Všechno to začalo v září, když polská aerolinka LOT oznámila program pro představení svého zbrusu nového typu ve flotile, a sice Boeingu 787 Dreamliner. Do programu zařadila hned několik evropských měst. Nejprve se tato „DreamTour“ měla týkat Prahy, Frankfurtu, Mnichova, Londýna a Vídně. Po pár dnech však přibyla ještě Kijev, Brusel a Budapešť.
V prvním okamžiku jsem přemýšlel, jak vysoká asi bude cena, ale po podrobném přezkoumání nastalo překvapení. Přeci jen 2200 CZK za výlet se současně nejmodernějším letadlem na světě, je poměrně slušná částka. Jenže mé rozhodování trvalo tak dlouho, že po několikadenním náporu na booking systém, od leteckých fandů z celé evropy, se cena zvýšila a to hned na necelých 4000 CZK.

Zhurba po měsící od zveřejnění programu, bylo v booking systému možné nakombinovat první úsek s Dreamlinerem a zpáteční úsek s Embraerem, případně také naopak. Cena vycházela něco přes tři tisíce a mě to stále víc a víc začalo vrtat hlavou. „Je ta správná chvíle?“. Po pár dnech mi však na emailovou schránku, přišla zpráva od LOTu, ohledně tarifu FIRST MINUTE na trase PRG-WAW-PRG, s tím, že je zde možnost zakoupit oba segmenty na let Dreamlineru. Cena čítala 2800 CZK a tak se tedy narodila chvíle pro výběr Vánočního dárku. Po domluvě s dalším leteckým fandou, si také on zakoupil letenku v tomto tarifu a my již začali plánovat druhý víkend v lednu. Měli jsme letenky v termínu 11.1. - 14. 1. 2013. Asi po týdnu mi vletěla do hlavy myšlenka o zpestření víkendu jakousi kulurní vložkou a tak tedy bookujeme letenky na trase CRL-WMI v doufání, že trasa WMI-CRL s Ryanair opět zlevní (Centovka nám utekla o jeden den). Po cca dvou týdnech Ryanair inzeroval na svém webu letenky WMI-NYO za 15 PLN a vzhledem k stoupající ceně na trase WMI-CRL jsme nakonec zabookovali trasu WMI-NYO-GDN (První úsek RYR, druhý WZZ) za zhruba 20 PLN na osobu. Cesta z GDN pak byla řešena autobusem polskibus za 1 PLN. Toto zpestření tedy vycházelo na nějakých 130 korun.
V druhé polovině prosince se objevily v médiích zprávy týkající se problémů s těsněním u dveří, podvozku a nakonec také selhávání počítačů v Dreamlineru LOTu. Ani po dodání druhého Dreamlineru s imatrikulací SP-LRB, nevypadalo nic tak růžově, jak se na první pohled zdálo. Ano, i tento supermoderní plasťák začal mít stejné problémy. Tyto lety nabíraly zpoždění a na pár z nich se objevil dokonce Boeing 737-400 namísto Dreamlineru. Nicméně my stále doufali v nasazení 787 na oba naše segmenty….
11.1.2013
PRG-WAW
LOT Polish Airlines
Boeing 787-800 SP-LRB
Letový řád: 09:35-10:40
Skutečnost: 13:25-14:21
LF: 25%
V pátek 11. Ledna, mě vytahuje nesnesitelný zvuk mého budíku z postele a já ihned kontroluji s čím, že to nakonec poletíme. „ANO!“ Bude to 787, konkrétně s registrací SP-LRB, to znamená, že se tato imatrikulace ukáže v Praze poprvé, do teď se tu totiž objevovala registrace SP-LRA, ale to už je tak trochu mimo mísu. V půl šesté ráno tedy vyrážím na letiště a v metru se přidává další účastník zájezdu.
Na letiště dojíždíme okolo půl sedmé, procházíme vyhlídkovou terasou s chytře nainstalovaným zeleným sklem a jdeme se na chvílí posadit než začne check-in. Při sezení mě sice řidič kárky určené k mytí podlahy ohodí jakýmsi preparátem, ale když vedle nás, na první pohled slušná skupinka lidí, začne vybírat koš se slovy „k***a tady taky nic“, odebírame se raději na právě spuštěný check-in, kde škemrám o upgrade. Bohužel, neprošlo to. Ale proč by také mělo s obyčejnou member kartou od M&M.
Po check-inu narážíme na další známou tvář z fóra. My ovšem míříme na bezpečnostní kontrolu, kde druhý cestovatel zapomíná na sundání opasku a podstupuje tak velmi nepříjemnou ošahávací show od pracovníka Pražského letiště. Za bezpečnostní kontrolou se ihned přesouváme ke gatu, abychom mohli nafotit z prstu C, první přílet SP-LRB do Prahy (To už se k nám přidal již zmíněný třetí účastník zájezdu). Na rychlo měním objektiv a bez nějakého nastavovaní, tedy na automat fotím jeho touch down.
Fotky né přílíš povedené a tak objektiv zase měním na ten původní, kvůli focení příjezdu tohoto mocného stroje ke stojánce.
Fotíme jak z horní části,
tak i z dolní části prstu C,
a po odfocení spěcháme zpět na východ C11, kde očekáváme spuštění boardingu. K našemu překvapení se boarding stále nekoná a v času původně plánovaného boardingu, se na obrazovce u gatu objevuje nápis „DALŠÍ INFO V 10H“.
Začíná to být poněkud podezřelé. „Co s tím zase provedli?“ říkám si a tišě doufám v úspěšný odlet dreamlinerem. K naší smůle v 10 hodin začně agent hlásit o dalším zpoždění a následnému podání informací v 10:30. Jak to tak bývá tak v 10:30 se opět začíná hlásit o zpoždění a odsunutí podání informací na 11:30. No a nakonec v 11:30 jak jinak, než o dalším zpoždění a odsouvaní času podání informací cestujícím na 12:30. V davu běhají dvě verze důsledku zpoždění: První verze je problém s podvozkem a ta druhá problém s počítači. Nikdo nic neví na 100% a tak mezitím na konci prstu C probíhá dvakrát akce s názvem „hostina za 100 kč“ (2x Voucher na občerstvení po sto koruně) a gate C11 se začíná pomalu, ale jistě rozpouštět.
Za těch pár hodin jsem si stihl 2x vybít a poté i nabít telefon a ve 12:20 se východ C11 začíná opět plnit. „Je to tady!“ boarding začíná okolo 12:35. Z původních asi 100 cestujících zůstalo zhurba 30-40. Inu přišli sice o výlet 787čkou, ale na druhou stranu pár cestujících přeřadili do business třídy Aeroflotu na letu do Moskvy, kvůli nedostatku míst v economy což také není k zahození. Většina lidí byla tedy přesměrovaná jinou trasou a nám se po čtyřech hodinách díky bohu zavírají dveře a následuje zdlouhavé čekání po pushbacku ze stojánky 22, okořeněno bezpečnostními pokyny nejprve polském a poté i v anglickém jazyce.
Ten úžasný, moderní a nádherný kolos, projíždějící okolo právě zaparkované tripl sedmy Emirates na gate 3, dodává pražskému letišti ten správný šmrnc a my konečně najíždíme a následovně vzlétáme z dráhy 24.
Ostře doprava a poté si teprve začínám opravdu užívat tento padesátiminutový let. Po pár minutách dostáváme lehké občerstvení a sluchátka k IFE.
V samotném IFE je docela dobrý výběr hudby. Filmy trochu zaostávají za očekávaním, ale mapka mě plně uspokojuje. Poslušně vyplňuji dotazník a s kolegou mířím do přední části letounu, kde bych se rád ujistil, že po přistání budeme vpuštěni do kokpitu, tak jak nám to sdělila jedna velice milá letuška při nástupu.
Bohužel, jiná a nevrlá letuška dovoluje pouze fotit business a s kokpitem po přistání máme nejspíše smůlu.
Vím, že je to vždy rozhodnutí kapitána letadla, nicméně zklamaně mířim zpět na své určené sedadlo 23A, na kterém jsem vlastně ještě pořádně neseděl, jelikož jsem se stále pohyboval po takřka prázdném letadle a aby toho nebylo málo tak se ještě krátce před přistáním pod dozorem stewarda přesouvám na sedadlo 19A kvůli lepšímu pohledu z křídla.
Naposledy prolétáváme potrhanou oblačností a jemně dosedáme na dráhu Varšavského letiště. Pojíždění netrvá ani 5 minut a téměř ihned po zaparkování na stojánce, mířím opět do přední části letounu. S kokpitem jsem byl od nevrlé letušky odpálkovan, ale business si opět mohu vyfotit. A tak se většina leteckých nadšenců procpe do business třídy a následně nenápadně ke dveřím kokpitu, kde operuje milá letuška, která volá kapitánovi a ten návštěvu povoluje bez sebemenších problémů.
Mezitím letadlo urychleně opustil třetí aviator, který pospíchal na let WAW-WRO. Tento let, mu měl být v Praze přebookován z původních 13:40 na 14:40 (Neměl to na jedné letence, ale milá paní manažerka českého zastoupení LOTu v Praze, povolila tuto změnu). Jak už to bývá zvykem, všude se naskytne chyb. Zpráva o změně letu do WAW dorazila pozdě a během toho stačili pracovníci na letišti změnit letenku WAW-WRO na WAW-MUC-WRO. Přitom let WAW-WRO létá skoro každou hodinu. Na přímý spoj již zpět přebookován být nemohl, důsledkem byla pouze jedna povolená změna zdarma v rezervaci, ale pro leteckého fandu žádný problém, rád se proletí o jeden let navíc, když za letenku zaplatil pouze 20 USD.
Tuto informaci od něj dostáváme až po výstupu z letadla, loučíme se a my dva zbylí účastníci odebírame kufr a vycházíme z terminálu. Všude okolo sníh, zima jak na sibiři, ale nám to nevadí a vyrážíme na desetiminutovou cestu pěšky k nedaleké benzínce, abychom se mohli občerstvit za přijatelnou cenu. Jako zákon schválnosti, v půli cesty začne chumelit a nám už zbývá jen uhýbat autům a kráčet dále po zledovatělém uzoučkém chodníku. Na místě si pak oba dva objednáváme horkého psa s kolou, a to dokonce dvakrát! Po lehkém občerstvení se vracíme na terminál, kde zabíráme lavičky se zásuvkou. Snažíme se připojit k nějaké bezdrátové síti, ale neúspěšně a tak zapojuju můj rezervní modem s polskou kartou. Ke vší smůle měl modem poškozenou USB koncovku a tak mě napadá poslední varianta, 3G v mobilu. Jdu tedy do trafiky Relay, kde samozřejmě pracovnice ani neví, k čemu jaká karta slouží. Navrhuje mi, abych si kartu koupil a vyzkoušel. Kupuji tedy jednu za 5 PLN, vracím se zpět k lavičkám, přehazuji sim karty v mobilu, vytvářím hot spot a vida. Internet běží. Bohužel, všude je jenom smůla a po cca třiceti vteřinách se internet vypíná a již nejde znovu aktivovat. Jdu tedy do spodní části terminálu, kde se náchází ještě jedna trafika Relay. Ani zde však pracovnice netuší, která karta by mohla mít nějaký ten bonus v podobě několika MB. Šahám tedy po plánku terminálu a v něm nacházím ještě jednu trafiku. Ovšem zde už nebyly ani ty nic netušící pracovnice. Procházím krámkem a po zvolání slov „jest ktoś“ se z útrob ozvývá „tylko chwileczkę“. Konečně příchází pracovník, jenže ten mě okamžitě informuje o vyprodání datových sim karet. „Zase nic“. Kontroluji pro jistotu ještě jednou plánek letiště, ale všechny ostatní trafiky jsou pouze v neveřejné části. A tak lituji, že jsem se nezeptal na již zmíněné benzínce a pochoduji zpět k lavičkám, kde již netrávíme mnoho času. Kolem šesté hodiny večer se konečně přemisťujeme do bytu.
12.1.2013
WAW-NYO
Ryanair
Boeing 737-800 EI-EMD
Letový řád: 08:25-09:55
Skutečnost: 09:00-10:25
LF: 30%
Druhý den ráno vstáváme okolo půl šesté ráno a vydáváme se opět na letiště Chopina ve Varšavě. (Ryanair obvykle operuje lety z letiště Modlin, nicméně toto letiště je teď zavřeno kvůli problémům s dráhou.) Po příjezdu dělám ještě pár fotek, ale kvůli hustému sněžení a velké zimě se rychle schováváme do terminálu a následně procházíme bezpečnostní kontrolou.
Nástup do autobusu začíná téměř na čas a i přes husté sněžení a lehkou mlhu se zdá být všechno v pořádku. Na odletu nás zdržuje pouze de-icing, který trvá o něco déle než obvykle. Letadlo bylo skoro prázdné a let byl vyjímečný snad jen tím, že se na palubě nacházela česká letuška. Po hodině a půl dosedáme v husté mlze na letišti ve Skavstě, kde nemáme moc času a poté co nám ujíždí autobus do města, obcházíme letiště za účelem udělat nějaké fotky, ale kvůli počasí se po chvíli vzdáváme a za bezpečnostní kontrolou čekáme na náš další let, tentokráte do Gdaňsku.






