aneb
Víkend na Palmě
Sobota, 7.9.2013
Už tak rok, dva pokukuju po autobusových výletech "na otočku" s koupačkou v Chorvatsku nebo severní Itálii. Zatím to nikdy za rozumný peníz nevyšlo. Ale mělo se to záhy změnit. Kdyby mi ve čtvrtek někdo řekl, že o víkendu pojedu testovat nový foťák místo některého městského parku na Malorku, asi bych se mu vysmál. Víkend má být pěkný, možná poslední solidní letní počasí. Ale takový už je život akčního letenkáře. Zpráva na facebooku, pár telefonátů… nebudu to natahovat, jsou dvě hodiny ráno a zvoní mi budík. Krutější to už skoro být nemůže. Naštěstí cesta noční dopravou v mém případě netrvá o moc déle, než dopravou denní. Postupně do autobusu přistupují Tonda, Denisa a Lukáš, a náš tým je kompletní.
Odlet 5:05, Praha spí, ale na letišti je špička. Takové fronty jsem tady ještě neviděl, odlítá určitě deset, možná i víc, letadel Travelu a podle toho to taky na check-inu, security a gatu vypadá. Fronty koupáků
. Odlítáme s nějakým drobným zpožděním, ale není to nic, co by stálo za řeč. Let nám zpestřuje IFE v podobě mapy k cíli, je to lepší, než nic. Po půlhodince letu snídaně, ikdyž nemastná neslaná palačinka plněná rozmraženým mraženým hráškem a mrkví není úplně vrchol kulinářského umění. Minibagetka s margarínem to už nezachrání. Ani Gambáč.Po přistání se dělíme, nesmíme ztrácet čas, a tak jdou ostatní řešit auto, a já čekám na bágly. Čekám a čekám, a u toho chtě nechtě poslouchám pásovou seznamovací koupáčtinu. Který hotel? Jste tady poprvé? Už jsme tady byli vloni. Jé ten hotel je úplně super. A ten bazén! Moc se nám tam líbilo. Jé to budeme sousedi... Bágly přijíždí, házím je na vozík a utíkám...
Tady se trip "S koupákama na Malorku" mění ve "Víkend na Palmě". Jednak jsem od opuštění haly výdeje zavazadel až do návratu na letiště neslyšel češtinu (kromě spolucestujících samozřejmě), druhak mě pobavil šéf cabin crew, který zarytě několikrát opakoval do palubního rozhlasu, že jsme "Přistáli na ostrově Palma de Mallorca", "Vítejte na ostrově Palma de Mallorca" a tak podobně. Prostě jsme přistáli na Palmě a z palmy neslezem!
Bookovat auto na poslední chvíli není dobrý nápad. Ještě ve čtvrtek to bylo OK. V pátek se ale výběr značně zhoršil a k dispozici byly jenom půjčovny s pofiderníma podmínkama. No co se dá dělat, naštve to, ale jsou to dva dny a ve čtyřech lidech snad nevykrvácíme. Goldcar, Focus v automatu za 100€ s vnuceným pojištěním na víkend.
Lukáš sedá za volant a vyrážíme na dálnici a dál po obchvatu Palmy a po okresce na Valdemosu. Jsme tady brzy, místní teprve začínají zkoumat nový den, parkoviště se ještě neplatí, nikde žádné autobusy plné německých důchodců. Hodinku procházíme, fotíme příjemně nasvícené městečko a klášter, kde kdysi pobýval a tvořil Frederik Chopin. Kupujeme nějaké ty masové pamlsky, bagety, suvenýry (co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra), a jedeme do přístavu na kafe. Krásná cesta, klídek, racci, loďky, kávička, pohoda. Nikdo jsme toho moc nenaspali a nemíníme se Malorkou prozávodit. Nemám to tady na povel a je to fajn
. Jenom se vezu.Pokračujeme s několika zastávkama na focení na Sóller, zajímavé městečko mezi horama. Parkování je tady problém, ale mysleli tady hlavou a vykutali kousek od centra odstavné podzemní parkoviště. Sice celkem drahé, ale každá sranda něco stojí. Parkujeme a procházíme centrum, kde už je o poznání víc turistů, a taky poměrně živo - trhy. Ochutnáváme ochutnávky, dáváme nějaké místní chuťovky, a přesouváme se k nádraží, což je dle našeho průvodce, starého šotouše Lukáše, největší pecka ve městě. Jednak sem jezdí historický vláček z třicet kilometrů vzdálené Palmy, historický za hypermoderní cenu 12€, za které s vámi bude hodinu a kus kodrcat. A taky odsud jezdí historická tramvaj do pět kilometrů vzdáleného přístavu.
Cena 5€ za jízdu tramvají (silně připomínající San Francisco) je poměrně přestřelená, ale když to lidi platí… Logistický problém, že platit za cestu tam i zpět se nikomu moc nechce, nakonec řešíme tak, že já beru auto a nabírám ostatní za půl hodinky po rozchodu v přístavu. Tam klasicky není kde zaparkovat, je to labyrint jednosměrek, ale s trochou štěstí se poměrně snadno nacházíme.
Příjemně hornatou krajinou projíždíme okolo horských přehrad, kolem nejvyšší hory Malorky, do soutěsky Sa Calobra, pěkného, ale turisty poněkud přeplněného místa, s předraženým parkovištěm, a krátkým trekem přes dva vykutané pěší tunely na pláž s poměrně nepříjemnou kombinací písku a štěrku. Fotíme a vracíme se k autu. Zpět po serpentinovaté horské silničce jedeme v koloně za autobusem jako hlemýždi, v některých serpentinách musí autobusák couvat. To mu teda nezávidím. Jakmile se dostaneme na hlavní cestu, ke klášteru Lluc už je to jenom kousek. A ten je rozhodně zajímavý a stojí za malou zajížďku. Dalo by se tady zdržet, ale začíná nás tlačit čas a navíc přichází přeháňka.
Tonda s Denisou si zabookovali hotel v Port de Pollenca, jednom ze dvou letovisk na severním cípu ostrova. Hotel má ale čas, tak jdeme hledat "ubytko" pro mě a Lukáše. Nechtěli jsme utrácet za Hotel, ceny teď v sezóně nejsou zrovna lowcostové, navíc na jednu noc ze soboty na neděli. Máme auto, jsme dva, máme karimatky a spacáky, to nějak půjde. Jedeme na poloostrov Formentor, kde bychom chtěli najít nějakou solidní pláž, parkoviště, nějaké šikovné zákoutí. Našli jsme, dokonce kryté, v noci otevřené parkoviště (žádná závora, brána), s krytýma místama k stání (ideál), a pláží pár set metrů odsud. Paráda. Zatím tady parkují auta, na pláži jsou lidi... to ale nevydrží dlouho, začíná se stmívat.
Vracíme se do přístavu, vyhazujeme Tondu s Denisou na hotelu (pravda chvilku jsme bloudili), parkujeme u vody a jdeme si projít město, koupit nějaké pití (rum máme, ale cola nám chyběla) na zahřátí na večer.
Na vyhlédnuté parkoviště se vracíme po desáté. Hrajeme s ochrankou hru na kočku a myš, ale v podstatě jim asi nevadilo, že jsme tady spali. Večer se jdeme vykoupat do moře, kecáme nad kelíškem rumu s colou, a před půlnocí jdeme spát - prší, a tak jdeme rovnou do auta. Focus není na spaní nejhorší, rovina to není, ale dá se v jeho seslích poměrně ležet.
- Tramvaj ze Sólleru do přístavu
- Přehrada pod nejvyšší horou ostrova
- Zátoka Sa Calobra
- Klášter Lluc
- Večerní idylka na pláži v Port de Pollenca
Neděle, 8.9.2013
Budím se po šesté a spát se mi už nechce, tak si beru karimatku ven a nechávám Lukáše dospat. Pořád prší, ale není to žádná tragédie - přístřešek pro auta je sice spíš proti slunci, ale proti dešti vesměs funguje taky dobře. Lepší déšť teď, než přes den.
Kolem půl osmé dáváme snídani, co dům dal (resp. co jsme nestihli sníst večer). Ve čtvrt na deset máme sraz před hotelem, déšť polevuje, a tak od auta vyrážíme jenom v plavkách na pláž.
V devět se vracíme a pod dohledem místních sekuriťáků opouštíme parkoviště a už poměrně známými serpentinami se řítíme do města. Na hotelu jsme s předstihem, navíc Tonda píše, že mají problém se vyhrabat z postele a tak odjezd o půl hodinky posouvá. Dáváme kafe/čaj, já i nějaký zákusek (Kafe 1,25€, zákusek 1,5€ - kombo, kafe a zákusek, pozor, sleva, 3€!).
Před desátou se vracíme na Formentor, míjíme náš "hotel", z několika vyhlídek fotíme, až dojíždíme na nejsevernější cíp ostrova, k majáku. Ten nás, na rozdíl od výhledů cestou, až tak neuchvátil. Celkově je ale Malorka velmi fotogenická, přinejmenším její hornatá západní část.
Vracíme se do Pollency, tentokrát ale míjíme přístav (tj. turistickou část města u moře), a míříme do města, tedy města starých domů a úzkých uliček. V plánu máme vystoupat křížovou cestou po 365 (zdroje se různí) schodech ke kostelíku. Co čert nechtěl, směrovky nás vedou několika serpentinami a parkujeme na kopci u kostelíka, schody vedou dolů. Stoupat nebudeme. Máme pocit, že jsme projeli nějaký zákaz, ale nikdo jsme si ho nevšimli, nebo byl psán, jak je místním zvykem, katalánsky. A tak raději rychle pryč.
Sjíždíme a pojedeme si schody zespoda alespoň vyfotit. Nejdřív ale najít něco k snědku, je čas oběda. Žádná výhra, ale dáváme v italské restauraci solidní pizzu, fotíme schody, fotogenické uličky města, a vracíme se k autu na okraji města. Po dálnici do Palmy je to půlhodinka, což je až neuvěřitelné vzhledem k tomu, kolik jsme najeli včera. Dálnice vede nížinou v podstatě přímo, zatímco horské silničky jsou pověstnou delší, za to výrazně horší alternativou. Ale na rozdíl od sterilní dálnice jsou krásné.
Palmu objíždíme po obchvatu a jdeme hledat nějakou solidní, volně přístupnou pláž. Z mapy jsme vybrali tu nejblíže městu, a vybrali jsme dobře. Hezké místo, a když jsme našli i sprchy, naprosto ideální. Dvě hodinky koupáckého relaxu na příjemné písečné pláži, i sluníčko nám přeje.
Když se začne trochu zatahovat a čas do odletu krátit, píšu sms Pavlovi z fóra, který v Palmě bydlí. Ten nás zve k němu, vysvětluje cestu. Je to kousek, za deset minut jsme tam. Zajímavý rozhovor nad výborným vínem o životě na Malorce ruší jenom neustálé pohledy na hodinky - rádi bychom stihli navštívit proslulou místní katedrálu. Děkujeme a snad jednou oplatíme. Díky Pavlovým radám víme, kde zaparkovat, stejný plán ale mělo víc lidí. S tichým souhlasem parkovištního pohůnka necháváme Focus na místě, ze kterého by trčel i Smart. Vysvětlujeme, že za dvacet minut jsme pryč.
Katedrála je nádherná, obrovská, už jsme toho každý zvlášť nacestovali poměrně hodně, ale byli jsme všichni hodně překvapení, rozhodně stojí za to si, byť z krátkého víkendu, hodinku na prohlídku katedrály a okolí vyhradit a do centra Palmy zajet.
Narozdíl od půjčení auta je jeho vrácení naprosto bezproblémové, a tak máme na letišti dostatek času. Zbavujeme se zavazadel a zevlujeme terminálem, neboť víme, že bude mít náš let zpoždění. Čas si krátíme návštěvou pár dutyfree shopů, McDonaldu, bagetérie či Starbucksu jak je komu po chuti, a s asi hodinovou sekerou odlétáme do Prahy.
Letíme letadlem zapůjčeným od indických Spice Jet, úplně novým, s novým designem kabiny. Přes pozdrav "Namaste", adresovaný vedoucí posádky a opětovaný milým úsměvem není let nic moc. Sedaček je tady nasekáno kolik se jen vleze, a naše proporce ne zcela odpovídají roztečím připravených na indické postavy. Dvě hodinky do Prahy jsou v pohodě, ale chudák neznalý koupák, který se tímhle letadlem vydá "bez přestupu" do Thajska, s technickými stopy v Budapešti, Muscatu a někde uprostřed Indie. K jídlu téměř nepoživatelný perkelt (a kdo se mnou někdy letěl, tak ví, že nejsem zrovna šťoura, co se létajícího jídla týče), no dalo se to spravit plným sáčkem pepře a notnou dávkou soli a fantazie. Alespoň máme vítr v zádech a let netrvá dlouho, po půlnoci přistáváme na runway "populární" u obyvatel okolních obcí.
Bágly si zase daly načas, tak autobus do centra stihli jenom Tonda s Denisou, kteří neměli odbavené zavazadlo. No nevadí, za půl hodiny jede další. Jsme doma, půjdeme zavřít na chvíli oko, a ráno do rachoty.
P.S. Roztíratelnost margarínu jako vždy perfektní
- Na poloostrově Formentor
- Na poloostrově Formentor
- Pláž jihozápadně od Palmy
- Katedrála v Palmě
- Katedrála v Palmě
