Po sejmutí otisků prstů při imigrační kontrole, vyzvedneme u pásů zavazadla a pokračujeme do místa, odkud odjíždí letištní vláček „MIA Mover“ směrem k půjčovně aut. Fronta v půjčovně Dollar, kde máme rezervované auto přes internet, není příliš velká a tak se brzy dostáváme na řadu. Zdejší personál nám ochotně radí ohledně systému silničního mýta a tak zakupujeme elektronický „SUN PASS“ abychom se nemuseli nervovat z pokuty 25USD za každé projetí mýtnou branou u kterých velmi často neexistuje možnost platby v hotovosti či kartou. Veškeré papírování je tedy za námi a tak přicházíme na plochu parkoviště, kde si máme vybrat auto ve zvolené kategorii. Volíme tedy Chryslera, jak jinak než s automatickou převodovkou. Usedám za volant, zapínám GPS navigaci a vyrážíme na jih. Venku je příjemně teplo ale také tma a velmi silný provoz. Prvních pár mil mě rozčilují venkovní zrcátka našeho auta, která zvětšují a přibližují, takže mám trochu problém s odhadem odstupu ostatních aut, což v husté provozu není to pravé ořechové. O slovo se hlásí hlad i únava, takže nám přijde vhod všude přítomný Subway. Z letiště nás čeká trasa dlouhá asi 35mil, ale nutno dodat, že to ubíhá velmi pomalu. Konečně přijíždíme do Florida City do motelu Travelodge, který máme rezervovaný přes Booking. Jedná se o klasický americký motel, tedy auto zaparkujeme přímo před dveře pokoje. Toto ubytovací zařízení má velmi vysoké hodnocení od klientů ve smyslu poměr cena/úroveň. Zbývá tedy hodit rychlou sprchu a přesunout se do pelechu.
Den druhý
2.2.2013
První letošní noc na americkém kontinentu je za námi. Ráno nás vítá příjemné počasí a vcelku bohatá snídaně ve zdejším typickém stylu. Co mě však rozmazluje je možnost si pomocí speciálního stroje u snídaně vyrobit vlastní čerstvou wafli. Relativní drobnost, ale vážně potěšila a to jak čerstvostí, tak výbornou chutí. Inu takhle si osladit život hned po ránu není vůbec špatné. Dnes máme v plánu projet jižní část Everglades National Park
http://www.nps.gov/ever/index.htm a vrátit se zpět do Florida City s tím, že v podvečer chceme omrknout zdejší Florida Keys Outlet
http://www.premiumoutlets.com/outlets/outlet.asp?id=93.
Udělali jsme však taktickou chybu při rezervaci ubytování v Travelodge a tak se nám nedaří přikoupit další noc, protože je motel plně obsazen. Z tohoto důvodů nemůžeme nechat zavazadla v pokoji, protože další sice plánujeme zůstat rovněž ve Florida City ale v jiném hotelu. Po snídani se na základě instrukcí z cestopisů na pokoji ošetřujeme repelenty. V parku jsou jen velice omezené možnosti si něco koupit a tak u pumpy nakupujeme vody a vyrážíme do přibližně 11mil vzdáleného Ernest Coe Visitors Centra, což je jeden ze vstupů do Everglades. Cestou zastavujeme u cedule označující vjezd do parku, abychom udělali fotku.
Nikdo tady není a tak v okamžiku, kdy se v přilehlém křoví něco pohne, nás jako patřičně vystrašené turisty nenapadne nic jiného, než to, že nás právě hodlá posnídat aligátor. Po chvilce zaparkujeme u návštěvnického centra, jdeme dovnitř omrknout, co vše nás tady čeká.
Kousek od návštěvnického centra platíme za vjezd do parku 10USD. Rada starších rozhoduje, že si park prohlédneme od konce, takže se jako první přesouváme do osady Flamingo, která je od vstupu vzdálena asi 37mil. Cesta je kvalitní, svádějící k rychlejší jízdě, ale dodržujeme zdejší „speed limit“ a děláme dobře, protože vzápětí potkáváme policejní hlídku. I tak náš Chrysler při klidné jízdě žere snad i trávu u cesty. Je děsné, jak míle na navigaci jen pomalu ubíhají oproti kilometrům, které máme zažité. Parkujeme ve Flamingu a tady to je balzám na duši. Hezké počasí, teplo ale hlavně totální klid. Informační tabule ukazuje nejmenší intenzitu otravných komárů.
Jsme prakticky na konci parku a neviděli jsme aligátora? Úkol je jasný, musíme ho najít. Místní pán nám dává radu, kam se máme vydat. Prý u kanálu se každý den nějaký vyhřívá. Jdeme tam a skutečně, něco tam leží! Vidíme dva aligátory, ležící přes sebe. Dlouho na ně zíráme, ale nemůžeme se dostat až k nim. Celou dobu jsem nezaznamenal sebemenší pohyb a tak je docela klidně možné, že to byla jen plastová atrapa pro turisty. Flamingo je tak trochu konec světa a tak sedáme do auta a vyrážíme obdivovat zdejší přírodu. Funguje to tady tak, že cestou je mnoho malých parkovišť, kde zaparkujete a vyrazíte na tematickou procházku. Příroda tady je opravdu velice zvláštní. Nemá smysl popisovat každý trail, co tady je. Za zmínku ale rozhodně stojí Anhinga Trail u Royal Palm Visitor Center, protože tady těch aligátorů je vidět opravdu dost a to v bezprostřední blízkosti. Zdejší strážci parku neradi slyší slovo krokodýl, protože tady jsou aligátoři či gatoři, a tak se vám budou snažit vysvětlit rozdíly mezi nimi. Z mého pohledu to je stejně všechno „krokouš“.
Den třetí
3.2.2013
Na dnešní den jsme si stanovili dva hlavní úkoly. Přesunout se na západní pobřeží po silnici s názvem Tamiami Trail a projet se vznášedlem po mokřadech. Po snídani v Ramadě si na hotelové recepci bereme časopisy, ve kterých jsou slevové kupóny na všechno možné. Vyrážíme na sever až k místu, kde začíná silnice 41 vedoucí na západní pobřeží. Čeká nás zhruba 130 mil jízdy. Společností, které zde nabízejí projížďky po mokřadech je tu celkem dost, rozdíl nebude ani tak v cenách, jako spíše v tom, co během projížďky uvidíte. Četli jsme pochvalné recenze na společnost s názvem Buffalo Tigers Airboat Rides a tak kolem 11 hodiny parkujeme na jejich parkovišti.
Je tu klid, moc lidí tady není, ale jedno vznášedlo se právě připravuje k vyplutí. Obsluha nám dává na vědomí, že pokud chceme vyrazit také, že na nás počkají. Platíme tedy 25USD na osobu a nastupujeme prakticky bez čekání. Všude se píše, že je lepší sedět více na přídi, tedy dále od hlučné vrtule. Než si to stačíme uvědomit, sedíme v poslední brázdě tedy přímo u vrtule, protože stejně jinde není místo. Jenže ejhle všichni mají sluchátka proti hluku, ale pro nás tu žádné nejsou. Je hluk a tak „posunkama“ukazuji řidiči, že nemáme sluchátka. On nám chápavě podává alespoň vatu do uší.
Vznášedla se zde na mokřadech používají kvůli tomu, protože ve vodě je mnoho rostlin, které se při použití klasického lodního šroubu namotávají na hřídel. Musím říct, že vznášedlo mne překvapilo hned v několika ohledech. Jednak dokáže jet velmi slušnou rychlostí a jednak opravdu neskutečně řve. Jede tak rychle, že i když je celkem teplo, tak je vám za jízdy zima. Celá projížďka byla zajímavá. To prostředí, ve kterém se zde pohybujete je prostě unikátní. Trochu jsem si zavzpomínal na pořad o leteckých nehodách, konkrétně na ten díl, který pojednává o havárii letadla ze dne 11.5.1996. Tehdy se letadlo letící z Floridy do Atlanty kvůli požáru na palubě pár minut po startu zřítí do zdejších močálů plných aligátorů. Nikdo z posádky tohoto letu to nepřežil. Ona ani orientace zde není snadná, protože přes vysoké rostliny není vidět a tak doufám, že náš řidič se tu dobře vyzná. Myšlenky o vysazení motoru v kombinaci se setkání s hladovým aligátorem si nepřipouštím. Zdejší fauna a flóra je rozmanitá a tak cestou je na co koukat.
Řidič občas přidává akrobatickou vložku v podobě ostře projeté zatáčky. V okamžiku, kdy něco pozorujeme, řidič vždy vypíná motor a v těchto momentech se mokřadem rozprostírá neuvěřitelný klid. Přichází zlatý hřeb naší projížďky. Nějaký čas brázdíme mokřad a hledáme vhodného aligátora. A je to tady! Pěkný kousek se vyhřívá na slunci.
Přijíždíme k němu a vypínáme motor. Aligátor vyráží k nám a rozhodně budí respekt. Cestou řidič vysvětloval, že skočit do lodi umí jen někteří. Jaký je asi tento kousek? Umí to? Hlavou mi probíhají dokumentární pořady BBC právě na toto téma. Sakra vždyť on je tak blízko!
Vypadá to, že náš řidič ví, co si může dovolit. Vysvětluje nám, že aligátor údajně nevidí dopředu, ale věřte tomu, když na vás číhá jeho otevřena tlama. Na závěr mu je hozen nějaký kus jídla, aby se zabavil a nechal nás v klidu odjet. Pokračujeme na místo, u kterého se dá zakotvit a vystoupit na břeh. Půda pod nohama se ale trochu propadá a tak chodíme po dřevěném chodníčku. Popravdě řečeno tak trochu čekám, kdy na nás něco vyskočí.
Nic takového se nestalo a tak pomalu nabíráme směr zpět přístaviště. Cestou vidíme mnoho různých zvířat od želv, přes ptáky, hady a samozřejmě aligátory. Ani tady však nemáme problém s komáry. Cestou zpět míjíme právě odjíždějící poloprázdné vznášedlo, ale naši spolucestující z Argentiny byli v pohodě, tím spíš když jsem jim řekl, že jsem nedávno v jejich Buenos Aires byl.
Na břehu si dávám svačinku a jsem sledován aligátorem, tak jsem mu udělal tuhle „uměleckou“ fotku:
Sedáme do auta a poklidným tempem vyrážíme směr Ochopee, vesnička kde se má nacházet nejmenší pošta na světě. Zábava je super a tak si ani nevšimneme, že jsme Ochopee bez povšimnutí již projeli. Pokračujeme tedy směr západní pobřeží, kolem Naples až do Bonita Springs, kde máme zase dopředu rezervovaný nocleh v půjčovně lodí.
Náš motel je umístěn na dlouhé zemské šíji, široké asi 300m, kde jejím středem prochází Hickory Blvd a z obou stran je voda. Na jedné straně můžeme pozorovat nepřeberné množství různých ptáků a na druhé krásnou pláž plnou mušliček.
Jsme v USA a my dostáváme chuť na steak, takže do navigace zadáváme patřičné parametry a vyrážíme směr Fort Myer na kus masa. Když dorazíme do poněkud kýčového steak housu, je nám jasné, že se něco děje. Ač nemáme rezervaci, poměrně snadno se dostáváme dovnitř a to i přes fakt, že dnes mají zdejší obyvatelé pomalu státní svátek. Koná se totiž finále amerického fotbalu neboli Super Bowl, ve kterém proti sobě nastupují Baltimore Ravens versus San Francisco 49ers, což mi ani jedno nic neříká, nicméně jsme asi jediní v celé hospodě, kdo o nich nic neví. Je nám tudíž dost jedno, kdo vyhraje a tak v klidu odjíždíme zpět do motelu.
Den čtvrtý.
4.2.2013
Začít den procházkou po pláži má svoje nepopsatelné kouzlo. Dnes máme volnější program ve smyslu přesunu do nedalekého plážového resortu s příznačným názvem Tropical Beach Resort Sarasea v Sarasotě, kam to máme asi 105mil. Hotel leží v těsné blízkosti Siesta Key, tedy na údajně nejhezčí pláži na Floridě jménem Siesta Beach. Cestou plánujeme krátkou zastávku v outletu. Jenže ejhle Miromar Outlets, Estero, je prostě pecka a tak tady nakupujeme půl dne.
http://www.miromaroutlets.com/directions/
Odpoledne dorazíme na pláž, kde v podvečer sledujeme, tak jako většina ostatních, romantický západ slunce.
Den pátý.
5.3.2013
Dnes dopoledne je v plánu návštěva jednoho z nejstarších parků na Floridě. Vstup do Myakka River State Parku je od nás vzdálen asi 15mil. Tady se mi moc líbilo. Je to v podstatě prales a takhle nějak si představuji, že to na naší planetě vypadalo v dávných dobách. Nejsou tu komáři, je tu absolutní klid, příjemné klima, nikde nikdo, zkrátka opět balzám na duši.
Je tu i místo kde se můžete dostat do korun stromu pomocí lávky a pak následně vystoupat až na vrchol dřevěné rozhledny, vysoko nad koruny stromů
Postupem času začíná přibývat lidí a tak park opouštíme a jdeme se válet na pláž. Zde si každý najde své místo.
Pravda, jsem poněkud překvapen, když se zrovna nedaleko ručníku objevuje mladý par, kde on má oblek a ona šaty. Je více než jasné, že se rozhodli, si zde říci své ANO. Lhal bych, kdybych tvrdil, že to nebylo dojemné. Hlavně moment, kdy on svou vyvolenou políbil a to za mohutného potlesku celé pláže. Byl to prostě doják větší než v kdejakém srdce rvoucím filmu. To všechno chápu, ale proč chtějí mít na svatební fotce v pozadí moje právě prohřívané špíčky, mi fakt hlava nebere.
Den šestý.
6.3.2013
Toto je pro nás spíše přejezdový den, protože se musíme ze Siesta Key přesunout do Orlanda, kde chceme další den navštívit vyhlášené zábavní parky. Chceme si těch 150 mil dlouhou cestu zpříjemnit a tak vybíráme trasu o něco delší, ale o to zajímavější. Pojedeme tedy zajížďkou přes St.Petersburg. První zajímavost, kterou máme cestou je Maria Selby Botanical Gardens.
http://www.selby.org/
Opět vytahujeme slevový kupon z časopisu a za zlevněné vstupné vcházíme do jedné z nejnavštěvovanějších botanických zahrad na území USA. Není tu moc lidí, příjemné prostředí, no radost pobýt. Ze všeho nejvíce jsem se těšil na strom, na jehož kmenu jsou ostré trny, protože něco takového jsem ještě neviděl. Chvilku to trvá, ale nakonec je nalezen k naší plné spokojenosti. Vyjma rostlin tu je i mnoho dalšího k vidění.
Hlavní důvod proč jedeme směrem na St. Pete je unikátní most Sunshine Skyway Bridge.
http://en.wikipedia.org/wiki/Sunshine_Skyway_Bridge Před nájezdem na most z jihu je možno zastavit na odpočívadle a most si prohlédnout či vyfotit.
Jeho celková délka je asi 6,6km. V květnu 1980 za špatného počasí, zde došlo ke střetu lodi s mostní konstrukcí. To mělo za následek, pád autobusu společnosti Greyhound a dalších šesti vozů z výšky 46 metrů do vody, což nepřežilo celkem 35 lidí. Pro placení mýta využijete SunPass. Za mostem je možno navštívit takové molo, kde rybaří plno lidí a most je také pěkně vidět. Vjezd sem je ovšem zpoplatněn.
V St. Pete chceme vidět museum Salvátora Dalího
http://thedali.org/home.php a protože nás čeká plavba výletní lodí, tak chceme navštívit i výstavu věnovanou Titaniku. Upřímně řečeno oboje pro mě bylo spíše zklamáním.
Odpoledne přijíždíme do Orlanda a vyrážíme na steak.
Den sedmý.
7.3.2013
Orlando je na Floridě synonymem pro zábavu. Najdete zde několik zábavních parků různého typu. Nejsem příznivcem Disneye a tak tento typ vynecháváme. Orientujeme se tedy na zábavu spojenou s vodou. Jako první přichází na řadu SeaWorld, což je park ve kterém vystupují cvičená zvířata. Jako druhý navštívíme aquapark Aquatica, což je vyloženě aquapark ve stylu venkovního koupaliště. Chceme ušetřit za případné transfery či parkování a tak volíme hotel „Best Western Plus Orlando Convention Center“. Byla to dobrá volba. V hotelu je možno zakoupit kombinovanou vstupenku do obou parků za výhodnější cenu než nabízejí přímo parky. Pokud zaplatíte hotově je to výrazně méně než při platbě kartou a navíc pokud si před prodejcem svoji vstupenku podepíšete a po návštěvě parku ji v době její platnosti prodejci vrátíte, tak Vám vrátí ještě 10$ za každou. Platnost vstupenky byla 14 dní. Hotel nabízí transfer do parků zdarma.
Hned po snídani vyrážíme do SeaWorldu. Vstupní kontrola je velmi důsledná včetně otisků prstů, které jsou přiřazeny ke vstupence. Počítejte s tím, že tady je narváno od rána. Vystoupení v parku probíhají podle časového plánu, tak aby se návštěvníci stačili vždy přesouvat od jedné atrakce k další. Nejsou zde vyloženě jen zvířecí atrakce, ale také atrakce jaké znáte z různých „lunaparků“. Zde jsme udělali jednu obrovskou taktickou chybu. Zastavili jsme se totiž u vodní atrakce Atlantis, což je v podstatě vodní horská dráha. Pozorovali jsme její chod a tak jsme si řekli, že se svezeme, než začne další vystoupení delfínů. Jenže trasa nebyla z pozorovacího místa vidět celá a tak v průběhu naší jízdy, jsme jako sedící v první řadě dostali brutální příděl vody. No nestalo se nic jiného, než že jsme po zbytek dne byli totálně mokří, což nebylo zrovna příjemné. A tak ač jsme třeba při dojemném vystoupení kosatek seděli dále od pódia, tedy v suché zóně, byli jsme stejně mokří, jako ti přímo u vody.
Po skončení hlavního programu jsme se vydali vyzkoušet zdejší krkolomné atrakce typu Manta atd. Byla to určitě zajímavá zkušenost a nebylo mi z toho zle. Pak ovšem přišla krize v podobě návštěvy pavilonu ledních medvědů, nebo jak se to jmenovalo. Zde jsme totiž zvolili výlet na severní pól a to v simulátoru vrtulníku. Nešlo o nic jiného, než o malé kino, kde se člověk připoutal do sedačky, která se s ním hýbala. Nevím, zda to bylo tím, že na nás opět vyšla první řada, ale od prvních vteřin se mi udělalo děsně zle. Situace byla o to horší, že se z toho místa nedalo utéct. Ač jsem se na plátno vůbec nekoukal, a snažil jsem se svému mozku vnuknout myšlenku, že se neděje nic jiného, než to, že se se mnou třese židle, tak on to nechtěl absolutně chápat a dost jasně mi naznačoval, že hodlá vyprázdnit můj žaludek. Proti tomu byla děsivě vyhlížející Manta procházkou sadem.
Odpoledne jsme se přesunuli do aquaparku Aqautica. Je to pěkný park, mám takové atrakce rád, ale nic extra, co bych neznal, jsem tu nenašel. Naštěstí tady nebylo moc lidí, protože nebylo úplně ideální počasí. Každopádně na skluzavce pro osm vedle sebe jedoucích závodníků, kterým se měří čas, jsem vytvořil rekord dráhy toho dne. To, že vedle jedoucím konkurentům bylo o pět, deset či dvacet let méně, nebylo podstatné. Po skončení koupání, opět grátis přesun na hotel.
Nenech se odradit technikou...
