.Rozhodnutí zopakovat cestu do Toulouse a strávit dovolenou zase jednou v jižní Francii padlo někdy na přelomu února a března. Po zajištění ubytování, autopůjčovny a dovolené jsem zakoupil letenky na trasu VIE-MUC-TLS a zpět za cenu 521 EUR pro 3 lidi, tzn. nějakých cca 4500 Kč na osobu.
Jak se blížil odlet, začal jsem zajišťovat běžné informace, jako jsou typy letadel na plánovaných letech, počasí v cílové destinaci apod. Den před odletem jsem hned ráno provedl on-line check-in, vybral místa v letadlech a vytiskl boarding passy. Vše proběhlo bez nejmenšího problému a já už jsem se těšil na začátek dovolené. Poslední den v práci jsem byl myšlenkami už částečně ve Francii, takže jsem se ve volnějších chvílích díval na počasí a zprávy na francouzských webech, abych se správně naladil. Na lemonde.fr na mě vybafnul článek o právě začínající stávce ATC, která má trvat 3 dny a ovlivnit cca 50% letů do/z Francie (rozuměj - půlka letů do Francie bude zrušena). Pro jistotu jsem zkontroloval další (i zahraniční, evropské) weby a dopátral jsem se stejných informací i na BBC a dalších. Česká média ale nic, web Lufthansy taky nic, check-in a boarding passy jen před pár hodinami prošly bez problémů, takže jsem byl celkem v klidu. Přece jenom jsem ale zkusil kliknout ještě na rezervační kód z e-mailu s letenkami, proběhl redirect na web Lufthansy a tam svítila zlověstná červená věta u letu MUC-TLS - "Let byl zrušen, kontaktujte prosím servisní centrum Lufthansy". Hned beru telefon a volám svému prodejci. Po omluvě, že se ke mně ještě info nedostalo, jsem dostal potvrzeno, že náš let je skutečně zrušen. Ale mám být bez obav, let o 2 hodiny později je plánován beze změn, místa jsou k dispozici, takže rezervace byla pouze posunuta na následující let a za několik minut mi v mailboxu přistála nová letenka s itinerářem. Můžeme tedy vyrazit.
12.6.
VIE-MUC, LH2329, A319
Na letiště ve Vídni přijíždíme s dostatečnou časovou rezervou, parkujeme na Mazur parking a free shuttle busem se přesouváme do nového terminálu, se kterým jsem zatím neměl tu čest. Odevzdáváme zavazadla u drop-off přepážky a pokračujeme ke gatu, naštěstí jednomu z nejbližších. Ještě, než projdeme přes security, mi v kapse pípá mobil se zprávou o změně gatu pro náš let (napřed jsem nechápal, kde vzali mé tel.číslo, ale pak jsem si vzpomněl, že to mám zadáno v Miles&More). Nový gate je přibližně uprostřed nového prstu, takže se projdeme trochu dál. Když se pomalu blížíme ke gatu, pípá telefon znovu s další zprávou o změně, tentokrát se máme odebrat až na samý konec prstu k jednomu z posledních gatů. Našli jsme místa, kde se můžeme usadit na následující cca hodinu a já se vydávám hledat toalety. Bohužel WC u konce prstu je mimo provoz, takže je nutné se vrátit pěkný kus cesty zpátky. Co se týče nového terminálu, musím říct, že to bylo poměrně velké zklamání. Hala s odbavovacími přepážkami ještě jde, ale prst s nástupními mosty působí velmi stísněným dojmem, nemá skoro žádné služby, na plochu mizerný výhled, velké vzdálenosti na přesun. Na to, jak velkoryse stavba zvenku působí, jsem byl velice zklamaný a jenom vzpomínal na příjemné prostředí starého terminálu.
Přibližně půl hodiny před plánovaným odletem přistává A319 v barvách Lufthansy a ano, je to letadlo, které nás dopraví do Mnichova. Nástup do letadla proběhl včas a v klidu. Díky tomu, že spadáme do kategorie "cestující s dětmi", dostáváme při nástupu přednost a mezi prvními se usazujeme na sedačkách. Ještě před startem se u nás zastavuje letuška a nejmladší člen naší výpravy dostává první várku dárků pro děti, jedná se o kartičky s obrázky zvířat, se kterými se má hrát nějaká hra.
Odlet z Vídně proběhl včas, kvůli krátkému letu a relativně velkému letadlu se ale servis omezuje jen na naprosté minimum - čokoládová tyčinka pro každého, žádné nápoje. Víc se stihnout ani nedá. Sotva nastoupáme do letové hladiny, začínáme hned klesat a jdeme na přistání v Mnichově. Celková doba letu je jen cca 35-40 minut. Přistání v MUC pak bylo zpestřeno výhledem na paralelně přistávající A320 Lufthansy na vedlejší dráze.
MUC-TLS, LH2218, A321
Po příletu do Mnichova jsme našli gate pro náš další let, usadili se, a já jsem vyrazil na tradiční průzkum okolí. Na displejích s odlety jsem viděl, že skutečně několik letů mířících do Francie nebo přes Francii je zrušeno, namátkou Vueling do BCN, Iberia i Lufthansa do MAD, pár letů do CDG, LYS atd. U nedalekého gatu právě naskočilo dvouhodinové zpoždění u letu LH do BCN, u našeho gatu se zatím pomalu schází cestující do Toulouse. Kvůli spojení dvou letů do jednoho Lufthansa operativně nasadila větší letadlo - místo 2x Embraer 195 poletí A321, výhoda velké společnosti s rozmanitou flotilou je vidět. Na druhou stranu A321 je už poměrně velké letadlo a pokud je plné, tak těch víc než 200 lidí je na jeden gate už celkem hodně a vzniká trochu tlačenice. Na gate přichází agenti a začínají přípravy na boarding. Slečna za přepážkou bere do ruky mikrofon, začíná se tvořit fronta a probíhá hlášení v němčině. Ale co to? Rozumím s mou chabou němčinou správně? Zdá se mi, že jsem slyšel něco o zrušení letu. Začínám tušit nejhorší. Z davu cestujících vybíhají 2 lidi a utíkají pryč. Po prvních pár slovech v angličtině je to jasné i mně. Na nic nečekám, beru itinerář, boarding passy, doklady, dávám rychlé instrukce manželce a sprintuju na servisní přepážku Lufthansy. Tam už je (naštěstí ne moc dlouhá) fronta, do které se řadím. Během 15 minut se za mnou tvoří nekonečný klikatící se had lidí, evidentně to není jenom náš let, ale i nějaký další. Během několika minut se objevují zaměstnanci Lufthansy s vozíky a rozdávají lahve s vodou a müssli tyčinky. Podle konverzace lidí kolem zjišťuju, že byl zrušen i let do Nice, kde se to cestující dozvěděli až na ploše, když nastupovali z autobusu do letadla.
Když se ke mně přidal i zbytek rodiny, dostávám se právě na řadu k pultíku, od kterého jsou cestující směřováni k jednotlivým přepážkám. Díky malému dítěti jsme posláni k prioritním přepážkám, jejich "prioritnost" ale spočívá pouze v tom, že tam jsou jenom cestující s dětmi. Na rychlost vyřízení to nemá žádný vliv - pokud se uvolní jiná přepážka, pokračuje k ní někdo ze "standardní" fronty a my čekáme dál. Po asi 20 minutách (před námi je jenom jedna další rodina) se dostáváme konečně na řadu a začíná hledání způsobu, jak se dostat co nejdřív z Mnichova do Toulouse. Dnes to už není možné. Sice je plánovaný ještě jeden let, ale ten je beznadějně plný, navíc není jisté, jestli vůbec poletí. Ranní a dopolední lety do Francie (kamkoliv) jsou už plné taky. Dostáváme se tedy do situace, kdy hledáme jakékoliv letiště v Evropě, odkud jsou volná místa na letech do TLS. Je jasné, že dnes to určitě nebude. Lufthansa nám zařídí hotel, zbývá tedy jenom vyřešit, kde to bude. Slečna za přepážkou si na papír vypisuje kódy letišť - VIE (to bychom fakt neradi, abychom skončili zpátky tam, kde jsme začali), FRA, DUS, AMS, BRU, BCN, CPH, ZRH, FCO... Blesklo mi hlavou, že ne ze všech těchto letišť se lítá do TLS přímo, přidávám tedy slečně další podmínku, že s ohledem na dítě musí být ráno už přímý let bez přestupů, čímž padají varianty VIE, DUS, CPH, ZRH. Volba nakonec padá na BRU, tam za cca 2 hodiny s LH, ráno pak se SN do TLS. Dostávám kopii zprávy pro zastoupení LH v BRU s žádostí o zařízení hotelu, jídla a transferu z/na letiště. Voucher na ubytování nás bude čekat v Bruselu. Ještě se objevila otázka zavazadel. Nepočítali jsme samozřejmě s noclehem během cesty, takže u sebe nemáme žádnou kosmetiku ani náhradní oblečení. Požádal jsem tedy, aby jedno z našich tří zavazadel bylo doručeno do BRU, kde si ho vyzvedneme. Po krátkém prověřování ale dostáváme informaci, že buď můžeme mít všechna zavazadla nebo žádné. Rozhodujeme se se tedy pro první variantu a v Bruselu si do hotelu vezmeme všechno.
Rádi, že jsme našli uspokojivé řešení, jsme se vydali najít náš odletový gate. Do odletu máme víc než 2 hodiny čas, takže vytahuju všechny dokumenty o rezervacích a jdu řešit opožděný příjezd. U ubytování není žádný problém, dokonce nám bylo nabídnuto, zda nechceme i konec posunout o jeden den za stejnou cenu. Zádrhel se ale objevuje u autopůjčovny. Tentokrát jsem (poprvé ve Francii) nerezervoval přímo u půjčovny, ale přes web WizzAiru. Všechno je už zaplaceno, mám potvrzení o rezervaci s telefonním číslem na support linku Cartrawler někam do Holandska. Operátor se mě snaží odbýt s tím, že zarezervovaný čas vypůjčení už uplynul (podle původního plánu jsme měli být už dávno v TLS) a že podle podmínek tak rezervace propadá a oni s tím nemůžou nic dělat. Nedám se s odkazem na uvedené číslo letu v rezervaci - musí tedy být schopen dohledat, že let byl zrušen. Operátor si bere čas na konzultaci a já poslouchám první várku vlezlé hudby na drátě. Za chvilku se operátor vrací s dotazem, zda jsem už kontaktoval přímo Europcar. Odpovídám, že ne, protože jediný telefon, který v potvrzení rezervace je, je ten jeho. Jde tedy volat Europcaru a pouští mi zase otravnou melodii. Trvá to opravdu dlouho a operátor se vrací s tím, že se do Europcaru nemůže dovolat. Diktuje mi telefonní číslo na pobočku Europcar v TLS a se slovy, že pro mě už víc nemůže udělat a ať si pomůžu sám (ne tak doslova samozřejmě), končíme náš rozhovor. Volám na dodané číslo, ale na druhé straně se ozývá jen francouzská hláška, že služba není dostupná. Na internetu tedy hledám jiné telefonní číslo. Pro pobočku v TLS je ale všude uvedeno jenom to jedno nefunkční. Zkouším tedy nějakou obecnou informační linku pro Europcar France. Paní mi prý taky nemůže pomoct, ale aspoň mi dala jiné číslo do pobočky v TLS. Tentokrát to zvoní, ale ani na cca pátý pokus to nikdo nebere. Už to pomalu vzdávám, ale naštěstí mě napadlo, že i v MUC musí být pobočka Europcaru. Beru si tedy boarding pass a občanku a mířím ven z tranzitu. Musím jít až do terminálu 1, kde konečně nacházím kancelář, kterou hledám. Paní mi s úsměvem říká, že dnes nejsem zdaleka první a zadává do systému zprávu s číslem letu, kterým mám zítra letět. S velkým poděkováním se vracím zpátky ke gatu.
MUC-BRU, LH2295, EMB-195
Znovu se blíží čas dalšího boardingu, takže gate se postupně zaplňuje. Tentokrát je v plánu menší letadlo, Embraer 195, takže scházíme po schodech na plochu a k letadlu jedeme autobusem. Během cesty po letišti nás předjelo nějakých šest houkajících hasičských aut. Byl jsem zvědavý, co se asi kde stalo, ale po dalších několika stech metrech jsme viděli, jak všechna tato auta spořádaně couvají do garáží hasičské stanice. Že by nácvik jízdy s houkačkou?
Po nástupu do letadla se nemůžu pořád ubránit pocitu, že je tady něco "divného". Po chvíli mi dochází, co to je - jsme jediní neformálně oblečení cestující (o dítěti nemluvě) z celého do posledního místa zaplněného EMB-195. Všichni ostatní jsou kravaťáci vracející se zřejmě z jednodenního business tripu.Odlétáme na čas, let probíhá klidně, k jídlu se servíruje velmi chutný bramborový salát s uzeným lososem a vzhledem k tomu, že dnes už opravdu nehrozí, že bych řídil, si já dávám i pivo. Zbytek letu proběhl bez problémů, není už co dodat.
Po přistání v BRU a výstupu přímo do terminálu jsem se hned u gatu zeptal přítomné pracovnice, kde najdu servisní přepážku LH. Viditelně zaskočená, že po ní někdo něco chce (četla si pod pultem nějaký časopis) odpověděla, že to je ona. Popisuju tedy naši situaci a přidávám kopii zprávy se žádostí o zajištění hotelu. Na to se mi dostává odpovědi, že musím do odletové haly a vyhledat přepážku Swissportu. OK, vydáváme se tedy vyzvednout zavazadla. Než se dostaneme k pásům (v BRU je to opravdu hodně daleko, navíc s dítětem to trvá ještě déle), krouží tam už jenom náš kufr. Bohužel jenom jeden, navíc jiný než ten, který bychom potřebovali. Dnes už mě ale nic nerozhází, takže bez nějakého velkého rozrušení rychle lokalizuju přepážku Swissportu a po chvíli ve frontě podávám reklamaci. Pracovník mě ale obrací na opačnou stranu haly s tím, že o zavazadla pro LH se stará Brussels Airlines. Tam se pak ukazuje, že i zbývající zavazadla jsou v BRU a čekají v tranzitu na zítřejší let. Podle tagu měl i ten jeden kufr jít přímo do TLS a neměl vyjet na pás. Došlo tedy k nějakému nedorozumění při přesměrování letů a zavazadel v MUC. Nechceme už řešit další komplikace ani protahovat únavný den, takže jsme se spokojili s jedním zavazadlem. Duchapřítomně jsem balil tak, že jsem do všech zavazadel dal od každého něco, takže všichni jsme měli alespoň náhradní oblečení. Kosmetika pak snad bude v hotelu na pokoji k dispozici.
Ještě tedy zbývalo dořešit ubytování. V odletové hale jsem rychle našel přepážku s logem Lufthansy a zařadil se do fronty. Pár přede mnou evidentně řešil problém se zrušeným letem, takže to vypadalo na dlouho. Naštěstí jsem si všiml, že vedle je přepážka Swissportu a uvědomil si, že mám jít vlastně tam. A ano, stačilo říct jméno a už mám v ruce voucher na ubytování v Golden Tulip, včetně poukazu na večeři a snídani, a telefonní číslo na free shuttle. Po asi patnáctiminutové cestě do hotelu (řidič shuttle dodávky se rozhodl, že musí ještě natankovat) jsme se konečně mohli s úlevou zabydlet v pohodlném pokoji standardního 4* business hotelu. Vzhledem k tomu, že už bylo po 22h a hotelová restaurace zavírala ve 22:30, šli jsme ještě rychle na slíbenou večeři. Ta probíhala formou bufetu, takže jsme si nabrali paellu, salát, dezert a po dohodě s obsluhou si všechno odnesli na pokoj, kde jsme si po náročném dni mohli konečně pořádně odpočinout.
13.6.
BRU-TLS, SN3667, A319
Ráno po vstávání naštěstí v normální hodinu a chutné snídani přijíždíme na letiště v 8:30. Při večerní kontrole boarding passů pro náš dnešní let jsem zjistil, že jsme nedostali sedadla vedle sebe, takže místo prostého baggage drop-off se musíme vydat ke standardní přepážce, abych to ještě zkusil vyřešit. U check-inu jsme nasměrováni k business přepážce, kde jsme si pěkně popovídali na téma francouzské stávky a problémů, jaké to působí všude kolem. Slečna za přepážkou se upřímně podivila našim peripetiím a ochotně změnila boarding passy tak, abychom seděli všichni spolu na jedné trojsedačce.
Ke gatu přicházíme s velkou rezervou, do letadla jsme vpuštěni opět mezi prvními. Letadlo je A319 dodaná původně pro easyJet, takže má 2 nouzové východy nad každým křídlem. Místa na nohy je ale dostatek (subjektivně víc než u LH), je vidět, že letadlo prošlo modifikací interiéru. Naše náhradní letenka je do třídy b.flex, takže sedíme v přední části a servis by měl být včetně občerstvení. Odlet je opožděn asi o 45 minut, protože se nedostavili 3 cestující, kterým se musely vyložit zavazadla, čímž jsme přišli o slot a museli čekat na další volný. Další let už ale proběhl hladce. Po vystoupání do letové hladiny začal servis, kdy jsme kromě nápojů dostali i teplou zapečenou housku se sýrem a šunkou, na závěr se ještě rozdávaly belgické čokoládky. Servis na mě udělal velmi dobrý dojem - teplé jídlo jsem na vnitroevropském letu dostal naposled před lety u Turkish Airlines při letu VIE-IST a měl jsem za to, že ze západoevropských aerolinek to v economy už nikdo nedělá (i když tady se jedná prakticky o economy plus).
Krátce před přistáním v Toulouse se naskytl tradiční nádherný pohled na zasněžené vrcholky Pyrenejí a už jsme byli na zemi v "zemi Airbusu" se spoustou letadel různých i exotických společností. Marně jsem vyhlížel A350, později jsem zjistil, že první let proběhl až následující den, takže jsem o něj těsně přišel
.Poslední potenciální problémové místo byla autopůjčovna. Tam ale byli z událostí posledních dní zřejmě vycvičení a připravení na všechno, takže po mém rychlém vysvětlení situace následovalo jenom mávnutí ruky a už držím v ruce klíče od auta a dovolená může konečně začít
.25.6.
TLS-MUC, LH2217, EMB-195
Dva týdny utekly jako voda a my jsme zpátky na letišti TLS. Cestou k check-in přepážkám přes celé letiště (autopůjčovny jsou u nové haly D, LH má check-in až na opačném konci v hale B) jsem zodpověděl anketu o dojmech z letiště, cestě napříč letištěm, který jsem použil výtah atd. Tak jsem zvědav na změny, které tam na základě toho udělají
. Ještě než jsme se dostali k check-inu, mi opět pípá mobil se zprávou, že náš gate se změnil. Předcházející večer jsem udělal on-line check in, neměl jsem ale kde vytisknout boarding passy, které jsem tedy čekal, že dostanu u přepážky. Bez boarding passů nás ale k přepážkám nepustili, takže jsem si musel ještě pohrát s check-in kioskem.Po odevzdání zavazadel a security jsme našli náš gate a já jsem se vydal opět na průzkum, co nového na letišti, kde jsem 4 roky nebyl. Od minula byla plně otevřena nová odletová hala, která na mě udělala velmi dobrý dojem, jednoznačně mnohem lepší než nový terminál ve VIE. Čekání si zpestřuju pozorováním dění na ploše. Přistává A380 v barvách Airbusu a parkuje vedle druhé stejné na opačné straně letiště. Následuje nácvik go around u A380 pro BA. Vidět tento kolos, jak těsně před dosednutím jde znovu strmě vzhůru je krásný pohled. Asi půl hodiny před plánovaným odletem se na přistání objevil EMB-195, takže jsme se začali pomalu chystat k nástupu. Ten proběhl hladce a my jsme se usadili na našich místech.
Ještě před odletem se u nás opět zastavuje letuška s dárky pro dítě, tentokrát to jsou hrací karty a balíček gumových medvídků. Krátce po startu začas servis. Dostáváme ovocnou buchtu, já si k ní dávám ještě orange juice a pivo
. Let probíhá hladce a po hodině a půl se pod námi objevuje letiště MUC. Po ostré otočce jdeme na přistání a Mnichov nás vítá chladným počasím, lehkým deštěm a jenom 12 °C. Výstup je ale naštěstí přímo do terminálu, takže žádný teplotní šok se nekoná.V klidu jsme našli další odletový gate a já jsem šel navštívit kiosek s nabídkou novin a nápojů zdarma, kde jsem si nabral zásobu čtení na další let. Během procházení se po terminálu míjím servisní přepážky Lufthansy, kde dnes není ani noha a vypadá to, že přítomní pracovníci se snad i trochu nudí
. Ale po tom, jak se asi zapotili 2 týdny zpátky, jim to nicnedělání i přeju.S předstihem, čtvrt hodiny před pravidelným příletem, se u našeho gatu objevuje Fokker 70 Austrian Airlines a před námi je tak poslední část naší cesty.
MUC-VIE, OS116, Fokker70
Čekal jsem, že k tak malému letadlu pojedeme opět autobusem, takže nástup přímo z gatu mě příjemně překvapil. Interiér F70 působí komorním dojmem, let je plný téměř do posledního místa. Před odletem dostáváme poslední sadu pro děti, v tomto případě je to papírové letiště se samolepkami letadel, autíček apod., plastové "piškvorky" a gumoví "medvídci" HARIBO ve tvaru letadýlek.
Fokker 70 stoupá jak raketa a po odlepení se z dráhy jdeme strmě vzhůru. Ještě během tohoto z mého pohledu ostrého stoupání začínají letušky chystat servis. Tentokrát je letadlo podstatně menší, takže stíhají i nápoje, k tomu ale jenom balíček sušenek ve tvaru obláčků a letadel. Ve chvíli, kdy kapitán hlásí zahájení přiblížení do VIE, zbývá obsloužit ještě asi 3 poslední řady. Kompletní servis se na takto krátkých letech v letadlech této velikosti opravdu nestíhá.
Přistání ve VIE je trochu neklidné, připadá mi, že kolísání tahu motorů je častější a výraznější než obvykle. S Fokkerem ale lítám jen výjimečně, takže nedokážu říct, nakolik je to normální. Tentokrát zastavujeme na snad nejvzdálenější stojánce a k terminálu jedeme busem. Po vyzvednutí zavazadel akorát stíháme shuttle bus na Mazur parking a vyrážíme na poslední, už bezproblémový úsek naší cesty.
Shrnutí:
Co napsat závěrem? Cesta tam byla plná překvapení a zvratů. S tím, jak se Lufthansa k nastalé situaci postavila a jak ji vyřešila, jsem ale maximálně spokojen a nemám co vytknout. Myslím, že vzhledem k okolnostem proběhlo vše bez větších zádrhelů a k plné spokojenosti. Nedokážu si upřímně představit, jak bychom dopadli v případě, že bych se byl rozhodl pro nějaký lowcost (jedna z původních variant uvažovaných pro dovolenou byla Volotea do NTE)...
Co se týče servisu a původně zamýšleného porovnání, jak se úroveň služeb změnila za ty 4 roky, kdy jsem s LH letěl tuto trasu naposled, nezpozoroval jsem žádné zásadní změny. Ano, servis na segmentu VIE-MUC byl zklamáním. Ale při zvážení délky (krátkosti) letu a velikosti letadla (max 40 minut a plná A319), musím realisticky říct, že se to stihnout nedá. I ČSA a JobAir měli co dělat, aby aspoň nějaký servis byl na letech BRQ-PRG, které trvaly stejně dlouho ale s letadly o čtvrtinové kapacitě. Velmi příjemně mě pak překvapila úroveň servisu a pohodlí u Brussels Airlines. Tuto společnost mám zafixovanou spíše jako low cost (což asi pro třídu b.light i platí), ale po této zkušenosti je začnu asi brát v potaz při hledání letenek. K ostatním letům a servisu, chování posádek, komfortu atd. nemám žádné další komentáře ani výhrady.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost a trpělivost. Jakékoliv komentáře jsou vítány.
.
