Dva týdny před odletem mi přišla od ČSA nabídka upgradové dražby. Po chvíli váhání jsem se rozhodl zkusit nejnižší možný bid (100 EUR) a počkat, co se stane. V porovnání s cenou za příplatek za druhé zavazadla to vlastně není vůbec špatná nabídka a přeci jen bude více mil do OK Plus, abych do expirace těch posledních našetřil ještě na nějaký výprodej v C po Evropě.
Dva dny před odletem mi přišla nová letenka (ha, zas takový zájem o upgrade do LED není!) a já se těšil na první let s ČSA v C a vlastně na první svůj short haul C let vůbec. Doufal jsem, že mi doprovod budou dělat načervenalí zlatem ověšení businessmani v rozepnutých košilích s krátkým rukávem , kteří lítají přes LED do Jekatěrinburku, a pravé východoevropské zlatokopky s kabelkami Gucci.
Ráno jsem přijel na letiště se začínající dopravní špičkou a hned se šel checkinovat. Díky absenci fronty jak na check-inu, tak na přednostním odbavení jsem za nějakých patnáct minut od vstupu do letištní haly seděl v MasterCard salonku na T1. Snídani jsem si dal na oblíbeném místě s výhledem na plochu a kochal se ranním provozem. Načervenalé businessmany a zlatokopky jsem zatím vyhlížel marně, a to až do boarding timu, kdy jsem vyrazil směrem na Gate. Vzhledem ale k tomu, že na tabuli svítil nápis "지연" a odhad 60 minut, tak jsem nedorazil dále než k recepci, kde jsem se zeptal na heslo k wifi. Papír s vytištěným heslem jsem dostal se slovy: "...a je zadarmo." Poděkoval jsem za upozornění a při cestě zpátky na své místo zjistil, že opravdu už mám v converskách zase novou díru.
Po hodině čekání jsem vyrazil a dostal se na Gate akorát při změně Gate Open na Last Call. Na bezpečnostní kontrole jsem se svolením security a s C boarding passem v ruce předběhl tři pohoršené Angličany boardující se na vedlejší let kamsi za Kanál.
Snídaně s výhledem na Turky
Další Turci
BP - v tu chvíli jsem si ještě myslel, že je vstupem do svého-druhu-disneylandu
PRG - LED
Číslo letu: OK 886
Den odletu: 27. srpna 2013
Load factor (C): 33 %
Odlet: 11:25
Sedadlo: 2F
Do letadla jsem nastoupil jako poslední a předal boarding pass CC, které mi se slovy "Ah, dobrý den, vítejte na palubě" s úsměvem vzala bundu a pověsila do skříně vedle vchodu do letadla. Usadil jsem se na sedačku přední části A319, která mě příjemně překvapila svojí pohodlností a také tím, že business layout nespočíval pouze v tom, že prostřední řada byla neobsazená. Na prostředních sedačkách byl totiž rozložen malý stoleček a opěrka se dala posunout směrem do strany, takže sedačky byly o něco větší.
Zklamání jsem zažil především v osazenstvu C, protože kromě jedné české slečny, jen o něco málo starší než já, sedící přede mnou, nebyl před záclonkou žádný jiný pasažér. Zlaté řetězy, velká trojřadá saka, ani růžové kozačky se nekonaly a nejopilejším pasažérem jsem byl po jedné dopolední skleničce JW já.
Na prostředním stolečku bylo připraveno tříjazyčné palubní menu (korejština tentokrát chyběla), které jsem začal studovat. Советское шампанское bohužel na výběr nebylo, stejně tak ani žádné z buržoazních perlivých vín, takže jsem jako welcome drink zvolil Bohemku. Dostal jsem ji i s pytlíkem pražených mandlí za necelých deset vteřin. Jen o něco déle trvalo C stewardce rozdávání tiskovin, takže když začalo safety demo, já se mohl věnovat článku o SPOZ v Respektu (ano, tehdy se o nich ještě psalo).
Po nastoupání do letové hladiny následoval aperitiv a začal hlavní servis. Salátu jako předkrmu nebylo co vytknout, byl čerstvý a kuřecí maso šťavnaté. Jako hlavní chod jsem zvolil skvělý, šťavnatý biftek se zelenými fazolkami jako přílohou. Opravdu bych něco podobného na tak krátkém letu nečekal. Celozrnný dalamánek byl hezky křupavý a fazolky čerstvé, rozhodně je kluci v cateringu nevyhrábnuli na dně mrazáku někde v Albertu. Piškotová roláda jako dezert zní na první pohled jako bizarní vtip šéfkuchaře. Nakonec byla ale celkem dobrá a alespoň se tak Korejci na návazných letech po Evropě mohou seznámit s tradičním českým jídlem majícím původ v socialistických školních jidelnách. Jako víno jsem zvolil výborné Zwegltrebe 2009. Máslu nebylo možné nic vytknout, ale nejsem zrovna moc vybíravý. To musím konstatovat i přes to, že si jeden čas moji kanadští spolubydlící dělali čárky, kolik másel každý měsíc spotřebuji.
Po kávě jsem si v poloprázdné C class udělal pohodlí. Trochu mě z něj vyrušila stewardka, která mi přinesla landing card a propisku. Ovšem ani trocha byrokracie nemohla poobědovou pohodu nikterak zkazit.
To, že jsem v zemi, kde dnes znamená zítra jsem zjistil podle slunečného počasí, které na břehu Zálivu převládalo. To, že jsem v zemi, ve který by chtěl žít každý jsem potom zjistil podle B 747 Transaera letící s koupáky někam na jih.
Před výstupem z letedla mně stewardka opět přinesla moji bundu a poděkovala za využití služeb ČSA. Počkala potom, než z letadla vystoupí všichni pasažéři C a až potom dovolila projít ostatním pasažérům. Zvláště toto musím velmi ocenit, škoda jen, že potom u výdeje zavazadel nezafungovala visačka Priority a moje kufry přijely až jako poslední. Ale to již není vina ČSA.
Příletový terminál v na Pulkovo 2 mi přišel menší než nádraží v kavkazském Piatigorsku. To, že podobně je velká i odletová část jsem zjistil až o něco později. Uvidíme, co přinese petrohradskému letišti dokončení slavného PPP projektu Pulkovo 3, které zpočátku slibovalo téměř trojnásobné navýšení počtu pasažérů.
Layout sedaček
Welcome on board
Obědové menu na papíře
Vinný lístek
Obědové menu v praxi
Obědové menu v praxi podruhé
Amenity kit a IFE v jednom
Neva zalitá sluncem
Podniková rekreace
Závěrem
Letu a službám nelze dát jinou známku než 1*, takhle si představuji kvalitní C produkt. Crew - usměvavá, nápomocná; catering - kvalitní (i přes bizarní dezert); zážitek - příjemný. Jenom ten marketing má zřejmě jisté chyby, když v C nesedí majitelé sibiřských aluminiových závodů, ale akademičtí turisté.
*Bonus*
Za kolik asi tak prodávají ČSA letenky cestovkám?
ale jinak pekny cteni.
Mám z toho hlad.
