Každý malý kluk chce být pilotem

[Brut]

Stejně jako většina malých kluků i já jsem si v dětství hrál na pilota, představoval jsem si, že vlastnoručně řídím letadlo. Tehdy jsem ještě netušil, že se to vlastně může někdy splnit a já usednu do kokpitu za knipl a vše se stane skutečností. Pak jsem ale začal studovat letecké inženýrství na jedné z anglických univerzit a v rámci lepšího pochopení principů, jak letadlo vlastně létá, jsem byl poslán si to taky zkusit. To, že taky poletím, jsem věděl už někdy od října, ale fakt, že jsem tradičně skoro poslední v abecedě a neschopnost mých spolužáků si rezervovat termín, zavinilo, že uběhlo několik měsíců, než se na mě dostala řada. Konečně mám termín: 10. Května ve dvě odpoledne, pokud počasí dovolí, poprvé v životě poletím. Pěkně mezi zkouškami, aspoň si ulevím od učení.

Ráno, když se probudím, ještě kontroluju počasí a mohlo by to vyjít – asi jediné tři hodiny slunečního svitu během několika dní vycházejí na můj čas. U školy ještě čekám na spolužáka, ale asi se bojí a nedorazil. Dobrá, pojedu sám, nevadí. Sedám do školního taxi a za pár minut vysedávám na Coventry Airport West. Tam už na mě čeká učitel univerzity a instruktor létání Matt, který mne provede dnešním letem. Na předletovém briefingu mi ve zkratce vysvětluje, co se bude dít, kam zhruba poletíme a co musím dělat, když chci zatočit, stoupat, atd.

Coventry Airport je bývalá vojenská základna, která je dnes už téměř opuštěná. Před několika lety zde sice byly pokusy o pravidelný provoz (např. Wizz Air), nebo chartery (Thomson), ale blízkost letiště v Birminghamu, kam se dostanete rychlostní železnicí za pár mitut, se na provozu podepsala a dnes tu už zbyly pouze pár cargo letů týdně a pak několik soukromých společností a leteckých škol. A pak také samozřejmě slouží k výuce místních studentů.

CVT - CVT
10.5.2013 14:25 - 15:00
ALM83 Cessna 152

Po absolvování briefingu stačí už jen vyřídit povolení ke vzletu a můžeme jít k letadlu. Dnešním odpolednem mne bude provázet červená Cessna 152 registrace G-OVMC. Já usedám na levé kapitánské sedadlo, tedy usedám – spíše se soukám, netuším jak do toho vlézt, ale povedlo se, ale kdyby už někdo vevnitř byl, tak by musel nejspíš zase ven. Třeba se to někdy naučím. Během mého nástupu Matt stihl udělat předletovou kontrolu letadla. Teď už jen zbývá poslechnout údaje o počasí, tlaku a bůh ví čeho ještě a můžeme startovat motor. Dostáváme instrukce k pojíždění na dráhu 23. Během taxi míjíme spoustu krásných letadel, ale bohužel nestíhám fotit, mám plné ruce (spíš nohy) práce. U příjezdu na dráhu musíme ještě čekat, až jiná Cessna přistane. Mezitím testujeme všechny instrumenty a pak už máme povolení k narolování na dráhu. Jedeme chvíli směrem 05 a asi v půlce dráhy otáčíme. Opět čekáme, než nad námi proletí nějaký dvojplošník – nevěděl jsem, že to ještě lítá. Poté přebírá řízení Matt, nastavuje klapky na 10 stupňů, dává plný tah a po pár set metrech vzlétáme. Jelikož není vzlet v mojí režii, pořizuju nějaké fotky, ukázalo se, že poslední. Když vystoupáme do tisíce stop, udržujeme 80 uzlů a vlétneme do vzdušného prostoru Birminghamu, otáčíme na jihovýchod a po chvilce už může přijít moje parketa.

G-OVMC

Uvnitř Cessny

Výhled 1

Před dráhou 23/05

Tak se ukaž. Matt mi ještě naposledy vysvětluje a ukazuje co a jak mám dělat a už letím sám (tedy s jistou kontrolou). Na školních simulátorech toho mám nalétáno celkem dost, ale toto je naprosto jiné. Vítr se do malého stroje opírá slušnou rychlostí a tak to s námi dost hází a vlastně pořád vyrovnávám na přímý let. Není nouze ani o mírné propady, kdy se mi pěkně zhoupne žaludek, ale po prvotním strachu si to začínám užívat a letím dál. Po ozkoušení všech možných způsobů jak s letadlem manévrovat přijde na řadu moje první zatáčka o zhruba 150 stupňů přímo na sever. Jak mi bylo řečeno, že když zatáčím doleva, musím nejdřív naklonit letadlo doprava a mrknout jestli tam něco neletí. Popravdě nevím,co bych dělal, kdyby tam něco bylo. Nic tam naštěstí nebylo a tak můžu stočit na přímý severní kurz. Při náklonu to s letadlem hází snad dvakrát tolik, ale vše zvládám a letíme na sever. Nastoupám do výšky 1400 stop a opět se peru s berany před sebou, abych letěl přímo. Pak přichází informace z věže, že máme udržovat výšku a kurz a dát si pozor na křižující helikoptéru. No helikoptéra proletěla asi vteřinu po tom, co to oznámili. To není zrovna moc času. Nad vodní nádrží mi ještě Matt ukazuje směr větru na vodní hladině a vysvětluje na co se mám připravit při přistání. Voláme věž a žádáme o final approach. Věž něco zamumlá, netuším co, ale Matt říká, ať letím směrem na centrum města. Příště si vezmu dioptrické brýle, protože centrum nevidím. Nakonec to ale trefím. Začínáme pomalu klesat směrem k letišti. Vítr se do nás celkem opírá, takže letíme víceméně šejdrem, a i když vizuálně letím směrem na letiště, vítr nás unáší pryč. U letiště uděláme celkem ostrý oblouk doleva a už v ose dráhy klesáme směrem k dráze. Nastavujeme klapky na 20 stupňů, zpomalujeme na 60 uzlů a jdeme na to. S letadlem to zase dost hází ze strany na stranu, ale daří se mi letět směr RWY 23. Letíme přes místa, kde vždycky pozoruju přistání a vždycky se mi zdálo, jak letadla prolítají rychle, ale když je člověk uvnitř, zas tak mu to nepřijde. Už relativně kousek nad zemí to s letadlem opět smýklo, tentokrát na druhou stranu, ale nakonec jsem to srovnal a za kontroly instruktora jsme to lehce posadili na dráhu. Mrzí mě, že jsme neměli cestující, určitě by mi zatleskali. První doprava, protože za námi už sedá další letadlo a narolovat na stojánku už nebyl takový problém.

Za letu

Výhled za letu

Výstup z letadla už byl jednodušší a já se mohl rozloučit se svým strojem. Pak už jen následoval krátký „chitchat“ s instruktorem u šálku kávy a můžu domů. Tentokrát pěšky, těch pár mil přeci dojdu. Původně jsem chtěl zajít ještě do Midlands Air Musea, když už tam jezdím na laborky a vždycky to jen prolítneme, bylo by dobré si některá letadla projít, ale nechal jsem to na příště.

Závěrem bych chtěl dodat, že tento můj jubilejní osmdesátý let byl výjimečný, neboť poprvé jsem nebyl pasažér. Překvapilo mě, jaký je to rozdíl oproti velkým letadlům, každičký poryv větru je cítit. Musím ale říct, že to má svoje kouzlo, pořád dávat pozor, abych nikoho neohrozil, nezkřížil nikomu cestu a přitom ještě udržovat horizont. Člověk ale velmi jednoduše ztratí pojem o tom, kde je. Po pár zatáčkách, na které jsem se plně soustředil, jsem ztratil pojem o tom, kde je letiště. Ještě, že jsem nebyl sám. Pokud byste kdokoli měl možnost usednout za řízení jakéhokoli letounu, vřele tuto zkušenost doporučuji. Létání na výcvikových simulátorech, byť jakkoli realistických je naprosto jiné. Ještě dodám, že jsem letěl 35 minut, během kterých jsme urazili cca 65-70 km.

Gratuluji, pokud jste to dočetli až na konec. Vím, je to trochu jiný report než obvykle, nečekal jsem nikde v salonku, nehodnotím roztíratelnost másla, ale pro mě byl tento let výjimečný a chtěl jsem se o něj podělit.

[jonapet]

Příjemné čtení!

[Zulu Charlie]

Paráda , zavzpomínal jsem na svůj výcvik před dávnými lety a zatlačil slzy v očích. Jó, co by bylo, kdyby bylo ale nebylo

Přeji, ať je těch letů za kniplem víc.

[krakra]

Také bych si nechal líbit pilotní kurz.....

[pavelpmi]

Super! To musel být pořádný zážitek! Díky!

[Brut]

Taky že to byl zážitek díky za reakce.
Jen doplním, že pilotní kurz nedělám.

[dider]

Paráda! Udělat si piloták a mít možnost se občas proletět podobnou Cessnou na dovolenou, za rodinou anebo si jen tak kdekoliv zalítat byl vždy můj sen a podobné reporty mi ho vždy osvěží! Tak snad jednou...

[rpet]

prijemna zmena v trip-reportech!