Paternim dopravcem teto cesty se nam staly Malaysia Airlines a priskok do Singapuru obstaral nizkonakladovy Jetstar Asia. Na MH jsem se tesil, neb jsem je chtel srovnat se Singapore Airlines, kteří me dopravovali ke klokanum a zpet. Koneckoncu, vsude se chlubi petihvezdickovym servisem.. Trochu me mrzelo, ze vsechny lety, vcetne 4h30m trvajiciho letu MLE-KUL jsou operovany B737-800, cili prckem. MLE-SIN bylo A330, ale clovek nemuze chtit vsechno..
Puvodne bylo v planu letenky koupit pres internet, jenomze jsme v prubehu planovani narazili na drobny zadrhel. Radim je vyplacen v mistni, maledivske mene, která se ani v maledivske bance, ani v zahranici neda jakkoliv vymenit za normalni peníze. My měli to stesti, ze jsme byli vyplaceni v USD a proto jsem Radimovi navrhnul, ze letenky teda zaplatime cash v kancelari MH a ja mu tim padem mistni menu na USD vymenim. Vydali jsme se tedy do mistni pobocky Malaysia Airlines s vytistenym itinerarem a kopii pasu. A ejhle. Na pobocce je cena o 122USD na hlavu vyssi nez na netu. Situaci vyhodnocujeme slovy „tak na to serem“, Radimovi nakonec kupuje letenku pres net jeho vedouci a my s Ircou ji rovnez ještě ten vecer objednavame.
Uz při bookingu me na petihvezdickove aerolince zarazil poplatek za seating. Pokud bychom si seating delali na každý segment, dalsich 35USD na hlavu je pryc. Jo, vadi mi to, Singapurci nic takovyho nemaji. Seating tedy nechavam byt a letenky platim. Do odletu me ještě prekvapuje ze „Manage my booking“ na strance MH je prakticky jen opis moji rezervace bez moznosti pridat například FF number, nebo cokoliv jineho, další drobne zklamani. Alespon to jde u online checkinu, dostupneho 72h před odletem, kde je uz seating zdarma a hura, dari se, tri osoby, dve rezervace, sedime vedle sebe.
MLE-KUL
MH176
02JUN 2240 – 0610+1
operovano B737-800
LF: 90% (baj voko)
Druheho cervna oficialne predavam veskerou svoji praci memu nastupci (o jehož priletu na Maledivy bych diky maledivske organizaci jednou rad napsal knihu, nejlepe plnou zaklinadel) a v bojovne nalade se vydavame na letiste, kde se loucime s temi, co v MLE zanechame a prochazimeu bezpecnostni kontrolou a hura na checkin. MH mají velkorysy limit pro odbavenou bagaz 30kg i v economy class, takze strach nemame (Jetstar do SIN ma stejne jen 15), odbavujeme se relativne rychle a prchame pres imigracni kontrolu do duty-free zony na pivo. Uz v minulem TR jsem si stezoval na to, ze v Male je pivo nerealna věc (OK, v letistnim hotelu za 6USD 330ml plech, to tedy ne..), takze se na nej tesime a je to skutecne první věc, co si chceme dat. A ono nic. Ani v duty free ho neprodavaji. Uz uz silham po litru Finlandie, at nam není tak smutno, ale nakonec se shodujeme ze odlet je blizko, trpelivost ruze prinasi a podobny kecy (a ze ja uz kvetl). S Radimem tedy davame cigaretu v oddeleni pro kuraky a Irca nas zatím ceka u stolu před nim s Coca Colou. V kurackem koutku slysime cestinu a delame tedy jakoby nic. Letistni rozhlas vytrvale hlasi final call na let Emirates (je pravda ze ti by měli odletat az po nas, ale na jejich místo u boarding gate se tlaci další let od TK, tak to musí zrychlit). Z protejsi strany kurarny ale stále slysime „To byl uplnej idiot ty p**o, bych mu tam vrazil...“ a tak. Nakonec jdu za nima a ptam se jestli leti Emiratama. Musim to zopakovat, protože cestinu panove evidentne necekali, ale nakonec se shodnou, ze do Dubaje leti. Tak jim rikam o final callu a proc to tak je, ze Male ma malo gatu a ve dny, kdy letaji TK se proste Emirati boarduji drive. Panove dekuji, prchaji a my si ještě v klidu dopijime Colu, ale jelikoz je kolem ctvrt na deset, taky je nasledujeme ke gate.
Boarding je docela rychly, ale dost me prekvapuje, ze nas v letadle nikdo nevita. Dve slecny z posadky jsou k nastupujicim otocene zady, něco resi a vubec nejake „hello“ jsem nezaznamenal ani od jednoho z clenu cc, které jsme na ceste k sedadlum mijeli. Skousnu to u lowcostu, ale u petihvezdy... Pardon..
Nachazime svoje mista a porad ještě moc neverime tomu, ze doopravdy odletame (ono totiž opustit Maledivy není tak jednoduchy, ale to si necham jako podkapitolu do te vyse zminene knihy). Za malou chvili ovšem rolujeme po maledivske rwy, na konci se otacime, rozjezd, V1, rotate a jen s asi sedmiminutovym mankem mirime k Malajsii.
Ac jsme odletali v noci, nevysel nam cas na to dat si nekde veceri a spolehame tedy na catering Malajcu. Zhasina kontrolka zapnuti pasu a ja tedy ocekavam, ze servis zacne co nevidet, aby posadka nakrmila cestujici a nechala je prospat. Cekame 15 minut, 20 minut, 30 minut a nikde nikdo. Asi 40 minut po zhasnuti kontrolky se teprve objevuje letuska a zacina něco jako servis. Na vyber je k jidlu mezi rybou a kuretem, s Ircou volime kure, zatimco Radim je odvaznejsi, jde do ryby. K ni samozrejme patri bily vino a ještě letusku prosi o pivo. Ja ji zadam jenom o dve piva, pro me a Ircu, ale jaky je moje prekvapeni když mi da do ruky jednu plechovku se dvema kelimkama s tim, ze jich vic nemá a ze se musime rozdelit. Odbrzduje vozik a pokracuje dal. Uprimne, v tu chvili uz mam celych MH plny zuby. Kde je ten petihvezdickovej servis?? Ze nikdo neumel ani pozdravit, fajn, ale tohle me namichlo tak, ze jsem doopravdy zvazoval jestli mam letusku volat zpatky a zeptat se, jestli to chovani mysli vazne. Veceri jsem ani nedojedl a zrejme jsem se tvaril dost nasrane, jelikoz při sklizeni mi beze slova na stolku pristala plechovka Carlsberga. Takze jsme si konecne vsichni tri mohli pripit na dovolenou. Ono ani tak nejde o to pivo, ackoliv jsme se na nej fakt tesili, ale ten pristup me dostal. Ja vim ze clovek muze mit obcas blby den, posadka se muze pohadat, nebo jim naladu zkazi idiot v predchozim letu, sam s lidmi delam, takze myslim ze toleranci k temhle vecem mam zvysenou, ovšem tohle bylo prilis, okazaly nezajem uz od nastupu na palubu.
Kabina se prepnula do nocniho rezimu a tudiz nastal cas na prozkoumani IFE. A bohuzel opet – nic moc. Moje oblibena zabava, flight info, byla nefunkcni a marne premyslim, jestli jsem v nabidce nasel vubec nejaky dobry film. Vzhledem k tomu ze jsem skoncil u hudby bych hadal ze ne a hry taky zadne. Takze ani v tomhle ohledu si u me MH plus neziskali. Zkratka byt to muj jediny let s nimi, uz bych letem co zacina MH neletel ani kdyby to byl codeshare.
Pred sestou hodinou mistniho, malajskeho, casu, jsme za vychodu slunce zacali klesat k mezinarodnimu letisti v Kuala Lumpur. Vzhledem k tomu ze bylo krasne byl touchdown jako do perin a za nejakych deset minut parkujeme u gate.
Imigracni v KUL je nastesti velice rychly, mam dojem ze mimo nas tam bylo v tu chvili jen jedno další letadlo. Behem peti minut dostavame razitka do pasu a jdeme vyzvednout kufry a vymenit peníze. Z letiste do města se da dostat nekolika zpusoby, jako nejlevnejsi vychazi jet zelenym autobusem z nejnizsiho podlazi, který jede primo na stanici KL Sentral, odkud se clovek dostane kamkoliv kam potrebuje. Cesta trva cca hodinu a dvacet minut a stoji 10MYR (cca 3USD).
Rezervovali jsme hotel u jedne ze stanic jednokolejky s vyhledem na Petronas Towers a po chvili hledani a rady od jednoho z mistnich (jakej nezvyk ze ho ani nenapadlo chtit peníze, narozdil například od Sri Lanky, kde vas mistni stahnou i za podivani) hazime kufry k recepci (checkin byl az ode dvou a my byli na hotelu před jedenactou) a vracime se o par stanic zpet, kde jsme videli Mc Donalda. Jo, i ten po ty době hrozne chybi.
Bohuzel jsme se v KUL zdrzeli jen dve noci, takze to bylo akorat na navstevu ptaciho parku, Petronas Towers (kam jsme se bohuzel nedostali na prohlidku, protože je tam každý den omezeny počet vstupenek, takze je lepsi je booknout predem pres net, stoji to 80MYR), KL Tower, odkud je v noci super vyhled a vubec tak nejak prolezt město. Jestli se tam podivam priste, tak urcite nevynecham Batu Caves (na ty to chtelo ještě den navíc) a mozna i nejaky vnitrostatni prelet, cenove je Malajsie dost prijatelna.
KUL – HKT
MH794
05JUN 1305 – 1320
operovano B737-800
LF: 20%
Ackoliv odletame brzy odpoledne, hotel pro jistotu opoustime po osme ranni. Na KL Sentral, odkud jede letistni bus to je jednokolejkou cca 30 minut. Bus jede prakticky okamzite a tak se kolem desate ocitame na letisti. To si chceme trochu vic prohlidnout, jelikoz na zpatecni ceste z Phuketu bude Radim cekat 6 hodin a my s Ircou po priletu ze Singapuru mame osmihodinovy cekani. Nejprve se ale jdeme odbavit. MH mají pro vsechny lety vsechny prepazky, takze si stoupame do fronty za indickou rodinu, jejiz tatinek v ruce nemá nic, manzelka tasky a vozik s bagazi veze dcera. Klasicka indicka rodina. Tatik mele hrozne nahlas, krka, prdi, takze když se konecne jdou odbavit, je to vysvobozeni. Na nas se dostava rada za chvili. Kvuli seatingu (to jsme nevedeli ze letadlo bude prakticky prazdny) jsme se odbavili online, ale nemame boarding passy, takze jdeme ke standardni prepazce, coz obsluhujici slecnu naprosto evidentne prudi. Takze MH pokracuje ve svým standardu nastavenym prvnim letem. Kufry nam ale odbavuje, dava boarding passy a my jdeme prozkoumat letiste. Imigracni opet bez problemu a pidime se po necem, kde si dame snidani. A nic. Jediny co v hlavni budove nachazime je Harrod´s, kde mají jenom sladky věci a ve druhem podniku prevazne věci s kari. Zanechavam tam tedy Radima s Ircou, kteří si davaji kafe a hranolky, a jdu se ještě rozhlidnout, jestli je to fakt vse. A ano, ani kurarna tam není, nic. Ptam se na informacich a kurarna je pry v satelitnim terminalu a musime jet letistnim vlackem. No dobra, cas ještě je, tak vyzvedavam zbytek a jedeme se podivat dal. V satelitnim terminalu je toho skutecne o dost vic, takze se nam trochu ulevuje ze to cekani se snad bude dat prezit (ackoliv zlatej Singapur!!), nachazime kurarnu a jedeme nazpet, protože co nevidet zacne boarding na HKT.
Ten je superrychly, protože nas doopravdy cestuje jenom par. Ale oproti minulemu letu nas uz posadka zdravi a po startu, který je snad na minutu presne, nam nabizi klasicke arasidy a rozlevany dzus. Servis potom pokracuje jakymsi houbovym zavinem, na tuhle kratkou trat idealni jidlo – teply, maly, nenadela to bordel. Podobny jsme dostavali jako veceri u Singapurcu cestou do Sydney, ale tenhle mi chutnal vic (mozna proto ze jsem nemel snidani). K nemu si samozrejme objednavame pivo a nastala uplne ta sama situace jako na prvnim letu – steward mel na voziku jen dve. Jenze tentokrat se omluvil, řekl ze poprosi kolegu aby mu ho donesl a za dve minuty u nas pristala i treti plechovka a ještě jedna omluva. Omluvu bych ani nejak extra nevyzadoval, ale ano, takhle jsem si ten servis predstavoval od zacatku.
I tenhle Boeing mel IFE, ale tam se bohuzel od prvniho letu nezmenilo vubec nic, coz se da samozrejme u filmu i hudby cekat, ale ani ta airshow porad nesla. Jinak místa na nohy bylo ve všech 737 akorat, i Radim, který je trochu vyssi, se tam vesel bez stiznosti.
Jen co jsme dojedli a dopili, tak pilot zahlasil ze klesame na letiste Phuket. Koukame z okna, ale je pravda ze ten pohled je na Maledivach hezci, co si budeme povidat.. Dosedneme a za chvilku stojime u gate. I vystup z letadla je rychlovka a pokracujeme na imigracni. Tam me trosku zmate budka s napisem „Visa on arrival“, tak se tam jdu podivat, ale pracovník letiste me hned otaci zpatky, ze je to jenom pro Cinany a my ze muzeme pokracovat na klasickou pasovku. Tam ani nechteji videt potvrzeni o ubytovani, jen se ptaji jak dlouho se zdrzime a za chvilku jsme vsichni tri hotovi. Vyzvedavame kufry, které akorat prijizdeji a pokracujeme do haly, kde je uz trochu mumraj, menime peníze u nejakeho stanku (a ani se nas nesnazi moc obrat, kurz byl plus minus co jsme si zjistovali), ja ještě kupuju mistni SIMku a vydavame se před letiste hledat nas odvoz, který jsme si s hotelem dohodli.
Jestlize byl v hale mumraj, tak to, co se delo před halou byl regulerni bordel. Desitky taxikaru, snazici se lovit klienty jak jen to jde, uz u sesteho ztracim trpelivost odpovidat ze mame auto zarizene, jen toho člověka hledame. Nakonec zahlednu na cedulce moje jmeno, hura, jedeme.
Phuket je klasicka koupacka destinace, ale je tam pro nas ještě porad hrozne levne. My si podle recenzi na tripadvisoru vybrali resort u Kata Beach, ke kteremu se jelo cca 45 minut. Pokoj stal 60USD za noc pro dva, vsude cisto a personal preochotnej, nemam co bych dodal. Urcite se vyplati, pokud se tam hodlate zdrzet, pujcit si skutr, my platili 250THB (cca 7USD) za den plus benzin, castka doopravdy humorna. A ze jsme objeli za dva dny prakticky cely ostrov, na jihu jsou super vyhlidky, potom se da dojet do mistniho akvaria, k ohromne sose Buddhy která se neda prehlednout a urcite je alespon jednou potreba navstivit Patong, kde je nocniho zivota az prilis. Ale jakmile zacne prset a budete v Patongu na skutru, je zapotrebi prchat. My cekali tri hodiny nez to prejde a mezitim byla pulka města zaplavena. Po dvou hodinach brodeni se, hledani cesty, utopeni a naslednym ozivovani skutru jsme se rozhodli to vzit po plazi, protože jinde proste nebyla moznost. Az doma jsem si vsiml ze je za jizdu po plazi pokuta 500THB, ale stroje jsme dukladne omyli, takze nikdo nic nepoznal.
HKT – SIN
3K534
13JUN 0945 – 12:30
operovano A320-200
LF: 80%
Tak a osm dni na Phuketu uteklo rychle, ac se nam zkazilo počasí a Radim nas opustil. Vecer před nasim odletem v hotelu vypadl proud, takze jsme nas odvoz domlouvali s recepcni při svickach, nicmene v 7 rano byl ridic pripraven a stejne tak my. Na letisti nas vyhazuje před osmou, takze to mame akorat. Pred vstupem do odbavovaci haly je samozrejme bezpecnostni kontrola, která ale doopravdy odsypa, takze ac před nama par lidi bylo, vevnitr jsme byli rychle. Na obrazovce nachazime nas let a zjistujeme, ze do Singapuru toho ma namireno daleko vic, během dvaceti minut odstartujeme nejenom my s Jetstarem, ale i Tiger Airways, Silk Air a Thajci. No, slusny. My mame odbaveni v druhy casti budovy, takze jej jdeme najit a i pres asiata divne cukajiciho hlavou, který nas malem smetl na schodech, jsme za chvilku u odbaveni. Jeste před odevzdanim kufru nam je ale pracovnici Jetstaru dukladne prohrabnou, coz se priznam ze vidim prvne. Irce oteviraji darkove baleni zapalovace s otvirakem, ale neshledavaji ho nebezpecnym, takze na kufry dostavame zelenou znacku a muzeme je jit odevzdat. Vymenou za kufry dostavame palubenky a vracime se zpatky kde byla odbocka na pasovku, před kterou je samozrejme rentgen. Dovyplnujeme odletove karty a stoupame si do fronty. Hned vedle nas je prepazka, kde se odbavuje cabin crew a vip a u prepazky se mota asiat s cukajici hlavou. Uz je mi jasny ze ac bude odletat minimalne osmnact letu co jsem napocital, tenhle leti s nama.
Mame trochu hlad, tak se divame co bychom si za poslední bahty dali. Volba bohuzel padla na burger s hranolkama a colou, protože nic lepsiho jsme v odletovy casti nenasli. Irce se z toho nakonec dela zle a tak jdu shanet zvykacky, vedle kterych jsou v chladaku bagety se sunkou a syrem. Vsadim se ze je tam musel někdo dat hned jak jsme ten odpornej burger koupili, protože predtim tam nebyly. Urcite. Jdu ještě kourit a zdejsi kurarna me zaujala hlavne proto, ze se tam vchazi pres obchod a nebyla tak tricet let cistena. Minimalne tam kam se rukou nedosahne. Ale co, ucel plni. Vracim se zpet a u gate se uz zacinaji srocovat cestujici a samozrejme – nas asiat mezi nimi, to se zkratka nedalo splest. Boarding zacina trochu pozdeji, ale v deset hodin vsichni sedime. Meli jsme puvodne stred a ulicku, ale v zadnich radach uz bylo prazdno, tak jsme po svoleni letusky obsadili poslední radu. Rolujeme na runway a hned startujeme. Od Jetstaru zadny servis necekam, takze během deseti minut usinam. O pul hodiny pozdeji se budim a zarazilo me, ze letime dost nizko. Moji myslenku potvrzuje hlaseni kapitana, ze nase A320 ma problem s tlakem v kabine a proto budeme udrzovat FL100, cca 3km, ale ze pravdepodobne do Singapuru doletime a o dalsim vyvoji nas bude informovat. Trochu si i preju abychom pristali nekde jinde, tohle jsem ještě nezazil, ale nas Airbus ve vyhlidkove vysce preci jen za další hodinu seda na Changi.
Tohle letiste jsem si zamiloval uz při letu do Australie, prozatim jsem nebyl na lepsim a trochu me mrzi, ze musime na zpatecni ceste cekat osm hodin v KUL, mnohem radeji bych je stravil tady. Imigracnim prochazime celkem rychle, dokonce mají i bonbony a před odjezdem do města ještě navstevujeme Burger King, neb Irce je uz dobře a ja bych něco sned. Na netu jsem zjistil ze idealnim zpusobem dopravy do města je metro, takze menime peníze a vydavame se hledat nastupiste. Stejne jako v KUL nebo HKG se i v Singapuru listky na mestskou dopravu kupuji ze stanice do stanice, takze vybirame tu, která je nejbliz nasemu hotelu. Mimochodem metro v Singapuru ma krasnou zkratku SMRT, takze napisy jako „Take advantage for riding with SMRT“ nebo „SMRT will give you a free rides!“ jsou pro Cechy vtipne, asi jako když v Estonsku zabloudite do města Kunda.
Ochocit si systém SMRTi je nastesti velice jednoduchy, takze nastupujeme a cekame na odjezd. Kdyz chvili před odjezdem do naseho vagonu nastoupi asiat s cukajici hlavou tak uz nam to ale fakt prijde divny..
Singapur je jinak samozrejme v uplne jinych cenovych relacich, takze i za jeden z opravdu levnych hotelu davame za dve noci nejakych 200USD. A to ma pokoj 12 metru ctverecnich se vsim vsudy. Nam to nejak nevadi, stejne jsme si prijeli prohlidnout město. Po nalezeni hotelu se ubytovavame a prakticky okamzite oba usiname. Vzbouzime se asi v pet odpoledne, takze davame veceri v Mekaci (jo, ja vim, ale nejeli jsme na ozdravnej pobyt) a jedeme do zastavky Marina Bay, kde muj orientacni smysl cicha hotel Marina Bay Sands, tak at se podivame.
Jinak samozrejme stoji za navstevu singapursky Cable Car, lanovka co odjizdi ze sedmnacteho patra mrakodrapu, ale moc nedoporucuju cestu na Mt. Faber, protože je tam jen restaurace a souvenir shop, nic vic. Mizime odtamtud celkem rychle a bereme to na druhou stranu, na Sentosu, kde je bobova draha, vyhlidkova vez a další atrakce. V Singapuru je samozrejme hloupost vynechat Singapore Flyer, neboli nejvyssi ruske kolo na svete. Kapsle v nem je pro cca 20 lidi, ale fakt se vyplati zaplatit si „Champagne flight“, kde vas jednak nejprve vezmou do salonku, nez specialni kapsle dorazi a potom kapsli sdilite jen s lidmi, co si tuhle variantu taky zaplatili a obdrzite sklenicku Moeta. My tam byli dohromady 4, takze krasa.
Do Singapuru bych rozhodne na dovolenou nejel, ale pokud pres nej nekdy v budoucnu poletim, rad se tam takhle na dva dny ještě zastavim.
SIN - KUL
MH614
15JUN 1105 – 1205
operovano B737-800
LF: 90%
A nadesel poslední, cestovaci, den. Vedeli jsme ze to bude unavny, ale co se da delat. Z hotelu odjizdime o pul osme, jelikoz spojeni na letiste metrem je vyborny, tak nemame strach ze bychom to nestihli. Singapurske letiste je, jak jsem uz rikal, pro me vrchol vseho, co si cestujici muze prat. Wifi zdarma, v cekaci zone kresla se zasuvkou, spousta nepredrazenych kramu (na Singapur a letiste) a klima na rozumne urovni. Jdeme se odbavit a dostavame palubenky jak do KUL, tak rovnou do MLE a stejne tak zavazadla. Pry se nemame bat, ze tam urcite dorazi. Vzpomeneme si okamzite na naseho nastupce na Maledivach, na ktereho slecna na checkinu v PRG mrkala „Tak vy letite do Male, jo? No tam je krasne.. Nebojte se, kufry vam odbavujeme az tam..“ a pak na ne 17 dni cekal, protože lezely v Praze. Takze se trochu bojime, jelikoz o den pozdeji odletame z Male konecne domu..
Projdeme imigracnim kde vubec necekame a cas do odletu si kratime prohlidkou letiste. Stejne jsme tam priblizne tak akorat, takze ja si stiham tak akorat zakourit, nachazime gate a boarding pomalu startuje.. Let do KUL byl celkem plny, ale na tehle hodinovce je vsechno tak nejak jedno. Od posadky dostavame arasidy a dzus a uz se chystame na pristani. O tomhle letu se doopravdy nemá smysl nejak dal sirit, byla to rychlovka.
KUL – MLE
MH177
15JUN 2045 – 2155
operovano B737-800
LF: 95%
Tohle bylo to nejhorsi. Preckat osm hodin na letisti, které na cekani není uplne idealni. Nejenze je tam dost zima, celkem draho, ale například zasuvky.. Prakticky vubec. Davame si tedy pizzu v jedne z restauraci a premyslime co s casem, protože do města, kde stravime tri hodiny na ceste to cenu nema. Nakonec Irca obsazuje lehatko s vyhlidkou do vnitrni zahrady a ja se jdu podivat, jestli to je se zasuvkama skutecne tak vazny. Na informacich mi moji domnenku pani potvrzuje, ale jejimu sdeleni az takovou vahu neprikladam, protože byla dost otravena. Po obejiti terminalu jsem nasel jednu zasuvku oznacenou jako „Battery charger“, takze se presouvame k ni a koukame na nase oblibene Letecke katastrofy, coz nam zabiji podstatnou vetsinu casu. Hloupy je ze se musí sedet na zemi a tak nas potom hrozne bolej zadky. Zato mame vyhled na parkujici malajskou A380 v nejnovejsi livery. Jinak letiste v KUL ma taky free wifi, na 3 hodiny, s cimz jsme se popasovali. V kurarne jde jako bonus chytit neomezena wifi z business salonku Star Alliance.
Diky peti dilum Leteckych katastrof jsme ale prezili a v osm hodin uz sedime za bezpecnostni kontrolou, pripraveni na nas odlet. Ac bychom to v první chvili nerekli, let byl dost plny, ale boarding probehl velice rychle. Cekame ještě na nejake pasazery ze zpozdeneho letu (bud Bangkok nebo Tokio, nevim ze ktereho pribehli) a uz se chystame na start. Do usi mi zni Dragonforce a text „...take you with me, we will fly across the sea, to the land of the sun where our journey has begun..“ mi k tomu paradne sedi. Vzhledem k popisu minulych letu muzu ujistit, ze vse probehlo prakticky jako predtim, ale i zde byla posadka prijemna, IFE k nicemu a jidlo jakkoliv nevybocujici z cateringu aerolinek. Cesta ale ubiha rychle, takze i pres hlucne Cinany si let uzivame a blizime se k Male. Tam dosedame s cca desetiminutovym zpozdenim a naposledy vyuzivame vyhody pracovniho povoleni, které ma na imigracnim vlastni prepazku, takze ani dlouho necekame. Cekame ale na Ircin kufr, který se ne a ne objevit. Uz jsme si rikali ze fakt nekde zustal, ale v poslední varce se jeji taska objevuje a pres celni kontrolu mizime ven, kde nas uz ceka Radim a nas nastupce..
Celkove vzato bych dovolenou shrnul kratce. Malaysia Airlines – dobrovolne uz ne. Ani tri další lety, které byly jakz takz ok me nepresvedcily, ze je to petihvezdickova společnost, zvlast v kombinaci s letistem v KUL, které je na delsi cekani dost nepohodlne. Jinak do Malajsie bych se ale vratil rad, stejne tak do Thajska, stoji to za to. Singapur jsem uz zhodnotil, tam doopravdy jen pokud budu mit cestu, rad se zdrzim, ale samostatny vylet za to nestoji. Neco jako HKG.
Premyslel jsem, jestli mam k tomuhle TR pripojit naší zpatecku do CR, ale proc ne, leteli jsme jen o den pozdeji..
MLE – IST
TK731
16JUN 2340 – 0535+1
operovano A330-300
LF: 70%
Je to tady. Po dvaceti mesicich balim vsechny věci a leti se domu. Celkove byl ten den dost narocny, ale o pul devate se ja, Irca, Radim, nas nastupce a kolegyne ze Slovenska, plus jeji nastupkyne, schazime v nami oblibene restauraci City Garden na poslední veceri. Na jednu stranu je to uleva, protože život v Male doopravdy není tak pohadkovej jako to vypada na fotkach, na druhou stranu ja i Irca vime, ze se nam bude styskat a především po te skvadre lidi, co s nama prave sedi u stolu (psano tri tydny po navratu – sakra potvrzeno). Cas je ale neuprosny a tak o pul jedenacte sedime na lodi směr letiste. Jelikoz dovnitr, na checkin smi uz jenom cestujici, davame poslední cigaro, porizujeme poslední fotky a se vsemi se loucime, je to dojemny. Jeste prevazujeme kufry, zjistujeme asi 8kg nadvahy, tak Irca nechava v Male nejaky rucniky, ale uz musime dovnitr. A když se za nama zavrou skleneny dvere u bezpecnostni kontroly, je jasno.. Konec, odjizdime. Je kratce po jedenacty, ale checkin ještě sviti, takze prazdnou halou pokracujeme az k nasemu odbaveni, kde je uz jenom jeden clovek u prepazky business class, který nam oznamuje, ze checkin je uz zavreny. Tvarime se desne zoufale, zvlast Irca, ale ja uz uprimne v duchu pocitam, kolik to bude stat.. 100USD za noshow plus 50USD za zmenu data, to mame 150 dolaru na hlavu a další let je pozitri.. No hezky.. Pracovnik Turkishu ale nastesti není hajzl, takze vola ground staff, jestli je ještě možno nase kufry nalozit. Evidentne nastesti dostava pozitivni odpoved a tak na pas skladame kufry, toho ze mame ještě porad 6kg navíc si nevsima a dava nam palubenky az do Prahy. Chci si ještě nahore zakourit, ale uz fakt není cas, nez probehneme imigracnim a další bezpecnostni kontrolou je 23:26, 14 minut před odletem. Bezime tedy ke gate a letistni bus nas odvazi k letadlu. Ac jsme byli na odbaveni jako poslední, tak mame dvojku vedle sebe, krasny. Dosedame na mista, kapitan ještě hlasi ze se nakladaji poslední věci (tipujeme co to asi muze byt), letusky rozdaji cestovni sadu pro longhauly, skladajici se z obligatniho kartacku na zuby a pasty, skrabosky, fusekli a backor a za ctvrt hodiny se naposledy zvedame z Male. Servis Turku, ac oficialne ctyrhvezdickove letecke, se s tim, co jsme videli u MH neda srovnat. Fajn, longhaul s MH jsme neleteli, ale i na lince do PRG to bylo o necem jinem. Servis zacal cca 20 minut po startu, beru si nejake zapecene brambory (super), k tomu samozrejme pecivo s tavenakem, salatek a keksik. Plus cola a bily vino. Zadny rozlejvany, ale ve flasticce, krasa, tohle je uroven. Jakmile nam letusky sklidily po jidle, zacal jsem se pidit po sluchatkach, které jsme narozdil od deky nemeli ani na sedackach, ani v kapsach před nami. Steward lovi jedny sluchatka, pecky, z kapsy a me pozdeji donasi luxusnejsi model z business tridy. Ja pres ne ani neslysel motory. Kabina ztmavla a ja tedy prozkoumavam IFE. Opet o dve tridy vys nez MH. Vyber filmu byla naprosta parada, ze mi bylo az lito ze letime jen sedm hodin a něco, vse fungovalo jak mělo, opet x plusovych bodu. Nakonec vybiram starou klasiku s Brucem Willisem „Die Hard“, ale po pul hodine uz usinam a probouzim se az na snidani. K memu prekvapeni to nebyla umela vajicka, ale tri tluste platky vyborne sunky, standardni bulka s tavenakem, citronovy dort a trochu zeleniny, palec nahoru.
Pristani probiha velice klidne, vychazi slunicko a uz se pomalu zaciname tesit do Prahy.
IST – PRG
TK1767
17JUN 0915 – 1105
operovano B737
LF: 99%
A mame ctyri hodiny do odletu. Jako první věc je vzdycky najit gate a potom cokoliv dalsiho. V Istanbulu, ac jsem uz pres nej letel, me prekvapila bezpecnostni kontrola i tranzitnich cestujicich, takze dobrych 20 minut stojime ve fronte lidi, kteří odnekud prileteli a pokracuji dal. Nechapu, ale co se da delat. Standardni navsteva kurarny, zachodu a hledame nas gate, coz se dari relativne rychle. Jeste kupuju cigarety v duty free, ale nakonec se shodneme, ze to vyresime jako v KUL, dalsim dilem Leteckych katastrof. Wifi zdarma bohuzel nikde nechytame, takze co se da delat. Po osme ranni se uz chystame k nasemu gate a ja narazim na první problem ohledne navratu. Za tech 20 mesicu jsem si vazne zvykl, ze když do me někdo nekde strci, vezme me taskou nebo mu rve dite dobu delsi, nez jsem ochotnej snest, okomentuju to ceskou nadavkou. Od ted uz to nepujde, tady uz cestinu slysim zcela zretelne. Turci mají v Istanbulu boarding zorganizovany velice dobře, na boarding passu je pismeno skupiny, ke které v boardingu clovek patri. My byli „C“, takze když monitor ukazal „C“, sli jsme do letadla. Kupodivu to pochopili uplne vsichni, zkusenost pravi ze se vzdycky najde „ten jeden“. Mame okenko a stred, Irca si seda k okenku a vedle me sedi evidentne Turek, ale s obstojnou cestinou, tak prohodime par slov. Odlet se nam trosku zdrzuje, ale nakonec je z toho jenom patnact minut, které cestou do Prahy dohanime. Servis je tady o něco slabsi nez na dalkovce, ale to da rozum. Tady se uz konecne dockavam umelych vajec, ale hmota je to vcelku pozivatelna. Zapijime je bilym vinem a pozorujeme, ze letime celou dobu jenom nad pevninou. To se nam uz chvili nestalo. Let ma jen dve a pul hodiny, ale i tak po jidle na chvili usiname a ja osobne se vzbouzim uz nad CR. Boeing TK stejne nebyl vybaven IFE (ale to jsem ani necekal), ma jen kazde ctyri rady LCD, které stejne nebyly zapnute, takze nebylo co delat. Musim ale Turky pochvalit za místo pro nohy, opet dostatecny i pro vetsiho člověka, ja s mymi 160cm jsem byl spokojen nadmiru (ne jako u Condora cestou na Maledivy, kde jsem fakt kolenama skrtal o sedadlo prede mnou). Zahajili jsme klesani ku Praze, ale priznam se ze z tehle strany jsem jakteziv nepristaval. Bohuzel nebyla k dispozici mapa, takze nemuzu rict odkud to bylo, ale z letadla jsem panelaky takhle blizko videl vazne prvne. Dosednuti bylo vic nez hladky a do deseti minut parkujeme vedle Lufthansy u gate. Jsme doma. U vystupu z letadla nas ceka ohromny prekvapeni, jelikoz nas tam ceka kamaradka pracujici pro jednu leteckou a vubec jsme ji tam necekali. Teda necekali jsme nikoho, a uz vubec ne u prstu z letadla. Tak po privitani se jdeme ještě podivat pravde do oci, respektive k pasu zavazadel. Neskutecny se stalo, kufry mame.. Skrz celni kontrolu mizime z priletove haly a zavreni dveri od priletu nam symbolicky odbouchava jednu kapitolu zivota. Bylo to fajn.
Koukam ze to ma 5130 slov, takze vsechna cest kdo jste docetli az sem a dekuju
.Eventualni fotky dodam az zjistim jak
.
Nekdy fakt, co nadelas.. 
.. Abych neco neprokecl treba... 