Začal bych tedy asi tím, že na letu se nepodával Bibimbap
Ale vážně, všech reportů si samozřejmě vážím a rád je čtu.
Miami Beach s Deltou tam a s KLM zpět
Můj první let s Deltou se uskutečnil v dubnu letošního roku. Routing PRG-BRU-ATL-CMH-ATL-PDX-AMS-PRG. Let do Bruselu byl operován s ČSA a na cestě zpět pak z Amsterdamu do Prahy s KLM. Pamatuji si, že před nástupem na palubu 767 v Bruselu, jsem tak nějak očekával, že všechno bude při nejlepším slabý průměr a že to tak nějak asi nebude nic, o čem budu chtít psát report. Americké letecké společnosti měly v mé hlavě ne zrovna nejlepší jméno - asi už jen z principu. Nebo Haló efekt?
O to větší bylo mé překvapení z úrovně služeb na všech letech operovaných Deltou. Nebyla jediná věc, kterou bych ji mohl vytknout - skvělá posádka, kvalitní IFE a Marlbora za 37USD
Navíc jsem měl štěstí, že na letu tam se v gatu uvolnila dvojka jen pro mě, což samo o sobě posouvá let v ekonomické třídě na skoro premium economy úroveň. Potěšila i přistavená 767 - u mě totiž platí, že čím menší dálkové letadlo, tím jsem spokojenější. Letu v A380 se přímo děsím. (všchno tohle samozřejmě platí pro Y 
)Report jsem tehdy ale nakonec nenapsal – nebyl čas...nebo spíš se mi nechtělo
Zhruba v poloviné léta jsem zaregistroval, že u mého chlebodárce se započalo s přípravou říjnového setkání našich partnerů a já jsem jakožto reprezentant evropské komunity a jediný mimoamerický zaměstnanec měl jasnou účast. K mé radosti se náš mini summit měl konat na Miami Beach. Program začínal v pondělí večer a končil ve středu odpoledne, a bylo tedy jasné, že si pobyt na začátku o víkend prodloužím. Letenku knihovala kolegyně v US a k mé radosti, a po předchozí pozitivní zkušenosti, to bylo opět s Deltou. Tedy kromě zpátečního letu ATL-MIA, který byl operován KLM. Nevadí budu moci obě dálkovky porovnat.
Před odletem jsem ještě musel připravit soukromou část cesty. Plán byl něco málo nákupy a něco málo válení u moře. Summit se konal v Hotel Fountaineblue na 44 ulici v Miami Beach a já dostal samozřejmě nabídku tam strávit i soukromou část pobytu. Po zhlédnutí komplexu na internetu (cca 1500 pokojů – viz foto níže) jsem tuto možnost v mžiku oka zavrhnul. Cena byla sice „jen“ 199USD na noc, ale já tak nějak nemusím ty mega komplexy. Na konci tam většinou člověk čeká téměř na všechno – fronta na výtahy je běžná věc.
Na booking.com jsem tedy našel malý boutique hotel Circa 39, který byl jen kousek (číslo odpovídá ulici) a nabízel mnohem privátnější atmosféru. Můžu doporučit. Navíc na 42 ulici byl National a měl jsem tedy všechno potřebné kousek.
Jen pro zajímavost, 2 noci v tom menším hotelu mě vyšly na cca 200€ včetně všech tax a poplatků na místě. Auto jsem bukoval přes carhiremarket.com – Intermediate na 2 dny za 70€ včetně 100% pojištění.
27/9/2013 DL 239, AMS-ATL, Airbus 330-300, Odlet 10:55
Nastal čas odletu. Cesta začala nástupem do ranního vlaku směr Schiphol, kde jsem si následně odcheckoval poloprázdnej kufr (částečně vyplněný krabicema od bot) v automatických kioscích. Je to takový můj způsob jak se vypořádat s tím, že do ameriky je potřeba letět vždy s minimem věcí a zároveň zajistit, aby se z obleku nestal hadr.
Omlouvám se za p***l náhodného cesťáka
Po odevzání kufru jsem namířil k security a pasovce. Tady musím AMS pochválit, protože se mi snad nikdy nestalo, že bych nějak dlouho čekal. Vždy to všechno zabralo jen pár minut. Gate si už nepamatuji, jen vím, že to bylo v D prstu. Čekala tam na mě tato 330-ka
Po nezbytné předletové kontrole, která byla tentokrát docela otravní – pracovnice G4S měla nějak moc otázek a vůbec byla celá nějaká divná – jsem prakticky hned postoupil k nástupu. Ještě jsem to v gate zkusil s vyjednáním lepšího sedadla, ale bohužel let byl tentokrát zcela zaplněn. A to ve všech třídách – hrál jsem se s myšlenkou vzít si premium economy, ale už týden před odletem web Delty hlásil plno. Nakonec jsem seděl v uličce v sekci uprostřed a nebyla to vůbec špatná volba.
Běhěm pár minut byl „boarding completed“ a s několikaminutovým zpožděním jsme byli vytlačeni z gate. Následovalo nekonečné pojíždění na nejvzdálenější runway – Polderbaan (u které se ovšem nachází perfektní místa pro spottery a fanoušky letectví) a start. Otočka doleva a let směr UK.
Na palubě bylo všechno funkční a posádka byla opět perfektní. Někdo tu americkou vstřicnost moc nemusí, mě ale celkem sedne. IFE fungovalo jak mělo, nabídka slušná a tak jsem si let zkrátil sledováním dvou filmů - "The Descendants" a „Promised Land“. Celkově, pojetí IFE u Delty mi vyhovuje. Je to mnohem lepší systém než má KLM – jak jsem zjistil později během letu zpět.
O jídle v ekonomy asi ani nevím co napsat – přijde mi to na všech letech plus minus to samé a tak nějak vždy jen zblajznu co mi chutná a neřeším to. Takže asi průměr. Pro fanoušky letecké gastronomie příkládám obrázek - omlouvám se za kvalitu.
Už v momentě, kdy mi rezervace přistála v mailu, mě tak trochu vyděsil čas na přestup v ATL. Naposled jsem měl na přestup dvě a půl hodiny, a díky frontě na imigračním jsem pokráčko málem nestihl. Tentokrát v itineráři stálo děsivých 1:45. Přemýšlel jsem, jestli si to nechám změnit na let o hodinu později, ale nakonec jsem se rozhodl to risknout.
Nakonec jsme v Atlantě sedli s asi 30ti minutovým předstihem a já jsem si byl celkem jist, že to prostě dám. Takže jsem po vystoupení na councorse E vyrazil svižným krokem k imigrační kontrole, doufajíc, že mě tam nečeká malé Mexiko jako naposled.
A nečekalo. Za 20 minut jsem byl vybaven a běžel jsem pro kufr. Během čekání u pásu jsem se seznámil s mladou Rumunkou, která letěla do Orlanda, kde se pak následně měla nalodit a pracovat jako barmanka na jedné z lodí Royal Carribean. Dozvěděl jsem se něco o práci barmanky na výletní lodia také o tom, jak si tam nemůže nikoho najít, protože všichni chtějí jenom sex.
Spolu jsem pak vyrazili kufry zas odevzdat k pásu pro pokráčka. U security mě docela vyděsila fronta, ale naštěstí tam byl koridor pro Sky Priority, a tak jsem během dvaceti minut už stál před typicky americkou cedulí s odlety:
Můj let byl z B10, takže jsem sednul na SkyTrain a během 15ti minut jsem stál před gatem. Let byl úplně plný, dokonce se hledali i dobrovolníci pro offload. Nabízel se voucher na služby Delty v hodnotě nekolika set dolarů.
27/9/2013 DL 1848, ATL-MIA, MD90, Odlet 16:15
V gatu na nás už čekalo MD90 a já se mohl usadit na sedadle u zadního exitu. Radši bych ale asi letěl letadlem vedle nás - 757 je můj oblíbenec.
A tahle roura
Místo pro nohy
Z bloku jsme byli na minutu přesně a během asi 10ti minut jsme už čekali na start jako číslo 2. S parádní zvukovou kulisou zadních motorů za hlavou jsme se vznesli do vzduchu.
Jednu věc mám na vnitrostátních letech Delty rád – fungující internet. Příkládám obrázek s informací o ceně. Kéž by tohle byl standard i v Evropě.
Přistání v MIA
Ani už nevím, co se na letu podávalo – snad jen nějaký oříšky a pití. Posádka byla opět v pohodě. Díky jump seatu proti mně, jsme i trochu pokecali o práci letušky v Americe.
Přistání bylo s malým předstihem a tak jsme ještě čekali až vytlačí jinou Deltu z naší stojánky.
U pásu už mě čekal kufr a tak jsem mohl hned vyrazit k vláčku „MIA Mover“, který mě následně přiblížil k dopravnímu uzlu hromadní dopravy s názvem Central Station. Tam má mimo jiné svá stanoviště většina půjčoven a také odtamtud odjíždí expresní bus na Miami Beach. Jestli mě paměť neklame, tak to byl bus číslo 150 a lístek stál lidových 2,75 – koupen v automatu. Bus jezdí každých 30 minut a na první zastávce na Miami Beach je za nějakých 15min. Já vystupoval na druhé zastávce, která byla vzdálena cca 50m od hotelu. Byla to snad moje první jízda MHD v Americe a až na ten pro nás nezvyklý design tamních busů, to bylo docela v poho.
Miami je tady na fóru celkem profláklá destinace, tak jen přiložím pár fotek z pobytu.
Pracovní část pobytu začala v pondělí večer a probíhala v tomto cirkuse:
Nastal čas odjezdu. Cesta na letiště tentokrát taxíkem, který stál 36USD. Po cestě na nás čekala menší zácpa, ale za cca 25min jsem byl v odletové hale. Do odletu zbývaly dvě hodiny a tak jsem se trochu prošel po letišti. Dominovaly lety do Jižní ameriky, pár dálkovek do Evropy (Air France, Virgin, British Airways, TAP, Lufthansa) a samozřejmě nebylo možné si nevšimnout, kdo je v MIA doma - American Airlines.
2/10/2013 DL 8, MIA-ATL, MD90, Odlet 19:00
Během čekání na odlet začal pořádnej slejvák a můj let do Atlanty nabral 15min zpoždění. To ale nemělo nijak ohrozit moje pokráčko v Atlantě. Letadlo dorazilo ke gatu jen s malým zpožděním.
Personál v gate několikrát upozorňoval na nutnou disciplínu během nástupu a to samé se opakovalo i v letadle, kde posádka asistovala všem v zájmu urychlení nástupu. Snaha odletět co nejvíc na čas byla opravdu vidět.
Nakonec jdeme z bloku s 10ti minutovým zpožděním. Opět mám zadní exit a zjištuji, že kolem mě sedí několik dalších pokráček do AMS.
Jsme šestý v pořadí na odlet a během několika minut stoupáme ponad Miami beach, točíme doleva a míjíme letiště ve Fort Lauderdale. Stmíva se a za nějakou hodinku sedáme v Atlantě. Jsme na gatu, který je prakticky uprostřed jednoho z prstů a tak je přesun relativně rychlý. Do 15ti minut už sedim v gatu na terminálu F – nejnovější terminál je určen pro mezinárodní odlety a tak trochu narušuje (a zároveň zpestřuje) geometrické rozložení satelitů v Atlantě. Pár obrázků z nového terminálu:
2/10/2013 KL622, ATL-AMS, Airbus 330-300, Odlet 22:35
Na gatu již čeká Airbus 330-300 KLM a během několika málo minut bordujeme.
Po nastoupení do letadla a usazení v střední části letadla mě čekalo zklamání. Mašina sice nová, ale sedačky jsou proti těm u Delty dost tvrdé a působí velmi levný dojmem.
Na palubě jsme všichni s desetiminutovým předstihem, ale čekáme relativně dlouho na povolení pro push-back. Po asi 15ti minutách nás vytlačují prakticky paralelně s letadlem BA směrujícím na LHR.
Odlet je následně bez čekání u ranveje a my vyrážíme do atlantické tmy. Letadlo je pravděpodobně 100% plné ve všech třídách. Můj soused prakticky ihned usíná a já mu tiše závidím, protože to je asi nejlepší cesta jak se vyrovnat se změnou času na letu zpět. Mě se ovšem spát vůbec nechce a tak zapínám IFE. A následuje zklámání číslo 2, protože opět, proti DL je nabídka mnohem chudší a i celková logika menu mi přijde nějak nedomyšlená. Tohle měli pod palcem asi kolegové z Francie.
Jinak si to neumím vysvětlit. Všeobecně, po zkušenostech s KLM musím říct, že v oblasti technologií jsou malinko pozadu. Speciálně ve srovnání s Deltou. Všechno to začíná už na jejich webu, ale to je asi jiná story.
Let ubíhá klidně, děti spěj a já jako jeden z mála bdím a snažím se na něco soustředit – ale asi to znáte, je to taková ta divná nálada. Chcete spát, ale v tom mini prostoru to prostě nejde. Takže chvíli IFE, chvilí iPad, nějaké to čtení a procházky letadlem. Nakonec ale usnu - během sestupu do AMS:) Probouzím se u gatu. A jestli jsme přistávali na Polderbaan, tak to bylo pozitivum, protože to nekonečně taxování bejvá někdy docela otrava. Let byl na čas.
Jo a jídlo – průměr a opět nic, co by stálo za zmínku. Takovej ten tácek se snahou vypadat pestře. Letadlová eko strava verze 2.XX
Delta opět OK, KLM trochu slabší. Miami mě nadchlo a celkově to hodnotím jako parádní výlet.
Doufám, že se report líbil. Díky za pozornost.
Moje starší reporty najdete zde
, též s přestupem v ATL.
