ICN-GUM
Jeju air
Boeing 737-800
Loading factor: 60 %
Těsně před osmou hodinou večer přijíždím metrem na jedno z nejlepších letišť na světě. Chvilka bloudění (po výlezu z metra pořádně nevíte kam jít) nakonec nacházím tři osamocené přepážky Jeju airu. Agentka rychle vyplňuje do API adresu hotelu a po chvíli už jedu na vzdálenější gate monorailem.
Nástup do letadla probíhá klasicky asijsky, agentka pozve nejprve rodiny s dětmi, přičemž se zvednou všichni lidi, kteří vytvoří před gate slušný neprostupný chumel a maminky s kočárky se doslova probíjejí masou lidí. U Ryanairu nic neobvyklého, ale u aerolinky s přiřazeným seatingem? Vítejte v Asii.
21:40, před emergency instructions se vám letušky ukloní, push back, start, levá otočka nad Soulem a přede mnou jsou více jak čtyři hodiny brázdění nocí nad vodami Pacifiku. Hodinu po startu se podává večeře – hovězí s rýží a samozřejmě nechybí nejznámější korejské pálivé zelí – kimči. Nedlouho na to letušky rozdávají imigrační karty, zhasínají a přejí dobrou noc. V polospánku ještě registruji, jak letušky 2x procházejí s tácem plným džusů.
Přistáváme načas, na letišti spí pár letadel United (který z nich je asi ten proslulý Island Hopper?). Po zkušenostech z Miami (čekačka 2 hodiny) a New Yorku JFK (čekačka přes hodinu) spěchám rychle na imigrační, kde je k mému překvapení otevřeno přes 5 přepážek a nikde nikdo. Za dalších 10 minut už sedím v autě a hurá na objevování krás ostrova, na kterém začíná den v USA.
Kluziště na Inčonu
Jih Guamu
Jeju Air
Boeing 737-800
Loading factor: 50 %
Ačkoliv Letiště A. B. Wona Pata patří mezi malá letiště, mezi půlnocí a šestou ráno tu je poměrně hustý provoz. Osobně nechápu, kdo by letěl s United na vedlejší ostrov Rota ve 2:30 ráno, ale jak jsem později viděl, opravdu se i tací najdou.
TSA agenti brali svou práci velmi poctivě (co kdyby náhodou v té zubní pastě byla výbušnina?!), přesto vše proběhlo korektně a zubní pasta mi byla nakonec vrácena. Za security je otevřeno i v noci pár obchodů typu Hermés a Prada. Jdu tedy rovnou ke gate. Těsně před přistáním našeho stroje nás ovšem agenti spolu s policistou všechny vykazují od gatu na druhou stranu letiště, že prý tudy projdou cestující ze Soulu. To se ovšem nelíbilo jednomu japonskému turistovi, kterému to všechno přišlo zbytečné, a začal policajtovi nadávat. Jenže policajt amerických rozměrů (tj. >130 kg) mu důrazně odvětil, ať okamžitě vypadne, nebo si vykoleduje neplánovaný pobyt na Guamu. Japonce nakonec usměrnila jeho manželka/dcera (já ten věk u Japonců prostě nepoznám), usadila ho do masážního křesla, vhodila do něj pár dolarů a byl klid.
Krátce po startu letadla usínám a probouzí mě až hlášení stewardek, že se bude podávat snídaně. Můžu vám říct, že jsem čekal obvyklou rýži s kimči, ale Jeju překvapil. Výborný jogurt s muffinem, bábovkou a pomerančovým džusem. K tomu ještě káva nebo čaj. Krátce nato přistáváme v zamračeném Inčonu.
Guam Airport
- Korejci mají lehce odlišnou představu o pojmu „low-cost“
- Servis naprosto špičkový - 23kg odbaveného zavazadla v ceně, pendlující stewardky s džusy, vynikající snídaně
- Jeju air plní přání svých zákazníků
Snad někdy příště. 
