Pochopitelně vím, že Thajsko je už v dnešní době mezi cestovateli celkem „provařená“ země, myšleno, že tam už byl kde kdo, nicméně doufám, že alespoň někoho mé povídání zaujme.
Rád bych také zdůraznil, že pokud budu ve svém textu cokoliv či kohokoliv hodnotit, bude se jednat o hodnocení velmi subjektivní a tudíž vlastně neobjektivní
Takže se určitě pohodlně usaďte, připravte si plechovku Changu, Singhy, nebo Leo Beer (ti, kdo mají rádi něco tvrdšího zvolí Sang Som, nebo Blend 285), zapněte si bezpečnostní pásy...ehm...teda to poslední nemusíte, turbulence se dnes neočekávají...
Bylo to někdy ve druhé polovině roku 2007, kdy jsem od svého bratra dostal tip na „skvělou“ destinaci – Thajsko. Bratr, který nadšeně hovořil o Phuketu, neb se z něj zrovna vrátil, mě trochu nahlodal (což se mu o rok dříve s Mauritiem vůbec nepovedlo
. Na mé vlažné dotazy typu: „no, a jak dlouho to tam letí...to je tak 8 hodin, ne?“, anebo: „8 hodin ne ???!!! 11 hodin??!!! a co tam jako budu dělat tak dlouho v tom letadle, když mi vadí i lety na mnohem kratší vzdálenost ???“, dokázal celkem logicky odpovědět, takže jsem tuto destinaci nezavrhl.O svém plánu, strávit dovolenou o prázdninách roku 2008 v Thajsku, jsem se zmínil i svému velmi dobrému kamarádovi, který létání „miluje“ ještě méně než já, nicméně nakonec se domlouváme na tom, že pokud poletíme s renomovanou evropskou aerolinkou, jsme ochotni ten let nějak „přetrpět“.
Zodpovědnost za organizaci dopravy si beru na svá bedra, poněvadž v té době už mám za sebou zkušenost s lety se SkyEurope do Říma a Barcelony a jsem tudíž ten, kdo je kvalifikovanější.
Dodnes si pamatuji, jak jsem nadšeně sděloval, že jsem našel přímý spoj z Mnichova do Bangkoku s Lufthansou asi za 20.000 Kč (krize tehdy ještě nebyla, takže ceny se pohybovaly o dost výše i v období mimosezóny). Po schválení tohoto spojení od kamaráda (který mi ještě připomněl, že nechce letět s nějakou podezřelou asijskou aerolinkou) vyrážím do pobočky StudentAgency, kde po zaplacení dostávám svou první a poslední letenku v podobě šekové knížky...
Po platbě mi paní na přepážce jen tak mimochodem sdělí, že let je operován společností Thai Airways International, a já v tu chvíli téměř dostávám infarkt...“ale, ale...vždyť jsem si rezervoval let s Lufthansou“, řeknu vyděšeně...
...načež pracovnice profesionálně odpoví:“ ano, jedná se o codeshare let Lufthansy, ale samotný je operován Thai Airways“.
Jako v mrákotách opouštím pobočku SA, kde jsem nechal 40.000 Kč za 2 letenky s nějakou divnou asijskou společností. Po návratu domů se vrhám k internetu a sháním argumenty, proč je vynikající letět s Thai Airways místo Lufthansy a volám svému kamarádovi, který naštěstí pod tíhou mých načtených informací let s Thajci schvaluje...uff, a je zas o starost méně.
Později ještě rezervujeme asi za 2.000 Kč zpáteční let z KTW do MUC s LOT Polish Airlines. Zde bych si dovolil sdělit, že pokud bych měl hodnotit nejlepší catering na přískoku (pozn. přískok je krátký let zpravidla po Evropě, který vás dovede na významné letiště, odkud pak letíte long haulem do cílové destinace, v našem případě Bangkoku), tak to LOT vyhraje na celé čáře. Objektivně je potřeba říci, že v roce 2008 krize teprve začínala, a proto servis i na evropských letech byl na vyšší úrovni než dnes. Ovšem i tak pro nás velmi pěkně naservírovaná kontinentální snídaně v economy byla tím lepším zážitkem z letu s Embraerem 145. I když si pamatuji, že ten let byl tehdy prost jakýchkoli turbulencí, samotné přiblížení na letiště v Mnichově připomínalo horskou dráhu. To, že u menších letadel je takové přiblížení normální, jsem zjistil až časem...
Po brzce ranním příletu jsme měli k dispozici více než 12 hodin, které jsme využili k prohlídce města a zoologické zahrady (na ZOO jsem opravdu ujetý, proto, pokud budu níže hovořit o návštěvě jakéhokoli města, pak vězte, že pokud se zde nachází ZOO, tak jsem ho, s pravděpodobností hraničící s jistotou, navštívil).
Den v Mnichově utekl celkem rychle a byl tedy čas se přesunout zpět na mnichovské letiště. Plni očekávání jsme prošli odbavením a nastoupili do letadla...a v tu chvíli nastal mazec.
„Good evening...sawatdee kha“, přivítala nás anglicko-thajsky s typickým pozdravem wái thajská stevardka...pamatuju si, že jsem se jen překvapeně přiblbe usmál a řekl něco jako gúd ívning a dále postupoval k sedadlům, kde jsme s kamarádem seděli. Ty pocity si pamatuji dodnes, protože je fakt, že napoprvé se nikdy nezapomíná
Prošli jsme starou a omšelou sedmčtyřisedmičkou až k našim sedadlům a uvelebili se do celkem prostorných sedadel. Let nebyl zcela vyprodán, a proto jsme tehdy měli k dispozici 3 sedadla pro 2 osoby, což samozřejmě bylo vynikající, poněvadž jsme měli k dispozici už při tak komfortním rozestupu sedaček ještě jedno volné místo.Dovolím si teď malou odbočku – kdo z vás hrál v mladším věku počítačové hry...já ano a mou srdcovou záležitostí se stala hra Heroes Of Might And Magic. Proč o tom píšu...Kdo z vás si vybaví její grafiku ve verzi 1 a 2, tak mi snad dá za pravdu, že to nebylo nic světoborného, zvláště z dnešního pohledu. Ale pamatuji si ty dlouhé noci strávené u této hry, kdy jsem si v duchu říkal: „ještě jeden level a jdu spát...“, a nikdy jsem to nedodržel. Ta hra mě okouzlila svou atmosférou, i když graficky, lidově řečeno, stála za prd. A teď pojďme zpět do letadla Thai Airways...čím mohlo zaujmout 20 let staré letadlo bez IFE, s jednou velkou obrazovkou v každé sekci a několika vysouvacími malými monitory po stranách, na kterých se během letu dokola pouštěly filmy s Mr.Beanem?...asi si logicky odpovíte, že ničím...nicméně já budu oponovat – mohlo zaujmout atmosférou a kvalitou služeb, což se také stalo. V některém pokračování se pokusím subjektivně seřadit kvalitu aerolinek, se kterými jsem do JV Asie létal...nicméně již teď prozradím, že subjektivním vítězem se stanou Thai Airways International, a to proto, že prodloužily můj pobyt v Thajsku o zpáteční let do této destinace. Zkrátka kdykoliv jsem z JV Asie odlétal (vždy z BKK), nikdy jsem už neměl stejný pocit jako s Thai.
Budu-li popisovat servis, tak nemohu použít jiné slovo než EXCELENTNÍ. Jídlo mi tehdy velmi chutnalo a navíc je potřeba říci, že nic nebyl problém. Přibližně každou půlhodninu procházel economy třídou stevard, který nabízel výběr z několika alkoholických nápojů (vodka, whisky, gin, bourbon atd.) a pokud bychom vždy využili jeho nabídky, tak se z nás do konce letu stanou alkoholici...
Vzhledem k tomu, že jsme toho nenaspali již během předchozí noci, prospali jsme prakticky většinu našeho letu do Bangkoku, kde jsme naštěstí přistáli tak hladce, že jsem si říkal, že to lítání začnu mít opravdu rád...
Zde bych si dovolil první část mého povídání ukončit, neboť pokud bych popisoval zpáteční let, musel bych použít magických kláves CTRL+C a CTRL+V, neboť servis (i letadlo) bylo na totožné úrovni.
Čemu bych se chtěl ještě v krátkosti věnovat, je samotný průchod ze zóny, kde se vyzvedávají zavazadla a letištní halou...ten moment, kdy se před vámi otevřou dveře do veřejné zóny letiště je, dnešní terminologií řečeno, multikulturně zdrcující...v tom momentu se přede mnou otevřel příjemný chaos, ve kterém nám bylo nabízeno ubytování, transfery do hotelu limuzínou, výlety a já nevím, co ještě...tomu, že nám posléze bude nabízena i ping-pong show a my se s kamarádem octneme v debatě, zda-li se nejedná o exhibiční stolně-tenisové utkání mezi vynikajícími „ping pongisty“ z Thajska, se dnes již směji. Nicméně po mnohahodinové trase z Evropy do Asie jsme konečně dorazili do hotelu Viengtai, který byl v době americké válce ve Vietnamu, veřejným domem, a byli jsme připraveni poznávat krásy Thajska, které mi na mnoho budoucích let doslova učarovalo... o tom, ale až příště
Lufthansa Regional na letišti v Mnichově
Naše postarší jumbo při přípravě na let...
...v barvách Star Aliance...
Pozdní oběd na letu z Bangkoku
Večeře na letu z BKK. Vězte, že i jídla, která nevypadají úplně pěkně, mohou být chutná
