Je to už u mě obehraná písnička. Každoročně v polovině prosince jsou přiděleny termíny dovolené pro další rok a já záhy po té začínám přemýšlet, kam v obvyklém jarním termínu vyrazím a nejpozději pár dnů po té mám už koupené i letenky. Nejinak tomu bylo letos, vlastně loni, jen s tím rozdílem, že shodou jinak více méně šťastných okolností jsem si nemohl termín vybrat sám a čekal jsem, co mi bude přiděleno. Osobně bych si jarní termín vybral na konec března, ale když jsem místo toho dostal začátek května, nijak jsem neprotestoval a naopak jsem se rozhodl tohoto téměř letního data využít k cestě do severní Evropy. Původně jsem měl namířeno vysoko, hodně vysoko, pod vlivem právě probíhající akce Norwegianu až nad Špicberky, ale na dobu, kdy jsem to potřeboval, byly k mání letenky asi za patnáct tisíc, což bylo v tu chvíli lehce nad moje možnosti. Alternativa v podobě severonorských měst Alta či Tromso byla sice o nějakých pět tisíc korun levnější, ale i tak mi to přišlo dost. Nicméně, když už jsem byl na webových stránkách Norwegianu, zaměřil jsem svojí pozornost jinam a za chvíli už jsem měl koupenou zpáteční letenku do Helsinek za nějakých tři a půl tisíce korun českých. Sice mně trochu děsil přílet do finského hlavního města deset minut po půlnoci, ale co, to se přece nějak zvládne.
Prakticky od začátku mi bylo jasné, že nezůstanu jenom v Helsinkách, kromě tak nějak automaticky se nabízejícího Tallinnu moje oči stále pokukovaly na sever a za dva dny jsem si opět u Norwegianu koupil jednosměrnou letenku z laponského Rovaniemi do Helsinek asi za jedenáct set korun českých. Plán byl asi takový, že do Rovaniemi postupně dojedu vlaky či autobusy a pak poletím letadlem zpátky do Helsinek. Jenže tyto plány tvrdě narazily na finskou cenovou realitu a já nebyl daleko toho letenku z Rovaniemi do Helsinek hodit do koše. Nakonec jsem si jednoho únorového dne sednul k počítači a všechno naplánoval a rezervoval. Ubytování, trajekty, vlakovou jízdenku i ještě jeden vnitrostátní let ve Finsku. Následující dva měsíce jsem pak doslova a do písmene hlídal každou korunu, abych na to měl. A když se v půlce dubna ukázalo, že to všechno finančně zvládnu, rozhodl jsem se cestovní plán ještě obohatit o jeden odskok z Tallinnu a jeden z Helsinek.
Den první: pátek 2.5. 2014 - odlet do Helsinek
Odlétal jsem nakonec v pátek 2. května 2014. Ten den se v Čechách prudce zhoršilo počasí, u nás na Kladně dokonce padaly kroupy, což mně mělo připravit na to, co mně čeká. Odlet byl ve 20:55, Kladno jsem opouštěl autobusem v 18:13, na letišti jsem byl asi za deset sedm.
- FE 001.jpg (97.25 KiB) Zobrazeno 7235 x
- FE 002.JPG (88.9 KiB) Zobrazeno 7235 x
- FE 003.JPG (106.8 KiB) Zobrazeno 7235 x
- FE 004.JPG (78.92 KiB) Zobrazeno 7235 x
2. 5. 2014 PRG-HEL, DY 5847
20:55-0:10, (reálně 21:02-23:57)
B738, reg. LN-NGR
obsazenost: 56%
Sedadlo jsem měl 1C, vedle mě seděli postarší manželé, jinak se nás v letadle sešlo celkem 104 plus posádka. Trojka přes uličku byla volná, takže jakmile bylo možné po startu odepnout bezpečnostní pásy, tak jsem se tam se souhlasem letušek přesunul. Startovali jsme směrem na severovýchod, takže kapitán letadla bez většího otáčení nabral směr Helsinky.
- FE 005a.jpg (66.38 KiB) Zobrazeno 7235 x
Ač na zemi už byla celkem solidní tma, jakmile jsme vylétli nad mraky, do letadla vniklo denní světlo, přičemž zapadající slunce venku vytvářelo zajímavé variace.
- FE 006.JPG (49.91 KiB) Zobrazeno 7235 x
Já, jak už jsem se zmínil, jsem s tou dobou přesunul přes uličku a to byla velká chyba. Letěli jsme totiž na severoseverovýchod a Ti, co měli okna na západ, koukali na zapadající slunce a měli tam světlo.
- FE 007.JPG (66.12 KiB) Zobrazeno 7235 x
Zatímco já a se mnou všichni ostatní, co koukali na východ, viděli jen tmu. Docela jsem v tu chvíli zatoužil být v pilotní kabině a vidět ten přechod odtamtud. Letadlo jinak zamířilo nad Polsko a po západním okraji Pobaltí pokračovalo k Helsinkám. Co jsem jinak koukal na flightradaru, tak se často na této trase létá více východněji. To mně však mohlo být šumák, protože jsem ze svého okna viděl jen tmu, tmu a zase tmu.
Celkově se mi ale interiér čtvrt roku starého letadla velmi líbil. Kombinace černé a červené působila hezky a díky svému místu v první řadě jsem měl i luxusní prostor pro nohy. V letadle byly dokonce vyklápěcí obrazovky, na kterých na začátku běžely bezpečnostní instrukce a pak různé krátké filmy. Kupodivu se na nich neobjevovala airshow a nekonala se ani Norwegianem tolik propagovaná wi-fi on air. Celkově jsem ale měl pocit, že Norwegian je tak o třídu výš než Wizzair nebo Ryanair a tak o půl třídy výš než třeba EasyJet nebo Air One. V čem je ale se všemi roven, je nabídka a hlavně ceny palubního občerstvení. Ceník tady nemají v palubním časopise, ale přinesli ho zvlášť. Nabídka byla sice pestrá, ale nad těmi ciframi jsem zaplakal. Nakonec jsem si dal plechovku Pepsi Max za 3 Eura, hlavně tedy na osvěžení těla před cestou z letiště do města.
- FE 008.JPG (53.94 KiB) Zobrazeno 7235 x
Jiní cestující byly ale mnohem štědřejší a letadlem záhy zavoněly třeba lupínky a osobně jsem viděl posádku někomu nést i dvě lahve vína, které, jestli se nepletu, se tu prodávaly jedna za 17 Eur. Dokážu pak pochopit, že i přes nízký load faktor nemusí být takový let ztrátový, obzvláště když hodně lidí mělo odbavené zavazadlo, které u Norwegianu také není zadarmo.
- FE 009.JPG (81.99 KiB) Zobrazeno 7235 x
Část letu jsem nakonec i prospal. Hodně dlouho pak byla dole ve tmě vidět světla pobaltských měst a krátce po té, co kapitán oznámil blížící se přistání a letadlo začalo klesat, světla nejednou zmizela. Vletěli jsme nad Finský záliv. To trvalo jen pár minut a pak jsme se zase nad helsinskými předměstími blížili k letišti. Zde jsme dosedli 3 minuty před půlnocí, už za úplné tmy. Nicméně v Helsinkách právě vrcholila půlnoční odletová špička, která se odehrávala více méně plně v režii Finnairu. Dokonce bylo možno zahlédnout i několik jejich atřistatřicítek.
- FE 012.JPG (53.52 KiB) Zobrazeno 7235 x
Kupodivu jsme dorolovali k nástupnímu mostu a já hned začínal hrát hru o čas.
- FE 014.JPG (72.84 KiB) Zobrazeno 7235 x
Měl jsem za to, že v 0:10 mi odjíždí nejbližší autobus do centra a rozhodl jsem se ho stihnout, takže jen tak pofiderně jsem vnímal, že tak jako v Praze na T2 nás vpustili do „zkontrolované zóny“, že ač venku ještě spousta letadel chystajících se k odletu, je tranzitní prostor už liduprázdný a obchody zavřené, tak jako v březnu v Bristolu jsem prosvištěl úplně prázdnou halou na výdej zavazadel…
- FE 016.JPG (94.88 KiB) Zobrazeno 7235 x
…a pak vletěl do veřejné příletové haly, jež byla plná čekajících na své blízké. Plné bylo i parkoviště před halou, já hledal stojánku Finnair busu, který už už měl vyrazit, našel jsem ne stanoviště, ale samotný autobus o kus jinde, než bych ho čekal, vyběhl jsem za ním, ale řidič mně odkázal do míst, kde jsem chvíli před tím stál a tak tam zase zpátky běžím, do toho volají z domova, jaktože se ještě neozývám, když už jsem přistál, tak vysvětluju a běžím, už jsem skoro tam, když zjišťuju, že ne v 0:10, ale až v 0:20 jede Finnair bus do centra.
V cukuletu převlečený do finské zimy platím řidiči 6 euro a 30 centů k tomu za odvoz.
- FE 018.JPG (87.89 KiB) Zobrazeno 7235 x
Autobus je plný, vyráží s dvouminutovým zpožděním. Krom Finnair busu jezdí z letiště do centra i klasická MHD, přestupní „regionální“ lístek stojí 5 euro, ale já volím Finnair bus hlavně z jednoho prostého důvodu – doveze mně mnohem blíž k noclehu. Ono s levným ubytováním v Helsinkách je to dost blbé. Zjednodušeně lze říci, že tam, kde jinde v západní Evropě ceny pomalu končí, v Helsinkách začínají. Nakonec volím mezi hostelem v areálu olympijského stadionu a hostelem CheapSleep, oba nabízejí postel v místnosti s mnoha dalšími baťůžkáři v přepočtu asi za 650 korun na noc. Jelikož mám v plánu nocovat v Helsinkách na začátku i na konci výletu, volím nakonec oba. Stadión na začátek, CheapSleep na konec. Idea byla jasná, Olympijský stadión je tak výrazná stavba, že ho i uprostřed noci najdu nebo mně tam alespoň každý nasměruje. Až záhy se ukáže jeho obrovská výhoda, Finnair bus staví u Opery, kousek od stadiónu. Prý stačí přejít parkoviště, jen šest set metrů a jsem tam. Ve finále to byla docela zkouška odvahy, projít si tím parkovištěm, kde bylo sice hromada aut, ale nikde ani živáčka a ani s pouličním osvětlením to tady helsinští radní moc nepřehánějí. Nakonec jsem to našel a úderem jedné hodiny vcházím do hostelu. Recepce frčí celou noc, i v lobby je celkem živo. Hostel už funguje pár desetiletí a je to znát. Na jedné straně tradice, na druhé určitá ošuntělost. Generace baťůžkářů jím prošli přede mnou, generace jim projdou za mnou. A jedním z těch baťůžkářů byl v sedmdesátých letech i Bill Clinton.
Sice trochu dlouhý, ale moc pěkný report 
