Kanada s infantem - podzim 2011

[RadimS]

Toto fórum čtu se zaujetím už zhruba dva roky a jeden rok jsem registrovaným členem. Teprve teď jsem se dostal k tomu, abych tu zveřejnil svůj první trip report z cesty, která se udála na podzim 2011. Mezitím se už uskutečnila druhá cesta do stejné destinace, tentokráte s jinou společností, takže mám v plánu zveřejnit malé srovnání v přístupu k cestujícím s malými dětmi u BA, Lufthansy a Air Canada. Takže příběh je následující:

Už nějakou dobu jsme chtěli navštívit naše příbuzenstvo v Kanadě. Vybrali jsme si sice pro cestu zvláštní termín, ale nešlo to jinak. Přelom října a listopadu mohl přinést pravou kanadskou zimu, ale také pěkný závěr podzimu. Naštěstí platila druhá varianta. Jednalo se o naši druhou transatlantickou cestu, ale tentokrát jsme poprvé vyrazili na cestu s naší 16ti měsíční dcerou.

Nejprve bylo zapotřebí vyplnit hromadu papírů, nutnou k tomu aby člověk získal do pasu nálepku, která ho oprávní k nástupu do letadla letícího do cílové vízové destinace. Čekání na víza jsme si zpestřili týdenní dovolenou v Alsasku. Září 2011bylo s počasím na cestování po Evropě opravdu štědré. Alsasko mohu jenom doporučit. Rychle zpět do Prahy na velvyslanectví Kanady. Jelikož se vízovým úředníkům předložené dokumenty moc líbily a zaměstnavatel neměl nic proti mé 15 denní nepřítomnosti (oč to má manželka na mateřské jednodušší:-), zbývalo 21 dní na koupení letenek. Z několika variant, které byly v daný moment k dispozici, zvítězily BA na trase VIE-LHR-YUL. Takže už jenom zabalit kufry a hurá na cestu.

VIE-LHR 27.10.2011, čas: 14:15-15:35 (2:20 hod.), BA701, Airbus 321, obsazenost: 100%

Den předem jsem se pokoušel udělat on-line check-in, ale ten z nějakého důvodu nefungoval, byl jsem proto zvědav, zda nám zůstanou vybraná místa v rámci BA FFP. Cesta na Swechat ubíhala rychle. Na letišti jsme byli s dostatečným předstihem, takže jsme si v klidu vystáli menší frontu u přepážky, zbavili se zavazadel, nechali otagovat kočárek a vydali se na cestu k bráně. Bezpečnostní prohlídka proběhla bez problémů a rychle. Nejvíce mě překvapilo, že ostraha ani nechtěla vidět láhev s čajem pro naši malou. Letadlo bylo plné a odstartovalo směr Londýn s asi 20 minutovým zpožděním.

Byli jsme hrozně zvědaví, jak bude dcera snášet let letadlem. K našemu velkému překvapení si to docela užívala a vesele komunikovala s ostatními cestujícími. Manželka byla velmi zklamaná ze servírovaného občerstvení. Od rána moc nejedla a moc se těšila na tuňákový sendvič. Místo toho ji palubní personál nabídl malý sáček s několika málo malými kousky slaných pochutin. Zbytek cesty jsme strávili přemýšlením o tom, co si dáme v Londýně na jídlo. Než jsme se nadáli, tak kapitán zaparkoval u stojánku na T3.

Čekal nás přesun na T5 s přesně vymezeným časem o délce 1 hodiny 40 minut a právě tady začíná naše malé dobrodružství. Při výstupu z letadla jsme se dotázali palubního personálu, kde dostaneme náš kočárek. Paní se usmála a řekla, že na výdeji zavazadel. Nic zlého netuše jsme se vydali po směrovkách Baggage reclaim. Najednou se před námi otevřel velký prostor, rozdělený páskami na jednotlivé koridory, vyplněný ohromným množstvím lidí, snažícím se dostat přes pasovou kontrolu na území Spojeného království. Chvilku na to koukáme a horečně přemýšlíme, jestli je možné stihnout navazující let z T5.

Jak tam tak stojíme a zpoza nás přicházejí další a další zájemci o vstup do UK, vynoří se z davu paní v uniformě Letištního personálu a my se na ní obracíme s naším problémem. Paní poslouchá a poté říká, že máme velmi málo času na přestup, což nám na klidu nepřidalo. Paní s námi prošla meziuličkou až přímo před pasového úředníka. Po rychlém zkontrolování pasů, jsme konečně došli k pásu, na kterém byla zavazadla z našeho letu. Za dalších cca 5 minut nám konečně došlo, že tady kočárek rozhodně nebude a bude na nás čekat v cílové destinaci.

Rychle přebalit prcka a tentokráte po značkách Fly connections na Heathrow express který nás za malou chvilku dopravil na T5. Tady byla bezpečnostní prohlídka důkladnější než na Swechatu. Testovali jsme jídlo a pití pro malou, taška s jejími věcmi prošla velmi důkladnou prohlídkou. Zbývalo už jenom přesunout se na T5B. Celí zpocení a zmožení jsme konečně dospěli k naší bráně, mohli si v klidu odskočit na WC a velmi pomalým krokem přijít k přepážce, kde už agenti prováděli boarding rodin s dětmi a ostatních prioritních pasažérů.

LHR - YUL 27.10.2011, čas: 18:05-19:55 (6:50 hod.), BA095, Boeing 777-300, obsazenost: cca 70%

Po úspěšném boardingu zbývalo vyřešit poslední problém a to konečně nakrmit prcka. Požádali jsme palubní personál o ohřátí připraveného jídla. S ledovým klidem ve tváři nám oznámili, že nám nemohou ohřát pokrm v plastové krabičce, protože nemají v celém letadle žádnou mikrovlnku. Odpověď jsme akceptovali a pomalu nám začalo být líto naší malé při představě, že stráví celý let jen o piškotech. Asi za 10 minut přišel letušák s tím, že mu máme dát to jídlo, že vyřešili problém s ohřátím. Nakonec se dceruška dočkala. Přinesli porcelánový talířek se lžičkou.

Kvůli nízkému boardingu nebyl problém přesunout se po startu na volnou trojku a tam strávit zbytek letu. Celkem jsme tedy měli k dispozici 5 sedadel. Palubní servis proběhl v pohodě, na výběr bylo tradičně chicken or beaf a na druhé jídlo sendvič ve standardním provedení BA. Tady se omlouvám za nedodané fotografie jídla. Vždycky jdu do toho s tím, že to nafotím a pokaždé si na to vzpomenu, až už ho mám skoro celé snězené. Dcera po třech a půl hodinách usnula a prospala zbytek letu – probudilo již až klesání na Pierre-Elliott Trudeau Airport.

Na imigračním se vytvořila pěkná fronta. Žádné přednostní odbavení rodin s dětmi se nekonalo a tak jsme se postavili do fronty. Zhruba po 15 minutách začala dcera brečet a najednou se u nás objevil zřízenec, který nás velmi rychle poslal k první volné přepážce. Po zodpovězení 3 otázek a orazítkování pasu mohlo začít naše kanadské dobrodružství.

YUL - LHR 10.11.2011, čas: 19:55-7:35 (6:40 hod.), BA094, Boeing 767, obsazenost: 98%

14 dní v Montrealu uběhlo jako voda a přišel den odjezdu zpět domů. Kvůli dopravním zácpám se nám podařilo dostat na letiště pouhých 70 minut před odletem letadla. Na přepážce BA už nikdo nebyl a tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Během chvilky se u nás objevila pracovnice BA s dotazem zda letíme s nimi do Londýna. Po našem ujištění, že ano a že máme on-line check-in hotov a boarding pasy vytištěny, nám ochotně odbavila zavazadla a už to můžeme v poklusu začít stíhat.

Bezpečnostní prohlídka proběhla v pohodě, jenom s obvyklým testováním jídla pro malou. Když jsme celí udýchaní doběhli až k našemu gatu, tak jsme zjistili, že odlet byl posunut o 20 minut. Takže se nám trošku srovnalo zpoždění. Tentokrát jsme do toho šli s tím, že si domluvíme, abychom měli kočárek k dispozici na LHR při přestupu.

Priority boarding v podání BA na trase YUL-LHR byl docela zvláštní. Zavolali rodiny s dětmi a ostatní prioritní pasažéry, prošli jsme kontrolou a zůstali všichni stát v prostoru za přepážkou na začátku chobotu. Při boardingu jsme se zeptali agentky na možnost mít kočárek k dispozici při výstupu. Říkala, že to nezáleží na ní, ale na posádce. Vzala kočárek a odkráčela s ním k letadlu a když se vrátila, tak nám oznámila, že na palubě není místo a kočárek bude až na VIE. Takže zase nic a úžasný přestup po probdělé noci na LHR před námi:-( Po cca 15 minutách jsme dostali pokyn přemístit se na palubu. Sotva jsme našli naše místa už se přes nás hrnuli ostatní cestující. Tady to teda BA neuřídili na celé čáře.

Jednalo se o noční let, takže se během letu nedělo nic zvláštního. Snad jenom, že přes uličku cestovali rodiče s dvěma dětmi, přičemž ten jeden byl infant. V jednom okamžiku rodiče usnuli a malého měli na sobě, ten využil okamžiku a začal tatínka a maminku potírat jogurtem, takže za chvilku se probudili s překvapením. To bylo jediné vzrušení na palubě během celého letu. Nad LHR byla typická anglická mlha a fronta letadel před námi, tak jsme asi dvakrát obkroužili letiště, než jsme dosedli na plochu.

LHR - VIE 11.11.2011, čas: 11:00-14:15 (2:15 hod.), BA700, Airbus 321, obsazenost: 100%

Tentokrát přestup na LHR proběhl bez hledání kočárku a v klidu jsme se přesunuli autobusem z T5 na T3. Čekání na poslední let ubíhalo pomalu. Poslední segment cesty nebyl ničím zajímavý. Občerstvení na palubě bylo úplně stejné jako při cestě do Londýna. Dceruška usnula ještě před startem a prospala celý let a kdybychom ji nemuseli po přistání ve VIE vzbudit, tak by určitě spala dál. Unavení a nevyspalí jsme se shledali se všemi našimi zavazadly a nasedli do auta směr domov.

Závěrem bych se chtěl zeptat vás ostatních na vaše zkušenosti s cestováním s infantem a hlavně by mě zajímali vaše zkušenosti s kočárkem při přestupu. Děkuji za postřehy a vaši trpělivost při čtení až na závěr a doufám, že příště k reportu připojím také nějaké fotografie z letu.

[Robinson22]

Za mně díky za tento článek.Cestování infantem je vždy dobrodružství.Většinou cestují páry,které spolu již prolétaly kus světa,počali dítě a chtějí cestovat i dál a ve chvíli,kdy mají pocit,že už je to možné,tak pokračují dál.Články tohoto typu jsou určitě fajn protože jich není mnoho.Zkušenosti právě s kočárky,jídlem a přebalováním na letištích jsou ty nejcennější,pro pohodu dítěte na vyčerpávající cestě a tím pádem pro pohodu rodičů.My byli již s 2,5 letým synem na Maledivách před několika lety s Air Berlin z Mnichova.Přístup společnosti byl vynikajicí k nám rodičům i dítěti,posléze přelet hydroplánem s Maledivian Air Taxi taktéž.Co se týče kratších letů,tak jsme absolovovali již se dvěma dětmi 1,5 roku a 4,5 roku let s rumunskou nízkonákladovou společností Blue Air z Vídně do Larnaky a ohledně dětí lety byly ještě příjemnější než s Air Berlin.Je ovšem pravdou,že obsazenost byla kolem 50 procent a kyperské letušky hodné děti milují,takže jsme se o vlastní děti v podstatě nemuseli starat.O rok později lety s Cyprus Airways byly běžným standartem,ale musím konstatovat,že obvykle se letecké společnosti snaží ulehčit rodičům jejich starosti.Zároveň je jasné,že příjemní rodiče a hodné a roztomilé dětičky Vám dokáží během letu získat mnoho privilegií a nadstandartů.Toť naše zkušenosti...

[flyingblue]

Za mně díky za tento článek.Cestování infantem je vždy dobrodružství.Většinou cestují páry,které spolu již prolétaly kus světa,počali dítě a chtějí cestovat i dál a ve chvíli,kdy mají pocit,že už je to možné,tak pokračují dál.Články tohoto typu jsou určitě fajn protože jich není mnoho.Zkušenosti právě s kočárky,jídlem a přebalováním na letištích jsou ty nejcennější,pro pohodu dítěte na vyčerpávající cestě a tím pádem pro pohodu rodičů.My byli již s 2,5 letým synem na Maledivách před několika lety s Air Berlin z Mnichova.Přístup společnosti byl vynikajicí k nám rodičům i dítěti,posléze přelet hydroplánem s Maledivian Air Taxi taktéž.Co se týče kratších letů,tak jsme absolovovali již se dvěma dětmi 1,5 roku a 4,5 roku let s rumunskou nízkonákladovou společností Blue Air z Vídně do Larnaky a ohledně dětí lety byly ještě příjemnější než s Air Berlin.Je ovšem pravdou,že obsazenost byla kolem 50 procent a kyperské letušky hodné děti milují,takže jsme se o vlastní děti v podstatě nemuseli starat.O rok později lety s Cyprus Airways byly běžným standartem,ale musím konstatovat,že obvykle se letecké společnosti snaží ulehčit rodičům jejich starosti.Zároveň je jasné,že příjemní rodiče a hodné a roztomilé dětičky Vám dokáží během letu získat mnoho privilegií a nadstandartů.Toť naše zkušenosti...

Priznam se, ze za svych deset let pomerne intenzivnio litani jsem zazil jenom jedno dite, ktere se da nazvat "roztomilym".

Zbytek byly faakt votravny potvory (coz chapu, protoze se nudej).

[Robinson22]

Priznam se, ze za svych deset let pomerne intenzivnio litani jsem zazil jenom jedno dite, ktere se da nazvat "roztomilym".

Zbytek byly faakt votravny potvory (coz chapu, protoze se nudej).[/quote]


Víš ono je to o výchově a přístupu rodičů k dětem.Když je dítě malý,tak pochopitelně řve,když něco potřebuje.Je na matce,případně otci dítěte,aby poznali,co mu chybí a věnovali se mu a je klid.U těch větších je to pak o tom,jak si je vychováš a jak je zabavíš.Když si vychováš,teda spíš nevychováš, nezvladatelnýho šmejda,tak pak s tím nic nenaděláš .Netvrdím,že jsem objevil patent na výchovu,ale stačí jen děti vychovávat a ne je nechat od malička žít si vlastní život.Na to mají čas později.Nemám za děti andílky,ale nenechám obtěžovat lidi kolem.Nemůžou za to,že letí s náma letadlem....

[flyingblue]

Víš ono je to o výchově a přístupu rodičů k dětem.Když je dítě malý,tak pochopitelně řve,když něco potřebuje.Je na matce,případně otci dítěte,aby poznali,co mu chybí a věnovali se mu a je klid.U těch větších je to pak o tom,jak si je vychováš a jak je zabavíš.Když si vychováš,teda spíš nevychováš, nezvladatelnýho šmejda,tak pak s tím nic nenaděláš .Netvrdím,že jsem objevil patent na výchovu,ale stačí jen děti vychovávat a ne je nechat od malička žít si vlastní život.Na to mají čas později.Nemám za děti andílky,ale nenechám obtěžovat lidi kolem.Nemůžou za to,že letí s náma letadlem....

Uprime receno je mi dost jedno, jaky je duvod.

Predpokladam, ze vis, ze maly deti nemaj tak dobre zvladnuty vyrovnavani tlaku, takze je vyrovnavani tlaku boli bez ohledu na to, jak ho matka konejsi

Tim nerikam, ze zrovna Tvoje deti nejsou ty hodny, ale z hlediska zucastneneho cestaka rikam, ze kdyz nekdo tlaci do eroplanu kocarek nebo nese dite, tak planuju extra porci neceho "digestivniho".

[Zdenek]

Víš ono je to o výchově a přístupu rodičů k dětem.Když je dítě malý,tak pochopitelně řve,když něco potřebuje.Je na matce,případně otci dítěte,aby poznali,co mu chybí a věnovali se mu a je klid.

Tyhle řeči miluju. Prvně jsou kulury, kde se výchova dětí pojímá jinak než u nás. A když zůstaneme doma, tak nikdy nevíš kolik nocí rodiče před cestou nespali z jakýchkoli důvodů, proč jsou nervózní a podobně. A když se dospělý v letadle bojí, na dítě se to snadno přenese, ale co se svým strachem ten dospělý má udělat?
Lehko se soudí, že kdyby, ale někdy se to kdyby těžko realizuje.

[Robinson22]

Víš ono je to o výchově a přístupu rodičů k dětem.Když je dítě malý,tak pochopitelně řve,když něco potřebuje.Je na matce,případně otci dítěte,aby poznali,co mu chybí a věnovali se mu a je klid.

Tyhle řeči miluju. Prvně jsou kulury, kde se výchova dětí pojímá jinak než u nás. A když zůstaneme doma, tak nikdy nevíš kolik nocí rodiče před cestou nespali z jakýchkoli důvodů, proč jsou nervózní a podobně. A když se dospělý v letadle bojí, na dítě se to snadno přenese, ale co se svým strachem ten dospělý má udělat?
Lehko se soudí, že kdyby, ale někdy se to kdyby těžko realizuje.

Ano jsou i jiné kultury,jejichž děti se pak střílejí v kinech a školách.Já psal o mně a mých dětech.Můj názor na to,jak jsme cestovali,jak jsme se chovali a jaké mám děti.Myslet si o tom můžeš svoje,ale svádět na to kolik nocí rodiče nespali a že se bojí létat je dost mimo mísu.Pokud chtějí cestovat maj se vyspat a nebát se do toho sednout.Pokud se nevyspí,tak je prudí děti a pokud je prudí děti,tak nemaj otravovat ostatních 200 lidí v letadle.Nezlob se,ale nesdílím s tebou tvůj názor