limu do Cuzca, které je výchozím bodem pro návštěvu Machu Picchu. Snažím se vyfotit hezky nasvícené město Lima, které před přistáním přelétáme.

Aktuálně v Limě probíhají nějaké stavební práce a tak je noční provoz letiště omezen. Toto pociťujeme dlouhým čekáním na přidělení stojánky. Budova letiště je pro mne překvapení v dobrém smyslu slova, což s ohledem na fakt, že se zde budeme v rámci této cesty vyskytovat celkem 4x, rozhodně potěší. Po průchodu celní kontrolou odcházíme do hotelu Ramada, který přímo sousedí s terminálem letiště, tedy ideální způsob, jak přečkat čas na přestup.

Jednou větou: Můj první let s LANem, neurazil ani neoslnil, místa dostatek, posádka příjemná, ale moc mi nevyhovují „kožené“ potahy na sedačkách, na kterých je prostě člověku horko.

Konec třetí části, příště: Cesta z LIM do CUZ

[jife]

Pokud si chcete někdo udělat lepší představu o vodopádech Iguacu, tak máte možnost zde:

http://www.airpano.com/360Degree-Virtua ... sil/iguasu

Totéž platí pro Rio de Janeiro:

http://www.airpano.com/360Degree-Virtua ... brasil/rio

Na mapce v pravém rohu lze vybrat třeba i pěkny pohled na Copacabanu.

[jife]

Pokračování reportu – část čtvrtá trasa LIM-CUZ

LAN trasa LIM-CUZ, Airbus A319, registrace CC-CYJ

Po snídani v hotelu Ramada přecházíme po lávce spojující hotel a terminál do odletové haly, která je sice relativně velká a moderní, ale také hodně zaplněná davem lidí, dost možná i díky tomu, že v Limě žije přibližně 9 milionů obyvatel.

Sleduji odbavování celkem velkého psa, jemuž se evidentně nechce cestovat v přepravním boxu a dává tak hlasitě najevo svůj nesouhlas. Po našem odbavení se přesouváme do prostoru pro vnitrostátní lety.

Nutno dodat, že vzhledem k počtu leteckých společností, které létají trasu LIM-CUZ a zpět a rovněž s ohledem na frekvenci těchto letů, panuje na letišti trochu chaos. Změny gatů na poslední chvíli před odletem jsou zde na denním pořádku a tak se hromady lidí různě promíchávají a pletou navzájem. Pro cestu do CUZ, by jistě mnoho z Vás volilo let s Peruvian Airlines s jejich B737-2T2, aby si rozšířilo svoji typovou listinu.

Vzhledem k tomu, že máme všechny lety počínaje odletem z IGU až po přílet do EZE na jedné letence od LANu, nemůžeme letět se zmíněnou B737.

Vystrašeni příběhy o výškové nemoci, které najdete na internetu, se před odletem snažíme sehnat koka bonbóny, což se nám daří. Vzpomínám na Cocíkův report z této trasy, zejména pak na opakování přistávacího manévru v Cuzcu a Inca Kolu. Pohled na meteo radar ukazuje, že v naší další destinaci se to mračny jen hemží. Sleduji letištní cvrkot, krom jiného i to, že třeba lety do CUZ startují třeba jen 10 minut po sobě. Náš let LA2035 opouští stojánku s nepatrným zpožděním, obsazenost 100%.. Cestou na RWY míjíme servisní místo Peruvianu.

Na palubě nejsou jen turisté ale i místní, které poznáte na první pohled. Krátce po startu přelétáme rozlehlou Limu a míříme nad hory.

Let je krátký, trvá asi 52minut a je se na co koukat. LAN i na tomto krátkém letu podává elegantně a stylově vypadající občerstvení v krabičce s obrázkem Machu Picchu. Z nápojů volím zmíněnou Inca Kolu, která jistě mnoho lidí odpuzuje, již svou reflexně žlutou barvou, ovšem v prodejních číslech zde válcuje známější Coca Colu. Chuťově mi připomíná dětskou zubní pastu, která se prodávala za socialismu s názvnem Tutti Frutti. Krátce po pořízení dokumentační fotky občerstvení se dostáváme do slušné turbulence s efektním propadem letadla. Vypadá to, že by mohlo být před přistáním veselo, ale opak je pravdou.

Krátce před přistání vidím na jednom z okolních kopců nápis „EL PERU“ a za pár okamžiků již pojíždíme k terminálu po bezproblémovém přistání na místní runway ve výšce cca 3400 m.n.m..

Po otevření dveří letadla, šok z výšky nepociťuji. Jsem překvapen, že vystupujeme do chobotu a ne po schodech na plochu. Ona zákeřnost výškové nevolnosti po příletu do CUZ tkví v tom, že zde nemáte šanci na postupnou aklimatizaci. Při čekání na zavazadla už je na některých lidech kolem vidět, že jim není úplně dobře. Zavazadla máme, ovšem je z jejich povrchu cítit divný zápach. Naštěstí skořepina uchránila obsah našich zavazadel, protože onen zápach byla evidentně moč s velkou pravděpodobností toho psa, jehož odbavení jsem v Limě sledoval.

Po očištění zavazadel bereme taxi směr hotel. Automaticky k nám do auta přisedá nějaký místní průvodce a prodavač lístků na Machu Picchu v jedné osobě. Ač mi situace nebyla v daný moment zrovna příjemná, musím uznat, že nám samozvaný spolucestující v mnoha ohledech dobře poradil. Samozřejmě, že jeho první věta byla zhruba v tomto duchu: Vítejte v Cuzcu ve výšce 3400 m.n.m…..

Místní počítají s tím, že na to ostatní turisté mohou reagovat různě a tak se do Vás snaží co nejrychleji dostat právě čaj z koky, který má účinky převýšení zmírňovat. Cestou z letiště do hotelu již oba pociťujeme, že není úplně vše ok. Okamžitě po příjezdu do hotelu dostáváte onen zmíněný čaj. Než jsem odešel z lobby baru u recepce v přízemí do prvního patra hotel, zvládl jsem koka čaje tři a i tak byla cesta do prvního patra relativně složitá. Točí se Vám hlava a funíte jako při maratonu. Popravdě řečeno, čekal jsem to horší, ale jsem rád, že to dopadlo, právě takto.

Pokud na další dny po příletu plánujete cestu na místa s pěknými výhledy na historické město Cuzco (viz. foto výše v reportu), nepochybně pocítíte zdejší nadmořskou výšku, ale pokud pojedete vlakem na Machu Picchu, tak věřte, že ona konečná stanice vlaku je přibližně o 1400 výškových metrů níže, než je náměstí v Cuzcu. Vlastní Machu Picchu je přibližně ve výšce „pouhých“ 2400 m.n.m..

Jednou větou: Krátký a divácky atraktivní let doplněný o pěkně připravené občerstvení.

Konec čtvrté části, příště návrat do Limy, tedy trasa CUZ-LIM

[jife]

Pokračování reportu – část pátá trasa CUZ-LIM

LAN trasa CUZ-LIM, Airbus A319, registrace CC-CQK
Cuzco a jeho okolí je opravdu moc hezké. Většina turistů sem samozřejmě jezdí kvůli návštěvě nejnavštěvovanějšího místa na tomto kontinentu, tedy Machu Picchu, což se podařilo realizovat i nám. Více fotek z tohoto výletu se postupně objeví na Rajčeti, tak sem dávám jen jednu, panoramatickou a zmenšenou pod zde povolených 800kB.

Machu Picchu ke zvětšení

Podle našeho itineráře je čas k přesunu do Limy, kterou jsme si zatím neměli čas prohlédnout. Přesun na letiště v CUZ proběhl bez problémů. Jsem ovšem velice překvapen důkladnou prohlídkou zavazadel před vlastním odbavením. Velice lituji, že jsem si v daný moment neuvědomil, že se vlastně jedná pouze o vnitrostátní let a tudíž, že nikomu není nic do toho, co mám v zavazadle, pokud respektuji obecné zákazy o převozu některých věcí. Skutečně jsem dlouho nezažil, aby se mi takto někdo hrabal ve věcech. Zastávku v Limě beru jako nutné zlo v rámci cesty. Lima je z mého pohledu jen velké špinavé město plné smogu, i když má pěkné hlavní náměstí. Využijeme tedy jednoho z mnoha letů, který tento den spojuje Cuzco s Limou. Tentokrát nastupujeme z plochy tedy nikoliv chobotem.

Na ploše vidím vrtulník Sikorsky společnosti HeliCusco, která má bohužel momentálně zakázané komerční lety právě do oblasti Machu Picchu.

Opět plně obsazená A319 LANu pojíždí na začátek RWY10, aby během pár okamžiků strmě vystoupala nad vrcholky okolních kopců a nabrala směr Lima. Čeká nás stejné stylové občerstvení a podobná 50-ti minutová trasa letu do Limy s tím rozdílem, že tentokrát jsou v dálce vidět zasněžené vrcholky And.

Jak se blížíme k městu je zřetelně vidět smog nad ním i velmi znečištěný oceán v jeho blízkosti. Před přistáním je vidět luxusní čtvrť Miraflores a zdejší zábavně obchodní centrum Larcomar. Voda v oceánu má velmi divnou barvu a vypadá jako silně znečištěná. Při přiblížení je vidět mnoho nákladních lodí a tankerů, které si razí cestu za pomoci doprovodných lodí.

Jednou větou: Třetí let s LANem, kde vyjma potahů sedadel, nemám žádné připomínky.

Konec páté části, příště přesun na Velikonoční ostrov - trasa LIM-SCL-IPC

[ratje]

diky za report a krasne fotky .
Za deset dni budem na trase GIG-AEP-IGR,IGU-GIG, takze tohle je super predkrm (a Peru dobra inspirace na priste).
Je fakt, ze mi nedoslo, ze bude na vodopadech tolik lidi (dosavadni predstava byla ‘odpocinem si v prirode od hektickeho karnevaloveho Ria ’).
Ale co jineho vlastne cekat, kdyz je na obou stranach hranic letiste a turisty tam laduji jak na bezicim pase…
Byli jste v tom ptacim parku na brazilske strane? Stoji to za to?

[jonapet]

Machu Picchu vypadá i na jediné fotce nádherně . Mohu se zeptat kterou denní dobu jste jej navštívili? Zdá se mi, že tam není příliš lidí a četl jsem, že to má cenu navštívit jen brzy ráno, jinak se to tam rojí davy turistů.

[jife]

Je fakt, ze mi nedoslo, ze bude na vodopadech tolik lidi (dosavadni predstava byla ‘odpocinem si v prirode od hektickeho karnevaloveho Ria ’).Ale co jineho vlastne cekat.....

Bude to hodně o čase tvé návštěvy. My přespali na brazilské straně v Hotelu Harbor Colonial, který je kousek od letiště a mimo město. Je asi 800m od vstupu do brazilského parku.
http://www.harborhoteis.com.br/en/inici ... l-colonial

Vzhledem k večernímu odletu jsme ovšem jako první navštívili argentiskou stranu, abychom se nemuseli večer stresovat případným přesunem přes hranice zpět do Brazilie. Odjezd přímo od hotelu byl v 8 hodin a u vstupu do argentinského parku jsme byli okolo 9:45hod. Tam nasedneš na vláček, který tě odveze k začátku lávky, která vede ke vtoku do Ďáblova hrdla.

Mapa argentinského parku

Takhle to vypadalo na lávce cestou k vodopádu při našem příjezdu:

Takhle o necelou hodinu později při cestě zpět:

Ptačí park jsme vynechali.

[jife]

Machu Picchu vypadá i na jediné fotce nádherně . Mohu se zeptat kterou denní dobu jste jej navštívili? Zdá se mi, že tam není příliš lidí a četl jsem, že to má cenu navštívit jen brzy ráno, jinak se to tam rojí davy turistů.

Výlet na MP je na celý den. Z toho, co říkal průvodce, zřejmě došlo na přelomu 2011/12 k zásadním změnám ve zdejším režimu návštěv. Dříve nebylo možné si individuálně v předstihu koupit vstupenku na MP, nyní jí naopak mít musíš, protože je prý údajně nastaven limit návštěvníků na 2000 za den. Měli jsme zakoupenou jízdenku na vlak, který provozuje Perurail https://www.perurail.com/en/, zhruba od května 2011. Tam je aktuálně také velká změna v tom smyslu, že vlaky nyní nejezdí ze stanice Poroy, ale až Ollantaytambo, což je zásadní rozdíl ve vzdálenosti od Cuzca a také v nadmořské výšce. Do této stanice Vás Perurail dopraví autokarem z nádraží v Cuzcu, ovšem jedna cesta trvá skoro dvě hodiny a vede přes hory kolem 4000 m.n.m. Odjezd byl kolem 5 hod ráno a návrat asi ve 21:30h. Proto vřele doporučuji využít příjemný hotel ECO INN kousek od nádraží, který je rovněž nedaleko centra.
http://www.ecoinnhotels.com/en/hotel/cusco-ciudad

Pro cestu tam, jsme vybrali první vlak VISTADOME (71 USD - včetně snídaně na palubě) a pro cestu zpět vlak EXPEDITION (56 USD) odjezd v 16:43 hod. Časově to bylo akorát. Sám jsem byl potěšen menším množstvím návštěvníků, než jsem čekal.

[ratje]

Bude to hodně o čase tvé návštěvy. My přespali na brazilské straně v Hotelu Harbor Colonial, který je kousek od letiště a mimo město. Je asi 800m od vstupu do brazilského parku.
...

Diky za rychlou odpoved a nazornou ukazku. Dobry Vaclavak , zkusime to nejak rozumne nacasovat.
Mame prilet 8h55 na IGR, coz je podle mapky maximalne 10 km do argentinskeho parku, tak to snad na desatou ke vstupu taky stihnem….

[jife]

Pokračování reportu – část šestá trasa LIM-SCL-IPC

LAN trasa LIM-SCL, B767, registrace CC-CZW

Tento let v našem původním itineráři vůbec nefiguroval. Cesta na Velikonoční ostrov měla být přímo z Limy a návrat z ostrova do Santiaga. Pokud se podíváte detailněji na mapu, zjistíte, že IPC tvoří střed pomyslné kružnice, která přibližně prochází jak Limou, tak Santiagem. Tedy naše snaha byla vyhnout se spojení po kružnici, ale letět přes střed. Paradoxně přímé spojení LIM-SCL bylo o 100% dražší než kombinace letů LIM-IPC-SCL, kde bylo možno udělat zastávku. Dokonce se mi honila hlavou myšlenka připojit k této cestě i krátký odskok do Papette, kam LAN létá právě z IPC, protože je zhruba v polovině cesty z pevniny do PPT.

Zhruba měsíc po zakoupení letenek jsme od LANu dostali informaci o tom, že na letišti v Limě plánují nějaké stavební úpravy, které dočasně vyřadí z provozu přímou linku LIM-IPC. Je nám tedy nabídnuto alternativní spojení přes SCL či vrácení peněz. I když je to pro nás časově nevýhodné přistupujeme tedy na změnu trasování. Naštěstí se jedná o noční přesun, takže nebudeme ochuzeni o čas na ostrově. Za hotel neušetříme nic, díky “late check-outu“ protože let LA601 odlétá v 00:25hod. Navíc se nevejdeme do jednoho letadla a tak každý letíme stejnou trasu jiným letadlem krátce po sobě. Jediný rozdíl je v jeho velikosti tedy B767 versus A319.

Odbavujeme se každý zvlášť ovšem na check-inu vzniká zásadní rozpor v tom, zda nám budou zavazadla odbavena až do IPC nebo jen do SCL. Isla de Pascua patří pod Chile, tedy let SCL-IPC je vlastně vnitrostátní, ovšem moje visačka na zavazadle obsahuje jak kód SCL, tak IPC. Když se ptám proč to tak je, nedostávám uspokojivou odpověď, ale prý si musím v SCL zavazadla vyzvednout a znovu odbavit i když už mám palubní vstupenku na další let SCL-IPC. U vedlejšího check-inu dostáváme informaci opačnou. Domlouváme se tedy tak, že se sejdeme v SCL u pásů, kde se vyzvedávají zavazadla. Pokud tam budou, odbavíme je znovu, pokud nebudou, budeme doufat, že dorazí automaticky až na IPC.

Již při nástupu do velmi zachovalé B767 s klasickou konfigurací 2-3-2, pociťuji radost, protože vidím zcela jiné potahy sedaček. Po dosednutí na dvojku k oknu, konstatuji příjemné sezení, dostatek místa, výborné IFE, příjemná deka. Odlet na čas, obsazenost 100%. Servírovanou večeři ani nefotím a ani nedojím, přece jen jsou asi 2 hodiny ráno, ale máslo bylo dobře roztíratelné. Vedle mne sedící dáma si naštěstí nechce povídat a tak to vypadá na pohodový let trvající cca. 3:25hod. Ač by se mohlo zdát, že je vše ok, jedna vada na kráse tu je v podobě teploty na palubě. Zima, zima a zase zima. Chápu, když si člověk v ložnici na noc otevře okno, ale tohle bylo fakt moc, navíc umocněné celodenním pobytem v rozpálené Limě.

Po příletu do SCL sleduji hodně prosklenou budovu terminálu, která je mi tím, že nabídne pěkné výhledy ihned sympatická. Zcela promrzlý vstupuji do prostoru výdeje zavazadel uvnitř terminálu letiště SCL. Hořká komedie pokračuje, protože zde nacházíme jen jedno ze dvou zavazadel. Po pár minutách za pomoci místní pracovníku je nalezeno i druhé zavazadlo. Je nám sděleno, že nevěděli co s ním, protože dle visačky mělo být odbaveno až do IPC, což není možné. Tedy slečny v Limě udělaly chybu. No dobře to dopadlo a nám se alespoň ukrojilo trochu času z 3:35hod, které tady máme na přestup.

Jednou větou: Nebýt té hrozné zimy na palubě nemám co vytknout, jinak velmi vysokému standardu přepravy, který LAN na tomto letu nabídl.

LAN trasa SCL-IPC, B767, registrace CC-CWV

V odletové hale letiště SCL jsme chutně posnídali, venku se zatím rozednilo a tak mohu krásně sledovat provoz na letišti, odtah letadla se kterým jsem přiletěl z Limy i nakládku naší B767 připravené k letu LA841, jenž má plánovaný odlet 9:25hod, aby zhruba po 5.40hod přistál na Velikonočním ostrově. Naprostá většina trasy tohoto letu vede nad oceánem, tudíž nebude z okna na co koukat. Se zájmem pozoruji, jak je do našeho nákladního prostoru letadla nakládána nová Toyota Land Cruiser. Asi poletím prvně na palubě civilního dopravního letadla, v jehož útrobách je naloženo auto. Chápu, že nějak se na ten ostrov to auto dostat musí, netroufám si ale odhadovat, kolik vyšla nového majitele přeprava plechového miláčka na ostrov letecky a proč nezvolil cestu lodí.

Nástup na palubu probíhá kultivovaně, letadlo se plní podle řad od svého konce a tak jsme uvnitř celkem brzy, protože sedíme v zadních řadách. Interiér letadla je shodný s předchozím letem, tedy příjemné a pohodlné látkou čalouněné sedačky. Push-back na čas. U vzletové a přistávací dráhy dáváme přednost právě přistávající A340 Iberie.

Krátce na to je nám povolen vstup na dráhu a udělen pokyn ke startu. Motory rychle zvyšují svůj tah, ale je znát, že letadlo je plně obsazené a v nákladovém prostoru asi moc volného místa také nezbylo. Krátce po startu můžete sledovat zasněžené vrcholky hor, které obklopují Santiago. Zhruba po deseti minutách opouštíme pevninu a tak scéna za oknem zůstane po několik příštích hodin prakticky stejná.

Asi za hodinu po startu se podává snídaně. Bylo na výběr ze dvou variant: vaječná omeleta a zapečená bageta. Paradoxně letuška hlásí, že omeleta právě došla, takže dostáváme zapečenou bagetu, což by ovšem i tak byla moje volba, protože omeletu jsem měl i na předchozím letu.

Po jídle je ten správný čas využít našlapané IFE, protože mapa letu je v tomto případě poněkud nudná.

Nechci se rozepisovat do detailů, ale opravdu je zde velký výběr všeho na co si vzpomenete a vyjímatelný ovládací modul zasazený do područky sedadla je také uživatelsky příjemný.

Zhruba po 5:05hod. letu se podle mapy blížíme k IPC a pohled z okna to potvrzuje. Volba místa v letadle je sázkou do loterie. Přistání na IPC je možné z obou směrů a tak vše určuje aktuální směr větru. V tomto případě sedíme na levé straně ve směru letu a tak můžeme pěkně sledovat kráter Orongo, krátce je vidět i začátek RWY18.

Ostrov je velmi malý a tak ho během chvilky ponecháváme za sebou, abychom odletěli nad vodu, kde bude proveden obrat pro přistání proti větru. IFE už je vypnuté a celá kabina napjatě očekává přistání. Obrátku si pilot užívá, letadlo letí prakticky bez hluku motoru, po vyrovnání zvyšuje rychlost pro přistání. Dosednutí bez problémů, žádné drastické brzdění se nekoná. Dojedeme až na konec dráhy, kde se otáčíme, a vracíme se k terminálu.

IPC Mataveri je malé letiště, takže žádné nástupní mosty nečekejte. Výstup je možný i ze zadních dveří po přistavených schodech, čehož využíváme. Ihned po vypnutí motorů, jsou přistaveny cisterny na doplnění paliva, protože letadlo se zde moc neohřeje a prakticky hned se vrací na pevninu.

Jedná se o vnitrostátní let a tak se žádná celní procedura nekoná. Při čekání v hale na zavazadla se zde pohybuje ovšem cvičený pes hledající drogy. Dostanete na krk věnec z místních květin a Váš pobyt na Isla de Pascua může zažít.

Jednou větou: LAN opět zabodoval vysokým standardem, který na tomto letu nabídl.

Konec šesté části, příště návrat na kontinent.