Celý trip trval jedenáct dní (beru i s okrajovými dny, kdy jsme odlítali z Evropy a také přilétali) a sestával ze čtyř dní na Taiwanu v Taipeii a necelých pěti dní v Gayana Eco Resortu na ostrově Gaya, který náleží Borneu, konkrétně Malajzii a je naproti města Kota Kinabalu.
Jelikož jsem byl pozván a vše bylo již zařízeno, tak jsem si jen předem zjistil, že na Taiwan letíme s EVA Air. Nemám zase nějak extra přehled, ale co jsem se díval na možnosti letu na Taiwan, EVA Air, se kterou jsme letěli, vycházela asi nejlépe.
VIE-TPE
Odlet: 3.6. 19:35
Letadlo: Airbus A330-200
Aerolinky: EVA Air
Mezipřistání: Bangkok
Odlet byl z Vídně 3.6. v 19:35 a na letišti jsme měli být již dvě hodiny před odletem. Cesta z ČR autem byla v pohodě a ještě jsme tam byli o hodinu dříve. Po nalezení check-in přepážky EVA Air, kde stála velká tlupa asiatů, jsme si počkali v řadě maximálně tak dvacet minut, až jsme se dostali k evropskému mladíkovi, který nás odbavil. Byli jsme celkově čtyři a když jsme mu to sdělili a poprosili ho, jestli by nám mohl dát místa v letadle někde blízko u sebe, řekl, že se mu podařilo zajistit jen dva vedle sebe a další dva jednotlivě ve dvou řadách za námi (k tomuto se ještě později dostanu, jelikož má tahle zmínka svůj důvod).
Asi hodinu jsme strávili v bezcelní zóně a poté šli k příslušnému gatu, který se již otevřel a zanedlouho měl začít boarding. Bezpečnostní kontrola proběhla bez sebemenšího problému a zahlédli jsme první asijskou slečnu, příslušníci EVA Air, která nás nasměrovala do čekárny. Jelikož jsem nevěděl, co od jídla a pití v letadle očekávat, koupil jsem si v čekárně v automatu ještě Colu a dvě snickersky, kdyby náhodou. V této chvíli oznámila zaměstnankyně (zřejmě letuška, ale tím si nejsem jist, jelikož jsem si nezapamatoval její obličej) aerolinek, že začíná boarding a postupně volala lidi podle zón, kde v letadle sedí. My jsme byli zóna čtyři, tedy jsme šli až jako poslední. Po vkročení do letadla nás velmi mile přivítaly nádherné asijské (zřejmě taiwanské) letušky (k letuškám se ještě dostanu) a podle boarding passu nás směrovaly do příslušných uliček, jelikož řazení sedadel v tomto Airbusu A330-200 je 2, 4, 2.
Nyní se dostávám k sedadlům, které nám přidělil mladík na vídeňském letišti. Měli jsme jedno dvojici sedadel uprostřed řady a poté po jednom sedadle v následujících dvou řadách. Na krajích prostřední řady však už nikdo nebyl, tedy nám mohl zřejmě s klidem přidělit všechna čtyři sedadla uprostřed. Ale zase na druhou stranu nevím, jak to chodí, a nechci tvrdit, že to šlo.
Chvíli po usazení jsem začal zkoumat interiér letadla, jelikož jsem v žádném takovém ještě nebyl. Mezi „příslušenstvím“ na cestu byly kromě polštářku, deky a sluchátek také jednoduché lehké látkové bačkorky, kterých jsem okamžitě využil. Jen škoda, že nebyly příliš stavěny na větší evropskou nohu, jelikož nám chlapům Evropanům z nich čouhaly paty. Odlet byl stanoven na 19:35, ale od gatu jsme odjížděli již v 19:20, což mě trochu překvapilo. Od země jsme se odlepili nejpozději v 19:30. Na start jsem byl velmi zvědavý, jaké to vlastně je. První pocit záběru motorů naplno ve mně vzbudil nadšení, jelikož to bylo přesně to, co jsem od toho očekával. Zatlačení do sedačky, akcelerace, relativně dlouhý rozjezd a nakonec odlepení se. Jeden horší pocit jsem však zažil a to při tom, když letadlo stoupalo a začalo se točit na jiný směr.
Po krátkém oznámení letušek o tom, jak dlouho poletíme, jsem začal zkoumat, co vše multimediální systém v letadle nabízí. Kromě nepřeberné nabídky filmů a hudby jsem objevil položku Sky Compass. Pod ní se skrývalo samozřejmě menu, ve kterém může člověk sledovat čas v místě odletu, čas předpokládaného příletu do destinace, aktuální čas v destinaci, aktuální výšku, rychlost, teplotu venku a mnoho dalšího. Byla tam také mapka, která zobrazovala dráhu letu, jíž jsem tam měl snad po celou dobu a netrpělivě jsem sledoval, jak daleko to ještě je a nad jakým státem se právě nacházíme.
Možná hodinu po odletu (hrubý odhad) začaly sympatické taiwanské letušky roznášet večeři, což mě velmi zajímalo, oč se vlastně bude jednat. Vždy jsme měli na výběr ze dvou možností, ale bohužel si již nedokážu vzpomenout na všechna jídla, která jsme dostali. Jako první jsem si vybral kuře s rýží, ve které se nacházelo pár krevetek. Další částí večeře byl zeleninový salát s ředkví, okurkou, ledovým salátem a něčím, co netuším, co je, poté několik kousků různého ovoce, chutný karamelový puding s mandlemi a horká houstička s máslem.
Musím teda uznat, že od stravy v letadle jsem čekal mnohem méně. Celý tento chod byl výborný a pochutnal jsem si na něm. Na pití byl velmi široký výběr od neperlivé vody, přes džusy, coly, sprity, po pivo či víno. Chvíli potom chodily ještě letušky s horkým zeleným čajem či horkou kávou. Zvolil jsem pomerančový džus (bylo na výběr mezi pomerančovým a jablkovým), který nebyl vůbec špatný a rozhodně se nejednalo o žádný patok za pár korun, co se prodává u nás.
Jelikož jsme měli přiletět na Taoyuan International Airport (TPE) v pět hodin odpoledne jejich času a po ubytování v Taipeii jít ještě na jednu uvítací párty, rozhodli jsme se v letadle nespat, abychom se ještě potom večer utahali a bez problému usnuli. Říkal jsem si, co budeme celou cestu dělat, ale nakonec jsme se zabavili sledováním filmů, někteří na notebooku, někteří v multimediálním systému letadla. Asi nejčastěji sledovaným filmem mezi cestujícími byl John Carter: Mezi dvěma světy nebo Nepřítel pod ochranou, což jsou poměrně nové filmy.
Po večeři ještě většina cestující dřímala, ale nakonec skoro všichni zalehli a spali. Jen hrstka odvážlivců byla vzhůru. Letušky ještě chvíli po večeři zahlásily, aby lidi zatáhli okna. Zhruba hodinu a půl před mezipřistáním v Bangkoku se podávala snídaně, na kterou si však nedokážu ani za nic vzpomenout, tudíž se omlouvám. Každopádně vím, že mi chutnala. Přistání bylo naprosto klidné a pro mne tedy příjemné. Po výstupu z klimatizovaného letadla mě v tunelu spojujícím letadlo s prostory terminálu ošlehlo thajské horko, které však ustálo po vstupu do gatu, kde nám další příslušnice EVA Air předaly karty, které znamenaly, že pokračujeme v cestě dále na Taiwan. Zastávka trvala asi hodinu a půl, kdy jsme si prošli bezcelní zónu a na chvíli se uvelebili v křeslech. Deset minut před boarding timem jsme se vydali k našemu gatu E10, ke kterému to však byl opravdu velký kus přes celé křídlo E.
Nastoupili jsme do kompletně uklizeného letadla, tentokrát však už bačkorky připravené nebyly, zřejmě z důvodu kratší vzdálenosti. V Bangkoku se tak odhadem polovina cestujících vyměnila, takže jsme nakonec byli skoro jediní Evropani v celém letadle. Chvíli po odletu z Bangkoku se začal servírovat oběd, který se nesl už v thajském stylu.
Já si vybral opět kuře s rýží (foto pochází od kolegy, co se mnou cestoval), které bylo opět výborné a součástí bylo opět ovoce, tentokrát však již exotické, sladký dezert a houstička s máslem. Po rozdání jídla opět začaly chodit letušky s nabídkou nápojů.
Zbývajících nějakých asi 1800 km letu jsme se opět dívali na filmy a já částečně netrpělivým sledováním Sky Compassu, jak daleko ještě jsme. Nic zajímavého se již v průběhu letu neudálo. Přistání na Taoyuan International Airport bylo opět měkké, akorát následné brzdění letadla bylo trochu prudší.
Tentokrát byl tunel spojující letadlo s gatem klimatizovaný, tudíž jsem zdejší ovzduší ještě neokusil. Rozloučili jsme se s pěknými letuškami, které se mimochodem v Bangkoku z části obměnily, a vydali se směr imigrační přepážky. U těch jsme předložili imigrační lístky, které nám letušky rozdaly před přistáním, dostali razítko do pasu a šli pro zavazadla. Chvíli jsme si na ně počkali, ale nakonec jsme je měly všechny v pořádku. Tedy až na drobnou výjimku, kdy se jednomu z nás v báglu rozbila flaška becherovky, čehož byla věčná škoda.
U výstupu z letiště nás již čekal Taiwanec s cedulkou, který nás měl dopravit do hotelu. Celý prostor letiště je klimatizovaný, takže nás po vykročení ven čekala facka v podobě místního horka a extrémní vlhkosti. Na to jsme si však časem zvykli.
Další části trip reportu budou následovat, jakmile je sepíšu. Pokud by někdo měl zájem o další foto, klidně nějaké konkrétní, řekněte si a pokud to bude v mých silách (vyfotil jsem to), dodám ho.
Každopádně se mi to líbí, EVA Air není zde na fóru moc často, takže si rád přečtu, jak lítají. Tradičně napíšu, že čím víc fotek, tím líp... i neleteckých 
Teď se tluču do hlavy, že jsem to nefotil, ale už to nenapravím no.
a zvlášť přínosný, když je od někoho, kdo letěl poprvé 
Také bych prosil o další foto. A vážení, nenuťte ho prosím do recenzí másla, nebo nám tu už nic nenapíše a to by bylo škoda 
